Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Superheroes: Defenders of Time

Příspěvků: 272
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Elorea Foster je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Elorea Foster
 Postava Leo D. Norgen "Zodiac" je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Leo D. Norgen "Zodiac"
 Postava Nathan "Caligo" Hackett je offline, naposledy online byla 29. března 2024 1:20Nathan "Caligo" Hackett
 Postava Mike Sanders "Mr. Anger" je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Mike Sanders "Mr. Anger"
 Postava Adrianne N.G.E.L. Pevensey je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Adrianne N.G.E.L. Pevensey
 
Nathan "Caligo" Hackett - 04. června 2019 01:43
humansully2117.jpg
Naše přistání bylo poměrně tvrdé, ostatně stejně jako to předchozí. Už začínám i nabývat dojmu, že válet se po úspěšné cestě Mostem na zemi je v podstatě standart. A vzhledem k praktičnosti štítu přemýšlím, že se na něj začnu více zaměřovat. Naše nejtišší členka předvedla zajímavý obranný efekt a navíc to vypadá, že ty dvě mají rámcově podobný nádech schopností - znamená to něco?

Myslí se mi ale honí i jiné věci, zatímco se těžce sbírám. Dorma nám držela most otevřený od našeho příchodu. Ano, vraceli jsme se obratem, jenže ostatní vyrazili ven dřív a víme že to mají těžké. "Jo dobrý ... pěknej kokon, příště to chci vidět i v akci" ušklíbnu se na Scarlett a kouknu na Vlkoušovo zranění a dívku, která jej ošetřuje "co ty chlupatino, dobrý?". Zamávám rukou na Scarlett jako že dobrý, ale při postavení se trochu zapotácím.

Ztěžka oddechuju a popojdu k Mostu, který se aktivuje zvenčí "Jo Dragone, tak se mi to líbí" mumlám si spíše pro sebe a prohlížím si celý mechanismus horizontu události. "Dormo bude vyšťavenej, můžeš mu ňák pomoct? A co se týče Angera, můžem ti přesměrovat víc šťávy a výpočetního výkonu do systému Mostu? Třeba i manuálně, abychom to trochu boostli? Řekni co je třeba..." nervózně popocházím sem a tam. Jsem jako na trní a po úspěšném navázání nahlížím do průchodu. Situace není dobrá, ale ničemu nepomůže, když jim půjdeme naproti, jen bychom si překáželi. "No tak, dělejte! Máme sušenky!" křiknu na ně a vypadá to, že to dají.

Nejprve kolem mě prolétne nějaká nová holka, které se trochu uhnu a nakloním se zpět k bráně. "Kurva" sotva se sehnu když proletí i asgarďanka a hned za ní se potací naše vysílené teleportační zařízení. Hned jak on projde, už mám zase předloktí obaleno oválným štítem a ihned se postavím před bránu, než se ta zavře, ani nikdo a nic jen tak hladce neproniklo. Když vidím, co se sem žene, optimisticky to ale nevidím. Doufám, že se dneska už potřetí nebudu válet na té samé podlaze.

"Tak dělej, Dormo, teď Angera s Coldem. Máme nějaký update k jejich situaci? Máme jít pro ně?"
 
Scarlett Crow - 03. června 2019 23:22
evagreen24428.jpg
Zpátky do bezpečí, snad

Angel, Zodiac, Caligo


Rychle jsme ustupovali k vytvořenému Mostu. Musela jsem se vydat ze svého relativně bezpečného úkrytu. Začínalo tu být víc a víc horko. Caligo používal svůj mlžný štít, nová posila týmu si to svištěla vzduchem, z čehož jsem byla udivená dost ale ne tolik, jak by se dalo čekat, no a s ní poskakoval směrem k Mostu i chlupáč.

Když začali zlatouši přidávat na tempu, málem jsem opět na Mostu zakopla a spadla, ale ustála jsem to. Zdálo se to jako věčnost, než jsme doběhli na konec, ačkoliv to tak dlouho netrvalo. Jenže jak nás dobíhali, čas jakoby se protahoval. Holt, relativita. Asi.

