Zasedačka

„ A nebo naopak přesně věděli, že se sem dostanu já. To proč jsem tady je jen jedna velká zrada ze strany mých bohů, i mého tábora. Byl jediný způsob jak mě z tábora dostat… Ale to je na poněkud… jiné povídání. Věděli, že se sem dostanu hned, jak se něco poštve.“
Zatnula jsem zuby, tak trochu vzteky, ne na Caliga. Dragon už to věděl, jenže jedinej komu jsem tady mohla aspoň trochu věřit je pryč. A teď tu zůstala vyděšená holka, kluk, kterej je zvyklej max tak na kamery a Caligo. Nezodpovědnej floutek, s prořízlou držkou až k zemi, který si skoro pořád koleduje o přezdržku. Skvělý… Možná jsem až moc kritická, možná bych měla zmírnit samu sebe, ale měla jsem problém se tady vůbec někomu otevřít. Vždyť jsem dlouhodobě nebyla schopná komunikovat s lidmi ve svém táboře… a to se změnilo až když přišel Darius. Jenže ten je teď pryč…
Caligo mě překvapil, když najednou vypadal tak klidně, a hlavě, zmínil, že je někde poblíž chlast.
„ No… kdybys náhodou nevěděl, můžeme to vzít přes můj pokoj…“
Mírně pobaveně jsem se ušklíbla. Potřebujeme trochu rozehnat stresy? Alkohol s tím může trochu pomoc. A navíc… stejně budeme otevírat Asgardské průchody… těm to vadit nebude.
„ Jestli víš, kde je možnej alkohol tak mě veď…“
Nechala jsem tam ty čtyři stát a vydala jsem se za Caligem. Zamířil si to do zasedačky. Pozorovala jsem ho, jak otevírá ten skrytý bar a s tím jak postupoval se mi víc a víc rozšiřoval úsměv.
„ To je fakt na hovno nouzovej plán, svěřit ho někomu paličatému a nestálému…“
Uchechtla jsem se.
„ To už je fakt zoufalý…“
Zavrtěla jsem hlavou, a jakmile odsunul stěnu minibaru, pozorně jsem mu nakoukla přes rameno.
„ Může být… ale budem to muset vzít sebou, tak nějak bychom se po těch dnech vyvalování fakt asi měli do něčeho pustit…“
Dodala jsem a vzala jsem si skleničku. Mírně jsem se zašklebila, když zmínil, že by neměl riskovat naštvání mého… no to je jedno…
Jakmile zvedl sklenku k přípitku, udělala jsem totéž, i když jsem s jejím obsahem první mírně zakroužila.
„Skål!“
Jemně jsem přitiskla skleničku ke rtům a upila jsem. Ne, nekopnu to do sebe, jak to největší hovado, i když bych… achjo. Stejně jsem mu ale chtěla něco říct. Zvedla jsem k němu oči a na chvíli sklenku postavila na stůl.
„ Já ale vím, že jsou na živu.“
Zvedla jsem pravou ruku s prstenem, z kovu, který se leskl stejně jako moje kladivo, které jsem měla kolem krku, vpravený do Mithrilového opletení ve kterém jsou zasazené teď momentálně dva zlaté kameny. Po neznámém kovu občas přejel záblesk, jako by byl kov zalitý ve skle a vše probíhalo pod ním. Celý prsten je popsaný runami, strašně drobnými, a Asgardskými, takže momentálně tady jsou čitelné jen pro mě.
„ Ještě před pár dny ty dva kameny byly rudé jako krev. Měly označovat, když je někdo z nás v nebezpečí, nebo hůř, mrtvý. Kdyby ale byli jejich nositelé mrtví, kameny by praskly.“
Sebrala jsem skleničku. Něco mě sevřelo v krku, takže jsem na chvíli prostě zmlkla a na hovado do sebe skleničku kopla. Z tohohle se zase tak rychle nezdupu. Navíc to co řekl... Chce mi pomoct...
„ Promiň, že jsem po tobě hodila to kopí.“

Se zarytou vzpurností v očích jsem probodával Dormu pohledem během celého jejího vysvětlování, které bylo víceméně plné předpokládaného ´možná a nevím´. Během svého výlevu pocítím na rameni Eloreinu ruku, ale neodstrčím ji ani sebou netrhnu. Vlastně vnitřně jsem jí trochu i vděčný, protože to vypadá, že se přeci jen zajímá - jakkoliv - o to co se tu děje. To vážně jediný, o koho se tu budu moct opřít, je někdo, kdo mě chtěl ještě před pár hodinami zabít? Moje vyhlídky se evidentně zlepšují!

