| |||
|
| |||
Bujaří trpaslíci Trpaslíci, Gandalf a Bilbo Hobit někam opět odběhl, ozvalo se lamentování a nadávání, nad vyrabovanou spíží a pak zdvořilé výčitky, ohledně vytříbeného nádobí, které se trpaslíci rozhodli využít. Když došla po zvuku i Alviara vtrhla do našeho největšího veselí. Seděli jsme u stolu a cpali si břichy hromadou jídla, které nám pohostinný hobit docela ochotně poskytl. Jeden by nevěřil, jak trpaslíkovi vyhládne po cestě no ale přece se nenecháme pobízet. Docela bujaře jsem si okusoval dozlatova opečené kuřecí stehno. Když jsem vzhlédl spatřil jsem Alviaru, která k nám také dorazila. "No to je dost, že jdeš. Pan Bilbo tu má báječné jídlo a skvělé pití." Rozmáchl se obsáhle a rozverně Fili svým korbelem a zacpal si následně pusu hrstí rajčat. "Ne prosím ne, to opravdu není místo na odpadky od več.......počkejte...ach děkuji...." Poletoval Bilbo po domě a zjišťoval zvěrstva, která se mu děla v jeho noře. Alespoň ten nebohý kapesníček před Norim zachránil, když nic jiného. Vypadalo to, už nám chce říci něco dalšího přívětivého, když se ozvalo další klepání. Odtušil jsem, že to musí být Thorin. Bilbo opět zalamentoval a zamířil zpátky ke dveřím. "Kolik těch trpaslíků ještě přijde.....tohle jsou velmi hloupé vtípky....určitě za to můžou ti nenažranci z Bralska." Bručel si pod vousy, zatímco otevíral dveře. Když je otevřel vešel do nich vysoký muž ve špičatém klobouku. "Gandalfe?" Vydechl skoro úlevně Bilbo. "Ach ještěže jste to vy a ne další trpaslík, už jich tu mám více, než deset." Zanaříkal Bilbo, zatímco Gandalf pověsil svůj klobouk a plášť a zamířil do jeho příbytku za ním. "Pak předpokládám, že všichni dostali pozvání." Usmál se Gandalf. "Ale já nikoho nezval." Durdil se zmateně Bilbo. "Inu ale pozvánku na dveřích vyvěšenou máte....Tak se podíváme na to, koho to tu máme." Zašel do jídelny, kde probíhal poprask a lehce se zamračil. "Hmmm ještě tady není...." Zamumlal si pro sebe. "Co? Kdo?....Ono jich přijde více?" Vyhrkl vystrašeně. "Buďte v klidu Gandalfe on vždy chodí pozdě." Ozval se Dwalin, který do sebe právě obrátil celý korbel piva. |
| |||
Bude se pokračovat napíšu post, jakmile se k tomu dostanu :) |
| |||
|
| |||
Neočekávaná návštěva Trpaslíci, Gandalf a Bilbo A tak jsme se uchýlili do této malé hospůdky, která ani zdánlivě nepřipomínala trpasličí hostince, které byly vždy několikrát větší, celé z kamene a vše tam teklo doslova proudem. Tady se sice pilo také obstojně, ale na druhou stranu ani hobiti se nemohli měřit spotřebou piva a alkoholu trpaslíkům. Většina z nás se usadila ke stolu ke korbelu piva, abychom spláchli prach z cesty. Jen Thorin se pohyboval bokem od nás, jakoby o něčem přemýšlel. Na Alviařinu žádost jen pokývl hlavou, než odešla nahoru si také odpočinout. Byla asi jediná, kdo v tuto chvíli řešil pokoj. No a první nejmenší kamínek padl na Glóina, který se měl, jako první vypravit k hobitovi. Soucítil jsem s ním, nestihl si pořádně ani vypít pivo, ale na druhou stranu nahradit jsem jej opravdu nechtěl. A tak odešel Glóin a nějaký čas po něm šli Óin a Bifur.....pak jsem postřehl, že odešel taky Balin.....po něm za nějaký čas vyrazili i Fili a Kili....Dwalin