Andor.cz - Dračí doupě online

Hrát budeme. Jen sbíráme inspiraci.

Zasnoubeni
Ester

Věděl jsem sice už dávno, jaká bude její odpověď, ale i tak po těch vyslovených slovech, jsem měl chuť skákat dva metry vysoko.
Budeme se brát. Budeme oficiálně druh a jeho družka. Vládci velké Smečky… Zastavil jsem se v dalším přemýšlení, protože jsem čekal, co bude následovat. A to obavy s tím vším spojené. Byl jsem neskutečně rád za to, kdo nám jel na pomoc, protože nám budou tuhle radostnou chvíli přát. Takže si to budu moct naplno užít než se vrátíme zpátky a nastanou problémy.

"Jistě, samozřejmě. A kdyby cokoliv, křič a já ti přiběhnu na pomoc." Pronesl jsem naprosto vážným hlasem a taky to tak myslel. Jsem odhodlaný ublížit každému, kdo se na ní byť jen blbě podívá.
"Dám vám patnáct minut." Jasně tak dávám najevo, že se mi vůbec nelíbí ji nechávat samotnou, i když s její rodinou. Tohle místo se mi ani trochu nelíbí, děsně to tu páchne.

Abych nějak zabil čas, vydám se na menší obchůzku okolí. Nejdu však moc daleko, jen tak abych slyšel díky svému lepšímu sluchu, kdyby měla nějaké problémy.

Jenom ne Lucifera jako porodní bábu!
~Áres + Zeus, Lucifer~

Vykulila jsem oči a podívala se na Área, jestli si dělá srandu. Lucifer se mi příčil už jenom svou existencí a on mu vyhrožuje, že bude moje porodní bába? Ví vůbec, co porodní báby dělají? Sice jsem nikdy nerodila, ale u dost porodů jsem byla. Hold nehody se stávají i mým bojovnicím.
Lucifer si musel všimnout mého znechucení, protože odpověděl: "Mohu asistovat i bez vyhrůžek," jeho téměř dětský pohled mě sjel od hlavy k místům, kudy dítě chodí na svět.

"Tak už dost!" vytrhla jsem ruku z Áreovy a podívala se na něj tak, aby ani nepípl. "Najděme toho zatraceného psa a nikdo z vás mi porodní bábu dělat nebude! To se raději pověsím na tenhle strom!" ukázala jsem prstem na nejbližší, kde zrovna visela žena v šatech, které připomínaly prostitutky z osmdesátek.

"Artemis," po extrémně dlouhé době se konečně ozval Zeus. Asi to byly hormony, ale měla jsem chuť mu vrazit. "Už nemusíme hledat," nasměroval můj pohled na pláně, kde se proháněli pekelní psi. Mezi nimi dost jasně vyčníval Kerberos.

Aspoň něco. Jak ho teď chytneme?

Budu se vdávat!
~Blake~

Někdo by možná poznamenal, že toho je na jeden dost, ale mě to vůbec nevadilo, protože mě o ruku požádal někdo, koho jsem nade vše milovala a byl mým světem. Upřímně, byla jsem kdysi dost skeptická, co se týkalo pravé lásky. Nevěřila jsem v ni. Lidi se brali, rozváděli a stále dokolečka. Pokud jim jejich druhá půlka neodešla na onen svět, přenesli se přes to, a šli do závazku s další. S Blakem jsem věděla, že my od sebe nikdy nebudeme. Svazovala nás více než láska a přicházející dítě. Bylo to něco, co obyčejní smrtelníci nemohli pochopit, a i pro mě toto pouto bylo záhadou.

Blakeova slova mě zahřála u srdce. Býtl v o něco jiné situaci, ukápne mi i slza, ale teď jsem musela být silná. Nicméně jsem se usmála, vzala jsem jeho tváře do dlaní a znovu se natáhla, abych jej mohla políbit. Samozřejmě to znamenalo, že se ke mně musel buď zohnout nebo mě nadzvednout. "Miluji tě, můj širý světe," šeptla jsem tiše. Nabídka s otcem mě utvrdila, že i on to se mnou má tak, jako já s ním.

Skousla jsem si rty, když se mě zeptal na strýčka. "Asi by bylo lepší mu o svatbě říct dřív, než dojdou ostatní. Nejsem si jistá jeho reakcí," doufala jsem, že mě Blake pochopí. O dítěti se zatím nezmíním. Pro nás oba by bylo nejlepší to říct, až se informace o mém prstýnku roznese celou smečkou. Vzpomněla jsem si na Renfri a musela jsem se v duchu pousmát. Trochu jsem tušila její reakci, až ji řeknu, že čekáme s Blakem dítě. Brala jsem jí jakou malou sestřičku.

