Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Hobit: Paměti Durinova lidu
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 |
| ||
| |||
 | Rozuzlení po bitce - předvečer výpravy Po celou dobu tam tak tiše postávám a sleduji okolní dění. Nyní mne už naštěstí nikdo nechtěl zbít a tak si i dovolím, trochu se uvolnit a zklidnit. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
 | Vzhůru na cestu Pozoroval jsem, jak ti tři dlouháni nakonec podepisují smlouvu. Na jednu stranu mi to nepřijde správné tahat sebou lidi. Přece jen tohle je záležitost trpaslíků.....ano Gandalf byl také člověk, ale on byl čaroděj a to je podstatný rozdíl. Zadíval jsem se směrem k tomu Rohirovi. "Trápit koně nebo poníka zátěží dvou jezdců je kruté vůči zvířeti a dlouhodobě nevhodné." Podotkl jsem, možná nebylo moudré poučovat koňáka, ale přece jen takové základní věci by měl vědět i někdo, kdo na koni standardně nejezdí. Naštěstí situaci vyřešil Gandalf, který oznámil, že sebou koně přivedl. "Opravdu myslí na všechno." Bylo to zvláštní že budeme vyrážet už za hodinu, ale asi jsme zde už způsobili dostatek problémů. Velkorysost, kterou prokázal Balin byla nezměrná. "Svěřil mu takový poklad? Buď má opravdu dobré srdce, nebo už stárne." Má pozornost se přesunula však na Thorina, který k nám přišel a postupně se s každým z nás tří přivítal. "Taky tě rádi vidíme Thorine, nemusíš o nás mít starost už nejsme malé děti a na Alvi dohlédnem." Zazubil jsem se, jako správný rošťák a šťouchl loktem do Filiho, který mne jistě v popíchnutí podpoří. "No jestli vyrážíme za hodinu. Musíme si doplnit taky zásoby, z Modrých Hor je to sem docela dlouhá cesta." Najednou jsem zněl docela rozumně slétl jsem očima k hostinskému a sáhl ke svému váčku s trpasličími mincemi. "Snad tady neřeší, jak zlato vypadá." Vydal jsem se odkoupit pro sebe a Filiho zásoby na cestu. | ||
| |||
| Sešlost U Skákavého poníka Morgen, Orsen, Éothéd, Trpaslíci a Gandalf Obtloustlý Bombur přesunul svůj pohled na Orsena a lehce potřásl hlavou, až se mu mohutný cop v oblouku na břiše zavlnil. "Bombur jméno mě....a pokud budeš mít někdy hlad, víš na koho se obrátit." Oznámil zpátky k Orsenovi s hrdým výrazem ve tváři. "Pokud ne pravděpodobně zemřeš cestou." Odpověděl chladně Thorin na Orsenovu poznámku. "Ale no tak Thorine neděste toho chudáka. Viděl sem jeho práci mnohokrát je to schopný léčitel, kterého vaše skupina doteď postrádala." Obhájil nováčka Gandalf mírným vlídným hlasem a jeho pohled se přesunul na rohanského jezdce. "Vyrazíme, jakmile k tomu budou všichni připraveni Gandalfe. Někteří vážili daleké cesty, aby se této výpravy zúčastnili. Pokud má být naše výprava úspěšná, musíme být maximálně připraveni." Předběhl Thorin Gandalfa. Ten se na něj jen laskavě usmál. "Samozřejmě Thorine a abych se k otázce dalších koní vyjádřil Éothéde. Nemusíš mít obavy, kromě mého koně jsem přivedl ještě dva další. Nejsou to sice Rohanští koně, ale jsou z dobrého chovu a svým novým majitelům dobře poslouží. I to je jeden z důvodů proč jsem se zdržel." Objasnil Gandalf tuto skutečnost. "Tedy koně a poníci jsou zařízení." Shrnul to Thorin. Pak Thorin vstal a rozhlédl se po přítomných. "Do rána však čekat nebudeme. Zařiďte si, co potřebujete do hodiny vyrážíme směr Kraj. S trochou štěstí tam zítra na večír budeme." Rozhodl vůdce skupiny a zamířil mezi svými druhy k Filimu, Kilimu a Alviaře. "Je dobré vás tady všechny tři vidět, ač mi to přináší i starosti." Pokývl hlavou a poplácal každého ze tří zmíněných po rameni a podíval se mu do očí. Pokud někdo něco chtěl vyřešit ještě s hostinským byla příležitost stále byl ještě sice okouzlen darem od starého trpaslíka, ale ochotně vám vydal co mu zbylo ať se jednalo o vybavení, jídlo, pití, nebo zásoby. