Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Superheroes: Defenders of Time

Příspěvků: 272
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Elorea Foster je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:01Elorea Foster
 Postava Leo D. Norgen "Zodiac" je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Leo D. Norgen "Zodiac"
 Postava Nathan "Caligo" Hackett je offline, naposledy online byla 11. prosince 2023 9:18Nathan "Caligo" Hackett
 Postava Mike Sanders "Mr. Anger" je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Mike Sanders "Mr. Anger"
 Postava Adrianne N.G.E.L. Pevensey je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:01Adrianne N.G.E.L. Pevensey
 
Elorea Foster - 09. dubna 2020 12:32
thorwallpapers13–kopie9374.jpg

Základna


Chytil se. Dragon se na mystického koně chytil. Aspoň z části. Dobře…
Usmála jsem se. Snad poprvé tady a za dnešek. Opravdu upřímně, mile, bez výhružného podtónu. Je fajn, že mě Caligo chce podporovat v zachraňování nebo snad pomstě mých blízkých, ale Dragon udělá něco ... trochu víc, zjistí vůbec jestli někdo přežil útok na tábor. Nebo se o to alespoň pokusí...
Když zmínil stáje, koukla jsem se stranou s takovým tím pohledem, že to není zrovna … úplně dobrej nápad, ale rozhodně se o takové informaci nechcete moc zmiňovat… načež jsem se poškrábala ve vlasech.
„ No… stáje… hmmm spíš bych potřebovala větší pokoj, jestli tu semnou bude moct zůstat… Jen mám jisté pochybnosti, že zrovna tohle místo je připravené na takového koně…“
Vydechla jsem a podívala jsem se po Dormě ve fyzické formě.
„ Asi tu není výběh nebo aspoň oáza s travnatou plochou, co?“
Mírně jsem se ušklíbla, protože to už by asi fakt byl zázrak, kdyby tu něco takového měli. Ačkoliv, Tony a Strange rozhodně dělali nejrůznější zázraky.
Ovšem Dragonova zmínka o tom, kdo jsou zlatodržky vymazala i tu poslední jiskru smíchu z mé tváře a z očí. Podívala jsem se na něj a pak na kopí, které jsem držela v ruce.
„ Ten, kdo mě bodl do zad, byl Fandral. Jeden z nejlepších šermířů Asgardu, otcův přítel…“
Pohled mi sklouzl k vypnutému Bílému mostu a pak znovu na Dragona.
„ A ten kdo nás pronásledoval po mostě…..“
Odmlčela jsem se. Na chvíli, ale to co mi prošlo tváří byla neuvěřitelná bolest.
„ To kladivo, které tě udeřilo do hrudi a o chvíli později mě prohodilo s tvou pomocí horizontem událostí a rozpláclo o zeď… to byl Mjölnir. Poznala bych ho kdekoliv…Jediní, kdo to kladivo umí takhle použít je můj otec a já… a Amerika… Vzhledem k tomu, že ta zlatodržka neměla štít…“
Odvrátila jsem pohled k zemi a stiskla kopí.
„ O Asgard už se nebojuje…“
 
Matthew Morgan "Dragon" - 07. dubna 2020 16:25
hero265853875.jpg
Plánování do budoucna a obsazování základny

