Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Superheroes: Defenders of Time
Družina
| |||
 | Krok do bezpečí? Nebo do sushi Mila, Elorea “Jo, a my se tady sluníme…” Původní plán byl ještě Dormě ještě něco odseknout, ale nepříjemný a nebezpečný zvuk mě donutil zmlknout a otočit se. Asi jediný stěstí, jinak bych už asi plival obratle. Dostal jsem kladivem přímo do hrudníku. Jako by mě kopl kůň. Jasně že jsem ztratil koncentraci. Jen doufam že to neodneslo moc žeber, ale to teď stejně nevyřeším. “Jo, tak ho…. udrž. Máme tu… společnost.” Víc jsem bez záchatu kašle nedal, ale kouzlo jsem se snažil ze všech sil držet. “Drž spojení. přecházíme.” V tu chvíli mi nebylo jasný jak, ale Most jsme museli přejít. | ||
| |||
 | Most Dragon, Elorea Přesně jak jsem čekala, Elorea tuhle možnost ani nezvážila. Její volba. Pomohla jsem jí na nohy. "Fú, píšu si do deníčku, že s tebou na páku nejdu." Poznamenám k tomu, jakou má váhu a taky sílu, ač je zraněná. A to jsem v páce řekněme mistr, by to mohl někdo nazývat. Ne, že by ta výhra byla vždycky čistá, že. "Ale klobouk dolů, máš tuhej kořínek. Jsem ráda, že jsme na stejné straně." Pohledem sjedu Dragona a jeho počínání. Jsem tam jsem očkem prolétla okolí, ale ničeho jsem si nevšimla. Most jsem objevil a já vydechla úlevou. Jsme v cajku. Zase předčasně. "Do pr.." Trhla jsem sebou do strany a to byla klika, protože být o kus blíž k Eloree, tak mě asi zalehla. Jenže by to nebyl pocit jako když na vás padne pěkně rostlá ženská, ale spíš bych to připodobnila k nárazu kamiónu. Jak říkám, klika, že jsem to neschytala v plné parádě. Takhle jsem jen udělala pár kroků, abych udržela rovnováhu a hned jak mi docvaklo co se za tak krátkou chvíli zvládne posrat, jsem sprintem proběhla kolem Elorei k Dragovi. "Zdá se, že potřebuješ pomoct, fešáku." Usmála jsem se na něj a moje vůně se ziintezivnila. Věděla jsem, že potřebujeme jen trochu času, takže jsem se rozhodla použít svůj kouzelný šarm k tomu, aby v sobě našel skryté rezervy o kterých ani on sám nemohl tušit. Nebyl čas příliš přemýšlet nad tou nejlepší formulací, ale snad jsem to vymyslela dobře. Jmenovala jsem všechny, které má dostat přes most. Někdy to bylo jako kdyby jste říkali příní Jinovi, prostě záleželo na správné formulaci. "Udržíš most a dostaneš mě, Eloreu a sebe do bezpečí. Pak tě čeká odměna." Při těch slovech jsem se mu dívala do očí a pomáhala mu vstát. Svůdně jsem se na něj usmívala a pokud byl dostatečně pozorný mohl si všimnout že se panenky rozšířili a zase zúžili. Každopádně, pokud byla má teorie správna a pokud ho má moc dokázala ovlivnit, stejně jako většinu chlapu, tak ze sebe dostane totální maximum. Do té doby než splní úkol, který jsem mu dala. Je možné, že potom, nějakou chvíli zůstane v kómatu, i to se stává, ale myslím, že jemu by to nemuselo tolik ublížit. Ale na řešení takových drobných problémů, bude čas až budeme v bezpečí. Navíc je klika, že ta bloncka nepřijde na to, že jí tady díky mě nenecháme. Aspoň doufám, že se to nezvrtne. Hlavně mysli pozitivně! Všechno klapne! | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Skupina 2 - Hurá z Californie Elorea cítila, jak jí ještě tělem odeznívají záškuby, ale už to bylo o dost lepší, hlavně se zdá, že oblek stabilizoval systémy a dál kritická přetížení do pořádku, aby šlo lépe fungovat. Něco tě zachladilo i na místě, kde tě bodla zlatá čepel. Nejspíše je oblek schopen v malé míře se starat i o některá zranění. Chvíli vám to trvalo, ale posbírali jste se postupně na nohy a sledovali Dragona, jak začíná