Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Triskelion

Příspěvků: 5188


Hraje se Denně Deadline ---  Vypravěč Naervon je offlineNaervon
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Mia Ortner je offline, naposledy online byla 04. července 2020 17:20Mia Ortner
 Postava Wanda Lubarsky je onlineWanda Lubarsky
 Postava Callum Lynche je onlineCallum Lynche
 Postava James Huntington je offline, naposledy online byla 04. července 2020 17:22James Huntington
 Postava Lyla Huntington je offline, naposledy online byla 04. července 2020 17:22Lyla Huntington
 Postava Erden Tuya je offline, naposledy online byla 03. července 2020 8:26Erden Tuya
 Postava Konoe Yuriko je onlineKonoe Yuriko
 Postava Nikolai je offline, naposledy online byla 03. července 2020 8:26Nikolai
 Postava Daniel Semmelweiss je offline, naposledy online byla 04. července 2020 17:22Daniel Semmelweiss
 Postava Oren Caerwynn je offline, naposledy online byla 03. července 2020 8:26Oren Caerwynn
 Postava Valeria Baraníková je offline, naposledy online byla 04. července 2020 18:43Valeria Baraníková
 Postava Dragostan Sergiescu je offline, naposledy online byla 03. července 2020 8:26Dragostan Sergiescu
 Postava Loki Valdersson je offline, naposledy online byla 03. července 2020 8:26Loki Valdersson
 Postava Antonio Castiglione je offline, naposledy online byla 03. července 2020 8:26Antonio Castiglione
 
Mia Ortner - 01. července 2020 14:07
mia13601.jpg

Obrana pevnosti



Triskelion – na střeše



Mé potloukání se po pevnosti s kýblem a hadrem v ruce vzalo rychle za své, když se u mě ocitl Daniel s vážným výrazem ve tváři.
Zrada... Ohrožení? Nejspíš můj nechápavý výrazvedl k Danovu rychlému rozhodnutí, abych právě já zůstala v pevnosti. A kupodivu jsem se ani nevzpírala. Necítila jsem se vůbec fit. A tak jsem jen přikývla a ještě chvíli sledovala Danova mizející záda. Dragostan jistě půjde s nimi. Možná teď bych se s ním měla rozloučit. Dát mu něco najevo.
Jenže sliby chyby. Loučit se s někým, kdo se mi dostal pod kůži a nyní se vydává do neznáma, odkud se nemusí vrátit, bylo příliš emocí na mou povahu. Jen to pomyšlení mi znovu obrátilo žaludek a já místo toho vběhla na první záchody.
Kdybych nebyla tak beznadějná, mohla jsem jít s nimi. Mohla jsem tam být s ním.

Před umyvadlem jsem zůstala asi delší dobu než obvykle, protože když jsem znovu vylezla na chodbu, vládl všude chaos. Prastarý vedl lidi z pevnosti, padala slova o útoku a mezi tím hemžením jsem zahlédla blonďatou kštici a nezaměnitelný výraz ve tváři. Tony? Tady...?
Ihned jsem se připojila ke skupině a pomalu vyrozuměla, že před pevností je nepřítel. A ve značné přesile. Naprázdno jsem polkla a znovu se odpojila. Má cesta nevedla pod peřinu, abych se tam tiše zhroutila, i když jsem k tomu neměla daleko. Místo toho jsem mátoživě vyběhla směrem ke zbrojnici. Tam jsem popadla pistoli, náhradní zásobník a nůž.
A pak zpět na střechu s tím, že jsem se ještě rychle navlékla do ochranné kombinézy.

Na střeše jsem kromě Antonia uviděla v blízkosti Prastarého i Orena a Lylu. Přišli na pomoc? Hovor jsem ale nezapředla. Pohled na to, co se dělo pod pevností, mě málem donutil vyzvrátit zbytek žaludečních šťáva. Naštěstí jsem se udržela.
Snad tisícovka nemrtvých, nejspíš nějací Nadaní podle druhu jejich útoku, a pak sám Lich. Rozklepala jsem se jak ratlík. Noční můra... Přišlo to dřív, než jsem si myslela.

