Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Sangre de Lobos

Příspěvků: 123


Hraje se Jindy  Vypravěč Kéron je offlineKéron
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Murco Decollo je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 9:11Murco Decollo
 Postava Tamara "Mori" Jánská je offline, naposledy online byla 02. prosince 2019 17:34Tamara "Mori" Jánská
 Postava Viktorie „V“ Řezáčová je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 14:25Viktorie „V“ Řezáčová
 
Lupus Dei - 09. prosince 2019 09:08
lupusdei1141.jpg
Tohle není Futurama aby Vánoce byly nebezpečné
V

Splynutí s davem ti v chaosu okolo tebe nepřijde zas tak obtížné, tvé uhýbání tanečníkům i jen slavícím lidem samo o sobě může kde komu připomínat moderní tanec. Když tě nakonec tvůj tanec dostane před dveře chrámu můžeš optimisticky konstatovat, že je rozhodně nikdo nehlídá. Stinnou stránkou toho je fakt, že to bude způsobeno tím, že ti je někdo takřka před nosem zavřel. A jako naschvál v dohledu žádný jiný vchod není. I když logika říká, že by někde být měl.

Na druhou stranu brzy ti pozorováním okolí dojde, že máš vlastně štěstí. Rozhodně jsi identifikovala pár jedinců, kteří dávají pozor na to, co se děje v davu. Z těch pár na které jsi přisla, jsou jak dle pohledu místní, tak i sem tam někdo, koho by jsi na první pohled označila zcela jistě za turistu.
 
Viktorie „V“ Řezáčová - 13. listopadu 2019 22:48
victorie1436.jpg
Možná ne tak zubaté, ale stejně nebezpečné

Inu, otázek jsem měla více než dost. Odpovědi skoro žádné. A okno příležitosti se mi zmenšovalo každou vteřinou. Nebo jsem si to aspoň takhle představovala. Vykročím směrem k chrámu, kam zmizeli hlavní aktéři večerního programu. Nejsem žádný špion, nečetla jsem nikdy příručku "Jak splynout s davem" nebo "Nejlepší způsob infiltrace", ale snažím se. Uhýbám tanečníkům a pokouším se pořádně rozhlédnout kolem. Hlavně mi jde o to, zda se dá dostat do dalších domů tady ve starší části města, kam se normálně nemůže. Je tu někdo, kdo vypadá, že tu dává pozor na všechno, co se tady děje? A také, vypadá to, že někdo dává pozor na dveře do chrámu?

Jestli je odpověď na většinu otázek ne, tak se rozhodnu to prostě zkusit a jít hlavními dveřmi do chrámu. Přece jsem neletěla přes půlku světa, abych se nechala zastavit svou vlastní nerozhodností a přílišnou opatrností. Pokud však najdu jiný vchod, upřednostním jej.
 
Tamara "Mori" Jánská - 01. listopadu 2019 22:41
901c19454a71e587ab9221958c7e9faa4441.jpg
Nevychovatelná vlčice
strejda Murco

S otráveným povzdechem převrátím oči v sloup a nakonec se navzdory všemu, co jsem si od Murca vyslechla, lehkovážně ušklíbnu. Lhala bych, tvrdit, že nemám strach a je mi jedno, co se stane, protože mi to kurva jedno není.
"Takže co, Ráchel bude chtít, abych přede všemi vypověděla, že jsi to v Brně podělal a tím zpochybnila, že máš právo na to být betou?" povytáhnu obočí, potřebuji si utřídit myšlenky. Pozice, ve které jsem se dle Murca ocitla se mi nelíbí. Sakra se mi nelíbí. Po tom všem, co se stalo...

"Musíš být pořád tak vážný?" zamručím, když Murco na moji poznámku reaguje po svém a zcela tím devalvuje veškerou její hodnotu a snahu o odlehčení situace. Tedy aspoň pro mne.
 
Murco Decollo - 31. října 2019 08:18
styl37814.jpg
Kéž by jsi si ji pamatovala
Mori

"Máš se mnou společné Brno a to stačí," neveselý úsměv mi přeběhne přes rty. Brno se změnilo ve válečnou zónu a v konečném výsledku jsme prohráli. Ale rozpoutalo to válku, momentálně spíše na urovni Studené než regulérní, ale i tak dochází ke ztrátám na životech.
"To, že o mě nic nevíš a nejsi ze smečky ti dává jistou těžce zpochybnitelnou věrohodnost. Brno ukončilo skutečně dlouhé období více méně míru a Ráchel v tom, vlastně v tobě, vidí možnost, jak mě srazit z mého postu Bety."

