Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Bude se pokračovat, prosím nerušit.

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Výpomoc - Ivan, Victoria?


Štít, který jsem si vyčarovala na svou vlastní obranu mi byl, zdvořile řečeno, k ničemu. Jen co se Ivan nechal položit na lopatky, narazilo do mě kouzlo od té … Aliny? Nevím. Ve chvíli, kdy jsem si potykala s podlahou a vyrazila si dech, mi bylo vcelku jedno, jak se ta kačena jmenuje.
„Doprdele!“ dostala jsem ze sebe mezi sípáním a přetočila se ze zad na břicho, načež se po čtyřech snažila doplazit ke schodišti, kde nahoře stála ta holčina.
Letmým pohledem v mezeře mezi židlemi a lavicemi jsem zkontrolovala Victorii a usoudila, že ta si z nás tří vede nejlíp.
Do mého mezismyslového vnímání narazila energie, díky které jsem zjistila, že můj slovníček nadávek, který jsem do té doby považovala za obstojný, je zcela na nic.
Temní. Z tohohle celí nevyjdeme.
Sebrala jsem veškeré síly a vyhoupla se na nohy. Kolena se mi trošku třásla a stále jsem neměla tak pevný dech, jako před jeho vyražením, ale už jsem alespoň byla opět schopná boje, znovu jsem vyčarovala štít. Otočila jsem se na Alanu, bojovně vystrčila bradu. Jenže pohled na ni mě zmátl. Netvářila se, že by si tuhle super akci užívala, jak jsem původně předpokládala. V jejích očích byl…strach?
Co se to děje?
Riskla jsem to, spustila pohled z nepřítele vyhledala objekt jejích obav. Pusa se mi mimoděk otevřela sama, když jsem viděla toho vlkodlaka, jak stojí nad Ivanem. O tomhle jsem slyšela na svém začleňování do hlídky. Starý způsob jak někoho, jak že to bylo, odhmotnit? Stála jsem jak socha neschopná pohybu, jen zírala na to představení před sebou. Naneštěstí zareaguje Vicki, která Ivanovi zachrání zadek, kdy ten vyšinutec skončí na druhém konci posluchárny.
Nově příchozí temní už jsou tady. Každou vteřinou jsme čekala, kdy se objeví jak kontrolor z Čojky v pochybné hospodě.
Pavel Stránský? To to celou dobu hrál, že je normální a ne psychopat? Dalšího jsem znala od pohledu při mé registraci na jejich hromadě, ale nemohla jsem k jeho tváři připsat jméno. Třetí na to, že je Temný vypadal sakra dobře, až jsem na opravdu kratičký okamžik zalitovala svojí světlé podstaty.
Ne, soustřeď se, je to fuj, ani koukat se na to nedá! V myšlenkách jsem samu sebe propleskla.
Překvapení za dnešní den evidentně nebylo dost, když jsme znovu údivem otevřela pusu a sledovala, jak jsou na naší straně.
Lukáš.
Ambrož.
Aha.
Po jeho slovech se daná situace změnila o 180°. A velmi rychle. Od splasknutí všech Temných krom Sebastiana a toho čokla, až po jejich grandiózní odchod.

"Parchant!" pronesl a bříšky prstů si promnul oči a posléze i kořen nosu. V té chvíli skoro zestárnul o 10 let. Rozdal rozkazy, které se vydali všichni okamžitě plnit. Takže velké zvíře. Uznale jsem protáhla tvář.
Udělala jsem krok směrem k holčině, ale než jsem stačila cokoliv říct, sesunula se na zem. Snad si bude myslet, že to přehnala na beer pongu s pitím. Ale někdo by ji měl dopravit domů.
Otočila jsem se zpět na ostatní, když na nás promluvil respektovaná část útvaru z druhé strany barikády.
„Co to, můžeme si vypomoct, obnáší?“ zeptala jsem se přímo, přičemž na konci mé otázky dramaticky zahřmělo. Hádám, že to nemá na svědomí matička země, když je prosinec a výskyt bouřek je neobvyklý.

