Sady Pětatřicátníků

Stela, Aneta, Michal

Nechám je, ať se mezi sebou baví, ale do rozhovoru se nijak nezapojuji. Rozhlížím se kolem, abych se ujistila, že nějaký Temný nedělá neplechu. Zdá se, že je všechno v pořádku, dokud nedojdeme k zastávce autobusu, kde se nějaký Mág vysává temnou energii, kterou ukládá do amuletu. V duchu protočím oči, ale to už se mě Aneta ptá. "Co myslíš, Aneto?" zeptám se jí, ale Stela následuje se smrští dotazů.

Panebože, ty jsou zelenější než tráva na jaře.

"Zkus to víc nahlas Stelo, myslím, že tě neslyšel," vyzvu Obrateň a znovu se na Mága podívám Šerem. Pátá kategorie. Jestli nemá licenci, tak je to magor, vysávat lidi tak blízko Noční hlídky. Když ale přestanu hledět Šerem, uvědomím si, že Stela a Michal už s námi nejsou. Zůstala tady se mnou jenom Aneta. Nemusí být vědma, aby poznala, že s vývojem situace nejsem nadšená.

"Podle tvého výrazu, Zoinaková, hádám, že je nesežral vlkodlak, když jsem se nedívala," syknu rozčileně. Ale s nimi si to vyřídím později. Teď musím rychle vyřídit toho Mága, který si dál vesele vysával lidi okolo, než půjdeme hledat Stelu a Michala, které pak vysaju já.

Nechám Anetu Anetou a vydám se směrem k Mágovi. "Noční Hlídka, legitimujte se," vyzvu ho. Jestli bude chytrý, rovnou se vytasí s licencí. V duchu se modlím, ať je to rychlé, ať můžu odchytit zbytek, než jeden z nich zakopne a zlomí si nehet a Ladislavovi praskne žilka.

Hon na upíra - Stela, Michal

Aneta zůstává s Lucií, zatímco Stela s Michalem se vyřítí za upírem. Naštěstí je na přechodech zelená a žádná tramvaj zatím nejede, takže pravděpodobnostní linie jsou pro vás očividně velmi příznivé. Jenom aby vám to ale vydrželo.

Sotva se dostanete na druhou stranu tak se provoz zase rozjede, takže sledovat vás by bylo pro Anetu s Lucií mnohem obtížnější, pokud se pro to později rozhodnou. Ačkoliv druhá hladina Šera je v takovýchto případech užitečná, ony se zatím ale zřejmě zabývají tím temným mágem.

Upír je očividně dost nervózní a rozhlíží se kolem sebe, nejspíš i v Šeru. Zahnul s dívkou za roh, takže se Anetě ztratil z dohledu a šance, že si jej nyní Lucie všimne je téměř nulová. Vy ale máte příležitost si ho v Šeru pěkně zblízka prohlédnout. Upír 6. kategorie, takže pár lidí už za svou existenci stihl vysát. Podle pohledu do šera je i teď plný a čerstvě nakrmený, jak je vidět ze zářící krve v jeho žilách.

Ale co je nejhorší, nevidíte žádný cejch. Tudíž neregistrovaný. A v případě, že dojde k boji (což jako neregistrovaný upír bude nejspíše bojovat o holý život) vám tak nestačí přetrhnout cejch a tím ho zlikvidovat.

To už si vás ale upír všimne, ihned zpanikaří, odstrčí omámenou dívku od sebe a v šeru začne utíkat směrem k náměstí. Nejspíš Hlasem omámená dívka tam jenom tupě stojí a dívá se do země.

Snad nám aspoň proplatí jizdenky

(Ivan, Tomáš, Ondřej)