"Ty mě sereš Dormo. Děláš si prdel?!" zamračím se na oslovenou"Zprovoznit základnu? O co jsme se tady kurva do prdele asi snažili?! Nestačili jsme otevřít ani první dveře a stalo se tohle! A ten zmizecí blikanec jsme nemohli bejt my, tohle je podružnej systém, šlo o testovací sekvenci. Pokud by jeho iniciace způsobila tohle, tak ti rovnou můžu říct, že jsme pěkně v hajzlu, protože tím pádem nás může zabít i blbej automat na kafe!" odfrknu si na napitvořím se hlasem na jednu z mých oblíbených scén z Červeného Trpaslíka "Dám si koktejl a tyčinku! - Odpočet zahájen, loď bude zničena za 15 minut" kontruju druhou větou coby odpovědí sterilním hlasem. "Stark byl genius, ne debil, musel počítat s možností, že se sem někdo dostane i bez něj nebo někoho z vedení" zavrčím Dormě zase do obličeje, ale na Eloreu lehce kývnu přes rameno, že jsem jakž taký klidný.

"Jasně, Eloreina asgardská DNA může být jeden ze spouštěcích mechanismů. Však nedávno jsem jí říkal, že bych ji potřeboval na nějaké testy, je to jedna z teorií se kterou pracuju, ale ještě jsme se k tomu nedostali" povzdechnu si, když si vzpomenu jak mě na oné snídani probodávala pohledem, když jsem jí o vzorkách říkal. "Co se týká nouzových mechanismů a pojistek v systému, tak pravděpodobnost, že by se sem dostal rodilý asgarďan je patrně menší, než že se sem dostane někdo od Strange. Proto jsme začali s Dragonovou magií. Což je další věc. Dragon byl jedinej, kdo tu uměl to čáryfukování. Pokud základnu stavěli Stark se Strangem, tak jsme přišli o jedinýho člověka, kterej ovládal věci, na kterých půlka zdejších technologií stála. To je dost velkej setback. To jen abysmě měli sumář" sjedu ještě Dormu pohledem, jako bych se snažil podtrhnout jak moc v háji jsme. "Jo, jdu, něco ostřejšího bodne ... co se vás dvou týče, má pravdu, měli byste odpočívat ... ale radši někde spolu, mám za to že by nikdo z Vás neměl teď nikam chodit sám, při tom co se tady děje" prohodím přes rameno na Eloreu nezvykle klidně i tiše vzhledem k mému právě uplynulému projevu a zbytek adresuji na dva jí zmiňované vystresované členy. "Myslím, že i vím, kde něco najdeme" povzdechnu si a kývnu opět na ni, když zamířím do zasedačky.

Počkám na ni, případně půjdu za ní, pokud si to namíří jinam "je dost možné, že klíčem k téhle základně je přímo to kopí co neseš. Nebudu si hrát na nějakýho experta na vaše artefakty, ale pokud je pravda co jsem četl a pochopil, jsou unikátní, minimálně takové jako tohle kopí, ne? Mají naprosto jedinečnou energetickou stopu a defacto mají vlastní identitu. Nevím jak jsi k němu přesně přišla, ale pokud to, že Ty jsi tady s tím kopím je součást nouzovýho plánu, nebylo by úplně mimo mísu, že se počítalo s tím, že právě to kopí to tady mimo jiné může odemknout a zprovoznit. Jako víceúčelový klíč" prohodím po cestě další ze svých domněnek a pokud nešla tedy jinam, dojdeme až do zasedací místnosti. "Stark se rád napil co vím a tady se odehrávala dlouhá a důležitá jednání, nebo minimálně měla" vysvětluju pomalu, zatímco ohledávám stůl a stěny. Nakonec s pousmáním po zatlačení a lehkém cvaknutí odsunu jeden panel na stěně a odhalím slušně vybavený minibar. Vytáhnu láhev archivní skotské a dvě skleničky z tlustého skla a ukážu své nové společnici láhev, zda vyhovuje. Pokud ano, odzátkuju ji, naliju do obou sklenek dvojitou porci, jednu sklenku jí podám a postavím láhev na stůl. "Vím že bych neměl riskovat, že naštvu ten tvůj božský zadek, ale musím chtě nechtě zmínit ještě jednu věc ... kdyby se něco takový stalo i mě a neměl jsem šanci udělat to pozdějc" pohodím hlavou k místu kde nám zmizeli tři lidi. "Nechci ti dávat planý naděje, ale myslím si, že ti co jsi znala jsou naživu. Stark, Strange, tvůj otec a tak. Někde a nějak. Velmi patrně budou zdrojem předlohy těch ... speciálních zlatých držšek, které jsme viděli. Je to jen má domněnka, ale dává mi to smysl a vážně tomu věřím. Čili pořád je něco, za co bojovat, do poslední chvíle. No a vzhledem k tomu, že nás patrně čeká smrt v nečinnosti tak jako tak, nevidím důvod, proč to alespoň nezkusit. Moc co ztratit nemáme, já teda určitě, čili jak jsem řekl dřív, když to půjde, pomůžu ti je najít, i kdyby to mělo bejt to poslední co udělám. Jestli to teda něco znamená" pousměju se při poslední větě s trochu lehčím hlasem a pokrčím rameny, zatímco dřívější věty byly spíše hloubavé a opatrně volené a pozvednu letmo sklenku na znamení přípitku.

