Sady Pětatřicátníků a Filozofická Fakulta

Aneta, Stela

Zatraceně je jediné, co si můžu pomyslet, když s Anetou dorazíme, v rukou už se mi formuj freeze. Všechno se pokazilo. Ihned očima vyhledám Stelu, které musí být jasné, že jí stáhnu s kůže hned, jak budu mít příležitost. Pak můj ohled putuje na mága. Alfréd. Zamračím se a už otevírám pusu, že něco řeknu, když najednou zmizí. S tím zmizí i moje kouzlo.

"Co to sakra...?" pronesu konsternovaně a vyměním si zmatený pohled s Pavlínou. Pavlína s Martinem pak zmizí v Šeru a já kývnu na Anetu. "Ty nikam nechoď," řeknu, aby jí náhodou nenapadlo začít zmizelého Michala hledat taky. Jestli i jí něco spolkne, tak to si rovnou můžu jít hodit mašli.

Filip a Maroš se do sebe navzájem hned pustí, ale já je ignoruju. Co to mělo všechno znamenat? Prohlédnu si místo, kde vír donedávna byl, Šerem, jestli něco důležitého neuvidím, ale nedávám si moc naději. Bezradně pokrčím rameny, ale to už se Filip neudrží a začne mektat.

"Filipe, já nejsem učitelka mateřské školky. Tohle jsou dospělý lidé," řeknu a mávnu rukou k Stele s Anetou. Okamžitě přejdu do protiútoku. "Jako jediný si nebyl schopný ani připravit kouzlo, když jste sem vběhli a teď se akorát tetelíš nad neúspěchem a házíš vinu na ostatní. Na tohle teď nemáme čas, takže pokud se chceš chovat jako debil i v terénu, tak to dělej alespoň potichu," dodám.

Svoji pozornost obrátím na Maroše. "To byl Riegl, Temný pro kterého jsme včera šli do bunkru," řeknu, nejsem si jistá, jestli ho Maroš v tom zmatku zvládl poznat. "Má být 7. kategorie. Který mág 7. kategorie tohle dokáže?" řeknu a ukážu na místo, kde Alfréd zmizel. "Myslíš, že měl nějaký amulet?" zeptám se a myšlenkami jsem u incidentu na autobusové zastávce.

Sady Pětatřicátníků a Filozofická Fakulta - Lucie, Aneta, Stela

Stelo chvíli váháš, ale nakonec se vracíš spolu s holkou na nádvoří mezi Filozofickou a Právnickou fakultou. Holka se nechává vést, stejně tě ale zpomaluje. Sotva ale otevřeš dveře, naskytne se ti v Šeru hrozivý pohled. Vlastně se ani nemusíš cíleně dívat do Šera, chvílemi to probleskuje do reálného světa. Holka tam jen tak stojí, je tak ovlivněná, že vůbec nic nevnímá. Naštěstí.

Uprostřed nádvoří vidíš obrovský temný vír, ze kterého trčí Michalova hlava, poblíž víru stojí nějaký chlap, který očividně vyvolal toto kouzlo. V šeru je vidět jenom obrys postavy, jako by tam někdo vystříhl díru. V reálném světě vypadá jako normální chlap, má na sobě mikinu s kapucí. Vidíš velkého hnědého medvěda, podle aury nejspíš Maroše, jak se vrhne k víru ve snaze zachránit Michala, v mžiku ale Michal zmizí celý ve víru a ten se uzavře. Maroš se s naštvaným medvědím řevem vrhne na neznámého "Mága". Ten po něm vypálí proud rudých plamenů, jeho štít ale naštěstí vydrží a tak trochu spečený Maroš medvědí packou srazí mága na zem. Ihned ho zalehne a znehybní mu ruce a nohy, aby nemohl čarovat.

Mezitím na nádvoří vběhne Martin, Pavlína a Filip. "Noční Hlídka, vzdejte se!" zařve Pavlína a připravuje si nějaké kouzlo, pro všechny případy, Martin jako velký černý panter ihned přiskočí k Marošovi, připraven jej krýt kdyby se cokoliv přihodilo. Filip se jenom rozhlíží kolem, jeho pohled upoutá hlavně očarovaná dívka vedle Stely. Nepřátelský mág na ně hledí s kamennou tváří, toho zdá se nic nerozruší.

