Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Superheroes: Defenders of Time

Příspěvků: 272
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Elorea Foster je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Elorea Foster
 Postava Leo D. Norgen "Zodiac" je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Leo D. Norgen "Zodiac"
 Postava Nathan "Caligo" Hackett je offline, naposledy online byla 29. března 2024 1:20Nathan "Caligo" Hackett
 Postava Mike Sanders "Mr. Anger" je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Mike Sanders "Mr. Anger"
 Postava Adrianne N.G.E.L. Pevensey je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Adrianne N.G.E.L. Pevensey
 
Badtime - 03. února 2022 20:22
badtime28152.jpg

Poblikávající naděje

Caligo a Eloera, okrajově Anger


Všichni jste se rozešli vypořádat s nastalou situací po svém. Vtělení Dormy zůstalo jako poslední s flustrovaným Angerem, který se zdál být více, než ztracený.
"Jsi jediný, koho tu mají Angere. Bez tebe nebude nikdo, kdo by je vedl. Já to být nemohu."
Promluvila k němu ještě, než odešel a pak sama provedla ještě dodatečnou analýzu místa a pak zamířila taky pryč. A tak se skupina rozdělila. Největší pozornost Dormy přitahovala právě Eloera a Caligo. Kupodivu se Dorma nijak po většinu jejich rozhovoru nevyjadřovala ani k jejich domněnkám ani k tomu, že chlastají tajnou zásobu jejího stvořitele. Až ve chvíli, kdy se začínalo dostávat na konkrétní cíl, kterým bylo otevřít asgardské dveře základny objevila se opět na jedné z obrazovek se zamyšleným výrazem.
S možností kombinované ochrany můžete mít pravdu. Obdobná je i na ostatních dveřích, kde je propojená například magie a technologie. Toto by byl obdobný princip. Ale samozřejmě nemusí být. Co se týká toho kopí, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Vaše emoční vypětí se pohybuje poslední hodiny na nebezpečných hranicích, při poslední obdobné situaci došlo málem k nevratnému poškození této základny. Nehledě na to, že jste ještě požívali nyní alkohol."
Vyčetla vám nepokrytě všechny možné důvody proč by nebylo moudré vám v tuto chvíli vydávat kopí.
"Navrhuji nejprve ověřit, že nebude stačit pouze Eloera . Věřím, že nikdo z nás dnes nechce kromě zmizelých kolegů řešit ještě díru v základně........"
I ona na to, že byla UI zněla docela unaveně.
"Souřadnice dveří nahraju do zápěstního náramku vašeho obleku, navede vás přímo k nim. Budu vám k dispozici a mezitím se pokusím provést ještě několik kontrolních diagnostik."
Dohodila další informace.
 
Mike Sanders "Mr. Anger" - 03. února 2022 19:51
mranger1835.jpg

Více a více problémů


Chtěl jsem se zapojit do drsného rozhovoru, který spolu vedli Dorma a Caligo, ale vstupovat do toho mi nepřišlo zrovna, jako dobrý nápad. Sám jsem se pral s vnitřním pocitem selhání, že jsem ztratil další tři členy své už tak útlé skupiny. Zuby zatnuté zlostí a ruku sevřenou v pěst. Nevěděl jsem, jak je uklidnit, jak je utišit, nebo zvednout morálku. Na tohle jsem se prostě nehodil a přesto jsem tu byl, jen já a oni.
Caligo a Eloera se nakonec nějak snad usmířili a zamířili rabovat zásoby chlastu. Asi jsem nemusel hádat, že přišli na to samé, co já při své první návštěvě a to, že zasedačka má vše potřebné. A míněno vše, je opravdu vše. Pomalu jsem dlouze vydechl, když se rozhodli vzdálit i Zodiac a Angel. Věnoval jsem jim jen pohled a přikývl.
"Jasně, běžte."
Souhlasil jsem a pak když byli všichni kromě Dormy pryč jsem se dlaněmi opřel o zeď a zadíval jsem se do země.
"A čertu s tím vším! Vždyť mají pravdu! Tohle se nemělo do prdele nikdy stát. Zatraceně......měl tu bejt Stark, nebo Strange, nebo jinej Avenger a ne já. Nejsem na tohle dělanej, hovno záleží na tom, že se tvářím, že jo. Kruci Dormo víš, že nejsem žádný hrdina. Než jsem se dostal jsem, byl jsem prakticky nikdo. Jak je můžu vést a dát jim jistotu, že to zvládneme."
Zapochyboval jsem o sobě nahlas a plácl dlaní do stěny.
"Na tohle jsem prostě starej."
Zavřel jsem oči, nechal ruce povolit a opřel se čelem o stěnu.
"Měl by je vést někdo schopnější a ne starouš, který sotva ví, co dělá. Nechci ztratit dalšího z nich."
Naštvaný hlas přecházel ve zlomený. Slíbil jsem jim, že je povedu a že je ochráním a zatím se mi nic z toho nedařilo ani za mák. Pomalu jsem pohlédl jejím směrem.
"Jdi na ně dohlídnout já.....potřebuju chvilku...."
Vydechl jsem nakonec a sám jsem se vydal pomalými zamyšlenými kroky jednou z chodeb pryč. Možná padlo doporučení nebýt sám, ale na tom nesešlo, ne teď teď bylo třeba vymyslet, co dál. Jak vlastně dál.
 