Základna

„ Takže jednoduše řečeno, jsme tu v domácím vězení. Dobrovolně odsud odejít nemůžeme, pokud to nepovolí Dorma a pokud budeme dělat potíže, přišpendlí nás k zemi.“
Nakrčila jsem nos a odvrátila jsem pohled. Pohlédla jsem na našeho malého anděla na zemi, jak se choulila a objímala si vylekaně a vyčerpaně kolena nakonec jsem ji opatrně zvedla a postavila na nohy. Trochu jsem ji oprášila, ale tak nějak nebylo moc jak ji povzbudit. Všechno co udělala, udělala naprosto zbytečně, i když se snažila sebevíc, nějaká vyšší moc jí prostě … všechno pokazila. Nejsem si úplně jistá, jak bych jí měla pomoct.
Dorma mluvila o tom svém problému cokoliv tady zjistit mimo to, co už zná a tak nějak mi přišlo, že je to prostě… bezútěšná situace bez východiska.
„ Je skvělé vědět, že pokud se pokusíme o neautorizovaný přístup, že nás usmaží vlastní základna…“
Podotkla jsem trochu sarkasticky a znovu jsem zavrtěla nespokojeně hlavou. Poslouchala jsem obě dvě Dormy, jak si dodávají informace a trochu přimhouřila oči, když zmínila, že tahle základna jsou dveře i do jiných dimenzí.
„ Takže okopírovali Bifrost víc než jen na cestování na zem…“
Odfrkla jsem si.
„ Problém je, že pokud se někdo zmocní Heimfalova meče, budou mít stejný most, jako my. Víceméně se dostanou kamkoliv se jim zachce. Heimdalův meč a kopí jsou klíče od Bifrostu, nic jiného ho neodemkne. A my máme jenom jeden z nich. Jistě můžeme podotknout, že sem se nikdo nedostane…“
U toho jsem mírně protočila oči v sloup.
„ Ale pokud získají Heimdala a budou alespoň trošku uvažovat nad tím, co vlastně Heimdal umí, tak časem vypátrají i tohle „hluché a slepé“ místo v jinak velmi rušném světě… Vím, jak jsem v boji používala moc Jolky, jeho dcery. Před ní se nikdo neschová, ani kdyby se schoval nikde…“
Což sice moc nedává smysl, ale na tom nesejde… ne teď. Jolka byla velmi nebezpečná, když byla ve vedení jiného týmu. Vlastně byla jedna z těch, kteří mě dokázali zastavit v postupu, při trénování, když dokázala strategicky rozmístit vlastní lidi. Kéž by tu Jolka byla…
Přes tvář se mi mihl stín smutku. Všichni jsou pryč a já trčím tady na tomhle prázdném místě, které má být nejbezpečnější mezi světy a nemůžu dělat vůbec nic… nic zatraceně.
Znovu jsem se na Dormu zadívala, když zmínila Thora a Asgardskou technologii.
„ Fajn… tady už stejně nikdo nic nevyřeší. Angel by si měla jít odpočinout, je vyčerpaná úplně zbytečně. Tady Vlkouš je v šoku a vlastně se mu vůbec nedivím, takže ten by si měl na chvíli jít dáchnout… nejlíp s pár panákama něčeho ostřejšího…. Caligo…“
Podívala jsem se na něj. Budeme muset spolupracovat. Aspoň nějak. Budeme mít spoustu možností se pokusit nezabít navzájem. Paráda…
„ Půjdeš semnou? Nebo jdeš trucovat?“
Pozorovala jsem ho. Ať se rozhodne jak chce, já půjdu zjistit, co sem táta dovlekl.
„Jedno je ale jisté. Asgard padl a Heimdal je nejspíše na jejich straně i se svým mečem nebo jeho lacinou zlatou kopií, která však asi bude mít stejné vlastnosti. Pokud bychom měli alespoň trošku štěstí, měli bychom ten meč zkusit získat a znemožnit jim používat alespoň Bifrost.“
Dodala jsem k Dormě.
„ A teď… kam mám jít?“