Poslouchám Caliga o obsazení základny. Technologie sice dobré, a možnost vyrobit další obleky taky, ale mě jde už hlavou spíše ta mystická část základny. Na techniku jsem nikdy moc nebyl. Dr. Strange měl vždy v rukávu pár triků navíc a několik záložních plánů. Když to stavěli se Starkem, musel počítat s tím, že to jednou bude potřeba, ale zcela určitě dobře chráněnou. Navíc pak je tu otázka nějakého vězení. Opřu se o stěnu a chvíli se zamyslím a částečně přestanu vnímat svět kolem. Trochu ruší. Probere mě až Elorea, která mluví o mystickém koni. Zvednu hlavu s povytaženým obočím. „Osminohý…. Kůň? Zcela teoreticky by tady mělo být asi něco, co by se dalo považovat za stáj. Ano, máš pravdu, můj mistr tady rozhodně měl své Sanctum, nebo něco takového. Pokud se na tuto možnost připravoval, musel shromáždit nějaké artefakty. Každý jeden by nám pomohl. Teda, možná ne hned, ale pomohl. Nicméně to bude zabezpečená část a abych to otevřel a nevyhodil tady vše do vzduchu, potřebuju si odpočinout, najíst se a pečlivě případnou obranu prozkoumat. Nikdy neměl moc příjemná obranná zaklínadla.“ Pokročím rameny a pokračuji v přemýšlení. „Jediné co jsem od něj dostal když tohle vše šlo do hajzlu byl dopis a tento prsten“ - s tím zvednu ruku na které mám Shippariovu bránu – "který mě zachránil život a dostal sem. Ale určitě najdu způsob, jak to zprovoznit. Dormo, prosím řekni mi o křídle Mistra Strange vše co víš nebo mi můžeš říct.“ Obrátím se s prosbou na zpersonalizovanou umělou inteligenci základny. „A co se týče koně, myslím, že bych mohl zkusit se napojit na vyhledávací systém a pokud vyzařuje mystickou energii, jako že by měl, mohlo by se mi podařit ho vypátrat. Ale neslibuju, že se mi to povede nebo že to bude hned. Ale rád ti ho pomůžu vypátrat a dostat sem. Přece jen, něco málo ti dlužím za tu ránu o zeď.“ S tím se trochu zazubím.

Při postávání kolem doufám, že už nás někdo odnaviguje do jídelny. „Jo, drink by bodnul. Doufám že tu něco je. Jak znám Starka, rozhodně tady bude něco hodně kvalitního.“

Při zpětném promítání událostí posledního dne mi něco dochází. Ty schopnosti jsem už všechny někde viděl. „Hele, podle toho, co jsme dnes viděli, si myslím, že nás pronásledovali naši hrdinové. Ten lítající týpek co metal blesky, toho bych odhadl na Storm. No a další by měli následovat. Je třeba zjistit, zda je tu někde nějaká anulační místnost, co by posloužila jako vězení a zdroj informací zároveň. A podle nějakého určitého cíle to dokonfigurovat tak, abychom ho tady udrželi a případně přišli na to, jak to zvrátit.“