Leo D. Norgen "Zodiac" - 03. února 2022 19:40
hero25801.jpg

Rozpad skupiny?


Tak nějak jsem se ještě vzpamatovával z toho, co se vlastně právě stalo. Přišli jsme o tři členy naší družiny, další dva tady málem rozpoutali vzpouru a nakonec spolu odešli.....kam vlastně odešli? Chlastat?
Pomalu jsem vydechl a opřel jsem se zády o stěnu za sebou. Chladný kov byl přívětivým uklidněním pro zmatené tělo. Přelétl jsem pohledem zbylé přítomné. Dorma a Anger nevypadali dvakrát na to, že by se chtěli vybavovat, zato Angel se zdála, že se každou chvíli zhroutí únavou. Konečně jsem se rozhýbal a přešel pár kroky k ní. Lehce jsem jí stiskl přátelsky paži a usmál jsem se na ní.
"Mají pravdu musíme se dát trošku do kupy. Chyť se mě, ztratila jsi moc energie. Alespoň budu, co k čemu."
Nečekal jsem zase tak moc na odpověď, nebo až se mě skutečně chytí a podebral jsem jí jemně ale pevně pod koleny a okolo zad a zvedl do náruče. Svaly se mi napnuly. Byl jsem unavený ale zase ne tolik, určitě méně, než ona.
"Chceš na pokoj, nebo raději něco na zub?"
Optal jsem se jí a odhalil bělostné zuby.
"Řekni si pro teď jsem tvůj chlupatý taxík."
Mrkl jsem na ní. Bylo třeba nějak rozehnat chmurnou náladu, která na nás všechny dosedala. Nějak to celé zvládnout. Takže jo, i když mi bylo uvnitř ouzko a temno, zaplašil jsem to kvůli ostatním. Ohlédl jsem se ještě na dva zbylé naše společníky.
"Když nás bude potřeba Dorma nás najde. Zvládneme to."
Nevím jestli jsem se snažil povzbudit je, nebo spíše sebe. Raději jsem proto vykročil kupředu.
"Udělala jsi, co šlo Angel nedávej si za vinu, jak to dopadlo. Nemohli jsme to ovlivnit."
Zamumlal jsem k ní, snad, jako by to mohlo nějak výrazně pomoci. Šel jsem pak tam, kam si můj dočasný drobný náklad přál.
 
Nathan "Caligo" Hackett - 03. února 2022 13:38
humansully2117.jpg
Vyslechnu si dodatek o prstenech a pokývu hlavou "aha, takže to není úplně exaktní, chápu, škoda" a usměju se "no to tak je pak jiná. Sežrat někomu mazlíka, to není moc pěkný. Ale sežrat někomu bratránka, toooo je ještě o stupeň horší" zašklebím se.

