Hurá domů

Běžel jsem, co to dalo. Občas očima zkontroloval Caliga. Věděl jsem, že po nás jdou slyšel jsem je, ale konec mostu se zdál být tak žalostně daleko.
"Sakra do háje svině!"
Vrčel jsem si v duchu a pak jsem slyšel dunivé nárazy do mlhy, která obklopovala mého společníka.
"Už tam budem!"
Zavrčel jsem úlevně, ale pak přišlo zučení a mě se rozšířily oči bolestí, když mi něco ostrého a palčivého prošlo lýtkem.
"Agggggrrr!"
Procedil jsem skrze zuby a noha se mi podlomila, šel jsem na koleno, ale udržel jsem se v pohybu a skrz kotoul přešel do běhu po všech čtyřech místy třech. Bylo to nic oproti zakopnutí o pružnou ruku, na začátku. Posledních pár metrů jsem se rozhodl odrazit a prostě skočit. Proletěl jsem hranicí Bílého Mostu a docela tvrdě přistál kus za jeho okrajem. Rozplácal jsem se tam, ale stihl jsem to stáhnout alespoň trochu na bok. Udělaly se mi mžitky před očima z toho, jak mi noha pulzovala bolestí a pak už se most zavíral....byli jsme tu všichni....
"Krrrrryjte se!"
Zavrčel jsem, když jsem viděl prolétnou šíp, který narazil do štítu od Caliga. Rychle jsem se převalil alespoň na druhý bok stáhl se do klubíčka a rukama si chránil hlavu. Cítil jsem horko z výbuchu a závan tlaku, který se mihl.
"Všichni v pořádku?....Arrrrhhhh..."
Zatnul jsem zuby a rozhodl jsem, se že se převalím na záda, abych viděl lépe na zraněnou nohu.
"Sakra...."
Odtušil jsem.

Skupina 2 - Když má Californie obsazenou linku
Dragon, Mila a Elorea

Elorea se rozhodla, že je na čase zmizet. Díky jejímu kladivu jste se všichni tři dostali do vzduchu. Nebylo to pohodlné, nebylo to rozhodně bezpečné a bylo to dost stresující vzhledem k tomu, že půlku cesty visel Dragonovi na kotníku na lanku váš kamarád přísavka, který ne a ne to vzdát. Za zády a okolo vás hřměly hromy a šlehaly blesky, naštěstí zatím vás žádný netrefil. To vám bezpečně napovídalo, že vaše blesková kamarádka je za vámi také.
Pozitivem celé věci mohlo být, že zbytku snad trošku uletíte.
Po asi pěti minutách letu to škublo Dragonovi v noze div mu to nevyhodilo kotník, nebo koleno a pak lanko povolilo. Jeho majitel zůstal někde na balkónu jednoho z domů. Nevybral hold zatáčku Co se týkalo vašeho druhého doprovodu ten vám byl blíže, než jste čekali.
Vše bylo dost namáhavé a vyčerpávající a tak nebylo divu, že Elorea musela brzy přistát, tedy spíše se zřítit, než přistát, ale alespoň to bylo na molo. Trošku jste se tam vysekali a pak začali sbírat na nohy.
"Jeden z týmů právě prochází Bílým Mostem, jakmile budou na druhé straně mohu navázat spojení."
Uslyšeli Elorea a Dragon hlas Dormy uvnitž obleku. Alespoň nějaké spojení se vám drželo....a šleh...jen kousek od vás vzplál prázdný stánek, když sjel z nebe blesk. Vaše kamarádka už tu byla. Dragon vzal poslední síly, aby vykouzlil portál v naději, že budou mít chvíli klid.
Portál se zformoval a všichni jste začali probíhat skrz do neznáma.
Sjel další blesk, když proskakovala Elorea zasáhl jí a prohodil jí portálem, vy ostatní jste stihli proběhnout a portál se zavřel. Naštěstí nikdo další skrz neprošel. Jen vaše Asgarďanka přistála docela tvrdě a docela se z ní čoudilo, nestihla to absorbovat kladivem. Bude mít asi několik lehčích popálenin v oblastech, kde jí tělo nezakrýval oblek, v těle jí ještě nepříjemně škubalo a cítila se docela malátná, byla to pěkná šlupka.
Každopádně zavládl okamžik ticha v onom zničeném prostoru. Ale tak nějak jste stejně měli tušení, že zlatodržky na sebe dlouho čekat rozhodně nenechají.

