Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Překroč svůj stín

Příspěvků: 265


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ester Rýmarová je offline, naposledy online byla 03. července 2020 18:52Ester Rýmarová
 Postava Blake je offline, naposledy online byla 04. července 2020 19:22Blake
 Postava Matthew *Matt* Donald je offline, naposledy online byla 04. července 2020 19:22Matthew *Matt* Donald
 Postava Anya je offline, naposledy online byla 03. července 2020 18:52Anya
 Postava Damien Rodriguez je offline, naposledy online byla 04. července 2020 19:22Damien Rodriguez
 Postava Adria Moon je offline, naposledy online byla 03. července 2020 18:52Adria Moon
 Postava Thomas William Blackburne je offline, naposledy online byla 04. července 2020 19:22Thomas William Blackburne
 Postava Irene Claire Ives je offline, naposledy online byla 03. července 2020 18:52Irene Claire Ives
 
Blake - 29. června 2020 10:44
jason_momoa___wolves_by_astokod8zgfyd(1)4053.jpg
Dělání run
Ester

Doktor se na nákres se zájmem podívá.
”To by neměl být problém.” Pronese s úsměvem na rtech a ukáže nákres Dariovi, který jen kývne hlavou.
Oba dva si to ještě nanečisto načrtnou na papír. Nevypadá to vůbec špatně, takže se pomalu pustí do práce. Velmi opatrně a co nejvíc pečlivě, jak to jde.

”Vážně?” Přivřu oči a zazubím se na ní. ”Vy o lvu a lev za dveřmi.” Vím, že to podle správnosti má být o vlku, ale já jsem lev. Tak jsem si to trošku poupravil.
Nad její otázkou jsem se zamyslel.
”Nejlepší by bylo se zeptat Alexe. Nicméně můj hrubý odhad je, že bude potřeba.” Sdělím jí počet. ”Povětšinou tolik tady zůstává.” Vyměním si pohled s Dariem a ten kývne hlavou. Přeci jen spolupracuje s Alexem, protože by se rád stal jeho nástupcem.
”Nicméně když se konají porady, tak je nás tu víc.” Dodám s povzdechem, když si vzpomenu jak jsou ty porady náročné. Hlavně tahle byla neskutečně náročná. Řešili jsme tam pohřeb. Potom jsem oznámil stěhování a byl jsem tak neskutečně rád, že za klan vlků tam byl pouze Arden, který je naštěstí od své ženy flegmatický a s Ester nemá problémy. Bohužel je podpantoflák a když je se svou ženou, tak nechává mluvit čistě jí.
Nicméně pokud se stane Ester mou družkou, tak tam už nebudu sám. Vlastně už na nic týkající se Smečky nebudu sám. Díky tomu na
”Stejně si, ale myslím, že prozatím bude stačit, když se zaměříme na ty, co tu zůstávají.” Už tak mám pocit, že to bude hodně práce a bude to náročné. Nechci svou drahou zničit. Miluji smečku, ale svou družku miluji víc.
 
Ester Rýmarová - 26. června 2020 17:50
ester6778.jpg
Konečně s Blakem, i když jinak, než bychom si přáli, ale potom bude času dost
~Blake + Darius, Doolittle~

Musela jsem ještě skočit pro rycí náčiní, protože jsem nechtěla doktorovi zničit ordinační vybavení, i když by to šlo taky. Většinou jsem vše dělala sama, a tak bylo osvěžující se podělit o práci i s někým jiným. Usmála jsem se na doktora i přesto, že mi dal přeslazený mok. Podezírala jsem sama sebe, že jestli to budu pít často, začnu to mít i ráda.

"Na většinu oblázků se budou vyrývat tyhle runy," nakreslila jsem je na volný papír jako zkušený runotepec. "Jedna zepředu a druha z druhé strany. A na několik kousků se vyryje tahle," také jsem nakreslila, "jenom asi budu potřebovat Blakea, aby mi řekl, kdo všechno hlídačky bude mít," zamyslela jsem se a usrkla sladkého čaje. Po tomhle nebudu vůbec spát.

Najednou se otevřely dveře a vešel Blake. Po tváři se mi rozlil blažený úsměv a nemohla jsem se svého muže vynadívat. Opřela jsem se o něj zády a spokojeně vydechla. "Před chvíli jsme o tobě mluvili," zazubila jsem se. "Máš představu, kolik budeme potřebovat hlídačků? Alespoň ze začátku. Později se můžou dodělat další. Nicméně pro síť je třeba vyčlenit sto padesát tři kamenů. Svým způsobem jde o magické číslo," vysvětlila jsem, proč jsem zvolila takový počet. Podle rozlohy jich méně, než sto padesát být nemohlo. Už jsem se těšila, jak budu lítat z jednoho místa na druhé. To bude dlouhý den.
 