Denní Hlídka - Ljuba

Nechápem, ako som sa mohla zapliesť do niečoho takéhoto. Povedala by som, že je to PNI. Jednoducho a jasne: problém niekoho Iného. Najmä keď nie som v službe. A už tobôž kým som neoznámila svoj príchod. Už sa teším ako toto budem vysvetľovať obom Hliadkam a Inkvizícii. Bohužiaľ ma tá mladá prizvala k spolupráci. A i keby nie, uvedomím si rozmrzele - nenechám kolegov zomrieť biednou smrťou z rúk temných, ktorí sa rozhodli rozpútať otvorenú vojnu. To by Iný nečakal. Vlastne, keď si spomeniem na stopy magického ohňa na budove Stanice tak vlastne možno i čakal. Veď to bol dôvod na setsakramenskú obozretnosť.
Mladá má okrem sklonov k hystérii i problém s mlčaním.
Myslím, že prikývnutie bude na odpoveď stačiť. Nech si to vyloží akokoľvek.

Slučka okolo nás sa zaťahuje, no stále máme možnosť dostať sa von. Ak pôjde všetko dobre, dostanem ich do bezpečia k ich šéfovi.
Starosť mi robia tí mocnejší temní. Našťastie vidím i svetlých. Nebudú tu však včas. Nie pre nás, ak sa nám nepodarí prekĺznuť.

Nápis na dverách ma vlastne pobaví, je to trošku irónia.
Mladá je bledá a vyzerá vyčerpane. Jej spoločník, ktorý nakoniec prežil tú kliatbu tiež nevyzerá najzdravšie. Keď sa vypotácajú zo Šera, tak sa k nim pripojím v krásnej farebnej realite.
Rozrazenie dverí si užijem. Čo môže byť väčšia sranda ako vtrhnúť niekam ako hurikán?
Vedma a mágyňa, obe slabé, sa očividne venovali nejakej vysoko užitočnej činnosti, pradepodobne klebeteniu.
Nestoja mi ani za pohľad. Len ku každej pošlem Freeze.
“Niečo je zle. Cítim katastrofu,” zamrmlem počas toho ako leziem von oknom.
Keď stojím bezpečne na ulici, pozriem sa, či je náš bosí spoločník za nami. Ustupoval smerom k oknu a tak som sa mohla vrátiť k tomu podstatnému.
Najprv som sa obzrela, či nie sú naokolo žiadni ľudia a keď som sa presvedčila, že nikde nie je ani nohy, otvorila som malú trhlinu v realite a strčila som mladú do nej. Sotva v nej zmizla, portál sa zatvoril. Vyhodí ju to pri ústredí Nočnej Hliadky. S jej kolegom sa môžeme pripojiť k tým Svetlým, čo sa blížia.
Znovu sa obzriem ale to, čo uvidím, mi vyrazí dych.

Denní Hlídka - Ljuba

S léčením moc nejde (2) a i když to nejhorší vyléčit dokážeš, mrháš energií ostošest a jde to pomalu. Není jasné, jestli tě tak rozhodila zdejší situace nebo je tu na ústředí Denní Hlídky nějaká magická interference (což by tě nepřekvapilo) nebo máš prostě smůlu. Rozhodně jsi již předvedla o mnoho lepší výkony, kdyby tu teď byl Einar, nejspíš by ses propadla hanbou až do těch nejhlubších koutů šera.

Tvé Freeze ovšem jsou účinné (8), dodělají práci načnutou Blizzardem a Jaroslav i přes svůj zesláblý štít ztuhne v ledovou sochu. Linda s Tadeasem neváhají a následují tě první hladinou šera, svou světlou auru neskrýváš a i kdyby ano, nemají teď moc jiných možnosti. Tadeas využije tvůj štítový amulet a zatímco běžíte chodbami Denní Hlídky, úspěšně přečká tři výboje kletby Fulmen.

"Vás taky přeřadili sem do Plzně do Noční Hlídky jako ostatní?" zeptá se za běhu Linda, která je na tom díky pomoci od tebe už lépe. Její tón naznačuje, že to považuje za vysoce pravděpodobné. "Musíme odsud pryč a varovat u nás Hlídku, nevím co s Jakubem udělali, ale sami ho nezachráníme."

Pravděpodobnostní linie tě neomylně vedou na místo, kde by měl být slabý bod obrany a tedy i možný únik z budovy. Temné body se sbíhají ze všech stran jako švábi a někdteré jsou dost silné, takže je jasné, že příliš mnoho času nemáte. Jestli ale pravděpodobnostní linie čteš dobře, v případě, že budete pokračovat po této cestě vás čeká střet s několika dost silnými světlými. A to by mělo znamenat dobré zprávy.

