Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Noční Klub

Příspěvků: 399


Hraje se Po čtrnácti dnech  Vypravěč Sheewa je offlineSheewa
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Sebastian Diente *Curran* je offline, naposledy online byla 11. listopadu 2019 17:15Sebastian Diente *Curran*
 Postava Valentina Likhareva je offline, naposledy online byla 10. prosince 2019 13:52Valentina Likhareva
 Postava Adriana Divoká *Štěně* je offline, naposledy online byla 10. prosince 2019 14:44Adriana Divoká *Štěně*
 Postava Erast Inger *Třetí* je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 9:11Erast Inger *Třetí*
 Postava Vítězslav "Lončák" Kříž je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 20:51Vítězslav "Lončák" Kříž
 Postava Richard Mrázek je offline, naposledy online byla 16. října 2019 20:36Richard Mrázek
 Postava Kateřina Křížková je offline, naposledy online byla 27. listopadu 2019 20:21Kateřina Křížková
 Postava Jan Kameník je offline, naposledy online byla 10. prosince 2019 10:20Jan Kameník
 Postava Ilse "Pijavice" Gruber je offline, naposledy online byla 08. prosince 2019 19:01Ilse "Pijavice" Gruber
 Postava Libor Křižák je offline, naposledy online byla 28. listopadu 2019 8:06Libor Křižák
 Postava Václav *V* Veselovský je offline, naposledy online byla 04. prosince 2019 17:08Václav *V* Veselovský
 
Vypravěč - 28. listopadu 2019 18:21
d0ad6d6ac41ad7733d18329aed6babaf1739.jpg

Valentina Likhareva

Brno, Září, večeře u známého mafiána



Snídaně příjemně uběhla aniž by se vám povedlo vyvolat mezinárodní konflikt, ačkoliv Anastasiya vás celou dobu častovala rozčilenými pohledy. Vážně měla oči stejné jako její otec, Ivan Sergejevič, šedivé, které většinu času zářily jako dvě hvězdy na noční obloze. Dimitrij, tvůj bývalý šéf, také svým způsobem mafián, minimálně ale vůdce drogového kartelu a vymahačské firmy, ho s tebou poslal jako ochranu. Normálně by poslal Alexeje, ale jelikož se jednalo o tvého bývalého, nikdo by s takovým spojenectvím nesouhlasil.

Muž, za kterým jste se chystali, byl více než nebezpečný. Kdyby nešlo o nalezení tvého otce, nejspíš bys od celé té věci dala ruce pryč, protože se po povrchem skrývalo cosi prohnilého. Nevěděla jsi přesně co, ale bolel tě žaludek, jen jsi na to pomyslela.
No, ale nejsi žádná křehotina, aby ses lekla a utekla. Zvlášť teď, když už máš konečně šanci doopravdy se něco dozvědět.

Po obligátním nákupu oblečení a dlouhém nudném dni, kdy jste zalezlí v Ivanově vile čekali jako v noře konečně nadešel ten Večer, s velkým V. Ať už se mělo stát cokoliv, tato schůzka byl zlatý hřeb tvého pátrání. Ne, že bys toho zatím moc věděla - krom toho, že dlužil peníze, na koho se podíval a zjevně se zapletl s těmi nesprávnými lidmi. Na to měl ostatně talent.

The Macabre byl velmi vážený, drahý podnik, kam chodila jenom ta největší smetánka. A přece tam Ivan Sergejevič, nyní oblečený v dobře padnoucím černém obleku s červenou košilí, ke které přidal černou kravatu, nevypadal jako bolavý palec. Vlastně docela zapadal s tmavý loknami staženými do pevného uzlu. Tak jsi ho ještě neviděla - obvykle chodil kolem v džínách s vlasy rozcuchanými jako ptačí hnízdo.
Podnik sám vypadal podobně nazdobeně. Nepřirozené, bylo první slovo, které přišlo na mysl. Uvnitř příšerná tma, jako kdyby někdo rozhodl, že se bude svítit pouze svícemi, ačkoliv světla normálně svítila. Byla však tlumena tlustými tmavými lustry, tak, aby se zdálo, že jste vstoupili do kobky. Stoly byly z mohutného pozlaceného kovu se stejně kovovými židlemi. Nic z toho nevypadalo pohodlně, nejspíš jakýsi modernistický styl? Nebo prostě krutý vtip majitele.

