Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Sangre de Lobos

Příspěvků: 126


Hraje se Jindy  Vypravěč Kéron je offlineKéron
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Murco Decollo je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 10:58Murco Decollo
 Postava Tamara "Mori" Jánská je offline, naposledy online byla 05. června 2020 19:06Tamara "Mori" Jánská
 Postava Viktorie „V“ Řezáčová je offline, naposledy online byla 07. července 2020 6:48Viktorie „V“ Řezáčová
 
Tamara "Mori" Jánská - 25. dubna 2020 09:35
901c19454a71e587ab9221958c7e9faa4441.jpg
Hmmm
Murco

Skvělé. Prostě skvělé.
"V Brně jsme to podělali všichni," zahučím, ačkoliv spíše sama pro sebe. "Fajn, takže co mám vlastně vypovídat? Pokud jsou teda věci, o kterých bych neměla mluvit," zeptám se Murca s tázavým výrazem ve tváři.
Ne, že bych byla nějak nadšená mu pomáhat, ještě více z toho, jakou roli mám v jejich podělaném čmuchacím dramatu odehrát, ale potopit Murca momentálně znamenalo potopit i sebe - a až takhle hloupá jsem rozhodně nebyla. Snad. Doufám. Klid. Dýchej.
 
Murco Decollo - 08. dubna 2020 10:58
styl37814.jpg
To tedy
Skoro neteř Mori

"Jak se u vás říká: Trefila jsi hřebík na hlavičku. Přesně tohle chce, neboť se snaží vyhnout boji o pozici bety na žhavém písku v Díře."
Oba víme, že v souboji by neobstála, i když ani já bych nevyšel bez zranění. Ale uchýlit se k politikaření je prostě odporné. Zanechává to pachuť v tlamě, kterou asi nakonec spláchnu doušky Rácheliny krve. Až na to, že k výzvě potřebuji důvod. Záminku. Ona ne, jí jako záminka stačí boj o pozici, do kterého se ji ale nechce.

"Tady, doma, musím. Záleží na tom. Dávám přednost prosté bitvě, kdy můžeš jít s čistou hlavou a šíleným úsměvem proti nepříteli. Boj je zábavný, politikaření je otravné, jedovaté. Ale očividně od určité velikosti smečky nezničitelné."
 
Viktorie „V“ Řezáčová - 31. prosince 2019 11:20
victorie1436.jpg
Moc koukáš na Futuramu...

Možná bych měla být nadšená z toho, že se mi vůbec povedlo proplést se mezi tanečníky až ke dveřím. Ovšem o veškerou radost jsem byla okradená, protože dveře byly přede mnou zavřeny a mně nezbylo nic než se obrátit a věnovat pozornost okolí. Hlídačů, jak si je v duchu označím, jsem identifikovala hned několik. A dokonce někteří z nich nevypadají jako místní, ale jako turisté.

Uznávám, že nakonec je možná dobře, že se mi nepovedlo proniknout až do chrámu. Pokud je tu taková ochranka, bůh ví, co by mě čekalo uvnitř. Skousnu si zamyšleně spodní ret a sejdu ze schodů zase více mezi tanečníky. Naposledy se rozhlédnu kolem a zalituji faktu, že nemám více výcvik jako lovci. Ti by určitě vymysleli, jak lépe identifikovat ten další vchod.

*Nemůže to Staré město být kompletně uzavřené po zbytek roku. Určitě bude nějaký způsob, jak se dovnitř dostat i po konci oslav. Ne?* snažím se sama sebe přesvědčit, protože mě nenapadá moc způsobů, jak se dovnitř dostat, když je ten vchod tak dobře hlídaný.

Bohužel, neumím moc věci nechávat být. A tak sice nezkouším žádné další cesty, ale zůstanu s tanečníky v těchto prostorách ještě aspoň nějakou dobu. Třeba uvidím někoho z těch hlídačů, jak někam jde? Nebo si všimnu něčeho dalšího? Připojím se k obecnému veselí aspoň na oko, přeci jen hudba tu stále je, a tak opravdu nechci k sobě tahat víc pozornosti, než je třeba.
 
Lupus Dei - 09. prosince 2019 09:08
lupusdei1141.jpg
Tohle není Futurama aby Vánoce byly nebezpečné
V

Splynutí s davem ti v chaosu okolo tebe nepřijde zas tak obtížné, tvé uhýbání tanečníkům i jen slavícím lidem samo o sobě může kde komu připomínat moderní tanec. Když tě nakonec tvůj tanec dostane před dveře chrámu můžeš optimisticky konstatovat, že je rozhodně nikdo nehlídá. Stinnou stránkou toho je fakt, že to bude způsobeno tím, že ti je někdo takřka před nosem zavřel. A jako naschvál v dohledu žádný jiný vchod není. I když logika říká, že by někde být měl.

