Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Superheroes: Defenders of Time
Družina
Postava Elorea Foster je offline, naposledy online byla 24. dubna 2024 12:39Elorea Foster
Postava Leo D. Norgen "Zodiac" je offline, naposledy online byla 24. dubna 2024 22:19Leo D. Norgen "Zodiac"
Postava Nathan "Caligo" Hackett je offline, naposledy online byla 29. března 2024 1:20Nathan "Caligo" Hackett
Postava Mike Sanders "Mr. Anger" je offline, naposledy online byla 24. dubna 2024 22:19Mike Sanders "Mr. Anger"
Postava Adrianne N.G.E.L. Pevensey je offline, naposledy online byla 24. dubna 2024 12:39Adrianne N.G.E.L. Pevensey
| |||
 | Záchranná akce v New Yorku Když jsme vyběhli z mostu zpomalil jsem a lehce zadýchaně zastavil v potemnělé uličce New Yorku. "Na to, že to tu prý žije, jako v LA je to docela bída." Zamračím se pro sebe, ale než stihnu myšlenku rozvinout pochopím, proč je tu tak pusto. Zlatíci jsou tu už před námi a jdou si pro svůj cíl. A aby toho nebylo málo další si všímají nás, abychom nemohli splnit svůj úkol. "Jo asi bude.....ale nejsme tu jediní." Zavrčel jsem podrážděně a protáhl si záda a ramena, až se můj černý kabátec rozvířil. Než jsem vykročil vpřed učinilo tak 5 těch Zlatíků a jeden z nich po nás pohodově od pasu vypálil ohnivou kouli. "Sakra!" Lehce se v obranném postoji přikrčím, když se střetnou ohnivá a ledová koule. "Tohle bude více, než na hovno chlape. No...." Zatnul jsem ruku v pěst a pak si protáhl prsty. "Asi to budeme muset udělat postaru.......Hrál jsi někdy rugby?" Slétnu koutkem oka ke Coldovi a s nepříjemným zamrazením v zádech přelétnu očima po po nové verzi toho Zlatíka. "No to mě poser záda...." Zatnu zuby a rychle se vzpamatuju z překvapení, na to teď není čas. "Fajn, takže pamatuj hlavní je náš cíl, takže oni jsou jen rozptýlení. Důležité je dát touchdown. Jdu první zabavím je a trošku uklidím cestu. Ty využij všeho co umíš a dostaň se dál. Nikde se nezdržuj bafni cíl a vypadni. Když to půjde dobře za chvíli pofičíme zpátky přes most.....Teď!" Křikl jsem na Colda a rozběhl se kupředu přímo proti největšímu z těch Zlatíků. "Grrrrhááááááááááá rrrrrrrrááááárrrrrrggggggg!!!!!" Zařval jsem z plna hrdla a cítil, jak mě prostupuje síla, když jsem se přibližoval. "Jsem nasraný, jsem nasraný, tak strašně nasraný, protože ti zkurvysyni mě ani nenechali dát si večeři!!!!" Svaly na těle se napínají a žíly na čele vystupují. Za běhu jsem se napřáhl a pak veškerý svůj hněv vložil do rány, kterou jsem chtěl skolit toho velikána. "Gráááááááárrrrhhhhhh!" Udeřil jsem....střet právě započal, snad toho Cold dobře využije. | ||
| |||
 | Skupina 3 - Zlatý Londýn Scarlett, Zodiac, N.G.E.L. Trochu povytáhnu obočí, když uvidím ta křídla a zapudím nutkání přerušit koncentraci a obrátit se s dotazem o ztracené sestře na naši plachou Tyrael u brány. Pak ale zaslechnu co říká dívka, pro kterou jsme přišli "na to není čas, jestli hned nevypadneme, je po nás všech. Oni možná přišli jen pro tebe a když odejdeš, odejdou i oni. I kdyby ne, babičce nijak nepomůže, když tě dostanou taky a určitě by to nechtěla. Musíme jít! Hned!!" poslední slovo už přímo zařvu, když dvěma koulemi odrazím dvě zlatodržky. Buď se zlepšuju, nebo oblek opravdu pomáhá, už mi jde projektily lépe navigovat a hlavně vracet se po nárazu zpět ke mě a stojí mě to o mnoho méně sil. Tady a teď opravdu není čas na vybavování, jednak každá vteřina je vyšší riziko pro nás a jednak blokujeme Most ostatním, kteří doufám nejsou v takovém srabu a s trochou štěstí jen ještě hledají nebo honí své cíle ve svých destinacích, jako my nedávno Vlkouše. Kdyby někdo na Most nouzově čekal, Dorma by mi to snad po mém zahlášení hned po vstupu řekla. | ||
