Výlet na Midgard

Mlčky jsem pozorovala situaci tady a snažila se nevybuchnout. Nesmím! Nesmím! Musím se udržet!
„ Nikdo tu depresi nepropadá!“
Zařvala jsem na Angera rozčíleně. Ne. Deprese ne. Jenom nehorázná zuřivost se mi proběhla očima. Zatím jsem se dokázala držet. Dokázala, ale ještě chvíli.
Ještě chvíli… dej mi jedinou záminku… kdokoliv z vás… cokoliv…
Já musím mít fakt strašně pevný zuby. Tím jak jsem je držela scvaknuté, kdyby nebyly v pohodě, asi bych už o ně teď přišla. Stejně tak jako o nehty zaryté v dlaních.
„ Nikdo neřekl nahnat tam Vás hned!“
Obořila jsem se na ty, kdo snažili překroutit má slova. Alespoň, že Anger to pochopit. Není to až takový idiot.
„ Zajatci nemůžou být tady, ale kdo řekl, že je nemůžeme zatáhnout jinam. I na zemi jsou místa, kam by…“
Nadechla jsem se. Určitě musí být možnost, kde to zkoumat, když už je tak důležité, abychom měli informace o nich. Ačkoliv zrovna já se s nima nikdy nebudu štvát. Jenže v tu chvíli se ozvala Dorma.
Zadívala jsem se na Angera. Nemusel mi říkat dvakrát, že jde o něčí život.
Snad… snad je to někdo z tábora… kéž by… Kéž by to byl Darios… nebo Jolka. Erbi…Kdokoliv…
Když se ozval Caligo, nakrčila jsem nos. Sice říkal rozumný věci, ale do teď do mě šil jako švec do bot. Hlavně, že všechno co jsem řekla, je totální kravina. Fajn. Fajn!
Zatnula jsem zuby a vyrazila jsem s oblekem v ruce za Angerem, cestou jsem se oblékala. Stejně tu rozhoduje Anger. A já dokážu přijmout dobrý plán, i když to řekne idiot…
Zadívala jsem se na Dragona. Po tom všem, co dneska dělal, bude vyčerpaný...
„ Ať tam bude, co tam bude, Dragone, drž se v zadu. Musíš ušetřit všechno, co ti zbývá, abys nám zachránil zadek, když by se to pokazilo.“
Pozorovala jsem ho. Pohled v očích se mi moc nezměnil, přesto vystupování ano. Ovšem za chvíli zmizí i poslední známky té bolesti tam uvnitř. Vždycky dokážu všechno nakonec uzavřít. Horší je, když povolí i poslední zámky.

Tři cíle, tři Mosty

Anger, Cold, Elorea, Dragon, Zodiac a Scarlett

Prohlížím si oblek a zkoumám všechny jeho funkce. Dostala se mi do pracek velmi zajímavá hračka a já z toho hodlám vytěžit maximum. Na Angera se kysele ušklíbnu, když mi celkem předvídatelně zamítne jeho ponechání, ale kdo by se mu divil. Chudák stará ani nám nestačí odpovědět na všechny dotazy, když Dorma nahlásí tři dodatečné cíle. "Kurva drát!" podívám se mimoděk ke stropu a vyběhnu hned za Angerem, ale hned za sebou slyším běh celé skupiny.

V místnosti s Mostem to zašloufuju a rozhlénu se. "Tři mosty souběžně asi neudřží žejo? Budem to vypínat a zapínat" prohlédnu si prostor brány a v hlavě mi to hned začně šrotovat. "Tak to otestujem hned a na plný koule ... Dormo zapni všem v oblecích všechny monitorovací a analyzační funkce. Musíme vyždímat maximum dat z každého střetu jak o zlatodržkách a jejich bojovým stylu, tak i reakce na naše útoky proti nim a i reakce obleku na nás samotné. Jdeme jen na skok, takže není třeba dělat si hlavu s napájením a kapacitou, zapni jim úplně všechno, každej měřící a hodnotící podprogram co může sebrat nějaký údaj. Jen nastav prioritně obranné funkce a pojistku proti přetížení na 90% maximálního výkonu" spíše nařídím než bych se nějak prosil. Možná se to zdá dost divné a drzé na kluka, co je tu jen pár minut, ale nikdy jsem moc nenadělal ze situací, kdy prostě bylo třeba něco udělat a já věděl co.