Proskočili jsme zpět do místnosti. Bylo potřeba rychle uzavřít východ. To už ale byla práce Dormy. Otočila jsem se k němu těsně před tím, než Caligo vykřikl, protože se jím ještě stihl prohnat šíp. Bylo to nesmírně rychlé. Instinktivně jsem se přikrčila do pokleku na jedno koleno. Už v té chvíli jsem cítila, jak se objevují má křídla, překrývají mě a zaštiťují, abych byla v bezpečí. Skoro jsem se jich lekla. Víc jsem však nemohla stihnout. Byla to vteřina a přesto skoro věčnost. Opět.

Caligo dostal zásah do štítu a odlétl dozadu. Andělka kryla chlupáče. Tak ráda bych překryla i Caliga, jenže se to nedalo stihnout. Nebo dalo? Spíše ne. Ještě že měl tu mlhu před sebou. Hned jsem se zvedla, křídla se narovnala a já se rozeběhla za ním. Jen jsem doufala, že není moc zraněný, snad se jen praštil do hlavy nebo do zad a bude v pohodě. Přiklekla jsem si k němu a rukou se ho dotkla.

„Jsi v pořádku? Jak se cítíš?,“ optala jsem se starostlivě a prohlížela ho, jak vypadá. Andělka zatím něco kutila u chlupáče. V duchu mě jen napadlo, že jsme tu už dvě s křídly, jen každá je má krapet jiné. Ale raději se věnuj Caligovi, jestli je v pohodě. O další otevřenou cestu jiné skupinky jsem se tedy pro tuto chvíli moc nestarala.
 
Matthew Morgan "Dragon" - 03. června 2019 09:53
hero265853875.jpg
Krok do bezpečí? Nebo do sushi

Mila, Elorea


“Jo, a my se tady sluníme…” Původní plán byl ještě Dormě ještě něco odseknout, ale nepříjemný a nebezpečný zvuk mě donutil zmlknout a otočit se. Asi jediný stěstí, jinak bych už asi plival obratle. Dostal jsem kladivem přímo do hrudníku. Jako by mě kopl kůň. Jasně že jsem ztratil koncentraci. Jen doufam že to neodneslo moc žeber, ale to teď stejně nevyřeším. “Jo, tak ho…. udrž. Máme tu… společnost.” Víc jsem bez záchatu kašle nedal, ale kouzlo jsem se snažil ze všech sil držet. “Drž spojení. přecházíme.” V tu chvíli mi nebylo jasný jak, ale Most jsme museli přejít.

Když jsem se začal zvedat, přiběhla Mila. “Jo, nějaká by se teď asi šikla.” Celkem dobrovolně jsem se začal topit v jejích očích. Začaly mě napadat myšlenky, který se do současné situace skutečně nehodí. Smrštění a rozšíření zornic si šlo všimnout jen na chvilku. S tím, jak se mi vlila do žil nová energie mi tak nějak došlo, co se děje.

“To ta odměna bude muset stát za to.”
Usměju se a rychle jí políbím. Byla to taková síla okamžiku. Dokázal jsem zastabilizoat Most. “Běž! Musím pomoct Eloree, proti Wolwerinovi a Thorovi nemá šanci.” Postrčím jí na most a zastabilizuju spojení. Rychle jsem přemýšlel, co by mohlo pomoct. S aktivovanou Bránou toho moc nezmůžu.Dormo, drž Most do poslední vteřiny, mám nápad, ale bude to těsný!” Rozěběhl jsem se co nejrychleji mi hrudník a vše dovolovalo po Mostě abych se dostal aspoň za půlku. Pákrát jsem popostrčil Milu, aby se dostala včas na druhou stranu, protože to co se chystám udělat, je trochu zoufalý. Ale na víc nejsou prostředky. Když jsem přebíhal polovinu Mostu, vyčaroval jsem si rudej bič.Na jedné noze jsem se otočil, švihnul ho po utíkající Eloree, která spíš kulhala než aby běžela. Šanci, že to stihne s těma dvěma za zády, byla malá. Sotva se bič omotal Eloree kolem ruky, využil jsem zbytek hybnosti kterou jsem měl abych se otočil, udělal ještě tři kroky a ze všech sil trhnul. “SKOČ!” zakřičel jsem na Eloreu a doufal. V té době jsem byl asi tři kroky od základny. Skok společně se švihem měl za úkol Eloreu v podstatě katapultovat proti stěně základny. S tím si bude muset asi poradit. Já jsem po trhnutí přešel do kotoulu, abych ustál protipohyb a neskončil tam s nima. Pohledem jsem zkontroloval, že Mila se dostala na základnu. Přitom jsem se vyškrábal na čtyři a rozeběhl se k druhé straně. Už jsem cítil za sebou ty dva, ale pořád ještě jsem měl chvilku čas. Vratkým krokem jsem skočil přes Most a zrušil kouzlo. “Zavřít! Hned!” Zakřičel jsem k tomu ještě na Dormu, aby aktivovala vše,co má, aby ochránila základnu. Po dopadu na zem se zabrzdím o nejbližší stěnu a podívám se po zbytku. "Tak tě vítám u nás, Milo."