Neměla jsem také žádné zkušenosti ohledně terénních záležitostí, Ivan a Tomáš se netvářili na to, že by též něco věděli, takže... nám zbývalo jen jedno a to breč... tedy, přizpůsobit se!
Odkašlala jsem si a řekla: „No, asi vyřešení té situace, ne? Sice by oběd bodnul, ale myslím, že nás bude někdo tak či tak sledovat. Jak to tak chápu, tak máme skupinu potížistů, takže jsou zde dvě možnosti. Buď nás posílají na smrt, nebo nás někdo bude hlídat, a jakmile bychom se flákali, tak nás nepěkně šťouchnou. A upřímně? Nerada bych skončila jako kabelka pro Filipa,“ poslední větu jsem řekla s velkým úsměvem, ale dostatečně potichu, aby to slyšeli jen přítomní.
Podívala jsem se po okolí a nabrala jazykem rychle pachy a podívala se zpátky. V ruce jsem třímala jednu ampulku s jedem a přemýšlela, jestli kdyby na mne Filip bafnul, já to rychle odzátkovala a nalila mu to do krku, tak by se to dalo svést na sebeobranu. Pak jen nenápadně spadnout na bok, kde je protilátka a byl by oheň na střeše!
V mého rozmýšlení mne přerušil Ivan, který řekl něco o svém autě a následnou možnost použít městskou hromadnou dopravu. „Také by mohli zařídit pro nás nějaké služební auto,“ podotkla jsem nahlas a s rukami v kapsách jsem se rozešla směrem za ním. Kdybychom měli auto, tak jsme aspoň mohli mít trochu soukromí, ale takto mi připadalo, že budeme celou dobu mlčet a tak. No, aspoň si cestou můžu koupit něco k pití, když na to dojde! Nebo, třeba pizzu do ruky? Nemůžeme přeci pracovat o hladu, hlavně samozřejmě Tomáš a Ivan, ti neměli ani kousek té pizzy, kteří nám tam ti dva přinesli.

Sady Pětatřicátníků

Aneta,Stela,Lucie

Zrazu sa to tu celkom rozbehlo. Naša debata o dôležitosti právnického remesla veľmi rýchlo stratila význam. Na jednu stranu sme tu mali naštvanú Vedúcu ktorá nám.. viac menej prikázala nerobiť hlúposti, do čoho zapadá nestrhnúť oči z temného mága na zastávke. Na druhej strane... sa tu bez pochyby objavil upír. Upír prechádzajúci sa s dievčaťom, ktoré očividne nekoná z vlastnej vôle. Čo je dôležitejšie.. temný mág alebo možná potrava? Veď aj upíri patria do našej práce..

Otočím sa na Luciu ale.. tá si upíra absolútne nevšimla. Ak rýchlo nezareagujeme stratíme ho z dohľadu. Po chvíli vidím Stelu ako sa vytráca smerom ku upírovi. Nieje čas nadtým rozmýšľať, rozhodnem sa ísť s ňou, Anet a Lucia to hádam zvládnu aj samé. Navyše, Lucia je dosť skúsená.. A taktiež bude dosť naštvaná. Zamrazí ma nad myšlienkou čo bude s nami.

Dôjdem potichu ku Stele. Stále sme dosť ďaleko a ešte by si nás nemusel všimnúť. ,,Nejaký nápad? Chcem tým povedať.. budeme čakať čo sa bude diať alebo proste vybehneme a.. uvidíme čo sa bude diať?" Nebol som si veľmi istý tým čo budeme robiť, ale som v hliadke. Je nespraviť niečo v prípade, keď si po blízku jediný čo môže pomôcť... i keď sme tu štyria, Stela to má určite rovnako.

Dodatek - za upírem!

Lucie, Aneta, Michal

To že si toho všimnu, je víceméně náhoda. Můj pohled tu a tam sklouzne k hloučku budoucích právníků a jen díky tomu postřehnu temnou auru, kterou si nelze jen tak splést. Upír. Upír uprostřed města doprovázen mladou holkou. Jde s ním dobrovolně? Ví, co je zač? Má na ní licenci? Přece by jí nelovil teď...
I když, kdo ví. Tihleti udělají pro potravu úplně cokoliv. Navíc už takhle z dálky dokáži říci, že na ní je nějaké zaklínadlo, bohužel je mimo mé schopnosti určit jaké. Kdybych se dostala blíž... Lucie mě zabije. Jenže Lucie mě zabije tak jako tak a tady možná jde o život. A i kdyby nešlo o život, je naší povinností toho upíra zkontrolovat! Vždyť proto tu jsme, ne?
Vlastně skoro vůbec neváhám a celý můj rozhodovací proces netrvá déle než několik vteřin. Bez viditelných pochyb se vydám směrem, kudy jde ten netradiční pár, aby mi neutekli. Nemám ani čas říci ostatním a tak budu muset spoléhat na to, že si toho všimli.
Snažím se jim držet za zády v dostatečné vzdálenosti, velmi dobře si ale uvědomuji, že stačí, aby na mě upír pohlédl Šerem a bude vědět o co go.
To pak budu muset zrychlit. Nebo sama jít do Šera, to je pak dostihnu bez potíží.
Jsem připravena na všechno. Nebo si to alespoň myslím.