Skupina 1 - Tvrdé setkání v New Yorku
Cold, Mr. Anger a okrajově Neon

Nic z toho, co se dělo se nevyvíjelo dobře. V baráku stále blikalo světle růžové světlo a ozýval se křik. Ten však o pár okamžiků později ustal. Cold byl příliš zaměstnaný děním okolo a hlavně taky ohnivým zlatouškem ten metal jednu ohnivou kouli za druhou. Vypouštěl pásy ohně, jako z plamenometu a snažil se Colda dostat, ten byl sice plně zaměstnán tímto nepřítelem, ale dařilo se mu ubránit. Ledovými štíty a proudy krotil oheň, ale nedařilo se mu přiblížit k vašemu cíli. Uvázl tak na mrtvém bodě a mohl se jen snažit.
Mezitím Anger měl své vlastní potíže, když se potýkal s velikánem. Jejich síly se zdály být vyrovnané a ani jeden nedokázal druhého rozdrtit, nebo přetlačit. Pak však přišel Anger s novou strategií. Rozhodl se velikána začít zvedat do vzduchu nad hlavu. Stálo ho to veškeré úsilí a sílu, kterou získával ze svého rozpoutaného hněvu, ale najednou obří zlatodržka začala ztrácet pevnou zem pod nohama. Zmateně rozhodila rukama kolem sebe, když najednou byla skoro půl metru nad zemi. Stále tu však byl nevyřešený problém v podobě zlatodržky, která se přiblížila nepozorovaně k Angerovi. Dlouhé ostré drápy se zlatě leskly, když s každým krokem byl blíže k němu. I když to vše Cold viděl, neměl čas na to reagovat a svému společníkovi pomoci, nebo jej varovat. Anger naproti tomu se právě chystal odhodit svého protivníka, takže jeho pozornost byla přesměrována úplně jinam. A pakt o přišlo zlatodržka byla přímo za Angerem a drápy se pohnuly vpřed. Angerovi projel osten bolesti v zádech zemi žebry. Drápy prošly, kabátem, kůží a masem....možná i orgány. Pálilo to a bolelo, jako čert a o to větší hněv rozdmýchávalo, teplou stékající krev mohl cítit na boku. Na chvilku se mu zatmělo před očima. Zlatý obr při tomto zakolísání místo odhození byl prostě fláknut o zem. Tam se rozplácl, jak dlouhý, tak široký, ale stále relativně na dosah.
Situace se vyvíjela více, než špatně, nebyli jste schopni pohnout se z místa. Jednoho z vás drželi, jako myšku a druhého zranili a dům? Světla a hluk byl pryč, nastalo jen ticho, které rušily zvuky vašeho boje.