 
Elorea Foster - 06. dubna 2020 14:10
thorwallpapers13–kopie9374.jpg

Základna a plánování budoucnosti


Ta holka s křídly je fakt dobrá. Její moc je pro nás potřebná a je vážně štěstí, že ji stihli zachytit než ji dostaly ty zlaté držky.
Anger se zdál po zásahu našeho anděla v pořádku, nebo rozhodně v podstatně lepším stavu než, když sem přišla a i já jsem se cítila podstatně líp. Záda jsem měla sice ještě ztuhlá, ale rozhodně to bylo téměř bezbolestné. Anger téměř zvesela vyskočil na nohy a určil, že andělka bude náš hlavní léčitel,co by ne, její moc je velká, potřebná a rozhodně na správném místě.
„ Ty ani nemusíš mít vystudovanou lékařskou fakultu…“
Ušklíbla jsem se na děvče, když se začalo bránit, že zrovna doktorku nestudovala. S tím co umí, pokud to zvládne dobře použít, to potřebovat ani nebude.
Seděla jsem vedle Caliga, dokud se nezvedl a nezačal mluvit. Pozorovala jsem ho, zatímco přecházel a diktoval si, co všechno musí být.
„ Neřekla jsem, že máme něco odněkud vyzvedávat, Angere…“
Trochu jsem se zamračila. Popravdě, kdyby se andělka neozvala, že chce spát, asi bych pokračovala trochu víc rozčileně, ale po tom, co se schoulila na zemi, a bylo jí totálně jedno, kde, jsem se musela ušklíbnout. Musela. Ležela tam jak opeřené vajíčko a neměla aspoň pro tuhle chvíli hlavu plnou starostí, co bude dál. Až jsem jí to trochu záviděla…
„ Hlavně má Caligo pravdu v tom, že pokud tu nebude dost potravin, tak i když někoho dalšího zachráníme, poumíráme tu hlady…“
Zvedla jsem se na nohy a došla ke krosně, odkud jsem vytáhla deku a zakryla našeho spícího anděla, aby jí nebyla zima. Byla vyčerpaná, víceméně jako všichni tady…
Hodila jsem do krosny svůj štít, opět zmenšený a krosnu jsem si hodila na záda, sebrala jsem kopí a podívala jsem se na Caliga.
„ Jistě, že si uvědomuju, že taková sebevraždy byla absolutně ničemu..“
Zatla jsem zuby, pohled zabodnutý do Caligových očí. Jistě, že se zlobím. Co jsem udělala? Nic.. nic… absolutně nic. A všichni, na kom mi kdy záleželo, jsou pryč.
Přesto mě překvapil, když prohlásil, že mě v tom nenechá samotnou. Je pravda, že jsem neočekávala, že by kdokoliv tady vůbec uvažoval nad tím, že by mi časem pomohl… ať už s pomstou nebo snad s tím, zachránit je. I když je to vlastně náš společný cíl, proč by to dělali pro cizí božstvo.
„ Nemyslím, že by měl být problém, aby tě Dorma pustila do hlavní laboratoře až k ní získáme přístup… Stark tu není, pokud se náhodou někde neschovává, a bude potřeba, aby někdo pokračoval v jeho práci. Nemyslím, že by si Tony přál, aby všechna jeho práce zůstala nedokončená a nerozvinutá…“
Podívala jsem se na Dormu, pak mi pohled sklouzl k Dragonovi.
„ Navíc… co vím… tohle místo stvořil Tony spolu se Stragem… Určitě tu bude potřeba i ta… kouzelnější část než jen věda. A co tak o doktoru vím… věděl často víc než přiznal… nemám pravdu, Dragone? Nemáš náhodou i ty nějaký klíč?“
Prohlédla jsem si ho. Třeba má část klíče, kterou budeme potřebovat k obnovení kompletního provozu.
„ Každopádně pokud tu není dost jídla, vím, kde ho sehnat aniž bychom za něj v tuhle chvíli museli něco zaplatit, protože teď už tam není nikdo… A trvanlivých potravin je tam víc než dost na uživení asi dvě stě lidí na několik let… Sice je škoda, že ten hlavní zdroj potravin už nikdo neobstará, o zvířata i pole se teď už nikdo v táboře nepostará, ale z toho, co zůstalo ve skladech, to by na nějakou dobu vydrželo i nám…“
Zarazila jsem se a podívala jsem se na Dormu.
„ Dokážeš najít i božská zvířata, nebo na ty se hledáček nevztahuje?“
Trochu jsem zbledla, když mi hlavou začalo šrotovat.
Angere, já vím, že vás s tím vytáčím… ale tam dole zůstal někdo… kdo patří bohům… a pokud ho chytí lidé, zotročí ho… Pochybuju, že zlatodržky mají zájem o božské koně, ale cirkus by mít mohl… a já nedopustím, aby ze Sleipnirova syna byla hlavní atrakce…“
Pohled mi sklouzl k Dragonovi. U něj byla alespoň malá šance, že by mohl mít zájem mrknout se po něčem takovém, jako je božské zvíře.
„ A sebou sem ho vzít fakt nemohla… protože z osminohého koně fakt neuděláte kapesní vydání… těžko bych uprostřed New Yorku vysvětlovala, že je to jenom filmový trik…“
 
Adrianne N.G.E.L. Pevensey - 06. dubna 2020 14:02
bd6bf9455c1a7bef39689357f9defec3(1)6749.jpg