"Počkáš na ně? Já zajdu za strýčkem a řeknu mu novinku," usmála jsem se a zatřepala prsty ruky, na které jsem měla prstýnek.

V sedmém kruhu
Artemis a Zeus, nově i Lucifer

Vůbec netuším na koho jsem byl víc nasranej. Jestli na Lucifera, otce nebo sám na sebe.
Byla to zatraceně jediná noc. Jedna jediná noc. Nádherná a naprosto dokonalá.
Kdo měl tušit, že se něco takového stane? Kdybychom byli obyčejní lidé, tak by odpověď - “Zrovna toto” - byla na místě. Jenže ona měla být panna navěky. Tohle nemělo fungovat.
Zdál se mi sice sen o tom, jak vychováváme našeho potomka. Možná jsem si to částečně přál. Ale nechtěl jsem, aby to bylo zrovna takto.

Křečovitě jsem svíral ruce v pěst, když se odběhla vyzvracet. Chtěl jsem někomu vrazit a nemohl se rozhodnout pořádně komu.
Byl jsem si však jistý tím, že pokud v tom má Lucifer prsty a mé milované se něco stane, tak si bude přát, abych ho zabil. A co se týče mého otce, já budu první kdo rozbije Luciferovi hubu.

”Doufám, že nebudeš muset.” Zašeptal jsem a nemohl jsem si pomoct, fascinovaně jsem se podíval na její břicho a dotkl se ho. Moje a její… naše dítě.
Nebylo to sice moje první dítě. Nicméně začínal jsem si uvědomovat, že pokud se toto dítě narodí a přežije, budu jej milovat víc než kterékoliv předtím. Můj jedinečný potomek. Zázrak.

”Mám ti zatleskat?” Ušklíbl jsem se. Vážně byl otravnej. Jestli ho jeho tatík nesvrhl do pekla, právě kvůli tomu.
”Asi sis spletl rasu. Hledáme sice pekelného psa. Ale psa, co má tři hlavy. Jasný?” Zavrčím na něj. ”Přestaň nám dělat prohlídkovou trasu a konečně nás tam zaveď. Začínám ztrácet trpělivost a jestli moje žena bude rodit, tak budeš kurva její porodní bába.”

V sedmém kruhu
~Áres + Zeus, Lucifer~

Lucifer dětinsky napodobil Áreovo: "Neříkej mi, že ty nic takového tady nevedeš." Kdybych neměla k němu takový odpor, zasmála bych se. Ani Zeus nehnul koutkem a jen se na něj příkře díval. Za celou dobu nepromluvil. Že by něco tušil, co já s Áreem ne?
"Hmmm, raději je nechám tam, kde jsou teď," odfrkl Lucifer a znovu se vydal skrze les oběšenců. Měla jsem chuť ho kopnout do zadku a měla jsem neblahý pocit, že mé úmysly vycítil, protože jím dost melodramatický zavrtěl. Idiot.

"Ať už máme toho psa a zmizíme odsud," sykla jsem a málem jsem drtila Áreovu ruku.
Nezbývalo nám nic jiného, než pokračovat. Zeus stále tiše. Začínal mě štvát taky. Vrhla jsem na něj naštvaný pohled, ale ani to nepomohlo. Čeho chtěl dosáhnout?

Dál jsme pokračovali téměř bez nějakého incidentu. Pokud nepočítám Lucifera, který se sem tam zastavil u nějakého oběšeného a chvíli dumal nad tím, jestli ho náhodou nezná. Navíc mi každou chvíli bylo víc a víc zle. Jednou jsem dokonce byla nucena odběhnout a vyzvracet se. To už i Zeus konečně promluvil: "Cos jí provedl?" kdyby Lucifer nebyl hbitý, zmáčkl by ho Zeus jako sardinku.
"No, říkal jsem, že musíme pospíchat," zasmál se Lucifer a odběhl, abychom na něj jen tak nemohli. Ten parchant se bavil. Sama jsem se cítila v plátové zbroji nějak stísněně a musela jsem se sebe svršek shodit.
Na to, že jsem se dozvěděla, že čekám dítě, teprve před pár chvílemi, už se mi bříško rýsovalo.
"Já tady fakt nechci rodit," nenapadlo mě nic smysluplnějšího než toto.

"Tak pojďte," ušklíbl se Lucifer a ukázal na končící les. Za stromy se rozléhala suchá pláň. Nic na ni nebylo, ale docela tam foukalo. Šlo to poznat podle zvedajícího se prachu. Až po chvíli jsme si všichni uvědomili, že to není vítr, co jej víří.
"Vy máte koně, já zase psy," pronesl vážně Lucifer, ale s jeho podáním to bylo tak na ránu.

