Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Hobit: Paměti Durinova lidu
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Nová družina Se zatajeným dechem sleduji, jak se situace vyvíjí dále. O Gandalfově pouliční magii jsem už slyšel, ale toto je docela něco jiného. Dokonce bych snad i uvěřil, že je ona hora svalů po smrti. To by bylo přespříliš kruté. Pohlédnu na Gandalfa, ale ten bez výčitek usedl spokojený k jednomu ze stolů. Sehnul jsem se abych ze země sebral svoje věci, v tom se mě však zmocnil jakýsi pocit studu a lítosti k hospodskému. Když Gandalf pokračoval, tak jsem se opět napřímil s vyslechl si jeho slova. Přidal se k němu také jeden trpaslík, který byl očividně jejich velitelem. Podepsat smlouvu ? Jakou smlouvu ? Ohlédl jsem se kolem sebe, zda někdo z trpaslíků přijde. Smlouvu jsem samozřejmě ochoten podepsat, jelikož rozkazy mého krále hovoří jasně a já ho nehodlám zklamat. Když to konečně vypadalo, že špatná atmosféra byla uklidněna, tak jsem se opět otočil k silnému trpaslíkovi, se kterým jsem se před chvílí pral. “Omlouvám se, předtím jsem vás měl za zbojníky. Byl to ale dobrý boj. Bylo mi ctí s tebou změřit síly, ačkoli doufám, že to bylo již naposledy, mistře … ?,” podal jsem mu ruku na usmířenou a očekával, že se mi představí. Nyní byl čas, abych se své nové družině představil : “ Omlouvám se za toto menší pozdvižení. Já jsem Éothéd syn Ektabainův. Posílá mě jeho Výsost Fengel syn Folcwinův, král Rohanu.” Pronesu to dostatečně nahlas se vší vznešeností, aby mě všichni slyšeli. “Naše spolupráce nás jistě dovede brzy k cíli, ale … “ podívám se na hospodu a chudáka hospodského. “... hospoda je nyní na spadnutí, a to hlavně kvůli nám, proto je naší povinností to napravit. “ Odmlčel jsem se a začal rovnat židle, stoly, vylité korbely a pomáhal bezvládně ležícím rváčům vstávat, očekávaje, že se ostatní přidají. Nechci, aby se o Rohanských říkalo, že kam přijdou, tak tam zůstane spoušť. | ||
| |||
 | Neurvalý ignorant aneb hazard se životem Orsen, Morgen, Éothéd, Trpaslíci a Gandalf Ticho po Gandalfově mocném hlasu přerušil, někdo od koho, by to nikdo z nás nečekal. Mohutný vesnický hromotluk, který patrně měl v hlavě méně rozumu, než hromádka vykutaného kamení se vrhl nekompromisně po Alviaře. "A jéje, z toho budou další nepříjemnosti, takhle dráždit Gandalfa." Mimoděk jsem ucouvl dál od dění, ale neodpustil jsem si dobrý výhled na celé dění. Hromotluk rozkřápl stůl, který jej dělil od trpaslice a čapl jí neurvale za vlasy a vlastně i hlavu. Bylo to, jako by někdo sebral ze země velkou bramboru a snažil se jí schovat ve dlani. "Co si to dovoluješ hroudo sádla!" Zařval rozzuřené Thorin a rukou sjel k opasku, kde automaticky uchopil toporo své vrhací sekerky a v mžiku se s ní napřahoval právě ve chvíli, kdy do celého dění s burácením veskákal Kili. "Zadrž nešťastníče!" Zaclonil Gandalf holí a svým volným rukávem Thorinovi možnost hodit sekeru. V následujícím momentu už visel Kili na zádech onoho hromotluka a snažil se ho zpacifikovat, aby pomohl Alviaře. Krk toho člověka byl, jako z ocelových prutu a ruce, jako kovářské kleště . Alviara měla pocit, že jí musí vyrvat všechny vlasy i s mozkem. Volnou rukou si chmátl hromotluk na záda a chytil za kabátec Kiliho. Bez větší námahy ho ze sebe serval a mrskl s ním vzduchem. Chudák Kili se proletěl po místnosti, přes několik stolů a pak přistál na jednom u zdi, který se s ním rozlomil. Alviaru naštvaně hromotluk odhodil bokem, jako nepoužitelnou