| |||
6749.jpg){kind=icon} | Skupina 3 – Temný Londýn Srdce mi tlouklo tak bolestně, že jsem myslela, že mi vyskočí z hrudi. * Co se to tu děje? Co… co to je…* Zastavila jsem ve chvíli, kdy ze stáje vyšel první z těch se zlatou maskou. „ Azure!“ Vyhrkla jsem, když mi došlo, že vyšli ze stáje. * Stájníci, koně… a všichni okolo. Co se s nimi stalo?!* Zůstala jsem stát s hrůzou v očích, zablesklo se a objevili se tu další cizinci. V zádech jsem ucítila bolest, známou bolest, přesto jsem se mírně předklonila a ruce přitiskla k hrudi. Objala mne křídla. Velká bílá křídla. Zaslechla jsem nějaký křik a podivný svistot. Cukla jsem sebou a mávla křídly, takže jsem se vznesla pár čísel nad zem. Kolem mě cosi prolétlo, vyplašeně jsem vykřikla a mávla znovu. Vyrazila jsem směrem k nim. S křídly to bylo snazší a to o dost, ale také jsem byla podstatně větším cílem. „ Zůstala tam babička. V jídelně!“ Vyhrkla jsem na prvního koho jsem potkala. Měl dost… ostré zuby. Aspoň to tak vypadalo. „ Nemůžu odejít. Nemůžu jí tam nechat!“ Poněkud nemotorně jsem přistála na zemi, skoro jsem zakopla. „ Prosím…“ | ||
| |||
 | Skupina 2 - Rozbouřená Californie Chvilku zvažuju, jestli jim věřit, ale tak měli ten portál, že a to by bylo účinější než auto, rychlejší a asi by mě nemohli sledovat. Ta ženská se mi nelíbí, není mi sympatická, bude to taková ta organizovaná, puntičkářská, chladná fena. Jak já tyhle typy nemám ráda. Ale ten týpek by šel. Takže jo. Změna plánu, přidám se k nim. Uvidíme, kam ten portál vede a zbytek zařídím potom. Je vtipnej. Pousměju se a snažím se dostat k nim, teda do té doby než se mi kolem pasu omotá bič. Cože?! Možná se mi to jen všechno zdá, možná mi někdo něco nalil do pití a chlámou se někde v povzdálí nad mejma halucinacema. Týpek si mě přitáhne, to nebude halucinace. Pro jistotu přejedu prstem po jeho lícní kosti, příjemně hřeje. Jenže na tohle vážně teď není čas. Pak dodá něco co ve mě vyvolá výbuch smíchu, který teda rychle zadržím. "Uvidíme, kovboji." Mrknu na něj a odsunu se od něj, aby měl prostor. "Portál se tomu myslím říká." Dodám s pobaveným úsměvem na tu jeho divnou bílou věc. Takže zatímco on se snaží otevřít ten portál, tak já hlídám, jestli se nepřiblíží ti zlatohlávci. | ||
| |||
| Skupina 3 - Krásy zlatého Londýna Tyrael, Zodiac a N.G.E.L Proklepu si ruce a nohy a čekám na spojení naší linky a vyběhnu na Most. Na horizontu se zastavím a obhlížím s ostatními situaci a vůbec se mi nelíbí co vidím. Sice nějakou dívku, která evidetně je náš cíl ale pak i hromadu zlatodršek, které jsme hned zaujali natolik, aby po nás začali házet smrtící zlaté rampouchy a až vražedně cool frisbee. Instinktivně nastavím ruku a vzpomenu si na pocit tesně před koncem minulé cesty a kolem předloktí se mi zformuje z mlhy malý částečně průhledný štít, kterým rampouch v letu odkloním bokem od nás tří někam do prostoru, kde není ani dívka a stejně tak se pokusím vzápětí