Strážci vesmíru! Tak nic ....

Náš briefing pokračoval výborně. Při zjištění, že Ty zlaté ksichty můžou vlastně všechno, jsem se tak nějak ponořil do apatie, ve které bych asi zůstal pokud bych neviděl to co si na nás Anger připravil. Rozhodně bylo fajn, že se prvně máme sžít s tím vším tady než půjdeme umřít někam ven. Právě se u mě dostavila absolutní rezignace a pak se odpálila ta bomba. Dívám se na ty dresy, které jasně znám ze seriálu, na který jsem se díval jako malý capart a žral ho do posledního detailu.

Doprdele proč nejsem bílý? Červený je ocas.

Vyjede ze mě okamžitě, už jenom protože někdo kdo ovládá zimu a sníh se má oblíkat jako buzík do červené. Rozhodně to na mě fungovalo, aby mě to vytáhlo z toho stavu, do kterého jsem upadnul. Pak zjistím, že si z nás ten blbec jenom vystřelil a koukám na opravdové obleky.

No tak to je teda hustý.

Jak jsem se odlepil ze židle ani nevím, ale tohle mě rozhodně lákalo prozkoumat. Vrhnul jsem se k jednomu z krajních a jemně přejížděl prsty po jeho povrchu. Rozhodně to mělo něco do sebe. Začal jsem se do toho soukat a pak mi něco došlo.

A my co nemáme žádné obleky máme asi smůlu co? Teda nevím jak ostatní, ale já se neživil pomocí ostatním.

Leda by se mi oblek měnil v dokonalou větrovku. Ten oblek mi padnul nebo se uzpůsobil hned jak se mě dotknul. Měl jsem sklopenou přilbu a vnímal celou tu novotu.

Souhlasím tady s Caligem, kde se tady dá něco otestovat? Nevěřím, že to nezamrzne.

V očích mám oheň i zápal. Nevím jestli do ochrany času, ale testovat oblek bych šel hned.

Briefing a stylové oblečky

Spokojeně se živím a poslouchám Angera i ostatní. "Mno, co se týká zlatoxichtů ... má ta škola, kde jsme našli tady Vlkouše, nějaký kamerový nebo jiný záznamový systém? Páč, jestli tam teda von nebyl sám přes prázdniny, jako nějaký zlobivý nechtěný dítě, tak to tam bylo celkem slušně plný různejma profesorama a studentama, který voni dostali, správně? Dostat se k záznamům, kde uvidíme, jak s nima bojovali lidi s různejma schopnostma a silou a jak na to držky reagovaly nebo ne - mohlo by nám to pomoct abychom líp pochopili jejich strategii a princip jejich schopností ne? Třeba najdeme nějakou slabinu, která by nám mohl poskytnou výhodu?" nadhodím k zamyšlení.

Pak zase poslouchám a když je řeč o kostýmech a Anger odhalí ty retro disko hadry, doslova ztuhnu uprostřed sousta. Po pár vteřinách šoku polknu a rozvážně prohlásím "tak ty ses asi posral starouši, to si na sebe nevezmu ani za zlatý prase ... mě moje hadry stačej ...", když pak odhalí svůj vtípek kysele se na něj ušklíbnu. ale hned se zvednu a jdu si je prohlídnout. "Tak to je jiná! ... Hustý, adaptivní nanotechnologie! Je to tvarově programovatelný? Má to nějakou kinetickou a energetickou absorbci nebo ideálně reflexi? Dokáže to ukládat do struktury běžný data? Co vizuální úprava, maskovací zařízení, třeba skrz snímání a promítání opačných stran obleku na jeho povrch? Má to zabudované nějaké injektory na podpurné látky, výživu a nějaký zdravotnický systém" zkoumám to z blízka a prohlížím si jednotlivý části "tohle bando stojí víc, než normální člověk vydělá za celej život ... no možná i jen rukavice z toho" pokývu hlavou a pootočím hlavu k Angerovi "potřeboval bych přístup ke kompletní dokumentaci, co k tomu je a výrobnímu a servisnímu zařízení, kdyby se něco podělalo ... jestli to dělal Stark podle svýho obleku, určitě to má samoopravnou sadu, ale kdo ví co nás potká a neměli bychom nic nechat náhodě ... a hádám, že ty tomu tolik neholduješ, co starouši?" ušklíbnu se. Při slovech, že to ještě nikdo netestoval se už do toho hned jako první začnu soukat "no tak já to prubnu!" Sleduju, jako oblek začíná mé tělo obepínat a prostupuje mým oblečením. Kožená bunda se promítne na povrch a pouze vizuální struktura při detailnějším prozkoumání trochu více přípomíná šupinky, stejně tak i kalhoty a boty na první pohled jsou stejné. Pouze na triku jsou více vidět rysy hrudního plátu. Chvíli se sžívám s novým ohozem, intuitivní gryf doteku na krku bleskově skládá a rozkládá helmu, která se ´složí´ do límce bundy a stejně tak i rukavice se dají ´složit´ do rukávů, takže člověk v tom může být celkem nenápadný. "Tak to je paráda ... kde máte nějakej polygon, ať otestuju co to umí?" zazubím se na Angera a zkusím vyskočit, jestli oblek obsahuje i nějaké posilovače pohybu a svalů. "Já to teda beru, pod podmínkou, že si pak můžu nechat ten oblek" mrknu a opravdu čekám na nějaké nasměrování do tréninkového prostoru, abych mohl testovat vlasntosti obleku.

