| |||
|
| |||
Hrom a blesky nad hlavami Trpaslíci, Orsen, Morgen a Éothéd Rvačka byla v plném proudu. Orsen se potýkal s chudákem Bomburem, který běžel zachránit pekáč plný buchet, před pádem, když tu se mu vyhnul jen tak tak Orsen a nakopl nebohého trpaslíka do nohy. Ten zaskučel bolestí a zavrávoral. Samozřejmě, jak už tomu bývá rozhodil rukama do všech stran a při té setrvačnosti a zmatku chytl to první, co mu přišlo pod ruce.....Orsena za opasek a strhl ho sebou na zem, kde se oba rozplácli, jak širocí, tak dlouzí. Bombur navíc Orsena trochu přilehl a nešťastný pekáč buchet se rozbil o zem. "Och ne! Barbaři jedni!" Zabědoval tlustý trpaslík, když viděl osud pekáče. Alviara a někteří další její trpasličí společníci čistili hospodu od těch nemoudrých lidiček, kteří se rozhodli vám postavit. Balin i Kili se do boje zapojili také a i oni sklízeli jednoho vyřazeného z boje za druhým. "Pro všecičko na světě moje hospoda!" Naříkal někde v pozadí hostinský, který byl dočista zoufalý. Asi nejlítější boj probíhal mezi Éothédem a Dwalinem. Byl div, že se Rohir při Dwalinově úderu nepoblil ale vyrazil do protiútoku tentokrát nečekaně svým štítem. Dwalin trpaslík zocelený z bitev si v poslední chvíli před obličej strčil ruku. Zadunělo to, když štít narazil a Dwalin se zakymácel o krok bokem. Nebýt pevných chráničů předloktí, které nosil asi by to dopadlo špatně. "Další špinavé triky ty hroudo hnoje?! Nemáš pěsti, abys bojoval, jako chlap?! Vymlátím ti všechny zuby!" Zařval Dwalin. Využil notně ztracené kontroly Éothéda, který se na něj bezhlavě vrhl a Dwalin v první chvíli přešlápl do pevného postoje vymrštil ruku vzhůru a pak zachytil letící hranu štítu a strhl ho stranou. "Tohle ti nepomůže." Druhou rukou zachytil pěst Éothéda a chvíli se s ním přetlačoval a nutil ho předklánět se a pak....práááááásk....zadunění na všechny strany, když dal Dwalin chudákovi Rohirovi tak tvrdou hlavičku, až se Éothédovi zatmělo před očima a málem si kecl na zadek. Morgen mezitím začínal pomalu přicházet k sobě..... Dveře hospody se rozrazily a skrze ně dovnitř prošel trpaslík otočený napůl nazpět k někomu za dveřmi. "Opravdu si nemyslím, že je to, co říkáte je dobrý nápad.....přece jim nelze věřit. Nemůžu uvěřit, že jste to udělal za mými zády a....." Trpaslík se otočil směrem k ruchu hospody. Všichni trpaslíci, kteří se dívali zrovna směrem ke dveřím měli možnost poznat v nově příchozím Thorina Pavézu, dědice trůnu pod Horou. "Co se tedy hrome děje!" Zaburácel jeho silný velitelský hlas a tvrdé oči přelétly celou hospodu. O okamžik později dovnitř vešla další osoba, která se naopak musela ve dveřích mírně sehnout. Zamračená tvář patřila Gandalfovi kterého znali již snad všichni. "DOST! TO BY UŽ STAČILO!" Zahromoval Gandalf a jeho hlas nabral na hloubce a síle, jeho silueta, jakoby se zvětšila a místnost potemněla. Boj dočista ustal. "Co si myslíte, že tady vyvádíte? Doufám, že máte pro tuto spoušť dobré vysvětlení." Bylo to, jako by Gandalf poučoval bandu malých dětí. Ještě pořád se mračil, ale za těmi bouřkovými mraky se mihlo....snad pobavení....? |
| |||
Hněv Rohanu Čekal jsem teda, že se strachy podělá, ale jelikož jsem nečekal takové nízké zábrany a hlavně jsem mu nechtěl ublížit, tak mě odzbrojil. Sakra Éothéde, ještě že tě nevidí král. Taková dětská chyba. Nevadí budu improvizovat. Prásk. To byla rána, trpaslík mě napral pěstí, až jsem povyskočil. Byl to nevlídný sled událostí, ale trpaslík dnes udělal chybu - začal si mě slovy dobírat. Hrál si na mistra a vyhrožoval mi. Nejenže mě opravdu rozzuřil, ale také ode mne nečekal tak brutální útok, který mám dosud v rukávu. Nahodil jsem zoufalý výraz s vyhrnutým čelem, aby nabyl dojmu, že mě dostal a pak hbitě uchopím řemínek od štítu a vší silou, jako diskem zaútočím štítem do tváře trpaslíka. “Za Roháááán !!!! Za krááále !,” zvolám, když trefím trpaslíka. Je mi už jedno, jak rozsáhlé zranění mu to způsobí, od krvavé tváře, po rozseklou hlavu, už s tím nic nenadělám a především se už přestávám ovládat. Celá hospoda byla posedlá nějakým zlem, které musím vymýtit. Pokud se ona nemotorná hora svalů ještě udrží na nohou, tak ho strčím směrem doprostřed hospody. “Uděláme šou ty smrdutý pse”. Pak na něj hodlám naběhnout a bez milosti ho zbít do modra. Pokud se někdo pokusí mezi nás vejít, tak nehledě na to, kdo to je schytá pěst. |