z kouzelných nití utvářet Bílý Most po svém. Všichni jste trnuli ve strachu, že se opět nepodaří navázat spojení. Chvíli se opravdu zdálo, že to opět nejde i Dragon cítil, že je ještě linka otevřená, ale pak se najednou uvolnila a on se mohl napojit a začít Most nahazovat. "Rozumím. Přijímám vaše příchozí napojení. Pospěšte si však prosím, obdržela jsem nouzové volání od první skupiny, zdá se, že mají nemalé obtíže." Oznámila Dorma, když jste konečně byli zase ve spojení. Zněla nějak ponuře. Avšak to šlo stranou ve chvíli, kdy byl most téměř hotov. Dragonovi tekl pot po čele a cítil, jak namáhavé to bylo, ale jinak to nešlo. Konečně jste mohli domů do bezpečí a to úspěšně. Stáli jste před Bílým Mostem a nadechli jste se, abyste vkročili dál. Ale pak jste zaslechli jakýsi zlověstný hukot. Bylo to takové. "Wwzzzzzzzzzzzzummmmmmm." A Eloree to došlo v posledním okamžiku, že ten zvuk zná. Nestihla se však ohlédnout dost rychle, když spatřila zlatodržku, která po vás právě hodila zlaté kladivo dost podobné tomu jejímu. Než jste stihli pořádně reagovat, tak letící kladivo udeřilo do hrudi Dragona, který se také instinktivně otočil a odhodilo ho dobrých pět metrů na most. Tím, se samozřejmě přestal koncentrovat tolik na udržení kouzla a most se zachvěl. "Co se děje? Ztrácím spojení!" Ozvala se Dorma zatímco váš čaroděj popadal dech a mohl doufat, že mu to nezlámalo žebra. Elorea ještě zesláblá málem upadla na Milu. Zlaté kladivo se vrátilo do ruky zlatodržky a ta se začala rozbíhat vpřed a zpoza ní ještě jedna další, které vyjely mezi klouby na rukou ostré zlaté nože. Bude to opět dost závod s časem. Skupina 1 - Trable v New Yorku Vše šlo jednoduše řečeno do kytek. Angerův zuřivý úder smetl záškodníka, který jej prve zranil a ten odlétl několik metrů stranou, ale pak došlo na útěk a to nic příjemného nebylo. Anger byl docela vážně zraněn, takže každý pohyb mu způsoboval bolest a další krvácení. Cold byl pod stálým tlakem ohnivé zlatodržky. Další přicházely a váš cíl byl patrně už pryč. A co hůř Dorma se neozývala. Až, když se Anger zadýchaně opřel o nejbližší auto a nechal na něm krvavou stopu, sepnul se komunikátor. "Je mi to líto [font color=purple]Angere, ale právě evakuuji druhý tým, který taky není v nejlepší situaci. Jejich spojení je dost nestabilní, jakmile projdou aktivuji vám linku, více udělat nemohu."[/font] Ta slova byla, jako hřebíčky do rakve. Cold ztratil díky tomu na chvíli koncentraci a ohnivá koule jej smetla k zemi. Přistál na popelnici, kterou promáčkl. Naštěstí oblek a chlad, který sám vydával jej ochránil před větším sežehnutím. Ale ohnivý týpek začal pálit další ohnivé koule a to i po Angerovi. Tlačili vás před sebou. Ta přerostlá zlatodržka už šla zase po vás, stejně, jako ten s drápy. A další vám nadcházeli z jiné strany. Ještě chvíli a brzy budete úplně obklíčeni. Skupina 3 - Základna A tak bylo po všem, Most se zavřel, vy jste přežili i když s újmou a Angel se jala toho léčit Zodiaca. Bílé světlo nejprve zastudilo a bolest se rozpulzovala, ale za okamžik ustoupila a přišla úleva. Je asi jedno, jak to dělá důležité je, že zranění se postupně pod jejím zářivým dotekem hojilo a noha byla zase v pořádku. Nicméně přišly další zprávy, Bílý Most byl navázán zvenčí, což znamená, že jej musela otevřít Dragonova skupina, ale zatím neprošli. Ti, kdo se odvážili nahlédnout na most samotný mohli spatřit, jejich druhý tým je v dál až na začátku mostu a samotný most se otřásl náhlou nestabilitou. Nejspíše dlouho nevydrží. "Angerova skupina má nemalé problémy. Doufám, že stihnu otevřít novou linku, jakmile se tato zavře, dříve než dojde na nejhorší." Odtušila Dorma a zněla najednou nejistě a zadumaně, jako by snad měla nějaké emoce a nebyla jen počítač. Důležité a nepříjemné však bylo, že do bezpečí základny se zatím nikdo kromě vás nedostal. | ||