 
Rebecca Miller *Mila* - 03. června 2019 00:01
rebeca6677.jpg
Most 

DragonElorea



Přesně jak jsem čekala, Elorea tuhle možnost ani nezvážila. Její volba. 

Pomohla jsem na nohy. "Fú, píšu si do deníčku, že s tebou na páku nejdu." Poznamenám k tomu, jakou má váhu a taky sílu, ač je zraněná. A to jsem v páce řekněme mistr, by to mohl někdo nazývat. Ne, že by ta výhra byla vždycky čistá, že. "Ale klobouk dolů, máš tuhej kořínek. Jsem ráda, že jsme na stejné straně."

Pohledem sjedu Dragona a jeho počínání. Jsem tam jsem očkem prolétla okolí, ale ničeho jsem si nevšimla. Most jsem objevil a já vydechla úlevou. Jsme v cajku. Zase předčasně.

"Do pr.." Trhla jsem sebou do strany a to byla klika, protože být o kus blíž k Eloree, tak mě asi zalehla. Jenže by to nebyl pocit jako když na vás padne pěkně rostlá ženská, ale spíš bych to připodobnila k nárazu kamiónu. Jak říkám, klika, že jsem to neschytala v plné parádě. Takhle jsem jen udělala pár kroků, abych udržela rovnováhu a hned jak mi docvaklo co se za tak krátkou chvíli zvládne posrat, jsem sprintem proběhla kolem Elorei k Dragovi

"Zdá se, že potřebuješ pomoct, fešáku." Usmála jsem se na něj a moje vůně se ziintezivnila. Věděla jsem, že potřebujeme jen trochu času, takže jsem se rozhodla použít svůj kouzelný šarm k tomu, aby v sobě našel skryté rezervy o kterých ani on sám nemohl tušit. Nebyl čas příliš přemýšlet nad tou nejlepší formulací, ale snad jsem to vymyslela dobře. Jmenovala jsem všechny, které má dostat přes most. Někdy to bylo jako kdyby jste říkali příní Jinovi, prostě záleželo na správné formulaci. "Udržíš most a dostaneš mě, Eloreu a sebe do bezpečí. Pak tě čeká odměna." Při těch slovech jsem se mu dívala do očí a pomáhala mu vstát. Svůdně jsem se na něj usmívala a pokud byl dostatečně pozorný mohl si všimnout že se panenky rozšířili a zase zúžili. Každopádně, pokud byla má teorie správna a pokud ho má moc dokázala ovlivnit, stejně jako většinu chlapu, tak ze sebe dostane totální maximum. Do té doby než splní úkol, který jsem mu dala. Je možné, že potom, nějakou chvíli zůstane v kómatu, i to se stává, ale myslím, že jemu by to nemuselo tolik ublížit. Ale na řešení takových drobných problémů, bude čas až budeme v bezpečí. Navíc je klika, že ta bloncka nepřijde na to, že jí tady díky mě nenecháme. Aspoň doufám, že se to nezvrtne. Hlavně mysli pozitivně! Všechno klapne!
 
Elorea Foster - 29. května 2019 13:01
thorwallpapers13–kopie9374.jpg

Znovu se setkáváme, tati..