"Jen buď v klidu, sem nezapadáme nikdo, z různých důvodů. U tebe je ale naopak alespoň předpoklad, že ses sem měla dostat a s tím můžeme pracovat. Ať se ti to libí nebo ne, jsi patrně jediná osoba kromě Dormy, která by tu měl v nějakém momentě kvůli něčemu být, jen neznáme zatím přesné konkrétní důvody. A co říkáš o té dvoufázové obraně není úplně pravda - tenhle princip se využívá třeba v takzvaném Shamir secret algoritmu. Máš ... jak to říct ... několik kusů klíče, ano? A jen určitý počet z nich stačí, aby společně odemkly zámek. Ne jeden, aby nebylo možné prostě dostat se k jednomu a získat přístup, ale musíš zkombinovat alespoň třeba tři z deseti, jakékoliv tři. Tím pádem nezáleží na tom jaké kusy máš a od koho, jde jen o to že jich máš dost. Podobně to může být u tebe a kopí ... předpokládejme, že ty a kopí můžete být klíč. Pokud by se ti něco stalo, jak říkáš, není vyloučené, že jsou jiné osoby, které v kombinaci s tím kopím zvládnou to samé, třeba tvůj otec pro lepší příklad, nebo někdo jiný z Asgardu. Stejně tak, pokud by někdo ukradl kopí, je možné, že v tvém držení by jako klíč fungovaly i jiné specifické artefakty. Zkrátka že je víc možných kombinací. Samotné kopí by mohl někdo zneužít při krádeži. Třeba je to jak říkáš, třeba jde jen o něj, ale je to pak bezpečnostní slabina. Kdyby ho dostal třeba do ruky Loki nebo někdo podobný, dokázal by napáchat velké škody. To jsou výhody podmíněné kombinace" zauvažuju nahlas a dívám se na ni zkoumavě. "Tak to jdeme zkusit?"
 
Elorea Foster - 03. února 2022 09:41
thorwallpapers13–kopie9374.jpg

Základna - popíjení s Caligem


„ Na komunikaci v táboře jsme měli rohy…“
Telefon? Já? No… jo jsem schopná telefonovat, ale technika celkově jde … mimo mě.
„ Prsteny jsou magické. Vykovala jsem je tak, aby upozornili jejich nositele, že někdo z těch dvou je v nebezpečí. Lépe řečeno, raněný, mrtvý, v nebezpečné přítomnosti Lokiho… Magie … ne vždy funguje tak jak chceme. Vlastně spíše nefunguje…Nikdy neměly zezlátnout.“
Poukázala jsem na kameny v prstenu. Popravdě si nejsem úplně jistá, co se mi snaží vysvětlit, tyhle věci jsou pro mě… ehm jsem prostě totálně mimo.
Překvapeně jsem se na něj ohlédla, když se začal smát.
„ No… nebyla jsem zrovna v… citové rovnováze. Tyhle vtípky nepobírám. Takže ano, už jsem to myslela vážně. Technicky vzato… Altir je můj… bratránek přes koleno?.. asi tak nějak. Vidina toho, že by se mi někdo pokusil zlikvidovat a sníst mého koně… se mi fakt nelíbila. “
Zašklebila jsem se.

Téma rodina bylo očividně velmi citlivé pro oba dva. Překvapil mě, když zmínil, že je celou dobu sám. U nás nikdy nikdo nebyl sám. A bylo jedno, jestli se tak zkoušel tvářit. Nikdy jsme nikoho nenechali na holičkách. Ať to bylo, jak chtělo.
„ Jo.. máš pravdu. Jsou na živu.“
Pousmála jsem se. Bylo těžké tomu věřit, i když jsem měla důkazy, že na živu jsou. Alespoň mí rodiče a Fandral.
„ Do tábora se postupně dostala většina polobožských dětí. Přišli sami, opuštění… v různém věku, v různě zničeném stavu… Jejich božští rodiče jim ukázali cestu, vzhledem k tomu, že můj tábor se od jisté doby stěhoval .. no často… potřebovali pomoc.“
Povzdechla jsem si.
„ Přijdu si tady, jako když jsem do tábora přišla. Tehdy mě tam táta odnesl i s mámou. Bylo mi dvanáct, když Loki ... no to je jedno...
Krátce jsem se odvrátila a zamračila jsem se. Nepotřebuje vědět o těhle ... nepříjemnostech.
" Zavřeli mě tam jen proto, aby se ke mně nedostal. Ze začátku jsem moc nezapadala…“
Ušklíbla jsem se.
„ A tady sem nezapadám už vůbec. Technika… technika …technika. A vtipálek technik, kterýmu polovinu věcí co říká tak nějak prostě nerozumím… Zapadáš sem víc, než myslíš, rozumíš tomu tady aspoň trochu. Třeba jsme se dostali do podobného tábora, jako byl ten můj… Nikdo nezaručoval, že neumřeš, ale dali ti šanci přežít… Chci tím říct… že i když jsi byl sám, tak teď sám nejsi.“
Krátce jsem se na něj podívala.
„ Promiň, motivační řečičky mi moc nejdou. A to jsem vedla do války tábor…“
Uchechtla jsem se a upila jsem ze své skleničky.