Pak se otočím na Angera. "Fajn starouši, potřebujem to rozdělit vyrovnaně a diverzifikovat schopnosti. Ty seš tady eso a máš nejvíc zkušeností, ale ať se ti to líbí nebo ne, máš toho dneska v nohách dost. Vem si Colda ... jestli umí nějakou frost magic, může ti dost dobře krejt prdel od horizontu událostí" pohodím hlavu ke zmíněné osobě a pak ukážu na asgarďanku. "Elorea je víc než schopná postarat se o ty parchanty" ... ted jedeme na vostro, na fórky a zábavné rýpaní si najdu čas jindy, tím sem si jistej ... "ale když jí dáš navíc Dragona, máš dynamický duo - jeden na blízko a druhej na dálku. Navíc s jeho prstenem je může vysekat z průseru když půjde fakt do tuhýho. Oba maj navíc hádám slušný zkušenosti s portálama a průchodama. Budou silná dvojka a můžou se dobře doplňovat" kývnu celkem rozhodně, jako bych mu spíš oznamoval co má udělat, protože jsem o tom přesvědčenej. "Mě dej Vlkouše a Tyrael .... cejtíš se na to?" zarazím se u posledního člena party a ohlídnu se na Scarlett, která se zatím projevovala velmi upejpavě. Vidím ale, že je ustrojená jako všichni ostatní a tak se na ni povzbudivě usměju a otočím se zpět k Angerovi "... a my půjdeme pro třetí cíl" kývnu. V hlavě mi tenhle plán na sestavení skupiny zapadal a tak jsem ho naservíroval Angerovi jako hotovou věc a až teď, když jsem myšlenku předal na mě teprve tak něja dolehne, že vlastně on by měl tohle všechno řídit a on by měl vydávat tyhle rozkazy. "Takže ... šéfe?..." podívám se na něj a připravím se na průchod mostem.

Ať to nakonec dopadne jakkoliv, přitočím se ke Scarlett a tlumeně prohlásím "nedělej si hlavu s tím, že nemáš vlastní outfit, klidně to brnění nech průsvitný a ať ti zneviditelní i hadry a jdi nahá, Nejeden tady to jistě ocení a budeš skutečně originální do budoucna" mrknu na ni rošťácky a přichystám se na akci.