Právě teď na dvůr skrz právnickou fakultu vstoupí i Lucie s Anetou.

Stále na zastávce autobusu, Lucie si všimla divného vlnění vycházejícího zpoza Právnické Fakulty, které vyvolá nepříjemné vzpomínky na noc u bunkru. Ovšem tady to není jako v tom bunkru, jediné, co zmizelo byl Michal s upírem. Josef s Vlastou si toho taky všimli, ale nevypadali překvapení. Naopak ještě zrychlili své tempo a odešli pryč. Pravděpodobnostní linie vám odhalily nějaké nebezpečí hrozící Michalovi. A pouze Michalovi, pravděpodobnostní linie Stely byly v pořádku, ovšem s Michalovými se neprotínaly. A také čtyři světlé tečky, jejichž osudy se brzy propletou s Michalovým. Maroše, Pavlínu, Martina a Filipa. A v šeru jste celou tu skvadru mohli zahlédnout v celé své kráse, alespoň tedy Lucie. Chvíli to vypadalo, že se linie Maroše a Michala protnou, ovšem na poslední chvíli se tak nestane a Michalova mizí ve změti nesrozumitelných čar, stejně jako linie předchozích pohřešovaných.

Lucie, jak se díváš na toho ležícího mága tak si uvědomíš, že ho znáš nebo jsi alespoň viděla jeho fotku. Je to přesně ten, kterého jste byli onu noc vysláni zadržet, ten co měl být v tom bunkru. Alfréd Riegl, až donedávna temný mág 7. kategorie.

"Alfréd" se začne chechtat a rozplyne se. Jeho tělo se doslova rozpadne na malé částečky energie a rozplyne se v šeru. Ač zkušení operativci, všichni na to hledí s absolutním úžasem. "Je mrtvý?" zeptá se Pavlína, absolutně vyvedená z míry.

Maroš se promění zpátky do lidské podoby a je vidět že je notně naštvaný - nejspíš i sám na sebe. "Pavlíno, Martine, projdete okolí ve všech hladinách šera. Jestli tu ten parchant ještě je a nějak zdrhnul nebo tu má komplice, nechci potom být překvapený, jasné?" poručí těm dvěma a oni bez všech řečí skočí někam do nižších hladin šera. "Kurva. Jenom pár sekund dřív a mohl sem ho odtamtud vytáhnout." zabručí si pod vousy. Je vidět, že tohle si bude ještě dlouho vyčítat.

Filip mezitím vytáhnul notýsek a začal si tam něco zapisovat. Viditelně se mračí a celou dobu hledí na místo, kde zmizel Michal. "Možná, že kdybyste nezpochybňoval rozkazy vašeho nadřízeného zbytečnými otázkami, mohli jsme dorazit včas. Bohužel, teď už se to nedozvíme, leda by někdo vynalezl stroj času." Zdá se, že ani teď si nemohl odpustit jednu ze svých uštěpačných poznámek. Ačkoliv ani on Michalovo zmizení jistě nevidí rád (nakonec, stále je Světlý), představa, že Maroš selhal jej jistě těší. Koneckonců, má své ambice a jistě tohle u Ladislava patřičně využije. Hned si do toho svého notýsku něco zapíše.

"Kdyby Ládík neztrácel čas hádankama a mluvil otevřeně, možná by k tomu ani nedošlo. Nebo kdyby nám on někdy vůbec něco řekl." zavrčí Maroš. "Bere to všechno jako nějakou hru."

"Osoba, kterou nazýváte "Ládík" je vedoucím zdejší Noční Hlídky z nějakého důvodu. Doporučoval bych více respektu." dodá suše Filip a pohlédne na Stelu. "Tak Součková, co mi k tomu povíš?" zeptá se Stely a důležitě si propiskou poklepe na notýsek. "A co ty, Lucinko? Neměla jsi je náhodou na starost?"

Konec?

,,Ste-" Snažím sa ju zastaviť ale už dávno nieje v Šere. Ah, nie že by som mohol toho upíra zobrať za ruku a odniesť niekam kde jeho.. povedzme zjavenie nespôsobí ľudom traumu... Ačkoli stále sme na filozofickej fakulte a študenti v nejakej učebni by mohli na niečom fičať.. Prenesiem sa cez všetky okolnosti a rozhodnem sa sústrediť na upíra. Sám.. nesám, je oslabený, stačí mi ho vypočuť a hádam dovtedy sa Stela vráti.

