Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Hobit: Paměti Durinova lidu

Příspěvků: 143
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Alviara - 21. května 2019 13:10
femalethorinoakenshieldcosplayfromrussia–kopie6801.jpg

Hobitín


Obrázek


Došla jsem až k tomu největšímu rachotu a nahlédla opatrně dovnitř do místnosti, jestli náhodou tak odtud něco nevyletí. Fakt jsem si dala majzla, aby mě nesejmuli, když jsou tak rozjetí.
Poslouchala jsem o čem se baví, dokonce jsem zaslechla i toho chudáka hobita, jak nad tou spouští lamentuje a míří ke dveřím. Vážně z nás má upřímnou radost…Co tady vůbec děláme? K čemu…
Ohlédla jsem se a mírně vyklonila ze dveří, když jsem zaslechla to jméno. Už je tu zase?
„ Dobrý večer, Gandalfe.“
Pozdravila jsem, když vešel i on a ustoupila jsem lehce do boku, načež jsem se opřela vedle furet. Málem jsem u toho shodila ozdobný talířek, ale naštěstí jsem ho zachytila než dopadl a raději uložila bokem. Nerada bych tady něco zničila.
„ On přijde…“
Odvětila jsem. Bylo mi celkem jasné, že mluví o Thorinovi. Natáhla jsem se ke stolu pro něco k jídlu a k pití a zase jsem se opřela vedle futer.
Tak nějak už tu u toho stolu nebylo moc k hnutí, takže jsem se tam ani necpala. Chudák hobit už z toho všeho musí být na mrtvici… snad ho nešvihne dřív, než se dozvíme, proč jsme pořádně tady…

Obrázek


 
Ori - 15. května 2019 17:19
ori5020.jpg

Bujaří trpaslíci

Trpaslíci, Gandalf a Bilbo


Hobit někam opět odběhl, ozvalo se lamentování a nadávání, nad vyrabovanou spíží a pak zdvořilé výčitky, ohledně vytříbeného nádobí, které se trpaslíci rozhodli využít. Když došla po zvuku i Alviara vtrhla do našeho největšího veselí. Seděli jsme u stolu a cpali si břichy hromadou jídla, které nám pohostinný hobit docela ochotně poskytl.

Obrázek


Jeden by nevěřil, jak trpaslíkovi vyhládne po cestě no ale přece se nenecháme pobízet. Docela bujaře jsem si okusoval dozlatova opečené kuřecí stehno. Když jsem vzhlédl spatřil jsem Alviaru, která k nám také dorazila.
"No to je dost, že jdeš. Pan Bilbo tu má báječné jídlo a skvělé pití."
Rozmáchl se obsáhle a rozverně Fili svým korbelem a zacpal si následně pusu hrstí rajčat.
"Ne prosím ne, to opravdu není místo na odpadky od več.......počkejte...ach děkuji...."
Poletoval Bilbo po domě a zjišťoval zvěrstva, která se mu děla v jeho noře. Alespoň ten nebohý kapesníček před Norim zachránil, když nic jiného. Vypadalo to, už nám chce říci něco dalšího přívětivého, když se ozvalo další klepání. Odtušil jsem, že to musí být Thorin. Bilbo opět zalamentoval a zamířil zpátky ke dveřím.
"Kolik těch trpaslíků ještě přijde.....tohle jsou velmi hloupé vtípky....určitě za to můžou ti nenažranci z Bralska."
Bručel si pod vousy, zatímco otevíral dveře. Když je otevřel vešel do nich vysoký muž ve špičatém klobouku.
"Gandalfe?"
Vydechl skoro úlevně Bilbo.

Obrázek


"Ach ještěže jste to vy a ne další trpaslík, už jich tu mám více, než deset."
Zanaříkal Bilbo, zatímco Gandalf pověsil svůj klobouk a plášť a zamířil do jeho příbytku za ním.
"Pak předpokládám, že všichni dostali pozvání."
Usmál se Gandalf.
"Ale já nikoho nezval."
Durdil se zmateně Bilbo.
"Inu ale pozvánku na dveřích vyvěšenou máte....Tak se podíváme na to, koho to tu máme."
Zašel do jídelny, kde probíhal poprask a lehce se zamračil.
"Hmmm ještě tady není...."
Zamumlal si pro sebe.
"Co? Kdo?....Ono jich přijde více?"
Vyhrkl vystrašeně.
"Buďte v klidu Gandalfe on vždy chodí pozdě."
Ozval se Dwalin, který do sebe právě obrátil celý korbel piva.
 