Lov na křídla

Od té doby, co cvičíme na vystoupení v divadle, se mi škola dost prodloužila. Zase. Jako každý rok před pololetím a stejně tak i koncem roku. Divadlo i zpěv si občas vyžádali celodenní přítomnost buď přímo ve škole, nebo na divadelních prknech. I když tam jsme byli víceméně až těsně před závěrečnými zkouškami na představení. Teď jsme byli hlavně ve škole.
Sotva jsem dorazila domů, už abych se chystala na večeři s babičkou. Večer byla jediná klidná denní doba, kdy jsem mohla s babičkou pohovořit, protože oběd jsem trávila ve škole a snídani jsem do sebe vždycky házela, jak nejrychleji to šlo, i když mi babi často připomínala, ať to nedělám, že je to nejdůležitější jídlo dne. Ale dneska jsem měla v plánu spěchat i s večeří, abych aspoň na chvíli ještě stihla provětrat Azura.
Ještě než jsem došla domů, stavila jsem se ve stájích a požádala Patricka, našeho stájníka, aby mi Azura přichystal, že se pro něj po večeři stavím aspoň na krátkou vyjížďku.
„ Dneska jsem byla skoro celý den ve školním divadle… trénovalo se na představení už nemáme moc času a paní Marksová nám začíná šlapat po krku…“
Odpověděla jsem babičce hned. Já vím, že ráda ticho u večeře, ale já večer chci jít do stájí… aspoň na chvíli.
„ Po večeři ještě půjdu za Azurem… dneska jsem s ním chtěla jet odpoledne ven, ale zdržela jsem se při zkouškách…“
Povzdechla jsem si. Toliko k mému zamračenému výrazu…
Spolkla jsem pár lžic polévky a podívala jsem se na babičku, když zničehonic odložila lžící a vstala od stolu.
„ Ře-řekla jsem něco…….?“
Babi mě překvapila, takové chování jsem od ní ještě neviděla. Rozešla se ke mně a mluvila o tom, abych odešla. Překvapeně jsem ji sledovala a než jsem stihla odložit lžíci i já, zavrzali dveře. Zvedla jsem se na nohy, neměl sem nikdo chodit a ještě bez zaklepání nebo našeho zavolání. Večeře měla být naprosto soukromá…. Jako vždy…
„ Kdo…“
Jak… jak ví, co se ve mně skrývá?! Co vlastně… ví….
Ve dveřích se objevila postava se zlatou maskou a mě najednou polil chlad.
Kdo je to?!
Podívala jsem se na babičku, která mi najednou přikázala, ať uteču.
„ Babi…“
Chtěla jsem ji tak moc zastavit, když se rozešla k nim. Ale ten pohled, co mi naposled věnovala. Zbledla jsem ještě víc a ucouvla jsem. Po tváři se mi rozkutálela slza, nechtěla jsem poslechnout, nechtěla jsem tu babičku nechat, ale v tom jak to řekla, byla jasná zpráva… Buď to zvládne aspoň jedna, nebo žádná. Otočila jsme se a rozběhla jsem se pryč.
Jenže co teď? Co teď? Kam mám jít…
Jen krátce jsem se ohlédla přes rameno, když jsem dorazila na konec chodby, ve dveřích, odkud jsem vyběhla, jsem zahlédla zlatou masku. Nečekala jsem na nic. Na nic ačkoliv mé srdce mi křičelo bolestí.
Zůstala tam, aby je zdržela. Co s ní teď jen bude?
Vyběhla jsem zadním vchodem na zahradu.
„ Co teď… co teď…. Mysli… mysli…“
Vyhrkla jsme poplašeně a rozhlédla jsem se.
Nemám ani klíče od auta… a…. Azure… Má být připravený na projížďku. Jestli už to stihli, možná už bude uvázaný před stájí.
Rozběhla jsem se rovnou tam.
Jestli začal hned, jak jsem řekla, že chci jet ven, tak už jsou hotový a Azure je venku…

Zlatá Californie

V Californii se mi líbilo, teplo, slunečno, pláže. Dobře placená a zajímavá práce, dobrá parta a studený pivo. Jo, tohle byly vážně fajn časy. Nemusím vám říkat, že minibar většinou vychlastám, přeci jen když už to někdo platí. Večer jsme vyrazili s partou do centra, chlapi se oddávali svým zálibám a já jsem je do strip klubu ráda doprovázela. Měli tady studený pivo a vlhký holky, dávala jsem teda většinou přednost chlapům, ale tak nebránila jsem se ani grupáči. 

Ale dost bylo zábavy, zpátky k práci. Dodělávali jsme balkón, chtěla jsem ještě zkontrolovat, jestli je dobře udělaná hydroizolace, přeci jen hydroizolace je u balkónu základ, jak vojebete ji, začnou se vodchlipovat kachličky, opadávat omítka a vy pak musíte všechno pěkně rozkopat a udělat znovu, děkuju pěkně. Zakládala jsem si na tom, že jsme s touhle partou vždycky odvedli prvotřídní práci a řekla bych, že díky tomu jsme dostali tuhle zakázku. Víc takovejch a nebudu vědět za co utrácet, i když ani tak nemám pořádně čas, abych všechny prachy utratila a to teď mluvím o těch legálně vydělanejch a né těch co ještě z nudy vytáhnu z cizích lidí. Prostě jen tak, třeba protože se na mě šklebí, tak mi musí přece zaplatit, že mi chtějí kurvit den. Takže kontrola hydroizolace, vzala jsem hadici s vodou a zkusila balkón pokropit a kontrolovala, že nikde nezůstanou louže a voda odtíká, kudy je to žádoucí. Spokojeně jsem se usmála, smotala hadici a hodila jí dolů z balkónu, tím skončil dnešní úklid, až budu dole, tak akorát musím radši zastavit přívod, kdyby ta hadice praskla, tak by to nebylo zrovna super. Zítra doděláme zábradlí a nějaký detaily a vrhneme se zase na vnitřky.