Lyla, Oren i Tony se pustili ihned do boje a já marně hledala síly. Musím něco udělat, musím... Mé oči těkaly po nepřátelích, až mi došlo, že jsem tam zahlédla známé Stíny. Call? Únava mi nejspíš znemožnila všimnout si dřív jetu, který se vrátil s Lilianovou výpravou. Nejsme sami.
To pomyšlení mi přeci jen do žil vlilo starou známou odhodlanost přežít. Zaměřila jsem se nejprve na starce, který se oháněl ledem (N3). Hodlala jsem mu způsobit pořádnou migrénu (3+3). Za určitých okolností bych ho tím nejspíš poslala do mdlob, teď jsem doufala, aby to stačilo aspoň k tomu, že ho trochu hlava bolet bude.
Zvracení jsem zase pomocí myšlenky určila albínovi (N5), který mi svými útoky připomínal Yuriko. (5+3)
Doufala jsem, že se mi ještě podaří vytvořit stínový štít kolem naší skupiny (2+2), ale celková slabost mého těla spíš způsobila, že se mi akorát zamotala hlava a já se zachytila zábradlí hned vede Orena, který se snažil ovládnout zeleň pod námi.



3 %
 
Valeria Baraníková - 29. června 2020 20:27
d4ebac3515dcf8e008a5fc4668e8591c2873.jpg

Katastrofa


Triskelion, pevnosť

No, Jamie nám z hlbín zeme vytiahne fontánu. Bude to dobrý tréning jeho schopností, však?
Odpoviem na Razvanovu otázku ohľadom Sahary, a venujem Jamesovi žiarivý úsmev.
Príliš dlho na uvoľňujúce rozhovory však nemáme ani na prílišné vyťahovanie informácií z Augusteho, ktorý sa akosi nedelí o nič viac. Pochybovala som že Erden ho poslal do akcie bez čohokoľvek ďalšieho ako to, čo nám hovoril.

Nakoniec sa ukáže, že všetky moje obavy, ako bude prebiehať misia s Augustem ako jej vodcom sa ukážu ako bezpredmetné.
Nie. Namiesto toho prídu omnoho, omnoho horšie obavy. Len čo natiahnem krk aby som sa pozrela, čo za humbuk je za oknami, na pár sekúnd stuhnem a zblednem.
Kedy stihol toto zorganizovať? Záhrady boli akési vrtkavé, divné šťastie. Ako máme prežiť toto?
Kĺžem očami po mase čohosi, čo budú pravdepodobne nemŕtvi, keďže ich je taký počet, a po obrovskom drakovi, ktorý sa dá rozoznať aj napriek výške, v ktorej letíme.
Bude to dnes?
Spomeniem si na tmu a ticho. Bolo vôbec možné, aby sme sa jej ktokoľvek pri tomto vyhli?
Ako sa Jet otáča a ja sa poriadne držím sedačky, cítim ako sa vo mne rozlieha zvláštny pokoj. Čakal by som paniku, nervozitu, ale nie. Pokoj.
Možno mi skratoval mozog.

Keď Jet pristane, vchádzam medzi poslednými, jastriac očami, aby som videla čo sa kde deje. Spomeniem si na tréning v predošlý deň. Neísť na vlastnú päsť, pomôcť ostatným. Áno, to znelo asi ako najrozumnejšia taktika, vzhľadom na to ako inak moje samostatné útoky dopadali.
Ostatní sa bez váhania pustia do boja, a ja si doprajem moment aby som zhodnotila, ako začali.
Nakoniec sa rozhodnem uistiť sa, že ľudia s lepšími útočnými schopnosťami ako ja budú schopní ich používať. Štít z energie okolo Calluma sa mi podarí spraviť až na druhý krát (2,7), ten okolo Nika sa zableskne takmer okamžite. (9) Ako keby som sa od začiatku roztrénovala, ten okolo Wandy fialovo zasvieti rovnako rýchlo. (9). Cítim, ako mi udržiavanie troch štítov uberá na energii, no viem že nejakú dobu sa to vydržať dá.
A keď prídem na to ako by som si ju doplnila...iba sa sústreď Val. Nepovoľuj ich. A...James?
Jemne sa mi rozšíria oči, keď vidím ako sa vrhá proti mladému chlapcovi...len tak, päsťami. V prvej sekunde si myslím, že sa zbláznil, ale keď vidím ako sa ho snaží dostať na zem, skrsne vo mne nápad. Ak by ho vyriadil, a ja som sa vedela dostať k nim bližšie tak, aby ma bolo počuť...mohla by som mu pomôcť spacifikovať ho, a potom by som mala zdroj energie na viac štítov.
Opatrne, prikrčená nižšie pri zemi, sa snažím priblížiť k bojujúcej dvojici, pripravujúc si sugesciu, snažiac sa zároveň udržiavať štíty a vnímať svoje okolie, aby som mala prehľad o bitke.