Ori - 14. května 2019 19:50
ori5020.jpg

Bude se pokračovat napíšu post, jakmile se k tomu dostanu :)

 
Alviara - 05. dubna 2019 11:22
femalethorinoakenshieldcosplayfromrussia–kopie6801.jpg

Hobitova útulná nora

Obrázek


Vážně jsem si tu koupel užila. Vzhledem k tomu, že je to poslední pohodlná koupel na pár dalších měsíců, rozhodně jsem si ji užila. Nechala jsem si donést jídlo i pivo k vaně a odmítala jsem vylézt ven dříve než vychladne voda. Málem jsem tam usnula. Vážně vyrážet na výpravu za výpravou a neodpočinout si je náročné. Ale já nikdy nikde dlouho nevydržela, holt síla zvyku.
Když se ozvalo zabouchání, už jsem se pomalu oblékala, voda už byla ledová a mě se tam nechtělo mrznout jen tak.
„ Pojď dál, Thorine.“
Houkla jsem na něj. Zrovna jsem si navlékala kalhoty, stála jsem zády ke dveřím, košili jsem na sobě ale ještě neměla. Takže bylo vidět několik jizev, které mi hyzdily záda a stahovala se až někam dopředu k břichu.
Jen jsem se ohlédla přes rameno, když mi říkal, že už za chvíli vyrážím já.
„ Jo, obléknu se a jdu dolů.“
Obrátila jsem se zase zpátky a natáhla jsem se po košili.
„ On nepřijede, Thorine. Ne sem.“
Viděla jsem jeho starost v očích. Viděla jsem, jak tam nechce jít dřív, než to bude opravdu nutné. Dochystala jsem se, upravila a vyrazila dolů do hospody. Zaplatila jsem předem, takže už jsem na hostinského s díky mávla a došla k Thorinovi.
„ Nechceš jet semnou? Nemá smysl tu čekat.“
Věděla jsem, že odmítne, kdyby ne nebyl by to Thorin. Ale když já ho neviděla už tak dlouho. Trochu jsem doufala, že na to přistoupí, ale hlava věděla, že ne.
Rozloučila jsem se s ním a vyrazila jsem za Milwou a pak za hobitem. Nijak jsem nespěchala. Vlastně se mi svým způsobem nechtělo.

Najednou sem stanula před hobitovými dveřmi, kde už na zahrádce přešlapovala skupina poníků, včetně mojí Milwy, a klepala jsem na dveře.
„ Alviara, k Vašim službám.“
Uklonila jsem se Hobitovi, když otevřel dveře. Vypadal, že už má dům plný trpaslíků moc dlouho. Jako by byl strašně přepracovaný. Unavený. A naštvaný. Jenže… Hobiti jsou hostitelé… Vůbec to neberte škodolibě…
Vstoupila jsem na jeho pozvání a rozhlédla jsem se. No kapucí už tu bylo hodně.
„ Dobrý večer.“
Pozdravila jsem ho a odložila si svůj plášť k ostatním.
„ V pořádku, myslím, že trefím.“
Neznala jsme to tu, ale ten rachot byl jedinečný ukazatel toho, kde ti trpaslíci jsou.