Rozepře v centru
Elorea, Caligo, Angel, Zodiac, Mr. Anger

Každý se s aktuální situací rozhodl vyrovnat po svém. Angel a Zodiac byli v šoku a neschopni slova. Anger bezmocně svíral ruku v pěst a druhou se opíral o stěnu, jako by mu to snad mohlo zajistit, alespoň malý pocit, jakési stability. Vtělení Dormy a postupně zvedlo a čelilo kritice, které jak se zdá rozumělo pouze částečně, přece jen většinu informací vám předala Dorma, jakožto základna a za těch pár dní jste již měli možnost si všimnout, že se nechovají, jako totožná bytost. Tedy ne vždy, tak jak by se očekávalo.
Vtělení Dormy si chvíli prohlíželo Caligův obličej, jako by hodnotila každičký pohyb a záchvěv mimických svalů, když naslouchala jeho ostrým a rozhořčeným slovům, které mohly být v tuto chvíli na místě.
"Nemám sebemenší důvod vám lhát pane Hackette."
Její první slova byla odměřená, odtažitá a pro její osobu až netypická vzhledem k tomu, jak s vámi dosud jednala. Stála vzpřímená a opětovala pohled Caliga.
"Kdybych měla kompletní data k řešení této situace nezdržovala bych se zde rozhovorem s vámi a učinila bych ihned patřičné kroky k zajištění návratu našich společníků. Ale stejně, jako vy, nebo kdokoli zde, ani já nemám přístup ke všemu, k čemu bych potřebovala. Možností toho, co se stalo se nabízí vícero. Jedna z prvních je, že jsme při nabourávání té komory aktivovali nějaký skrytý ochranný mechanismus základny, který toto provedl. S jakými následky, nebo proč po tom zatím pátrám."
Zaujala mírnější klidnou pozici, mírně se rozkročila a dala si ruce za záda, jakoby podávala hlášení, nebo měla rozdávat rozkazy.
"Váš požadavek o návrat skrz Bílý Most musím zamítnout stejně, jako ten, který měla předtím Eloera a před ní Anger."
Letmo slétla pohledem na naposledy zmíněného, jakoby snad vypustila na svět, něco co by říkat správně neměla.
"Je naprostou pravdou, že přístup k systémům zde obsaženým je velmi omezen. Bezpečnostní protokoly a uzavírky, které pan Strange a Stark před svým odchodem provedli byly.....velice striktní. Nejspíše předpokládali, že první osazenstvo sem dovedou osobně a přístup znovu otevřou. Domnívám se, že silná uzávěra je provedena především proto, aby předešli tomu, že by se tu před vámi dostal někdo z nepřátel, kdo by základnu obsadil. Měl by tak jen její kousek, který by mu nebyl dostatečně k užitku. To, že jsem UI tohoto místa neznamená, že sama nejsem svázána pravidly a protokoly. Je spousta věcí, ke kterým potřebuji aktivovat přístup. Přístup osoby z venčí. Je to paradox, ale je to tak."
Pokračovala rozkročená Dorma ve svém klidném výkladu a seznamováním s detaily toho, co již v minulosti naznačila.
"Ztráty v našich řadách mne trápí stejně, jako vás. Znamená to, že projekt nemá takovou úspěšnost v jakou se doufalo, nebo že je nepřítel silnější, než jsme předpokládali. Co se Angera týká nelze jej označit za velícího důstojníka v pravém smyslu. Ano oceňuji, co pro rozběhnutí projektu udělal a co udělal pro vás, aby vás sem dostal. Ale zde jeho pravomoce končí. Pravda měl možnost a čas nastudovat si pár manuálů a příruček, které zde byly dostupné, aby byl schopen alespoň trochu operovat s tím, co je aktuálně na základně k dispozici, ale o nějakých vyšších pravomocech nemůžeme hovořit. Je však pravda, že pokud by jej někdo s odpovídajícím přístupem zadal do databáze, jakožto výše postavenou osobu této základny mohlo by to jemu, nebo komukoli jinému, kdo by takovýto přístup získal zajistit možnost odemknout některé protokoly a přístupy. Neznám však žádnou osobu, která by se zde nacházela a měla takovéto pravomoce."
