Nedorozumění na obzoru

Do hostince jsem vcházel, jako jeden z posledních. Přece jen mé nohy již byly staré. A naši poníci potřebovali, alespoň uvázat a štolbu někdo taky musel informovat, že tu má zase hromadu poníků. Chudák určitě si je ještě pamatoval. A stejně tak si nás určitě pamatoval hostinský v hospodě.
Když jsem vešel úslužně jsem pozdravil a věnoval hostinskému omluvný pohled. Ten však již zapředl hovor s Gandalfem a Bilbem, tak jsem ho nechal a spíše jsem zaměřil svou pozornost na dění u jednoho ze stolů. Thorin zdá se začal vyslýchat dva trpaslíky, kteří tu zrovna večeřeli. Raději jsem se tedy prodral do popředí vedle něj, abych zabránil případnému nedozorumnění.
"Ale no tak drahý Thorine to přece není vůbec zdvořilé někoho rušit u večeře a cožpak nevidíš, že zde sedí i dáma."
Upozornil jsem jej s přátelským úsměvem a i přes jeho mrzutý výraz jsem ho poplácal po rameni. Pak jsem si uhladil svůj bílý trochu rozcuchaný vous a věnoval pohled mladému trpaslíkovi.
"Kolik zim mají asi ti mladíčci za sebou? Nebudou jistě daleko věkem od Kiliho a Filiho."
Usoudil jsem dle jejich vzevření.
"Buďte oba zdrávi. Jsem Balin a tohle je Thorin. Thorin Pavéza právoplatný král Pod horou."
Představil jsem vznešeně svého krále, ale nijak nahlas, abych nepřitáhl více pozornosti, než je nutné. I tak se nějaké určitě dostalo.
"Na místě by bylo tedy více pokory mladíče a hádáš správně putujeme za stejným posláním. Leč jsme se zde už neplánovali původně znovu zastavovat. A odkud jste vlastně přišli?"
Optal jsem se se zájmem, protože vím jistě, že tyhle dva jsem tu posledně neviděl.

Hodně zamračený trpaslík...

Pche, takový nevychovaný křupan. Zasloužil by minimálně rande s takovým skřetem... Prolítne mi ještě naposled hlavou, když ho slyším prskat na naší rasu. Jako kdyby byl o něco lepší a přitom se sám chová jak úplný primitiv. Jó, normálně bych takovému drzému chlapíkovi s neustálými poznámkami jednu ubalil, ale nejsem slepý a vidím že má za zády kamarády. A co si budeme, hluchý taky nejsem a slyším okolí. Ani zbytek zdejšího osazenstva nezní zrovna dvakrát nadšeně z naší přítomnosti. Vyvolat tady rvačku, nebyl bych si úplně jistý jejich neutrálnosti, což by mohlo vyústit v dost nepěkný lynč, po čemž rozhodně netoužím a věřím, že ani moje milovaná sestřička se sklony býti vrahem jednookých. Toliko k mému posouzení situace. Jestli chce ten problémista problémy, bude si muset nejprve počkat až vylezeme z hostince. Já v tuto chvíli hodlám být ten hodný trpaslík, co maximálně rozbije pár talířů pro štěstí. Pokud mě teda nebude někdo chtít hladit pro štěstí. S takovou se neznám!
...