| |||
Zaostalý nikoli však zastavený Dwalin se rozhodl vyřešit drzého Rohira, který se snažil tahat z pochvy meč po svém. Ještě chvíli jsem byl připraven vystřelit další šíp, tentokrát nekompromisní a smrtící, ale k štěstí toho smrdutého člověka měl Dwalin vše pevně v rukách. "Hej nechte mi taky někoho!" Houknu a seskočím ze stolu, odložím na něj svůj luk a toulec a vrhnu se do bitky taky. Tvrdým levým hákem někomu zarazím pěst do žaludku, až mi málem poblil boty. "Tomu říkám správná návštěva hospody." Zazubím se a schytám pěstí od nějakého ožraly v zápěstí však už má koleno v rozkroku a následně možná přeraženou čelist, když ho skolím spojenýma rukama. "Skoro to nestojí za to! U nás doma se perou líp i děvčata, která se právě pustila máminy sukně." Zašklebím se posměšně a před letící židlí se schovám za jeden z podpůrných trámů hostince. "Sakra to mohlo bolet." Zamračím se a hodím po útočníkovi nejbližší korbel.....samozřejmě po tom, co vypiju jeho zbývající obsah, přece nebudu plýtvat pivem, i když není zrovna nic extra. "Uááh.....no a jde se znovu na to....tak pojď jen si pro mě pojd no dělej." Vybízím nejbližšího človíčka, který se tváří zle.....jinak řečeno, jako by si právě pustil do kalhot. |
| |||
Správná hospodská rvačka po trpaslicku Dříve, než jsem se nadál, tak už se všechno mlelo. Můj bráška se rozhodl podat si toho Rohanského tlučhubu a další mí společníci se vrhali po každém, kdo se rozhodl postavit se jim do cesty. "Chytrý tah mladíku, ale bohužel nešťastný pro kohokoli, kdo se rozhodne jej následovat. Jak vidno nikdy se nesetkali se skupinou trpaslíků, natož, aby se s nimi rvali." Lehce zavrtím hlavou a rozhlédnu se po té spoušti. "Nu, což já je varoval. Co dolovali to si taky odnesou." Mlasknu a sáhnu po svém nyní již prázdném korbelu a rozfláknu jej jednomu vstávajícímu muži o hlavu. Patrně jej vstávání přešlo. Pak jsem se svou mírně kolébavou a pomalejší chůzí vrhl do víru boje také. Tu jsem se vyhl zkušeně židli, támhle zase letící pěsti. Přesným úderem jsem někomu vyrazil dech jinému zase pár zubu. "Začínám se cítit, jako zamlada hoši!" Rozesměju se a bokem ždrcnu jednoho z překážejících směrem na nejbližší stůl. "To jednomu dokáže rozproudit starou krev v žilách." Pochvaluju si v duchu a a podeberu koleny dalšího, aby přelétl před mou nižší postavu při snaze povalit mne. "Je útrpné bojovat s někým nejším, než jsi sám. A právě proto se lidé nemohou s trpaslíky měřit." Rozhlédnu se pohotově po bojišti, jak jsme na tom a jestli někdo z mých přátel nepotřebuje mou pomoc. |
| |||
|
| |||
Skákavý poník - lidé proti lidem a trpaslíkům Vše se zvrhlo tak rychle jako to začalo. Celá hromada přiopilých hospodských rváčů se na můj popud zvedla ze židlí rozdat si to s trpaslíky (a k mému zklamání i mezi sebou). Netrvalo ani sekundu a už se to v celé hospodě hemžilo jenom pěstmi. |
| |||
|
| |||
Když rvačka tak se vším všudy Bedlivě sleduji onoho tuláka, kterého právě vyslýcháme, jak se chová a co říká. Je vidět, že Alviařina přítomnost ho moc neuklidňuje, ale to není moc čemu se divit. Konečně se však zdá, že bude spolupracovat. I když se dál snaží vytáčet. "Ach ti mladí, stále by hledali kličky a utíkali jako zajíci." Povzdechnu si v duchu. Možná jsem pro tuhle dobu až příliš starý. "Alviaro nedus ho tolik, nevidíš přece, že se nám ten chlapec snaží něco říct..." Poukážu na chroptícího Morgena. Když vyslovil Gandalfovo jméno zpozorněl jsem. "Že by ho sem poslal Gandalf....ale proč by nám o tom neřekl....ach Gandalf je tak tajnůstkářský...." Lehce se pousměju do vousů, ale můj úsměv ihned opadne, když se otočím směrem ke dveřím, kde vidím, nějakého velice unáhleného a prostořekého Rohira. "Ach chlapče ty nevíš co povídáš ani do čeho se ženeš." Zavrtím pro sebe mírně smířivě