Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Noční Hlídka Plzeň

Příspěvků: 561
Hraje se Denně  Vypravěč Malevolent je offlineMalevolent
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Nikolas Tero - 03. května 2017 23:43
martin9573.jpg

Borský Park

- David, Zachary


Konečně jsme se dostali do parku. Je tu dost příjemně. Dobré počasí a hlavně klid. Co víc si přát. Jdeme po cestě a rozhlížíme se všude o kolo. Neděje se nic zajímavého. Nikde ani živáčka. Prostě mrtvo. Naše konverzace se značně omezila, jelikož se všichni soustředíme v hlídkování. I když bylo trochu zbytečné, jelikož se opravdu nic nedělo.
Jdeme dál. Už jsem myslel, že se nám trochu poštěstilo, když jsem zahlédl ženu venčící psa, ale čím jsme byli blíž, tím více mi bylo jasné, že je to jen člověk. Což se i brzy potvrdilo. Trochu jsem si ji více prohlížel, ale nebyla zrovna můj tip. Tedy, vůbec můj tip, abych byl přesný.
V hlavě si promýšlím, co se dnes vlastně událo. Seznámil jsem se se svými kolegy, ehm částečně. Pak jsme byli u šéfa. Plus dnešní hlídka. Jo naprosto super den. Když už jsem chtěl dnešek odsoudit, tak jsme vešli do menšího lesíka. Tam se však vše změnilo.
Vytí mnou projelo jako skalpel. Tak přece se dnes bude něco dít. Všichni se vydáme ke zdroji, který jak se přesvědčíme, je vlkodlak. Jako malý jsem se vždy chtěl stát vlkodlakem, ale nyní jsem vlk, což je vlastně i trochu podobné. Když jsem spatřil vlkodlaka, jak krouží kolem své kořisti, byl jsem v šoku, ale ne ze strachu, ale byl jsem prostě až moc ohromen. Je to poprvé co jej vidím. Nikdy jsem si nepředstavoval, že by mohl vypadat zrovna takto, ale realita předčila mou fantazii.
Ještě chvíli se rozplývám nad vlkodlakem, dokud se nevzpamatuji. On je vlastně můj nepřítel. Vrátím se do své skutečné role. Musím rychle něco udělat. Jsem vlk, takže dobře vím, k čemu se schyluje, chce udělat ještě pár kroků a pak se na ní vrhnout, to mu však nesmím dovolit.
V hlavě se mi hned vytvořil menší plán, který se hned pokusím realizovat. Davide za mnou, Zachary ty nás jisti zezadu. Nečekám, jestli něco podotknou a rovnou se začnu přeměňovat. Moje tělo se celé mění. Za malí okamžik už tam nejsem jako Nikolas člověk, ale prostě jen jako Nikolas vlk. Rozeběhne se na vlkodlaka, kterého jsem vcelku překvapil. Také kdo by čekal, že se na něj z ničeho nic rozeběhne vlk. Jakmile se dostanu dost blízko, odhodím jej od bloncky tlakovou vlnou. Hned za ním běžím dál a zaútočí. Je možné, že by stačilo se jen ukázat, ale mě se ho nechce nechat utéct. Proto do něj i brzy zaryji své čelisti. Doufám, že je David kousek za mnou, jelikož by to jinak nemuselo dopadnout moc hezky.
 
Vypravěč - 03. května 2017 22:32
s─îikonka7384639.jpg
Borský Park - David, Zachary, Nikolas

Vydáte se tedy do parku. Je dost rozlehlý, plný stromů, křovin a jiné vegetace a vtomhle čase je tu už tma jako v pytli. Takže nakonec by se tu temným asi nejspíš líbilo.

Za svou procházku narazíte jenom na jednu paní, co venčí psa (normální člověk). V její auře vyčtete nervozitu, to je pochopitelné, jelikož se dívá na tři neznámá individua, co se takhle pozdě potloukají na takovémhle místě. Viditelně zrychlí krok a uleví se jí až když je od vás notný kus daleko.