Na druhou stranu brzy ti pozorováním okolí dojde, že máš vlastně štěstí. Rozhodně jsi identifikovala pár jedinců, kteří dávají pozor na to, co se děje v davu. Z těch pár na které jsi přisla, jsou jak dle pohledu místní, tak i sem tam někdo, koho by jsi na první pohled označila zcela jistě za turistu.
 
Viktorie „V“ Řezáčová - 13. listopadu 2019 22:48
victorie1436.jpg
Možná ne tak zubaté, ale stejně nebezpečné

Inu, otázek jsem měla více než dost. Odpovědi skoro žádné. A okno příležitosti se mi zmenšovalo každou vteřinou. Nebo jsem si to aspoň takhle představovala. Vykročím směrem k chrámu, kam zmizeli hlavní aktéři večerního programu. Nejsem žádný špion, nečetla jsem nikdy příručku "Jak splynout s davem" nebo "Nejlepší způsob infiltrace", ale snažím se. Uhýbám tanečníkům a pokouším se pořádně rozhlédnout kolem. Hlavně mi jde o to, zda se dá dostat do dalších domů tady ve starší části města, kam se normálně nemůže. Je tu někdo, kdo vypadá, že tu dává pozor na všechno, co se tady děje? A také, vypadá to, že někdo dává pozor na dveře do chrámu?

Jestli je odpověď na většinu otázek ne, tak se rozhodnu to prostě zkusit a jít hlavními dveřmi do chrámu. Přece jsem neletěla přes půlku světa, abych se nechala zastavit svou vlastní nerozhodností a přílišnou opatrností. Pokud však najdu jiný vchod, upřednostním jej.
 
Tamara "Mori" Jánská - 01. listopadu 2019 22:41
901c19454a71e587ab9221958c7e9faa4441.jpg
Nevychovatelná vlčice
strejda Murco

S otráveným povzdechem převrátím oči v sloup a nakonec se navzdory všemu, co jsem si od Murca vyslechla, lehkovážně ušklíbnu. Lhala bych, tvrdit, že nemám strach a je mi jedno, co se stane, protože mi to kurva jedno není.
"Takže co, Ráchel bude chtít, abych přede všemi vypověděla, že jsi to v Brně podělal a tím zpochybnila, že máš právo na to být betou?" povytáhnu obočí, potřebuji si utřídit myšlenky. Pozice, ve které jsem se dle Murca ocitla se mi nelíbí. Sakra se mi nelíbí. Po tom všem, co se stalo...

"Musíš být pořád tak vážný?" zamručím, když Murco na moji poznámku reaguje po svém a zcela tím devalvuje veškerou její hodnotu a snahu o odlehčení situace. Tedy aspoň pro mne.
 
Murco Decollo - 31. října 2019 08:18
styl37814.jpg
Kéž by jsi si ji pamatovala
Mori

"Máš se mnou společné Brno a to stačí," neveselý úsměv mi přeběhne přes rty. Brno se změnilo ve válečnou zónu a v konečném výsledku jsme prohráli. Ale rozpoutalo to válku, momentálně spíše na urovni Studené než regulérní, ale i tak dochází ke ztrátám na životech.
"To, že o mě nic nevíš a nejsi ze smečky ti dává jistou těžce zpochybnitelnou věrohodnost. Brno ukončilo skutečně dlouhé období více méně míru a Ráchel v tom, vlastně v tobě, vidí možnost, jak mě srazit z mého postu Bety."

Při jejím šklebu a následné drzé hlášce jen zakroutím hlavou:
"Mým jménem se klidně zaštítit můžeš, ale rozhodně se nechceš schovávat za mou krev. Přineslo by ti to více problémů, než užitku. Zvlášť teď, když má Ráchel nepřekonatelnou tužbu si s tebou promluvit."
 
Lupus Dei - 31. října 2019 08:06
lupusdei1141.jpg
Nevím zda Vánoce jsou tak zubaté
V

Magický okamžik, asi by to od jiného znělo divně a nereálně, ale ty si se již s magií v rámci Lovců setkala, tudíž svůj odhad s čistým svědomím můžeš definovat jako odhad klavifikovaný. I když dobře víš, že i tak je to jen hádání ovlivněné tvou představou a chtěním být na správném místě.

Ale otázek máš rozhodně více než odpovědí. Co to bylo za rituál a jaký měl význam? Role kněžky je prokazatelně jasná, ale kdo byli ti okolo ní? Jaký byl jejich význam? Proč to kůzle bylo tak klidné? A vedl ho skutečný vlk a nebo opravdu vlkodlak?
A kolik nechtěné pozornosti přilákáš tím, že tu budeš dál stát jako tvrdé Y?
 
