Operativní oddělení
Stela, Michal, David, Ondřej, Zachary, všichni

Ohlédnu se za výkřikem Laury, překvapeně zamrkám. Jejich skupina má nejspíš naspěch.
Stisknu rty a s povytaženým obočím se podívám zpět na Davida. Uchechtnu se a už už mu chci odpovědět, ale přeruší mě Maroš, takže pusu zase zavřu.

Dozvíme se, že skupiny se trochu změnili a další základní informace. Potěší mě, že dostaneme s sebou posilu v amuletu. Nedostanu ho do rukou, ale hned se cítím klidnější. Bezděky zvednu ruku a promnu mezi prsty stříbrný křížek na svém krku, jemné náramky, také ze stříbra, na mé ruce tichounce zaševelí. Kéž bych se mohla lépe připravit. Sama jsem plná sil, jenomže nemám ráda, když si musím brát od lidí. Je mi líto těch povadlých úsměvů, které jim já sama beru. Nejradši bych jim hned vysvětlila, že za chvíli jim bude mnohem lépe než když jsem přišla já. Ale to nejde.
Přikývnu Marošovi na souhlas – jen co vyjdeme ven, budu se snažit dívat se dopředu co to půjde, ale nejsem žádný ostřílený mazák, který by si v možnostech reality četl jako v otevřené knize. Naopak doufám, že naše hlídka bude poklidná a všechny linie se uklidní.

Natáhnu krk k papírům s povolením, zvednu první papír, abych se mohla podívat na druhý. Zvednu pohled ke Stele a usměji se. Pokývnu hlavou, ale než stačím odpovědět, už svolává Michala a oznamuje nám, že moc mluví.
„Jo, jasně, oba mi říkejte Anet,“ začnu odpovídat, „no Lucie, ona v tom umí chodit. Já ji teda při práci nikdy pořádně neviděla, ale co o ní říkaj ostatní, tak se toho nebojí a zažila toho už hodně. Asi bude tvrdá. Nebo tak něco.“ Pokrčím rameny k oběma, kteří nahradili Dalibora a Davida.
„Vypadá jako drsná holka,“ zatvářím se naoko důležitě, „kdo ví, jestli nám to naše kecání dovolí.“ Uchechtnu se ke Stele a ještě se letmo ohlédnu na Davida.
„Jo, a kdyžtak to je Zachary,“ řeknu Davidovi informativně, protože se mnou v týmu už není, a pohledem sklouznu k nesmělému Zacharymu, který se k nám přitočil a už chce vyrazit.
Mám k Lucii úctu, nejenom proto, že je v hierarchii ode mě asi tak bambilion mílových kroků. Vypadá, že nás terénem provede, ale budeme muset chodit po svých vlastních nohách. Žádnou berličku nám nepodá, neotře pot z čela. Určitě ale vím, že kdyby šlo do tuhého, zachrání situaci, když se jí nebudeme plést pod rukama. Bude poučné ji sledovat při práci.
Na druhou stranu stále přemýšlím i nad tím, že až se znovu objeví, nebude ze mě zrovna nadšená. Doufejme, že také nemá hadí jazyk...

Operativní oddělení

Zachary, Aneta, Stela

,,Hej, vieš, že som si len robil srandu však?" Usmievam sa na Zacharyho trochu nervózne. Pokiaľ viem tak Zachary je členom mojho týmu... hele, zbližovanie kolektívu, bodík? Nechám si bláznive myšlienky behať hlavou a preruší ma až otvorenie dverí. Dvere otvorí muž, zrejme to bude Maroš. V ruke drží tri amulety, zrejme pre každú skupinu jeden. Miestnosť okamžite stíchla, ako by len zavadil o spínač.

,,Sotva sme sa zoznámili a už je to celé trochu inak čo?" Vyhrknem na Zacharyho počas toho ako sledujem nový rozpis. Stela Součková mi v skupine zostala. Aneta Zoinaková... Pokiaľ si spomínam bola to tá čo hrala počas práci solitaire.. Pozriem sa po miestnosti. Moje oči spadnú na dievča ktoré tu bolo počuť asi najviac. A Lucia zase bola tá, ktorá zmizla najrýchlejšie a celkovo budí dojem ako niekto neuveriteľne skúsený. Bola to celkom úľava, mať niekoho takého v týme.