Mila,Dragon


Záškuby byly nepříjemné, ale pomalu a jistě odeznívaly a já byla schopná se víc hýbat. Sice žádná sláva, ale dokázala jsem se udržet na nohou, s oporou teda, ale udržet. Víc než okolí jsem ale sledovala Dragona a to byla fatální chyba. Možná už jsem moc toužila po tom, být na základně a konečně chvíli v klidu, přebrat si všechno, co mi tížilo mozek, možná opět soptit nad tím, že mě Anger nechce pustit na Asgard, možná něco rozbít. Ale to mě neomlouvá. Vlastně ani to, že jsem raněná a vyčerpaná, pořád musím dát přece pozor, aby to Dragon mohl…
„ Do hajzlu…“
Začala jsem se otáčet, při tom jsem strčila do Mily a ztratila rovnováhu na už tak vratkých nohou a málem jí tam zaplácla. Srdce se mi zastavilo. Jako by ta vteřinka byla stokrát delší a táhla se jak med.
Matte!“
Vykřikla jsem. V tu chvíli se prohnala ta věc kolem mě a ozval se náraz. Zavrávorala jsem, ale nebyla jsem to já, kdo zůstal ležet na zemi. Srdce mi zabouchalo zprudka na poplach až mě rozbolelo a já se otočila.
„ Běž! Běž, zvedni ho! Musí udržet most, jinak se odsud nedostanem!“
Ani jsem se po Mile nedívala, nebyla možnost. Štít i kladivo nabraly svojí přirozené velikosti a já se pokusila udržet sama na vlastních nohou.
Měla jsem strach z toho, co uvidím. Měla. A bolelo to skoro neuvěřitelně.
„ Tati…“
Vydechla jsem, v očích se mi zalesklo cosi, co dost brzy možná budou slzy. Všimla jsem si i druhé postavy, té s drápy.
Bylo to, jako by mě uvnitř něco rozdrtilo. Všechny naděje byly pryč. To, že je tady on, znamená jediné…
„ Běžte! Běžte sakra!!“
Ohlédla jsem se na ty dva a začala jsem ustupovat. Pokud nás zdrží na mostě a Dorma ho vypne, aby ochránila základnu, jsme v háji. Všichni.
„ Běžte a neohlížejte se.“
Zůstala jsem tak, abych je mohla krýt před případnými útoky.
Dormo, Dragon to schytal, ale přecházíme most…“
Dala jsem do úprku, co se jen dalo, i když jsem zaostávala. Nejsem na tom dobře. Nejsem. Ale nepadnu těm zlatodržkám do náručí.
„ Pokud mě sejmou… Dormo… Ukonči spojení. Nehodlám skončit v jejich řadách.“
Musela jsem dát pozor na to, co bylo za námi a přesto pokračovat, co nejrychleji vpřed.
 
Badtime - 27. května 2019 19:09
badtime28152.jpg

Skupina 2 - Hurá z Californie
Dragon, Mila a Elorea


Elorea cítila, jak jí ještě tělem odeznívají záškuby, ale už to bylo o dost lepší, hlavně se zdá, že oblek stabilizoval systémy a dál kritická přetížení do pořádku, aby šlo lépe fungovat. Něco tě zachladilo i na místě, kde tě bodla zlatá čepel. Nejspíše je oblek schopen v malé míře se starat i o některá zranění.
Chvíli vám to trvalo, ale posbírali jste se postupně na nohy a sledovali Dragona, jak začíná z kouzelných nití utvářet Bílý Most po svém. Všichni jste trnuli ve strachu, že se opět nepodaří navázat spojení. Chvíli se opravdu zdálo, že to opět nejde i Dragon cítil, že je ještě linka otevřená, ale pak se najednou uvolnila a on se mohl napojit a začít Most nahazovat.
"Rozumím. Přijímám vaše příchozí napojení. Pospěšte si však prosím, obdržela jsem nouzové volání od první skupiny, zdá se, že mají nemalé obtíže."
Oznámila Dorma, když jste konečně byli zase ve spojení. Zněla nějak ponuře. Avšak to šlo stranou ve chvíli, kdy byl most téměř hotov. Dragonovi tekl pot po čele a cítil, jak namáhavé to bylo, ale jinak to nešlo. Konečně jste mohli domů do bezpečí a to úspěšně.
Stáli jste před Bílým Mostem a nadechli jste se, abyste vkročili dál. Ale pak jste zaslechli jakýsi zlověstný hukot. Bylo to takové.
"Wwzzzzzzzzzzzzummmmmmm."
A Eloree to došlo v posledním okamžiku, že ten zvuk zná. Nestihla se však ohlédnout dost rychle, když spatřila zlatodržku, která po vás právě hodila zlaté kladivo dost podobné tomu jejímu. Než jste stihli pořádně reagovat, tak letící kladivo udeřilo do hrudi Dragona, který se také instinktivně otočil a odhodilo ho dobrých pět metrů na most. Tím, se samozřejmě přestal koncentrovat tolik na udržení kouzla a most se zachvěl.
"Co se děje? Ztrácím spojení!"
Ozvala se Dorma zatímco váš čaroděj popadal dech a mohl doufat, že mu to nezlámalo žebra. Elorea ještě zesláblá málem upadla na Milu. Zlaté kladivo se vrátilo do ruky zlatodržky a ta se začala rozbíhat vpřed a zpoza ní ještě jedna další, které vyjely mezi klouby na rukou ostré zlaté nože. Bude to opět dost závod s časem.