Skupina 3 - Tvrdé vítání v Londýně
Angel, Zodiac, Caligo a Scarlett

Rozhodli jste se začít stahovat k Mostu v naději, že se vám podaří všem v pořádku projít. Scarlett to měla nejblíže podařilo se jí proklouznout jejímu pronásledovateli a proběhnout na Most kolem Caliga, který se kryl a odrážel ledové projektily, které přilétaly.
Bylo to hodně o soustředění a precizní práce, protože to bylo, jako by jej zasypával ledový kulomet. Angel mezitím svištěla vzduchem a blížila se k Mostu také. V patách jí hopkal Zodiac, který jí díky své rychlosti doháněl. Ale tím problémům neodzvonilo. Běžel za vámi také ten zlatoušek s ozubeným diskem a doháněl vás.
Do toho mohl Caligo periferně vidět, že protáhlý zlouťouch s houpavým krokem docela přidal a blíží se taky, aby jeho tým křižoval. Pak přišlo další krupobití ledu, to naštěstí netrefilo nic než mlhový štít.
Angel přitáhla křídla blíže k tělu a prosvištěla, jako sokol při náletu nakloněna těsně kolem Caligova ramena a pokračovala na Most. Kolem Zodiaca se mihla protažená ruka, o kterou zakopl, ale díky své pružnosti dokázal pád ustát a pokračoval dál v běhu. To už byl zlouš s diskem, jen pár metrů za ním. Zodiac vběhl na Most a společně s Caligem se rozběhli na druhou stranu. Postupně začal získávat trošku náskok, díky své rychlosti, ale dunění nohou za vámi jasně prozradilo, že nejste sami.
Brzo zaduněl do mlhového štítu na zádech Caliga ledový projektil a pak se ozvalo zlověstné zučení a o chvilku později prošla Zodiacovi pravým lýtkem palčivá bolest, jako by ho něco ostrého kouslo do toho místa. Periferně jste si mohli všimnout, že to byl ozubený disk. Pak už proskočil ven Zodiac i Caligo a všichni jste byli za Mostem. Caligo se otočil a když vchod mlhovým štítem.
"Zavírám Bílý Most!"
Ozvala se Dorma a Most se začal vypínat a uzavírat v poslední vteřině proletěl skrze otvor vchodu zlatý šíp, ten narazil do Caligova mlhového štítu a explodoval. Odhodil Caliga zhruba o pět metrů zpátky a ten přistál tvrdě na podlaze, ale most byl zavřený a vaše část mise snad úspěšně splněná. Ač lehké to rozhodně nebylo.

Plnou parou pryč

Se zavrčením jsem přelétl očima celou situaci, ten s diskem se k nám začal rozbíhat. To nebylo dobré.
"Rrrrr.......leť prrryyyyyč!"
Zavrčel jsem na tu holku s křídly, ale ta nečekala a rozletěla se za ostatními. Začal jsem ustupovat taky, nejprve pomaleji pozadu, abych jí dal náskok a pak rychleji do běhu a skoků. Nestojím o to, aby mě ten šmejd dohnal.
"Běž bež rrrr běž!!!!"
Popoháním jí před sebou a občasně si pomůžu doskokem na kmen stromu, od kterého se odrazím zase dál. Ještěže mám ty drápy.
"Nečekejte!"
Vydere se mi z hrdla vrčivě. Rychle a pravidelně dýchám a snažím se doběhnout k Mostu a Caligovi. Určitě nás budou pronásledovat, pokud to jen trošku půjde proskočím na Most jako poslední taky.
"Padej jsem rrrrychlejší!"
Pobídnu Caliga a letmo se ohlédnu. Pak vyrážím za ním, abychom byli konečně zase v bezpečí, ještě je to kus cesty, takže nemáme vyhráno, ale jsme k tomu blízko.
"Sakra, sakra sakra!"
Skoro, jako bych cítil dech nepřátel za krkem, jsem rád za ten oblek spoustu věcí mi to ulehčuje a ještě nikdy se mi nedařilo upravit své tělo tak rychle a pohodlně, ale i tak stále se mám, co učit.

Zlatí zasranci

Když jsem narazil do té masy zlaté, myslel jsem, že mám vyhráno, ale houbelec, zastavil mě a začali jsme se poměřovat.
"Do....hajzlu!"
Procedil jsem skrze zuby, když jsem ucítil sevření velkých paží a dál jsem pevně svíral pas svého soka.
"Tohle bych za normálních okolností nikdy neudělal. To je tak na to, abych taky zmizel sakra!!!!"
Zatínám zuby a na čele mi vystupují žíly.
"Ty zasraný zlatý parchante! Hrrrrrrgááááárrrggggg! Jdi....mi....z....cesty!"
Zařvu vztekle a začnu napínat svaly a velikána se rozhodnu přemoci tím, že jej začnu zvedat ze země, aby ztratil rovnováhu. A já se ho mohl konečně zbavit.
"Colde! Kde se kurva flákáš?! Musíme to tu sfouknout tak si pospěš, dlouho je tu neudržím!"
Křiknu a když slyším jak se mají věci uvnitř budovy.
"Zatraceně tady ztrácet čas nemůžu!"
Bubnují mi myšlenky v hlavě, zatímco cítím, jak ze mě kape pot, vše ve mě vře a žíly vystupují po celém tělem.
"Uhnííííí!!!!!"
Zařvu a znovu zaberu ze všech sil.