Stela vyzerala ako energetické dievča. Možno to malo niečo spoločné stým, že nás hneď všetkých splašila po sále, alebo pofidérnou vážnosťou pri preberaný amuletu. ,,Jo, teší ma, hádam spolupráca so mnou nebude až taká ťažká" Beztak to môže byť hanba, keď budem najhorší z čistej skupiny žien. ,,Ah.. premiešalo sa to až príliš.." Frknem si popod nos. No, aspoň to bude o niečo zábavnejšie.

Na chvíľu sa zastavím. Vlastne, na Luciu by som sa mohol spýtať Anety.. vyzerá, že tu každého poznám a bez tak by bolo dobré vedieť, čo za eso to v skupine máme.. Rýchlo si nájdem Anetu. ,,Ahoj ja som Michal, sme spolu v skupine.. Môžem sa ťa opýtať, ty poznáš Luciu však? Všimol som si že jej Ladislav dal do rúk celý prípad, je vážne taká dobrá?" Ani neviem na čo presne smerujem svoju otázku, len ma proste zaujíma čo je vlastne zač.

Jde se na věc

Jak to říci slušně - Ladislav je kokot. Vážně, jak jinak nazvat člověka jako on? Nechci být sprostá, ale takovéhle jednání jsem naposledy zažila někde na střední škole a fakt jsem doufala, že dospělí jsou, já nevím, víc dospělí? Jaké štěstí, že mě si ještě nevyhmátl. Ale to přijde. Dříve než později si mě všimne a najde si něco, v čem nebudu splňovat pravidla. Třeba úplně ve všem. Protože já nejsem člověk, co dodržuje pravidla, hlavně ty, která považuji za stupidní.

Mou iritaci z návštěvy šéfa dokáže přehlušit jenom jediná emoce. Nadšení. Zvědavost. Touha pomoci, něco udělat. Vrhnout se do akce.
A přesně to nás čeká. S nadšením hledím na rozpis týmů a už přemýšlím, koho tam máme a co všechno nás může potkat. Akce! Už už se chci vrhnout k těm, kteří jsou v mé skupince, když přichází Maroš a celé to proháže. Nevadí.
Vlastně, tohle je snad ještě lepší.
Aneta z analytického, ten nováček a pak - ha, Lucie! Co více si přát! Aspoň jí uvidíme v akci a třeba se i něčemu přiučíme.
Pozorně poslouchám instrukce, aby mi nic neuniklo a pak převezmu amulet, který mi je svěřen.
"Jasně šéfe, rozumím šéfe." Málem zasalutuji a amulet si pověsím kolem krku.
Nejradši bych se už vydala tam, kam mám, na to nám ale stále chybí Lucie, takže si musím doposlechnout rozkazy pro ostatní a pak bohužel čekat. Nejsem dobrá v čekání. Vážně nejsem dobrá v čekání.
Ostatní se již chystají k odchodu, čímž jen posilují mou netrpělivost.
Tak aspoň svoláme tým, ne?
"Anetko! Můžu ti říkat Anet?" Zavolám na slečnu, kterou znám akorát tak od pohledu. "A Michale, jsi Michal, že ano?" Někdo z nás musí být ten akční a ukecaný, jinak tu budeme stát v tichosti jako ňoumové.
Mávnu na něj, ať přejde k nám a pak oběma věnuji široký úsměv. "Já jsem Stela, mimochodem. A mám ve zvyku příliš mnoho mluvit, takže kdyby vás to nějak štvalo, řekněte mi to." Pochybuji, že s tím dokážu něco dělat, ale mohu se snažit, ne?

Operativní oddělení

A sakra, zaleknu se, když ke mně zamíří jeden z nových členů hlídky. Pokud se nepletu, měl by být v mé skupině. „Ahoj...“ vyprostím ze sebe, značně nervózně. „Já jsem Zachary.“ Ježiš jak já to jméno nesnáším. Nemohl jsem být něco normálního. No, třeba Michal. Ne, mě daj jméno Zachary... „A ke géniovi mám teda daleko,“ dodám ještě s lehkým úsměvem.
Nic jiného ze sebe nestihnu vysoukat, protože se do místnosti dostane Maroš. S lítostí se dozvídáme, že skupiny se mění. Škoda, ten Michal vypadal docela fajn.

Z mé nové skupiny už tak nadšený nejsem. Nemůžu si pomoct, ale ten nový David mi teda nesedí. Hlavně to jak mluví, bože to je hrůza. Ale co, neměl bych nikoho takhle rychle „odsoudit“. Hlavně aby se uměl ohánět, až to bude potřeba.