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | No... A kam se půjde? Hlava mi třeští. Promnu si jednou rukou obličej a přejedu až na zátylek. Jen rychlá kontrola jestli mi někde neteče krev, ale naštěstní ne. Aspoň, že tak. To ale stejně nic nemění na tom, že mi ostrá bolet v hlavě nedovolí vnímat všechno v mém okolí. Gandalf konečně začne vysvětlovat k jakému nedorozumění tu došlo. A já se aspoň trochu dozvídám proč jsem tady byl Gandalfem poslán, ale všechno to rozhodně není. Když se tak dívám po hostinci, až teď si začínám uvědomovat plný rozsah toho co jsem byl mimo. Ti trpaslíci jsou fakt ostří. Přesto, že jsem se trochu zahloubal tak mi neunikla slova od Alviary. Jsem trochu na rozpacích jestli se začít ospravdelňovat nebo ne, ale nakonec jsem usoudil, že na to není správná doba. Přeci jenom ještě nejsem úplně fit a navíc taková malichernost... Jen se na ní výmluvně podívám a lehce nadzvednu ramena. Prej skleničku, prej skleničku... Jeden z trpaslíků, ten starý se snaží vše urovnat a podle toho, co je ve měšci co dává hospodskému to vypadá na úspěšnou snahu. Teď se může ten člověk co tu sbíral třísky jít leda tak zahrabat. Tolik drahých kamenů jsem nikdy neviděl na jednom místě, natož v jednom váčku. Kolik takových váčku asi ještě zbývá v téhle místnosti? Příjde čas na podepsání smlouvy. Upsání se na výpravu, dobrodružství a vidinu velkého pokladu. Upsání se k vykonání nečeho opravdu velkého. To je něco pro mě! Trochu mi dělají starost Thorinova slova o poslouchání rozkazů. Pokud budou dávat smysl tak nemám problém... A podle toho jak vypadá tak nemám pochybnosti o tom, že by nedával správné povely, proto nemám problém s podepsáním. Počkám si až se podepíšou ti 2 frajeři kvůli kterým to více méně vzniklo a pak se podepíšu. Morgen, to jméno už jsem douho neviděl napsané. Naposledy na seznamu mé jednotky, ještě za dob když jsem býval v Ithilienu. Vrátím brk a poodstoupím od smlouvy. Když se rytíř/koňák ujme slova, tak jakmile naznačí že nezná mé jméno trochu mu do toho skočím a dost hlasitě, aby mě slyšeli všichni členové výpravy prohlásím: "Morgen, jmenuju se Morgen..." K Éothédově otázce bohůžel nemám co dodat a řešení také nemám. Škoda, že jsem si s sebou koně nevzal když jsem odcházel od hraničářů... Až teď si uvědomím, že mám na sobě trochu třísek a nějaké skrvny jak od piva tak i od různých dalších pochybných látek. Snažím se to rukama ze sebe trochu otřepat, ale účinek je malý. Nicméně to jen přidává na mém vzhledu vandráka, který už teď asi nebude potřeba. | ||
| |||
 | Je čas opět vyrazit Pomohl jsem mnohým opilcům zpět na nohy a zbytky židlí narovnal, ale sám. Nikdo se ke mně nepřidal, pouze starý trpaslík odškodnil hospodského drahými kameny. Trpaslík co se vzdává pokladu ? Tomu se mi ani nechce věřit, nejspíše se jedná o falešné drahokamy , ale říkat nic nebudu, protože když vidím, jakou z nich má hostinský radost, tak ho nechci zklamat. Je to smutný příběh, ale je to tak. Mezi tím, co se ostatní usadili, tak já ještě pomáhal posledním rváčům zpět na nohy a pomohl jim ven z hospody, ve které už očividně nikdo nechtěl déle setrvat. To že, oni už seděli jsem nevnímal a dál pokračoval v činnosti. Když byl poslední z hostů venku, tak jsem se vydal ke stolu, u kterého už skoro všichni seděli. Neposadil jsem se, jelikož mi bylo jasné, že ze slušnosti se tu už moc dlouho nezdržíme a radši brzy odejdeme. Mezitím co Orsen podepisoval, jsem se ještě podíval po všech přítomných. Moc jsem z jejich pohledů nevyčetl, jenom mezi nimi vyčníval Gandalf, Thorin, Balin a trpaslice. Nechápu, proč berou na výpravu i ženy,... podivné. Tuhle bandu vůbec neznám, a tak nevím co od koho čekat. Usmál jsem se, ale spíše jen ironicky, při představě na společné dny strávené s nimi. Orsen se podepsal a nyní se pohledy upřely na mě. Uchopil jsem husí brk a aniž bych cokoli přečetl, jsem podepsal. Můj úkol od krále je jasný a beztak jsou tam jen předem jasné formality. Gandalf se již zmínil také o další zastávce v Hobitíně. “Dobrá Gandalfe, je čas vyrazit, ale jak jsme na tom s koňmi ? Před hospodou jsem viděl pár poníků, ale pochybuji o tom, že by Orsen, nebo, …” zaváhám, protože neznám jméno druhého člověka, “No, prostě, že by jeli také na ponících. Můj kůň Nirndalf uveze maximálně dva.” Podívám se tázavě na Gandalfa. | ||
| |||
| Po bitce Opět zavládl klid. | ||