Tajná základna mezi dimenzemi - Čas na seznamku
Mr. Anger -> Elorea, Scarlett, Cold, Zodiac, Dragon a Caligo

Rozhlédl jsem se po naší nesourodé a trošku hašteřivé skupině.
"A to jsme asi všichni, kdo zbyli z těch, co mohli z tímhle brajglem něco dělat."
Na chvíli zavřu oči a pouze poslouchám, jak se mezi sebou baví. Některými výjevy připomínají spíše děti.
"Sakra, dyť někteří z nich jsou ještě v podstatě dětmi......a něco takového si nikdo z nás ani v náznaku nezažil."
Zatnu a opětovně povolím čelist a otevřu oči. Možná to na okamžik vypadalo, že jsem usnul ale opak byl pravdou. Ruce jsem spojil na stole a ještě jednou přelétl všechny pohledem.
"Jen pro pořádně Diablo tady pokud vím není Caligo ale budu mít pro vás něco mnohem lepšího u čeho se vyřádíte až až."
Nasadil jsem tajemný a trošku pobavený výraz. Neví, co se na ně chystá, ale záhy to zjistí. Chtějí hrát hry? Budou hrát hry.
"Co se týká zlatodržek nemáme k nim mnoho informací. Dorma se snaží všechny získané informace z našich setkání shromažďovat a udělat z nich určitou výslednici ale je to složité a na dlouho, takže v tomhle ohledu jsme v tom trošku naslepo. Musíme počítat s tím, že svedou prakticky cokoli. Musíme být připraveni na vše."
Začnu naše sezení trošku vážně.
"Alespoň v nástinu už všichni víme, co kdo tak nějak zhruba umí. O to rychleji se musíte naučit spolupracovat a koordinovat své útoky dohromady. Fungovat, jako jeden celek. Pokud budete v boji každý sám za sebe. Zmizíte bezestopy stejně, jako všichni ostatní, které se snažíme najít."
Krutá pravda, ale stále pravda.
"Pohnout dál se pohneme, ale zlehka, nehodlám vás poslat rovnou do akce, abyste tam zařvali. První, co musíme vyřešit, jsou vaše kostýmy.....ano určitě máte své, ale potřebujete nějaké týmové, které by vás sladily na bojišti a označily, jako jeden tým. Naštěstí už je pro vás mám připravené."
Jako na povel se najednou jedna stěna rozestoupila a v prostoru za zdí bylo umístěno 6 obleků, krásných obleků musím říci.