Majitele, který vás nechal uvést do svého soukromého salonku, kde probíhaly všechny důležité obchodní schůzky. Andrey Strelkov, který své jméno zcela neironicky skutečně psal s Y, na první pohled vypadal jako každý jiný muž v jeho věku. Prošedivělý ježek, vrásčitá pleť a už dopředu podrážděný výraz.
Věděl, že oba mluvíte rusky, neobtěžoval se tedy vůbec přecházet do češtiny. Místo toho vás pohybem ruky vyzval, abyste se posadili do podstatě pohodlnějších červených křesel naproti jeho křeslu, kde rozvalený kouřil cigaretu. Místnost to byla malá s cihlovými zdmi ověšenými fotkami s různými významnými osobnostmi - většinu jste poznávali, ačkoliv na jména byste si asi nevzpomněli - a tatíčkem Putinem.

"Ivan. Tebe už jsem tu dlouho neviděl." podotkl Strelkov, aniž by ti věnoval jediný pohled. "Jdeš si pro kšeft?"
"Vlastně... Tady Valentina se chtěla na něco zeptat. Pane." Ivan měl ze Strelka očividně strach. Staršího muže to pobavilo a blýskl na vás zuby. "Ach. Tak Valentina. A copak by chtěla ta naše Valentina?" podíval se přímo na tebe. "Hledáš snad práci, prdelko?"
 
Jan Kameník - 24. října 2019 20:55
dante_dmc_5_cosplay_by_gnefilimd6dgmor63483175.jpg

Děda a statek, supertajná cool pevnost!


Štěně

Nakonec se nám povedlo nakoupit vše potřebné....možná i nepotřebné, ale pro případ....ani nevím který, asi kdybych tam měl ztvrdnout minimálně měsíc, soudě podle litrů vody, jsme vyrazili dál. Cesta byla rychlá a tichá. Žádná zbytečná konverzace. Žádné další vyptávání. Nic. Půl cesty jsem prospal, druhou byl ponořen v myšlenkách. Začínám si připadat jako idiot. Nic o ní nevím, ani kam a za kým mě veze. A já si spokojeně jedu s ní dál v autě. Říkala sice podivné věci o tom, že mi urve pytel nebo že....co vlastně říkala? Už ani nevím. Že bych se ji pokusil zdrhnout? Kam bych ale šel? Bez peněz, občanky, mobilu a lidí, kteří by mi z týhle prdele pomohli? Mafiány neznám žádné, že bych si u nich udělal nové doklady. Na policii nemůžu, bo mě vrátí zpátky domů a tam by si mě našel ten magor. "TeĎ mě tak napadá..." odmlčel jsem se na chvíli, abych si byl jist, že mám její pozornost. "Co moje rodina? Nepůjde ten maník po nich, aby se dostal ke mě?" zeptal jsem se Adriany. To by bylo docela dost na hovno totiž.

Když jsme konečně přijeli na místo, přivítal nás starej, rozpadající se statek. "To je ono?" zeptal jsem se, když se ven vyšoural zamračenej děda. Starej barák, starej děda a tady budem v bezpečí. Je fakt, že tu by jeden asi nehledal, ale i tak je to tu divné. Hlavně ten dědek. Něco mi na něm nesedí. Možná to jak je nabušený? Vždyť vypadá, že se rozpadne sotva vezme činku. "No jo...pecka," pokýval jsem hlavou, když nás děda ujistil, že se tady s moderními bambitkami nedostanou. Ty zdi vypadají, že bych je prorazil hlavou. Nedejbože že by někdo na tuhle barabiznu vytáhl s tankem.
"Vzhůru do pevnosti," řekl jsem polohlasně směrem k Adrianě a vzal nějaké věci z auta.
 
Vypravěč - 07. září 2019 15:41
d0ad6d6ac41ad7733d18329aed6babaf1739.jpg

Štěně a Jan



Cesta do Tesca byla vyčerpávající. I když to bylo jen několik minut ztraceného času, vzhledem k okolnostem to vypadalo spíš jako dlouhé měsíce, během kterých jste ten prokletý obchod nemohli opustit.

To však byla minulost. V tuhle chvíli jste po několika hodinové jízdě se zásobami všeho, co by se mohlo hodit (včetně několik litrů pitné vody pro případ, že by Medard patřil k tomu druhu vlkodlaků, kteří se starají o hygienu pouze ve zvířecí formě a nemají funkční koupelnu), vystupovali na statku. Byl to jeden ze starších, nepříliš opravovaných statků, tři domy do čtverce spojeny velkou bránou, s popadanou omítkou. Okna byla dřevěná, otřískaná a celkově se zdálo, že dům chátral společně s majitelem.
Ten se vynořil jen několik sekund poté, co jste vypnuli motor, bezpochyby protože vás slyšel již z dálky.

