Budeme pokračovat.

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Ještě to tu nechte.

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Borská pole – Ivan Šmíd, Julie Eislenerová a Victoria Klein


Po Ivanových slovech se nejvyšší upír v obleku nadechne.
„Dohoda?“ Rozesměje se pak Sebastian. „Dohodu vám mohou mohou tisícekrát vysvětlovat jako spolupráci mezi Světlem a Temnotou, ale nic takového to není. Je to válka, která se bojuje na jiné frontě, tajně, ve skrytu, smlouvami, dohodami, potyčkami, které mohou být snadno popřeny,“ upír lehce pohne rukou, pak ji stiskne v pěst. „Válka, která je zbytečná, nenabízí žádné řešení a vede ke stagnaci a dekadenci.“

„Temnota a Světlo spolu nemohou koexistovat. Můj mistr Arkenar to předpověděl. Je neodvratné, aby jedna strana pohltila druhou. Je neodvratné, aby se sama podstata Šera změnila. Můj mistr to chápal, já to chápal od okamžiku, kdy mne jako novopečeného upíra zachránil před světlými, kteří se mne chystali upálit sotva jsem pochopil, čím jsem se stal. A vítězství Temnoty je jediný možný krok vpřed.“ Sebastian pokračuje ve svém vysvětlování, v jeho očích vidíte zápal a přesvědčení. Tohle se neříká nikomu, koho už předem nevidíte mrtvého.

„Za svou dlouhou existenci jsem poznal, jací světlí skutečně jsou. Kolik válek jenom v minulém století bylo způsobeno tím, že se Noční Hlídka a světlí obecně pletli tam, kam neměli? Co všechno bylo zničeno jenom proto, že Noční Hlídka mrhala časem, zdroji a lidskými životy na nějaký sociální experiment, který měl spasit svět a nakonec vše jenom zhoršil?“ Pozvedne obočí, pomalu se podívá na Victorii, která ještě sedí mezi vlkodlakem a temnou kouzelnicí. Odmlčí se ale pouze na okamžik, než se zpátky podívá na Ivana s Julií. „Nebo vás to snad při tom vašem úvodním semináři neučí? Nedivil bych se. Světlí byli vždy pokrytci. My temní víme, kdo jsme. Temnota se nestará o nějaké ideály, které vedou jenom k zbytečným ztrátám a nevalnému užitku. Staráme se jen o výsledky. Vládnout budou silní, ti kteří vědí, co chtějí a vědí, jak dosáhnout svých cílů. Ne maniaci, kteří vše zničí ve jménu vyššího dobra, na kterém se ani nedokáží shodnout.“
Sebastian stále stojí na místě, jen lehce přešlápne. V tu chvíli Victoria zmizí v šeru. Vlkodlak vedle ní nerudně zavrčí, dolní čelist se mu lehce vysune kupředu, jak se chystá proměnit do své přirozenější podoby. Alena vedle něj Victorii nechá zmizet, sama se tváří zmateně na Sebastianova slova a tak jen vstane a nechápavě těká očima od Martiny k upírovi.

„Dohoda byla tragická chyba a nyní je čas tu chybu napravit,“ dodá Sebastian a ohlédne se na Victorii, která se právě posadila na katedru. Nevypadá, že by ho silné řeči oslovili a tak ji poslouchá s nicneříkajícím pohledem. Proti zaklínadlu Šerá modlitba (3) vytvoří štít (6), ale je stejně donucen uskočit o kus dál, rukou se zachytí lavice, která se objeví za ním. Vycení zuby v úsměvu, všimneš si jeho prodloužených špičáků.
Vědma, která přednášela, vypadá ještě překvapeněji než Alena. Vzpamatuje se ale a sahá do kapsy pro cosi, co hned odhodí na zem a rozšlápne to. Ozve se křupnutí skla a okolo ní a Martiny se rozprskne šedavý prach, který se nepřestává vířit po zemi, i když nevypadá, že by byl pro Martinu nějak škodlivý – ta je stále zmražená.