Po cestě nahlížíš jako do hlubších hladin šera, tak do reálného světa. Vběhnete do chodby, kde je nad jedněmi dveřmi i v šeru nápis "Registrace Pobytu Světlých Jiných". Podle toho, co jsi vyčetla z linií by zrovna tahle místnost vaším cílem, uvnitř cítíš dvě velmi slabé temné, jednu mágyni a jednu vědmu. Linda už vypadá po tom běhu šerem dost vyčerpaně, tak vystoupí z Šera do reálného světa a Tadeas ji následuje. Ty po chvíli taky, koneckonců, jste na místě. Vrazíš do dveří do kanceláře a ihned najdeš to, co jsi hledala. Otevřené okno, nejspíš si tu temné zrovna větraly v tomhle parném, skoro-letním dni. A jelikož jste v přízemí, je to jasná cesta ven. Temné, které očividně zrovna něco probíraly z vašeho zjevení ovšem nejsou tak zcela nadšené.

"U šera! No tak, taky můžete zaklepat! To se dělá, vlítnout sem jako vichřice?" oboří se na tebe temná vědma s drdolem. Slabé temné. Pochybuješ, že mají vůbec ponětí o tom, co provádějí jejich nadřízení a kvůli tomu, jak byly zaneprázdněné nejspíš ani nekontrolovaly šero. S trochou pobavení si uvědomíš, že kdybys ve vstupní hale nenarazila na bitvu mezi denní a noční hlídkou, nejspíš by ses tu byla přihlásit pro svůj cejch. Teď na to ale jaksi nemáš čas.

Linda na nic nečeká a začne lézt oknem ven, Tadeas čeká vzadu a prohlíží šero pro případ, že někdo zaútočí. "No tak počkat, co to děláte, okamžitě přestaňte! Co má tohle znamenat!" zařve blonďatá mágyně a spolu se svou kolegyní s drdolem tebe a Lindu propalují pohledem. Z linií můžeš vypozorovat, že jak světlé, tak temné body se už blíží. A taky něco, co nedokážeš přesně určit...

Opětovné setkání s těhotnou hysterickou ženou
"Ano už jsem se s ní setkala.Někdo není schopný přijmout pravdu i když jí má přímo před sebou."odpovím i když jsem už o tom mluvila.Jistě neřekla jsem všechno,ale mám pocit že v tomto případě ani nemusím.
A to nemluvím o tom že jsem byla obklopena ignoranty kteří pokud jim řeknu zatím si dejte kávu a sušenky to pochopí tak že mají jít demolovat kuchyň.
Kráčím za Gerardem a naslouchám tomu jak jsme blízko a že tohle bude kdo z koho.Ano to vím,ale taky vím že neexistuje dobro bez zla.Zničte peklo a zanikne i nebe,protože jak poznáte že je dobro dobrem když každý den nepřemáhá zlo.Z těchto filosofických debat mně vyvede poněkud překvapivé zjištění.
Takže Riegl nezmizel,zvláštní ... opravdu zvláštní.Zajímalo by mně jaké jsou jeho skutečné úmysly,ale rozhodně to nebude rodinné štěstí.
Jenom doufám že se nám povede lépe než předtím,jistě že se nám to povede aspoň Gerad o tom nepochybuje.Když popisuje jaké účinky to zatím má vybaví se mi můj nápad na omezení působení upíru,nevydáte mu povolení k lovu a když se potom rozhodne si jí opatřit,zajistíte aby se poblíž nacházel nějaký "uvědomělý" Světlý.Gerard však nečeká že mu odpovím protože je nadšený jako vždy když mluví o svém snu.
"Dobře jenom mi dej chvíli tento způsob tak často nepoužívám ... Ondrův byt je zde."dodám nakonec a ukážu v autě místo na navigaci.