"Takže jen pro pořádek.....Dragone máš zelenej, Eloreo ty žlutej, Scarlett tvoje je růžová, Caligo bereš modrou, eh....Colde na tebe zbývá hold červený a černou bude mít Zodiac. Tak jak se vám líbí vaše nové týmové uniformy? Já vím jsou trošku profláklé ale i tak....."
Usmívám se od ucha k uchu a čekám na první reakce. Netrvá to dlouho a zacuká mi koutek a pak vybouchnu v příval srdečného smíchu.
"Hah...měli jste se vidět heheh....ty ksichty! No to je k nezapomenutí. Dostal jsem vás!"
Směju se na celé kolo a zabouchám si pěstí do stolu, když se trošku uklidním lusknu a iluze, která chránila pravý vzhled šesti obleků zmizí a obleky jsou rázem úplně jiné.[/b]

Vstanu a přejdu k oblekům.
"Tyto obleky vytvořil z toho, co vím Ironman. Vycházejí z jeho původního konceptu, kterým je jeho vlastní oblek. Mají však mnoho odlišností a modifikací oproti původu. Přesné složení materiálu, ze kterého je oblek dělaný jsme se nedopátrali. Víme jen, že tam hraje roli i adamantium a patrně byla použita i nějaká ta kapka magie. Tedy soudím na Dr. Strange. Obleky se automaticky přizpůsobí tělu, které si jej oblékne, navíc se modifikují dle kostýmu, který standardně nosíte, takže je to něco, jako druhá slupka, která se spojí s původním kostýmem a nezkazí jeho vzhled, jen ho posune na jinou úroveň. Navíc obleky se velice rychle přizpůsobují schopnostem svých nositelů, takže se nemusíte bát, že by vás omezovaly ve vašich dovednostech. Samozřejmě každý část obleku se dá modifikovat, přiblu lze složit, vydrží dlouhodobě i ve vesmíru a umí vyrábět svůj vlastní kyslík, který vám vhání do dýchacího zařízení. Samozřejmě je zde i pár drobnůstek navíc na které postupně přijdete. Tohle a vy je to to nejlepší, co máme proti Badtimovi. Sice to ještě nikdo netestoval a budete tomu muset asi vychytat pár much, ale bohužel nemůžeme si dovolit dlouze se zdržovat. Takže vítejte v týmu. Teď jste Defenders of time."
Oficiálně je uvítám, usměju se na ně a pak ustoupím od obleků, by si pro ně mohly jít. Jakmile je sundají z figurýny zjistí, že jsou neobvykle lehké.
"Ač neoplývá oblek UI bude jim sloužit dobře."
Sleduji naši poslední naději na úspěch a záchranu světa.

Zasedání školky

Měla jsem co dělat, abych Caliga nepřetáhla kladivem do zad. Vážně moc jsem chtěla, vážně jsem si přála, aby aspoň jednou mohl zahlédnout to, co vlastně dráždí. Přesto jsem mlčela. Nemůžu ho zabít. A už vůbec ne do zad. To je Lokiho styl…
Zvedla jsem pouze hlavu a prostě jsem ho začala ignorovat.
V zasedačce jsem se usadila u stolu, stejně jako ostatní, jen kopí jsem položila před sebe na stůl.
Mlčky jsem poslouchala, co vypráví ostatní a vlastně všichni máme jednu společnou zkušenost. Vždycky nás pronásledovali ti se zlatou maskou. Nijak jinak se sem nikdo nedostal až na Angera a kdo ví, jak se sem dostal on…
Ovšem, když se řeč strhne ke hraní her, zatnu zuby znovu. Nadechnu se a vydechnu.
Chovají se jako děti!
Polknu a na chvíli se odvrátím, abych nabrala svou obvyklou bledou barvu.
Ještě chvíli…
Vydechla jsem a pohledem sklouzla opět k celému osazenstvu stolu.
„ Zábavu si můžete užít po tréninku... V tom problém nemám… “
Jestli to přežijete…
Usmála jsem se na Dragona. V mém podání to jim to mohlo přijít trochu zlověstné, ovšem… Kdo ví, jak moc tvrdá na ně budu. Třeba je vůbec nebudu trénovat já. Ačkoliv… cvičila jsem dost lidí ve svém táboře. Možná by mě to alespoň na chvíli mohlo přivést na jiné myšlenky. Alespoň na malou chvilinku.
„ Každopádně, já vás mohu trénovat pouze v oblasti fyzické výdrže a boje se zbraněmi. Vaši magickou stránku budete muset probírat s někým jiným.“
Je pro mě jednoduší bavit se o něčem, co budeme dělat, než nedělat vůbec nic. Protože pokud nebudeme dělat vůbec nic, bude to jako sedět vedle kulového blesku. Už teď mám nervy tak napnuté, že stačí párkrát zabrnkat a nebudu se schopná udržet. A s tím jak semnou mluví, asi nepotrvá dlouho, než někomu prostě rozbiju hubu. Nutně bych ten vztek potřebovala vypustit, nejlépe na nějaké zlaté držce, ale to se mi nedostane asi dost dlouho.
Nadechla jsem se a vydechla jsem.
„ Takže, co teď Angere? Dostal jste nás sem, tak bychom se mohli pohnout trochu dál.“