Opřela jsem se o vyzděný sloupek a užívala si západ slunce, placenej západ slunce. Ovšem ten úsměv mi nevydržel dlouho. Nakrčila jsem obočí a rozhlédla se kolem. Trhla jsem sebou, když jsem uviděla to sluníčko, rychle jsem je počítala a bylo jich sakra moc, na to abych je umlátila ráčnou. A nic lepšího jsem po ruce neměla. "Hoří ti xicht, škoda, že jsem tu hadici hodila dolů." Zkouším si získat čas, ale jak se zdá není jim moc do řeči, rozhlížím se, jak bych odsud mohla zdrnout Ok, mysli! Lešení, když se dostanu přes to lešení, támhle k tomu žebříku, dřív než oni, tak po něm sjedu, podkopnu ho, aby ti co jsou nahoře za mnou nemohli, na skákání je to moc vysoko, to by si zlomili hnáty. A pak už jen kousek k autu. Ohmatala jsem kapsu šortek, abych se ujistila, že je tam ta známa boule, kterou dělali v kapse klíče od auta. Byla tam. 

Jako stavař jsem byla zvyklá, lozit po lešení a každopádně jsem na to měla i lepší botky než ty jejich pičutky. Třeba budu mít štěstí a uklouznou na té mokré dlažbě, přeci jen o tom neví a když se rozběhnou. Všechno to trvalo zlomek sekundy. Jo, ten hlas byla poslední špetka, která mi zvýšila adrenalin na maximum. Ozvalo se utíkej a já se odrazila zády od sloupku a přeběhla po tretně na lešení, kopla jsem do tretny, aby po ní za mnou nemohli a zdrhala dál, nějak jsem nevnímala, že lešení nad tím rychlým pohybem vrže a hýká, to bylo normální, ale co normální nebylo byli ti týpci, když jsem se dostala k žebříku, což byla jediná přístupová cesta na lešení a z lešení dolů, nenamáhala jsem se to brát po stupíncích, prostě jsem ten žebřík sjela a byla vděcná za to, že mám ještě na rukách rukavice, jako elegantní to moc nebylo, ale účel to splnilo skvěle, teď už stačilo jen doběhnout k autu, odemknout a nastartovat. To dáš. To dáš!

Obleky a nový poplach

"Ne, žádnej meč teda fakt nemám," odpovím na Dragonovu otázku se zavrtěním hlavy. "Ale jestli po něm toužíš, tak by o nějakém třeba věděla Elorea."

Zatímco Caligo baští obsah pytlíku a řeší hry, tak se otočím po očku na Angera a sleduju jeho výklad. Začínám se pomalu zase ztrácet v toku informací. Není to tak jednoduché pobrat, když jsem úplný začátečník v … jak to vlastně vůbec nazvat? Ale co… srovnávám v sobě aspoň věci, které pochopitelné pro mě jsou a zbytek si domyslím nebo mi dojdou postupně. Nejvíce pak přemýšlím o tom tréninku. Jak by asi měl probíhat, když máme každý jiné schopnosti a jinou úroveň fyzičky. Třeba taková Elorea by jistě udělala jediný pohyb a já bych ležela na zemi v bezvědomí.

Když nám ukázal naše nové obleky, tak jsem jen vykulila oči. Tohle bylo v nějakém seriálu. Kdysi. Jen jsem pootevřela ústa nad myšlenkou, že budeme místo záchrany světa nové cirkusové číslo. V duchu mi proběhla myšlenka na to, jak Anger krotí lvy, zatímco Elorea skáče z jedné rozhoupané hrazdy na druhou, Caligo dělá klauna a Dragon vytahuje umělé květiny a králíka z klobouku.