94%

 
Wanda Lubarsky - 29. června 2020 18:40
379d64e5169945c96914b0cbcfca1df91786.jpg

Whispers in the Dark

Obrázek



Co se týkalo cíle naší mise, jeden se toho moc nedověděl.
Ani od ostatních, natož potom toho, kdo to měl mít nastarosti, ale tak snad se dovíme něco většího přímo na místě, v Africe. Písek, sucho a vedro, už teď jsem se na to těšila, i když kdo ví jak to tam vypadá teď po tom co svět prošel trochou předělávky.
Nu, udělala jsem tedy pohodlí v rezavém kožíšku na jedné ze sedaček a očekávala, že proležím tu možná pár hodin než se dostaneme do cíle.
Ovšem jeden se sotva tak nějak uvelebí na místě, aby okamžik poté jím bylo trhnuto do strany, tak, že tak tak stačí vysunout drápy, aby se udržel na místě a nebylo jím hozeno pryč.
Co to doháje mělo být...?

Svou odpověď na tuhle otázku dostávám vcelku záhy.
Nedostali jsem se příliš ani za horizont a bylo nám odhaleno něco, co jeden rozhodně nečekal, asice náš starý známí nemrtvý, rozhodl se dodržet svoje slova a vrátil se sem s plnou parádou a moc nešetřil.
Někteří, po přistání, neváhali se vrhnout skoro okamžitě do bitevní vřavy a já, já trochu pochybovala o tom, zda se do toho vrhnout... nebudu lhát, měla jsem strach, bála jsem se toho co tu bylo, co všechno přivedl, ale zároveň bála jsem se o ostatní, že se jim něco stane, něco ošklivého, třeba i umřou...
Nasucho zkusím polknout knedlík v krku... ne, další smrti už ne...
Živý mrtvý a živý, u kterých nepochopím co je žene vpřed nebo proč následují něco takového jako byl on... nechci ani na to příliš znát odpověď, já mám pro ně totiž jednu svojí...

Nik zkoušel jít po kostře draka nebo dinosaura? To bylo celkem jedno, zkusím mu pomoci polámat telekineticky nějaké jeho kosti a omezit tak jeho hybnost (5+2).
Další potom směřují ohnivé jazyky k nejbližším chodícím mrtvým (7+2) a jedna velká ohnivá koule zase směrem k dinosauřímu drakovi (10+2).


29%
 
Lyla Huntington - 28. června 2020 22:48
lyla5346.jpg

Den jako každý jiný? Nope...




V Londýně to vůbec nebylo špatný. Jasný, chyběl mi brácha a všichni ostatní, to vše jsem si ale vynahrazovala jistou svobodou. Tady mě neviděli jen jakou šestiletou holčičku, na kterou byli zvyklý, tady mě vnímali jako dospělého, dobře, skoro dospělého. Nechávali mě dělat to, co ostatní, trénovala jsem, chodila na mise, měla jsem jejich důvěru. Žádná snaha mě nějak speciálně chránit či kolem mě chodit po špičkách. Díky Bohu za to, lidi, fakt mi už není šest!
Jen tu nebyly takové party. A tolik alkoholu, velká to nevýhoda. Rozhodně by se to ale dalo napravit, třeba by Heather svolila a -
Ne dneska. Protože jsou tu jiné problémy. Volání o pomoc. Erden. A kdo další? Kdo další tam s nimi šel?
Jamie! Nevím, zda mě Heather pouštěla dobrovolně, netuším, zda chtěla či ne - já prostě šla. Jakékoliv rozhodnutí o mé neúčasti bych stejně neposlechla a možná i proto jsem žádné neslyšela. Bráška může být v ohrožení, všichni tam můžou být v ohrožení. Musíme bojovat!