Mírně jsem pokývala hlavou, když Caligo zmínil, že klíč může být kombinace mě i nějakého předmětu.
„ Mohl, ale dvoufázová obrana v tomhle případě není úplně logická. Pokud by se mi něco stalo a zemřela jsem, nikdo by to už neodemkl, protože v tuhle chvíli jsem asi poslední, kdo nese tuhle krev. Nejvíc pravděpodobné je, že je to kopí. Kopí se dá odnést a může ho nést i někdo jiný, na rozdíl od mého prstenu nebo Mjolniru. A ovládnout moje kladivo… No, bez mě se nezvětší, takže je to jen hezký přívěšek.“
 
Nathan "Caligo" Hackett - 02. února 2022 19:27
humansully2117.jpg
Pobaveně se usměju "no přiznám se, že o tvé matce toho vím ještě daleko méně než o otci, ale jestli se takhle ptáš, tak hádám, že to bude tuplované z obou stran" upiju zase lehce ze sklenky a s touto druhou už nikam nespěchám a spíše si ji vychutnávám.
Pak zavrtím hlavou "nemyslel jsem tenhle princip, ale technologický, technický ... jako ... chm ... jako když mají u nás lidi mobil, sice existuje propojení s GPS, které je určené ke zjišťování polohy... ale i zařízení která ho nemají, ale přijímají nějaký signál, tak i když ten signál sice nemá sloužit přímo k tomu je najít, tak pořád proudí, existuje, zajišťuje funkčnost jiných aspektů toho zařízení a když je k dispozici správný vybavení, lze ten proud vysledovat a eventuelně podle něj zkusit zjistit polohu toho zařízení ..." přemýšlím jak moc do toho zabřednout, jak moc se v těchto věcech orientuje.

Při zmínce o koni se zasměju "wau, vážně si myslíš že to byl reálný plán a návrh, jak ti sežrat domácího mazlíčka? Tak to je dobrý. Hele sem možná hovado, ale vtip je pořád jen vtip, i když nejapnej. Domácí mazlíčci se nejedí. Lidi mají jaksi problém sníst nebo i jen nechat sníst něco, k čemu mají citovou vazbu" zašklebím se a zavrtím hlavou a pobaveně se znovu napiju.

Jak naslouchám popisu její rodinné situace, je evidentní, že to pro ni také nebyl úplná idylka "Neříkej byla, pořád ji máš, alespoň zatím a toho se drž. Je to element, který je v jádru každého člověka a z velké části z nás dělá to, kdo nebo co jsme" kývnu na ni a po otázce jak dlouho jsem sám se zase pousměju a upiju, abych získal chviličku na to jakou zvolit odpověď. Zda narychlo vystavět nějakou obranou legendu, které jsem používal v mých dosavadních pracovních kruzích, když na to přišla řeč, nebo ne. Nakonec jsem usoudil že nemá smysl věšet jí bulíky na nos. "Já? Popravdě, přesně nevím, moje první vzpomínky mám zhruba z doby kdy mě byli čtyři a to už jsem se na ulici živil vykrádáním automatů na jídlo nebo z popelnic, když to jinak nešlo. Čili ... vlastně celej svůj život" pokrčím rameny s rádoby lhostejným výrazem a na její další řeči o rodině se jen povzbudivě pousměju, aby si vzpomněla na to, že ji stále ještě má.