Vlkodlak Jiří z přední řady dál už nečeká – přeskočí lavici a vrhá se na Victorii, shazuje ze sebe oblečení, zatímco se mění na velkého vlka. Jestli rychle nezareaguje, ocitne se pod jeho masivními tlapami a nebezpečnými tesáky (6).

„Ivan Šmíd. Světlý mág páté kategorie,“ houkne na Ivana vlkodlak Josef Šedý, který stojí v řadě kousek níž. Jak jednou slíbil, nejspíš si tě pamatuje. „Kde máš hadí parťačku? Brala do ruky něco, co neměla a zapomněla si to zapsat?“ Než si stačíš pořádně uvědomit, že mluví o Lauře, která se dokázala proměňovat v hada, vyšle proti tobě magický press (9) s úmyslem tě odhodit ke stěně. Press je tak silný, že bys to na vlkodlaka netipoval. Tak silný, že pokud nezasáhnete, srazí press na zem i Julii, která stojí opodál.

Vlastimil v klidu vstane a ihned okolo sebe vykouzlí silný štít (7) a mávne rukou ke dveřím. Dveře se zabouchnou před kamarádkou Martiny, která vyděšeně vyjekne a začne cloumat s klikou, aby se dostala ven. Vlastimil mezitím dojde na horní plošinu v posluchárně, kde už nejsou lavice a míří ke dveřím. Na bezbrannou dívku ale vůbec neútočí. Dívka se celou vahou věší na kliku, nad hlavou jí v šeru lítají pocity strachu a beznaděje, tak jak to temní mají rádi, dveře ale Vlastimil nepouští.

Alena se propadne do první hladiny Šera, kde rychle vyskáče po lavicích kamsi doprostřed posluchárny, blíž k Ivanovi a Julii. „Blběno, sežer to,“ vyjekne po Julii, když se vynoří zpátky do reality. Stojí na lavici kousek od Josefa, na ruce má připravené zaklínadlo trojité ostří, které se chystá vrhnout buď po Ivanovi nebo Julii.

Ačkoli máte právě všichni před sebou silné protivníky, předtím než se všechno semele, ucítíte, že k přednáškové hale, kde jste právě všichni v nebezpečí, se blíží další Jiní. Temní. O záloze, kterou se snažil přivolat Ivan s mobilem, zatím nejsou stopy. V Šeru, v dálce, cítíte jejich prohnilé aury, jak se blíží.

Dusno a derivace

Victoria, Ivan - posluchárna

Nikdy jsem nevynaložila tolik úsilí, abych se neplácla dlaní do čela nad slovy, co prohlásila Victoria. A nahlas! Vrhla jsem pohled na Ivana.
Jo, to, co on prohlásil stálo za starou belu. Tihle nevypadají, že by si to nechali rozmluvit, jenže co s tím? Aspoň se pokusil něco udělat, co by je nemuselo vytočit. V hlavě mi bzučelo, jako bych tohle všechno vnímala z velké dálky. Skoro jako divá v kině s 3D brýlemi na nose a pusou plnou popkornu. Teď už jen scházelo začít hlavním protagonistům radit, co mají dělat.
Mysli, vole!
Pohledem jsem přejela z Ivana na holčinu, kvůli které tu jsme. Z ní můj pohled šel po všech Temných a nakonec po celé místnosti která byla prázd-.
Hm, aha.
Holčina, asi Martiny kámoška stála nahoře u dveří posluchárny a teď nejspíš nevěděla, která bije.
Hlavně jsem na ni nesměla zírat, aby si jí nevšimli ostatní, pokud o ní ještě neví. Co s tebou krucinál? A co s Martinou?