vrženým kulovým projektilem odklonit z dráhy disk. Nesnažím se ty věci přímo zastavit, spíše šetřit sílu a jen je vychýlit. "Zodiacu, udělej jí eskortu, klidně jim vem na záda když bude třeba. Tyrael, ty hlídej průchod a nepusť je dovnitř, já zkusím udržet koridor" udělím stručně pokyny obou dvoum a hned seběhnu asi půl cesty mezi horizont události a dívku a projektilama se pokusím zastavit nejbližší držky podél cesty od toho, aby uzavřeli průchod k Mostu. Už za běhu si ale vzpomenu na rychlost, nebo tedy spíše pomalost, jeho otevírání a vzhledem k situaci zahlásím do vysílačky obleku "Dormo, jestli můžeš, podrž spojení. Máme cíl přímo na dohled, snad ji dostaneme do bezpečí během pár desítek vteřin". Na dívku pak pokynu mezi vrháním projektilů. "Poběž, dělej. Jsme tu pro tebe ale musíme rychle vypadnout! Tihle se nedají zastavit, jen zpomalit a my jsme tvá jediná cesta pryč bez úhony!" a pak se pevně postavím a plním svou roli - jednou rukou vrhám a zpomaluji, druhou pak se štítem odkláním co by na mě letělo. Čekám do té doby, dokud Zodiac i dívčina neproběhnou kolem mě a pak běžím za nimi a z mlhy si vyformuji po předchozích zkušenostech štít i na zádech. Ideálně abychom všichni prošli horizontem a i jako posledně poběžím až poslední, až budou všichni včetně nového úlovku skrz. | ||
| |||
 | Skupina 3 - Králičí norou do Londýna Caligo, Zodiac, Angel Dobíháme do místnosti, kde Dorma otevírá mosty, a já jsem se zatím nasoukala do toho zvláštního obleku. Kupodivu mi fakt sedne a není mi nikde ani velký nebo malý. Co ale vše a hlavně jakou měrou umí, to budu muset časem zjistit. Nyní ale už jen slyším Caliga, jak nám všem udílí rozkazy. Myslela jsem, že to bude spíš dělat Anger, ale ten kupodivu nemá asi výtky, a tak jsme rychle rozděleni do třech týmů. Mám být v posledním právě s Caligem. „Jo, v pohodě,“ kývnu rychle na něj. Moc nad tím neuvažuju, protože na to fakt není ani čas. Prostě se budu držet spíš vzadu a pomůžu, kdyby ti dva nestíhali, protože to asi bude nejlepší taktika, kterou můžu v tuhle chvíli zvolit. „Nahá nepůjdu, ale možná si to nechám zbarvit do černé a temně červené,“ ušklíbnu se a také se připravím, až na nás přijde řada. V Londýně jsem nebyla velmi dlouho. Možná takových pár hodin, pomyslím si uštěpačně, ale myšlenky si nechám čistě pro sebe. Zase tam budou ti, co mě honili, zase budu v ulicích stejného města. Občas člověk něčemu neuteče. Stojím tedy s Caligem a Zodiacem a čas naprosto změnil tempo. Nadechnu se, když se nám otevírá most. „No, do háje,“ hlesnu. A ani nevím, jestli jen pro sebe nebo jestli to slyší i ostatní, když se dostaneme na druhou stranu Mostu do Londýna a hned nám jde o krk. Z potemnělé atmosféry se vynořili zlatomaskovaní a hned i ledová šipka a jakýsi ostrý disk, který vypadal také dost nebezpečně. Mému zraku neunikla ani dívka, po které šli. „Pojď rychle s námi, jestli chceš žít,“ vykřiknu co nejhlasitěji na ni, zatím co se mlhoun a zubatka připravují na střet. Rozhlédnu se, jestli je tam cokoliv, co by se dalo použít na obranu před těmi útoky, pořádné prkno, širokou trubku, cokoliv, a skočím za první možnou bariéru, pokud tam je, abych se kryla. V takové situaci jsem ještě nebyla a nesmím si dovolit chybovat. Připravím se raději na možnost, že budu muset roztáhnout svá křídla na naši obranu. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Vyzvednutí v Californii Když procházíme Bílým mostem, snažím se všímat si struktury magie. Je to naprosto mimo všechno co jsem viděl, a to že mi Dr. Strange nechával studovat leckterá jeho kouzla. Na zjištění, jak to vlastně funguje byl se tomu musel věnovat velmi soustředěně a asi velmi dlouho. Procházíme ve spěchu a já si nechávám jen tichý obdiv pro mistrovské dílo. Když se vynoříme v Californii, doprovodí nás úder blesku. “Jasně, přesně jako Thor.” Poznamenám, sevřu pěst s dvouprstenem a jednodušším kouzlem kolem nás vytvořím rázovou vlnu, která má za úkol zlatohlávky trochu zpomalit. Přitom mi ještě pořád zvoní v uších z toho jak točila kladivem. “No, což o to jestli bue nebo nebude bránit, spíš o to, že to spojení je jak vytáčený připojení internetu z minulýho století. Hrozný. Navíc je otázka, kdo z nám bude víc ve svrabu. Ale to dáme.” Když se podívám okolo sebe a vidím tu přehlídku úplně stejnejch lidí, je to jak na hodně divný módní přehlídce. Hlavně, držet se vzadu v týhle formaci moc nejde. Když se začne usmívat ta, kterou máme vyzvednout, jo, jasně, trochu mi to rozhodilo koncentraci. Ale Elorea dokáže člověka vrátit zpět do reality. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Skupina 2 - Rozbouřená Californie No, to si jako dělá prdel. Pomyslím si, když se dostanu na zem, zvedám se a dívám se za sebe na spoušť, kterou způsobil blesk. Běžela jsem k autu, tak jak jsem měla v plánu, jenže i z té strany už si kráčeli další kapucíni. Mě poser, co teď? Rozhlédla jsem se a hledala něco co bych mohla použít jako zbraň. Naštěstí se po stavbě povaluje dost potencionálních vražedných předmětů. Chvíli jsem se zastavila, abych našla ten nejvhodnější. V tu chvíli se zablesklo, původně jsem si myslela, že další blesk. Nakrčila jsem obočí, když jsem uviděla nějakej portál nebo co to? Nebyl čas čekat co z něj na mě vyskočí, takže jsem popadla nějakou pozinkovanou trubku, který mi pěkně padla do ruky, byla dlouhá tak půl metru a rozhodla se, že auto bude asi jediná cesta odsud. Portál zmizel a místo něj tam stála nějaká ženská s kladivem a chlápek v obleku. Dobrý bylo, že se okamžitě nějaká část kapucínů, oddělila a šla po nich. Byla jsem si jistá, že je neznám, takže je mi u prdele co s nima bude, ale mohli by mi poskytnout dost času na to, abych se dostala k autu. Takže jo, teď musím být rychlá, než mě skřípnou a uzavřou kolem mě kruh. Takže doběhnu k tomu prvnímu, vezmu ho tyčí do hlavy, což ho hodí na zem. Přeskočit otočít, couvat k autu a máchat kolem sebe trubkou. Budu doufát, že nebudou posílat blesky do svých řad a že tuhle schopnost nejde použít na blízko. A to má být co. Do hajzlu. Tak, jestli si umí tvořit zbraně, tak změna taktiky. Zajít na kus řeči a i s nima se dostat k autu. O dva pasažéry víc, popřípadě o dva, který můžu použít jako štít. Jo, to už by mi značně zvýšilo šance. Při nejhorším je tady nechám a ujedu. Mile se usměji a kolem mě jakoby se vznášela příjemná vábivá vůně. "Ahoj. Támhle mám auto, chcete svézt?" Snažím se dostat k nim a tyčí si udržuju vzdálenost mezi mnou a těma kapucínama. "Všichni se zářícíma xichtama nejsou zvaní. Nebo, co kdybyste si mezi sebou zabojovali o místo?" Svůdně na ně mrknu. Ale myslím, že spíš než o mě stojí o mou mrtvolu. | ||