Obrázek

 
Ori - 05. dubna 2019 10:49
ori5020.jpg

Neočekávaná návštěva

Trpaslíci, Gandalf a Bilbo


A tak jsme se uchýlili do této malé hospůdky, která ani zdánlivě nepřipomínala trpasličí hostince, které byly vždy několikrát větší, celé z kamene a vše tam teklo doslova proudem. Tady se sice pilo také obstojně, ale na druhou stranu ani hobiti se nemohli měřit spotřebou piva a alkoholu trpaslíkům.
Většina z nás se usadila ke stolu ke korbelu piva, abychom spláchli prach z cesty. Jen Thorin se pohyboval bokem od nás, jakoby o něčem přemýšlel. Na Alviařinu žádost jen pokývl hlavou, než odešla nahoru si také odpočinout. Byla asi jediná, kdo v tuto chvíli řešil pokoj. No a první nejmenší kamínek padl na Glóina, který se měl, jako první vypravit k hobitovi.
Soucítil jsem s ním, nestihl si pořádně ani vypít pivo, ale na druhou stranu nahradit jsem jej opravdu nechtěl. A tak odešel Glóin a nějaký čas po něm šli Óin a Bifur.....pak jsem postřehl, že odešel taky Balin.....po něm za nějaký čas vyrazili i Fili a Kili....Dwalin následoval....nedlouho po té zmizel též Bofur a Bombur a pak už byla řada na nás. Šel jsem já, Nori a Dori, po nás měli přijít už jen Alviara a Thorin.

Když odešla předposlední skupina společně s Orim zamířil Thorin nahoru za Alviarou. Zabouchal na její dveře svou mohutnou pěstí.
"Všichni ostatní už jsou pryč, připrav se vyrážíš za chvíli."
Oznámil a pak mohla slyšet, jak zase schází dolů. Nejspíše se stále nevzdával naděje, že Gandalf se opět objeví ještě, než bude muset za hobitem také. Je také dost možné, že si dá docela na čas, ale takový prostě Thorin Pavéza byl.

Inu a když nakonec vyrazila i Alviara nahoru do kopečku směr hobitův příbytek, už byla venku pěkná tma. Cesta ubíhala, kroutila se mezi jednotlivými norami, které hobiti obývali až jí dovedla ke dveřím, které vám z dálky ukazoval Gandalf.
Nebylo pochyb, že je zde správně.

Obrázek


Na dveřích byla vyrytá uvítací značka, kteoru nešlo přehlédnout. Těžko říci, jestli to bylo dílo Gandalfa, nebo někoho z ostatních trpaslíků, ale ti by si něco takového asi před svým hostitelem nedovolili.....i když....
Po zaklepání bylo chvíli ticho, pak se ozýval hrozný humbuk a pak se otevřely dveře a v nich stal malý mladý hobit.

Obrázek


Jeho výraz jasně říkal, jak je nadšen, že se mu do domu cpe už třináctý trpaslík.
"No to mě podrž další trpaslík."
Posteskl si nešťastně a pohlédl na Alviaru.
"Předpokládám, že jsi také viděl pozvání, o kterém nic nevím, že. Fajn fajn pojď dál.
Povzdechl si rezignovaně a ustoupil ze dveří. Patrně nepoznal, že je Alviara žena. Z útrob domu se ozýval hrozný humbuk.
"Ehm...omluvte mne, musím se jít na něco podívat..."
Zvedl v upozornění ukazováček a pak odběhl někam chodbou a dál byl slyšet smích trpaslíků a lamentování nebohého hobita, kterému byl právě okupován dům.
 
Alviara - 05. března 2019 12:41
femalethorinoakenshieldcosplayfromrussia–kopie6801.jpg