Při jejím šklebu a následné drzé hlášce jen zakroutím hlavou:
"Mým jménem se klidně zaštítit můžeš, ale rozhodně se nechceš schovávat za mou krev. Přineslo by ti to více problémů, než užitku. Zvlášť teď, když má Ráchel nepřekonatelnou tužbu si s tebou promluvit."
 
Lupus Dei - 31. října 2019 08:06
lupusdei1141.jpg
Nevím zda Vánoce jsou tak zubaté
V

Magický okamžik, asi by to od jiného znělo divně a nereálně, ale ty si se již s magií v rámci Lovců setkala, tudíž svůj odhad s čistým svědomím můžeš definovat jako odhad klavifikovaný. I když dobře víš, že i tak je to jen hádání ovlivněné tvou představou a chtěním být na správném místě.

Ale otázek máš rozhodně více než odpovědí. Co to bylo za rituál a jaký měl význam? Role kněžky je prokazatelně jasná, ale kdo byli ti okolo ní? Jaký byl jejich význam? Proč to kůzle bylo tak klidné? A vedl ho skutečný vlk a nebo opravdu vlkodlak?
A kolik nechtěné pozornosti přilákáš tím, že tu budeš dál stát jako tvrdé Y?
 
Tamara "Mori" Jánská - 13. července 2019 16:24
901c19454a71e587ab9221958c7e9faa4441.jpg
Lekce slušného chování
Murco

"Telenovela hadr," zamručím tiše sama pro sebe, zatímco Murco mluví a kratičce se ušklíbnu. Slova zfackovat drzou fenu nejsou úplně šťastně zvolená, zatvářím se při nich jako kdybych polkla kus zkaženého masa, avšak krom své tiché prupovídky to nekomentuji.
"A jak by mě mohli použít proti tobě?" nedá mi to, abych se nezeptala. Zamračím se, ta představa se mi nelíbí. "Vždyť o tobě ani nic nevím a nejsem z tvojí smečky, ani s tebou v podstatě nemám nic společného," pokrčím rameny. Korunní princ. Tak trochu na Murca překvapeně pohlédnu, když mi dojde, co to znamená. Že pokud by jeho Alfa zemřela, bude to on, kdo nastoupí na její místo?

"Uklonit se, pozdravit, požádat... Jo, to bych mohla zvládnout bez urážky," převrátím oči v sloup, příliš si z toho opravdu nedělám. Nebo to aspoň předstírám, protože představa, že budu muset předstoupit před jeho Alfu nutí žaludek metat kotrmelce.
"Ano, tati," zašklebím se.
 
Viktorie „V“ Řezáčová - 12. července 2019 20:21
victorie1436.jpg
Lepší než Vánoce

Připadalo mi, že se na mě štěstí dneska prostě smálo. Už samotný fakt, že jsem zvládla najít ubytování, jsem brala jako velmi pozitivní událost dnešního dne. Navíc se mi oba dva zdáli jako příjemní lidé. U takových, u kterých se člověk nebojí, že jej v noci přepadnou a vyvrhnou a rozprodají na orgány. Rozhodně mi nevadilo, že pokoj byl takto malý. Šlo mi skutečně jen o to se někde vyspat. Tudíž, i kdyby to byla místnost metr na dva metry a nebylo tam nic jiného než matrace, byla bych naprosto spokojená. Ale je pravda, že v takovéto místnosti jsem si připadala aspoň jako člověk a ne chovanec blázince.

Do ulic vyjdu než začne být západ slunce patrný. Nejsem ale zdaleka první, kdo takto uvažoval. Připletu se do davu jen se svou menší brašnou přes rameno. Náhradní oblečení a tyto důležité, ale zase ne pro tuto chvíli využitelné.