A tak jsme, já a Oren, prošli portálem a jen co jsme se stihli vzpamatovat, už nás někdo srazil k zemi a hned osočil, že jsme asi úplně blbý. "Trhni si." Jako správně dospělá na něj vypláznu jazyk, v jednom má ale pravdu. Portál už asi nefunguje. Jak se tedy máme dostat dál? A máme se vůbec dostat dál? "Dík, jsem okey. Ty?" Přijmu Orenovu pomoc, dál ale nevím, co...dál. Oren má pravdu, asi bychom měli dát vědět dalším.
Cíl mise se přeci změnil, vše dostává mnohem temnější barvičku. Napadení pevnosti? Teď, když tu skoro nikdo není? A kde je James?
"Víš jak? Telefon sotva funguje, komunikátor taky a...telepata tu nemáme, ne? Jedině snad..." Pohled mi padne na Alasthera. Ten je takový všemocný, ne? "Není možnost upozornit ostatní sankta, že je...možná trochu problém?" Snažím se navrhnout, pravda je ale taková, že tomu všemu moc nerozumím.
Je to ale vůbec třeba?
Jsme rychle poučeni co a jak a pak nezbývá nic jiného než bojovat. Ze střechy. Ehm? K čemu tam zrovna já budu dobrá? Jenže jak jinak, když ven to prostě nejde, aby se oni nedostali dovnitř?
Rychle si doběhnu do zbrojnice pro nějaké to vybavení a zrak mi padne na luk se šípy. Jasný, pistole je možná více efektivní, ale poslední dobou jsem střelbu z luku docela trénovala a nebude to cool, bránit pevnost právě tímhle?
Ještě si nabrat dostatečnou munici a jde se střílet!

Obrovský kostěný drak, hromada pohybujících se nemrtvých, několik Nadaných. A pak přistávající Jet s posilami. Našimi. Uff.

Tak...kam mířit? Vidim tam vůbec někoho jiného než ty nemrtváky? Hele, támhle je nějakej starej chlápek (Nadaný 3), do toho bych se třeba mohla trefit!
Natáhnout, zamířit, vystřelit. Jop. (6) A znovu a znovu, ještě v tom sice nejsem úplně nejlepší, ale i tak si aspoň nepřipadám úplně, úplně zbytečná. (5, 6). Tedy...až na tu poslední střelu, která prostě odletěla...někam. (1)

(25%)
 
James Huntington - 28. června 2020 17:34
jamie1306.jpg

Změna plánů



Vypadalo to jako jednoduchá zábavná mise, jen co se ale dostaneme do vzduchu, vidíme, že štěstí tentokrát nestojí na naší straně. "Kurva." Ujede mi nadávka, která však sotva popisuje nynější situaci. Možná tak tři kurvy najednou? Nebo ještě něco peprnějšího? Obávám se, že na to můj slovník nestačí.
Takže výlet nebude. On možná nebude ani následující den, když to tak vidím.
Ale ne... Musíme být optimisté!

Call to hnedka obrací zpátky a dostává nás do míst, kterým bych se normálně nejradši vyhnul - dolů, na zem, pořádně k té armádě. Hezky ke drakovi a nemrtvým a tomu všemu. Jo, tohle bude dobrá párty. Jdem na to, vážení.

Call se svou temnotou pouští do namakané černovlásky, zatímco další se věnují drakovi. Chvíli mi trvá než se zorientuji a odhadnu situaci, přeci jenom je to tu poněkud....intenzivní.
Takže? No, jde se do boje! Chytřejší věci se vymyslí v průběhu!
Mezi bandou nemrtváků si povšimnu nějakého kluka (Nadaný 4), u kterého předpokládám, že bude nadaný. Ti jsou teď horší než banda zombieků, určuji ho tedy svým primárním cílem. Jen co se tady zbavím několika otravných mušek, které mi překáží v cestě (6+3). Pár kopů a ran do nejbližších těl, několikrát se prosmeknout kolem většího hloučku a už jsem na dosah hnědovlasého kluka.
Chci se rozeběhnout a následně jej řádně nakopnout, to se však daří jen částečně (1+3), nečekám však na to, až se vzpamatuje a tentokrát se mu snažím nohy podkopnout (10+3) a následně mu uštědřit další ránu ve snaze ho na chvíli zpacifikovat (7+3).
Nač schopnosti, když se můžu prostě...rvát? Že toho budu hrozně litovat?