Skupina 1 - Trable v New Yorku
Cold, Mr. Anger a okrajově Neon


Vše šlo jednoduše řečeno do kytek. Angerův zuřivý úder smetl záškodníka, který jej prve zranil a ten odlétl několik metrů stranou, ale pak došlo na útěk a to nic příjemného nebylo. Anger byl docela vážně zraněn, takže každý pohyb mu způsoboval bolest a další krvácení. Cold byl pod stálým tlakem ohnivé zlatodržky. Další přicházely a váš cíl byl patrně už pryč. A co hůř Dorma se neozývala. Až, když se Anger zadýchaně opřel o nejbližší auto a nechal na něm krvavou stopu, sepnul se komunikátor.
"Je mi to líto [font color=purple]Angere, ale právě evakuuji druhý tým, který taky není v nejlepší situaci. Jejich spojení je dost nestabilní, jakmile projdou aktivuji vám linku, více udělat nemohu."[/font]
Ta slova byla, jako hřebíčky do rakve. Cold ztratil díky tomu na chvíli koncentraci a ohnivá koule jej smetla k zemi. Přistál na popelnici, kterou promáčkl. Naštěstí oblek a chlad, který sám vydával jej ochránil před větším sežehnutím. Ale ohnivý týpek začal pálit další ohnivé koule a to i po Angerovi. Tlačili vás před sebou. Ta přerostlá zlatodržka už šla zase po vás, stejně, jako ten s drápy. A další vám nadcházeli z jiné strany. Ještě chvíli a brzy budete úplně obklíčeni.


Skupina 3 - Základna
Angel, Zodiac, Caligo a Scarlett


A tak bylo po všem, Most se zavřel, vy jste přežili i když s újmou a Angel se jala toho léčit Zodiaca. Bílé světlo nejprve zastudilo a bolest se rozpulzovala, ale za okamžik ustoupila a přišla úleva. Je asi jedno, jak to dělá důležité je, že zranění se postupně pod jejím zářivým dotekem hojilo a noha byla zase v pořádku.
Nicméně přišly další zprávy, Bílý Most byl navázán zvenčí, což znamená, že jej musela otevřít Dragonova skupina, ale zatím neprošli. Ti, kdo se odvážili nahlédnout na most samotný mohli spatřit, jejich druhý tým je v dál až na začátku mostu a samotný most se otřásl náhlou nestabilitou. Nejspíše dlouho nevydrží.
"Angerova skupina má nemalé problémy. Doufám, že stihnu otevřít novou linku, jakmile se tato zavře, dříve než dojde na nejhorší."
Odtušila Dorma a zněla najednou nejistě a zadumaně, jako by snad měla nějaké emoce a nebyla jen počítač. Důležité a nepříjemné však bylo, že do bezpečí základny se zatím nikdo kromě vás nedostal.
 