Základna



Zpívala jsem a snažila jsem se, aby to dobře splnilo svůj účel a jak bylo vidět, rozhodně to pomohlo. A nejen tomu, který tu umíral. I ostatním to zlepšilo fyzické vyčerpání, asi je to vedlejší efekt.
Když se ozvala žena, kterou oslovovali Dorma, obrátila jsem k ní svůj pohled. Mírně jsem se pousmála a svezla jsem se z kolenou do sedu.
„ Jsem ráda, že je vám lépe…“
Vydechla jsem unaveně, přesto s mírným úsměvem. Opřela jsem se rukou o zem, abych se nevyvrátila úplně a raději jsem zůstala sedět. Třásla jsem se a na křídlech to bylo sakra vidět, i když jsem je stáhla plně k tělu, skoro jsem se do nich zachumlala.
Anger téměř vyskočil na nohy, zjevně to zabralo a to tak, že víc než dobře.
„ To je… milé… ale… nejsem… doktorka… Vlastně hudební konzervatoř tu asi moc platná ani nebude.“
Zavrtěla jsem hlavou a unaveně zívla.
„ I když je pravda, že jsem … v záchvatu ne zrovna moc pozitivních emocí.. oživila koně… Vadilo by… kdybych si..na chvíli lehla?“
Popravdě mi začínalo být úplně jedno, kde jsem. Jsem unavená, ospalá a ta křídla tak krásně hřejí… Schoulila jsem se na zemi, zachumlaná do křídel a vlastně už mi bylo úplně jedno, že se kolem začali pohybovat lidé a já ležela uprostřed místnosti, schoulená do malého opeřeného balíčku, přesto zavazejícího v cestě.
 
Nathan "Caligo" Hackett - 06. dubna 2020 01:00
humansully2117.jpg
V následující pauze nenápadně likviduji všechny nepotřebné věci z mého vaku a to včetně pár náhradních kousků oblečení. Díky tomu a jistě i zásahu Andělky je mi dost dobře na to, abych se opatrně postavil. Pohodím si popruhem na rameni a prozohlédnu se kolem sebe a skončím pohledem na rozdrceném obleku Elorey. "Ne, myslí ten co měl na sobě Cold, ztratili jsme jednoho z nás" odvětím k Mile a dojdu až k poničenému obleku a zvednu ho.

"Fajn, kdyžtak mě zaraž starouši, tohle je tvoje akce, ale jinak..." pootočím se na Angera, ale je vidět, že v hlavě mi to už šrotuje. "Todle není žádný skautský tábor, jestli nás to má přežít co nejvíc, musíme vědět s čím počítat. A to co nejdřív. Dormo" otočím se na modro-fialovovlásku. "Zaprvé, potřebuju laborku. Je mi jasný, že mě asi nepustíš do Starkovy hlavní dílny, ale někdo jako on má určitě dostatečně vybavenou náhradní k okamžitému použítí pro případ, že by se v té hlavní něco dojebalo. Chci přístup do ní a nebo alespoň prostor a přístup k obdobnému vybavení, složím si to sám. Pokud je takový genius, za jekého ho všichni mají, tohle má nanobotické samoopravné procesy" pozvednu poškozený oblek. "Můžeme ale využít poškození, abychom lépe pochopili fungování těch obleků pomocí reverzního inženýrství a monitorování opravných procesů. Pokud mi dáš přístup do informačně-technických složek se souvisejícíma použitýma technologiema, je tu v kombinaci s tím šance, že se nám podaří obleky replikovat - samozřejmě za předpokladu, že tu máme všechny potřebné, nebo alespoň obdobné materiály. Nebo alespoň můžeme udělat něco, co poskytne slušnou ochranu případným dalším akvizicím, takovou lite verzi" pohodím hlavou k Mostu.