Blake - 25. června 2020 20:09
jason_momoa___wolves_by_astokod8zgfyd(1)4053.jpg
Hraní si s kamínky
Ester

Darius se s tebou vydal k doktorovi Doolittlovi, který už měl volný čistý stůl.
Dokonce na stole se nacházel velký džbán s oním pověstným přeslazeným čajem. Darius si s tebou vyměnil pohled, lehce se přitom ušklíbl. Nebyla jsi jediná, kdo trpěl tím něco takového pít avšak ctil doktora, kterého nebyl schopen odmítnout.Tak si ho nechal útrpně nalít do sklenice, stejně tak doktor nalil i tobě.
”Co je všechno potřeba?” Zeptal se doktor, mezitím co Dairus vytahoval opatrně kamínky z tašky a odkládal je pečlivě na stůl. Seřazoval je podle velikosti, až jsi měla pocit, že trpí nějakou poruchou.

A v té stejné chvíli jsem vešel do místnosti já, protože hned, co skončila porada potřeboval jsem vidět svou družku. Ta chvíli, co jsme od sebe byli odloučeni, mi připadala jako věčnost. Hned jsem jí začal hledat. Její pach mně přivedl k doktorovi.
Když mně Darius spatřil, zanechal své činnosti a stoupl si jako voják do pozoru. Jen jsem zavrtěl hlavou s úsměvem na tváři.
”Pohov, chlapče.” Pronesl jsem k němu a přátelsky jej poplácal po rameni. Bohužel ani já jsem neunikl sklenici vychlazeného přeslazeného ledového čaje. Smočil jsem trochu rty, abych doktora neurazil. Přešel ze zadu ke své drahé a objal jí.
”Mám čas. Řekni mi, co je potřeba udělat.”

 
Vypravěč - 25. června 2020 18:34
c9f12dac8ffd07cbb1c4857ef2a14f6f7265.jpg
Gideon Burton
Irene Claire Ives

Se zaujetím v očích a s přátelským úsměvem na rtech si tě prohlíží.
”Samozřejmě, že tu něco takového máme. Rád vám to přinesu.” S tím na chvíli zmizí a dá ti tak prostor, abys mohla odpovědět Thomasovi.
Kniha, kterou sebou nese, je opravdu objemná. Opatrně jí položí na stůl a přisedne si k tobě.
”Už jsem s ní pracoval a vyznám v ní. Třeba bych vám byl schopen pomoct.” Nemluvě o tom, že by to bylo mnohem rychlejší, než kdyby ses jí probírala sama.
S jasnou otázkou ve tváři čeká na tvé rozhodnutí.
 
Ester Rýmarová - 20. června 2020 11:37
ester6778.jpg
Tak teda do další etapy
~Darius~

Chápala jsem, proč nechtěl, abych o tom, co se teď stalo, mluvila před Blakem. Emoce byly u kožoměnců velmi důležité a začínala jsem chápat, proč se musím před ostatními zuby nehty držet, abych nezačala hystericky křičet. Teď jsem k tomu důvod neměla. Byla jsem šťastná, ale dřív, než jsme si s Blakem projevili city, tak jsem měla potřebu křičet téměř každý den.

"Nic neřeknu. Pokud bys chtěl, aby to Blake věděl, řekl bys mu to sám," pousmála jsem se.
Jeho otázka pomoci mě potěšila. Když jsem se koukla na pytle, co nesl, musela jsem uznat, že každá pomoc bude vítána. Už tak mi pomoc přislíbil doktor, i když mi bylo jasné, že u toho budeme popíjet jeho přeslazený čaj. Záplata na nervy to byla skvělá.
"Jakákoliv pomoc se mi hodí," mrkla jsem a pokračovala v chůzi.

Předtím jsem říkala, že k vyrývání run je potřeba alespoň špetka magie a jelikož každý kožoměněc je víceméně na magické bází postaven, neviděla jsem v tom problém.

Pokračovali jsme zpátky k Pevnosti a v hlavě jsem si přehrávala, co všechno je třeba udělat. Věděla jsem, že dneska stihneme nanejvýš připravit runy. Zítra by se rozmístily přesně podle mapy, kterou jsem připravila, a nakonec by nastala nejsložitější část, kdy bych musela všechny runy propojit. Vytvořila by se tak síť, která by detekovala vše, pro co je určena. V téhle chvíli by se jednalo o wendigo. Časem bych mohla rozšířit detekci na vše magické i nemagické. Trochu jsem polemizovala i nad tím, jak zabránit detekci smečky. Určitě jsem nemohla počítat s tím, že tu každý bude běhat s vlastní runou. Chtělo to něco jiného, co smečku spojuje. Na tohle se zeptám určitě Blakea.