Div mi nespadne čelist, když rozkazy a amulet pro naší skupinu dostanu já. Skoro se až divím, že to nebyl Nikolas, jelikož je o kategorii výše. Začínám z toho být nervózní. Asi je lepší dát ten silový amulet mágovi. To by i dávalo smysl. Pokouším na sobě nedat nic znát. Úplně dobře mi to ale nejde. Ani ne tak z důvodu, že bych si nevěřil. Díky Hlídce začínám být mnohem více sebevědomější. I když to asi není úplně poznat. Hlavně proto, že se bojím, že mě stejně nebudou brát vážně. Jsem té nejnižší kategorie, nedivil bych se, kdyby mě nechtěli poslouchat. Teda, ne že by se mi líbilo nějak komandovat...

Otázky? Jo, těch mám hafo, ale asi ne takové, jaké bys chtěl slyšet... Seberu se a narovnám. Rozhlédnu se, jestli někdo od nás nemá nějaké dotazy, popřípadě nechce zpochybnit samotný Marošův výběr.
Pokud nikdo žádné otázky nemá, otočím se ke svým dvoum kolegům s prostou otázkou. „Můžeme vyratit?“ Tohle bude dost zajímavé...

Dodatek

"Abych nezapomněl, v rámci hlídky máte povoleny magické zásahy. Ladislav tam rovnou přidal i povolení pro magické zásahy v rámci toho případu, který vám dal na starosti, tak si je rozeberte." A skutečně, ve štosu papírů, který každá skupina dostala se skvělo i povolení na magické zásahy v rámci vyšetřování zmizení tří členů Noční Hlídky. Na Marošovi je patrný údiv, že něco takového bylo svěřeno skupině nováčků a analytiků, ale nijak se k tomu nevyjadřuje. "Pokud nemáte žádné otázky tak už jděte, máte toho dost. Součková, Zoinaková a Fleischere, vy tu ještě počkejte na Lucii. Hlídkujete poblíž, tak si to můžete dovolit."

Operativní oddělení

Za pár minut přijde Maroš se štosem papírů v ruce a třemi přívěšky, které v šeru můžete identifikovat jako silové amulety, nabité někým skutečně silným. Ihned přijde k tabuli a strhne z ní rozpis hlídek, který jste dosud četli. "Tohle už není aktuální, jelikož Ladislav si to nakonec nějak rozmyslel." Ihned tam připíchne nový rozpis hlídek. Tentokrát se ani nemusel kontrolovat, aby šéfovi neřekl "Ládík".

"Takže, dnes budete na úplně rutinní hlídce, hledat temné provádějící přestupky proti Dohodě jako jsou nepovolené magické zásahy či lov bez licence, hledat neiniciované Jiné a tak dále. Však to znáte. Pokud bude nějaký problém, nebudete si s něčím vědět rady nebo budete potřebovat zavolat úklidovou četu nebo nějakou jinou pomoc tak volejte na analytické, Irena nebo někdo z dalších operátorů se vám bude věnovat. Co se týče dopravy, pokud nemáte vlastní auto, budete si muset vystačit s Šerem nebo MHD."

"Každá skupina také dostane na hlídku k dispozici 1 nabitý silový Amulet. Po hlídce je zase vrátíte. Ale ne že někoho z vás přizabije nějaký vlkodlak a já se dozvím, že ten amulet je stále plný, jasné? Dostáváte je proto, abyste je použili."

"Ale teď už k věci. Takže, první skupina se skládá z Lucie Němcové, Anety Zoinakové, Stely Součkové a Michala Fleschera. Kde je vlastně Lucie?" Poté, co je mu sděleno, že si na chvíli odskočila jenom mávne rukou. "Nevadí, pro ni je to rutina a všechno je stejně tady."

"Takže, vaše skupina nejdříve projde sady Pětatřicátníků, potom se přesunete na Náměstí Republiky. Kolem náměstí běžně čekejte nějaké menší přestupky, nepovolené zásahy nižší kategorie, ovlivňování atd. Katedrálu sv. Bartoloměje můžete zkontrolovat, ale nemusíte, Temní se tomu místu většinou vyhýbají kvůli jeho světlé auře. Projděte nejbližší okolí náměstí a také Smetanovy a Křižíkovy sady. Na Smetanových Sadech si dávejte bacha, má tam sídlo Denní Hlídka. Poté směřujte po Anglickém nábřeží až na Hlavní Nádraží. Podle zpráv z analytického je velká pravděpodobnost, že dnes se tam něco stane, takže mějte oči na pozoru." Ještě jednou pohlédne na papír. "Nic bližšího tam neuvedli." řekne omluvně, poté papír s rozkazy a nabitý silový Amulet předá Stele. "Součková, až se Němcová vrátí tak jí to předej, jasné?"