Už už jsem se málem taky ozvala, ale jen jsem zaklapla pusu, když se Anger rozřehnil a ukazuje nám nové pravé obleky. Jen nevím, jestli je to změna k lepšímu, což si nechám pro sebe. Prohlížím si je a zvažuju svůj přínos do skupiny. Asi moc velký nebude, protože si sama sebe v tom obleku ani neumím představit.

„Pláště asi nebudou, jako v Úžasňákových…,“ poznamenám tiše. Ale to už se hlásí Dorma s novými subjekty k extrakci. Aspoň tak se tomu obvykle říkává ve filmech, že? Anger je hned jak na pérku a vystřelí z místnosti s pokyny.

„To si mám fakt oblíknout? Dyť já nemám svůj kostým, ani superjméno … a ještě si mám vzít tohle,“ vypísknu skoro vyděšeně, ale na paniku není čas, tak oblek popadnu do ruky. Kupodivu je opravdu velmi lehký. Pokud běží všichni s Angerem, což asi ano, tak si oblek začnu navlékat za poklusu s nimi. Nerada bych se tam ztratila. Případně se doobléknu v místnosti s Bílým mostem. Na pomalé strojení není čas.

Zlatavá předtucha
Neon

Už pár dní jsi plánovala něco velkého. Říkala sis, že ta další prácička by tě na čas mohla zajistit a mohla by sis žít relativně normálně. Jasně, tak, jako každý sis i ty všimla, že velcí superhrdinové mizí, jako na běžícím páse a nikdo s tím nic nezmůže. Byly znepokojivé zprávy ale na druhou stranu ubyla v téhle branži konkurence a taky hlavně všichni ti nabušení moralisti, kteří by tvé chování patrně neschválili a snažili by se ti zabránit ve tvé další činnosti.
Právě ses ládovala večeří, když jsi uslyšela zaškrábání něčeho o tvé vchodové dveře. Zbystřila jsi a o okamžik později se rozlétly dveře ve změti tříšek a v nich stála neznámá postava.

Neznámá bytost

Bez většího spěchu se vydala tahle podivná postava směrem k tobě a za ní jsi zahlédla další a snad ještě jednu a další. Všichni tihle podivíni se soukali do tvého domova a mířili přímo k tobě, beze slova s divnými děsivými zlatými maskami na obličejích. Když jsi koutkem oka vyhlédla z okna po své levici zahlédla jsi minimálně další dva, kteří šli po chodníku pod oknem, patrně za svými předchůdci. Rozhodně jsi z tohohle "přepadení" měla husí kůži a v hlavě ti bily všechny poplašné zvony, že je něco zatraceně špatně.

Lov na křídla
Angel

Tak, jako každý večer i dnes jsi seděla u rodinného stolu a jedla s babičkou polévku. Byla výtečná, měli jste velmi ceněné kuchaře, kteří si na každém jídle dali záležet. Škoda jen, že tví rodiče nebyli také přítomni.
"Ale no tak děvenko nemrač se tak, zase tak ošklivý ten večer není."
Zahudrovala babička, ale pak se vlídně usmála. Ona byla vždy ten, kdo dokázal zahřát u srdce. Polkla další lžíci horké polévky.
"A po večeři mi řekneš, jak ses dnes měla a jak ti to šlo ve škole."
Pokračovala v hovoru, přičemž se na tebe občasně dívala. Babička vždy působila tak, že musí člověku vidět až do duše. Večeře mohla pokračovat v poklidném tradičním duchu, kdyby se babička nezarazila najednou s lžičkou na půl cesty k ústům. Zdálo se, jako by jí zasáhl blesk, strnula a na chvíli vypadala, jako socha. Pak lžičku odložila a s hrknutím židle vstala od stolu.
"Musíš jít děvenko.....někam hodně daleko. Někam pryč. Nezdržuj se balením jdi hned......Ne ne ne ne.....teď není čas na otázky. Jdou si pro tebe. Vím, co se v tobě skrývá holčičko musíš utéct. Cítím je, jsou blízko....."
Rozešla se babička směrem k tobě a láskyplně se na tebe zadívala ve chvíli, kdy vrzly dveře do síně.
"Utíkej zlatíčko a nezastavuj se! Běž a najdi bezpečí! Utíkej!"
Křikla babička s takovým důrazem a rozkazem, jaký jsi u ní snad ještě neslyšela. Její hlas nepřipouštěl námitky. Otočila se k tobě zády, aby spatřila to, co ty. Podivnou neznámou postavu se zlatou maskou.