Když pak probíráme artefakty, jen lehce zavrtím hlavou "to že jsou zcizitelné nevadí, to je skoro všechno, ale i lidské vynálezy mají pojistky, které při zcizení brání použití všem účelům, jakým věc může sloužit skutečnému majiteli a právoplatnému nositeli. Jinak řečeno, klíčem nemusíš být ty, nemusí tím být ani ten artefakt - ale můžete to být vy oba spolu, jako kombinace"
 
Elorea Foster - 02. února 2022 16:40
thorwallpapers13–kopie9374.jpg

Popíjení s Caligem


Usmála jsem se, když pokračoval s přípitkem. Bylo příjemné slyšet něco takového, i když ne od někoho, kdo by patřil k našemu panteonu.
„ A mluvíš o mojí matce, nebo o otci.“
Ušklíbla jsem se. S povděkem jsem mu přiblížila skleničku k dolití dalšího pití.
„ Na principové stránce? Měl zezelenat, když by se jim chystal Loki něco provést…“
Koukla jsem na něj ohledně prstenu.
„ Obávám se, že jsem mu nepřiřkla sledováček. A buďme rádi, protože jinak by byla základna nalezena vlastně hned. Je to prostě magie, proto to funguje…“
Zamyšleně jsem se zamračila a zadívala jsem se na skleničku.
„ Věděli to dopředu. Moje vyštvání z tábora bylo předem naplánované přesně stanovené, kdy to proběhne. Měli jisté tušení, jak to bude probíhat a kolik mají času.“
Napila jsem se. Ne tak, abych sklenku překlopila najednou, ale celkem vydatně. Vyslechla jsem si, co mi řekl k mé omluvě, a trochu jsem si odfrkla, nad tou jeho neomluvou.
„ Vážně mě vytočilo, když si chtěl zabít a uvařit mého koně…“
Podotkla jsem s povzdechem.
„ Jo, bylo fajn mít rodinu, i když byli daleko. Od dvanácti jsem žila v táboře, protože jsem byla pro matku nebezpečím. A navíc tam na mě nemohl Loki.“
Oklepla jsem se. A stejně mě i tam odtud dostal…
Přesto, že jsem přemýšlela nad tím prasákem, všimla jsem si jak se Caligo ošil.
„ Jak dlouho jsi byl sám?“
Zadívala jsem se na něj.
„ Rodina, alespoň v mém případě bylo bezpečné místo, přátelé, kteří se za mě vždycky postavili a mínili pro mě jít i za valkýrou…“
Mírně jsem se pousmála.
„ Lidi a bohové a všechno mezi tím, kteří se starali o to, abych přežila… ti, na které jsem se mohla vždycky spolehnout a věřit jim.“
Napila jsem se ze skleničky, abych polkla ten nepříjemný knedlík. Vydala jsem se mu po boku.
„ No, Dormo, tak nás veď. Zjevně ze mě bude pokusný králík.“
Zasmála jsem se.
„ Nevím. Všechny ty věci jsou… zcizitelné… teda prsten a kladivo fakt těžko… ale udělat klíč z něčeho, co se může každej trotl pokusit ukrást, i když s nejistým výsledkem? No nevím.“
 
Nathan "Caligo" Hackett - 02. února 2022 15:39
humansully2117.jpg
"Vzpomínej na mrtvé, ale bojuj za živé" odvětím na její tradiční severský přípitek a dlouhým douškem upiju, pohybem jazyku rozvířím tekutinu v ústech a podívám se na skleničku "no, vkus má Stark dobrej" pousměju se a vyslechnu si její vyprávění. "Pak to ale všechno dává smysl" zamyslím se a ušklíbnu se "a s tou tvrdohlavostí a nestálostí ... proto se tomu plánu říká nouzovej a ne plán A" pokrčím rameny "ale z toho co jsem četl bych řekl, že tyhle rysy máte asi v rodině, čili žádné překvapení, ne?" mrknu na ni.

Sleduju jak do sebe kopne zbytek sklenky, načež já ji dopiju několik dlouhýma lokama s přestávkama a oběma doleju. Pak mě zaujme její vyprávění o prstenu "jak to funguje po principové stránce? Nemůžeme využít to, že ta věc nějakým způsobem přijímá informace, jako signál, abysme našli jejich zdroj? Protože co si budem, všechny ty velký jména a hrdiny zlatodržky udolaly, možná i díky momentu překvapení. Ale není to tak, že my jsme silnější nebo lepší než oni, naopak patrně jsme ještě tady, protože nevypadáme jako tak velká hrozba. Ať tak či onak, měli bychom přemejšlet i tímhle směrem, do budoucna" pokrčím pragmaticky rameny.

