Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Za zrcadlem II

Příspěvků: 803


Hraje se Jednou týdně  Vypravěč g.mess je offlineg.mess
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Anna McDoulinová je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 19:42Anna McDoulinová
 Postava Elën Reawes je offline, naposledy online byla 06. prosince 2019 12:54Elën Reawes
 Postava Alexandra J. Lewis je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 19:52Alexandra J. Lewis
 Postava Michael Jasone je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 12:10Michael Jasone
 
Vypravěč - 06. prosince 2019 23:51
dark11218965.jpg
Zajetí
Michael Jasone

Vyjednávání není hochova silná stránka. Neví jak na to a podle toho, jak se najednou tváří, jsi ho zaskočil. Zjevně ho ani nenapadlo uvažovat nad tím, že by jeho sestra mohla získat nějakou informaci.
“Hah?!“ vypadne z něj překvapeně a jen co mu citoslovce vyklouzne z pusy, zůstanou jeho rty překvapeně pootevřené.
“Jakou? Co? Já.. však..!“ bezradně pokrčí rameny. Tehdy mu dojde, jak hloupě vypadá, a že svým neuváženým chováním ztratil výhodu, kterou nad tebou domněle měl.
“Dobře. Hmm. Žádný vězení netrvá věčně, ani tohle. Vezmou vás ven. Bacha na jazyk. Nevěří vám. Asi podstoupíte i nějakou zkoušku. Zas tolik toho nevim, zahlídli mě projít a byl bych nápadnej.“
 
Vypravěč - 06. prosince 2019 23:44
dark11218965.jpg
Na kolenou
Alexandra J. Lewis

Mlasklo to. A najednou jste tam proti sobě stáli a tys věděla, že je to špatně. Bylo to jako tehdy, když jste se potkali poprvé. Když tě lovil v lese a nebral si servítky, ale něco ho přece jen nutilo držet se zkrátka.
Ani ses nenadála a facku ti vrátil. Ke tvé nekonečné smůle v tomhle světě ale nešetřil silou, zřejmě v zápalu hněvu ani neuvažoval nad tím, že by měl ránu mírnit. Svět kolem tebe se na okamžik roztrhal do nesouvislých útržků okolních zvuků a obrazů. Výhled na prostor kolem tebe se rozostřil.
Pichlavá stébla trávy tě tlačí do kolenou a dlaní.
Klečíš.
Tvář tě pálí, čelist bolí a v uších doznívá nepříjemný nahluchlý bzukot.

Zutra nad tebou stojí. Konečky prstů na pažích svěšených podél těla se lehce třesou. Únavou? Vztekem? Stresem? Hledí na tebe nelítostně, ale k ničemu se nemá, a dýchá mezerou mezi oněmělými rty.
Zjevně neví, co dál.
 
Vypravěč - 06. prosince 2019 23:32
dark11218965.jpg
Večírek
Joanna ‚Anna Lazebnice‘ McDoulinová

Zaváhal, ale pak jemně přikývl.
“Chci se vrátit,“ zahleděl se na tebe. V očích měl smutek, ale zároveň odhodlání stát si za svým ať už zřejmě řekneš cokoliv.
“Nepatřím sem. Oba to víme. Nepřilnul jsem ke tvému světu za celou dobu, co tady jsem, a nemyslím si, že je to možné. Patřím jinam,“ mluvil tiše, diskrétně, a protože se snažil udržet oční kontakt, nemohl tě k sobě přitisknout. Cítila jsi ale, že jeho stisk v tanečním postoji zesílil.
“Do Valarie,“ dodal s tichým povzdechem.
“Snažil jsem se, ale nevidím dál, než za tuhle slávu, peníze a z toho plynoucí moc. Je to málo? Je to moc? Nevím. Nezajímá mě to, protože si připadám cize,“ pousmál se, “nakonec, opravdu zde jsem jen cizincem.“
 
Vypravěč - 06. prosince 2019 22:23
dark11218965.jpg
Město – hostinec – část II
Vystoupení

Elën Reawes

Éneoife se na nic moc nevyptávala, zdála se skutečně velmi zaměstnaná uvažováním nad vlastní schůzkou. Zapůjčila ti ale měšec a hostinského docela snadno přesvědčila, aby ti většinu drobných změnil na zlaté. Takto upravený výdělek už nebylo těžké mít při sobě nebo váček nechat někde v úschově. Problém je jen to, že by sis musela někoho vybrat – v tomto městě nefunguje žádná instituce podobná bance. Další možnost je jednoduchá – vzít si peníze s sebou a doufat, že se „neztratí“.