Konec výletu

Tyreal, N.G.E.L. a Vlkouš

Konečně to vypadá, že se situace nějak hýbe - doslova. Dívka snad konečně seznala naši budoucí společnost za lepší než tu, kterou by jí nabídly zlatodržky. Na jednu stranu chápu, že pokud tu má rodinu, je to pro člověka šok, ale ani na ty bohužel nemáme čas.

Ve vzduchu je sice rychlá, ale také dostupný cíl pro všechny. Snažím se proto krom koridoru hlídat i nějaké projektily letící k ní a svými vlastními je odklonit z dráhy. "Stahujte se k bráně! Padáme do bezpečí!" křiknu hlavně na Vlkouše, protože Tyrael se pohybuje blízko od začátku. Já sám pomalu ustupuji a zkracuji vzdálenost. Hned jak dívka prolétne horizontem události, křiknu na Tyrael "Běž! Už utíkejte na druhou stranu!" mávnu na ni rukou, aby zmizela a otočím se zase na našeho chlupáče "Dobrý, mizíme, dělej! Musíme uvolnit Most ostatním!" postupuji rychleji, odkláním další střely a uhýbám tomu co neletí přímo na mě. Je toho hodně a začíná tu být pěkně horko a za své naučené reflexy jsem rád snad víc než kdykoliv předtím. Zastavím se až na hranici, odkud ještě budu krýt Vlkoušův ústup a čekám až proletí za mnou dovnitř, při tom se mu uhnu na stranu aby měl volnou cestu.

Pak už na nic nečekám - i proto, že on bude rychlejší než já - a rozeběhnu se zpátky. Po předchozích zkušenostech si na zádech ze své mlhy vytvořím jakousi oválnou štítovou čočku jako ochranu před projektily. Počítám, že pár zásahů do ní dostanu, ale i díky obleku se mi drží daleko snáze než dříve a svou integritu si jakž takž udrží. Když vidím, že to ostatní tři zvládli, dám do běhu všechno a prolétnu druhým průchodem jak nejrychleji můžu. "Zavřít!" zašlaufuju to až na základně, hned se otočím, doběhnu těsně před most a štít přesměruji pře sebe, abych blokoval to, co by létalo skrz.

Tvrdý dopad

Začíná mě točit, že tihle týpci mají nade mnou kurevsky navrch. Ani ta trubka, nebyla kdoví jak účinná a to jsem měla celkem dobrou mušku. Možná, už malinko chápu, proč by se některým nelíbilo to co dělám, ale sakra, když já dělám bordel, tak všichni odcházejí s úsměvem na rtech, teda většina a většinou. Občas se něco zvrtne. 

Za to Elorea, vypadá, jak kdyby tahle válka, jak jinak to nazvat, byla jejím denním chlebem. Bodli mě do zad, pohodička. To nepochopíš, kdyby bodli mě do zad, tak se svíjím bolestí a lituju se. Ještě mě zdupe, že se blbě držím. No, to je snad jen blbej sen. Pořádně se teda chytnu. Cukne to a Elorea vyletí s náma, jako kdyby jsme byli jen nějaký pytle s poštou. Mazec. Asi bych se neměla ničemu moc divit, vždyť o tomhle jsem kdysi dávno snila, že. Bych tomu svýmu pubertálnímu já nafackovala, za takový debilní sny a přání, který se zrovna mě, zrovna, když se mi tak dařilo, zrovna teď plní. Díky Vesmíre, fakt dobrej smysl pro humor a to načasování. Pecka.