(87%)
 
Dragostan Sergiescu - 28. června 2020 15:19
fsdfsd1999.jpg

Pomocná ruka

Sanktum Nuuk


Daniel svolí, z čehož mám radost - je vždycky dobré být schopen zpracovat starší materiály, než shánět po všech čertech nové. Moc se mu sice nedaří, a já se mu přes tu bolest hlavy ani nedivím, nicméně vidina poklidného odpoledne se rozplyne brzy. Ani já neváhám, neberu si nic. Stejně jako Daniel a Yuriko, ani já neztrácím čas převlékáním do kombinézy, během pár momentů jsem připraven vyrazit tak jak jsem, v umouněných montérkách.

A sanktum nám připravilo vstřícné uvítání... nikde nikdo, vyjma Nadaného, který se v podobě něčeho obřího řítí proti nám. Uhnout, přikrčit se... a zásahu padl za oběť portál.

Rána, řádný náraz, pískot v uších a pocit, že se se mnou svět točí... opatrně se pokusím pohnout, myslím, že to nejhorší budou naštěstí jen modřiny, zlomeně nic nebolí...? Nevím, nedokážu si příliš urovnat věci v hlavě, zatřesu jí frustrovaně.
Dan už po tvorovi pálí ze zbraně, Yuriko blesky a ostřím útočí hned vzápětí... a já ztuhnu. Osm nohou, osm oček, a velikost osobního auta... Pokusím se zhluboka nadechnout a soustředit, proměna však nevyjde... kdybych se chtěl vůbec přiblížit.

Stáhnu se tak daleko, jak můžu, a pokud je podlaha sankta betonová či kamenitá, pokusím se z ní vyvolat osten přímo proti břichu stvoření, nabodnout ho, ne zabít... ale zastavit. Zvednu třesoucí se ruku (8+2).

(72%)
 
Nikolai - 28. června 2020 14:56
58e06c3e4d0e10b34ef9e45d0872b5d8541.jpg

Bozhiy gnev

Před pevností Triskelion


Lilian se s vysvětlováním moc nemaže, jdeme pro důležitý artefakt, víc infa na místě. I s tím se dá pracovat... pokusím se udělat si pohodlí a prospat se. Z toho, co jsem pochopil, nás čeká dlouhý, dlouhý let. Hodím do sebe prášek, potřebuji si odpočinout, ne že mi hlas v hlavě nedá pokoje... a Kolja k tomu nic neřekne, jeho tichý vztek vnímám slaběji a slaběji, jak lék zabírá.

A nebo... taky ne. S mizerným pocitem otevřu oči, a výhled z okýnka je... vše, jen ne povzbudivý. Callum nás stáčí zpět, snad ještě dřív než Lilian vůbec stačí doříct, a přistání má do hladkého daleko, jsme však na zemi bleskově, útok sotva započal, sotva se stihnu v duchu pomodlit... protože jakmile se otevře rampa, na modlení dojde čas.

Vyběhnu sprintem a pokusím se přiblížit drakovi... soustředím se na telekinetické vytrhnutí několika kostí z jeho masy (10+3), které posléze prudce vrhám proti hlavám a krkům nemrtvé haldy (4+3, 2+3, 4+3). Hlídám si přitom okolí, jak jen mohu... nepozvracet se ze zápachu dobře uleželých mrtvých je náročné, ale představa, že zatímco zvracím kdesi v koutě, něco se přihodí Valerii, Wandě, Jamiemu, Lilianovi nebo Richardovi... vlastně komukoliv, ta představa drží prozatím žaludek na uzdě.

(64%)
 
Oren Caerwynn - 28. června 2020 14:39
tumblr_p5wy0tfsue1vwtsrzo1_4003727.jpg

Zpět v pevnosti

Pevnost Triskelion


Nechtěl jsem se loučit ani se sestrou, ani s Heather samotnou. Vůbec, příčilo se mi jít bez Cass... ale zrzka nechtěla svou vědmu pustit a to asi chápu, stačí, že se uvolila pustit léčitelku. Alespoň je Cassie v bezpečí. A já... já se vlastně docela těšil, až uvidím znova jak Richarda, tak i ostatní mi blízké, se kterými jsem se loučil.
Jen... jsem si to nepředstavoval takhle.