Jsem zcela zabrán do vyjídání sestřina talíře, když sotva zaregistruji, že někdo vstoupí do hostince. Ostatní jsou možná zvědaví, ale já jsem si za svůj život užil u nás v kovárně tolika nově příchozích, že bych onen zvuk, kdy někdo vstupuje do místnosti s požadavkem, přirovnal k buchotu srdce. Prostě nic kvůli čemu bych se musel otáčet od jídla.. Ovšem i já zpozorním, když uslyším hlasy řešící něco kolem dětí, hobitů ale nakonec hlavně trpaslíků, tedy nás. Jak jsem poznal, že řeč přímo konkrétně o nás? Inu, zatím jsou první, kdo neoznačil moji sestřičku panem trpaslíkem. Je tedy jasné jak facka, že tohle nejsou jen další slepí otrapové s předsudky. Ale až na popud mé sestry, která do mě neustále kope pod stolem, se i já otočím, abych čučel stejně překvapeně jako ti co hledí na nás. Trpaslíci, hodně trpaslíků, hobit ala ono dítě a pořádně vysoký chlap se špičatým kloboukem, který nám ale příliš pozornosti nevěnuje. Narozdíl od jednoho z trpaslíků, který nám té pozornosti chce věnovat o vous navíc a netváří se u toho zrovna dvakrát nadšeně. Když tedy na nás padnou ony nekompromisně znějící otázky, chvíli na něj koukám jak kdyby spad z nebe. Až teď si vlastně uvědomuji, že jsem za život příliš trpaslíků nepoznal. Pokud tedy nepočítám svoji rodinu, tak prakticky žádné... Jak se zdá nyní máme šanci to napravit.

Pootočím se tedy na toho charismatického mračouna, jen abych se zvedl a stál vůči němu čelem. Až nyní teprve začne působit jakýsi respekt z jeho osoby. "Inu, ačkoliv to není vůbec vaše věc." Zamračím se na onoho trpaslíka, přemýšlejíc zda mu opravdu svěřit svá jména. Přeci jen to je cizinec a navíc ho neznáme ani vteřinu. Na druhou stranu... Jaká je šance, že se zde objevilo a objeví tolik trpaslíků? To není náhoda...
"Tak tohle vzadu za mnou je Shiva, klíště ale jinak moje sestra. Já jsem Edsel, vůdce naší skromné skupinky. A přišli jsme sem na sraz, abychom pomohli našemu králi vykopat dračí zadek pryč z jeho království!" Hrdě se narovnám, jako kdybych zvládl zpráskat draka úplně sám. Ovšem to bych ho musel vidět i někde jinde než vyrytého u nás v hospodě...
"A vy jste kdo? Hádám, že jste sem přišli ze stejného důvodu." Nadzvednu zvědavě obočí, čekajíc na odpověď.

Budeme pokračovat trpaslíci nám trošku spinkaj ;)

Slepá stopa v Hůrce
Edsel a Shiva

"Vyřvávej si, jak chceš ty malý chlupatý skřete, ale realita je taková, že jste jen banda uchlastaných násilnických hovad, které se pyšní tím, že jsou trpaslíci. Jste jen banda ubožáků nic víc. Doby, kdy byli trpaslíci vážení jsou dávno pryč."
Znechuceně se odplivl směrem k vašemu stolu a zamířil ke stolu za svými, patrně přáteli. Jak se zdá, opravdu nemálo někomu ležíte v žaludku.
No když nic tak jídlo tu mají dobré. A tak se tak rozhlížíte a soptíte nad troufalostí toho člověka všímáte si, že některé stoly a židle jsou narychlo opravené a celkově to tu vypadá, jakoby si hospoda prožila nedávno ne úplně klidný večer. A leč by Shiva nejraději vytáhla svůj nůž a vrazila jej muži do ledvin, tak pohled na skupinku jeho napnutých přátel připravených vám jít rozmlátit čumáky, jí přiměla tak hned neučinit.
Taky jste slyšeli, jak si lidé tiše povídali mezi sebou. Slyšeli jste jak říkají, že se Hůrka stala útočiště pro trpaslíky. A že by měli ti smrducci táhnout do hory, ze které sem přilezli, že tu nemají, co dělat, což vám patřičně hýbalo žlučí.

Nechtěný závod
Gandalf, Bilbo a 14 trpaslíků

"Tak to teda ne! Z tebe bude svačina!"
Zahláholil Fili a pobídl svého poníka. Kili se taky nedal moc dlouze pobízet, stejně tak většina mladších trpaslíků.
"Nechme mladé, aby se vyřádili. Kdybych se zapojil nebylo by to fér, měl bych výhru jistou."
Usmál se Gandalf vědoucně a nechal svého koně pomalu klusat. Thorin se mrzoutsky také zdržel a nezúčastnil se závodu. Stejně tak třeba Balin s Dwalinem, nebo Bombur, který by asi tryskem poníka zabil.
Naproti tomu například Bilbo byl mezi těmi, co hnali poníky k hostinci. Nejspíše mu vidina dobrého jídla vlila vůli do závodu.
První po Alviaře přijeli právě Fili a Kili, kteří se samozřejmě dohadovali, kdo vyhrál.
Což se ještě nějakou dobu táhlo, protože než dorazil zbytek, docela to trvalo.

