Zastávka Autobusu - Aneta, Lucie

Temný se při zmínce o mámě zatváří, jako kdybys mu právě vrazila facku. Kdovíproč jsi jej tímto očividně hluboce urazila.
"Tak hele, já se tu nehodlám prokazovat kdejaký světlý kravce, co si o to požádá, ještě navíc s něčím tak důležitým. Jak mám vůbec vědět, že seš fakt v Noční Hlídce? Řek sem ti, ať se prokážeš a to ty musíš udělat, jinak nic nebude. Znám svoje práva."
Tak nějak začínáte hádat, že se jedná o studenta Právnické Fakulty. Technicky vzato má pravdu, ale mohl by pobrat trochu slušného vychování. Ono je divné, že si dovoluje být takhle drzý, kde bere tu odvahu?
"Takže bloncko, jestli mi neprokážeš, že jsi členka Noční Hlídky tak v tom případě ti já nic dávat nemusím a ty můžeš tak akorát jít do háje."
Celou dobu se nedívá na Lucii, jeho pozornost směřuje někam za vás.

Hon na upíra - Stela, Michal

Stela vyskočí na upíra a podaří se jí ho povalit na zem. (10) Ten se předtím snažil něco vykouzit, nejspíše Štít, ovšem Michal mu ty jeho čáry zamotal a díky Freezu od Michala ani nedokázal Stele uhnout. (8)
Stela tam tak stojí nad upírem, obří tlapy drtí jeho ruce. Upír je zoufalý a tak tu další věc udělá téměř instinktivně. Zakousne se Stele do krku a žádné kouzlo nebrání tomu, aby se jí zakousl do krku a začal ji vysávat. Stela sebou šije ostošest, upír se jí ale drží jako klíště a s každým douškem Stelu opouští síla. Tohle vážně vypadá špatně. (3)

Hon na upíra

Stela

Ne.. prečo práve filozofická fakulta. Zdráham sa do nej vôbec vojsť ale potom mi dôjde, že teraz naozaj nieje sranda na hlúposti. Vbehnem rýchlo dnu a snažím sa dobehnúť za Stelou a upírom čo najrýchlejšie. Bol som si vedomí, že moje kúzlo neúčinkovalo presne podľa mojich očakávaní. Navyše, Stela bola zranená. Bol som nervózny.

Nič nevychádzalo tak ako som čakal. Mala to byť kľúdná hliadka, možno nejaký malý problém s temným mágom, ktorý by pre štyroch členov hliadky nemal byť problém. Nakoniec je to upír a dvaja z nás ani len netušia čo sa deje. Nie, musím sa upokojiť. Čím viac sa budem sústrediť, tým je moja šanca.. nie, naša šanca väčšia.

Dostal som sa na dohľad upíra a Stely, a i keď ma upír pravdepodobne vidí, snažím sa byť schovaný dosť na to, aby nevedel čo presne robím. Začal som si pripravovať zaklínadlo, že ho spálim.. ak bude treba, tak aj na popol. Zastavili ma až kvapky krvi ktoré padali za Stelou. Nemohol som ho nechať, nech na ňu zaútočí znova.. tento raz by jej už šťastie priať nemuselo. Namiesto útoku som sa rozhodol pre Protikouzlo.. Ak už bude niečo skúšať.. postarám sa o to aby mu to nevyšlo. A možno.. by som ho mohol spáliť až sa Stela od neho vzdiali.

Zastávka autobusu

Aneta

V první chvíli mi to připadá vtipné. Už to byla nějaká doba, kdy si Temný s nižší kategorií než já, takhle vyskakoval. Neudržím se a krátce se zasměju. "A maminka ví, jak se chováš na veřejnosti?" řeknu a v hlase mi zní pobavení. Mágovi musí být jasné, že ho neberu vážně.

Zároveň ale přemýšlím, jestli mám Anetu poslat za Stelou a Michalem. Ale ti dva nejsou děti, určitě to nějak zvládnout, navíc Aneta byla do téhle doby na analytickém, bůhví, jestli by se jim tam jen nepletla pod nohy.

"Tak poslouchej, krasavče. Legitimuj se a ukaž licenci, nebo se přestanu tak hezky ptát," řeknu.