Neznámá bytost

"Tak jdi už a pamatuj, že babička tě má ráda."
Ohlédla se ještě na tebe a usmála se. Pak vyrazila tvá babička beze strachu klidnými kroky kupředu směrem k té bytosti, která postoupila do síně a za ní další a další a ještě další. Všechny klidnými kroky mířily k tvé babičce a také k tobě.

Zlatá Californie
Mila

Krásná teplá a příjemná Californie. Tak by se dal popsat tvůj nynější pobyt poblíž sídla zbohatlíka, který jej zalevno koupil a zaplatil si tebe a tvé kolegy za opravy a renovace. Byla to fuška za pěkný balík, takže proč ne zvláště, když vám ten někdo platí úžasný ubytování hned poblíž svých pozemků za nehorázný prachy.
Byl večer, jako každý jiný, když vám končila šichta. Ještě jste dodělávali pár drobností, aby ten balkón byl, co nejvíce dokončený a střecha byla zabezpečená, než se zpakujete a půjdete. Většina tvých kolegů už se zdekovala dát si něco dobrého. Tobě to nedalo a ještě chvíli jsi zůstala na panství. Výhled z toho balkónu byl opravdu parádní a i když jsi dosud nepotkala toho, kdo tě platil nevadilo to. Měla jsi pocit z dobře odvedené práce a velký kus další ještě před sebou. Placení jste byli od hodiny, takže kam jaký spěch.
A pak tě najednou polil nejistý pocit a zamrazilo v zádech. Trhla jsi sebou a spatřila někoho, koho jsi nikdy neviděla postavu se zlatou maskou.

Neznámá bytost

A nebyla jediná, další jsi viděla ve vchodu na balkón hned za ní a pak dalších asi pět dole pod balkónem, které se pomalu přibližovaly ze stínů. Bylo to divné a děsivé, samozřejmě i k tobě se donesly zprávy o zmizeních velkého množství superhrdinů, ale pořádné záběry nikdy nebyly zveřejněn.
"Utíkej je-li ti život milý!"
Šlehl odnikud hlas, jako bič. Neviděla jsi jeho majitele ani jsi nebyla schopna přesně určit odkud šel, ale měl takovou intenzitu, že dokázal rozpohybovat tvé zatuhlé tělo. Věděla jsi, že to, co se děje je špatné, moc špatné.

Tajná základna mezi dimenzemi - Ostrý trénink
Mr. Anger -> Elorea, Scarlett, Cold, Zodiac, Dragon a Caligo