Medard byl vysoký svalnatý muž se stříbrnými vlasy a plnovousem. Jeho obličej byl ošlehaný a v inteligentních očích bylo cosi zvířecího. Samozřejmě okamžitě poznal Adrianinu zvířecí stránku, jak jako ona dozajista poznala tu jeho, nicméně i Jan mohl cítit cosi nelidského.
Muž se ušklíbl, když vás uviděl a jeho stažené obočí se v zamračeném výrazu nepohnulo ani o píď. Popravdě řečeno, vypadal dost otráveně.

"Je mi jedno, kdo po vás jde. Čím míň toho vím, tím lépe. Ale jestli se někdo z těch zmetků dostane až sem, garantuji vám, že to je poslední věc, co jsem pro koho kdy udělal." upozornil vás nevrle, aniž by pozdravil. Po chvíli dodal poněkud zamyšleně, snad aby vás uklidnil: "Tenhle statek je skoro tak starý jako Rakousko-Uhersko. Patřil mému dědovi, který z prozíravosti zařídil, aby byl odolnější než kdejaká pevnost. Mohou nás obléhat, ale dovnitř se nedostanou ani s těmi svými moderními bambitkami. Tady jste v bezpečí."
 
Adriana Divoká *Štěně* - 25. srpna 2019 18:47
adrie28199952.jpg

Stále to je ještě sranda... prozatím


1.9. 2017, kdesi před Bruntálem v Tescu

Nebyl vůbec tak hloupý, jak bych od mladého kluka jeho věku čekala. A to jsem vážně ocenila. Nesnášela jsem, kdy si někteří floutci vydobývali své postavení vůči ženám o své nadřazenosti těmi nejnižšími způsoby existence primitivního druhu. Mezi což plácání po zadku a čučení na kozy jistě patřilo.

Při jeho slovech o tom, že jako žena bych na něj přeci před lidmi nekřičela jsem se jen krátce ušklíbla. Se značně sarkastickým podtónem.

“Tys ještě nikdy hysterku nepotkal?“ otázala jsem se téměř andělsky. Začít po něm ječet kvůli toho, že místo odtučněného mléka vzal to červené, plnotučné, by bylo téměř dokonalé k tomu být neviditelné. Chvíle pozornosti vystřídána plachými pohledy bokem a tajnou modlitbou za toho chudáka, co si nabrnkl semetriku.

Nechala jsem jej vybrat, co jej zaujalo a když se zdál být hotov, prošla jsem kolem něj a do vozíku hodila ještě trojici boxerek a pár ponožek. Pokud chce kdovíjak dlouhou dobu trávit v jednom oblečení, to je jeho rozhodnutí, ale spoďáry si měnit bude, pokud u toho mám být. Nevím, kdo by to pak čichal.

Aniž bych se vyjádřila k jeho slovům, tak jsem zamířila ke kosmetice a vybrala jsem mu sprchový gel, deodorant, zubní kartáček a parfém dle mých preferencí oblíbených značek. Nikdy jsem nebyla zastánce názoru, že chlap by měl sedět i na fotce, ba naopak. Na mužích jsem oceňovala vůni, kdybych chtěla opici, můžu navštívit prales.

“A teď můžeme vzít ten zbytek jídla a zastřelit Tě až v lese,“ pronesla jsem s úsměvem, zatímco jsem se mu opět zaklesla do rámě a nechala jej tlačit vozík směrem k potravinám.
 
Vypravěč - 11. srpna 2019 11:24
d0ad6d6ac41ad7733d18329aed6babaf1739.jpg

Richard a Václav


Člověk by si skoro myslel, že už toho dobrodružství bylo za 24 hodin dost. Na to, že jsi jenom chtěl převodovku a najednou si se stal přímým účastníkem války nadpřirozených gangů, v tom je jisté umění. Bohužel, situace se nevyjasnila a nezdálo se, že by se měla vyjasnit někdy brzy.