Na obrazovce se objevilo UI Dormy.
Z toho, co jsem vytáhla z databáze těsně před a po výpadku, nic nenasvědčuje, že by došlo k narušení základny zvenčí. To znamená, že ať se již stalo cokoli jedná se o interní zdroj. Jak již mé vtělení řeklo mohlo se to stát díky narušení některého z protokolů, jako obranný mechanismus, ale to mi přijde nepravděpodobné s ničím obdobným jsem se dosud nesetkala. Další možnosti, které se mi výpočetně nabízejí je, že je nadřazený protokol základny, ke kterému nemám přístup z nějakého důvodu přenesl do jiné nedostupné části základny. A jelikož by se nacházeli v jiné části základny, než sahají mé seznory, nebyla bych schopna jejich životní funkce lokalizovat. Takovouto reakci základny do které nemám přístup si dovedu vysvětlit jen několika možnými způsoby. První nějakým způsobem základna rozpoznala, že je člen základny v ohrožení života a přenesla jej do většího bezpečí, kde mu může být pomoženo. Zbývající členové základny, kteří se přesunuli s touto osobou mohli být vybráni záměrně, nebo náhodně zvoleným algoritmem či vedlejším efektem. Předpokládám ale spíše, že se jednalo o záměr kvůli jejich schopnostem, než náhodnou řetězovou reakci. Druhá možnost je, že se pokusila základna přenést nás všechny ale z nějakého důvodu se jí to podařilo pouze u těchto tří. Samozřejmě ve hře je i neznámá příčina. V tuto chvíli procházím veškeré dostupné záznamy, které by mi k této situaci řekly více."
Vysvětlila vám z obrazovky.
"Ne nejedná se o žádný teambuilding. Chcete pravdu Caligo ? Pravda je taková, že vás v tuto chvíli potřebujeme. Vás všechny. Pokud se takhle základna nerozběhne celý svět půjde do kytek, ne jen Země, ale všechno ve vesmíru a ne jen tady, ale i ve všech světech nám podobných, protože tato základna je mezi krok a zároveň dveře. Dveře k nám, ale i do jiných světů. Do jiných realit to proto je vlastně postavená všude a zároveň nikde."
Vyřkla Dorma aniž by přestala opětovat Caligův pohled.
"To je pravda Eloero a právě kvůli tomu je třeba zprovoznit základnu. CO největší část to půjde."
Stočila pohled příslušným směrem. Pak se však na okamžik zarazila, když vyřkla Eloera další větu. Na chvíli se jí protočily panenky a vypadala trošku, jako nabíhající systém Windows, když znovu přítomně přelétla očima všechny přítomné.
"Chybějící střípek skládačky. Výborně Eloero zaměřila jsem svou pozornost příliš úzce na to, co jsem znala. Technologie Ásgardu zde figurovala, nebo tedy spíše byla obsažena v tak malém množství, že jsem jí pominula, byla neznámá a stejně nedostupná. Většina základny je postavena jiným stylem, ale nyní když jste to zmínila. Prošla jsem si záznamy dostupných částí základny a narazila na jeden průchod, který odpovídá Ásgardské technologii, tedy porovnám-li vybavení a kopí, které jste sebou přinesla s tímto průchodem. To by mohla být naše cesta dál. S trochou štěstí nám to pomůže otevřít, alespoň část základny. Je pravda, že databáze občasně zmiňuje, že se zde Thór občas vyskytoval, nepředpokládala jsem však, že by natolik zasáhl do vzniku základny, jako takové."
Zatvářila se Dorma zamyšleně. Každopádně. Měli jste alespoň něco.....stopu. Naději? Směr?