"Druhá skupina: Ondřej Brousek, Laura Barvová, Ivan Šmíd, Tomáš Jelínek."

"Vy máte na starost Lochotín, Bolevec a Bílou Horu. V nedávné době se tam zvýšil počet upírů lovících bez licence, takže na všechny krvesaje dejte obzvlášť pozor a kontrolujte je rovnou dvakrát. A taky věnujte speciální pozornost Boleveckým kolejím, ti studenti tam vždycky něco vyvedou."

Papír s rozkazy a nabitý silový amulet po chvíli přemýšlení Maroš předá Ondřeji Brouskovi.

"Třetí skupina: Zachary Plavín, David "Chip" Režnar, Nikolas Tero. Vy projdete Bory, Doudlevce, Litice a Valchu. Borský park a Valchu projděte opravdu důkladně, v minulosti tam byly časté incidenty s vlkodlaky, ať už nepovolený lov nebo na nějakého z nich přišla ta jejich měsíční zuřivost a nestihli se někam včas zamknout."

Amulet a rozkazy tentokrát dostane Zachary Plavín. Poté ale Maroš začne mluvit k vám všem. "Vím že všichni kromě Lucie jste tu jenom krátce a někteří sem navíc byli zverbováni z analytického. V každé skupině je alespoň jeden člověk z operativního, který by měl vědět alespoň základy, ale pokud máte nějaké dotazy, ptejte se hned."

Šéfova kancelář

Všichni, následně Laura, Tomáš, Ondřej

Je to snad poprvé, kdy se mi naskytne takové příležitosti, abych nahlédl do kanceláře našeho šéfa. Jeden by neřekl, co vše o vás může jedna jediná místnost povědět a to jak o pracovních návycích, tak i těch osobních zvyklostí.
O Ladislavovi toho na zdejší Hlídce koluje mnohé a proto bude zajímavé zjistit, jestli je skutečně takovým člověkem, za kterého ho všichni považují.
Perfektně uklizeno, čistota. Vše je srovnané, žádné papíry navíc, žádný zbytečný chaos. Tady by se mi vskutku líbilo a je dobré vědět, že si alespoň někdo potrpí na pořádku.
Úctyhodná sbírka různých diplomů a certifikátu a to pěkně na očích. S tím už se tolik neztotožňuji, ale dejme tomu.
A pak spustí a mě se potvrdí mé myšlenky, skutečně nás chce poslat pátrat po těch zmizelých. Máme zjistit, co se stalo, což proč ne, ovšem - ovšem když se rozhlížím kolem sebe, vidím jenom samé nováčky, jen samé kategorie podobné té mé. Kromě Lucie, samozřejmě.
Za co si to ona zasloužila?
Poslat na to nováčky? Proč? Proč zrovna nás? Proč nás vytáhnout z Analytického? Proč ne někoho zkušenějšího?
Možná bych neměl být tak paranoidní.

To ale není všechno a Ladislav začne s tím, co on sám považuje za nejdůležitější. Výčet všech našich hříchů sepsaný Filipem. Kdyby se alespoň jednalo o něco důležitého... Jenže i já shledávám jeho následující slova za zbytečné projevování moci, možná i za pošetilost. Pokud dojde k nějakému porušení pracovních předpisů, měl by to šéf rozebírat nejprve s dotyčným o samotě, aby nedošlo ke zbytečným konfliktům na pracovišti.
Takto se ale dozvíme, že někdo nezvládl Filipův anální alpinismus, že Aneta zase neměla co dělat, tak hrála počítačové hry, což abych byl upřímný, dělá na můj vkus až příliš často a - ach.
Samozřejmě. Kdy jindy tohle vytáhnout než právě teď před všemi těmi lidmi?