Zbytek dne i následující ráno a dopoledne jsi strávila podle svého. Město nabízí nějaké to vyžití, hlavně pak hospody a hostince, pochopitelně též obchody plné zdejšího oblečení – různá kvalita, různé ceny. Sehnat se dá prakticky cokoliv – boty (vysoké i nízké, hnědé, černé, nebo i modré či do červena), šaty ženské zdobené, ale i střídmější a docela chudé, nebo různé haleny a košile, kalhoty, sukně, a k nim také různý výběr doplňků – buď z levných kovů a hezkých, ale prakticky bezcenných kamenů nebo kostí a sklíček, nebo dražší zlato a stříbro. Jedinou nevýhodou je to, že pro každou takovou věc se musí dojít zvlášť a není tu možnost okamžité úpravy na míru, to dva až tři dny trvá (v lepším případě).
Stejně jako všude zjistíš, že i tady fungují úplatky. Pozor je však třeba si dávat na to, kde a s kým se ukazuješ, protože o tvém vysokém výdělku leckdo ví. Nakonec i o Britě je známo, že má víc peněz, než kolik stačí utratit. Ona se ale, jak se zdá, venku moc nepohybuje.

V každém případě ses během dne měla čas najíst, napít, i připravit na večer, ačkoliv netušíš, co tě vlastně čeká.

Poslední minuty trávíš v pokoji. Bez Éneoife to není nijak špatné, hlavně máš čas v soukromí popřemýšlet o čem jen chceš. Vyruší tě nesmělé zaklepání na dveře. Než stačíš zareagovat, neznámý za dveřmi zaklepe znovu, naléhavěji.
Objevíš za nimi poslíčka.
Je to nesměle vypadající pihatý mladík s velkým baculatým nosem a obyčejnýma hnědýma očima. Vlasy má mastné a zčesané na stranu. Od něj se jen stroze dozvíš, že venku čeká kolesa a na ní tě odveze na místo. Kolesa je nekrytá, stejně jako kozlík. Přesto ve městě působí luxusně a přitahuje dost zájmu kolemjdoucích.
“Gilleroy mě pověřil, abych vám řek, že tančit budete tak dvě. Dokaď se budou hosti bavit. Pan Gilleroy. Jmenuje se tak. Jakože dvě hodiny. Víc vás bude. Tančit. Chápete,“ zapletl se do toho mladík a celý nervózní práskl do koní.

Oproti dohodě dorazíte k velkému domu netypicky postavenému na kraji města ještě dlouho před západem slunce. To ti ale bylo jasné už ve chvíli, kdy tě poslíček vyzvedával, i když ve hře byla pořád možnost, že dům neznámého cizince bude daleko za městem.
Obvodové zdi jsou z kamene, zbytek dřevěný. I tak dům působí pevně, skoro nedobytně. Na rozsáhlém pozemku se pohybuje mnoho koní a jejich kočích. U zdi na severní straně pak zahlédneš několik vozů. Jinak je pozemek pustý, nejsou zde stromy, ani žádný altánek či cokoliv, co by napovídalo tomu, že se na zahradě její pán rekreuje.
Sluha tě ale nenechal dlouho rozhlížet a nahnal tě do domu bočním vchodem pro služebnictvo. Procházeli jste přes kuchyni a tak jsi nejen cítila, ale i viděla všechny ty pečené holuby, kachny i ryby, které se připravovaly k podání společnosti. Odtud to úzkou chodbou bylo už jen kousek k pokoji.
Sotva tě do místnosti se židlemi a dvěma stoly sluha nahnal, stanula jsi tváří v tvář hudebníkům. Housle, píšťala, malý buben a loutna. Čtyři nástroje, čtyři muži. Všichni vypadali moc sympaticky a měli sladěné oblečení.
 
Michael Jasone - 28. listopadu 2019 16:45
ikomtm5206.jpg
Zajetí

S plnou pusou se zadívám na chlapce a jeho úšklebek mu vrátím. Zmiňovat se o tom že chleba stál doopravdy za nic.. a že ke kuřecímu stehnu to má daleko.. bylo zbytečné... Alespoň ovčí... nebo možná kozí sýr to zachraňoval.

"Dám ti kousnout...,, Řeknu trochu kousavě.
Voda s vínem byla dobrá.. nasládlá a alespoň studená... což jsem oceňoval...

"Jsem uvězněn v místnosti, která má asi 3 na 3 metry... věř mi nebo ne... moc ti toho nabídnout nemohu... zeptej se své sestry co jsem ji... navrhl... nebo spíše doporučil.. je to pro vás oba nejlepší řešení... věř mi..,, Pousměji se na kluka.

"Dal jsem ti informaci... teď je čas na tobě...,, Pousměji se.
 
Alexandra J. Lewis - 27. listopadu 2019 21:49
received_3578036584657076847.jpeg
Cestou necestou, polem ne polem, už mě vážně štve

Když řekl, že se musím snažit, začala jsem vidět červeně. Zastavila jsem se a mohl si všimnout, jak se mi napnuli všechny svaly v těle. Copak se nesnažím? Copak jsem se nečelila dvou úchylákům, se zraněnou nohou neušla kus cesty, nečelila pomstichtivé ženské a čarovnému elfovi, byla připravená se vdát, bojovat o něj, odletět na drakovi a nakonec umlátit psa a ženskou. O tom, že jsem snědla lidské maso ani nemluvím.
Zprudka jsem se otočila. Dvěma kroky jsem zdolala vzdálenost mezi námi a na tvář jsem mu usadila přesnou, mlaskavou facku. Kdyby neměl tmavou kůži, jistě by mu zůstal obtisk. Se silou jsem nešetřila.
"A co si myslíš? Co?! Že se snad jenom vezu?!"
Rozhodila jsem rukama a teď už křičela. Vážně mě naštval. Překonávám sama sebe každý den a on mi řekne, že se mám snažit. Sprosťák.
A že mám zavolat draka? Jo, kdybych věděla jak, už dávno plachtímě v oblacích.
 