Tamara "Mori" Jánská - 13. července 2019 16:24
901c19454a71e587ab9221958c7e9faa4441.jpg
Lekce slušného chování
Murco

"Telenovela hadr," zamručím tiše sama pro sebe, zatímco Murco mluví a kratičce se ušklíbnu. Slova zfackovat drzou fenu nejsou úplně šťastně zvolená, zatvářím se při nich jako kdybych polkla kus zkaženého masa, avšak krom své tiché prupovídky to nekomentuji.
"A jak by mě mohli použít proti tobě?" nedá mi to, abych se nezeptala. Zamračím se, ta představa se mi nelíbí. "Vždyť o tobě ani nic nevím a nejsem z tvojí smečky, ani s tebou v podstatě nemám nic společného," pokrčím rameny. Korunní princ. Tak trochu na Murca překvapeně pohlédnu, když mi dojde, co to znamená. Že pokud by jeho Alfa zemřela, bude to on, kdo nastoupí na její místo?

"Uklonit se, pozdravit, požádat... Jo, to bych mohla zvládnout bez urážky," převrátím oči v sloup, příliš si z toho opravdu nedělám. Nebo to aspoň předstírám, protože představa, že budu muset předstoupit před jeho Alfu nutí žaludek metat kotrmelce.
"Ano, tati," zašklebím se.
 
Viktorie „V“ Řezáčová - 12. července 2019 20:21
victorie1436.jpg
Lepší než Vánoce

Připadalo mi, že se na mě štěstí dneska prostě smálo. Už samotný fakt, že jsem zvládla najít ubytování, jsem brala jako velmi pozitivní událost dnešního dne. Navíc se mi oba dva zdáli jako příjemní lidé. U takových, u kterých se člověk nebojí, že jej v noci přepadnou a vyvrhnou a rozprodají na orgány. Rozhodně mi nevadilo, že pokoj byl takto malý. Šlo mi skutečně jen o to se někde vyspat. Tudíž, i kdyby to byla místnost metr na dva metry a nebylo tam nic jiného než matrace, byla bych naprosto spokojená. Ale je pravda, že v takovéto místnosti jsem si připadala aspoň jako člověk a ne chovanec blázince.

Do ulic vyjdu než začne být západ slunce patrný. Nejsem ale zdaleka první, kdo takto uvažoval. Připletu se do davu jen se svou menší brašnou přes rameno. Náhradní oblečení a tyto důležité, ale zase ne pro tuto chvíli využitelné.

Už od první chvíle, co spatřím úvodní dvojici v průvodu, tak se fascinovaně na tu podívanou koukám. Jako člen stáda se pohybuji v rámci davu, který ví, kdy má jít kupředu, kdy se zastavit a kdy zmlknout a nechat znít jiné hlasy. Je to podobná statická elektřina, která probíhá lidmi ve velkých davech třeba na koncertech. Jenže dneska a tady mi to připadá jiné. Spíše magické. Ačkoliv za to nejspíš opravdu může moje představivost a fakt, že jsem čím dál tím víc přesvědčená, že jsem na správném místě.

*Jestli nejsou vlkodlaci tady, tak už fakt nikde!* křičí na mě moje vnitřní já, když vidím vlka, jak vede kůzle k velekněžce. Překvapivá klidnost tohoto obětního beránka mne zarazí. Přeci jen to zvíře musí vědět, kdo jej vede dál. A zdrogované zvíře by podle mne nešlo tak rovně a plynule. Počítám postavy v půlkruhu, kochám se atmosférou a tím vším.

Cítím, jak mi srdce bije rychleji, když se kněžce zalesknou oči a její dýka se objeví a pak zase hned zmizí, tentokrát v nebohém zvířeti. Od začátku mi bylo jasné, že to s kůzletem nedopadne dobře, ale to, jak vytáhne bijící srdce a kousne do něj mě upřímně překvapí. Zamrkám a nevěřím svým očím. Myslím, že na chvíli i zatajím dech. Když vlk sežere zbytek srdce, dech se mi vrátí k normálu. Neumím to teď v sobě rychle rozebrat, ale uvědomuji si, že to, že ho sežral on, mi vůbec nepřipadá divné a násilné, narozdíl od toho, co udělala kněžka.

Hudba se vrací zpět a vše eskaluje ve velekněžčin výkřik, když se objeví měsíc. Ani nedutám, stejně jako zbytek přihlížejících. Je to skutečně dechberoucí podívaná, u níž jsem si jistá, že nechápu všechny úrovně. Ale i tak jsem tím naprosto pohlcená. Tak moc, že ačkoliv už skončil celý rituál a začala se volná zábava, já stále stojím na místě, dívám se směrem, kde zmizela velekněžka, vlk a ostatní a jemně se chvěji. Snažím se zpracovat všechno, co jsem právě slyšela a viděla.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.073586940765381 sekund

na začátek stránky