Boj

Blíží se. Ještě chvíli a budu ho mít, ještě kousek, dva tři velké kroky a vyhraju, ulovim ho, dám mu co proto. Nevšímám si svého okolí, nevšímám si kam přesně vbíhám, chci jediné - dostat ho. Netrápí mě jak a proč, netrápí mě všechny ty detaily, které nesedí. Na to přijde čas jindy, teď chci jediné. Boj. Krev.
Až ve chvíli, kdy na mě letí trojité ostří si uvědomím své chyby.
Za prve - zbrklost! Nemám kam utéci, nemám se kam uhnout, jediné vycouvat, ale na to není čas. Zasáhne mě, bude to bolet. Jsem v pasti a měla jsem to čekat.
Za druhé - štít. Základ každého Hlídkaře.. Kolikrát mi to říkali? Kolikrát jsem to považovala za samozřejmost? Kolikrát jsem si řekla, že na něco takového prostě nezapomenu? Že na to nejde zapomenout.
Jde. Velmi jednoduše to jde. A za svou zapomětlivost zaplatím bolesti a krví. Hloupá, hloupá Stela. Takové začátečnické chyby, takové...

Mám více štěstí než rozumu a dvě z trojice ostří mě minou. To poslední mě ale škrábne a já zakňučím bolesti. Tu ránu si ale zasloužím.
Teď to ale nemohu vzdát, nemohu se stáhnout. Jednou jsme začali bojovat, tak mě přeci neporazí první rána.
A tak se dostáváme k chybě číslo tři. Má ignorace kolegy, mága. Vždyť tu na to nejsem sama, vždyť i on mi může výrazně pomoci.
Taky že pomáhá, všimnu si jeho pohybu rukou, jeho zaklínadla. Freeze. Výborně, nejlepší čas překonat svou bolest a vrhnout se na upíra.
Nezabít! Hlavně nezabít! Nevím přesně proč, ne v tomto stavu, ale tento fakt mi je docela jasný. Otázky, budeme na něj mít otázky. Později.
Teď je čas na boj. Využít jeho zpomalení, zaútočit a to tak, aby měl Michal šanci posílat i kouzla. Útok a stáhnout se. On vystřelí kouzlo, ja počkám a pak zase zautočím. To by šlo, ne?

Hon na upíra - Stela, Michal

Dívka na sobě má doopravdy silné kouzlo, ovšem nejste schopni určit, co to je, alespoň z toho krátkého pohledu, který jí věnujete, Rozhodně není moc pravděpodobné, že by tohle ten upír dokázal seslat, pokud neměl na pomoc nějaký artefakt či amulet. Nebo komplice. Někoho mocnějšího, než jste vy.

Upír běží uličkami města ostošest, Stela je mu ale v patách a je jasné, že jej brzy dostihne, ostatně ve své zvířecí formě je dvakrát rychlejší než upír. Oběhnete blok a ocitnete se před budovou Filozofické Fakulty. Upír vběhne dovnitř a skrz chodu až na nádvoří uvnitř bloku budov. Tam se najednou zastaví a na Stelu, která zrovna probíhá chodbou na nádvoří vypálí kouzlo Trojitá Čepel. Pěkně si to vypočítal, Stela nemá v úzké chodbě kam uhnout. Upír to tu očividně dobře zná.

A jelikož Stela na sobě nemá žádná ochranná kouzla jako štít, nejspíš ji to bude dost bolet.

Hod 7

Ovšem zdá se, že štěstí stojí při ní. Upír zdá se v té panice špatně odhadl vzdálenost a nemířil tak přesně, jak by chtěl. Dvě z čepelí se zaseknou do podlahy před Stelou, zatímco ta třetí ji trefí do boku. A jelikož nemá štít, tak je z toho docela nepříjemná krvácející rána, naštěstí ale na tak vážná.

Michal mezitím stačí doběhnout před budovu filozofické fakulty. Skrz chodbu viděl upíra na nádvoří a velkou lvici jménem Stela, jak se k němu pomalu blíží. Jako lvice Stela hřívu samozřejmě nemá, takže Michal je nejspíše trochu zklamaný. To že upír uteče do druhé hladiny šera je naštěstí vysoce nepravděpodobné, protože jako šestá kategorie by to zvládnul jenom těžko a nejspíš by ho to rovnou vycuclo. Proto Michal neváhá a soustředí se na kouzlo Freeze.