Pak se uculím když se omluví za to kopí a mávnu rukou "to nic, nejsi ani první ani poslední holka, která po mě něco ostrýho nebo špičatýho hodila." A zakroužím zlatavou tekutinou ve sklenici "omluvil bych se za to jaká jsem držka ale ... jsem hovado a jsem s tím spokojený, to se asi nezmění. Ale uznávám, že někdy moje slova na lidi působí jinak, než jak to bylo myšleno. Nechtěl jsem znevažovat ztrátu tvých blízkých, i kdyby jen dočasnou. Každej se vyrovnáváme se stresem jinak. Mít rodinu musí být asi fajn, ale zároveň to někdy bude i zdrojem bolesti a slabé místo" dodám trochu rozvážněji a lehce uhnu pohledem a přejedu po prázdné místnosti pohledem a pak bafnu láhev. "Dobře, tak to berem sebou, v kecání můžeme pokračovat i po cestě ... kam se vracet pro zásoby víme!" zahlaholím. "Máš pravdu, měli bychom se do toho zase pustit a doufat. S tím, co teď vím, bych začal s tvým biometrickým skenem, možná dokonce bude stačit otisk ruky. Pokud tu bude nějaká skrytá pojistka na tvou identitu, nebo původ Thorovi nebo spíš Odinovi krve v tvých žilách, patrně bude zabudovaná do nejdůležitější konzole, která je ale zároveň v základu dostupná ..." zamyslím se. "Kontrolní panel u bílého Mostu, tam přece každý přistane, začal bych tam. Je možné, že klíč je i v tvých artefaktech. Prsten, to kladivo a i to kopí, cokoliv co je vaše jedinečná magická machrovinka" začíná mi mozek zase šrotovat, i trochu uvolněn alkoholem. "Dormo, kde je to Eloreino velký zlatý párátko?!" křiknu ke stropu.
 
Adrianne N.G.E.L. Pevensey - 02. února 2022 13:40
bd6bf9455c1a7bef39689357f9defec3(1)6749.jpg

Rozpadající se tým


Všechno se to neuvěřitelně zvrhlo. Když všechno potemnělo, a tím všechno, myslím i to, že zmizela záře z mých dlaní, lekla jsem se. Trochu jsem sebou cukla, a najednou bylo opět světlo. Než jsem si ale stihla vůbec uvědomit, že se něco změnilo, začal Caligo řvát. Zděšeně jsem ucukla, přitiskla jsem se ke stěně, když chytil Dormu pod krkem. Rozhlédla jsem se kolem, trochu dezorientovaná, ještě před malou chvílí jsem měla ruce přilepené na umírajícím těle, držela jsem krok s Eloreou a nevěděla jsem, jestli mi moje síly budou stačit, abych tu holku zachránila. A teď najednou byla pryč. A nejen ona. Ale i další dva. Dragon a Scarlet, ta dívka co skoro nemluvila. Nebyla jsem už schopná slova. Vyčerpaně jsem se svezla po zdi na zem, ruce se mi třásly a do očí se mi nahrnuly slzy. Nechtěla jsem být středem pozornosti, když se tam všichni začali hádat. Teda až na Lea a ten stál stejně zaražený jako já.
Najednou jsem ucítila něčí ruce, jak mě zvedly na nohy. Polekaně jsem sebou škubla, ale očividně to nebylo nic extra platné, ty ruce byly nějaké silné. Není divu, byla to Elorea. Vyděšeně jsem na ní zamrkala a vlastně jsem se ani nehla, když mě oprášila.
Sotva jsem se zmohla na vyčerpané: " Díky."
A ani nevím jestli to bylo pořádně slyšet. El i Caligo celkem jasně naznačili, co bych měla dělat. A víte co? Měli pravdu. Budu ráda, když vůbec dojdu do svého pokoje, natožpak, abych se tu hádala a nebo snad hledala něco dalšího. Caligo však podotkl něco... něco zajímavého.
" Nechci zůstat sama."
Pípla jsem potichu, ale to už se Caligo a Elorea otočili k odchodu a já tu zůstala s Leem, Angerem a vtělením Dormy. Podívala jsem se na ně, celá rozechvělá, ale nějak už jsem se nezmohla na nic než jen sklopit oči k zemi a počkat. Křídla jsem měla ztěžka svěšená k zemi, rozhodně jsem nevypadala na to, že ještě někam doletím nebo snad dojdu...
 