Dorazíte až do odlehlejšíí části parku, kterou pokrývá řídký listnatý les. Chystáte se lesní cestou pokračovat na Doudlevce, vtom ale uslyšíte táhlé vytí. A vlk to určitě není.

Vydáte se za zdrojem vytí a tam uvidíte scénu jako z hororu. Obří vlk tam krouží kolem mladé blondýny, která vyječeně vřeští. Pohled do šera odhalí, že je to vlkodlak, tak šesté kategorie, očividně na lovu. Pomalu se blíží ke svojí kořisti, vyděšená ženská se snaží znovu vyškrábat se na nohy, ovšem vlkodlak zařve tak silně že úlekem zase spadne na záda. Ihned se začne plazit pryč, ovšem vlkodlak se již začíná připravovat k finálnímu výpadu na svou kořist. Vás si zatím nikdo z nich nevšiml.
 
Stela Součková - 03. května 2017 12:21
550197806870e706b8c44f85ec699c651671.jpg

Na co jsme zapomněli?


Michal



Ze všech svých sil se mi povede upírem praštit o nejbližší stěnu, díky čemuž uvolní své sevření a pustí mě. Hned jakmile jeho zuby opustí mé tělo, pocítím úlevu - a bolest. Zatím jen drobnou, nepříjemnou, jakmile se ale proměním zpátky do své normální podoby, bude to o něco horší.
Teď ale není čas přemýšlet nad budoucností, teď tu máme ještě toho parchanta, který se mě pokusil zabít.
Za to zaplatíš.
Několikrát zavrčím, udělám jeden, dva drobné kroky vpřed jako kdyby se šelma připravovala ke skoku. Protože já jsem šelma, co se připravuje ke skoku. Jakou práci by mi dalo rozsápat ho na kusy? Zakousnout se a rdousit a kousat a škrábat? Křičel by? Jak by to chutnalo? Jak chutná maso upíra?
Další zavrčení, další drobný krok vpřed, bylo by to tak jednoduché. Nabrala bych ztracené síly a -
Jenže jsem Hlídkař. Nemohu ho zabít, když se vzdává. Nemohu ho zabít, když chce mluvit.
Můj pohled putuje z upíra na mága, chvíli zvažuji jeho slova, v mé zvířecí podobě mi je dobře, ale - ale krvácím a krvácím v šeru. Musím se nejenom změnit, ale i vypadnout.
Nejprve následuje přeměna v mě samotnou, v mé lidské tělo. Hned jakmile se postavím na nohy, vím, že tu už nevydržím příliš dlouho.
Začíná být zima...
"Vystupte ze Šera." Možná teda někde jinde než v hale filosofické fakulty, třeba někde, kde není tolik lidí, ale mě samotné je to asi jedno. Možná bych měla čekat na ty dva, ale ještě si nejsem jista, zda dokáži správně odhadnout, kolik síly si ode mě Šero bere a kolik mi jí zbývá.
Proto na Michala nečekám, udělám pár kroků stranou mimo všechny lidi a navrátím se do barevného světa. I když - ještě tu je jedna věc. Štít. Konečně si na něj vzpomínám a konečně ho na sebe kouzlím. Hned poté vystupuji z Šera.
Okamžitě se chopím ohledávání svých ran, naštěstí to nevypadá tak zle, jak jsem si myslela (nebo jak se cítím.)
Teď už jen aby ten upír nedělal žádné kraviny. Aby nám všechno řekl a - ta holka. Někdo chtěl tu holku. Proč zrovna jí? A kde je jí konec?
Sakra... Sakra, sakra, sakra. Neměli jsme spíše zajistit jí, jako potenciální oběť? Ujistit se, že je v pořádku? Kdyby to byla random oběť upíra, asi by to bylo jedno, ale pokud si jí někdo vybral cíleně...
Pokud se v nejbližší chvíli objeví Michal i s upírem, sdělím mu, že se jdu podívat po té holce. Pokud to ale těm dvěma bude trvat, nezbude mi nic jiného než se tam vydat sama. Musím zachytit alespoň její auru... Kéž bych si na to vzpomněla dřív.
 