Tak tedy, skočil jsi z okna. V, na druhou stranu, z okna neskočil a musel tak celou nemocnici obcházet, měl jsi poměrně slušnou šanci, že se ti povede utéct. Alea iacta est (80)

Když jsi dopadl na střechu budovy, ukázalo se, že jsi měl neuvěřitelné štěstí a kromě několika modřin a snad naražených žeber, jsi naprosto v pořádku. Tvé druhé, veliké štěstí bylo, že se na střechu dalo dostat nejen vnitřkem, ale i z venku, protože právě budova, na kterou jsi dopadl, vlastnila žebřík.

a jdeme házet
 
Jan Kameník - 03. července 2019 16:18
dante_dmc_5_cosplay_by_gnefilimd6dgmor63483175.jpg

Jdeme nakupovat, což o to, že po nás jde vrah




1.9. 2017, kdesi před Bruntálem v Tescu

Při tom jejím varování o ustřelených kulkách se má ruka jen těsně zastavila od zmíněného místa. V mé hlavě se najednou rozjelo rychlé hlasování a vyhrál názor, že by přeci nezastřelila svého svědka, ale radši neplácej. Proto jsem jen lehce vsunul ruku do její zadní kapsy. "Přece bys tu po mě nekřičela před všemi těmi lidmi," zazubil jsem se zatím co jsme procházeli kolem různých regálů s různými věcmi. Ačkoli nerad, nakonec jsem tu ruku z její kapsy vytáhnout musel. Košile se blbě prohlíží jednou rukou. Nakonec jsem si vybral jednoduchý šedý nátělník a károvanou červenočernou košili s dlouhým rukávem.
"Ještě cigára a semtex a jsem spokojen. Pak mě klidně zastřel," otočil jsem se na svůj doprovod. Doufám, že pochopila, že to poslední myslím s vtipem.
 
Adriana Divoká *Štěně* - 05. června 2019 11:36
adrie28199952.jpg

Jdeme nakupovat, což o to, že po nás jde vrah


1.9. 2017, kdesi před Bruntálem v Tescu

Krátce, ale vědoucně jsem se na něho zahleděla. Chápala jsem, že člověk neví, jestli je rád, že to byla pouze náhoda. Náhodou se mu zničil život, náhodou tam byl ve chvíli, kdy neměl a náhodou, na něm vůbec nezáleží.

Poslouchala jsem ho, jakoby vyprávěl děj nějakého filmu. S milým zaujetím, ale bez valného zájmu. Aspoň naoko. Naopak mne ty události zajímaly velmi, a proto jsem možná byla zklamaná, že vlastně nic nevěděl.

Je zvláštní, kolikrát lidé používají spojení „jedná se o otázku života a smrti“. Obslužte mě první..nemohu čekat… spěchám. Tisíce malicherných důvodů, a když jedinkrát někdo to myslí smrtelně vážně, nikdo ho vážně nebere.

Krátce jsem se pousmála, zatímco Jan řešil, co byla vlastně špatně na autě. Pro mě by byl špatně jen smrad, nesnažila bych se přijít na to odkud jde, na to jsem měla jiné lidi.

Na jeho otázku jsem se krátce zamyslela. Věděla jsem víc než policie, ale stále jsem vlastně nevěděla vůbec nic. Neměla jsem ani moc času seznámit se s celým případem bratrů Balanchukových. Nevěděla jsem o nich nic já, z Janova svědectví toho zatím moc nevypadlo, ale měla jsem ještě šanci zkusit to znovu později, možná si ještě na něco vzpomene. Nebo mu alkohol rozváže jazyk. Jediné, co jsem měla, byl popis střelce, ale díky mým smyslům jsem jej stejně dokázala popsat lépe nežli můj svědek.

“Dál si uděláme menší dovolenou. Půjdeme nakoupit a pojedeme na pár dní na čerstvý vzduch. Tam bys měl být v bezpečí a já počkám na instrukce, co dál. Jsem jen malá ryba ve velkém rybníce,“ mrkla jsem na něj a vešla dovnitř obchodu. Krátce mě zaskočila jeho náhlá přítulnost.

“Zlato mi říkat můžeš, ale jestli mě plácneš po zadku jak nějakou ovci, tak Ti ustřelím koule,“ krátce jsem se zasmála, stále stejně blízko k němu. Těžko říci, jestli to byl vtip nebo spíše výhrůžka. Bude už jen na něm, bude-li to chtít zjistit.

S vozíkem jsem zamířila prvně mezi oblečení, většina těchto supermarketů byla poskládána velmi podobně.

“Měl by sis něco vybrat na sebe, zkus ale nemít tendence to zkoušet, víš, že spěcháme, kocourku,.
 