Hobitín

Obrázek


Cesta do Hobitína byla náročná. Přeci jen jsem si neodpočinula ani u Skákavého poníka a vlastně ani v Ered Luin. Vždyť jsem tam přijela a víceméně hned jela zase pryč. Byla jsem tam jednu noc. Jsem na cestách už … moc dlouho. A teď mě čeká ještě další a velmi dlouhá.
„ Thorine, dole pod kopcem je hospoda. Potřebuju se trochu vyspat, v posteli jsem ležela jednu noc v Ered Luin a před tím tři měsíce na cestách s karavanou.“
Zívla jsem, když jsem si postěžovala. Ale upozornila jsem aspoň na hospodu.
„ Pojedu za tím hobitem s poslední skupinkou. Aspoň budu mít čas na chvíli zastavit a Milwa si chvíli odpočine.“
Přejela jsem poníkovi po hřívě a poplácala ji po krku.
„ Čeká nás další dlouhá cesta, Milwo.“
Pousmála jsem se. Musím přiznat, že se těším. Uvidím Erebor. Nikdy jsme neměla příležitost podívat se na naše království zevnitř. Jen z dálky jsem viděla horu. Kraj tam prý od dob co zmizeli trpaslíci, strádal. Snad se navrátí s trpaslíky i jeho sláva.
Jakmile se Gandalf odpojil od naší kompanie, tiše jsem si povzdechla. Cestovat s čarodějem bude… zvláštní. Objeví se, kdy se mu zlíbí a pak si zase zmizí… Není to příjemné.
Ovšem, když se Thorin zmíní o tom, jak budeme postupovat v příchodu k hobitovi, všechny naděje na klidný odpočinek, zmizí. Tiše si povzdechnu.
„ No nic, teplá postel bude, až budeme mít zpátky Erebor.“
Uchechtla jsem se. Protáhla jsem se a jakmile jsme zastavili u hospody, svezla jsem se dolů. Uvázala jsem Milwu u ostatních poníků a vyrazila jsem do hospody. Plán v tom, že pojedu s posledními, pořád platí.
„ Hospodský, káď horké vody.“
Hodila jsem mu dost velkou minci, aby pohnul.
„ Rovnou tam dones večeři a pivo.“
Protáhla jsem se. Kéž by vyšla ta postel. Kéž by.
„ Postel budu muset vynechat… Thorine, dojdi pro mě než bude vycházet předposlední skupina ať se připravím a nezdržuju. Prosím.“
Hotová věc. Vím, že bych králi neměla nic přikazovat, ale … tohle byla prosba no ne? Sebrala jsem svoje brašny a vyrazila za vanou horké vody. Jen ať to ten hostinký nezdržuje.

Obrázek

 
Ori - 25. února 2019 12:55
ori5020.jpg

Na cestě do Hobitína s Šedým poutníkem a bandou trpaslíků

Trpaslíci a Gandalf


Thorin vypadal, že mu bylo jasné, že rozmluvit něco Alviaře byla marná věc. Nad její poznámkou o kovadlině se jen s povzdechem usmál a zamířil ke Gandalfovi a ostatním.
Fili, Kili a brzy i ostatní byli připraveni na to vyrazit opět na cestu, protože si u hostinského opatřili potřebné zásoby. Řekl bych, že tu toho k jídlu hostinskému moc nezůstalo, ale když jsem se na něj podíval nevypadalo to, že by mu to nějak extra vadilo.
Zamířili jsme ke svým poníkům a Gandalf ke svému koni. Osedlali jsme a vyrazili kupředu směr Hobitín.
Atmosféra byla chvíli napnutá ale postupně se uvolnila, přešla do veselejší, někteří z nás si povídali, jiní prozpěvovali a další si prostě užívali cesty, jako takové.
"Až budeme v Hobitíně Thorine bude se už určitě smrákat. Půjdu si ještě něco zařídit, ale vy se držte plánu a navštivte onoho hobita přijdu za vámi.....a jak nad tím tak uvažuju zkuste se u něj prosím objevovat průběžně, přece jen.....asi nebude psychicky připraven na tak velkou návštěvu. Popíšu vám, která nora to je."
Pak už se Gandalfův hlas ztišil a já z jeho hovoru s Thorinem již neslyšel skoro nic.
Den ubíhal a my se přiblížili Hobitínu. Kraj byl větší, než jsem si ho představoval, ale Hobitín bylo hezké místo a vůbec jsem se hobitům nedivil, že se jim odsud moc nechtělo a raději tu zestárli.

Obrázek
Ilustrační obrázek Hobitína


"No výborně brzy tam budeme, tady se naše cesty rozdělí Thorine, nechte mi něco od večeře také a chovejte se slušně."
Usmál se Gandalf vědoucně a pohlédl na celou naší kumpanii. Pak ukázal na noru v dálce na kopci a sám se rozjel po cestě jiným směrem.....začínalo se smrákat.
"Dobře bando....budeme tam chodit po jednom až dvou, jak si Gandalf přeje. Zbytek zatím počká pod kopcem v hostinci, pokud tu nějaký mají. Budeme tam docházet zhruba do patnáct minut, až uvidíte, že ten před vámi vešel dovnitř a chvíli tam pobyl vyrazte, já půjdu, jako poslední v naději, že nás mezitím dožene Gandalf. Ten čaroděj se pořád někde rád potuluje."
Zabručel Thorin dostatečně zřetelně.
Hobiti mezitím již zavírali své nory a užívali si poklidu večera, nebo byli v místní hospodě. Jen nás ještě čekal naprosto neočekávaný večer....