,,Takže mi chceš povedať.. že niekto ti ponúkol licenciu len za to, aby si chodil so ženou.. ktorú ešte predom oblbol.. okolo... bloku.." V tej chvíli to prišlo. Silný mráz po chrbte. Práve na mieste hliadky... Každé slovo bolo ako koliesko. Pomaličky ale isto spúšťali.. strach. Situácie ako tieto som zažil na prvom love, rovnaká bezmocnosť.. a tiež mi neostávalo nič iné len sa ukludniť.

Keď začal jančiť, pozeral som sa okolo seba. Zbadal so siluetu Iného pri zadných dverách ale.. niečo bolo divné. Moje telo stuhlo. Čo je.. zač? Prejde mi hlavou keď sa pozerám po možnosti újsť. Normálne by som zbabelo neutekal ale.. budme úprimný, ak z tadeto nezmiznem, umriem skorej ako pustím do gatí. Nedáva mi ale tú možnosť.

V momente čo ho zbadám sa začína zjemňovať šero. Nič také som nikdy nevidel. Tiene sa začali zhmotňovať a víriť v nebezpečnej blízkosti. V ten moment.. keď ma to začalo ťahať. Pochopil som, že to celé bola len pasca na hliadku. V duši som už ani nechcel pokarhať Stelu, na druhú stranu som bol rád, že ušla kým mohla. Rýchlo som sa zachytil, aby som vydržal.. veď to možno nebude trvať na furt. Ale ten hlúpy upír.. Nestačilo, počkať na pomoc ktorá bola blízko.. a možno stačilo.. ale nebol na to čas. Neudržal som sa a padol do Temnoty. Telo už nebolo nehybné.. a nohy sa prestali triasť od strachu. Myseľ bola tak tiež nadmieru kľudná. Môže byť človek v pokoji, keď práve.. prežíva vlastnú smrť?

Sady Pětatřicátníků
Lucie

Bezmocně se mi otevírají ústa, jak chci pokaždé něco dodat, jenomže není šance Temným cokoli vytknout. Mají všechna povolení, vše odůvodněné a i když se mi to nelíbí, nic s tím dělat nemůžu. Chtěla jsem zajistit fyzický kontakt s tím amuletem. Nejenže ta věc je nabitá silou obyčejných lidí, mám takový pocit, že nejednomu Jinému ještě v budoucnu znepříjemní život. Snažím se cokoli zahlédnout na dálku, každopádně dokud nemám amulet sama v ruce, není to jednoduché. Když jsem to zkoušela na kurzu Noční hlídky, šlo mi to moc dobře. Budu potřebovat ještě roky tréninku, pokud mi dovolí jít ještě někdy do ulic pod záštitou Noční hlídky.

„To musíme, naposledy sem viděla běžet Michala tudy,“ ukážu směrem, kam se zbytek skupiny rozběhl za upírem, přes přechod na silnici a dál.
„Vy se asi s těmihle divno-typy znáte už dýl, co?“ zeptám se Lucie za chůze. „Hrozně mě štve, že měli na ten amulet povolení... bylo na něm něco... takovýho divnýho, chtěla sem si ho zkontrolovat,“ pokrčím rameny a otráveně dodám, „kdyby nepřišel ten druhej. Kdo ví, co s tím teď plánujou.“
Myslím na to nejhorší, ale pak potřesu hlavou a radši se snažím najít stopu po Stele a Michalovi.

Tu tramvaj chytneme!