Varianta A) Ta holka nahoře mě potřebuje víc, takže nejdřív dostat odtud ji. Martinu chtějí živou. Jak my, tak oni. Ivana s Victorií nerušit, po úspěšném provedení první části plánu se k nim přidat.
Varianta B) Vybodnout se na holčinu u dveří a dostat odtud Martinu, kterou budu muset nejdřív zbavit znehybnění. Ivana s Victorií nerušit, po úspěšném provedení první části plánu se k nim přidat.
Varianta C) Kamikaze zachránit obě. Pokus se počítá. V případě úspěchu dále aplikovat to samé s Ivanem a Victorií jako u předešlých dvou variant.
Varianta D) Zajdeme na pivo a dohodneme se.

Mozek mi zahlásil, že Brzojiná je v relativně větším bezpečí než tahle. Ještě jednou jsem ji překontrolovala pohledem, než jsem se definitivně rozhodla.
Udělala jsem dva kroky k uličce a ocitla se na schodech vedoucí z posluchárny, tak aby holka mohla zůstat víceméně skrytá za mnou. V rychlosti jsem se zapřísahala, že mi kdysi Katarína vyčetla z ruky tři děti. Tak snad měla pravdu a já dnešek přežiju.
Varianta A sice neselhala ve chvíli, kdy Victoria seslala něco na upíra stojícího před ní, ale byla jsem donucena pozměnit průběh. Zatím to vypadalo, že o té holčině Temní neví.
Sáhla jsem na amulet připevněný k zápěstí, co jsem vyfasovala a stiskla v dlani. Vykouzlila jsem štít a snažila samu sebe připravit na všechno, co se teď mohlo stát.
„Čas přejít k plánu B.“

Borská pole

Promnula jsem si krk a krátce zívla, téměř ignorující vlkodlaka, který si myslel, že je bůh-ví-co. Chvilku jsem dělala, že se vůbec nic neděje, přesto v následné jsem se propadla do druhé hladiny šera, obešla jsem vlkodlaka, dokud se nedostanu na katedru přednášejícího, na kterou si sednu po tom, co se vynořím z druhé hladiny. „To asi nepůjde. Přesto si myslím, že se dokážeme domluvit... Nějak mne moc nezajímají ty vaše kecy kolem, těch jsem slyšela dost velkou hromadu za celý svůj život a upřímně? Čoklové vždy jen štěkají, ale když dojde na kousání, tak stáhnou ocas a zdrhnou. Takže bych docenila, kdyby sis své kolegy trošku zkrotil, nebo jim nasadil náhubek,“ krátce jsem se ušklíbla a pomocí amuletu si začnu chystat kouzlo, když kývnu směrem na Sebastiana, který je nedaleko.
Nějak jsem nečekala, že v takovéto díře... to bude probíhat stejně, jako s gangy. Jen u gangů se to zvrhlo dost rychle, hlavně, když se mezi ně přichomítnu a vypoutám vřavu mezi nimi. Aspoň jsem si vždy mohla odpočinout, když se chtěli pozabíjet. Zamyslela jsem se a vzpomínala si na ty kdy, kdy zbylo pár statných, dokud jsem se tedy zase nezjevila. Byla vždy zábava dokončit práci a ukončit válku gangů trošku jiným způsobem.
Znaveně se podívám na Ivana, protože jsem viděla přesně sebe kdysi dávno... byla jsem stejná. Myslela jsem si, že takovéto věci budou fungovat. Argumentovat, snažit se někomu vložit své myšlenky a uklidnit situaci. Nevím, jestli necítil kolik jich tu a jejich nálady, ale tito si ji buď odnesou, nebo prostě... si ji odneseme my. V každém případě jsem řekla: „Mluvíš vážně jako kdyby někdy nějaké protokoly fungovaly. Přeci jen tu nemáte jednoduché dvě pravidla. Kdokoliv utíká, tak nedostane kulku do zad, aspoň ode mne...“ řekla jsem směrem na Ivana se zívnutím a dodala: „... a kdo první koná, tak určuje pravidla a výsledky,“ v ten moment jsem seslala kouzlo Šerá Modlitba směrem na Sebastiana.