Už od první chvíle, co spatřím úvodní dvojici v průvodu, tak se fascinovaně na tu podívanou koukám. Jako člen stáda se pohybuji v rámci davu, který ví, kdy má jít kupředu, kdy se zastavit a kdy zmlknout a nechat znít jiné hlasy. Je to podobná statická elektřina, která probíhá lidmi ve velkých davech třeba na koncertech. Jenže dneska a tady mi to připadá jiné. Spíše magické. Ačkoliv za to nejspíš opravdu může moje představivost a fakt, že jsem čím dál tím víc přesvědčená, že jsem na správném místě.

*Jestli nejsou vlkodlaci tady, tak už fakt nikde!* křičí na mě moje vnitřní já, když vidím vlka, jak vede kůzle k velekněžce. Překvapivá klidnost tohoto obětního beránka mne zarazí. Přeci jen to zvíře musí vědět, kdo jej vede dál. A zdrogované zvíře by podle mne nešlo tak rovně a plynule. Počítám postavy v půlkruhu, kochám se atmosférou a tím vším.

Cítím, jak mi srdce bije rychleji, když se kněžce zalesknou oči a její dýka se objeví a pak zase hned zmizí, tentokrát v nebohém zvířeti. Od začátku mi bylo jasné, že to s kůzletem nedopadne dobře, ale to, jak vytáhne bijící srdce a kousne do něj mě upřímně překvapí. Zamrkám a nevěřím svým očím. Myslím, že na chvíli i zatajím dech. Když vlk sežere zbytek srdce, dech se mi vrátí k normálu. Neumím to teď v sobě rychle rozebrat, ale uvědomuji si, že to, že ho sežral on, mi vůbec nepřipadá divné a násilné, narozdíl od toho, co udělala kněžka.

Hudba se vrací zpět a vše eskaluje ve velekněžčin výkřik, když se objeví měsíc. Ani nedutám, stejně jako zbytek přihlížejících. Je to skutečně dechberoucí podívaná, u níž jsem si jistá, že nechápu všechny úrovně. Ale i tak jsem tím naprosto pohlcená. Tak moc, že ačkoliv už skončil celý rituál a začala se volná zábava, já stále stojím na místě, dívám se směrem, kde zmizela velekněžka, vlk a ostatní a jemně se chvěji. Snažím se zpracovat všechno, co jsem právě slyšela a viděla.
 
Lupus Dei - 27. června 2019 09:39
lupusdei1141.jpg
Slavnost se blíží. Slavnost začíná
V

Během potloukání se brzy dozvíš, nejen kde sehnat místo k přespání, ale i to, že do staré části města je až do začátku oslav přístup nemožný pro všechny, krom několika starousedlíků.
Místo k přespání jsi získala opravdu za drobný peníz u starých manželů Twardowských. Malý pokojík nad rodinnou cukrárnou či spíše kavárnou se spoustou sladkých laskomin. Jak jsi se dozvěděla paní Twardovská rádá laskominy tvoří, i když je sama málo kdy jí a její manžel je milovníkem onoho hořkého nápoje známým jako káva.
Pokojík je to vskutku malý, sice zařízen jako 1+kk, ale menší než by jsi čekala. Prý pro zaměstnance, kdyby sami neměli kam hlavu složit, ale již dlouhodobě pronajímaný právě na slavnosti. Staříci si očividně vystačí sami a kavárnu provozují spíše z lásky než pro zisk.

Sluneční kotouč pomalu mizí a město opticky praská ve švech, ale s vytrácejícím se slunečním svitem se vyprazdňují i ulice. Když se pořádně rozhlédneš zjistíš, že ve skutečnosti se uvolňuje pouze ta hlavní procházející celým městem. A když se ztratí i poslední sluneční paprsek, očekávaná slavnost započne.

Průvod vešel do města Hlavní branou. Pár, muž a žena, vedoucí mezi sebou bělostné kůzle. Oba oblečeni do tradičních úborů původních obyvatel, tváře zarytou maskou vlka. Jak postupují městem v rytmu hudby, který slyší jen oni, přidávají se k nim z davu přihlížejících další maskovaní členové průvodu.
Obrázek
Hudba, v jejímž rytmu se celý průvod pohybuje, konečně zazní nahlas. V davu jsou i hudebníci, znějí bubny, píšťaly, ale i strunné nástroje. Jak průvod postupuje dál, zamíchávají se do něj i obyčejní lidé, stejně tak jako turisté. Až na čelo průvodu, pár s kůzletem a dvěma řadami strážců za nimi, jsou lidé turisté, obyvatelé města i členové průvodu v jedné kupě tančící na hudbu, která se nese ulicí.