"Za druhé, na master terminál v té laborce chci stáhnout všechna diagnostická data ze všech obleků - o útocích, poškození, fyzických reakcích na okolí a schopnosti, prostě všechno. Pokusíme se zjistit co nejvíc o zlatodržkách, jejich možných slabinách a naopak nejsilnějších stránkách. Ať víme na co cílit a čemu se vyhýbat. Teď má každá informace cenu zlata. Za třetí, chci soupis dostupného materiálu a zásob. Jídlo a pití, zdravotnické zásoby, technologický inventář i naše cestovní možnosti a limity Mostu. Ať vídíme s čím disponujeme už teď, případně k čemu se ještě můžeme dostat. Nemá cenu tu zákládat dlouhodobou strategii, pokud bychom měli jídlo jen na dva tejdny. Musíme počítat s možnosti, že se tu zakopeme i na měsíce či roky a mít tu dostatek zásob pro všechny případy, pokud toto má být hlavní základna. A pokud je nemáme, musíme je prioritně obstarat, dokud to jde. A za čtvrtý, musíme odemknout všechny klíčové body a zásobovací sklady základny. Pokud máš k něčemu protokolové nebo fyzické limitace, dej vědět a najdeme způsob jak se tam dostat, i když nemáš oprávnění. Nedělal bych něco takovýho poprvé. Očividně lidi co ta oprávnění mají tu nejsou a my potřebujeme každý možný zdroj nebo výhodu" popotáhnu si popruh vaku a popojdu kus dál k chodbě do nitra základny.

Porozhlédnu se po ostatních, z nichž nejednoho asi překvapí má drzost a jak si diktuju podmínky a plánuju další kroky. Ne že bych je vinil, ale... "no co? Jsme ve válce, ať se nám to líbí nebo ne. Představte si ty nejhorší sračky kam až to může jít a vynásobte to dvěma - na to musíme bejt připravený. Nevím jak vy, ale já těm zmrdům nehodlám dát nic zadarmo a z praxe vím, že na připravenosti stojí 70% úspěchu akce. Sedět tady a brečet jak malý princezničky, jak je život nespravedlivej, to je na hovno a ničemu to nepomůže. Přiložte ruku k dílu nebo se alespoň nepleťte pod nohy. Je čas to vzít pořádně do ruky" dodám odhodlaně s tvrdým výrazem.

Pak ještě sjedu na Eloreu a dodám jen o špetku přívětivěji "vím že seš nasraná a zklamaná, ale sama dobře uvnitř víš, že tvoje horlivá sebevražda nepřinese nic ani tobě, ani těm co je chceš zachránit nebo pomstít. Pomoz nám tady a já ti slibuju minimálně za sebe, že jakmile to možnosti dovolí, nenechám tě v tom plácat samotnou a pokusíme se pomoct i jim. Víc ti nabídnout nemůžu" kývnu a pokrčím rameny zároveň a pohlídnu na Dormu "tak kudy do tý laborky, veď mě, stačí hlasem" pobídnu ji a podle instrukcí se vydám tím směrem. Za chůze se pak ještě pootočím a zašklebím se "uvítám sličnou asistentku, ideálně s co nejspořejším oděvem, pro inspiraci" zahlaholím se smíchem k dámskému osazenstvu a pak popoběhnu dál chodbou. S příslibem nějaké pořádné akce a systematického plánování jsem úplně pookřál, i když útroby se mi stále svírají.

Kdo by to byl řekl, že moje patrně největší životní skóre bude mít takovouhle tématiku. Představoval jsem si spíš úžasné technologické prototypy, nejcennější materiály a hromady diamantů.
 
Rebecca Miller *Mila* - 23. března 2020 21:08
rebeca6677.jpg
Základna mezi demenzemi

S pozdvyhnutým obočím sleduju, jak se v Caligově břichu strácí odpadky. A já se seru s tříděním a zero waste. Uchechtnu se. Tak už víme, jakou bude mít přezdívku. Zaculím se jako andílek a prozatím mlčím, i když na výrazu musí být patrné, že přemýšlím nad neplechou.

"No, doufám, že hned tak ne.. Třísky z pozadí si budu tahat ještě týden."

"Oblek? To co měla tady Elorea?"
Zvednu se a dojdu blíž k Dormě. "Dají se z něj na dálku vytáhnout data? Než se zničí?" Je přece divný, že mají schopnosti těch co se ztratili, spíš bych řekla, že změnily nějak jejich formu. Možná by se to dalo obrátit. Ale chce to víc informací.