Borská pole

Nejsem si jist, co je horší, zda samotný Sebastian, který se mi vysmívá a následně mizí nebo chování Victorie. Ta si nebere žádné servítky a bez jakéhokoliv váhání se jde sednout mezi Temné. Nevím, na co byla zvyklá v Americe, jsem si ale jist, že tady to Temní jen tak přejít nenechají. Ona klidně může být silnou a zkušenou, to ale neznamená, že síla je na naší straně. A co jiného měla dělat? Stát vzadu a dělat, jakoby my byli něco méně? Možná mě její chování děsí, možná by bylo jednoduché jej odsoudit, pravda je ale taková, že tu lehkosti někomu počechrat ego, vlastně závidím. Já se ukrývám za slušností a formalitou, zatímco ona do toho jde po hlavě -
Jenže...
Jsem rád, že tu je i Julie, která je rozumnější.

A že budeme potřebovat každou živou duši.

Situace vyeskaluje s koncem hodiny. Postupně všichni obyčejní lidé mizí a kromě několika výjimek zůstáváme jen my, Jiní. Tohle není dobré. Bez Sebastiana zde bychom to třeba i zvládli, on ale ručičky vah zvažuje na stranu Temných.
"Nikdy nikdo nemůže vládnout." Jediné, co nám může pomoci, je posila - a na tu potřebujeme čas. S rukou v kapse se snažím nahmatat mobil a naslepo vytočit poslední volané číslo, kterým by mělo být Ústředí.
Na analytickém by i bez toho měli vědět, že se blíží ke konfliktu, lepší ale je se ujistit i těmi...obyčejnými prostředky.
"Bude-li slečna Kučerová vaše, budou narušeny všechna pravidla a naše síla si stejně najde způsob, jak to navrátit zpátky do předchozího stavu. O tom alespoň svědčí dějiny a o tom byla i dohoda, že se na slečnu Kučerovou nebude nijak pospíchat." Potřeboval bych mnohem více informací a ve své argumentaci se necítím nejsilněji, cílem ale není je přesvědčit. Jen zdržet.jen na chvíli zdržet. A doufat, že Victorie neudělá něco..zbrklého. Protože tady si nehrajeme na to, kdo koho urazí. Tady jde o přežití.

Před budovou Denní Hlídky, Smetanovy Sady
Já, já, já a já.... možná někdo další

"Naneštěstí ne dobrovolně." Doplním její slova. Avšak ona si mě celého prohlédne a zaměří se na moje nohy. Ano nejsem dokonalý, nesnáším boty, tedy pevné kožené kanady snesu, ale ty jsem také někde ztratil, přičemž mám tendenci se z bot vyzout a vlastně ani nevnímat, že to dělám a pak si ani nevšimnout, že jdu bos, nebo jen v ponožkách.
Bohužel se zdá, že nehodlá přestat kecat a hodlá mi do hlavy vykecat díru o rozměrech Mariánského příkopu, než se stane zázrak a ona zmlkne. Její mlčení má však na svědomí pouze jeden slabý temný.
Ona je z něj však tak mimo, že mám nutkání na ní použít slabé Opium, aby se trochu uvolnila a hlavně nás tu neponižovala.

Raději na její slova ohledně mých bot kašlu a raději poslouchám informace, které jsou vcelku stručné, ale pro mne to bude jen další hrozná otrava. Takhle se nedostanu ani k tomu, abych použil Karabáč, nebo něco jiného.
Vrátím se ke jménu, které zmíní a i když se snaží rozpomenout o koho se jedná, tak jsem to jméno, asi nikdy neslyšel.
Když už se sama vzpamatuje, tak se pustí do mě. skvělé.
"Jelikož tu celou dobu čekám jen na tebe, tak ano můžeme už doufám vyrazit."
Vyrazím dovnitř a nenamáhám se jí podržet dveře.