Před davem se pomalu, skoro majestátně, otevřela masivní brána oddělující Dolní město od Vnitřního. Průvod plynule vplul dovnitř. Vnitřní město je plné kamenných domů, vlčí motivy jsou ještě znatelnější než v Dolním městě. Dalším znatelným rozdílem je staří města. Pouhým okem jde odhadnout, že mezi oběma částmi je věkový rozdíl několik století.

Když průvod dotančil až k chrámu rozhostilo se ticho. Chrám je působivá budova. Vytesaná do skály. Do jejích útrob vede kamenné schodiště a po každé jeho straně je vytesaná socha sedícího vlka. Vstupní portál chrámu tvoří dva, na zadních nohou stojící vlci vzájemně se opírající o své přední tlapy. I přes věk, který sochám nikdo nemůže upřít, je vidět řemeslná zručnost, se kterou byly sochy vytesány.
Obrázek

Za portálem je kamenná deska, prostý to oltář sedící na hřbetech čtyř kamenných vlků.
Za oltářem je půl kruh lidí, mužů i žen ve věku od třinácti do padesáti, taktéž s maskou vlka a vlčí kožešinou.
Obrázek

V jejich středu stojí žena, oblečená do vlčí kožešiny, hlava vlka místo kapuci, tlapy koženými provázky připevněné k pažím a nohám. Velekněžka.
Obrázek

Velekněžka přistoupila před oltář. Bubínek někde v davu začal znít v tichém rytmu, postupně se k němu přidávali další. Maskovaní členové průvodu začali do rytmu bubnů podupávat pravou nohou. Pár vedoucí kůzle s ním, samozřejmě v rytmu bubnů, vystoupí po schodech. Ze stínu chrámu vystoupí statný vlk. Do tlamy převezme od dvojice provaz od kůzlete, které přítomnost predátora ani neznervózní, a odvede ho před oltář. Z okraje půl kruhu vystoupí mladá dívka, spíše dítě, a starší muž. Společnými silami zvednou kůzle, položí ho na oltář a zacouvají na svá místa v půl kruhu.

Velekněžka vytasí obsidiánovou dýku s jílcem omotaným stříbrným drátkem z pochvy u boku. Rozpřáhla ruce, pozvedla je k nebesům, stejně tak i svůj zrak. Zvuk bubnů s jejím pohybem stále zrychluje až do skoro zběsilého tempa. Turisti, kteří podupávali do rytmu bubnů, stejně jako obyvatelé města, již jen zadýcháni stojí a pozorují šou, jediní kdo udrží toto zběsilé tempo jsou ti, kteří skrývají tvář pod vlčí maskou.
Kněžka spojí ruce na hlavou a o úder srdce později udeří. Z pod vlčí kápě se zaleskli její žluté oči, čepel dýky zmizela v kůzleti, bubny ustali a ve vzduchu je cítit netrpělivé očekávání. Jedním řezem otevřela kůzleti břicho, a za tichého melodického prozpěvováni, ho vyvrhla. Krev z oltáře odtékala pro vás neviditelnými kanálky a vedla ji do dalších, které vytvářely složité symboly, do té doby okem prakticky neviditelné.
Poslední výdech kůzlete, velekněžka vyřízla z jeho nitra srdce a ještě bijící ho ukázala davu. Zakousla se do něj, sousto spolkla, jediný okamžik kdy se její píseň odmlčela, a poté ho odložila od stříbrné misky. Tu podala čekajícímu vlkovi, který přivedl kůzle. Ten srdce rychle zhltnul.
Vrátila se k oltáři, ukázala davu zakrvácenou dýku, očistila ji do bělostného plátna, které jí podal další z půl kruhu a zasunula ji zpět do pochvy. Její píseň dál eskalovala a postupně se k ní začali přidávat nástroje. Slunce se mezitím začalo schovávat za horizont a nad chrámem se ukázal měsíc. Do úplňku ještě kus chyběl, ale když se celý vyhoupl nad vrchol chrámu píseň výkřikem velekněžky skončila.