hračku a ta se s dusnutím svezla zády o trám, který podpíral patro hospody. Hromotluk se vydal směrem ke Kilimu, který jej rozzuřil. "Dost ty jež nevíš, co činíš! Upokoj se a odpočívej!" Zaburácel opět hlas Gandalfa a následoval úder koncem hole o zem, kdy to třesklo, vzduchem se zavlnila vlna magie a hostincem se prohnal poryv silného větru, který narazil do hromotluka a doslova jej vyhodil skrz otevřené okno ven z hospody. "Ták...." Uklidnil se Gandalfův hlas, opět do normálního a rozhodl se znaveně posadit k jednomu z volných stolů. Přelétl pohledem celou rozbitou hospodu a zbytky jejích obyvatel, kteří se ještě nestihli probrat z bezvědomí. "Natropili jste zde pořádnou spoušť přátelé......vy všichni......každý z vás nese svou část viny." Pronikavě se podíval na každého přítomného. Bylo to, jako by se vám díval do duše a každého se zmocnil stud nad tím, jak zdecimoval hostinskému jeho živobytí. Až po chvíli obrátil Gandalf svou pozornost k Orsenovi, který se dožadoval ospravedlnění. "Mělo mne napadnout, že poslat vás sem jen tak, vyvolá komplikace. Přece jen trpaslíci jsou oprávněně nedůvěřiví.....ale ano Orsen praví pravdu. Jeho, Morgena a Éothéda jsem poslal do této hospody já v naději, že se stanou platnými členy vaší výpravy......Vím dobře, co si myslíte o netrpasličích členech pro tuto výpravu drahý Thorine, ale sám si musíte přiznat, že na Vaší výzvu odpovědělo příliš málo trpaslíků. Potřebujete pomoc, a to jakoukoli. Pomohu vaší výpravě uspět, ale musíte mi důvěřovat. V tomto i jiných ohledech." Pravil Gandal poklidně a rozvážně. Thorin se dlouze nadechl a přeměřil si přísnýma očima Morgena, Éothéda a Orsena. "Dobrá Gandalfe udělám, jak pravíte. Mohou jít s námi. Podepíší samozřejmě smlouvu, jako všichni ostatní členové výpravy ale...." Zvedl varovně prst a namířil jej na tři budoucí lidské členy velké výpravy. "Budete se řídit mými příkazy. Pokud ohrozíte naší výpravu, naše spolupráce záhy skončí. Doufám, že si rozumíme. Nechť jsou tedy spory z nedorozumění zapomenuty." Pokýval Thorin souhlasně hlavou, ale stále se tvářil, jako bouřkový mrak. "Tak už se nezlobte Thorine. Kdybych Vám to řekl předem, nikdy byste jen tak nesouhlasil." Chlácholil ho Gandalf s úsměvem. "Na tom asi něco bude." Odvětil Thorin mírněji s rukama založenýma na prsou. Naše skupina začala dosahovat opravdu nečekaného složení... | ||
| |||
 | Nová mela v hostinci Vše bylo v nejlepším, když tu do dveří vešel další trpaslík. Strnul jsem v půlce pohybu a obličej se mi rozzářil. "Thorin!" Zajásal jsem, jako malý kluk a rozkřápl korbel o hlavu vstávajícímu muži. Už už jsem se chtěl radostně přivítat Thorina, když tu za ním dovnitř vešel Gandalf. Zatrnulo mi, když se rozezněl jeho mohutný hlas. Přeběhl mi mráz po zádech a já najednou neměl slov, kterými bych nás obhájil. Vše šlo do pozadí ve chvíli, kdy jsem uslyšel drcení dřeva a výkřik Alviary, kterou nějaký mohutný pacholek lapil za vlasy. "Zatraceně!" Zavrčel jsem si v duchu. Účinek Gandalfova hlasu, byl najednou tatam a žilami mi kolovala nová horká krev posílená adrenalinem. Se sveřepým výrazem jsem se rozběhl kupředu. Hop......šlápl jsem na židli.....hup......přistál jsem nohama na stole.....dup......přeskočil jsem na nejbližší stůl u Alviary a toho hromotluka. "Nech jí bejt ty bezvousá obludo!" Zařval jsem, když jsem se od stolu setrvačností odrazil a díky výskoku vyrovnal naše výšky. Rukou jsem se mu zahákl za tuniku a provlékl jí okolo masitého krku. Druhou jsem se přitáhl k první a sevřel hrdlo toho šmejda do kravaty a začal utahovat. Jednak, abych ho umírnil a jednak, aby mě jen tak nesetřásl, když na něm visím, jako pláštík, který se srazil při praní na valše. "Uteč Alvi! Držím ho!.....Mám ho!.....Sakra!" Vrčím, když se snažím udržet na tom veikánovi a mírně s ním cloumat i dozadu, aby pustil Aviaru. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | U skákavého poníka - Zásah spravedlnosti Můj původní úmysl špekounova profesionálního podražení se překvapivě zvrtl v tu chvíli, co jsem už duševně oslavoval triumf nad trpaslíkem. | ||
| |||
| Končící bitka a první dojmy Můj útok ho zřejmě dostal a nyní bylo na čase vyrazit vpřed. Naběhl jsem naň, ale trpaslík měl v boji na holé ruce převahu. Celý boj se schyloval k jedinému - k porážce. Byl to však čestný boj za správnou věc a porážka je v tomto případě spíše hrdinstvím, nežli ostudou. I přes jeho očividné zkušenosti s hospodskými bitkami jsem mu byl poměrně dobrým protivníkem, dokud mě nevyřadil kritickou hlavičkou. Všechno potemnělo a ani jsem svého soka neviděl. Popošel jsem pár kroků vzad a div nespadl rovnou se ztrátou vědomí k zemi. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Hrom a blesky nad hlavami Trpaslíci, Orsen, Morgen a Éothéd Rvačka byla v plném proudu. Orsen se potýkal s chudákem Bomburem, který běžel zachránit pekáč plný buchet, před pádem, když tu se mu vyhnul jen tak tak Orsen a nakopl nebohého trpaslíka do nohy. Ten zaskučel bolestí a zavrávoral. Samozřejmě, jak už tomu bývá rozhodil rukama do všech stran a při té setrvačnosti a zmatku chytl to první, co mu přišlo pod ruce.....Orsena za opasek a strhl ho sebou na zem, kde se oba rozplácli, jak širocí, tak dlouzí. Bombur navíc Orsena trochu přilehl a nešťastný pekáč buchet se rozbil o zem. "Och ne! Barbaři jedni!" Zabědoval tlustý trpaslík, když viděl osud pekáče. Alviara a někteří další její trpasličí společníci čistili hospodu od těch nemoudrých lidiček, kteří se rozhodli vám postavit. Balin i Kili se do boje zapojili také a i oni sklízeli jednoho vyřazeného z boje za druhým. "Pro všecičko na světě moje hospoda!" Naříkal někde v pozadí hostinský, který byl dočista zoufalý. Asi nejlítější boj probíhal mezi Éothédem a Dwalinem. Byl div, že se Rohir při Dwalinově úderu nepoblil ale vyrazil do protiútoku tentokrát nečekaně svým štítem. Dwalin trpaslík zocelený z bitev si v poslední chvíli před obličej strčil ruku. Zadunělo to, když štít narazil a Dwalin se zakymácel o krok bokem. Nebýt pevných chráničů předloktí, které nosil asi by to dopadlo špatně. "Další špinavé triky ty hroudo hnoje?! Nemáš pěsti, abys bojoval, jako chlap?! Vymlátím ti všechny zuby!" Zařval Dwalin. Využil notně ztracené kontroly Éothéda, který se na něj bezhlavě vrhl a Dwalin v první chvíli přešlápl do pevného postoje vymrštil ruku vzhůru a pak zachytil letící hranu štítu a strhl ho stranou. "Tohle ti nepomůže." Druhou rukou zachytil pěst Éothéda a chvíli se s ním přetlačoval a nutil ho předklánět se a pak....práááááásk....zadunění na všechny strany, když dal Dwalin chudákovi Rohirovi tak tvrdou hlavičku, až se Éothédovi zatmělo před očima a málem si kecl na zadek. Morgen mezitím začínal pomalu přicházet k sobě..... Dveře hospody se rozrazily a skrze ně dovnitř prošel trpaslík otočený napůl nazpět k někomu za dveřmi. "Opravdu si nemyslím, že je to, co říkáte je dobrý nápad.....přece jim nelze věřit. Nemůžu uvěřit, že jste to udělal za mými zády a....." Trpaslík se otočil směrem k ruchu hospody.