Elorea Foster - 02. února 2022 10:19
thorwallpapers13–kopie9374.jpg

Zasedačka


„ A nebo naopak přesně věděli, že se sem dostanu já. To proč jsem tady je jen jedna velká zrada ze strany mých bohů, i mého tábora. Byl jediný způsob jak mě z tábora dostat… Ale to je na poněkud… jiné povídání. Věděli, že se sem dostanu hned, jak se něco poštve.“
Zatnula jsem zuby, tak trochu vzteky, ne na Caliga. Dragon už to věděl, jenže jedinej komu jsem tady mohla aspoň trochu věřit je pryč. A teď tu zůstala vyděšená holka, kluk, kterej je zvyklej max tak na kamery a Caligo. Nezodpovědnej floutek, s prořízlou držkou až k zemi, který si skoro pořád koleduje o přezdržku. Skvělý… Možná jsem až moc kritická, možná bych měla zmírnit samu sebe, ale měla jsem problém se tady vůbec někomu otevřít. Vždyť jsem dlouhodobě nebyla schopná komunikovat s lidmi ve svém táboře… a to se změnilo až když přišel Darius. Jenže ten je teď pryč…
Caligo mě překvapil, když najednou vypadal tak klidně, a hlavě, zmínil, že je někde poblíž chlast.
„ No… kdybys náhodou nevěděl, můžeme to vzít přes můj pokoj…“
Mírně pobaveně jsem se ušklíbla. Potřebujeme trochu rozehnat stresy? Alkohol s tím může trochu pomoc. A navíc… stejně budeme otevírat Asgardské průchody… těm to vadit nebude.
„ Jestli víš, kde je možnej alkohol tak mě veď…“
Nechala jsem tam ty čtyři stát a vydala jsem se za Caligem. Zamířil si to do zasedačky. Pozorovala jsem ho, jak otevírá ten skrytý bar a s tím jak postupoval se mi víc a víc rozšiřoval úsměv.
„ To je fakt na hovno nouzovej plán, svěřit ho někomu paličatému a nestálému…“
Uchechtla jsem se.
„ To už je fakt zoufalý…“
Zavrtěla jsem hlavou, a jakmile odsunul stěnu minibaru, pozorně jsem mu nakoukla přes rameno.
„ Může být… ale budem to muset vzít sebou, tak nějak bychom se po těch dnech vyvalování fakt asi měli do něčeho pustit…“
Dodala jsem a vzala jsem si skleničku. Mírně jsem se zašklebila, když zmínil, že by neměl riskovat naštvání mého… no to je jedno…
Jakmile zvedl sklenku k přípitku, udělala jsem totéž, i když jsem s jejím obsahem první mírně zakroužila.
„Skål!“
Jemně jsem přitiskla skleničku ke rtům a upila jsem. Ne, nekopnu to do sebe, jak to největší hovado, i když bych… achjo. Stejně jsem mu ale chtěla něco říct. Zvedla jsem k němu oči a na chvíli sklenku postavila na stůl.
„ Já ale vím, že jsou na živu.“
Zvedla jsem pravou ruku s prstenem, z kovu, který se leskl stejně jako moje kladivo, které jsem měla kolem krku, vpravený do Mithrilového opletení ve kterém jsou zasazené teď momentálně dva zlaté kameny. Po neznámém kovu občas přejel záblesk, jako by byl kov zalitý ve skle a vše probíhalo pod ním. Celý prsten je popsaný runami, strašně drobnými, a Asgardskými, takže momentálně tady jsou čitelné jen pro mě.
„ Ještě před pár dny ty dva kameny byly rudé jako krev. Měly označovat, když je někdo z nás v nebezpečí, nebo hůř, mrtvý. Kdyby ale byli jejich nositelé mrtví, kameny by praskly.“
Sebrala jsem skleničku. Něco mě sevřelo v krku, takže jsem na chvíli prostě zmlkla a na hovado do sebe skleničku kopla. Z tohohle se zase tak rychle nezdupu. Navíc to co řekl... Chce mi pomoct...
„ Promiň, že jsem po tobě hodila to kopí.“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11811804771423 sekund

na začátek stránky