Elorea Foster - 22. května 2019 10:56
thorwallpapers13–kopie9374.jpg

Zatracený portály…

Mila, Dragon


Poslouchala jsem, o čem se to ti dva baví aspoň okrajově. Bylo důležitý, abych neztratila koncentraci a nevzdala to tady. Protože kdybych náhodou odpadla, zůstala ležet nebo tak, nemusela bych se už zvednout nikdy, možná tak jako zlatá držka, pokud by mě tu našli. A o to vážně nestojím, vždyť tady kvůli tomu nezařvu sakra!
„ Ne-ne… nerozbila bych ti hlavu… jen bych ti to prostě nedovolila.“
Vydechla jsem trhavě. Stálo mě to dost sil a úsilí, abych se vůbec pokusila dostat na lokty a pak na kolena.
Jakmile jsem ucítila dotyk té dívky, zachvěla jsem se, ale nechala jsem ji. Bez pomoci se teď nezvednu. A pořád to nebyl chlap, tak co.
„ Jsem těžká… pozor..“
Vydechla jsem a zmenšila jsem jak kladivo, tak štít, protože to by zbytečně zavazelo. Ne že by změnili váhu. Ale aspoň pocitově…
Pokusila jsem se zvednout vlastní silou, co mi zůstala. Nezatěžovat zbytečně ještě jí. Ta má za dnešek taky asi dost.
„ Děkuju.“
Vydechla jsem a podívala jsem se po Dragonovi, jak mu to jde. Rána do zad bolela jak čert, ale nestěžovala jsem si. Ono ten zásah bleskem taky není žádná sranda.
 
Rebecca Miller *Mila* - 20. května 2019 22:19
rebeca6677.jpg

Čekám na signál


Dragon, Elorea

Všem se nám podaří dostat na molo. A už začaly zase lítat blesky. Prevít, jeden podělanej!

Dragon vyčaruje portál a podaří se nám dostat pryč, naštěstí se podařilo sem dostat jen nám. To je vážně úleva, opřu se dlaněma o stehna a rozhlídnu se jak jsou na tom ti dva. Dragon vypadá, sice vyčerpaně, ale Elorea vypadá o dost hůř. 

Když se jí snaží Dragon zvednout, tak se ho zeptám. "Pozor, abys nedostal ránu. Podle toho jak sebou škube, jí ten blesk jakoby dával rány. Nemá na sobě nějaký elektronický udělátko, který by to mohlo vyskratovat?"

Zaculím se na něj. "Dokázala bych , uzdravit, asi." Prohlédnu si pečlivěji její stav. "Ale obávám se, že by mi při tom pokusu rozbila hlavu. Musela bych jí líbat a něco mi říká, že nejsem její typ."

Pokud se nám podařilo Eloreu, postavit, pokusím se podepřít, tak aby Drago mohl zkusit otevřít, ten správný portál, dle toho co říkal.


 
Matthew Morgan "Dragon" - 05. května 2019 18:46
hero265853875.jpg
Na konci (začátku?) všeho

Když kolem mě prosvištěla nabitá Elorea, málem jsem tam s tím velmi energickým bohem zůstal, což by nebylo pěkný. Portál se ihned po mém průchodu rozprskne do milionu červenozlatých jisker. Ticho v okolí je skličující. Vzpomínám si na to, jak tu bylo stejné ticho hned potom, co jsem to tady zdemoloval. Přiběhnu se podívat na Eloreu, která se klepe jak hadrová panenka… nebo živá panenka do který udeřil asi tak milion. “Dokážeš vstát?” Zeptám se a pokusím se jí podepřít. *No, Dorma už mi snad povolí a hlavně pomůže udělat portál. Nějak se mi nechce tu čekat na toho dobráka co tu srší energií. A rozhodně ne v tomhle stavu nás všech.*

Otočím se na zachránivší slečnu. “Hele, dokážeš ještě něco jinýho než kouzelně vonět? Jako dovedu si představit že se to fakt jako hodí, ale teď nám to moc nepomůže, ne proti jejímu kamarádovi. Ať je to kdokoliv kdo vládne bleskem. A myslim že Kapitán Amerika s Mjolnirem by byl náš nejmenší problém." *Ach, kde ty časy s komixama jsou….*

