HOBIT

Ležela jsem natažená v posteli, po tmě, v klidu a dívala jsem se na strop. Potřebovala jsem si odpočinout aspoň ještě chvíli, po svém posledním tažení…
Dveře se najednou otevřely a v nich se objevila hlava trpaslíka. Povzdechla jsem si a zavřela jsem oči doufajíc, že bude potichu, aby mě nevzbudil, což dokud nelehl, taky celkem dobře dělal, ale jakmile se ten šrumec uklidnil a on zalezl pod deku, promluvil. Dlouhou chvíli jsem mlčela, ale nakonec jsem si táhle povzdechla a obrátila tím směrem hlavu.
„ Vždycky s ním bylo těžké vyjít, když se rozhodl, že je navrčený na celý svět…“
Odpověděla jsem mu.
„ Zjevně se nic za těch dvacet let nezměnilo…“
Obrátila jsem se na bok a zadívala se směrem ke Kilimu.
„ Bude to ještě hodně těžká cesta… nehledě na nebezpečí, které nás čeká… například drak…“

Hobitín - Hostinec
Alviara

S hlučnou kumpanií trpaslíků v hospodě jsem strávil notných pár piv. Alviara mezitím, jako správný suchar zapadla spát. Zakroutil jsem nad tím jen nechápavě hlavou a dopil jsem v klidu své pivo. Ještě chvíli jsem poslouchal Filiho hláholení a vyprávění naší úžasné cesty sem. Toho jsem se fakt účastnit nemusel.
Protočil jsem oči v sloup a zvedl jsem se od stolu.
"Jdu se už taky natáhnout, cesta bude dlouhá."
Věnoval jsem přátelský pohled zamračenému Thorinovi a zamířil jsem nahoru na pokoj. Na pultu jsem nechal těch pár drobných za pivo a vyšle po schodech do patra. Zapadl jsem do jednoho z pokojů, který nám byl určen. Přece jen, kde by tady taky ubytovali 14 trpaslíků. Zahlédl jsem Alviaru, která už spala natažená, jak prkno na posteli a začal jsem ze sebe shazovat přebytečnou výbavu, abych jí navršil vedle postele a mohl se vyplácnout na nejbližší jiné volné posteli.
"Není lehké s ním být v jedné místnosti, když má tuhle náladu co."
Zabručel jsem do tmy. Předpokládal jsem, že ještě nespí, že se spíše jen semka uklidila. Je jen otázka času, než tu vydupe i Fili a ostatní a zpadnou do těch tří pokojů, co tu máme zaplacené. Ale zatím ještě nějakou dobu budou pít.

Hospoda v Hobitíně

Ohlédla jsem se, když vrzli dveře od hospody a hned na to jsem se zase odvrátila. Vyšel jen nějaký hodně připitý hobit skoro kulatější než Bombur. Když mě oslovil, střelila jsem po něm trochu zamračeným pohledem.
„ Rozhodně je mi lépe než vám.“
Opáčila jsem. Dnes nemám náladu vůbec na nic. Nakonec jsem se otočila a vrátila jsem se do hospody. Na tyhle věci jsem dneska moc unavená.
„ Dobrou noc!“
Mávla jsem na ostatní trpaslíky, posbírala své věci, hostinskému hodila minci a vyrazila jsem rovnou do pokoje. Odložila jsem věci u lůžka, svlékla jsem si co nebylo třeba a zalezla jsem pod deku, abych mohla spát aspoň jednu noc v pohodlné posteli a odpočívat dokud to bylo možné.

Hobitín - U Skákavého poníka
Trpaslíci, Gandalf

Ostatní se mezi sebou bavili, zatímco Alviara vyšla ven z hostince U Skákavého poníka. Venku jí ovanul čerstvý vzduch. Ještě byla vidět skrz hospodské okno. Na jednu stranu jsem jí chápal, na druhou bylo smutné, že šla ven sama. Nepřišlo mi však vhodné jí následovat.
Venku byla tma a krásně zářily hvězdy a měsíc. Chladnější vzduch pročišťoval hlavu, jen tu a tam některý z hobitů se vytrousil z hospody a zamířil do svého domova, většinou veselým a vrávoravým krokem. Když Alviara pohlédla zpátky nahoru ke Dnu Pytle stále se uvnitř svítilo. Pan Pytlík zajisté uklízel všechno to nádobí a nepořádek, co jsme tam po sobě zanechali. Možná přemýšlel o tom, co se dnes vlastně stalo.
Je pravda, že ani Thorin neměl dnes večer povídavou náladu, nakonec po pár pivech se slovy, že brzo ráno vyrazíme zamířil do patra na pokoj, aby se trochu prospal. Radost ani vlídnost v něm vidět moc nebyla.
Právě vycházel z hospody dost připitý obtloustlý hobit, který trochu připomínal proporcemi našeho Bombura, když si všiml Alviary stojící venku před hostincem.
"Jste....v poř-.....adku?..."
Škytl a snažil se na tebe zaměřit pohled, těžko říci, jestli jí ze slušnosti vykal, nebo viděl více trpaslic. Kdo ví, jestli vůbec poznal, že jde o trpaslici.