Ljuba - Ústředí Denní Hlídky, Recepce

Hala Hlavnej stanice bola prázdna, až na pár výnimiek v podobe bezdomovca, páriku holubov a jednej pani za okienkom, ktorá sa očividne modlila aby sa mohla vrátiť domov, do vyhriatej postele.
S Einarom sme tam vyzerali trochu nepatrične. On, s hnedými po ramená dlhými vlasmi a trpezlivým výrazom na tvári, v sivom, krátkorukávovom tričku s nápisom WHAT WOULD GESER DO, jeansoch a červených converskách, ktoré už museli zažiť i lepšie časy a ja - v niečom ako dlhšia košeľa (alebo kratšie šaty) krémovej farby, čiernom korzete, čiernych legínach a čiernych vysokých čižmách na opätkoch, ktoré k mojim 165 centimetrom pridávajú dobrých päť cenťákov. Jedinou mojou batožinou je na prvý pohľad neveľký, čierny ruksak. Opatrený jedným praktickým kúzlom. Najfarebnejšou vecou na mne je starožitný náhrdelník zdobený červenými kameňmi, ktorý je len jedným kúskom z mnohých doplnkov, ktorými som ovešaná ako vianočný stromček. Ale nie, tak hrozné to nie, ide o náramky z prírodných materiálov (jeden z nich vyzerá ako z kostí) na jednej ruke a steampunkové hodinky, kde jeden vidí až do ich útrob na malé zlaté kolieska, a prsteň s červeným okom na tej druhej. Jediným skutočne neladiacim kúskom je headset zastrčený v uchu, ktorý by sa viac hodil k biznismanovi než tejto výstrednej dvadsaťpäť ročnej žene.
I môj účes občas priťahuje pohľady, veď len málokedy vidíte niekoho, komu z drdola vyčuhujú štetce s drevenými násadami. Všetko na mne kričí EXCENTRICKÝ umelec.
Nepomáha tomu ani čutora, sklenená nádoba potiahnutá čiernou kožou, zdobená kovovým zobrazením škótskej vlajky, prevesená krížom cez hruď. Je plná lacnej vodky, ktorú určite nepijem. S pitím som prestala. So zdesením si spomínam na tie tri mesiace, keď som sa utápala žiaľom za Vlkom. Vlastne to bol Bastien Gimenoz, vtedajší Najtemnejší Prešporku, ktorý mi ponúkol prvý pohárik naozaj luxusnej vodky.
“Ljbuba, si si tým istá?” ustaraný Einarov hlas ma bezpečne vráti do reality. Einara si vážim, hoci boli časy, keď som hromžila na jeho pomalé jednanie. Dnes ho začínam chápať. Akonáhle vám pribudne na pleciach ťarcha zodpovednosti za niekoho iného ako ste vy sám, musíte postupovať rozvážne. Sakra, za posledných pár hodín som pokazila nejednu vec, ale Einar bol prítomný a mlčal. A ani po tom, čo som veci tak kolosálne zbabrala, na mňa nenakričal. Nikdy nezvyšuje hlas. I to je dráždivé, pretože sú veci, za ktoré si to naozaj zaslúžim. Čo však čakať od mága 2. kategórie, ktorého šerou podobou je veľký Husky?
Vykúzlim na perách sebavedomý úsmev a skúsim zahnať červíka pochybností do temného kúta svojej mysle: “Samozrejme. Potrebujem to. Ty by si mal najlepšie vedieť, že to potrebujem. No určite to tu zvládnete i bezomňa. Má doraziť výcvikový dôstojník, ktorý zastane post Veliteľa operatívy, takže budeš mať o starosť menej. Dokonči Audit.”
“Máš amulety a nejaké baterky?” spýtal sa starostlivo ako mamka kvočna, ktorá chce vedieť, či si jej dieťa zabalilo ten desný vlnený šál a ešte údesnejší sveter, ktorý vyšiel z módy už v ‘77.
Baterky - stále si myslím, že je to príšerný výraz, ale vhodný pre pomenovanie úložiska energie. Niektorí používajú korálky, iní mince. “Áno, zobrala som si i Štíty, Freeze a Pressy.”
V obave nakrčil čelo: “Nič útočné?”
“Poznáš predsa môj názor na také kúzla,” odpoviem trochu neradostne. Nie som doktor ani zdravotník, no ako Liečiteľka vyznávam Hippokratovu prísahu. “Nejdem tam robiť neporiadok ako to robili tí dvaja Poliaci-” Mimovoľne zaborím nechty do dlaní pri tej hroznej spomienke.
“Buď opatrná, nie je to tam ako tu. Je tam pár Iných 1. kategórie. Najtemnejšia Mária ale i Najsvetlejší. Rozbijú čokoľvek, čo by si snáď i mohla zoslať.”
“Ako si mám uchrániť myseľ?”
Einar ku mne pristúpi. Je len o pár centimetrov vyšší, obijme ma, akoby na rozlúčku a zatiaľ mi do ucha niečo šepká v melodickom jazyku, ktorému nerozumiem. Ide o fínčinu. Avšak o nejaký starý, zabudnutý a hodne mŕtvy dialekt. Zvuk sa okolo mňa omotáva, vlní sa.