následoval....nedlouho po té zmizel též Bofur a Bombur a pak už byla řada na nás. Šel jsem já, Nori a Dori, po nás měli přijít už jen Alviara a Thorin. Když odešla předposlední skupina společně s Orim zamířil Thorin nahoru za Alviarou. Zabouchal na její dveře svou mohutnou pěstí. "Všichni ostatní už jsou pryč, připrav se vyrážíš za chvíli." Oznámil a pak mohla slyšet, jak zase schází dolů. Nejspíše se stále nevzdával naděje, že Gandalf se opět objeví ještě, než bude muset za hobitem také. Je také dost možné, že si dá docela na čas, ale takový prostě Thorin Pavéza byl. Inu a když nakonec vyrazila i Alviara nahoru do kopečku směr hobitův příbytek, už byla venku pěkná tma. Cesta ubíhala, kroutila se mezi jednotlivými norami, které hobiti obývali až jí dovedla ke dveřím, které vám z dálky ukazoval Gandalf. Nebylo pochyb, že je zde správně. Na dveřích byla vyrytá uvítací značka, kteoru nešlo přehlédnout. Těžko říci, jestli to bylo dílo Gandalfa, nebo někoho z ostatních trpaslíků, ale ti by si něco takového asi před svým hostitelem nedovolili.....i když.... Po zaklepání bylo chvíli ticho, pak se ozýval hrozný humbuk a pak se otevřely dveře a v nich stal malý mladý hobit. Jeho výraz jasně říkal, jak je nadšen, že se mu do domu cpe už třináctý trpaslík. "No to mě podrž další trpaslík." Posteskl si nešťastně a pohlédl na Alviaru. "Předpokládám, že jsi také viděl pozvání, o kterém nic nevím, že. Fajn fajn pojď dál. Povzdechl si rezignovaně a ustoupil ze dveří. Patrně nepoznal, že je Alviara žena. Z útrob domu se ozýval hrozný humbuk. "Ehm...omluvte mne, musím se jít na něco podívat..." Zvedl v upozornění ukazováček a pak odběhl někam chodbou a dál byl slyšet smích trpaslíků a lamentování nebohého hobita, kterému byl právě okupován dům. |
| |||
|
| |||
Na cestě do Hobitína s Šedým poutníkem a bandou trpaslíků Trpaslíci a Gandalf Thorin vypadal, že mu bylo jasné, že rozmluvit něco Alviaře byla marná věc. Nad její poznámkou o kovadlině se jen s povzdechem usmál a zamířil ke Gandalfovi a ostatním. Fili, Kili a brzy i ostatní byli připraveni na to vyrazit opět na cestu, protože si u hostinského opatřili potřebné zásoby. Řekl bych, že tu toho k jídlu hostinskému moc nezůstalo, ale když jsem se na něj podíval nevypadalo to, že by mu to nějak extra vadilo. Zamířili jsme ke svým poníkům a Gandalf ke svému koni. Osedlali jsme a vyrazili kupředu směr Hobitín. Atmosféra byla chvíli napnutá ale postupně se uvolnila, přešla do veselejší, někteří z nás si povídali, jiní prozpěvovali a další si prostě užívali cesty, jako takové. "Až budeme v Hobitíně Thorine bude se už určitě smrákat. Půjdu si ještě něco zařídit, ale vy se držte plánu a navštivte onoho hobita přijdu za vámi.....a jak nad tím tak uvažuju zkuste se u něj prosím objevovat průběžně, přece jen.....asi nebude psychicky připraven na tak velkou návštěvu. Popíšu vám, která nora to je." Pak už se Gandalfův hlas ztišil a já z jeho hovoru s Thorinem již neslyšel skoro nic. Den ubíhal a my se přiblížili Hobitínu. Kraj byl větší, než jsem si ho představoval, ale Hobitín bylo hezké místo a vůbec jsem se hobitům nedivil, že se jim odsud moc nechtělo a raději tu zestárli.