Poloprázdná základna

Po celou dobu jsem svírala bezvládné tělo v náručí, pozorovala jsem Caligovi ruce a opravdu pevně jsem doufala, že se mu to povede. Bylo nás málo a takhle o někoho zbytečně přijít…
A pak najednou zhaslo světlo.
„ U Odina, co se to…“
Ohlédla jsem se za Dormou, ne že bych najednou něco viděla. Slyšela jsem podivné skřípění, jak padala a někdo ji chytal. Ve stejnou chvíli jsem měla chuť Milu prostě pustit na zem a tasit zbraně, protože všechno kolem naznačovalo, že se na nás něco chystá zaútočit. Neudělala jsem to jen proto, že bych ji tím pádem mohla dorazit. Ne mohla, dorazila bych jí určitě a to by mi nikdo nepoděkoval. Jenže se neozývali žádné cizí kroky, nikdo neřval. A pak se světlo rozsvítilo. Dorma se zvedla do sedu, skoro to vypadalo, že je vylekaná, což snad ani u stroje není úplně možné, ale Stark je asi všeho schopný… a Dragon byl pryč. A MIla… A Scarlett také.
„ K-kde jsou?!“
Vyhrkla jsem, skoro jsem se oprášila rukama, jako by snad na mě mohl být nějaký popel po nějakém šíleném kouzle, ale nebylo tam nic. Z Reproduktorů se ozvala Dorma se svou poněkud… nevěřícnou zprávou. Jsou pryč. Pryč… Než jsem stihla otevřít pusu, Caligo se toho ujal A vlastně řekl všechno, co jsem chtěla říct já. A dokonce i obdobně jako já. Zadívala jsem se na Angera i Dormu. Obě do očí, jako by mi to snad mohlo nějak pomoct.
„ Oni to neví…“
Promluvila jsem opatrně. Položila jsem mu ruku na rameno a stiskla jsem. Ne silou, ale tak abych ho mohla zadržet, kdyby se čirým vztekem pustil do Angera nebo do vtělení Dormy.
„ Jestli si s námi hrají, tak ta hra právě skončila.“
Zadívala jsem se na Angera, ale zatřásla jsem hlavou.
„ Ale tohle už by byla vážně špatná hra. Pochybuju, že vědí, co se tu stalo. Ať padne, jak padne, základna není bezpečná. Tím že to tu zhaslo a vypadl systém, nebude ani záznam toho co se tu stalo, takže nic nezjistíme.“
Zamračila jsem se. Pochybuji, že se uklidnil. Vlastně i ve mně bublal vztek, ale asi by ničemu nepomohlo, kdybych bouchla taky. Vlastně bychom mohli dopadnout zase vleže, jako kdy jsme sem přišli a Caligo mě naštval.
„ Pravda je taková, že jsme v háji. Tahle základna nám sice dává jakýsi pocit zázemí, ale rozhodně ne bezpečného. Tak jak tak ale nemáme možnosti se přímo postavit zlatodržkám, ne teď a rozhodně ne na přímo bez nějaké přípravy. V tuhle chvíli nám ani trénink nepomůže. Budeme potřebovat informace a pokud možno lékařské zabezpečení, jídlo.“
Stáhla jsem pomalu ruku z Caligova ramene a rozhlédla jsem se.
„ Není možnost, že by tu bylo něco, co odemknu já? Tony byl přeci jenom můj kmotr… A Strange taky… Museli počítat s tím, že mě sem, jako ochránce Asgardu, Odin s Thorem pošlou, jinak by sem kopí nikdy nedorazilo.“

Budeme pokračovat, měli jsme dlouhodobou rodinnou návštěvu

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Nepříznivá bilance

S potem na čele se snažím systémy odemknout co nejdříve, když Dorma najednou hlásí selhávání systémů. "Co? To nejsem já ... nemůžu bejt, tohle je podružnej systém!" zamračím se a i když rozum radí hned se tím zabývat, pracuji co nejrychleji dál, protože jde o vteřiny. V tom vypadnou světla. "Co to kurva...." rozhlédnu se v naprosté temnotě, kterou jen velmi lokálně rozzařuje obrazovka tabletu. Když se rozsvítí, zmateně a nevěřícně si prohlížím místo, kde ještě před chvílí Dragon stál. "Hej, kde ... " chci se zeptat, ale to už umělá inteligence hlásí tři zmizelé - beze stopy. "Tři?" rozhlédnu se a rychle vstanu. Podle výrazu i pozic dvou zbývajících dívek okamžitě identifikuju zmizelou Milu, ale zběžně přeskakuji z jednoho na druhého, abych zjistil kdo byl třetí. Naše šedá myška. "Scarlett" zamumlám si pro sebe. Trvá to vteřinu nebo dvě, než mi obličej potemní, tablet bez zájmu automatickým pohybem ledabyle odhodím na tašku s nářadím a se zatnutou pěstí vyrazím razným krokem za ztělesněním Dormy.