Musel jsem se spokojeně usmívat, když na většinu mnou přichystané překvapení zapůsobilo přesně tak, jak jsem předpokládal.
"Pořád jsou přece jen mladí."
Prve jsem svou pozornost zaměřil na Caliga, který se ponořil do zkoumání obleku.
"Dobrá myšlenka. Pokud tam nějaké záznamy opravdu jsou a zlaťáci je nezničili, pak by to mohlo být zajímavé vodítko."
Kývl jsem spokojeně, zdá se, že neuvažují úplně zcestně.
"Rád bych ti odpověděl na všechny tvé otázky Caligo, ale bohužel nikdy jsem nebyl až tak technicky obratný, abych dostal hlubší info o těchhle hračkách. A bohužel vzhledem k tomu, že se jednalo o ještě neodzkoušený projekt, tak k tomu nevydali žádný oficiální manuál.....Nějaký zásah to určitě vydrží, přece jen je to složeno i z adamantia. Neříkám, že vás to nebude bolet, ale možná přežijete i ránu pěstí od Hulka. Základní zdravotnický systém a podpora života by měla být v obleku obsažena.....s tou výživou bych to už zase tak žhavě neviděl, nejste chodící bufet. Tvarově se to přizpůsobí tělo, neočekávejte, že to nahradí vaší sílu, jedná se o vylepšení nikoli náhradu. A co se týče dokumentaci k tomuhle projektu...."
Poškrábu se na bradě.
"Vím jistě, že v databázi základny je, ale je to zaheslovaný a to dost dobře ani Dorma to zatím nedokázala rozlousknout chce to prostě nějaký unikátní klíč či co."
Pokrčil jsem rameny. Jakmile byl však Caligo první z těch, kteří se rozhodli přijmout svůj úděl a postavit se mu čelem spokojeně jsem se usmál.
"Polygon? Ne....je tu něco mnohem lepšího, neboj se nic ozkoušíš si ho do nejmenších detailů. Obleky samozřejmě zůstávají majetkem téhle základny, jako vše. Nemám k ničemu zde o nic větší práva, než vy. Ale užívat ho samozřejmě můžeš. Zajímavé je, že jakmile se jednou oblek spáruje s danou osobou zůstane na něm její charakteristický otisk a znemožní to zneužít oblek někým jiným. Musel by ho někdo složitě přeprogramovat a vymazat."
Objasním ještě, než se přesunu pozorností na ostatní.
"Nemáš smůlu můžeš si tenhle oblek modifikovat dle svého vytouženého vzhledu co se superhrdinského kostýmu týče, nebo se ti zatím přizpůsobí danému oděvu, který nosíš, ale doporučuji něco.....tajemnějšího pro uchování tvé identity mimo veřejný okruh......a zamrznutí bych se nebál, jak říkám oblek se přizpůsobí schopnostem uživatele."
Vysvětlím poklidně Coldovi. Zrovna u Elorey mne nepřekvapilo nijak zvláště, když vyletěla, jako čertík z krabičky, přece jen je to dcera svého otce. S poklidným výrazem jsem jí sledoval, jak se rozčiluje a zuří. S naprostým klidem, který mi nebyl vlastní jsem položil ruce na stůl a chápavě na ní pohlédl.
"Nikdy jsem netvrdil, že jsem normální to zaprvé. A za druhé. Ano řešíme zde ztrátu blízkých a rodiny a jsem si schopen dělat legrácky. Právě a kvůli tomu Eloreo. Protože propadnout depresi nikomu teď nepomůže. Je třeba udržet hlavu vzhůru "U všech těch tvých bohů!"
Poslední větu jsem řekl více impulzivně, než bych chtěl. Když se Asgarďanka trošku uklidnila na okamžik jsem zapřemýšlel nad jejími slovy.
"Souhlasím, že je třeba sesbírat více údajů o našem nepříteli. Jeden způsob již navrhl Caligo, samozřejmě utkat se s nimi je další možnost, jak získat další informace. Je to však nebezpečná volba a obávám se stejné věci, jako Cold a to, že jich přijde nepříjemné množství. Nicméně nemyslím si Colde, že by Elorea chtěla teď hned okamžitě vyrazit mlátit zlatodržky. Přece jen všichni jste si toho dneska zažili dost a pokud zvládneme nějaký základní trénink pro zžití se a otestování vaší kompatibility s těmihle obleky bude to úspěch. A jak podotýká Zodiac zajatce si tu nemůžeme dovolit brát, ne dokud nebudeme vědět, co od nich můžeme očekávat. Tohle je poslední bezpečné útočiště pro superhrdiny, o kterém víme a......."
"Nerada vás přerušuji při diskuzi a plánování, ale máme zde problém"
Ozvala se znenadání Dorma, jako by nás poslouchala snad celou dobu, což je dost pravděpodobné vzhledem k tomu, že ovládá celou základnu.
"Co se děje Dormo?"
Otázal jsem se a očima létal někde po stropě.
"Před chvílí jsme zachytila nový kontakt, nevím proč nám ho to nevyhledalo předtím ale až teď. A není jeden, ale rovnou tři. Mám tři další kontakty superhrdinů, které je třeba dostat do bezpečí Angere. Určitě nebudou mít moc času."
Tiše jsem zaklel a práskl rukou do stolu.
"Sakra práce! No jak vidno na testování obleků čas nebude. Máme tady neodkladnou záležitost a tentokrát vás budeme potřebovat všechny. Eloreo, Scarlett vezměte si taky obleky a do dvou minut sraz v místnosti s Bílým mostem. Pohyb jde o životy!"
Mihl jsem se kolem stolu a rozběhl se napřed. Někomu možná mohlo být divné, že já si oblek nebral, na druhou stranu těch, které jste viděli bylo jen 6, což je přesně ten počet, který vás nyní je.
"Dormo. Začni nabíjet Bílý most a zaměř mi lokalizace těch tří musíme je posbírat najednou!"
Křičím za běhu chodbou.
"První signál vychází z New Yorku.....druhý je.....Californie a ten třetí.......někde poblíž Londýna."
Dostal jsem výčet třech totálně odlišných míst.....takže budou třeba tři průzkumné skupiny, to se mi vůbec nelíbilo.