Michal Fleischer - 03. května 2017 02:31
s2921.jpg

Filozofická Fakulta

Stela



Zaklínadlo je už skoro hotové keď vidím, že Stela to očividne zvládne aj sama. Aké smutné, ale aspoň ho konečne môžem spáliť. V očkách sa mi trochu rozžiari, len predsa.. bola to moja najobľúbenejšia časť. ,,Stela, ústup od neho" Opomeniem Stelu a začnem vo vzduchu vytvárať zaklínadlo Ignis. Nech mi povedia čokoľvek, svetu bude určite lepšie bez neho.

Už bolo skoro hotovo keď sa zo silného upíra stalo len patetické nič. Ah, až som na neho chcel použiť Remoralizaci aby som mal aspoň nejaký reálny dôvod. Ešte chvíľu váham, ale keď vidím, že nám už nič nehrozí, zruším zaklínadlo. Co stou Holkou chce? Trochu zbystrím a pozriem na Stelu. Prežila si celkom ťažký boj. ,,Myslím, že tú formu už nebudeš potrebovať... prinajhoršom, štít teraz postačí" Otočím sa naspäť na upíra. ,,Takže... Kto tu holku chcel? A šupom," Usmejem sa jeho smerom, ,,inak to zaklínadlo veľmi rád dokončím.."
 
Vypravěč - 03. května 2017 00:29
s─îikonka7384639.jpg
Zastávka Autobusu - Lucie, Aneta

Mág očividně chce něco drze odseknout, ale to už za vámi z šera vystoupí osoba, kterou celou dobu vyhlížel. Josef Šedý, nechvalně známý slídil a člen Denní Hlídky. A také dost silný vlkodlak. "Zdravím Lucie." Ten pozdrav zní spíš výsměšně než zdvořile. "Vlastimile, udělej zde dámě radost a ukaž jí tu licenci." Na to si Mág povzdechne a legitimuje se. Vlastimil Hrubý, Mág 5. kategorie, člen Denní Hlídky. Očividně nějaký nováček. Hned poté ti ukáže i tu licenci. Licence na zásah 5. kategorie, dokonce je tam přesně specifikováno vysávání energie na nabití amuletu. Vydaná byla před chvílí, takže si ji teď nejspíš vyzvedl a rozhodl se to nabít rovnou tady. Rozhodně je to dost mocný amulet, pochybujete, že ho vytvořil sám, ale stejně pravděpodobná je možnost, že by takovou věc Denní hlídka svěřila někomu jako je on jen tak ze srandy.
"Jak vidíte, vše je v pořádku, tak jestli nás omluvíte..." Ani nečeká na odpověď, chytí Vlastu za bundu a vláčí ho odsud pryč. Amulet bere sebou a nezdá se, že by měl v úmyslu vámi dovolit se na něj podívat.
 
Vypravěč - 03. května 2017 00:02
s─îikonka7384639.jpg
Filozofická Fakulta - Michal, Stela

Stela se úspěšně převalí i s upírem a švihne jím o stěnu. Ten náraz je dost silný na to, aby upír uvolnil svůj stisk a svalil se na zem. Jak vidí velmi naštvanou Stelu a Michala, který se právě snaží o nějaké kouzlo, upír jenom zvedne ruce nad hlavu v gestu kapitulace. "Počkat! Světlí, vzdávám se! Nechte mě! Hele, všechno vám řeknu, jen mě nechte žít! Já ani nevím, co s tou holkou chce, přísahám!"
 