“Hele, tady zůstat dlouho nemůžeme. Zkusim, jestli je volná linka…” Zvednu se od Elorey, protáhnu si krk a ramena a lehce se projdu po okolí. Zastavím se v samé středu té spouště. Nedá mi to a nechám mysl odplout k tomu dni, k tomu večeru. Jak se objevila obrovská dračí křídla. Pousměju se a mimoděk pohladím tetování na ruce. Díky tomu všemu se mi podařilo nějak obnovit trochu vnitřního klidu. Taková ta malá svatyně, soukromé Sanctum, kde je vše v pořádku. *Mistře já jen doufám, že nebudu muset bojovat proti vám. Protože nevím jak bychom to kdokoliv z nás přežil.* Přejedu rukávem oči a čelo, krásné černé šmouhy se rozmažou ještě víc. Srovnám si tuniku, asi jen díky zázraku a exoobleku víceméně nepoškozenou a podívám se na dvouprsten a Shippariovu bránu. Soustředím se na artefakt, a opatrně se napojím na předivo magie v prstenu. Spíš se jen opatrně dotýkám okrajů, protože by se to mohlo oškivě zvrtnout, zkusit to zkoumat hlouběji. Na to bude čas později, snad. Prsten se rozsvítí a já nasucho polknu a zhluboka vydchnu. *Tak jo, jde se na to. Nemůžu tady ty dvě nechat ve štychu.*

Postavím se do pevného postoje, pokrčím kolena a začnu opatrně a pomalu skládat kouzlo na Bílý most. *Tak jo Dormo, teď mi už ten telefon vem a přestaň mě srát.* S tím se pokouším o další portál do bezpečí. Tady, na konci a začátku všeho. S dvěma děvčaty, který na mě teď nejspíš dost spoléhaj.

 
Adrianne N.G.E.L. Pevensey - 30. dubna 2019 13:21
bd6bf9455c1a7bef39689357f9defec3(1)6749.jpg

Útěk z Londýna

Zodiac,Cacligo,Scarlet


Letěla jsem, jak jen nejrychleji to šlo, tak aby to bylo bezpečné i pro ostatní a ve chvíli, kdy jsem měla míjet toho s mlžným štítem, stáhla jsem křídla a prosvištěla kolem něj, abych se dostala na most. Byl to poněkud nebezpečný kousek, ale rozhodně jediný, který jsem v tuhle chvíli mohla dělat. V hlavě mi hučelo, a tak jsem nedokázala pořádně uvažovat nad tím, co se kolem děje, věděla jsem jen, že jde o život nám všem. Letěla jsem přes ten jejich podivný most a ani jsem se nedotkla chodidly podlahy, teprve až jsem proletěla skrz a objevila jsem se v dost zvláštní místnosti. Otočila jsem se teprve tam, abych věděla, jak jsou na tom ostatní. Šípu jsem si všimla těsně před tím než na něj upozornil ten chlupáč a tak jsem se v obraném gestu schoulila na zemi, vedle chlupáče a překryla ho křídlem. Výbuch mi trochu ožehl křídla a záda, ale spíše jenom tím horkem, než by se mi něco stalo.
Vylekaně jsem se dívala na chlupáče, jak se obrátil a zůstala jsem u něj klečet. Dokud nezaklel, celý ztuhlá jsem se dívala před sebe.
Tohle je hodně zlý sen…
Prošlo mi hlavou. Teprve po tom, co zaklel, jsem sebou škubla a nadechla jsem se. Zamrkala jsem a pohledem sklouzla, tam kam se díval on. Celá bledá, jsem se zadívala na tu ránu, kterou měl na noze a polkla jsem.
„ Nehýbej se.“
Vydechla jsem šeptem. Ruce se mi třásly, když jsem je zastavila nad ranou. Hodně se mi třásly. Po tváři mi steklo pár poplašených slz, možná se mi brzy dostaví šok, ale teď, v tuhle chvíli mi hlavou probíhalo jenom jediné.
Musím ho vyléčit…
Když jsem promluvila, hlas se mi chvěl. Tiše jsem začala zpívat, kolem roztřesených dlaní se mi objevilo bílé chlácholivé světlo…
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11893606185913 sekund

na začátek stránky