 Brzy po událostech na Oslavách sjednocení, o nichž zvěsti se nedlouho poté rozšířily celým Eredmoorem, dostali obyčejní lidé v zemi další téma, které mohli zhusta začít probírat ve svých kostelech a hospodách. Že se opět něco děje poznali úplně všichni. Čtyřicátníci a padesátníci pamatující si mohutnou mobilizaci z doby před dvaceti lety, kdy Eredmoorské národy napjaly všechny síly, aby společně zastavily "velké zlo", dnes mluví o podobné atmosféře, jakou zažívali tehdy. Vesnicemi projíždí verbíři císařských či arcivévodských nebo vévodských vojsk a prohlíží si místní mladíky. V jedné vesnici si dokonce nechali všechny mladé muže nastoupit, aby je sečetli a zapsali si jejich jména. Prý z důvodu evidence rolníků kvůli daním, ale mezi obyčejným lidem se rychle šíří šeptanda. Přestože verbíři zatím nejspíš nikoho neodvedli, mezi lidmi se šušká o možné další velké válce. Samozřejmě, že takovou variantu si nikdo nechce připustit a ti, co to hlásají, jsou s nervózním smíchem označováni za sýčky, přesto má v hlavě snad každý mladý muž onu obavu, že se jednoho dne objeví verbíři a tentokrát už jej odvedou. Kdo ví kam, na kdo ví jak dlouho bojovat proti kdo ví jakému nepříteli.
V mnohem vyšších společenských kruzích se v tu samou chvíli rozjíždějí naplno všechny diplomatické kontakty. Regent Dračích Jezdců Kharis se na soukromé schůzce sešel s Jeho Císařskou Výsostí Rainaldem, s královnou Andulianských elfů a také velkokrálem trpaslíků Galdarem Železolamem. Následně si císař svolal do Eresbernu všechny své arcivévody. Tou dobou už se začaly šířit zvěsti o situaci na jihu Eredmooru. Desetitisíce lidí bez domova, otrhaní, špinaví a hubení, ženy, děti a starci neovládající obecný jazyk. Prý sem uprchli před krutou válkou odněkud z jihu. Došlo k několika nepokojům a šarvátkám s místními obyvateli, tvrdě zakročili vojáci místních baronů a hrabat. Několik starců, žen a dětí bylo ubodáno v potyčkách o jídlo, další byli pro výstrahu popraveni. Teprve poté zvládli zasáhnou Jezdci s podporou vojáků elfí unie. Unie nyní na jih posílá desítky vozů s jídlem každý den, přesto to zdaleka nestačí k uživení tisíců hladových krků. Jižní vévodové se bouří, zatímco z jihu připlouvají další a další lodě s dalšími hubenými, otrhanými lidmi.
Na jih odplulo několik tisíc elfích vojáků a několik Jezdců. Co se vlastně děje netuší nikdo kromě pár vyvolených třímajících v Eredmooru ty nejvyšší funkce mezi jednotlivými národy nebo řády. | 