U Skákavého poníka
Gandalf, Bilbo, Alviara, Shiva, Edsel a 13 trpaslíků

Dveře hospody se s bouchnutím rozletěly, když se do ní začala hrnout banda trpaslíků a za nimi i jakýsi pulčík následovaný vysokým čarodějem s holí v šedivém plášti a klobouku. Hostinský i všichni přítomní včetně Shivy a Edsela zatajli dech a tuto různorodou společnost pozorovali chvíli mlčky.
"Na co tak koukaj?"
Zabručel Glóin.
"Při poslední návštěvě jsme způsobili menší škody pamatuješ?"
Odvětil mu Nori.
"Věřím, že tuto záležitost máme za již za sebou."
Slétl pohledem na všechny Gandalf a jako první věnoval vědoucný pohled Edselovi a Shivě. Naopak, jako první, kdo se pohnul byl právě Bilbo, který zamířil k hostinskému a vydrápal se na vysokou stoličku.
"Brý den, poprosil bych korbel piva, po cestě docela vyprahlo."
Vlídně se usmíval a hladově se nakláněl ke dveřím do kuchyně.
"Dětem nenalívám."
Zabručel hostinský.
"Prosím? No dovolte? Já jsem hobit a...."
Gandalf se objevil za Bilbovými zády a poplácal ho po rameni.
"Náš přítel je vskutku hobit. Jistě jste již o pulčících slyšel. Možná na to nevypadá, ale dítětem jistě není."
Pravil Gandalf konejšivě. A jakoby si trpaslíků moc nevšímal.
Naproti tomu ostatní trpaslíci si začali všímat dvou přítomných trpaslíků.
"Hele to jsou další trpaslíci!"
Zahláholil Fili zvesela.
"Ale houbelec podívej se pořádně ta s těmi pěknými licousy to je trpaslice."
Opravil ho Nori, ale to už se prodral dopředu zamračený Thorin, který zamířil k Edselovi a Shivě.
"Vy dva? Co jste zač? Co tady pohledáváte?"
Optal se ten mohutný trpaslík s nemalým charismatem, které z něj doslova vyzařovalo. Jeho pohled byl však pevný a tvrdý.

U Skákavého poníka po druhé

Dobrá, zvednout Thorinovi náladu je opravdu velmi těžké. Většinou ji sám skopne ještě hlouběji pod bod mrazu. Vydechla jsem a
trochu jízlivě jsem se ušklíbla.
„ Nechtěli jsme slyšet o jeho temných dobách, které brzy skončí…“
Odpověděla jsem mu.
Pobídla jsem Milwu do podstatně rychlejšího tempa.
„ Kdo bude poslední v hospodě, je dračí svačina!“
Křikla jsem na těch pár mrzoutů, tak abych vyprovokovala aspoň Kiliho a Filiho, ale slova jsem volila tak, aby to koplo každého a všichni přidali. Milwa poskočila a dala se do radostnějšího cválavého tempa. Na rtech se mi alespoň na krátkou chvíli usadil radostný úsměv, tolik podobný tomu, který mívala i moje matka.
Zamířila jsem si to rovnou ke Skákavému poníkovi, tam kde jsme byli i včera. Snad to hostinského nezrujnuje úplně, ale poklad, který mu tam nechal Balin za to, co se tam semlelo, by mu měl vynahradit dost, možná postavit i druhou hospodu.
Jakmile jsem dojela tam, Milwu jsem ustájila vedle dvou dalších poníků. Bylo to trochu podezřelé, že se tu objevili náhodou dva poníci, ale co, na poníkovi nemusí jezdit jen trpaslíci no ne?
S úšklebkem jsem se opřela o futra vedle vchodu do hospody a pozorovala jsem dojíždějící trpaslíky a Gandalfa. Jakmile se všichni nacpali do stájí a pak se začali zase hrnout ven, vstoupila jsem s úsměvem do hospody a zamávala jsem na hostinského.