Michal Fleischer - 02. května 2017 22:22
s2921.jpg

Hon na Upíra

Stela



Zo začiatku to vyzerá sľubne. Stele sa podarilo na upíra dostať a stým ako ho drtila o zem už nemal možnosť nijak ujsť. Na vydýchnutie bolo ale príliš skoro. Jednal inštinktívne ako zviera, zahryzol sa do Stely a začal z nej vysávať život. Nebol to pekný pohľad.. víťazná strana sa v tomto boji mení až príliš často. Musím niečo vymyslieť.. Inak tu Stela umrie a sám to nezvládnem.. Ako vždy sa mi v hlave prehrávali tie najhoršie myšlienky.

Vidím ako sa Stela nevzdáva a snaží sa ho prehodiť na seba. Hej, to by mohla byť naša cesta von.. Blikne mi v hlave a rýchlo na seba vyčarujem štíť. Znie to hrozne ale.. nechcem spraviť rovnakú chybu ako ona. Budem veriť, že sa jej podarí ho dostať nad seba. Moje kúzla sú však obmedzené hlavne v tejto situácií.. nemôžem ho zapáliť lebo by spolu so Stelou zbĺkol a nezostalo by nič ani z jedného.. Taktiež ho nemôžem od Stely odhodiť, lebo by letel spolu s ňou. Jedine čo mi v túto situáciu ostávalo je znova použiť freeze a veriť tomu, že ho to paralyzuje dosť na to aby ho mohla Stela od seba odhodiť. Dôjdem na blízko aby bola šanca o niečo väčšia. No tak.. nehovor mi, že neodhodíš jedného hlúpeho upíra..
 
Aneta Zoinaková - 02. května 2017 21:57
arunai(2)9901.jpg
Sady Pětatřicátníků – zastávka
Lucie

Oddechnu si, když mág normálně promluví a hned se nám nevrhne po krku. Arogantní postoj a drzé poznámky je věc druhá. Dokud to nejsou kletby, nemusíme se bát.
Při poznámce o trojce obrátím oči v sloup, ale je vidět, že mi studem zčervenají tváře. O sexu a různých praktikách se většinou nestydím ani mluvit, jenomže když to na mě takhle rychle někdo vybalí, vezme mi vítr z plachet. Naprosto chápu, že to říká jen proto, aby nás urazil a naštval, popřípadě si sám dodává v duchu odvahu, jak moc silný chlapec to je.

Podívám se zpátky na Temného. Chvíli ho provrtávám očima. Ten amulet. Nakrčím obočí a vzpomenu si na kurz. Budou vás chtít přivést do afektu. Nebo vás obviňovat, hrát vám na city a na nervy. Hádají se, protože to oni jsou ti nevinní.
Lucie se s ním ale hádat nehodlá, znovu chce jeho oprávnění, čímž mi dodá trochu odvahy. Zůstávám trochu stranou, za zády mojí vedoucí a v duchu si zabroukám: Číslo? Piš si.. Jedna dva tři, čtyři pět... cos to Janku, cos to sněd, s pohledem kamsi stranou.

Potom se ale obrátím zpátky k nim a ukročím stranou, takže stojím nyní vedle Lucie. Kam to zírá? Letmo se ohlédnu přes rameno, kam kouká Temný, pak zase zpět.
„Fajn, fajn, bereme... ale nemáš tak úplně pravdu. My sme ve službě a ty ne, takže se vůbec prokazovat nemusíme. To je jen pro tvoje dobro, ale jestli potřebuješ důkaz, tak dobře,“ přikývnu a pokračuji, „můj cejch v šeru vidíš. Můžeš si ho přečíst. Ale my ti taky nevěříme, takže po tobě budu něco chtít.“
Založím si ruce na prsou, ale jak říkám – cejch uvidí i tak a kdyby si chtěl dovolit něco víc, nedopadlo by to pro něj dobře. To by vedení nedovolilo. I tak je silnější než já, nemohla bych se bránit, kdyby mě chtěl prosondovat sám od sebe. Hlavně ne s tou silou v předmětu, kterou před chvíli ukradl. Zatím jsme ho neobvinily. Je on vůbec v Denní hlídce?
„Ukaž mi tu věc, cítím to,“ kývnu hlavou směrem k rukám, ve kterých svírá amulet, „Noční hlídka, Aneta Zoinaková.“ Netěší mě, prevíte. Otravuješ tuhle pěknou noc. Rozhodím rukama a čekám. Snažím se, aby můj hlas zněl sebejistě.
 