Obrázek
Dno Pytle

 
Alviara - 16. ledna 2019 12:26
femalethorinoakenshieldcosplayfromrussia–kopie6801.jpg

U Skákavého poníka

Obrázek


„ Thorine, moc dobře víš, že tohle na mě fungovat nebude. Jistě, trpaslic není mnoho, ale já se rozhoduji sama za sebe a svůj osud jsem si vybrala. Jestli je to lehkovážné, neměl si mě nikdy pustit ke kovadlině…“
Pozorovala jsem ho, když se mi snažil domluvit. Jistě, nezakázal mi to, ale říkat mi abych nebyla lehkovážná?
Dívala jsem se na ten jeho pohled, když sledoval Kiliho a Filiho. Byl na ně hrdý. Velmi. Musím přiznat, že trošku žárlím. Na mě už nemá být kdo hrdý. Matka se odebrala k Durinovi a můj otec? Kdo ví, kde je mu konec. Nikdy se o mě nestaral, tak co je mi po tom.
„ Zlomit se nenechají. Na to jsou moc hrdí, tak jako jejich celá rodina. Ale… Smrt se na hrdost neptá.“
Zamračila jsem se. Nakonec jsem zakroutila hlavou a tiše si povzdechla.
„ Zvládneme to a vrátíme se domů, do Ereboru.“
Zadívala jsem se rozhodnutě na Thorina a pak i na celou naší partii. Byli tady za stejným cílem jako my, jenom ti lidé tomu kazili vzhled. Opravdu se mi nelíbilo, že tu byli a měli jít s námi. Ne… Příčilo se mi to.
Když si táhle povzdechl nad tím, co jsem řekla o Modrých horách, ruka s prstenem mi sjela ke krku a sevřela medailonek. Odvrátila jsem bolestný pohled, od něj i od skupiny. Přesto jsem si všimla toho jeho bolestného zamračení, které následovalo jen… Chápu.
Chvíli mi trvalo než jsem znovu sebrala svou hrdost a pohled mi ochladl. Thorin zavelel k odchodu a já neměla moc potíží k tomu připravit se, jen jsem došla k hospodskému pro nějaké zásoby a posbírala jsem své věci.
Měla jsem času ale dost, protože se čekalo na Orsena a toho koňáka. Rozhodnutí Thorina mě překvapilo. Opravdu je nechal hledat? Měli tu být a jestli to vzdali dřív než jsme vůbec vyrazili, neměli tady co dělat. Nakrčila jsem nesouhlasně nos, ale neřekla jsem vůbec nic, je to jeho rozhodnutí. Jen jsem sledovala jak Morgen ochotně odchází do patra. Takže jsme se lidí zbavili ještě dříve než jsme vyrazili na výpravu, krása!
„ Ano Glóine, máš pravdu, už se nevrátí.“
Zavrtěla jsem hlavou a sklouzla pohledem ke Gandalfovi. Neřekla jsem nic, jen jsem vyrazila za Milwou, abych ji přichystala na cestu. Z brašny jsem jí vytáhla jablko a podala jí ho.
„ Dlouho jsme se v pohodlí nezdrželi, Milwo, já vím. Ale vynahradím ti to až se vrátíme domů. Zůstaneme na jednom místě aspoň dva týdny.“
Uchechtla jsem se a utáhla jsem jí sedlo, připevnila brašny a srovnala třmeny. Vyvedla jsem Milwu stranou, aby tam ostatní měli víc místa. Pozorovala jsem ostatní, jak se chystají, připravená na cestu a uvažovala nad tím, jestli se opravdu vrátíme všichni…