"Jo, sklenička by bodla. Kde tady máte bar? Namícháme nějaké drinky."
 
Mike Sanders "Mr. Anger" - 26. února 2020 09:07
mranger1835.jpg

Zázraky léčitů


Viděl jsem, se odepsaný. Cítil jsem, jak ze mě vyprchává život. Hlasy okolo se mi začínaly zastírat. Slyšel jsem jen útržky a doufal jsem, že Dorma se postará o vše, co je potřeba. A pak, když vše pomalu zahalila tma, ke mě pronikla hudba a s ní jasné paprsky světla. V první chvíli jsem si myslel, že jsem mrtvý a jdou si pro mě andělé, ale pak jsem otevřel prudce oči a zhluboka se nadechl. Bolest ustupovala a zranění se hojilo. Ještě stále zadýchaně jsem hleděl na Angel, která mne dala dohromady. Slétl jsem očima k místu, které ještě před chvílí krvácelo, jako z vola.
"Páni....to je úžasné...."
Vydechl jsem stále nevěřícně a když bylo po všem. Přichytil jsem se stěny a pomalu opatrně vytáhl na nohy. Ještě jsem nebyl plně při síle, ale naše nová léčitelka, nám všem a hlavně mě dost pomohla.
"Díky......yhm.....jak se zdá máme na základně nového hlavního léčitele."
Pousmál jsem se. Alespoň něco dobrého to vše špatné přineslo. Ona mohla být klíč k tomu, jak zachránit po nebezpečné misi kohokoli....snad.....Pohlédl jsem na vypnutý Bílý most a vzpomněl jsem si na Colda.
Přelétl jsem očima svůj rozbombený tým, který na tom byl už trošku lépe.
"Zkusíme zpřístupnit celé léčitelské středisko. Dorma se na to podívá. Bohužel tvůrci tohoto místa nechali spoustu sekcí uzamčených, takže přístup zatím máme plně jen o velmi omezené části základny."
Vysvětlil jsem a zhluboka jsem se nadechl. Jizva, která mi zbyla po ošetření mi bude připomínat mou neopatrnost a selhání.
"Caligo má pravdu potřebujeme lepší přípravu. Rozběhnout databázi a další akci mít lépe naplánované. Jinými slovy omlouvám se Eloero ale nevím zdali budeme schopni cokoli odkudkoli vyzvedávat ať to bude jakkoli užitečné pro nás, vzhledem k našim zdrojům. Prioritou je stále dostat do bezpečí jakékoli další přeživší s nadlidskými schopnostmi, pokud je nás systém zaznamená. V takových případech nesmíme čekat, protože oni ten čas také nemají. Sami jste to viděli. Horší zprávou je, že jsme ztratili jeden ze speciálních obleků. sice jej nikdo jiný už nepoužije ale nám bude chybět. Vzhledem k tomu, že nás je teď více."
Uvažoval jsem nahlas a promnul jsem si oči.
"Každopádně s posezením nad skleničkou souhlasím, dneska si to všichni zasloužíme....snad jste všichni plnoletí."
Odtušil jsem a bylo znát že pravdivou odpověď na to znát nechci.
 
Badtime - 10. února 2020 18:08
badtime28152.jpg

Základna mezi dimenzemi
Dragon, Mila, Elorea, Angel, Zodiac, Caligo a Scarlett, Mr. Anger