Povytáhnu obočí, když pytlík začne a položím ho na stůj, jak začne hřát "hustý" šťouchnu do toho prstem a když to zase trochu vychladne, pustím se do jídla "dík" kývnu mimoděk na Dragona, ale při tom už se živím ohřátou hmotou.

Během jídla pokyvuju hlavou a letmo se podívám na Scarlett, když zmíní křídla a Diablo a následně to dorazí Dragon se svou otázkou na ní a následně na mě. "Zaprvé - dobrá otázka!" ukážu nejprve na něj a pak na ni, jako bych čekal její reakci. "Ale jestli se teprve učíš, to asi přijde až časem žejo?" pokračuju a zase se podívám na autora dalšího námětu "A další zajímavý nápad, začínáš perlit mladej! No, jestli to tady stavěl Stark alespoň z části, jakože prej jo, tak hádám, že celou naši sešnu utáhne, klidně na ultra detaily, i třeba kávovar, takže žádnej problém. A když se bavíme vo Diablu, tak samozřejmě největší klasika je dvojka i s datáčem, kterou tu mám čistě náhodou s sebou. A zabírám si Druida!" ušklíbnu se a dál baštím.

Seznamování

“Jo, no, díky němu. Odkázal mi ho Strange předtím, než zmizel a já se ze svého výletu vrátil do prázdného Sancta. Vzhledem k tomu jak je to tam obrovský nic moc. Snad ukážu ještě něco, co bude stát za to.” Chvíli přemýšlím, jak bych Eloree oplatil to zatloukání do země, ale Caligo to obstaral víc jak dobře a při její řeči je na ní vidět, že toho zažila až dost, tak jsem se rozhodl do toho pro teď moc nerejpat. Přitom se dívám na Caliga, kterej se mezi svou řečí žvejká nějakou podivnou hmotu. Prej mikrovlnný ruce. Usměju se a pod stolem si navléknu dvojprsten.

“Počkej, jestli to chutná asi tak jak to vypadá tak já něco zkusim.”
Sestavím jednoduché kouzlo, a kolem rukou a kolem pytlíku se ukáží červenozlaté linky, které se formují do znaků. Sice se trochu zpotím, ale pytlík v Caligových rukou začne být horký a obsah na chvilku začne bublat. Pak si přitahnu druhý celý pytlík, který po cestě začal poskakovat, rozbalím ho a dám se do jídla. Žaludek poděkuje.

“Díky hele, takhle to snad bude chutnat líp než přemražené. A jen pro pořádek, mikrovlnný ruce nemám.”

Pomalu koušu a přbírám si informace od ostatních. Při zmínce o Diablu mi obočí vyjede asi až na zátylek. “To je hustý. Máš i ten krutej meč?” Těkám očima ze Scarlet na ostatní a pak se zastavím na Caligovi. “Hele, nějaká šance, že bychom tady Diablo rozjeli? Víš jak, jako trénink kooperace. Že bys tady někde sestavil pár laptopů.” Můj úsměv ztuhne když najdu Angera a Eloreu. *Jo, jasně, tady se asi pařit nebude…* A jelikož jsme si kolečko už udělali, navážu na Scarletinu poslední nadhozenou otázku.