"V pořádku?" zeptám se Lyly a nabídnu jí ruku k pomoci vstát poté, co nás srazí nedočkavý Ital.
Vypadá to... vypadá to špatně. Pevnost sice vidím zase rád, ale během chvilky se objeví Alasther a ukáže se, že jsme se místo pomoci třem uneseným ocitli přímo uprostřed bitvy.
"Měli bychom dát vědět domů, že se plány změnily...?" pohlédnu tázavě na Lylu.

Pohled ze střechy je... polknu. Jeden z našich Jetů se odněkud vrací, lidičkové z něj okamžitě pálí do boje... Těžko vidět přes obří kostlivou bestii, co se pokouší zápasit se samotnou budovou pevnosti, až se vše otřásá. Chytnu se pevně zábradlí a pokusím se pobídnout neduživou zeleň dole - vyrašení šlahounů (9+1), propletení se zadními končetinami tvora (8+1) a pokus stáhnout jej dolů, pryč od pevnosti (6+1)... nikdy jsem nedělal nic v tak masivním měřítku, a síla výtvoru, které moje šlahouny musí vzdorovat, mě brzy přimějí řádně se zapotit, pokud se vůbec podaří...

(41%)
 
Antonio Castiglione - 28. června 2020 14:11
nkjnn3026.jpg

Vyrovnávání účtů

Pevnost Triskelion


V mém přemístění má nepochybně prsty můj drahý Daneček. Skopčák si beztak jednou za život řádně vrzl, i když pod vlivem, a jeho ubohá seschlá dušička to nezvládla... Takže z pohodlí pevnosti jsem putoval do díry, které velela naprosto otravná ženská, která pokračovala v antidrogové buzeraci. To je vážně tahle organizace plná suchých pixel, které se nedokážou srovnat s tím, že má někdo radost ze života?

Asi jo. Nová odvykačka byla sice krátká, ale brutální. Na druhou stranu... kolika lidem se kdy podařilo beztrestně zvracet do řeky z historického monumentu? Aha? Teď mluvte.

Nedělal jsem si žádné iluze, že Astrid ze svého skromného hloučku oveček vybrala na pomoc mě, protože se mě chtěla zbavit. Myslím, že jí lezu na nervy právě tak úspěšně, jako ona mně - ale tomuhle jsem se nebránil ani trochu. Za prvé, umřít fakt nemám v plánu. Za druhé, s Danečkem máme nevyřízené účty. Za třetí, třeba se poštěstí a já budu moct zůstat v pohodlí pevnosti. Srsly, kdo kdy doprdele stál o pár vojenských lůžek a jednu věkovitou koupelnu, ve které je občas teplá voda jenom sen? To fakt nenapadlo žádného génia udělat i sankta pohodlná?
To mě pojeb...

Dlouho jsem neváhal, převlékl se do kombinézy, sebral si všechny svoje skromné věci, tjn pár hadrů a kytaru, kosmetika je nahraditelná a zásobičky mi zničila ta důra... A pak hupky šupky portálem dom.
Dom!

Srazím přitom dva mouly, kteří vypadli z portálu asi před chvilečkou, a patrně neví, že v cestě stojí jen blbec. "Uhnout nic?" ušklíbnu se bez pozdravu, věci si složím u stěny a pak se zaměřím na ovládání portálu. Jenže nastavení Nuuku nějak... nefachčí.
"Co s tím krámem...?" zkusmo do toho kopnu, ale ani tak, světelný vír se nekoná. "To z druhé strany někdo vypnul, bo co? Chtějí challenge?"

Dumat nad tím dlouho nebudeme, mistr popelovlas přichází a se stručným objasněním situace to vypadá, že se teď ocitneme v daleko větších sračkám, než jít na pomoc třem nesvéprávným dámám v nesnázích, jak se původně zamýšlelo.

Ze střechy to vypadá fakt dost napiču. "A tohle sem přitáh kdo?" na moment zírám, sám zaskočený. To tu jako já, mladej staroch, sluníčkářské tele a dvě puberťačky plus pár obyč lidiček budeme svádět bitvu s tím...hle? Se někdo posral?
Na feromony jsou daleko... transmutaci nevím jak použít. Uřknutíčko tedy...