Dobrý bylo, že lítání vzduchem je fajn, být to teda při jiné příležitosti, tak by si to člověk i vychutnával, ale takhle, mě akorát sejřilo, že se přidal čerenej pasažér. Kde jsou ti zpropadení revizoři, když je potřebujete. Práci revizora, zastala nějaká budova.

Pak přišlo přistáni. Naprosto hladké a ukázkové...leda v prdeli, pěkně tvrdě sice do dřeva, lepší než beton, železobeton, nebo tak, jako nechci znít nevděčně, ale do prdele jen o tři metry dál byla voda, ta by byla na přistání kurva lepší. "Kurva, prkna"  Obzvlášť, když na sobě máte jen tílko a šortky, takže třísky si budu tahat z nohou ještě asi dvě neděle. A to doufám, že jen z nohou. Ale snad nemám nic zlomenýho, i když něják víc si uvědomuju, kde mám žebra. To bude obražený. Jasňačka, obražení bolí víc jak zlomení. Uklidňuju se. Jsem nadopovaná adrenalinem natolik, že se mi podaří vcelku rychle vysoukat na molo. Jasně, mohla bych si lehnout na záda a odpočívat, ale přeci jen asi by nebylo od věci jim trochu helfnout. Pokusím se jim teda pomoct taky na molo. Možná i maličko z čistě zištných důvodů. Když teď hezky natáhnou ráfy, tak nebude žádnej most a to nechceme.
Slečna optimistka dodá, že za chvíli, tady bude. "Ten most, že." řeknu přehnaně optimisticky, takže i mě můj výkon zní až příliš hraně. Chytnu teda Dragona za ruku a vytáhnu ho na molo. Pak pokud o to bude stát, pomůžu Eloree. 

"Jak dlouho, ještě musíte vydržet, než přijde ten váš most?" zeptám se zatímco oddychuju a sleduju, jestli se někdo neobjeví. Hele Vesmíre, co poslat třeba ponorku?