Obrázek


 
Ori - 10. ledna 2019 19:18
ori5020.jpg

Buď zdráv Skákavý Poníku

Morgen, Trpaslíci a Gandalf


Orsen zmizel nahoře po schodech do svého pokoje, aby si ještě před cestou odpočal. Patrně si plně neuvědomil, že přece jen za hodinu již vyrážíme směr Hobitín. Pozoroval jsem jej trošku zmateným pohledem. Mezitím se setkal Éothédův pohled s tím Gandalfovým. Éothéd chtěl být vůči Orsenovi lhostejný a neřešit jeho chybu, nicméně Gandalfův lehce zamračený přísný pohled jej přiměl zvednout se od stolu a s omluvou zamířit nahoru po schodech Orsena zkontrolovat.
Míjely další dlouhé minuty a hovory mezi námi se pomalu vlekly, předávali jsme si novinky, bavili se mezi sebou, a přemýšleli nahlas i v duchu o naší výpravě. Jen Morgen zamyšleně seděl bokem a vše sledoval. Možná se ještě vzpamatovával po rvačce, kdo ví.
Thorin si k Alviaře mírně povzdechl.
"Neříkám, že nejsi stejně dobrá, jako kdokoli jiný zde, ale jsi trpaslice a na takových jako jsi ty závisí osud celé naší rasy. Nemůžeš si dovolit být.....lehkovážná."
Upozornil tě mírně, ale Alviara věděla, že jí cestu tak jako tak zakazovat nebude.
"Dís byla vždy velmi starostlivá žena. Proto chtěla, abys na ně dohlédla....neboj se jsou sice mladí, ale zlomit se jen tak nenechají."
Usmál se Thorin bylo vidět, že na své synovce je opravdu pyšný. Přece jen byli jednou z mála rodinné krve, která mu ještě zbyla.
Další výdech našeho vůdce byl pomalý a táhlý. Jeho obočí se bolestně stáhlo, když nad poznámkou Alviary jen mírně pokývl hlavou.
"Chápu."
Nakonec se otočil ke zbytku výpravy. Hodina téměř minula.
"Gandalfe čas vypršel musíme jít, pokud máme vyzvedávat ještě toho Vašeho pulčíka."
Oznámil Thorin. Gandalf se podíval ke schodišti a pak s lehkým kývnutím vstal a zadíval se na Morgena.
"Morgene jdi se prosím podívat po Orsenovi a Éothédovi. Pokud utekli zkus je dohnat a domluvit jim, pokud ne zjisti, co se stalo. Jsi hraničář doženeš je nejrychleji z nás. Ať tak či onak vezmi si zde pak koně a dožeň nás. Počítám, že z Hobitína budeme odjíždět nad ránem."
Morgen chvíli přemýšlel ale nakonec přikývl a rozloučil se s vámi, dlouhými skoky zmizel v patře zatímco my jsme se začali chystat k odchodu a sedlat venku poníky.
"Povídám, že ti už se nevrátí Gandalfe, můžeme je rovnou vyškrtnout ze smlouvy."
Zahláholil Glóin s úšklebkem, když utahoval popruh svému poníkovi.
"Inu to teprve uvidíme."
Odtušil Gandalf mírně a nasedl na svého koně, počkal na nás ostatní a pak vyrazil směr Hobitín.
 
Éothéd - 04. ledna 2019 17:24
debilnaandoru3351.jpg

Hospoda a přípravy na cestu


“Dobrá tedy, tak až budete chtít, tak já jsem připraven. Na Kraj … “, pronesu a podívám se z okna, jestli je Nirndalf na stejném místě. Když jsem se ujistil a viděl, jak si tam spokojeně přešlapuje, tak jsem si sedl na jednu z židlí a se založenýma rukama čekám.
V tom vidím, jak Orsen vytáhl z kapsy měšec a položil ho hostinskému na stůl. Také jsem přemýšlel, že bych si něco koupil, ale jíst nepotřebuju a chudáka hospodského už radši nechám. Vše bylo v pořádku, dokud jsem nezjistil, že si Orsen právě pronajal pokoj, ikdyž jsme se měli zdržet jen hodinu.
Vstal jsem a chtěl ho zastavit, ale už bylo pozdě. Peníze zacinkaly a Hospodský si je strčil do kapsy. Chytil jsem se oběma rukama za temeno hlavy a chvíli přemýšlel co udělám. Orsen zatím zašel nahoru do pokojů a už jen slyším zaklapnutí dveří.
Otočil jsem se tázavě na Gandalfa. Je možné, že je po té rvačce zmatený a nebo prostě jenom neslyšel verdikt velení výpravy. No nevadí, přeci jenom se ztrátami během cesty se počítalo.


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.087671041488647 sekund

na začátek stránky