hlavou. Mí přátelé reagují logicky a po trpaslicku. Dle všeho další špehové, kteří chtějí nakládačku. Bohužel nyní se zdají i Morgenova slova méně věrohodná, než byla v původu. Gandalfem se ohání i ti ostatní, takže dost možná to opravdu mohou být komplici a jsou tu za úplně jiným účelem. Každopádně můj bratr toho měl až po krk a šel si to s tím Rohirem vyřídit. "Upřímně toho koňáka lituji." Vše se však začíná vyhrocovat, když ten třetí pobuřuje k celohospodské bitce a rohir tahá zbraň. "Omlouvám se ale zanecháme tu trochu nepořádek." Omluvím se hostinskému zdvořile a předem. Už nyní vím, co bude následovat. Alviara začala uspávat tvrdě a po svém Morgena. Éothéd vytasil meč a Kili varovně vystřelil pod pohrůžkou ať meč zase zahodí. Orsen jen pobuřoval ostatní patrně sám si vědom vlastní nedostatečné tvrdosti svých pěstí. "Inu pánové.....mrzí mne to, ale řekli jste si o to sami. Teď poznáte zač je toho trpaslík a pak nám hezky všechno vypovíte. Jen doufám, že budete mít ještě čím." Stále stejně, jako s Morgenem i s nimi mluvím klidně a mile, jako bych se s nimi bavil o počasí, ale pohrůžky jsou zde více, než jasné a o to nepříjemnější jsou, že to vypadá vlastně, že je jako pohrůžky ani nemyslím. "Je na čase protáhnout staré kosti." Promnu si pěsti a připojím se ke svým přátelům. |
| |||
Špinaví špehouni Myslel jsem, že budu muset střelit toho tuláka, ale jak se zdálo, tak Alviara si s ním docela dobře poradila i sama. To však neznamená, že jsem luk odložil. Jeden nikdy neví, kdy bude potřebovat rychle vystřelit. Situace v hospodě se mohla ještě jakš takš uklidnit a ten špehoun mohl odejít možná jen s pár monokly a nějakým tím vyraženým zubem, ale to by se nesmělo všechno podělat. Do hospody vpadl totiž jeden po zuby ozbrojený chlápek, který smrděl koninou a vypadal, jako jeden z těch bájných Rohanský jezdců o kterých jsem již slyšel lidi vyprávět. Prý to byli jedni z nejlepších jezdců a chovatelů koní, ale jen co tenhle příchozí otevřel pusu usoudil jsem, že o Rohira určitě nejde, spíše nějakého podle zabil a ukradl mu věci, špeh jeden zatracený. Netrvá to dlouho a začne nás tady všechny otevřeně urážet a navážet se do nás. Zatnu naštvaně zuby a probodnu ho pohledem. Prsty na povolené tětivě mi cukají. Váhám....nechci zbytečně situaci přitížit, ale pak do hospody vrazí další člověk, který spíše vypadá, jako oháknutý sedlák, než bojovník a začne přizvukovat tomu druhému. "Takže tři zatracení špehové a ještě si berou do huby Gandalfovo jméno a špiní ho. To zrovna tyhle by určitě poslal Gandalf to tak." Posměšně se ušklíbnu. Pak už však vše jde vlastním spádem a rychlostí. Alviara se rozhodne uspat našeho špehounského tuláka. Skoro bych ho litoval, ale dobře mu tak. "Namyšlení lidi." Zamračím se, pobuřování toho posledního, aby jim pomohli místňáci nějak přejdu, přece jen dobrá rvačka, je fajn. Zahlédnu Dwalina, jak míří k tomu rádoby Rohirovi, aby mu ukázal zač je toho trpaslík. Mé pozorné oči však zahlédnou také, jak onen rohansky oděný špehoun sahá po meči a vytahuje jej z pochvy. Bez zaváhání pozvednu opět luk napnu tětivu co to jde a během toho, co luk dostávám do správné polohy už mířím. Pak s lehkým drnknutím tětivu a šíp pustím a ten prosvištěl hospodou, okolo ucha Dwalina přímo na Éothéda. Kdybych ho chtěl zabít byl by mrtvý, neměl dost času ani prostoru reagovat, aby stáhl ze zad svůj štít. Šíp skoro lízl jeho krk, minul jej jen asi o palec a zavrtal se do kusu štítu, který vyčuhoval Éothédovi přes rameno. Že mu k štítu přišpendlil i nějaké ty vlasy je samozřejmé. "Ještě jednou do toho zkus tahat zbraně ty smradlavá lidská kryso a příště to už nebude jen varovný šíp." Promluvím k němu sebejistě a odhodlaně. Ve své schopnosti věřím a nenechám ho do toho zatahovat zbraně když je tu tolik obyčejných lidí a když mí bratři také nešli do boje ozbrojeni. "Ani čestně bojovat neumí, když se chtějí rvát." Nechám opět luk poklesnout, ale jsem připravený v případě, že by se chtěl Éothéd opět ohánět mečem, zakročit trošku rázněji. |
doba vygenerování stránky: 0.10233187675476 sekund