| |||
|
| ||
| |||
| Čekám na signálDragon, Elorea Všem se nám podaří dostat na molo. A už začaly zase lítat blesky. Prevít, jeden podělanej! Dragon vyčaruje portál a podaří se nám dostat pryč, naštěstí se podařilo sem dostat jen nám. To je vážně úleva, opřu se dlaněma o stehna a rozhlídnu se jak jsou na tom ti dva. Dragon vypadá, sice vyčerpaně, ale Elorea vypadá o dost hůř. Když se jí snaží Dragon zvednout, tak se ho zeptám. "Pozor, abys nedostal ránu. Podle toho jak sebou škube, jí ten blesk jakoby dával rány. Nemá na sobě nějaký elektronický udělátko, který by to mohlo vyskratovat?" Zaculím se na něj. "Dokázala bych jí, uzdravit, asi." Prohlédnu si pečlivěji její stav. "Ale obávám se, že by mi při tom pokusu rozbila hlavu. Musela bych jí líbat a něco mi říká, že nejsem její typ." Pokud se nám podařilo Eloreu, postavit, pokusím se jí podepřít, tak aby Drago mohl zkusit otevřít, ten správný portál, dle toho co říkal. | ||
| |||
| Na konci (začátku?) všeho Když kolem mě prosvištěla nabitá Elorea, málem jsem tam s tím velmi energickým bohem zůstal, což by nebylo pěkný. Portál se ihned po mém průchodu rozprskne do milionu červenozlatých jisker. Ticho v okolí je skličující. Vzpomínám si na to, jak tu bylo stejné ticho hned potom, co jsem to tady zdemoloval. Přiběhnu se podívat na Eloreu, která se klepe jak hadrová panenka… nebo živá panenka do který udeřil asi tak milion. “Dokážeš vstát?” Zeptám se a pokusím se jí podepřít. *No, Dorma už mi snad povolí a hlavně pomůže udělat portál. Nějak se mi nechce tu čekat na toho dobráka co tu srší energií. A rozhodně ne v tomhle stavu nás všech.* | ||
| |||
6749.jpg){kind=icon} | Útěk z Londýna Zodiac,Cacligo,Scarlet Letěla jsem, jak jen nejrychleji to šlo, tak aby to bylo bezpečné i pro ostatní a ve chvíli, kdy jsem měla míjet toho s mlžným štítem, stáhla jsem křídla a prosvištěla kolem něj, abych se dostala na most. Byl to poněkud nebezpečný kousek, ale rozhodně jediný, který jsem v tuhle chvíli mohla dělat. V hlavě mi hučelo, a tak jsem nedokázala pořádně uvažovat nad tím, co se kolem děje, věděla jsem jen, že jde o život nám všem. Letěla jsem přes ten jejich podivný most a ani jsem se nedotkla chodidly podlahy, teprve až jsem proletěla skrz a objevila jsem se v dost zvláštní místnosti. Otočila jsem se teprve tam, abych věděla, jak jsou na tom ostatní. Šípu jsem si všimla těsně před tím než na něj upozornil ten chlupáč a tak jsem se v obraném gestu schoulila na zemi, vedle chlupáče a překryla ho křídlem. Výbuch mi trochu ožehl křídla a záda, ale spíše jenom tím horkem, než by se mi něco stalo. Vylekaně jsem se dívala na chlupáče, jak se obrátil a zůstala jsem u něj klečet. Dokud nezaklel, celý ztuhlá jsem se dívala před sebe. Tohle je hodně zlý sen… Prošlo mi hlavou. Teprve po tom, co zaklel, jsem sebou škubla a nadechla jsem se. Zamrkala jsem a pohledem sklouzla, tam kam se díval on. Celá bledá, jsem se zadívala na tu ránu, kterou měl na noze a polkla jsem. „ Nehýbej se.“ Vydechla jsem šeptem. Ruce se mi třásly, když jsem je zastavila nad ranou. Hodně se mi třásly. Po tváři mi steklo pár poplašených slz, možná se mi brzy dostaví šok, ale teď, v tuhle chvíli mi hlavou probíhalo jenom jediné. Musím ho vyléčit… Když jsem promluvila, hlas se mi chvěl. Tiše jsem začala zpívat, kolem roztřesených dlaní se mi objevilo bílé chlácholivé světlo… | ||