Stela Součková - 02. května 2017 21:07
550197806870e706b8c44f85ec699c651671.jpg

Ups



Jeden skok a cítím, jak pod mou silou povoluje a jak padá k zemi. Z hrdla mi vyjde skoro až vítězné zavrčení, už jenom chvíli a vzdá se, budu ho mít, dojdou mu síly. Ještě chvilinku a bude celý můj a vrátíme se s ním za Lucií. Konečně se nováčkům něco povedlo, konečně jim všem můžeme ukázat, že taky za něco stojíme -
Očividně oslavuji předčasně. Ani nevím, co přesně se stalo, najednou pociťuji mírnou bolest, snad jakoby kousnutí a chvíli se nic neděje, chvíli je vše v pořádku a pak - pak začnu ztrácet svou sílu. Snad jako kdyby ze mě někdo vysával život.
Ty hloupá! On z tebe skutečně vysává život! Krvesaj jeden odpornej!
Šiju sebou a chci se dostat z jeho sevření, z dosahu jeho zubů, ono to ale nejde, zatraceně to nejde a čím déle to trvá, tím těžší je jakýkoliv pohyb.
Já tady snad umřu... Na své první pořádné akci. Protože jsem pitomá. Protože jsem zapomněla na štít a protože se do všeho ženu příliš po hlavě. Už nikdy to neudělám. Už nikdy...
Ale no tak! S kým to smlouvám! Přece jen tak nepřestanu bojovat! Stále žiju, stále dýchám, nedám mu to zadarmo!
Využívám své váhy i svého sevření a snažím se svalit na bok tak, abych ho vzala sebou - aby on přistál na mě. Možná to je riskantní, já ale doufám ve dvě věci. Tou první je kouzlo, jakékoliv kouzlo, které by mohlo přijít od Michala. A tou druhou je lepší dosah pohybů - když bude on na mě, mohu mu drápy zaseknout do zad, do krku, kamkoliv. Já se jen tak nevzdám! Budu bojovat až do konce. A dneska to můj konec nebude.
 
Vypravěč - 02. května 2017 18:57
s─îikonka7384639.jpg
Před Hlídkou -> Lochotín - Laura, Tomáš, Ivan

"V tom případě bych vám radil abyste se již přestala flákat, slečno Barvová." uslyšíte za sebou najednou hlas. Filip. Zrovna vystoupil z Šera a ani jste si jej nevšimli. V tom je dobrý. Koukne se na Brouska a ihned mu pokyne, aby šel s ním. "Brousku, vy nakonec zůstanete tady. Ladislav nakonec uznal, že ten archiv již vážně potřebuje uklidit a tak to dnes budete mít na starosti vy. A co se týče vás, pokud odsud ihned nezmizíte a nezačnete hlídkovat, budu to brát jako že se dobrovolně hlásíte na další směnu hned po něm." Tohle už je dost dobrá motivace. Vezmete tedy nohy na ramena a necháte chudáka Ondřeje s Filipem. Rozkazy s amuletem Filip předá Ivanovi.

Nastoupíte do tramvaje jedoucí opačným směrem než ta, kterou jeli Zachary a spol. Jedete jenom pár zastávek tramvají a vystoupíte Pod Záhorskem, jak to máte nařízené. Poblíž jsou ty koleje, jak je vám Maroš nařídil prozkoumat opravdu důkladně, upíra kolem ale nevidíte žádného. Nejspíš se vás všichni lekli a někam zalezli.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10513496398926 sekund

na začátek stránky