Překvápko zvané outfit

Napětí u stolu by se dalo krájet, všichni jsme byli rozrušení, někteří se to snažili filtrovat vtípky, nebo nemístnými poznámkami. Chápal jsem je, bylo třeba upustit a ujistit se, že je svět stále normální, což nebyl.
Poslouchal jsem bedlivě Angera, který nám povídal proti čemu vlastně stojíme, a co je třeba učinit. No vlastně jsme se suma sumárum opět nic nedozvěděli.
"Nelíbí se mi, jak málo informací se zatím podařilo shromáždit."
Lehce se sám pro sebe zamračím, ale mou pozornost pak upoutá otevírající se zeď.
"Budeme mít nové stylové týmové kostýmy no to je sup......"
Nedořekl jsem to, protože mi málem upadla čelist, když jsem spatřil, co na nás Anger přichystal. Před očima se mi promítl seriál, který jsem sledoval, jako malý.
"T-to jako fakt? A mám bejt černej cože?"
Pomalu mi nahrává můj mozkový hardware tyhle nové informace a stále ještě nevěřícně koukám na obleky, které bychom měli nosit. Moc si neumím představit, jak by nám mohly pomoci a jak vidím, nejsem jediný, kdo na to nereaguje úplně dobře. A pak najednou obleky zmizely a byly tam úplně jiné. Zamrkal jsem, abych se ujistil, že se mi to nezdá. A musel se pro sebe usmát.
"Hezký fórek ale tohle nám už nedělejte. Někoho by mohlo klepnout."
Vydechnu a pak se úžasle zadívám na nové obleky, které nám byly ukázány. To je už opravdu něco jiného. Vypadají nadupaně a fakt zajímavě.
"Fíha.....takže je vytvořil Ironman a Dr. Strange? Paráda, tak to je třída."
Přejdu k oblekům taky a přejedu rukou po materiálu.
"Obsahuje adamntium říkáte, páni, jeden ten oblek musí být dražší, než natáčení hitového biáku."
Neumím si představit kolik peněz v tomhle mohlo být utopeno.
"Souhlasím s Dragonem musíme se nejprve trošku zžít s tím, co máme v akci používat. Nemůžeme v těch nových oblecích jen tak nakráčet do akce aniž bychom věděli, co umí.....nehledě na to, že dle toho, co Anger říkal, tak můžu být to jediné, co nás zachrání od smrti. Tohle bude ještě běh na dlouhou trať Eloreo."
Zapojím se také do diskuze a postupně si obléknu ten podivný oblek. Opravdu se rychle přizpůsobil mé postavě a přetvořil dle nynějšího oděvu, který mám na sobě. Jediný prvek z mého superhrdinského kostýmu, který se zatím na obleku projevil je vyrýsovaný zrank zvěrokhru se znameními na hrudi.
"Nevím, jak vy, ale neumím si představit, že tu zabásnem jednoho zlatouše a bude to všechno OK."