Trable s přistáváním

Mila,Dragon

Trubka hozená dívkou, cinkla o zlatodržku, jen to moc nevypadalo, že by ji nějak víc zastavila v přibližování. Nu což, už se tu dlouho nezdržíme. Jen kdyby Stormur zvládl to co Mjölnir, pak by lítání nebyl takovej zdlouhavej problém…
Rozhlédla jsem se, kolik místa ještě máme kolem sebe. A nebylo to zrovna nejlepší. Jeden z nich, ten se zlatým mečem se chystal zaútočit na dívku. Nemohla ho vidět, když jí šel do zad. Trhla jsem sebou, kladivo trochu zpomalilo a já udělala krok dopředu, když jsem ucítila bodnutí do zad, mezi lopatky. Tam, kde končí moje brnění a chrání to jenom ten postroj od Angera. Bolestně jsem sevřela Dragonův pas, ale nevydala jsem ani hlásku. Stormur znovu nabral na rychlosti a možná trochu přidal.
Vydechla jsem a nadechla jsem se.
„Drž se pevně. Nedokážu tě chytit, pokud se pustíš. Neboj se chytit pořádně, chvíli to zvládnu a dlouho stejně letět nebudeme.“
Hlas se mi trochu změnil, když jsem upozorňovala dívku, která se držela…. No ne zrovna dostatečně.
„ Bejt tebou, Dragone, bála bych se přistání… Ne toho, jak daleko doletíme…“
Utrousila jsem k Dragonovi. V tu chvíli se kladivo pohnulo trochu jinak a trochu sebou trhlo. Tiše protestovalo proti váze, kterou mělo nést, i když to byla víceméně božská zbraň a měla by tohle zvládnout bez problémů, já pořád ještě bůh nejsem…
Tlak vzduchu při prvním stoupání, byl trochu nepříjemný, ale dalo se to. Dokud jsem necítila cuknutí, jak se přidala další váha. Poklesli jsme, když se na Dragona pověsilo zlaté lanko. Omotalo se mu kolem kotníku, hnus lepkavý. Na druhou stranu… všechno zlé je k něčemu dobré, protože ve chvíli, kdy jsme poklesli, kolem prosvištěl záblesk. Zjevně se minimálně dvě určité zlaté držky hodlají pokračovat za námi. Přitiskla jsem Dragona k sobě, jak jen to šlo, protože dvojnásobnou vahou mi začal podkluzovat a navíc…
Sotva jsem nás zvládla vyvarovat zásahu od dalšího blesku.
Já vím, že bych neměla ničit cizí majetek, ale jestli to chceme přežít….
Prolétlo mi hlavou a zamířila jsem mezi zástavbu, která byla směrem k moři. Ten zmetek zlatá, co zůstal pod námi, je problém. Je to váha na víc a zdržuje nás. Těsně před tím než jsme vletěli mezi vyšší budovy hotelů a podobně, poklesla jsem a trochu níž, tak abychom byli jen sotva kousek nad jejich střechami. Nebyla šance jak jinak se ho zbavit, než ho zarazit do zdi. Tedy pokud by si Dragon nepokusil ustřelit nohu…
Náraz s námi trhl, ale naštěstí to zatracený lanko povolilo dřív než Dragonův kotník. I když kdo ví, jak dobře se mu bude chodit. To poznáme, až se postaví na nohy. Pokud k tomu bude mít příležitost.
Tím že to lanko prasklo, uvolnila se váha a my jsme se dostali podstatně výš a ne zrovna pomalu.
Jen ať neztratí vědomí, prosím…
Otřásla jsem se. Jestli jeden z nich omdlí, nevím nevím, jak je udržím.
Mířila jsem k pláži, snažila jsem se kličkovat a dostat se z dosahu té zlaté držky s blesky. Je na vyšší úrovni než já. Já to vím. Ale musím ty dva odsud dostat. Cítila jsem potůček krve, který mi tekl po zádech a bylo to opravdu… nepříjemné. Nehledě na bolest, která mi svírala tělo. Přesto to nebylo nic proti tomu, co svíralo mé srdce. Asgard padl. A tady mezi těmi zlatými tvářemi se objevuje moc těch, které jsem znala. Nebo alespoň jejich umění.
„ Dragone…“
Vydechla jsem, cítila jsem jak mi ruka, kterou jsem ho držela, začala povolovat. Zahlédla jsem písečnou pláž s molem. To je fajn místo na přistání. Tam to nebude tak zlé, jako se rozsekat o asfaltku. Za námi znovu zasvištěl blesk.
„ Pozor!“
Vykřikla jsem, tak nějak mě kladivo otočilo čelem ke zlaté držce, asi nestálo to, aby mě zasáhla do zad. Dragon mi začal podkluzovat a ve stejnou chvíli do štítu, co mu kryl záda, narazil blesk. Znovu to škublo a kladivo pozměnilo směr. Nevím, kam padáme, fakt ne, ale zatraceně doufám, že to padne do vody nebo písku, i když v týhle rychlosti je to jedno.
Jen krátce jsem se ohlédla, když jsem znovu stiskla Dragona, tentokrát už málem kolem krku, ale jestli se teď neudrží, pád ho zabije. Takže… to musí chvíli vydržet. Ještě pár vteřin…Koutkem oka jsem zahlédla, kam vlastně havarujeme. Molo. Doprdele…
„ Držte se!“
Vykřikla jsem. Ruku se Stormurem jsem hodila kolem dívky, kterou jsme přišli zachránit, a vzápětí jsem cítila první prkna, která se rozlétla kolem. Au… Dobře, molo je dobré na brždění, i když to bolí. Ale aspoň víme, že ty obleky zvládnou pár třísek. I když…
Zabrzdili jsme. Molo bylo zdemolované a my zůstali na okraji, kde se vážou lodě. Ležela jsem, tak nějak napůl na prknech a tak nějak v díře, která po nás zbyla a dívka s Dragonem mi vypadávali. Pod námi se vztekala voda, jako by se měla přihnat bouře a sejmout nás dolů.
„ Musíte nahoru… já už vás neudržím…“
Zůstala jsem ležet. Krev pod mnou nebyla vidět, ale jistojistě kapala do vody pod námi. A dost možná od ní měli ti dva rukávy.
„ Za chvíli tady bude.“