V první chvíli tragická situace, kdy jste všichni viděli a cítili, jak vám Anger před očima umírá, jak z něj vyprchává ten zbytek života, který v něm zůstal, byl přerušen zprvu tichým, líbezným zpěvem, která se postupně rozezněl celou místností. Angel pěla svá slova a to po chvíli všechny umlčelo. Každý bez výjimky po chvíli cítil, jak ho prostupuje čerstvá energie, jak bolesti ustupují a tělo i mysl chladí úleva. Anger vydechl úlevou, když se začala rána celit a smrtelné zranění se stalo jen vzpomínkou v podobě jizvy.
A tak zprvu loučení s tím, kdo vás zachránil přešlo v úlevu a radost z toho, že to dopadlo ještě dobře. Na stranu druhou v hlavě vám leželo také to, že Anger se vrátil sám, což znamená, že Cold a jeden z cílů byl ztracen v akci.
"Diagnostikuji........je to neuvěřitelné, ale všichni jste mimo ohrožení života. To.....ať už to bylo cokoli, co udělala, vyléčilo většinu fyzických újem, které jste utrpěli."
Rozhlédla se po vás Dorma, její hlas nezněl překvapeně, ale nejspíše, by to byla nejbližší emoce, která by se k její snaze dala popsat.
"Pustím se do odblokování medikačního centra, abychom byli příště lépe připravení. Všem doporučuji si odpočinout. Mé grafy mi ukazují, že většina z vás se pohybuje v míře únavy nad bezpečnou míru."
Zhodnotila rychle a s klidem pak se rozešla něco zkontrolovat k pultu.
"Nerada to říkám, ale ztratili jsme jeden ze speciálních obleků. Zneužit nebude automaticky se zničí, avšak....budeme jej postrádat."
Ozvala se ještě Dorma ze základy do prostoru. A tak jste byli prozatím v bezpečí. Unavení a zbití, ale v bezpečí a bylo vás zase o něco málo více, než před pár hodinami. Snad oběti, které přišly za to stály.
 
Nathan "Caligo" Hackett - 28. ledna 2020 17:54
humansully2117.jpg

" ... ... Au ..."



Plazím se po třech ke své tašce, když ta se zničehonic sama vzbouří a vyběhne mi naproti. Skoro se leknu, než mi dojde, že to bude práce sil někho z ostatních, patrně našeho magiče, vzhledem jeho řeči. "Škoda že mulťák má jen trojka a ještě je tak osekanej, co?" ušklíbnu se a křečovitě sevřu popruh zavazadla a zády se opřu o jeden ze sloupů a roztřesenou rukou se snažím otevřít zip, s čímž mi pomůže Elorea, která je u mě asi fyzicky první a tašku přidrží. Hned nato se shluknou i Mila a náš Tichošlápek. "Těší mě váš zájem o mou osobu slečny, ale v momentální situaci se cítím trochu trapně" pokusím se zazubit, ale spíš zaúpím a řídká mlha uvnitř břicha občas místy lupne a práskne jako malý ohňostroj. "Na, zašít ne, to by nevyřešilo problém..." zavrtím trhaně hlavou a rozklepanou ruku ve stádiu těžkého tremoru přehrabuju obsah tašky.

"Je to pro mě nový ... a nezískal jsem to zrovna dobrovolnou cestou s plným manuálem" syknu a snažím se přemýšlet. No taaaak, mysli, mysli, dělej ... nebo zhebneš! ... Teda možná ... nebo se třeba rozplyneš. Možná uděláš prostě puff! "Špatně, jsem to pochopil ... možná že..." vezmu do ruky jeden prázdný obal o tyčinky a po krátkém zaváhání si ho prostě strčím odkrytou dírou do břicha, což nemusí být pohled pro každého. Sleduji jak se plastový obal v mlze pomalu rozkládá a mizí, jako by ho naleptávala nějaká rychlá a neviditelná kyselina. Malá část spár na okraji rány se zatáhne a mlha uvnitř o něco zhoustne. Ani jedno není moc velký rozdíl oproti celkovému stavu ale dost na to, aby měl výsledek hodnotu. "Jo, je to hmota ... ty ... ty projektily co mi zůstávají venku ... proto jsem to dřív necítil, vracení má větší smysl než jsem myslel..." drmolím si spíš pro sebe a začnu si do břicha cpát všechny prázdné obaly, po krátkém přemýšlení přihodím i nějaké tužky, zabalený balíček zvýkaček a nakonec sroluju a nacpu si tam poznámkový blok a sleduju vývoj. Papír se rozkládá rychleji, tužky z tvrdého plastu naopak o dost pomalejším tempem ale vzhledem k objemu generují více mlhy. "Molekulární hustota..."