Laura, Tomáš

"Služební auto pro nováčky? Škoda finančních zdrojů, ne?" podotknu těsně předtím, než se zase zjeví Filip, aby nás popohnal. Přijde mi, že on je vážně úplně všude, neustále nás poslouchá, špicluje, nic mu neuteče. Třeba nás sleduje z druhé hladiny. Časem se tam budu muset taky zkusit podívat, abych tomu přišel na kloub. Jednou se může hodit vědět, kdy jsme pod dozorem a kdy nikoliv.
Třeba...kdykoliv. Tento přístup se mi vážně nelíbí, ale dobře, chtějí-li nás peskovat, nedáme jim jediný důvod proč.
Což znamená vydat se do práce.
"Již jsme na cestě. Pane." Pronesu tónem bez jakýkoliv emocí. Či se o to snažím, byl bych nerad, kdyby z toho vyčetl ironii. I přestože by to pochopil správně.
Trochu mě netěší fakt, že nám vzali Ondřeje, jednoho z těch Operativně zkušenějších a to z důvodů práce v Archivu. Kdybych mohl, okamžitě bych raději zvolil ten archiv, tam je systém a staré spisy, tam je klid a člověk si je vlastním pánem. Třeba jindy.
Protože teď musíme na ty koleje. Dobře, tak tedy ano, jdeme ať to máme rychle za sebou.

"Kousek od těch kolejí je jedno rychlé občerstvení. Půjdeme kolem při našem hlídkování a jídlo nám nikdo odpírat nemůže." Ani Filip. I když -

"Rozdělíme se nebo půjdeme všichni společně?" Můj dotaz směřuje na Lauru, protože upřímně z nás tří je ta nejvíce zkušenější. Minimálně už od začátku počítala se zapojením na Operativním. Tramvaj se konečně blíží svému cíli a ve mě narůstá lehký pocit paranoie. Tohle nemusí dopadnout dobře. Vlastně je milion různých způsobů, jak to všechno může dopadnout katastrofálně špatně a jsem rád, že se tolik neorientuji v pravděpodobnostních liniích. Některé věci je lepší nevědět
"Naše první noční hlídka začíná. Snad nebude poslední."

Chyba v úsudku - aneb začátečníci v akci

Při své cestě za tou dívkou si nedovoluji žádné pochyby a to i přestože, kdybych se nad tím zamyslela, bych je mít měla. Nechat tam Michala samotného není dobrý nápad, já to vím, ovšem té holky jsme si předtím skoro ani nevšimli a kdo ví, proč jí chtěli. Třeba je to někdo do budoucna důležitý, třeba měla u sebe něco důležitého, třeba - je tu příliš mnoho třeba na to, abych jí tam nechala ztracenou. Ten upír si přišel pro ni, klíčovým hráčem nebo spíše figurkou tu tedy musí být ona, ne?
Minimálně je tu ta možnost. Navíc tam prostě nemůže jen tak bloudit, ztracená a úplně mimo. Kdo ví, jaké má na sobě zaklínadlo, kdo ví, co to s ní může udělat. Michal to určitě zvládne sám, vždyť je to mág a ano, ty předchozí kouzla byla možná trochu slabější, věřím ale, že je minimálně stejně vycvičen jako já. Bude to v pohodě. A i kdyby se upír bránil, bude mít Michal dost rozumu, aby ho prostě nechal jít.

Holku nacházím na stejném místě jako předtím, díky čemuž se trochu uklidním. Vážně jsem se obávala toho, že jí už někdo stihl čapnout nebo že třeba odešla sama. Pochybuji, že bychom jí pak našli.
Teprve teď si jí mohu prohlédnout pořádně a hned mě zarazí síla toho zaklínadla, které na sobě má. Je to jako nějaký majáček, vlaječka, věc, co přitáhne pozornost. Čí pozornost?
Ehm...
Čí asi.

Docházet mi to začíná pomalu, ale jistě. Postupné mrazení v zádech, pocit narůstající hrůzy. Tohle byla určitě past, nechali jsme se nalákat a - a - a já tam Michala nechala samotného. Úplně samotného. Proboha...
Jindy jsem rychlá v rozhodování, dvakrát nad ničím nepřemýšlím, hned jednám. Teď jsem ale paralyzovaná a to nejenom strachem, ale i osobní odpovědností. Vinou.
Nevím, co se tam děje, ale cítím, že to není nic pěkného. Cítím chlad a temnotu a Šero...
Nemůžu tu jen tak stát. Jenže bojím se pohnout, bojím se běžet zpátky, bojím se toho, co tam uvidím. Bojím se zjištění, že jsem zavinila smrt Hlídkaře. To nezvládnu...
Ne, ne, ne, třeba se nic nestalo. Třeba hysterčím zcela zbytečně. No tak, Stelo! Vzchop se. Bojuj. Postav se svému strachu a sama sobě.