Posun pod dohledem PJ

Trable v Californii

Jako musím uznat, že schopnosti Xeny bojovnice, jsou úchvatné. Sesílá hromy a blesky, ale jeden z těch zlatodršek, blesk zachytí a změní jeho dráhu, hlava se mi otočí smětem kam sjel blesk. "Moje auto! Hajzle!" Štěknu po něm rozladěně. Na druhou stranu lespší než, kdyby to prásklo do mě, ale víte jak. Platila jsem hotově a teď je auto v prachu a to pojištění, který jsem si připlatila, mimochodem i na úder blesku, je mi tak akorát, víte k čemu, když z auta nic nezbylo. Ještě štěstí, že jsem se rozhodla k nim přidat. Už ze mě mohla být topinka. 

Bylo dost na pytel, že ti týpci měli takovou moc. Elorea se sice držela, ale jejich síly byli až nepříjemně vyrovnaný. Pár se jich začalo pošťuchovat, ale to bylo tak všechno, takže moje snaha, nedopadla na úrodnou půdu. Ke mě se blížil týpek s úzkou čepelí, s lítostí jsem se podívala na pozinkovanou trubku, kterou jsem držela v ruce. Tak kdyby se mi podařilo ho vzít po hlavě, dřív než mě probodne, sakra, to zní až moc sebevražedně. Takovejm podnikům já se vyhýbám. Během mých krátkých úvah, se dostal do problémů Dragon, ale toho to moc nerozhodilo, vzhledem k jeho rýpnutí. Hlídám si týpka s čepelí a přemýšlím, jestli po něm tu trubku nehodit, jenže to bych se připravila o další zbraň. Taky mě napadne, že by se dali ty blesky využít, kdyby se kolem nás objevila voda nebo něco vodivého akorát bysme v té vodě nesměli taky stát, což by v tomhle rozrajtovaným terénu nebyl až takovej problém, ale kde vzít tak rychle tolik vody. Nádrž?

Taky mi došlo, že s mostem, jak tomu říkal, je problém. Asi je potřeba čas, který ovšem nám dost dochází. Dragon, nejenže umí čarovat, nebo jak to nazvat, ale dokonce zvládá i bojovat. Zavolá na Eloreu, která k nám rychle doběhne. Připadá mi, že tohle je její šálek čaje, ale já jestli se z toho dostanu, tak se budu muset vožrat, abych to vstřebala. Jako mě se nestává každej den, že by mi šel někdo po krku, u mě jdou po jinejch částech těla. Když Dragovi ze zad vyrostou dračí křídla, nemám co říct, jsem ohromená. Už chápu to jeho jméno. Draky ty já miluju. Ostatně o tom vypovídá i jedno z mých tetování.

Roztáhne křídla a kolem nás je dostatek volného prostoru, ovšem utíkat bysme museli přes ně, doufám, že velmi brzy se tady objeví, ten spropadenej most, dřív než se sesbírají. Jenže jak se zdá, tak Dragovi došli síly. Hned mi dojde, že s tím bych mu mohla krapítek pomoct, přeci jen jsem párkrát využila svou moc pro vzpruhu milenců, přeci je nenechám odpadnout v nejlepším. Celkem se mi líbí, takže jsem ochotná mu pomoct. To už ho Elorea drží kolem pasu, takže svůj nápad zaplaším, navíc chce, abych se jí chytla. To jí jako mám skočit na záda? Netuším co má v plánu. Ale udělám jak poroučí. Chytnu se jí, tak aby mohla mávat tím kladivem, držet Dragona a abych jí nedusila, ale taky abych se udržela. Moc požadavků, ale to zvládnu. Musím zahodit trubku, tak jí zkusím aspoň trefit nejbližšího týpka, ale nějak zvlášť nemířím, není čas a snad má Elorea dobrej plán.