Konečně sudý počet očí

Shiva

"Tolik dobroty holt nedělá dobře." Dám zapravdu Shivě a jejímu posudku ohledně oka. Ale teď vážně, jak o to oko přišel? Oholte mi vous jestli mu ho nějaký trpaslík nevypíchnul vidličkou za ty jeho kecy... Na jeho poslední provokaci už ale nereaguji, kdybych si chtěl povídat s tupým balvanem zajdu si do nejbližšího kamenolomu.
"Možná nějaké zdejší zvyky. Znáš lidi. Věčně mají s něčím problém i když žádný není." Pokrčím rameny zatímco si do pusy vrazím další sousto. Není pochyb, že lítáme v nějakém problému, který dost možný neskončí hezky. Ale minimálně tady se nebojím, že by ještě něco hrozilo. Než s tím svým jedním okem najde všechny nohsledy, tak to stejně ještě chvíli potrvá. Takže já zatím musím nabrat sílu, abych jim dal na fusy, jak se sluší a patří u nás v kovárně. Když mi tedy sestra nabídne i svůj talíř, ochotně příjmu a přisunu si jej blíž. To že nemá hlad neznamená, že to přece zůstane na ocet. I tak se ale na ní podívám, abych probral další kroky.
"Možná bychom měli zjistit s kým jsme měli tu čest. Víš co, aspoň zjistit kde ho potom najít až si ochočíme Šmaka." Navrhnu ji, když tak na ní koukám a vidím, jak už přemýšlí koho nejdříve podříznout s tím svým perořízkem.

Zase problémy

Bratříček, skvadra parta

"Jistě, hádám že tvý oko samo spadlo a odkutálelo se, protože jsi tak hodný člověk," zabručela jsem, ale jeho kecy o drakovi mě nakrkly. Co on si dovoluje říct něco takového? Nevezmeme zajatce? Jako návnadu? Nejhůř ho darujeme na dobročinné účely, stejně zjizvenej je.
"Tak hlavně že nesežral tvýho fotra, co bychom si bez tvýho doporučení počali."
"Co se to tu, u všech trpaslíků stalo? To je nějaká nová móda, začít plivat oheň na trpaslíky, co platí a chovaj se slušně?" tahle otázka byla spíš řečnická a taky adresovaná na bratra, ale kdyby nám to někdo osvětlil, vcelku bych to ocenila.
Rázem mě přešla chuť k jídlu, narovnala jsem se v zádech. Pravou ruku jsem stále měla položenou na rukojeti dýky, ale levou jsem přišoupla zbytek obsahu svého talíře k bratrovi, jestli to nechce dojíst.

Velká cesta začíná

Gandalf, Bilbo a 14 trpaslíků

Thorin věnoval nevraživý pohled Balinovi a pak i Alviaře, která se k nim přidala. Možná vypadal, tak otráveně a nevrle, protože věděl, že mají pravdu. Gandalf se jim nechal prostor a jen se potutelně usmíval. Přece jen čaroděj, vždy ví více, než říká.
"Dobrá, jestli to tak cítíte všichni, zůstaneme přes noc tedy v Hůrce. Ale jen jednu noc, pak pokračujeme dál."
Upozornil Thorin varovně. Když se však Alviara zeptala na Erebor, trošku pookřál a zadíval se kamsi před sebe.
"Erebor je krásný. Pýcha trpasličí říše. Nejbohatší a nejvelkolepější město Středozemě. Obchod a město jen vzkvétalo. Než přišel Šmak. Spálil na popel vše, pro co jsme dřeli a přivlastnil si naše město i náš poklad."
Zamračil se Thorin ponuře, jako bouřkový mrak, před pořádným deštěm. Vzpomínky na to, co se v Ereboru stalo jej patrně pronásledují dodnes.