Do akce

Ondřej, Laura, Tomáš

Na mé otázky mi odpoví Maroš Horváth, šéf Operativního. Kromě amuletu a informaci o tom, kde je místo našich hlídek, nám i sdělí nové rozdělení týmu. V našem případě však k žádné změně nedojde, což je možná trochu podezřelé. Kdybych měl potřebná fakta o svých spolubojovnících, asi bych dokázal určit algoritmus, dle kterého jsme byli do jednotlivých skupin vybírání, vzhledem k tomu, že tak polovina zdejšího osazenstva mi je neznámá, nemohu se spokojit s ničím jiným, než myšlenkou, že to určitě nějaký smysl má. Musí mít, přeci nás na upíry nepošlou jenom protože jsme byli trochu neposlušní.

Postupně sleduji, jak se všichni hrnou k východu a následně k odjezdu, někteří se dokonce snaží doběhnout tramvaj, aby jim neujela. Vskutku nadšení. Snad to není naposledy, co je vidíme.
"Nabídl bych auto, ale mám ho v opravně." Což je jeden z dalších důvodů, proč jsem tehdy přišel pozdě. Ne vždy mám ty tramvaje tak dobře vychytané. Teoreticky za to mohu vinit svou sestru. Protože jen a jen kvůli ní je to auto v té autoopravně. Svou milovanou Audi, kterou jsem dostal od otčíma za úspěšné přijetí na medicínu, opečovávám a snažím se, aby na ní nebylo jediné škrábnutí. Pak jí ale stačí půjčit Veronice a oheň je na střeše. Někdy skoro až doslova.
"Takže tramvaj? Měli bychom stihnout tu další." Druhá možnost je Šero, což je možnost dosti lákavá, asi bychom se ale radši měli šetřit.
Pokud nikdo nic nenamítá, zamířím si to správným směrem, abychom se konečně pustili do přidělené práce.

Bory

David, Zachary

Cesta tramvají mi utekla jako nic. Nejspíše proto, že se nic zajímavého nedělo. Tak je to moje první hlídka, takže bych neměl čekat, že se hned budem rvát. Tedy bojovat. I když jsem nějakou dobu nebyl ve své druhé podobě a šiklo by se protáhnout. No zatím to tedy počká. Tak jsme tady, v Borech. Nevím, jestli mé dřívější ohodnocení Zacharyho bylo správné, ale opravdu na mě neudělalo moc dojem, když se v tramvaji třásl jak osika. Nevím sice proč, možná mu byla jen zim, ale moc dobrý dojem to nedělá.
Zachary nám zopakoval, co máme za úkol. Ne, že bych si to nepamatoval, ale je dobré si osvěžit paměť. Klasický postup... hmm tak na to se opravdu těším. Pokud to tady bude zajímavé jako naše seznamování tak se mám opravdu na co těšit. Tentokrát, však nehodlám sedět v rohu. Jsme tu jen tři tak nemusím být nějak nervózní. Proč jen jsme se nemohly sejít někde v baru, tam jsem svůj, nebo ještě lépe v baru kde pracuji.
Po nějaké době co si prohlížím své spolupracovníky, si něco uvědomím. Uvědomím si, že vlastně ani nevím, co mám od nich čekat, tedy nevím, co umí. Jediné co tak o nich vím je, že David je Obrateň a Zachary je mág. To musím rychle napravit. Zachary je mi tak nějak ukradenej, ale David by mě opravdu zajímal. Hele Davide na jakým zvířetem se vlastně umíš stát. Nevěděl jsem jak to přesně říct, ale myslím, že jsem otázku položil dost dobře.

Bory – Nikolas, David

Pro cestu na Bory tedy nakonec zvolíme tramvaj. Nemůžu si pomoct, ale občas se zatřesu. Na hlídkách už jsem byl několika, ale snad vždycky s námi byl někdo opravdu zkušený. Je tomu snad poprvé, co jsem na hlídce jenom s nováčky. To, že jsem jediný mág mě také lehce znervózňuje. Jakmile bude potřeba více kouzel, bude to na mě. A nebude tu nikdo, kdo by mohl jakkoli více pomoct. Nesmím to hlavně zvorat! Ne, určitě to nebude potřeba... Dokonce i mne samotnému ta věta zní bláhově.
Když vystoupíme z tramvaje, šerem nahlédnu na rozkazy, které jsou přímo od Maroše. Takže jenom projít park a pak směr Doudlevce. To by mělo být dobrý. Večerní a noční parky jsou sice výborná místa pro kumulovaní leckteré sebranky, naštěstí na takové, kterou „hledáme“ my. „Takže, máme projít park a pak se vydat směr Doudlevce,“ oznámím rychle Davidovi s Nikolasem. „Klasickej postup...“
Počítám s tím, že oba mají alespoň základní znalosti. No, kdyžtak se zeptají... Nijak se do vedení neženu, ale pokud se nikomu nechce, vyrazím jako první. Oči na stopkách, uši nastražené. Možná to může být až přehnaná obezřetnosti, ale člověk nikdy neví. Možná lepší být přehnaně opatrný, než sežrán vlkodlakem. Ještě když máme ty amulety. To by nám Maroš k tomu sežrání dal ještě pořádnej pojeb...