Na zrzku použiju silnou migrénu (6+1), na černocha ztrátu rovnováhy (1+1), černovláska dostane krvácení z nosu...? (1+1). Anebo taky ne. To už se kolem ní ovíjejí nějaké šlahouny, a zdá se, že v tom nakonec nebudeme tak úplně sami...

(18%)
 
Callum Lynche - 28. června 2020 11:21
tumblr_o8sl1m3mmu1ubk33ao2_500828.jpg

So close, no matter how far

"The Angel that presided 'oer my birth said, "Little creature, form'd of Joy and Mirth, "Go love without the help of any Thing on Earth.”
Obrázek




Pro co to vlastně do Afriky letíme se příliš nedovíme, ale tak věřím Erdenovi, že musí to být něco důležitého, pro nás všechny, jinak by nás tam neposílal a neriskoval by.
Pro mě osobně sedět zase v pilotním křesle bylo rozhodně příjemné. Škoda, že jsem nechal čarodějku v pokoji v pevnosti, ale myslím, že Afrika by na ní byla příliš teplá a suchá, přece jenom pro její druh je přirozeným útočištěm deštný prales a Afrika, s jejím suchým podnebím by jí jen uškodila.
A když už jsem u zmínění pevnosti, řádně se nedostaneme ani z jejího dohledu, když spatřím něco, co by se dalo přirovnat k noční můře. Né té, kterou používám a vytvářím já, ale tohle byla skutečná, nefalšovaná noční můra ze které se jeden probudit prostě nemůže. Řekl bych, že možná i na setinu sekundu vynechalo mi srdce jeden z úderů...
Lilianův hlas, který nakazuje abych to stočil zpátky, což bych udělal i bez jeho nákazu, přivede mojí mysl zase zpátky do reality a ruce pevně sevřou knipl stroje, aby obrátili jej zpátky k směrem k domovu.

Najít místo kde přistát není tak velký problém, možná přitom ostatní měli trochu kodrcavého nepohodlí, ale sper to ďas, jeden musí pracovat s tím co zvládne, zejména když po jeho ocasu chňape něco, co si z mého stroje chce udělat kousací hračku. Boule a modřiny se zahojí, životy přátel se vrátit bohužel už nedají a ty byly momentálně daleko důležitější.
Heigen rozhodně netroškařil, co se jeho vlastní mimiarmády týkalo a vzal s sebou tak říkajíc vše co se dalo, očividně. Kromě nemrtvých hraček, byly tu i živý, kteří mu pomáhali s útokem na nás.

Sotva se potom jeden dostane z letounu ven, letmo snažím se získat nějaký ten rozhled na situací.
Jakoby to samo osobě už nebylo tak těžké... nu dobře, tak všechno popořádku, prvně živý, pak mrtvý.
Postarší žena zdá se, že se snaží svými dovednostmi narušit pevnost, aby mohla horda dovnitř, to nesmíme dovolit, nesmíme dovolit, aby se dostali dovnitř, to už by byl potom konec všeho.
Sevřu ruku v pěst a vnitřně soustředím se na okolní temnotu a stíny, kam až jenom zvládnu dosáhout, cítil jsem jejich odpověď a nakázal jim, aby obtočili, ovinuli se kolem černovlasé ženy, jako klubko stinových hadů škrtičů (7+3).
Když už je tu tolik nemrtvých, jednoho až lákalo zkusit ukořistit jich pár pod svou vůli a vládu, vyvolat tak mezi vlastními zmatek, leč (1) dneska nebylo moje štěstí. Jejich pán nad nimi měl větší převahu.
Když už nevede se mi v tomhle směru, uchýlím se tedy k tomu co umím nejlépe, asice stínům a temnotě. Ty odpovídali silně a tak, nakupil jsem jich co nejvíce na jednom místě, abych mohl stvořit něco, co by se mohlo prokousávat řadami nemrtvých, svou Noční Můru (6+3), která se do nemrtvých
pustí silou sobě vlastní (7,5).

Obrázek


52%
 
 
519518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.87564396858215 sekund

na začátek stránky