U Skákavého poníka

„ Ten jeden večer, kdy jsme nemuseli bojovat, spát venku a mohli jsme se dobře najíst, stál za to, Thorine. Alespoň jsme zjistili, na koho se můžeme spolehnout. Dnes v noci si pořádně odpočineme a ráno vyrazíme…“
Pousmála jsem se na něj povzbudivě. Jela jsem mu po boku, Milwu jsem musela popohánět, abych mu stačila.
„ Jak dlouho jsme se neviděli? Dvacet let? Třicet?... nechceš si promluvit?“
Mlčel, hnal koně, a když jsme se dostali konečně do hospody, zalezl mlčky ke stolu. Nakonec jsem se usadila někde z okraje stolu, abych se mohla brzo zvednout a jít spát. Přeci jen jsem jen dojela do Modrých hor za odpočinkem a rovnou jsem zase vyrazila na cestu, když přišla zpráva o téhle výpravě a ještě k tomu se dvěma skoro dětma.
Zvedla jsem korbel, když Fili prohlásil, že to zvládneme a jedním tahem ho do sebe překlopila. Položila jsem ho na stůl a zvedla jsem se z lavice, načež jsem vyrazila ven. Ne že bych měla málo čerstvého vzduchu, ale popravdě, nějak se mi nechtělo sedět u stolu s nabručeným Thorinem. Možná bych časem po pár pintách piva řekla něco, čeho bych později litovala a to nechci. Nechci, aby tahle výprava začala výčitkami.

Hobitín - U Skákavého poníka
Trpaslíci, Gandalf

Všichni jsme vyšli ven, Gandalf šel, jako poslední, neuniklo mi, že nechal smlouvu Bilbovi. Možná to nebyl moudrý tah, na druhou stranu nejspíše Gandalf stále doufal, že se k nám onen hobit přidá. Gandalf byl opravdu zvláštní muž. Nechal jsem to být, když nic alespoň víme, kde smlouvu najít a už tam nepude nikoho dalšího přibrat.
Thorin byl naštvaný, nedivím se mu, skoro nepočkal ani na nás a na Gandalfa se raději ani nepodíval. Tiše jsem si povzdechl a následoval jsem ho.
"Ne asi nečekal, ale.....ah....Gandalf nás sem vytáhl zbytečně."
Zabručel Thorin. Gandalf šel klidný a tichý, jako voda, jako poslední na konci vaší řady. Většina trpaslíků, snad kromě Balina něco brblala, na druhou stranu pokud nic jiného, alespoň jsme se dobře najedli. Pan Pytlík měl opravdu velké dobroty ve spíži.
S Thorinovým vražedným tempem jsme byli v hospodě ani ne za pět minut. Hostinský byl docela překvapený, že jsme se rozhodli vrátit až tak brzo.
"Šoupi sem pivo krčmáři."
Zabručel Glóin a pak už se jen nosilo na stůl a trošku ponuřejší hostina pokračovala za večerních hodin.
Gandalf....inu ten se záhy omluvil, že už se najedl dost a šel si zakouřil ze své dýmky pod širé nebe, kdo ví, co se tomu čaroději honilo hlavou.
"Nu což zvládneme to i tak. Nejsme žádní žabaři."
Zahláholil Fili a začal do sebe obracet korbel. Postupně se alespoň po kapkách vracelo ke stolu veselí, jen Thorin vypadal, jako bouřkový mrak.

Rozloučení se dnem Pytle

Jak se dalo očekávat, Hobit to vzdal ještě dřív než vůbec začal, stejně jako ti lidé. Ale těm se stejně nedalo věřit, těch škoda není. Chabé argumenty pana Pytlíka Thorina vytočili snad ještě víc, než kdyby jen odmítl a vypoklonkoval nás ven. Když za Thorinem práskli dveře, povzdechla jsem si a zadívala jsem se na ostatní. Odrazila jsem se od zdi.
„ Alespoň máte domov, pane Pytlíku.“
Uklonila jsem se, jak bylo slušností a s tím jsem se otočila na podpatku a vyrazila jsem za Thorinem, jen jsem cestou sebrala své věci a kabát. Dveře za mnou jen klaply, zamířila jsem za Milwou, a nasedla na ní, načež jsme si to zamířily rovnou za Thorinem.
„ Thorine…“
Oslovila jsem ho s povzdechem.
„ Snad si nečekal, že do toho může jít zrovna hobit…“
Zadívala jsem se na něj a trochu jsem na sedle poposedla, abych tam byla v pohodlí.
„ Počkej na ostatní, půjdeme do hospody společně. Čeká nás dlouhá cesta a není dobré ji začínat vztekem. Aspoň ne na naše společníky.“

Huš huš pokračujeme ;)

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.