Zastavím se jen pár centimetrů od ní a zúženýma očima ji koukám přímo do jejích umělých. Rázným gestem ruky teď, i kdykoliv během řeči, naznačím komukoliv, kdo by se mě pokusil zastavit, že teď opravdu ne. "Tak a teď mi na rovinu a popravdě řekni, co se právě kurva stalo!?" vyzvu ji hlasem naplněným chladem a potlačovaným vztekem. "Jestli uslyším jakýkoliv vytáčky, lež, nebo to bude prostě že nevíš, tak mi rovnou otevři ten podělanej Bílej most a já odcházím!" ukáži prstem do míst, kudy se k mezidimenzionálnímu průchodu jde. "A nech si rovnou od cesty chlácholení. Jsme na místě, které neznáme a přístup k většině z toho - a že jde i o kriticky důležitý věci - nemá ani momentálně velící důstojník" ukážu na Angera a prostupnost rozladění a hněvu v mém hlase se pozvolna zvyšuje "ani umělá inteligence, která to tady údajně má řídit. Jediný benefit, co měl vyvážit tenhle výstřel na slepo, bylo údajné bezpečí. Oprav mě, jestli se pletu, ale během prvního tejdne jsme přišli o polovinu osazenstva a z toho tři lidi přímo tady na ty zakletý základně. Puf, jsou prostě v prdeli a my nevíme co se s nima stalo a nemáme, kurva, ani přístup k informacím ve zbytku facility, které by nám to možná, a to podotýkám, MOŽNÁ, mohli osvětlit. A to ani nemluvím o tom, že jeden z těch lidi byl v potenciálně smrtelném stavu kvůli tomu, že šel na tréninkové hřiště. S ním se tahle událost asi spojit nedá, protože Matt tam vůbec nebyl, byl se mnou úplně jinde a Scarlett byla s Eloreou a zpracovávala data!" už Dormě se zarputilým výrazem křičím do syntetického obličeje. "Jestli má bejt tohle nějaká dementní forma teambuildingu, tak si ji strčte do prdele! Nevím jak oni" ukážu na zbytek přeživších "ale já vám na tohle nejsem vůbec zvědavej. Jsem tady, protože svět je ve sračkách a jestli je šance tomu zabránit a třeba to i votočit, někdo se jí musí chopit. Ale to neznamená nechat se jen tak z prdele pozabíjet protože prostě proto! To si radši chcípnu sám, svobodný, tam venku kde to znám, než z neznámých příčin jako krysa v tomhle pošahaným bludišti!! Já chci pravdu a chci ji hned!!!" zavrčím jí do obličeje a zatvrzele čekám odpověď.