Dále jsem musela propojit síť s runami, které budou u sebe někteří nosit a díky nim se dozví, že se do teritoria dostal nezvaný host.
Bylo toho hodně a těšila jsem se, až si lehnu, i když jsem nepočítala s tím, že to bude brzo.
 
Irene Claire Ives - 14. června 2020 20:51
ireneives_24316.jpg
V knihovně
~Gideon Burton~

Usmála jsem se, když se z pana neznámého stal pan známý. Sice jsem nemohla muži se vší jistotou důvěřovat, protože jsem jej poznala před pár minutami, ale i tak to byl pokrok kupředu. Navíc nabídl svou pomoc, čehož jsem si cenila. Trochu mě však zasvrbělo v zátylku, že to mohl být někdo, kdo se snažil zjistit, co hledám a zdá to není něco, co bych odhalit nemohla.

"Hm, možná byste mohl. Vím, že se vedou záznamy o různých společenstvích... kultech," rozhodla jsem se získat nějakou tu informaci, i když bylo riziko, že bych mohla ohrozit sebe i Thomase. "Určitě tu někde bude kronika, v níž bych mohla něco najít," usmála jsem se sladce.

Všimla jsem si, že se na pergamenu objevil vzkaz. Srdce mi zplesalo, že Tom něco našel. Já měla kusé informace. Hlavně o tom netvorovi, pak tu byla ta značka a kdyby se mi podařilo najít něco v knihách o spolku, k němuž se váže tenhle symbol, mohla bych se ihned vydat za Tomem, že také něco mám.

Gideonovi jsem raději o symbolu neříkala, protože jsem netušila, nakolik mu věřit. Khalie jsem znala, a navíc víly byly brány jako spodina společnosti jako ostatní nelidské rasy. Obyčejní lidé o nich sice nic nevěděli, ale čarodějové s nimi nezacházeli nejlépe. Nicméně víly byly skvělé v údržbě knihoven.

Zatím jsem neměla možnost Thomasovi odpovědět, což mě trochu štvalo. Doufala jsem, že nebude vyšilovat a pochopí, že jsem uprostřed bádání. Měla jsem v plánu mu napsat hned, jak to bude možné.
 
Thomas William Blackburne - 04. června 2020 20:14
70510488_476541082933132_7788924307987496960_n7992.jpg
Tak přeci jen neodcházím s prázdnou
Irene Claire Ives

Jsem ochoten to riziko připustit. Nevěřím tomu, že ona je za tohle celé zodpovědná. Vždyť se snaží pomoct. Dokonce se nabídla s tím, že by dělala volavku. Ne, nevěřím tomu.
Odmítl jsem a odcházím s prázdnou. Snad se Irene podařilo něco najít.

Doufal jsem, že nikoho cestou nepotkám, ale samozřejmě, že mám smůlu. Zkouší mně.
”Ne, každý den je posvícení.” Odpovím mu s veškerým sebeovládáním, co jen mám a obejdu ho. I přestože to dneska nevyšlo, nechtěl jsem se téhle spolupráce vzdát. Nemluvě o tom, že jsem jeden na kdo ví kolik. Věřím, že by zavolal posili a ti by ho jen tak nenechali ve štychu.

Už jsem se chystal, že sáhnu pro pergamen a seznámím jí se svým neúspěchem, když mně něco za krkem štípne. Co to sakra? Kamínek? Nechápavě se na ten předmět dívám a potom se rozhlížím po pachateli, ale nikoho nevidím. Ve chvíli, co začínám pochybovat o svém zdravém rozumu, mně napadne se podívat nahoru.
Siena… tak přeci jen?
Pro někoho jiného by její slova nedávala smysl, ale vzhledem k tomu, že jsem takto často získával nějaké tipy. Tak jsem byl dokonale v obraze.
”Moc ti děkuji.” Ale už byla pryč.

Byl jsem tak neskutečně rád, že jsem nakonec odsud neodcházel s prázdnou. Samozřejmě, že to mohla být past. Tak naivní jsem nebyl.
Vydal jsem se o pár bloků dál, než jsem se zastavil a vytáhl z kapsy pergamen, abych tam rychle naškrábal.
”Mám nějaké informace. Co ty? Kde se sejdeme?”