Jsem člověk, co si potrpí na dochvilnosti a není mým zvykem, že bych do práce chodil pozdě. Ve skutečnosti se snažím tu být i o něco dříve. Bohužel občas nastanou situace kdy se i mistr tesař utne a není nikoho jiného, koho by to znepokojovalo více než mě. Pozdní příchod do práce není ničím, čím bych se měl chlubit a možná si i nějaké to pokárání zasloužím.
Jeho následující slova mi ale málem vyrazí dech a mám co dělat, aby se na mé tváři neobjevil výraz drobného rozhněvání.
Taková hloupost!
Hněv je ale okamžitě vystřídán lehkým studem. Při představě, co si o mě teď myslí tito lidé, kteří nemají jediné ponětí o tom, že to není pravda - Proboha, ale proč by někdo flirtoval právě s těma dvěma? Tomáš. A pak to dopadá takto. Výborně, teď si z nás akorát mohou všichni dělat legraci, co více si přát. Jak nejlépe začít...
Dobrá, nechme to být. Přeci jenom i já na tom nesu nějakou tu vinu. A Filip, samozřejmě, budu si muset dávat mnohem větší pozor, jestli není někde poblíž.

Všichni se vydají zpátky, kde již visí rozpis skupin. Dva analytici, slečna Barvová a Brousek. Ti dva kteří byli drzí a my dva, co flirtujeme se slepicema. Vážně, co jsem komu udělal?
"Toto bude zajímavé." Alespoň že někoho tu znám, pravda je ale taková, že si nejsem jist, zda Tomáš je schopen nějaké rozumné akce. Přeci jenom u počítače mu jeho současný stav příliš nevadí, tady ale vyrazíme do terénu a kdo ví, co vše se může stát.
My to rozhodně nevíme a to je to nejděsivější.
Začnu se rozhlížet po Lauře, ta je ale najednou u mě, chytá mě za ruku a než se stihnu vzpamatovat, odtáhne nás pryč. Jak? Proč? Co? Překvapeně mrkám a jen stěží vnímám její slova.
"Cože? Ah, no, obědy máme očividně zakázané. Žádné jídlo až do odvolání." Pronesu a mám co dělat, abych odtrhl pohled od jejího jazyka. Obrateň. To jsem věděl, ovšem netušil jsem v jakou formu se přeměňuje. Něco hadovitého. Zajímavé.

"Co přesně se od nás očekává? A potřebujeme nějaké vybavení?" Vzhledem k mým nulovým zkušenostem v terénu je toto naprosto vitální informace, kterou bych rád měl dříve než se dostaneme na místo našeho pátrání. Začínám z toho mít špatný pocit.
Ne, počkat, ten už mám docela dlouho. Všechno tohle vypadá jako nějaký špatný vtip s mizernou pointou, které se stejně nikdo smát nebude. I když -možná tak Ladislav. Alespoň nebude muset řešit naše přestupky.

Operativní oddělení

Zachary

,,Ah.." Vydýchnem si a pri tom ako sa všetci začínajú.. no, skôr pokračujú v istej forme zbližovania už nebudem ďalej zaháľať. Navyše si všímam, že pár ľudí už odišlo a nebolo by najlepšie keby odišiel každý z mojej skupiny. Obzerám sa okolo a rozmýšľam, ale do rozhovorov ktoré tu už začali som sa zapájať nechcel. Aj cez to som si všimol niekoho kto len tak od všetkých odkráčal. Chvíľu čakám ale nakoniec sa len predsa postavím, však to nemôže byť až také.. desivé ako vyzerá.

Dokráčam ku Zacharymu a dosť.. povedzme neistý úsmev. ,,Nazdar.. ako vidím, nie som jediný čo si tu nemá čo povedať.." Znova sa usmejem, možno limitne viac ako predtým. Sadnem si na zem vedľa neho a opriem sa o stenu. ,,Príde mi vtipné ako sa tu každý baví..," pozriem sa pred seba, ,,U nás to nebývalo také živé.. nie že by mi to práve vadilo ale.. je to príjemná zmena.. teda, aj keď sa len pozeráš." Potichu sa zasmejem a pozriem na Zacharyho. ,,Volám sa Michal.. Génius tohto sveta, alebo skôr toho číselného.. Ty si ?" Zasmejem sa aby to nevyznelo tak divne. Keď nad tým tak rozmýšľam, hádam ho nevyplaším.

Operativní oddělení

Dalibor tam již není, odešel chvíli po Lucii. A podle toho, že si to nikdo z vás nevšiml je pravděpodobné, že tak učinil Šerem.