Všichni trpaslíci, kteří se dívali zrovna směrem ke dveřím měli možnost poznat v nově příchozím Thorina Pavézu, dědice trůnu pod Horou. "Co se tedy hrome děje!" Zaburácel jeho silný velitelský hlas a tvrdé oči přelétly celou hospodu. O okamžik později dovnitř vešla další osoba, která se naopak musela ve dveřích mírně sehnout.
Zamračená tvář patřila Gandalfovi kterého znali již snad všichni. "DOST! TO BY UŽ STAČILO!" Zahromoval Gandalf a jeho hlas nabral na hloubce a síle, jeho silueta, jakoby se zvětšila a místnost potemněla. Boj dočista ustal. "Co si myslíte, že tady vyvádíte? Doufám, že máte pro tuto spoušť dobré vysvětlení." Bylo to, jako by Gandalf poučoval bandu malých dětí. Ještě pořád se mračil, ale za těmi bouřkovými mraky se mihlo....snad pobavení....? | ||
| |||
| Hněv Rohanu Čekal jsem teda, že se strachy podělá, ale jelikož jsem nečekal takové nízké zábrany a hlavně jsem mu nechtěl ublížit, tak mě odzbrojil. Sakra Éothéde, ještě že tě nevidí král. Taková dětská chyba. Nevadí budu improvizovat. Prásk. To byla rána, trpaslík mě napral pěstí, až jsem povyskočil. Byl to nevlídný sled událostí, ale trpaslík dnes udělal chybu - začal si mě slovy dobírat. Hrál si na mistra a vyhrožoval mi. Nejenže mě opravdu rozzuřil, ale také ode mne nečekal tak brutální útok, který mám dosud v rukávu. Nahodil jsem zoufalý výraz s vyhrnutým čelem, aby nabyl dojmu, že mě dostal a pak hbitě uchopím řemínek od štítu a vší silou, jako diskem zaútočím štítem do tváře trpaslíka. “Za Roháááán !!!! Za krááále !,” zvolám, když trefím trpaslíka. Je mi už jedno, jak rozsáhlé zranění mu to způsobí, od krvavé tváře, po rozseklou hlavu, už s tím nic nenadělám a především se už přestávám ovládat. Celá hospoda byla posedlá nějakým zlem, které musím vymýtit. Pokud se ona nemotorná hora svalů ještě udrží na nohou, tak ho strčím směrem doprostřed hospody. “Uděláme šou ty smrdutý pse”. Pak na něj hodlám naběhnout a bez milosti ho zbít do modra. Pokud se někdo pokusí mezi nás vejít, tak nehledě na to, kdo to je schytá pěst. | ||
| |||
| Zaostalý nikoli však zastavený Dwalin se rozhodl vyřešit drzého Rohira, který se snažil tahat z pochvy meč po svém. Ještě chvíli jsem byl připraven vystřelit další šíp, tentokrát nekompromisní a smrtící, ale k štěstí toho smrdutého člověka měl Dwalin vše pevně v rukách. "Hej nechte mi taky někoho!" Houknu a seskočím ze stolu, odložím na něj svůj luk a toulec a vrhnu se do bitky taky. Tvrdým levým hákem někomu zarazím pěst do žaludku, až mi málem poblil boty. "Tomu říkám správná návštěva hospody." Zazubím se a schytám pěstí od nějakého ožraly v zápěstí však už má koleno v rozkroku a následně možná přeraženou čelist, když ho skolím spojenýma rukama. "Skoro to nestojí za to! U nás doma se perou líp i děvčata, která se právě pustila máminy sukně." Zašklebím se posměšně a před letící židlí se schovám za jeden z podpůrných trámů hostince. "Sakra to mohlo bolet." Zamračím se a hodím po útočníkovi nejbližší korbel.....samozřejmě po tom, co vypiju jeho zbývající obsah, přece nebudu plýtvat pivem, i když není zrovna nic extra. "Uááh.....no a jde se znovu na to....tak pojď jen si pro mě pojd no dělej." Vybízím nejbližšího človíčka, který se tváří zle.....jinak řečeno, jako by si právě pustil do kalhot. | ||