Drolící se svět

Elorea, Caligo, Anger, Mila, Zodiac, Dragon, Scarlett, Angel

"Adrenalinová injekce by jí mohla ještě přitížit. Není to alergická reakce, na které jste zvyklí."
Rozlehl se, jako první chodbami Dormin hlas. Kromě toho se ozývaly jen vaše hlasy a dunění bot o podlahu, když jste spěchali k oné komoře. Každá vteřina, každý úder srdce, každý nádech se zdál, jako věčnost a přitom vám tolik potřebný čas ubíhal tak rychle. Ve spáncích vám bušily zběsilé i zoufalé myšlenky, každý se potýkal s tím svým. Každý se snažil přispět svou troškou do mlýna i, když šlo o sebemenší detail.
Caligo se jal zdolávání zámku na komoře, zatímco Elorea držela Milu v náruči a Angel se jí snažila udržet naživu. Síly jí však kvapem opouštěly. Zmítající se duše na pomezí si brala více jejích sil, než by byla ráda. Po chvíli jí již slábly nohy a byly by se podlomily, kdyby jí pohotově nepodepřel Zodiac, který chtěl být taky alespoň nějak užitečný. Caligovi tepalo ve spáncích, jak se zběsile snažil překonat ochrany zámku. Dragon se připravil s dvouprstenem na ruce vytvořil magický kruh, kterým se snažil alespoň dočasně odstínit magické ochrany, kterými byl zámek opleten. Oběma mladíkům vyrašil na čele pot úsilím. Angel na tom byla podobně. Anger se zatnutými zuby přecházel sem a tam, protože nevěděl, jak pomoci. Scarlett postávala jen bokem, aby nepřekážela a celé dění sledovala obdobně, jako vtělení Dormy.
V jeden okamžik však Scarlett zpozorněla a zadívala se do zdánlivě prázdného prostoru chodby. Zamračila se tím směrem a chvíli tam její pohled utkvěl. Caligovi se konečně dařilo probojovávat skrz zámek, ale bránily mu ještě magické ochrany, které byly propleteny posledními okruhy a právě na nich pracoval Dragon. Mila byla naživu, ale byla na tom špatně, hodně špatně. Nebýt Angel nebyla by však již mezi živými. A právě, když Dragon začal roztahovat magickou síť, která bránila Caligovi zarazil se. Polevil v soustředění a stočil svůj pohled podobným směrem, jako Scarlett.
"Co to...?"
Zamumlal spíše pro sebe, než k ostatním a nakrčil čelo.
"Něco se děje. Cítím, že systémy selh....ha...va...jííííí...."
Pokusila se vás varovat Dorma, která se zapotácela, její hlas se začal zpomalovat až nakonec její tělo šlo bezvládně k zemi. Naštěstí se jí podařilo Angerovi zachytit, i když kvůli tomu musel jít k zemi do tvrdého kleku. O úder srdce na to pozhasínalo veškeré osvětlení na chodbě a dveře přišly o šťávu. Všichni jste překvapeně a zmateně zalapali po dechu a rozhlíželi se kolem sebe.
Minulo několik sekund, než se chodbou znovu rozsvítilo světlo a Dorma se s leknutím probrala a zvedla do sedu.
"Zaznamenala jsem náhlý výpadek energie neznámého původu."
Hlásila Dorma z reproduktorů. Když jste se rozkoukali, krve by se ve vás nedořezal. První kdo si toho všiml byla Elorea a vzápětí vyčerpaná Angel. Mila byla pryč. Nebylo po ní ani stopy a přitom ještě před okamžikem si byly obě děvčata jisté, že se jí dotýkají. A to nebylo k vašemu překvapení všechno. Caligo se zděšením zjistil, že Dragon, který stál jen o kousíček za ním, tam již nestojí. Anger, který se pohotově ohlédl přes rameno ke svému zděšení zjistil, že zmizela také Scarlett. Ani po jednom ze tří vašich společníků nebylo ani stopy. Jako by se prostě rozplynuli do vzduchu.
"Zaznamenávám tři chybějící osoby. Životní funkce ani přítomnost ani jedné z chybějících osob, nezaznamenávám na žádné části základny, do které mám přístup. Je to, jakoby....prostě zmizeli...."
Ozvala se znovu Dorma z reproduktorů nevěřícně.

Závod o život

Tak nějak jsem si najednou přišel hodně navíc. Elorea Milu nesla zatímco Angel se jí snažila zachránit život. Anger vykřikoval rozkazy a všichni se dalo do pohybu. Já jen chvíli strnule klečel na místě ve chvíli, kdy už byla většina skupiny pryč.
"Mohl jsem tomu nějak zabránit?"
Mihla se mi myslím myšlenka. Nakonec jsem však zatřepal hlavou a zvedl jsem se a vyběhl za ostatními. Držel jsem se více vzadu, protože tady by moje svaly, ani zvířecí instinkty moc nepomohly. Pozoroval jsem záda svých společníků a to, jak uháněli kdo ví kam.
"Podaří se jim zachránit jí život?"
Nejspíše nikdo jsme si zatím neuvědomovali, že nebezpečí číhá opravdu úplně všude a nemusí to být zrovna Zlatodržky, které nás dostanou, ale i jen obyčejná hloupá náhoda. Můj nos cítil blízkost smrti, stejně, jako si toho byli vědomi všichni ostatní. Pro mě to byl však trochu jiný vjem. Budil ve mě loveckou zvířecí stránku, kterou jsem zase rychle se lehkým zavrčením zahnal.
Zastavil jsem se až společně s ostatními a zůstal trošku bezradně stát na konci našeho podivného uskupení.
"Komora? Pomůže jí to? Ale jak dlouho jí tam necháme zavřenou."
Přemítal jsem a pozoroval celé dění.
"Může nějak pomoci?"
Nevydržel jsem to nakonec, leč jsem očekával odpověď typu. Nezavázej, nebo drž se stranou potřebujeme prostor, ale zeptat jsem se prostě musel.