Hod 5

Bohužel jeho kouzlo nemá takový účinek, jaký čekal. Modrý paprsek upíra sice zasáhne a i když jej neznehybní, tak je viditelně zpomalí, ovšem kouzlo očividně moc dlouho nevydrží. Buď je to vzdáleností, stresem nebo kombinací obou. Upír naštěstí také nemá štít, takže alespoň něco.

Zastávka Autobusu - Aneta, Lucie

Temný mág je docela mladý muž, který vypadá tak na něco přes dvacet. Lucii tak trochu připomene mladšího Ladislava, alespoň vzhledově. Taky má delší vlasy stažené vzadu do culíku a podobný vkus v oblečení jako mladší Ladislav, akorát je narozdíl od něj tenhle temný blonďák. Očividně už s nabíjením amuletu skončil a chystal se odejít, ale když jste ho zastavili, jenom se ušklíbnul a s arogantním výrazem pohlédl na Lucii.

"Ne tak rychle, pusinko. Prokázat se neumíš nebo co? To tě tam u vás ještě neučili? Ty tu asi seš nová, co?" Ne že bys to neuměla, ale prokazuje se jenom na výslovné požádání. Což většina temných stejně nežádá, protože tě buď znají nebo jsou moc zaneprázdnění vymýšlením toho, jak se z toho vykroutit. Tenhle Jiným nejspíš nebude moc dlouho, jinak by si až tak nevyskakoval. I kdyby tentokrát měl licenci, příště mu to jistě někdo od vás dá pořádně sežrat.

"No tak puso, čekám na ten průkaz. A dej mi rovnou i svoje číslo, klidně i tý svojí kolegyňky, dáme trojku." Tohle asi bude nějakou chvíli trvat. Ono to vypadá, jako že tě chce co nejvíc naštvat.

Aneta je doslova fascinovaná amuletem, který mág drží ve svých rukou. Ty pravděpodobnostní linie, co se kolem něj sbíhají jsou vážně zvláštní a rozhodně by si zasloužily důkladněji prozkoumat.

Už Nieje čas na zábavu

Stela

Na Stelino "upozornenie" som trochu spomalil. Nechcem sa do boja vrhnúť sám a už vôbec nie proti upírovi. A vôbec, ten upír je nakrmený.. je to na ňom krásne vidieť, prečo práve teraz hľadá novú obeť ? Celé mi to naháňa husiu kožu. Chcem povedať.. Prečo práve upír, to nám nestačil jeden temný mág kde by sme ostali pekne celá skupinka? Nebol však čas ľutovať svoje rozhodnutie. Upír sa nám vzďaľoval každou chvíľou. Možno.. dokonca túto cestu zobral s rizikom, že tu bude hliadka.. Ak je to ale pravda, musí sa nás báť rovnako.

Keď zabočil za roh, došlo mi, že ostatným členom skupiny už úplne zmizneme z dohľadu. V hlave sa sám sebe zasmejem.. a to som sa chcel spoliehať na skúsenosti Lucii a na to, že s ňou to bude ako prechádzka ružovým sadom. Bola to nejaká doba čo som v sebe našiel toľko rozporov.. chuť pomôcť v boji s racionálnym úsudkom... bohužiaľ, vyhral ten nesprávny. ?! Zbystriem keď si uvedomím, že si nás všimol.

V mžiku odhodil dievča a zmizol v šere. U Stely to vyzeralo, že ani chvíľu neváhala. V momente bola preč, nie úplne.. len zmizla v šere, naháňajúc upíra. ,,Ah.." Nahlas si vzdychnem a skočím do šera. Na moje prekvapenie pri mne ale nestojí Stela, teda aspoň nie človek ktorý by sa jej podobal. Jediné čo vidím je krásne.. šelmovité zviera s hrivou ktoré sa bez problémov blíži ku upírovi. Nie.. nieje čas na to váhať.. Vybral som si tento boj.. V mysli upokojujem sám seba. Zameriam sa na upíra. Trochu mi vadí, že sa Stela za ním ta rozbehla. Nemôžem použiť žiadne zápalné kúzlo, ak nezareaguje dosť skoro, ublížim jej. Pokúsim sa ho zamraziť, aby nám neušiel do vyššieho stupňa alebo úplne z dohľadu. S trochou šťastia, ho paralyzujem úplne. Ani Stela neváhala. Mojou úlohou je asistovať. najviac ako môžem.