“No, já bych to asi chápal tak, že tady Anger společně s Dormou budou mít největší starost nás nějak.. vycepovat. Jelikož tady podle Elorey, dcery Thora, obvykle oslovovanou jménem jsme žabaři, co neudělali nikdy nic a ona jediná má dostatečnou kvalifikaci z tábora polobohů nás vést. Takže nám bude dělat učitelku, když jsme u té školky?”
Neodpustil jsem si rýpnutí,protože koho by tohle nenasralo že jo?
“Hele Leo v pohodě, myslim že tady nebude jen jeden háček ale čelá řádka, nebo spíš… prales zlatoxichtů?”

Do zasedačky

Rozhlížím se po ostatních, jak jsou na tom, když si Caligo vezme svoje věci. Hodil po mě podivný výraz, jakoby snad měl k snídani moc ovesných vloček. Udiveně se zarazím, ale to je tak vše, co ještě stihnu, protože Anger nás už žene ven z místnosti kamsi do bludiště chodeb.

To je teda suchar, povzdechnu si a vyrazím rychle spolu s ostatními za Angerem. Snažím se s ostatními držet krok, aby se mi neztratili. Ještě si u toho zkusím zapamatovat, kolikrát kam jsme zabočili. Pak dojdeme do místnosti, kde je stůl a židle. Usadím se na jednu ze židlí a poslouchám, o čem se ostatní baví. Na otázku pyromancie jen zavrtím hlavou.

„Mně zlaťouši nikoho nevzali. Potkala jsem je na ulici v Londýně, když si pro mě přišli. Naháněli mě ulicemi. Objevil se tam ale Anger a vzal mě sem. Myslím si, že mi tím zachránil život,“ povím velmi stručně, co se stalo před tím, než jsem se ocitla tady na schůzce anonymních alkoholiků, kteří se zatím představili a prozradili něco ze svých schopností.

„Já teda nemám oheň, led, mlhá nebo chlupatá záda. Nejsem ani polobůh. Jen… mám křídla,“ zjednoduším na dvě slova popis toho, proč tu asi zřejmě jsem. „Teda ne žádné peří. Tady Caligo asi pařil počítačový hry, tak bude vědět něco o Tyraelovi z Diabla. Taková starší hra. Moje křídla jsou taky spíš takového astrálního vzhledu.“

„Takže k tomu výcviku … Anger je náš učitel a my jsme jeho … školka?,“ podívám se s otázkou a neutrálním výrazem po ostatních stejně tak jako na našeho hlavního skupinového terapeuta, co se posadil ve vzdálenější úzké části oválného stolu.

Ahoj, spolku!

Vzal jsem roha za Angrem a následoval jsem ho do zasedačky. Podle toho všeho co jsem zatím koukal by byl schopný ten kyslík opravdu začít snižovat a to jsem si vyzkoušet nechtěl. Našel jsem si místo a poslouchal představování ostatních. Zní to celkem pozoruhodně co všechno se tady slezlo za zajímavé lidi. Teda dá se jim říkat lidi? Sbírka divných individuí je možná přiléhavější, protože nic víc asi nejsme. Připadám si tak nějak zbytečně obyčejný. Nemám žádné božské zbraně, prsteny, nerozumím Starkovým vynálezům a nemám hořící ruce na popcorn.

Bohužel Caligo ohněm Ti neposloužím. Nefunguje to i tak, že to přejde mrazem?

Položím ruku na stůl a kdo si všimne tak trošku zmodrá a začne se od ní šířit zima. Tak nějak se stane, že pytlík, přimrzne ke stolu.

Jinak kroužku už méně anonymních alkoholiků já jsem Jamie, ale klidně mi říkejte Ledničko jak poznamenal tady pan hostitel nebo Colde, to už je na Vás. Narozdíl od Vás nemám prsteny, kopí nebo Starkovi vychytávečky. Jsem asi tak normální jak jenom můžu být s tím co umím. Zlatédržky mi buď unesli nebo zabili rodiče.

Musel jsem nasucho polknout, protože to pro mě nebylo stále lehké.

Já jsem utekl do hor, ale ty mrchy jsou výdržné možná jsem nějaké zahrabal pod hromady sněhu, ale to nemůžu říct jistě. Pak se otevřel tunel a přišel tady mistr Terminátor a řekl Pojď se mnou chceš-li žít. Tak jsem tady.