Ticho, které následuje je skoro bolestné, až po dobré půl minutě se začnou ozývat výdechy tanečníků. Hudebnicí znovu rozezvučeli své nástroje, velekněžka spolu s ostatními kněžími i vlkem zmizeli v chrámu a lidé propukli veselí. Teď nestala neoficiální část oslav, nespoutaná zábava, která se brzy přesune z Vnitřního města zpět do Dolního. Ale zatím, je čas zábavy.
 
Murco Decollo - 27. června 2019 09:22
styl37814.jpg
Tak ty už máš dlouho
Mori

"Bohům žel Holubičko, všechno to má s tebou co dělat,"
povzdech je smutný, unavený, sám politiku smečky nemohu ani cítit, ale nemám na výběr. Vlastně nikdy jsem na výběr neměl.
"Politika smečky je docela neúprosná a naneštěstí tato smečka je již tak velká, že nestačí jen drzou fenu zfackovat aby veděla kde je její jméno. Ráchel má za sebou skupinu věrných, svou vlastní malou smečku, část již jsi měla tu pochybnou čest potkat. Chtějí pro svou paní mé místo a sama Ráchel ideálně i mou hlavu na stříbrném podnose. Matka to nechává být, dle jejího názoru nás takováto rivalita udržuje v čase míru stále napnuté a připravené jednat, kdyby mír náhle zkončil."
Jedním hltem dopiji kafe a plynule pokračuji dále. Nemám důvod ji do toho více zatahovat, ale nějaké výsvětlení ji dlužím. I když pak asi budu muset provést renovaci kuchyně.
"Co se stalo v Brně jsem hlásil, stejně jako tvůj možný a pravděpodobný příchod. Ale po tom co se stalo v Brně politika některých frakcí přitvrdila. Tipujnu si, že Ráchel a někteří další by tě rádi vyslechli a ideálně použili proti mě."
Ve zlém vlčím úsměvu vycením zuby:
"Sesadit koruního prince bez nutnosti bojovat s ním v písku arény,"
div si neodplivnu. Ráchel mi nemůže odpustit, že já jsem prastarý a ona ne. Ja jí nemohu odpustit to, že nejedná častně.

"Slušně pozdravit je snadné,"
pokračuji po krátké chvíli nutné k uklidnění,
"i když ti to tak nemusí připadat. A ano je to více méně jen prostý rituál."
Chvíli z hlavy lovím ten správný postup. Dlouho jsem nikoho cizího, kdo by se nechtěl přidat do smečky, před matku nevedl.
"Až budeme předstupovat před Alfu, půjdeš přibližně dva, tři kroky za mým pravým ramenem. Předstoupíme, ukloníme se. Ty v úkloně zůstaneš a já tě představím. Leersia tě pak vyzve aby jsi jí řekla svůj pozdrav a žádost. Doporučuji volit slušná slova, ale v základu ji opravdu jen pozdravíš a požádáš o možnost zůstat zde jako host."

Nad poslední poznámkou zrzavé vlkodlačky si povzdechnu:
"V právu v neprávu, to je jedno. Prostě buď slušná, matka není tak milá a trpělivá jako Vindex, pokud ji urazíš v jejím domě."
 
Viktorie „V“ Řezáčová - 16. června 2019 19:45
victorie1436.jpg
Vzhůru do víru slavností města

"To víte, plánování na poslední chvíli," pokrčím rameny s omluvným úsměvem, jako kdybych jemu nějak přidělávala starosti s tím, že nebudu mít kde spát.

"Děkuji za všechno, krásný den a oslavy i vám," rozloučím se s ním na oplátku, i když se pozastavím v duchu nad slovem "lov". Je to slovní spojení, které by se zde usídlilo kvůli vlčímu nádechu města? Nebo je to naprosto nevinné a můj mozek už hledá záchytné body, kde nejsou? A samozřejmě mě napadne i krajně absurdní možnost, že by i věděl, co můj lov je. To poslední ale odmávnu v duchu rychleji, než se mi povede nasadit si krosnu na záda. Na lovce rozhodně nevypadal a nikdo jiný nejspíš nebude ani tušit, že bych mohla mít postranní úmysly v tomto městě.

A tak se začnu potloukat opět městem. Částečně pokukuji po přívětivých tvářích či něčem podobném, kdo by byl ochotný si přivydělat pronajmutím pokoje cizinci na noc, ale částečně se snažím stále potloukat směrem ke středu města a slavnostem, které se zde budou odehrávat.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.093541145324707 sekund

na začátek stránky