Proměna

Michal

K mému překvapení se ke mě přidá i Michal. Upřímně jsem si myslela, že budou následovat Lucii a plnit její rozkazy, je ale pravda, že tohle je mimořádná situace a pokud nezasáhneme, upír by nám mohl klidně zmizet i se svou obětí.
Jsme v právu.
"Ehm...Já bych počkala, co se bude dít." Pokrčím rameny a trochu zrychlím na kroku, aby se nám dvojice neztratila z očí. Zatím máme štěstí a nemusíme se vyhýbat autům, pokud ale blikne červená na přechodu, budeme mít problém. "Třeba má někam přímo namířeno." Celkově je to divný, vždyť by stačilo, aby na tu holku použil sílu Hlasu, ne? Tak proč si jí vedl takhle osobně?
"Musíme trochu přidat!" Upír už mizí za rohem a vážně o něj nechci přijít. Teď už alespoň máme nějaké informace. "Neregistrovaný. Asi šestá kategorie." Řeknu nahlas své poznatky. Není to ani protože bych nevěřila Michalovým schopnostem, jako tím, že si to chci ověřit. Každý může dělat chyby a čtení v Šeru není mou nejsilnější stránkou. Michal jako mág mohl klidně postřehnout něco úplně jiného.

To už si nás ale upír všímá, v mžiku odstrčí tu holku a mizí v Šeru. A je to tady. Je to tady! Bez dalšího přemýšlení vyhledám svůj stín a následuji ho do Šera. Svět kolem mě potemní, změní se, nemám ale žádný čas na rozhlížení se po krásách první hladiny. Které stejně nejsou. Okamžitě dělám to, co mi je přirozené - měním se.
O několik málo sekund později jsem již ve stavu lvice a rozbíhám se směrem k upírovi s jediným cílem. Dostihnout. Chytit. Jsem lovec, on je kořist. Má kořist.
Z tlamy mi unikne zavrčení, tlapy se dotýkají země, já běžím, skáču, jsem připravena toho upíra trochu pocuchat. Možná více než trochu.

Sady Pětatřicátníků
Lucie, Stela a Michal

Chvíli si nejsem jistá, co to vidím, ale pak mi dojde, že taková pochodující mrtvá aura může patřit jedině upírovi. Nebo mému ex-příteli, ten byl tak emočně mrtvý, až to mlátilo dveřmi. Ne, je to upír.
Stela vyrazí, až mi rozvíří vítr vlasy. Hned za ní vystřelí i Michael. Vykulím oči a jen za nimi natáhnu bezmocně ruku: „Helé, co-“ zmlknu a přimhouřím oči, abych stínem prohlédla upírovu kamarádku. Je daleko, ale náznaky zaklínadla nad ní visí jako Damoklův meč. Byla by moc velká náhoda, kdyby s tím umrlec vedle ní neměl nic společného a moji kolegové to nejspíš vycítili. Jsou rychlí.

Ruku zase stáhnu a otočím se k Lucii. Vykulím na ni oči, lehce mi poklesne brada, zavrtím hlavou a chci to vysvětlit, ale ona rychle pochoduje k mágovi, který místo krve saje jinou energii.
Svižně s ní držím krok, když se vydá blíž k zastávce, ale oči nespouštím z těch dvou pronásledovatelů – dokud to jde. Rychle ale zmizí za rohem a mě v tom zmatku ani nenapadne prohlížet pravděpodobnostní linie.
Zastavím se za zády naší vedoucí, Temného mága jen sjedu pohledem a hned potom, co prohlásí obvyklou větu, tiše syknu k Němcové: „Byl tam upír,“ jako kdybych byla pouze meluzínka, „s člověkem.“ Pípnu a narovnám se, abych slyšela, co nám podá Temný za vysvětlení. Kdyby nebyl už chladný večer, orosilo by se mi čelo, jak se cítím nejistá. Ani ne tak kvůli sobě, bojím se o Stelu a Michala. Jen ať se jim nic nestane.