Zakloním hlavu aby som si prezrela secesnú výzdobu ale i omnoho mladšie stopy po požiari. Skoro čerstvé.
Samotná budova bola Neorenesančná, niekedy z polovice 19. storočia. Za iných okolností, by som ju preskúmala trochu podrobnejšie, ale zvyšky toho magického ohňostroja ma dosť znekľudňujú.
Mala by som si dávať pozor a nasadiť si Štít i Zrkadlo. Aspoň kým neprídem na Nočnú Hliadku. Nikdy nechoď bez ochrany. Najme nie v neznám prostredí. Pripomína mi tichý hlások, čo sa zrodil z rokov skúseností.
Mestká hromadná doprava. To je to, čo dnes potrebujem k šťastiu.
Viem kam mám ísť, ale napriek tomu vystúpim o zastávku skôr. Samozrejme. Najprv by som sa mala ohlásiť v centrále Dennej Hliadky. Tak sa to sluší a patrí.

Predomnou stoja dvaja svetlí. Mladá žena vyzerá nervózne. Jej aura to vlastne prezrádza. Spolu so svojím o dosť silnejším spoločníkom, ktorý si očividne niekde zabudol topánky, vchádzajú do budovy, ktorá je neomylne mojou cieľovou destináciou.

Recepcia je všetko, len nie útulná. Na stene visí obraz ženy. Áno, patrím k ľuďom, ktorí si ako prvé všímajú obrazy. Dokončila som bakalárske štúdium v odbore ilustrácia, hoci na magistra umenia som to už nedotiahla. Vyhodili ma.
Bohužiaľ sa po miestnosti rozhliadam i šerom, takže tá podobizeň vyzerá - bizarne.
Vo vzduchu cítim napätie.
Asi za to môže ten mocný temný mág, ktorý práve vydal rozkaz k útoku.
Nepanikárim. TO by bola chyba. Analyzujem situáciu. No hej. Mala som NAZERAŤ trošku skôr. Aspoň, že mám na sebe svoje ochranné kúzla.
Svetlý mág najprv poslal vlkodlaka Pressom do kvetináča s kaktusom, joj, ten zavýjal, a potom zoslal Snehovú búrku, avšak páriku upírov sa podarilo chytiť jeho mladú, už hysterickú, kamarátku.
Priblížim sa čo najviac k dievčaťu, s otvorenou čutodou v rukých, stále sledujúc súboj, čo sa odohráva v prvej hladine Šera.
No svetlý nemal šancu proti temnému harcovníkovi.
Slabej mágyni sa nakoniec podarilo odhodiť upírov do búrky, hoci sama už mala namodralé pery a prosík v pohľade.
Strčím jej čutoru do ruky a bez slova, s bohorovným kľudom sa natiahnem po svojom Tieni, cez ktorý vstúpim do Šera.
“Dosť,” poviem pokojným tónom, ktorý si prerazí cestu aj cez hukot metelice, a súčasne hodím dva Freeze po tom hnusnom plazovi. Prvý je slabší, slúžiaci len na rozhodenie jeho obrany, až ten ďalší slúži k skutočnému spomaleniu, či zastaveniu toho hajzla.
Priveľmi pokojne prikročím k svetlému, ktorému sa nad hlavou formuje kliatba a do dlane mu vtisknem jeden zo svojich náramkov obsahujúcich štít. Bez spomalenia sa postavím medzi Temného a jeho obeť. A hoci z nepriateľa neodtŕham zrak, stále zvieram mágovu ruku a nechám doňho prúdiť tok liečivej energie. Každú iskričku nechám napravovať spálené tkanivo. Je to vyčerpávajúce, no nemám moc na výber. Zalovím vo svojom vnútri a okrem Liečenia k nemu presuniem ešte i niečo z energie. Bude ho potreba.
“NASLEDUJTE MA!” pokojný hlas sa ozve v mladíkovej hlave a mohlo by mu dôjsť, že niečo podobné sa sa stalo i jeho kolegyni.
To už vystupujem zo Šera do krásnej farebnej reality. Teraz bezostyšne NAZERÁM, aby som sa vyhla komukoľvek, kto by sa nám chcel postaviť do cesty a vediem ten podarený párik do útrob budovy, v ktorej som nikdy v živote nebola, no nechávam sa viesť Inštinktom.