Sady Pětatřicátníků - Aneta, Stela, Michal

Jak jste vy tři fascinováni Právnickou Fakultou, tak zatímco Šerem pozorujete, jak temný mág vysává energii z kolemjdoucích, všimnete si v dálce bledou auru nemrtvého, nejspíš upíra, avšak na tuto vzdálenost je velmi těžké rozpoznat něco víc. Právě prochází kolem hloučku studentů a po jeho boku jde nějaká mladá dívka (normální člověk), nejspíš taky studentka. Šerem na ní rozpoznáte stopy nějakého zaklínadla, které má nejspíš na svědomí ten upír, ovšem to byste mohli jenom hádat. Ne že by to tak nejspíš nebylo. Společně směřují po Riegrově směrem k náměstí.

Lucie je zdá se zaměstnaná četbou aury toho temného s amuletem a upíra s očarovanou holkou u právnické fakulty si zatím nevšimla. Možná nějaké ovlivnění, nejspíš nic tak silného. Na to, abyste to určili lépe byste museli být blíž. Kdoví, k čemu to bude dál směřovat. Pokud hned teď nevyrazíte, tak je ztratíte z dohledu.

Na nějaké dlouhé dohady a plánování není čas, pokud ho nechcete nechat zmizet. Čímž riskujete to, že Lucii naštvete ještě více. Na druhou stranu, pokud za ním teď nevyrazíte a necháte ho jen tak zmizet, tak vás Lucie může seřvat i tak. Takže jste tak jako tak v pěkně nepříjemné situaci.

Operativní -> Sady Pětatřicátníků

Lucie, Michal, Aneta

Naštěstí nemusíme čekat nijak dlouho a Lucie se zase objeví a její nálada je skoro až hmotná. Oujé, nechtěla bych být Temný, který by se jí postavil do cesty. Nejdřív ale sežere nás. Ups, asi se budeme muset chovat slušně, což když se dívám na své dva kolegy, nebude takový problém. Minimálně ne pro ně.
"Jasný, šéfko, tady to je." Škoda, že si ten amulet nemohu ponechat o něco déle, byla to asi nejsilnější věc, co jsem kdy měla u sebe, respektuji ale fakt, že by ho měl mít nejvíce zkušený člověk. A to Lucie je. Na rozdíl od nás dokáže poznat, kdy je třeba amuletu použít a kdy nikoliv. Já stejně preferuji trochu jinou sílu.

Naše cesta není daleká a prozatím ani zajímavá. Rozhlížím se kolem, dívám se po aurách lidí, prozatím ale nevidím nic, co by upoutalo naši pozornost. Obyčejný den v obyčejném městě. Temní nevyvádí hlouposti a vše je prostě klidné a mírumilovné.
Pro ty studenty támhle je to den jako každý jiný a mají pravdu. Oni nevědí nic o tomhle světě a o tom, že byla skupinka naprostých nováčků vyslána na svou první misi.
"Hey, právníci jsou náhodou potřeba. Dokud ho nepotřebuješ, nemůžeš docenit jejich důležitost." Začnu bránit toto řemeslo nejprve dosti vehementně, následuje ale úsměv, který můj tón snad trochu zpříjemní. "Táta je právník a dělá důležitou práci." Dovysvětlím ještě, pokračujeme ale dál - a pak si toho všimnu. Možná jsem poslední, ale já jsem ten, kdo bojuje, ne ten, kdo si všímá každé silové nuance.
"Dělá ten chlápek co si myslím, že dělá?" Zašeptám ke svým kolegům, abych se ujistila. Dle výrazů v jejich tváři dokáži soudit, že se nemýlím. Mám zasáhnout? Opravdu? Ne! Lucie sice říkala, ať si nehrajeme na hrdiny, tohle by ale nebylo hrdinství, jen čirá pitomost.
"Máme nějaký postup, jak v tomto případě reagovat? Říci mu, že jsme Noční Hlídka a ať se legitimuje? A ukáže licenci?" Má otázka směřuje k Lucii, která tohle musela dělat už milionkrát. Potřebuji jenom potvrdit, jak se to dělá a pak to klidně udělám, s tím nemám problém. Jen bych byla nerada, kdybych udělala nějaký příliš zbrklý krok. Všichni víme, kde mám své slabiny.