Anna McDoulinová - 27. listopadu 2019 20:40
smile66487543.jpg
Večírek

Orhaz mě poslouchal a zdálo se, že se mu i můj vymyšlený příběh líbil i když podle toho, jak se na mě díval, tak by možná raději dělal něco jiného.
Když jsem však zmínila Jeremyho tak se podivil a spíš se zdálo, že s tím nesouhlasí. Ale nakonec dodal, že mi je povahově podobný. Zasměji se. „No asi proto jsme si rozuměli. A možná, že když ho víc poznáš tak sedne i tobě. Přece jenom, moje prostořekost a upřímnost bylo to co tě na mě zaujalo jako první no ne?“ zamrkám na něj.
A k mé radosti, mi opravdu vymyšlený příběh schválil a že by to opravdu mohl prodat. „Je to perfektní. Do amišské komunity nikdo vrtat nebude, aby o tobě získali informace. Na to jsou příliš privátní, takže nikdo nic o tvé minulosti nezjistí. A je fajn mít chvíli takové image, pan tajemný, ale kdyby to trvalo moc dlouho někdo by mohl právě začít pátrat.“ Zajímalo by mě kdo by nás ve filmu hrál.
Ale najednou řekne, že musíme něco probrat. Málokdy Orhaz chtěl probrat něco se mnou, takže jsem samozřejmě hned zpozorněla.
„O co jde?“ zeptám se.
 
Vypravěč - 27. listopadu 2019 14:43
dark11218965.jpg
Cestou necestou, převážně polem
Alexandra J. Lewis

“Je jedno, kdes žila nebo jak. Všecko! Jsi tady teďka a musíš se snažit, jinak zemřeš,“ nezajímaly ho tvoje důvody, pro něj zřejmě jen výmluvy.
“Chápeš to?! Uvědomuješ si vůbec, co to znamená?“ pokračoval vyčítavě, “musíme do bezpečí,“ zřejmě si myslel, že to bude stačit, ale tys proti Zutrovi vytáhla Wharra. To v elfovi zažehlo další vlnu vzteku. Sebekontrola mu ve tvém případě a posledních hodinách moc nejde.
Tak proč ho nezavoláš?!“ vyštěkl.
“Dřív se někam dostanem na jeho hřbetu, než pěšky! A bez princeznovskejch keců!“
 
Vypravěč - 27. listopadu 2019 14:42
dark11218965.jpg
Město – hostinec
Elën Reawes

Éneoife k tobě pomalu zamířila, ale z pod kápě jsi nedokázala určit v jakém je rozpoložení. Vnímala jsi jen její pohled, postrádal však jakékoliv vibrace, které by ti řekly cokoliv víc.
“Hezké,“ ucedila.
“Proč mi – mm, pokud ti to ale nevadí,“ obrátila dřív, než stačila pořádně zaprotestovat a shrábla několik horních mincí.
“Děkuji za ten dar. Peníze se vždycky hodí.. každému,“ z tónu jejího hlavu jsi dokázala odhalit nejen úsměv, ale také nehraný vděk.
“Mám neodkladnou pochůzku. Nečekanou. Omluv mne, nemohu se ti věnovat. Možná se protáhne až do zítřejšího večera, takže ti ani nemohu být nápomocna v přípravách. Zaclánět však také nebudu,“ další pocitový úsměv.
“Dávej si pozor na to, co budeš dělat. Ten obnos, který s sebou nosíš, není to málo a leckoho by mohlo napadnout tě svést a okrást. Nebo jen obalamutit, opít a okrást, to je vždy snazší cesta.
 
Vypravěč - 27. listopadu 2019 14:42
dark11218965.jpg
Zajetí
Michael Jasone

Chleba se ti lepí na zuby a jde jen obtížně dolů. Lepší pocit z jídla zachraňuje jen sýr, po kousnutí ucítíš pachuť ovce. Vínová voda byl studená a osvěžující, chuťově dobrá.
“Je mi jasný, že chcete. Každej vždcky chce,“ mladík se nepříjemně usměje. Nemá k tomu ale důvod a dá se odtušit, že lepší úsměv po fyzické stránce nezvládne.
“Takže se nabízí otázka, co za to. Co za to?“ koutky mu poklesly, ale náznak úsměvo-šklebu má ve tváři pořád.
“Tajemství něco stojí. Ano, ano. Už to tak je.“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13982701301575 sekund

na začátek stránky