Ljuba - Ústředí Denní Hlídky, Recepce

Z Bratislavy jsi se vydala pryč, odpočinout si a zjistit, jak to bude fungovat na jiných hlídkách. Možná že až se vrátíš, přineseš sebou nápady na změny toho, jak to tam u vás funguje. Nebo možná zjistíš, že to tam u vás na Slovensku máte ještě dobré. Jako první jsi vyrazila do Plzně. Šéf tamního operativního oddělení, Maroš Horváth, byl jedním z Einarových známých a jako menší a klidnější město se to zdálo jako dobrý začátek tvé cesty, než se vydáš na hodně divočejší místa jako Praha, Berlín nebo nedejbože dokonce i Moskva.

Vystoupila jsi na nádraží, kde tě čekala první trochu alarmující skutečnost a tou je to, že na nádražní budově jsou vidět stopy požáru. Prohlídka v Šeru odhalí to, že to bylo způsobeno dost silným kouzlem, jehož stopy ještě nepominuly, nejspíš něčím jako je Inferno. Zahlédneš tam i pár světlých, kteří ono místo v šeru zkoumají. Stopy po kouzle jsou jasně viditelné, takže to nemohlo být tak dávno. Radši se tu moc dlouho nezdržuješ, koneckonců, můžeš se na to zeptat na hlídce.

Pokračuješ městskou hromadnou dopravou až na místo, kde se má nacházet Noční Hlídka Plzeň, bohužel, ty ale vystoupíš o zastávku dříve. Podle toho, co sis zjistila, by se tu poblíž měla nacházet zdejší Denní Hlídka, takže by bylo dobré se tam po cestě stavit. Měla by ses jim tam stejně nahlásit, aby z tvojí přítomnosti nevznikl nějaký problém a nakonec, aspoň poznáš, jestli to na Denní Hlídce tady funguje taky jako tam u vás. Jestli budeš mít štěstí a narazíš i na nějakého sympatického temného, možná tě i vezmou na prohlídku, ovšem s tím moc nepočítáš.

Hned co zahneš za roh a vydáš se uličkou vedle divadla kolem parku k budově Denní Hlídky, všimneš si u vchodu do budovy, kterou v šeru dokážeš identifikovat jako svou destinaci dvou světlých, mladé dívky-mágyně 7. úrovně a mladého mága páté, téměř čtvrté kategorie. Na mágovi je nejzvláštnější to, že chodí bez bot. Za ta dlouhá léta už sis zvykla na to, že někteří Jiní mohou být i dost výstřední, většinou to ale byli ti starší Jiní.

Párek světlých mizí v budově, světlá dívka div nevrazí do dveří, který jí světlý mág nepodrží. Ty se pomalu vydáváš k budově Denní Hlídky za nimi, mohla bys jít šerem, ale zatím nemáš důvod spěchat a vyčerpávat se. Ovšem sotva vejdeš do budovy, je ti jasné, že se tu něco děje. Skupinka temných v recepci, z toho dva upíři a jeden temný mág dost vysoké kategorie, který působí dojmem, jako by ti zachvíli měl nabízet ojeté auto i s pojištěním k tomu. "...chceme je živé, jsou tak cennější."" slyšíš toho temného a pak se strhne boj. Nejspíš sis měla přečíst pravděpodobnostní linie předtím, než jsi vkročila dovnitř ale upřímně, kdo by mohl tušit, že sotva se někde objevíš, stane se tohle?

Upíři se vrhnou na slabou světlou, vlkodlak je odvržen do kaktusu, Blizzard řádí ve vstupní hale, dveře za tebou jsou najednou zapečetěny ochrannými kouzly a budova je uzavřena jak v reálném světě, tak v šeru. Světlý mág bez bot zdá se dostal naplno pěkně silné kouzlo od promrzlého temného třetí kategorie a ihned i koncentrující se kletbu k tomu.

Zdá se, že to tady nebude tak klidné, jak jsi předpokládala.