Ten konec je poměrně kysele řečený, ale co mám asi tak jako dělat. Však je to celé šílené a postavené na hlavu. Kdyby to byl sen a já bych se probral, tak bych byl mnohem radši.

Po zhltání posledních tyčinek je mi přecijen lépe, sice slabo, ale můžu alespoň chodit. Věnuji lehce koketní uculení a mrknutí Scarlett, která mi bagáž hlídala a vyslechnu si našeho vůdce. "No jasně starouši že půjdem s tebou, co kdybys třeba na té dlouhé cestě potřeboval poděpřít ne?" ušklíbnu se na Angera a hodím si tašku přes rameno a vydám se za ním. Když zaslechnu poznámku argarďanky, za chůze se točím a chvíli jdu pomalu pozpátku, abych mluvil na ni, ale pokračoval v pohybu. "Tahej si s sebou koho chceš, to je na tobě. Nevím jak tam u vás, ale u nás sólisti dostanou tak maximálně přes držku, dřív nebo pozdějc. I ten nejposlednější člen týmu většinou umí něco líp, než samotnej hlavní machr, ale právě proto se ty týmy formujou. Je na tobě, estli radši zemřeš heroickou smrtí a odsoudíš k ní i ostatní kvůli svýmu egu, nebo ho spolkneš a přiznáš si, že jako celek máme přece jen vo něco větší šanci přežít, když to dobře promyslíme. Já svůj tým měl a vím, že i ten co chodí pro pizzu a kafe je zachránce celý akce, když tři dny nespíte a nemůžete si dát ani pauzu ... tak si to přeber" ušklíbnu se a zase se plynule otočím a jdu za Angerem.

V zasedačce si všichni posedají a začnou se představovat. Ačkoliv bedlivě poslouchám, šmejdím po místnosti a prohledávám skříňky, až konečně najdu co jsem hledal - jídlo. Prostuduji návod k přípravě a kyselým povytáhnutím koutku komentuji fakt, že se ty pytlíky musí nějak ohřát, aby to nabylo kýžené formy. Balíčků si ale pár vezmu a otočím se k ostatním. "Nějaká šance, že tu někdo má pyrokinezi ... nebo mikrovlnkový ruce nebo tak něco?" zaklepu jedním pytlíkem ve zdvihnuté ruce a odeberu se k volné židli, kde je hodím na stůl (a případně jeden někomu, kdo by se snad přihlásil), sednu si a hodím si nohy na stůl. "Mno, mě říkejte Caligo a pravý jméno není podstatný. Důležitý pro vás je to, že tu budu asi jedinej, kdo si poradí s technikou Starkovy urovně a jeho vychytávkama. Mít já to zázemí co von a nenarodit se vo tolik let pozdějc, budem možná hlavní konkurenti. Jako Microsoft a Apple. A nebo by mě možná zaměstnal alespoň jako jednoho ze svejch sekčních šéfů nebo hlavního vývojáře, kdyby se nelekl mý reputace v podsvětí. Každopádně vo mě můžete smejšlet jako vo tom týpkovi, co bude řešit technický věci" otevřu si jakoby nezaujatě hovorem jeden pytlík a zkusmo koušu a přežvykuju obsah - koneckonců, živiny tam jsou furt, jen v blbý formě. "No a krom toho disponuju schopnostma formovat ze svý mlhy různé objekty a projektily a vrhat je silou vůle. Dokážu tím nadělat slušnou paseku, stačí se mrknout na zprávy z LA, kde jsem slušně posuchal bandu zlatodržek v jedný kavárně, než mi tady starouš nabídl jednosměrnou jízdenku pryč. Svou kůži totiž nedávám lacino ... to jen pro info, kdyby mě třeba někdo chtěl zatloukat do země nebo tak" mrknu na Eloreu.