"No výborně brzy tam budeme, tady se naše cesty rozdělí Thorine, nechte mi něco od večeře také a chovejte se slušně." Usmál se Gandalf vědoucně a pohlédl na celou naší kumpanii. Pak ukázal na noru v dálce na kopci a sám se rozjel po cestě jiným směrem.....začínalo se smrákat. "Dobře bando....budeme tam chodit po jednom až dvou, jak si Gandalf přeje. Zbytek zatím počká pod kopcem v hostinci, pokud tu nějaký mají. Budeme tam docházet zhruba do patnáct minut, až uvidíte, že ten před vámi vešel dovnitř a chvíli tam pobyl vyrazte, já půjdu, jako poslední v naději, že nás mezitím dožene Gandalf. Ten čaroděj se pořád někde rád potuluje." Zabručel Thorin dostatečně zřetelně. Hobiti mezitím již zavírali své nory a užívali si poklidu večera, nebo byli v místní hospodě. Jen nás ještě čekal naprosto neočekávaný večer....
|
| |||
|
| |||
Buď zdráv Skákavý Poníku Morgen, Trpaslíci a Gandalf Orsen zmizel nahoře po schodech do svého pokoje, aby si ještě před cestou odpočal. Patrně si plně neuvědomil, že přece jen za hodinu již vyrážíme směr Hobitín. Pozoroval jsem jej trošku zmateným pohledem. Mezitím se setkal Éothédův pohled s tím Gandalfovým. Éothéd chtěl být vůči Orsenovi lhostejný a neřešit jeho chybu, nicméně Gandalfův lehce zamračený přísný pohled jej přiměl zvednout se od stolu a s omluvou zamířit nahoru po schodech Orsena zkontrolovat. Míjely další dlouhé minuty a hovory mezi námi se pomalu vlekly, předávali jsme si novinky, bavili se mezi sebou, a přemýšleli nahlas i v duchu o naší výpravě. Jen Morgen zamyšleně seděl bokem a vše sledoval. Možná se ještě vzpamatovával po rvačce, kdo ví. Thorin si k Alviaře mírně povzdechl. "Neříkám, že nejsi stejně dobrá, jako kdokoli jiný zde, ale jsi trpaslice a na takových jako jsi ty závisí osud celé naší rasy. Nemůžeš si dovolit být.....lehkovážná." Upozornil tě mírně, ale Alviara věděla, že jí cestu tak jako tak zakazovat nebude. "Dís byla vždy velmi starostlivá žena. Proto chtěla, abys na ně dohlédla....neboj se jsou sice mladí, ale zlomit se jen tak nenechají." Usmál se Thorin bylo vidět, že na své synovce je opravdu pyšný. Přece jen byli jednou z mála rodinné krve, která mu ještě zbyla. Další výdech našeho vůdce byl pomalý a táhlý. Jeho obočí se bolestně stáhlo, když nad poznámkou Alviary jen mírně pokývl hlavou. "Chápu." Nakonec se otočil ke zbytku výpravy. Hodina téměř minula. "Gandalfe čas vypršel musíme jít, pokud máme vyzvedávat ještě toho Vašeho pulčíka." Oznámil Thorin. Gandalf se podíval ke schodišti a pak s lehkým kývnutím vstal a zadíval se na Morgena. "Morgene jdi se prosím podívat po Orsenovi a Éothédovi. Pokud utekli zkus je dohnat a domluvit jim, pokud ne zjisti, co se stalo. Jsi hraničář doženeš je nejrychleji z nás. Ať tak či onak vezmi si zde pak koně a dožeň nás. Počítám, že z Hobitína budeme odjíždět nad ránem." Morgen chvíli přemýšlel ale nakonec přikývl a rozloučil se s vámi, dlouhými skoky zmizel v patře zatímco my jsme se začali chystat k odchodu a sedlat venku poníky. "Povídám, že ti už se nevrátí Gandalfe, můžeme je rovnou vyškrtnout ze smlouvy." Zahláholil Glóin s úšklebkem, když utahoval popruh svému poníkovi. "Inu to teprve uvidíme." Odtušil Gandalf mírně a nasedl na svého koně, počkal na nás ostatní a pak vyrazil směr Hobitín. |
| |||
Hospoda a přípravy na cestu “Dobrá tedy, tak až budete chtít, tak já jsem připraven. Na Kraj … “, pronesu a podívám se z okna, jestli je Nirndalf na stejném místě. Když jsem se ujistil a viděl, jak si tam spokojeně přešlapuje, tak jsem si sedl na jednu z židlí a se založenýma rukama čekám. |
doba vygenerování stránky: 0.087671041488647 sekund