***V knihovně - Irene***

”Oh, promiňte za mé neslušné chování.” Dojde mu hned, že on zná sice tvoje jméno, ale ty takové štěstí nemáš.
”Gideon Burton k vašim službám, slečno Ives.” Lehce se ukloní.
”Jsem něco jako stážista této knihovny a nemohl jsem si nevšimnout, že něco hledáte. Mohl bych vám pomoct.” Nabídne se. V té stejné chvíli se na pergamenu objeví vzkaz od Thomase.
 
Vypravěč - 04. června 2020 19:41
c9f12dac8ffd07cbb1c4857ef2a14f6f7265.jpg
Doktor Rafael
Anya

”Ano, ale jsem schopen měnit podoby, tak jsem si řekl, že bych to mohl vyzkoušet.” Pokrčí rameny. ”Nějaký problém?” Zeptá se pobaveně a je jasné, že i kdybys nějaký problém s tím měla, tak by mu to bylo úplně fuk. Zjevně je s tím, jak vypadá spokojen.

”Mám takové neblahé tušení, že jsi nasrala nějakou extrémně mocnou bytost a ta se ti takto nepříjemně pomstila. Ani moje léčení nefungovalo.” S tím ti naznačí, abys ho nechala se podívat na jeho dílo, přesněji na to jak ti zašil ránu. Kriticky se na to podíval.
”Možná tam zůstane drobná jizva. Věřím, že si s tím nějak pak poradíš.”

Tvoje další otázka jej maličko zarazí.
”O nikom toho jména jsem vůbec neslyšel. Omlouvám se, ale nemohu pomoct. Na stejné se mně už ptala Sally… bohužel.” Přejde do druhé místnosti, což se ukáže jako toaleta se sprchovým koutem, natočí do kelímku vodu a podá ti jí.
”Pověz mi od začátku, co se vlastně stalo, než ses dostala sem. Třeba bych ti s tím mohl pomoci.” Pronese rezignovaně. Jako kdyby cítil, že toto je moc velký průser a tím, že ti s tím bude pomáhat, tak si proti sobě obrátí tu mocnost, co ti tohle provedla. Jenže je to moc velký dobrák, aby jen tak nečinně přihlížel.
 
Vypravěč - 04. června 2020 19:28
c9f12dac8ffd07cbb1c4857ef2a14f6f7265.jpg
Co bude teď s kamínky?
Ester

”Děkuji. Moc to pro mně znamená.” Poodstoupil o krok dopředu po onom objetí, rukávem si setřel slzy slabosti a během chvíle zase měl na tváři svůj klasický výraz pana tajemného. Stále se však svou tajemností nevyrovnal Alexovi, šéfovi bezpečnosti. Stále nevíš, co si o něm máš myslet. Obzvláště když byl proto, aby se tě zbavili, když zjistil o tvé minulosti. Naštěstí to Blake nedopustil.
”Mohl bych vás poprosit, abyste o tom neřekla Blakovi?” Nejistě se na tebe podíval. Styděl se za to, že neudržel své emoce na uzdě a ještě ke všemu jsi toho byla zrovna ty svědkem.
Pokud si s tím souhlasila, usmál se a byl zase ve své kůži.
”Budete chtít pomoct s tím vyrýváním run?” Zeptal se s nadějí v hlase, že by mohl být ještě nějakým způsobem užitečný. Jako kdyby chtěl odčinit skutečnost, že je citů schopen.
 
Irene Claire Ives - 03. června 2020 16:06
ireneives_24316.jpg
Knihovna - víla to nebude
~Neznámý~

U Khalie jsem nečekala takovou obranu a netrvalo mi přijít na to, že to určitě není ona. Když jsem se zaměřila na auru, patřila někomu jinému a musela jsem udržet všechny emoce na uzdě, protože věděl, co dělá a určitě se vyrovnal i mě samotné. Většina čarodějů či čarodějek tak mocná nebyla. Kdyby Dudley neměl při sobě toho netvora, velmi jednoduše bych mu natrhla kaťata. Tohle bylo něco jiného.

Prudce jsem otočila po hlase, protože jsem myslela, že na mě padá celý strop. Jakmile Khalie zahlédla muže, který se objevil na scéně, vyplašeně odletěla pryč. Ani mě se nelíbila jeho přítomnost. Nebyl ošklivý. To ne, ale znal mě, a právě tohle se mi nelíbilo.

"Kdybych řekla ne, lhala bych, pane..." řekla jsem na rovinu. Mohl mě přerušit klidně u popíjení čaje. Mezi magií a obyčejným životem jsem rozdíl moc nedělala.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11023116111755 sekund

na začátek stránky