Zasedačka

„ Já jsem na rozdíl od nich cvičený válečník a polobůh, myslíš si, že sebou budu tahat bandu nezkušených nováčků do bitvy bohů? To bych je rovnou mohla zatlouct do podlahy a ušetřila bych jim trápení.“
Pozorovala jsem Angera. Jasně, že chci jít co nejdříve na Asgard, ale ne s nimi. To je má starost, zjistit jestli to někdo přežil. Já to beru jasně. Nikdo z nich neprošel válečným výcvikem. Já musela, vedla jsem celý tábor…A teď jsou všichni pryč… a je to moje vina…
Zatla jsem podrážděně zuby, přesto se mé kladivo opět změnilo do své malinké nenápadné podoby a stejně tak i štít. Kladivo jsem opět připnula ke krku a štít strčila do kapsy, načež jsem sebrala Dědovo kopí a svou krosnu s dekou, ve které bylo kopí původně zabaleno. Vyrazila jsem mlčky za Angerem do zasedačky. Usadila jsem se u stolu, kopí položila na něj a krosnu opřela vedle sebe.
Když se mezi sebou začali představovat, zůstala jsem dost dlouho potichu. Jasně, že se snaží situaci odlehčit, ale já na tyhle řečičky nejsem. Ovšem aspoň sdělovali důležité informace. Zjevně jsme tady minimálně tři, kterým zlatodržky vyplenili školu, tábor, nebo cokoliv tak velkého osazenstva…
„ Jsem Elorea, dcera Thorova. Obvykle mě oslovují jménem.“
Na krátko jsem se odmlčím a popřemýšlím, jak to vlastně podat.
„ Dneska ráno mě vyhodili z tábora, že prý přitahuju moc nebezpečí. Když jsem byla na cestě asi dvě hodiny do nejbližšího města, sednout na jakýkoliv dopravní prostředek a vypařit se, co nejdál od tábora, aby je Loki kvůli mně už neotravoval, zaslechla jsem řev a známky boje. Jak to se mě neptejte, ale prostě to tak bylo… Co jsem stihla klidnou chůzí za dvě hodiny, jsem stihla za dvacet minut zpátky …Tábor totálně prázdný, bariéra, která ho chránila zrušená. Víc než polovina obyvatel tábora byla zkušená válečná mašinérie… Ten zbytek byl v drsném výcviku… Část obyvatel byli dospělí, dokonce tam s námi žil i bůh, který na vše dohlížel… Všichni jsou pryč...“
Zatla jsem zuby a odvrátila jsem se. Už už to vypadá, že přenechám slovo někomu dalšímu, když se vrátím pohledem ke kopí. Mám co dělat, abych udržela slzy v očích a nerozkutálely se mi po tvářích.
Zatraceně jsem velká válečnice, nemůžu tu brečet, jak malá holka!
Nadechla jsem se a znovu spustila s pohledem zabodnutým do kopí.
„ Zničehonic se otevřel Bifrost a byla jsem odvolána na Asgard. Myslela jsem, že otec chtěl, abych byla v bezpečí, abychom vymysleli plán, jak ostatní zachránit. Nebo že náhodou našli způsob jak ze mě udělat boha nebo co já vím… ale to co se dělo tam, to bylo neuvěřitelné…“
Polkla jsem a podívala jsem se na Angera.
„ Zuřil tam boj… Což o to… to by se možná ještě nějak dalo pochopit, ale můj otec mi dal Odinovo kopí a řekl, ať ho odnesu sem…A pak se vrhl do boje… A Loki zůstal, aby ohlídal můj bezpečný odchod… Můj vlastní největší nepřítel hlídal, aby se mi nic nestalo…Bůh, který vždycky stál o to, aby mě dostal a ublížil Thorovi… Tam stál a pak se vrhl do boje.“
Zatla jsem dlaně do pěstí a rozhlédla jsem se po ostatních, takovým potemnělým pohledem.
„ Pak mě Bifrost vykopl uprostřed města s tím, abych našla cestu sem… Vzhledem ke strohým informacím, které jsem měla a tomu, že jsem se objevila v New Yorku, jsem vyhledala Stark Tower. Bohužel do našeho tábora se zvenčí dostávali informace málo a tak jsem netušila, že ST je zavřená a nikdo tam není… a tam mě přepadli ty zlaté držky… A tady Anger mě vyzvedl…“
Dokončila jsem svou řeč, asi nejdelší ze všech tady… Skvěle. Zase budu za exota.