Slepá stopa v Hůrce

Edsel a Shiva

Jednooký muž si vás prohlížel a na tváři se mu roztál úšklebek.
"To není výhrůžka, jen přátelská rada pánové trpaslíci."
Upozornil vás důrazně a pak se s klidem zvedl od stolu s úmyslem odejít, ale ještě se zastavil a ohlédl přes rameno.
"Všichni trpaslíci jsou stejná verbež. Škoda, že vás ten drak nesežral všechny."
Odtušil s krutým úsměvem a pak pokračoval dál ke svým. Jak se zdá. Někteří místní obyvatelé nejspíše vaší přítomnost úplně nevítají. Hostinský byl k vám sice vlídný, ale bylo vidět, že i on je ostražitý a dívá se na vás tak nějak.....opatrně.
Takže nejen, že každý s kým jste se potkali měl Shivu za chlapa, ale dost možná by vám mohlo jít ještě dnes o krk. Krásné vyhlídky.

Pokračujeme za mějako PJe omluva, na konec roku to bylo hodně z rodinné strany nyní zase pro změnu z té pracovní, zkusím dohodit post všem, jak je to půjde ;)

Jednooký otrapa

pan Shiva

Přijde k nám muž, očividně s blbou náladou a jedním okem. Tipoval bych mezi tím nějakou spojitost, kdyby mě tedy ta jeho na oko jasná Khazâdfobie zajímala víc, než výborné maso s bramborem spláchnuté osvěžujícím pivem. Ovšem na sestřin dotaz si ale udělám čas a zatímco žvýkám další sousto, tak odpovím. "Nethuším...Asi zdhejší- škyt- otrapa." Při této komplikované větě mi i nějaký ten zbytek jídla vyletí z pusy. To mi ovšem v ničem nebrání zkoumavě prohlídnout naši nevychovanou návštěvu, která očividně nemá žádné základy slušného společenského chování. Nejen, že začne provokovat, on dokonce vyhrožuje a to ho vidíme poprvé v životě. Trpaslík tady prostě nemůže mít chvíli klid ani po náročné cestě! Neskutečný, co se děje. Nicméně na takové potížisty mám odkoukanou techniku od otce, když se handrkoval s někým v kovárně. Prostě se musím tvářit jako ten nejdrsnější trpaslík pod sluncem a svojí kamennou tváří vyzařovat čirý respekt. Tak schválně, mírně se zamračit, pohled upřít do očí... Chci říct oka samotného problému. A tento pohled udržovat v tichosti, dokud neodejde nebo neudělá další krok. Teď to tedy chce potichu zírat... A sníst ještě jeden výborný brambor, hlavně udržovat drsný pohled.

Mocně bouchnu do stolu, natřikrát zhluboka vydechnu, jelikož jsem si do pusy nacpal převelice horký brambor. "Och, to pálí. V úchtech mám hotovou vyheň! Pivho!" Úplně zapomenu na nějakého pitomce a pohotově popadnu nejbližší korbel, načež schladím postižené místo. Až nyní si ale všimnu, že jsem tak trochu zapomněl na pohled drsného kováře. Sakra... No nic, změna taktiky. Čas na diplomacii, dokud to ještě jde. Netřeba na sebe poutat pozornost víc, než je třeba. "Uhm..." Odkašlu si, aby se mi lépe mluvilo. "Asi sis nás s někým spletl. Trpaslíci to opravdu jsme, ale nevšiml jsem si, že bychom něco provedli. Sotva jsme přišli, pokud si toho tvé oko všimlo a ujišťuji, že žádné trable ani dělat nechceme. Takže netřeba tedy vyhrožovat, když k tomu není důvod. Jasný, jednoočko?" Zamrkám na něj, snad jako kdybych si užíval nejmenované početní převahy na mé hlavě. Pro jistotu ale svojí pravicí pomalu sahám na topůrko své sekyrky. Nerad... Dobře, vždy s ní rád do něčeho fláknu, ale zrovna tady a teď se to nejméně hodí. Už tak je na nás nalepeno očí víc než dost.