| |||
| Portál do neznáma Mila,Dragon Vysekala jsem nás na molu!! Paráda!!! Fakt paráda. „ Vylezte nahoru.“ Vydechla jsem a sama jsem se pokusila udržet na trouchnivých prknech tak, abych se tolik nesmáčela. Ne že bych měla strach ze žraloků, ale kdo ví, tady jsou možný všechny věci. „ Nemám tušení, Dorma říká, že jeden z týmů prochází.“ Vydechla jsem. Jo, holka i Dragon měli ruce od krve. Paráda. Já se ale složit nenechám. Ne teď. „ Já budu bojovat do posledního dechu. Tohle není místo, kde mám zemřít.“ Obrátila jsem pohled na Dragona, když prohlásil, že bojeschopný už moc není. „ Jo zvládnu. Nic mi není.“ Jo vědět o mém stavu by asi měl, ale teď není čas si stěžovat. Rozhodně není. Jakmile mi podali ruce, přijala jsem je, přesto jsem se snažila vyhrabat, co nejvíc vlastními silami. „ Díky..“ Vydechla jsem a opřela jsem se krátce o dřevěný sloupek mola. Ovšem to, že mi Dragon škubnul vlas, i když se před tím omluvil, mě vytočilo. „ Děláš si ze mě prdel?!“ Protřela jsem si místo, odkud mi vlas škubl a dost naštvaně jsem se na něj dívala, co dělá. Ovšem to už k nám doletěl první zášleh blesku. Srovnala jsem se do bojového postavení, skryla Dragona i tu dívku za sebou a sebe za štítem, připravená je bránit, takže si oba mohli všimnout úzké díry v obleku. Je celkem jasný, že kdybych ho neměla, prošlo by to skrz na skrz. „ Dělej!“ Houkla jsem na Dragona, ale neohlédla jsem se. Mohla by to být fatální chyba, která se neodpouští. Zahlédla jsem ten zatracený zlatý záblesk masky. Roztočila jsem kladivo, ale už nebylo potřeba, tedy… bylo ale… Dragon otevřel portál, prošla dívka, rozběhla jsem se já, Dragon portál musí udržet ještě pro sebe. Najednou sjel blesk. Nevím proč, ale já mám na tohle fakt štěstí. Cítila jsem jak udeřil do mých zad a pak jak letím portálem. Vlastně ani nevím, jak prošel Dragon, já dopadla do rozryté země v lese, který tady cosi kdysi pořádně zmasakrovalo a cítila jsem, jak mám tělo sevřené v bolestné křeči. Kladivo i štít ležely kousek od mě, rozhozené jako dětské hračky a já se notnou chvíli nemohla pohnout. Vlastně ani pořádně nadechnou. Lapala jsem po dechu… Teď v tuhle chvíli krátkého klidu, ovšem takového, které jasně naznačovalo, že se tady můžou kdykoliv objevit… Teď nejsem použitelná. Ani nevím jestli dokážu zvednou kladivo, natožpak sebe na nohy. Ležela jsem v rozryté hlíně mezi popadanými stromy a snažila jsem se to zahnat. Bolest, vztek i tu bezmoc. Asgard padl. A moc mých přátel je na jeho straně. Třásla jsem se, tedy vždy mezi tím, když mnou zrovna neprojela energie. „ Asgard padl… A pokud padl a z nějakého důvodu…“ Rozkašlala jsem se, protože pořád mi všechno nepracovalo ani na deset procent. Můj hlas byl sotva slyšitelný, ale myslím, že Dragon ho slyšel v obleku. „ Jestli … je na jejich straně Heimdal…“ Hlas se mi zadrhl. Na jejich straně teď bude velká spousta bohů. Jestli proběhl útok i na další tábory, což určitě ano, tak pravděpodobně i na jejich rodiče. Znovu jsem začala kašlat. Tohle bolí, zatraceně moc to bolí. Ale ne tolik, jako to pomyšlení, že každé místo, kam jsem jen trošku patřila, je pryč. Všechno je pryč. Jestli je na jejich straně Heimdal, Loki, můj otec… Odin. Jakou máme naději to zvrátit? Jak je zastavíme… Zavřela jsem oči a zůstala jsem ležet. Tělem mi projížděla neuvěřitelná bolest pokaždé, když se kousek energie prohnal od shora až dolů. Řekla bych, že mi to v obleku možná něco vyzkratovalo. | ||
| |||
 |
| ||