Řekla ano…
Ester

To budu brát jako ano. S tím jí s úsměvem na rtech a veškerou radostí, kterou jsem byl obdařen, nadzvednu jako kdyby nic nevážila. Samozřejmě, co nejvíc opatrně to jde. Nechci, aby se našemu dítěti něco stalo.
”Jsi moje a já jsem tvůj.” Upřímně se jí zahledím do očí a svá slova potvrdím pořádným vášnivým polibkem.
Je fakt, že jsem si naše zásnuby představoval romantičtěji. Jenže teď byla poměrně vhodná chvíle. Je mi jasné, že se brzy roznese zpráva o jejím těhotenství a takhle nikdo nebude moct pochybovat, jestli to dítě je moje.
Zabrání se tak nebezpečným fámám.
Jen, ať si to i přesto zkusí a postihne je můj hněv.

Je mi naprosto jasné, že se budou muset udělat dvě svatby. Jedna čistě Smečková a druhá s její rodinou. Nechci ohrožovat bezpečí její rodiny. Na pomoc nám jdou jenom ty mně nejoddanější a žádné nebezpečí by jim tak z naší strany nemělo hrozit.
Ovšem kdyby byly na svatbě kožoměnců, i přestože jsem jejich vůdce bych to nejspíše nezvládl uhlídat.
Teď přemýšlím nad nejhoršími scénáři.
"Budeme muset tvého otce zachránit, aby tě mohl vést k oltáři." A já udělám všechno proto, aby se mi to podařilo.

”Takže budeš to chtít oznámit strýčkovi hned nebo počkáme až dorazí ostatní?” Zeptám se po chvíli.

Když dítě je... moment, co?
~Blake~

Nakonec můj problém s transformací ve vlka budeme muset vyřešit. Kdo ví. Možná se někdo takový už mezi kožoměnci objevil, jen se na něj zapomnělo. Knihovna na Pevnosti nebyla malá a to jsem zatím nenavštívila sklepení, kde kromě kobek a tajemných komnat, byl archiv. Podle Doolitla tam nikdo moc nechodil, aby zbytečně nezanášela dovnitř vlhkost, ale tahle situace si to žádala.

Povytáhla jsem obočí, když Blake začal najednou mluvit nějak divně. Nemanželské dítě? Snažila jsem se za jeho slovy něco najít. Pokračoval dál, čímž mi postupně odpovídal na mou nezodpovězenou otázku: Co se to děje?
O to víc jsem byla překvapená, když klekl na kolen. Pán šelem přede mnou klekl a na to vytáhl malý kroužek se třpytivým diamantem.

V hlavě mi vybuchl ohňostroj, kterého se vlčice zalekla a zalezla si hodně hluboko. Zvedla jsem ruku tak, aby mi mohl nasadit prsten. "Tebe bych si vzala i bez záminky," usmála jsem se.

Doktor Rafael
Anya

”Hmmm… zajímavé.” Zhodnotil celé tvé vyprávění a tvářil se velice zamyšleně.
”Jak jsem říkal, aby byl někdo něčeho takového schopen, tak by se opravdu muselo jednat o velkého a mocného hráče. Takže bych svou pozornost přesunul tam. Zřejmě jste narazili na správnou stopu a proto vás potřebovali eliminovat.” S tím se postaví na nohy a začne pochodovat po místnosti.
”Jen nerozumím tomu, proč tě úplně nezlikvidovali a jen se spokojili s tímto… kdo ví co vlastně ti to udělali? Vzali ti regeneraci. Vzali ti i sílu?” Zastaví se a pohlédne na tebe se zájmem v očích.
”Co všechno jsi vlastně uměla?” Je na něm vidět, že chce vidět nějakou demonstraci tvé síly, která se dle jeho předpokladů bohužel nekoná.
”Takže ti vzali i sílu. Ještě víc zajímavé.” Opět se posadí na židli.
”Nemyslím si, že by v tom mohl mít prsty někdo z hlavních hráčů. Všichni tři jsou zaujati válkou proti sobě. Mohla by to být nějaká čtvrtá strana, která využívá jejich zaměstnanost ve svůj prospěch. Nějak se do toho namočil ten tvůj Vergilius a svým hledáním i ty.” Povzdechne si a zavrtí hlavou.
”Nejdříve bych se na tvém místě soustředil na uzdravení se. Budete to chvíli trvat, ale budu se snažit dělat, co je v mých silách, aby to nebylo zas tak dlouho. Bylo by velmi hloupé, kdybys takto zraněná zkoušela něco podnikat.”