Rozhodnutí činím skoro okamžitě, holku chytnu za ruku, protože jí vážně nechci ztratit, když už jsem se pro ní vydala, a zamířím si to hnedka zpátky k Filosofické fakultě.
Až teď si všimnu té změny v okolí a té podivné vybledlosti, až teď mi dojde, že to není úplně normální. Co se to děje? Co se to sakra děje? A proč mám pocit, že jsem zkazila snad úplně vše, co jsem jenom mohla?
Prosím, ať tam je. Prosím, ať se nic nestalo. Prosím...

Lesík s vlkodlakem
Nikolas, Zachary

Vypadá to tedy na tramvaj. Radši bych autem. Nerad se mačkám v tramvajích, autobusech a dalších tomu podobných. Škoda, že nemůžu jet na svý mašině. Lehce jsem v kapse stiskl klíčky od svý krásky a smutně se na ni podíval, když jsme vylezli před budovu.

Přivítala náš noční Plzeň. Koukl jsem na své dva společníky a pak následoval našeho vůdce až do tramvaje. V Plzni jsem poprvé, tak doufám, že nečeká, že je budu vodit já. Bychom skončili někde úplně jidne.
Tramvaj nám málem ujela, dnešní hlídka začíná hezky. Málem už byl první průser. Začínal jsem mít ale takový divný pocit. Že se na nás někdo dívá. Nebo spíše sleduje. Až na borech jsem zjistil, že to je ta stará paní tam vzadu. Civí na nás jak na svatej obrázek. Hezky jsem se na ni usmál, sám nevím jestli z pricipu nebo ze srandy. Asi to i pomohlo, protože na další zastávce začala málem utíkat. Tak je to tu. Moje první noční hlídka v Plzni. Snad nebude průser. Ale zase ani nuda. Nějaká menší potyčka nebo tak by nevadila. Nebo bych radši klid na první hlídce? Hmmm? Těžko říct...

Za chvíli nám Zachy řekl i rozkazy. Projít parkem a pak na...kam? Hlavní je, že to ví on. Vyrazili jsme směrem k parku a já po cestě vylovil krabičku cigaret a jednu si připálil. V tom se ozval druhý kolega. Nikolas. Prej v co se měním. "Počkej si a uvidíš. Stojí to za to," usmál jsem se a zaklapl benzínový zapalovač.

Zbytek procházky parkem byl až moc v klidu. Skoro jsem si začal přát, aby se něco stalo. Ale na první hlídku celkem dobré. Ti dva vypadají v pohodě, takže kolegy jsem asi vychytal dobře. Zachy mi přijde takový moc snaživý a napjatý. A Nikolas? Ještě nevím co si o něm myslet. Moc jsme toho nenamluvili a z jeho chování si toho moc netipnu.
Už jsem vytahoval druhou cigaretu, když se to ozvalo. Až jsem ji málem spolkl, jak jsem se lekl. Takhle mě vystrašit, když to nejmíň čekám. Rozběhl jsem se za ostatními směrem odkud vyšlo to zavytí. Prodrali jsme se křakem a na druhé straně uviděli výjev jak z hororu. Mladá blondýnka se válí po zemi ve snaze uniknout ze spárů krvelačného vlkodlaka, který se před jejíma očima proměnil z všímavého chlapce na krutou bestii. Usmál jsem se. Takže nakonec dneska bude vzrůšo. Jako první se rozběhl Nikolas a já ho mám prý následovat. Proč ne. Vyrazil jsem za ním. Odrazil jsem se od země ve vzduchu se přeměnil. Na zem jsem už dopadl na všechny čtyři jako lev. Nikolas se mezitím rovnou pustil do vlkodlaka. A hezky z ostra. Oběhl jsem si je, abych mohl vlkodlaka napadnout, když bude utíkat, případně podpořit Nikolase z druhé strany.

Zastávka autobusu

Aneta

Vidím, jak Temný celou dobu zírá za mě, tak nejsem ani překvapená, když se na scéně objeví Pepíček. "Josefe," odpovím s úšklebkem, jako kdybych v mangu objevila plíseň. Alespoň přinutí to ucho vytáhnout legitimaci i licenci, která jsou obě v pořádku. Je podezřelé, jak rychle ho Josef začne táhnout z naší přítomnosti, ale já teď nemám čas se tím zabývat.