Rána se postupně s přibývajícím objemem zaceluje a spojuje, až nakonec přiložím otevřený cíp zpět a částečně sroste i on. Břicho je stále popraskané, ale už neprosakuje zdaleka tolik mlhy a drží relativně pohromadě. "Kdo cekne něco o živém drtiči odpadků, dostane přes držku" vystřelím hned rukou a s přivřenýma očima na škvírku ve stylu
Zobrazit SPOILER
ukážu na všechny kolem sebe a v místnosti teatrálně prstem "dámská část teda pouze na prdel, aby to bylo genderově rozdělený. Každopádně ani slovo!" ušklíbnu se a viditelně je mi o značný kus lépe. "Dormo, máme něco čeho je na hmotu hodně, ideálně hutnější tekuté nebo kašovité struktury? Třeba nějakou nízkoproteinovou kaši, pokud jí teda máme v zásobě cisterny. Ale asi lepší by asi bylo něco, co pro ostatní není jedlé, aby to nechybělo. Radši něco co ale není škodlivé lidskému organismu co do bakterií, virů, radiace nebo žíravin ... pro jistotu" zůstanu sedět a kývnu na dívky kolem sebe i Dragona "dík, byla to sranda, někdy si to zopakujeme" zasměju se i když stále s bolestivým syknutím a ještě chvíli odpočívám. Pak se zase zamyslím a trochu zamračím "Dormo, máme tu nějakou celu chráněnou zevnitř pouze silovým polem? Bez nosných fyzických struktur coby slabých míst? A potřeboval bych přístup do nějaký Starkovy sekundární laborky ... páč do primární mě asi nepustíš ..." nadhodím.
 
Scarlett Crow - 27. ledna 2020 22:50
evagreen24428.jpg
Základna

Když se jen na vteřinu zamyslím, co řekl Caligo, párkrát mrknu a věci se dají do děsivého poklusu. V přeneseném i doslovném významu. Je to tak rychlé. Kolem proletí Elorea a to je jen začátek. Události dostaly rychlý spád. Caligo běží pro Angera do dalšího Mostu. Všichni pomáhají, jak jen dovedou. Já bohužel zatím spíše jen sleduju. Je nás tu hodně a sama nemám tušení, jak zajistit někomu léčbu zranění.

Velký zlatý obr, který se zjevně chce dostat sem Mostem, mě zaujme více. Ano, Dorma ve svém syntetickém těle už hlásí uzavření, ale co kdyby prolétla ještě nějaká střela? Raději se přemístím blíže průchodu Mostem a překryju jeho ústí svými křídly. Je to to nejlepší, co momentálně asi svedu. Kéž bych lépe znala své schopnosti. A Most se uzavřel a vracím pohled k ostatním.

Anger má sice v plánu navštívit očistec, ale asi bude namíchnut změnou plánu, kterou mu zajistí Andělka. Tak snadno a rychle. Musí své schopnosti dost dobře znát i ovládat je. Docela jí závidím. Ale každá máme zjevně jiný základ toho, co umíme, a to nejen vzhledový.

Její zpěv je melodický, konejšivý a přesto dodává energii všem okolo. Proplížím se až ke Caligovi. Když k němu mířím, spatřím jeho modravě popraskané břicho. Stejně jako pár dalších z nás. Vykulím oči, protože takovou věc jsem nečekala.

„Jsi zraněný?,“ špitnu k němu a prohlížím si ránu, jakého je vlastně asi původu. Až pak mi dochází, že si ji nějak způsobil sám. Je to nějaký projev jeho vlastních schopností, které zřejmě překousávají své vodítko. „To bude dobrý, zkus se uklidnit, jestli to půjde.“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10133910179138 sekund

na začátek stránky