Vypravěč - 31. května 2019 11:10
d0ad6d6ac41ad7733d18329aed6babaf1739.jpg

Kateřina

+ Rozmetal

To už bylo trochu horší, protože se ti povedlo nachytat Rozmetala při lži. Blonďák se však zjevně ani nezastyděl, jakkoliv jeho úsměv ztratil něco z pozlátka, kterým se na tebe pokoušel zapůsobit. Povzdechl si.
"Dobře, tak nejsem tak úplně od policie." přiznal po chvilce přemýšlení, jak se k té situaci postavit. Už dopředu věděl, že to nedopadne dobře, ale co mohl ztratit? "Ale na tom případu skutečně dělám. No, abych odpověděl na vaši otázku - o co jde ve skutečnosti tak úplně nevíme. Jen, že se nám po Praze potuluje satanistická sekta, která bohužel podle všeho na něco doopravdy kápla. Vážně to byly děti?" zeptal se vážně, skoro jako kdyby s tebou smlouval.
 
Václav *V* Veselovský - 31. května 2019 10:47
tumblr_inline_o3u9tddjtf1sn33gs_5402057.jpg

And they lived happily ever after, until a retcon do they part...



TOSIZEMĚSNADDĚLÁŠPRDEL.
Šlo to výborně. Jsem si myslel, že sem naklušu, seberu cápka, co po něm jde jak náš milovaný Klub, tak naše o dost méně milovaná Gothel, což znamená, že má doslova cenu zlata, vydělám si snadný prachy (chňo chňo chňo) a bude vymalováno.
Ale ne, kdepak, protože tenhleten, ten má fištróna. Nebránil jsem se tomu obrátit oči v sloup, když vyskočil z okna.
"Vážně?!" dodal jsem ještě, jako kdyby mi snad bezvědomá doktorka mohla odpovědět, načež jsem se promptně rozhodl zmizet. Tu ránu museli slyšet dokonce i jinak poměrně unavené, podhodnocené a v malém počtu, sestry, které by nejspíš nevěřily, že skočil sám.
To by mě zajímalo, jestli je naživu? Říkal jsem si, zatímco jsem promptně bral schody po třech. Budu tu debilní budovu muset obejít, vlítnout do Ačka a nějak se projebat na střechu, abych se vůbec dostal na místo dopadu a kdoví, jestli SupermanJunior už mezitím nevezme kramle. Pokud toho bude schopen.
Doprdele práce.
 
Richard Mrázek - 23. května 2019 14:11
polaroid24909.jpg

Takže naposledy
u degeše



"nemám moc času? to jako že se chystám umřít nebo co ?"
Wow, to by bylo dramatické zakončení mého nejspíše již prázdného života, protože jsem zřejmě již mrtvý.
Je divný že vlastně ještě nejsem, že by ten psychouš měl jeden jedinej dobrej nápad co by mě mohl dostat do fílo-zoo-fílie.
"Možná máš pravdu, je na čase jednat!"
a vůbec to není proto že už tu dávno měli být jak sestra tak primář, tak doktor, tak ochranka, tak Luděk Staňek aby mi řekl že je tohle opravdový béčkový kratochvílení, a že by to do televize nedal ani kdyby musel.
Proto vylezu z postele, a zvažuju možnosti.
Vlastně ty možnosti zvažuju ještě před vylezením z postele, protože to dává větší smysl.
Jsem vedle okna, které není otevřené, před postelí čumí typoň co je fakt připravenej jít na budovu H k magorům, nezbývá než zapojit typickou českou šikovnost, zvlášť když mi vedle postele leží zklácená (ne tak jak si myslíte, úchylové) doktorka.
Tudíž přehodím nohy přes postel, před doktorku, postavím se vší silou, a zasimuluju zakopnutí, teda ona to není ani tak moc simulace, prostě vo tu bábu zakopnu.
Přímo proti oknu

Hele, nejsem žádnej nadšenej komixák, ale klidně vám všem řeknu že Kršš perfektně vystihuje zvuk který vydalo okno když jsem se skrz něj vydal expresním elevátorem o minimálně dvě patra níž.

Je na čase zdrhnout, hnedle po té co si zlomím nejspíš obě ruce, důležité je abych si nezlomil nohy.
Zbytek by se mohl dát postupně dohromady, nebo alespoň to tak zatím vypadalo protože jestli se mi pořád objevuje něco jako oko v hlavě, tak se umím asi trochu, jak praví reklama na dobrou vodu "Renegerovat"

Otázka je jestli bych měl čas se zrenegerovat kdyby mě popadl pan mlátička, takže teď co se komixových zvuků týče, už mě čeká jen žuch, au a po té rychlé cupity cupity pryč ze střechy budovy A kam sem spadl.
" A hele, tak jipka je na budově B, né D, snad se nebude moc zlobit že jsem mu lhal"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12393283843994 sekund

na začátek stránky