Kývnu hlavou na Anetu, aby mě následovala. "Musíme najít Stelu a Michala," řeknu, zatímco sleduji pravděpodobnostní linie, abych dokázala odhadnout, kam se od zastávky vydat. Nemohli se přeci dostat až tak daleko. Nemám z toho všeho dobrý pocit.

Interview s upírem - Michal

Stela na nic nečeká a utíká pryč za holkou. Michala tak nechá samotného s tím upírem. Rozhodně to není moc dobrý nápad, upír na chvíli vypadá že přemýšlí, jestli zkusit utéct teď když je tu jenom Michal, nakonec se ale rozhodne být hodný chlapec a mluvit.
"Hele, já toho moc nevím, ten chlap mi prostě nabídnul dohodu a já nemoh odmítnout, jestli sem si chtěl zachránit život! Taky mi slíbil, že když to udělám, zařídí mi registraci a licence na lov, kdykoliv budu chtít, no neber to!"

"Rozhodně byl dost silnej, takže sem si myslel, že bude asi dost velký zvíře, dokonce měl i nějakou divnou auru. Tu holku očaroval on. A pak mi řek že s ní mám chodit kolem bloku, dokud mi nezadá další pokyny..." Najednou se odmlčí a výraz v jeho tváři se změní ve výraz absolutního zděšení. "Je tady, ne, zachraň mě!"

Předtím jsi ani neměl moc času přemýšlet nad svým okolím a místem, kde se právě nacházíš. Vlastně si až teď uvědomuješ, jak izolované to tu je. Perfektní místo na to nachystat past. Zvláště pro Jiného.

A v šeru jednoho Jiného uvidíš, u zadního vchodu do Právnické Fakulty. Auru ale žádnou nepostřehneš. Tedy, přesněji, žádná tam není. Spíše je v tom místě vidět absence čehokoliv. Jako kdyby někdo v šeru vystřihl siluetu člověka.

Je to vůbec Jiný?

Dveře do budovy Filozofické Fakulty se zabouchnou, jak v reálném světě, tak v šeru. Upír vše vyděšeně sleduje, zatímco neznámý jiný začne se svým kouzlem. Šerý svět kolem začne vířit a hranice mezi jednotlivými hladinami se začínají ztenčovat. Vířící stíny vytvoří vír, který jak tebe, tak upíra začíná vsakovat do svého středu. Snažíš se držet seč síly stačí.

Hod 1

Bohužel to nevyjde. Zkusíš se zachytit o výklenek ve zdi, ale upír, kterého vír již téměř vsáknul se ti zachytí za nohu a škrábe se nahoru, nehledě na to, jak se ty dokážeš udržet.

V dálce vidíš přicházející světlou auru. Někdo z Hlídky a nejspíše velmi mocný. Možná, že kdybys tu nebyl sám, alespoň tedy s někým, kdo není temný, který si jen touží zachránit vlastní kůži, možná by ti mohl pomoci se udržet dost dlouho na to, aby přišla pomoc. Ovšem takhle to dopadne špatně.

Do víru nakonec padáte oba a poslední co slyšíš, než tě obklopí temnota je rozzuřený medvědí řev.

Riegrova - Stela

Stela se rozhodne nečekat na Michala a tak se ihned vydá za očarovanou dívkou. Vystoupí z Šera na nádvoří, kde naštěstí nikdo není, a promění se zpět v člověka. Rány od upíra cítí i v lidské podobě, ovšem zatím se to dá zvládnout. Proběhne chodbou ven z nádvoří a vrátí se do Riegrovy. Dívka stále stojí tam, kde ji upír zanechal a dívá se do země. Na žádné slovní pokyny nereaguje, ovšem nechává se vést za ruku, jako nějaká loutka.

Když si ji tak prohlížíš To ovlivnění, co na ní je je vážně dost silné, úplně září, jinak by sis ho snad ani z druhé strany ulice a ještě skrz ten dav nevšimla. Ať už to seslal kdokoliv, nejspíš chtěl, aby si toho všimli. Těžko věřit, že nějaký takhle mocný mág by to aspoň nějak nezamaskoval. Více ale nejsi schopná zjistit. (Hod 8)

Najednou pocítíš nějaké vlnění. Kolem se začíná vytrácet barva, jako kdybys byla napůl v šeru...