Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna
Ester

”Chybí ti to tam?” Zeptal jsem se, protože mi neunikl tón jejího hlasu a to jak se u toho tvářila.
”Možná bychom si tam někdy mohli udělat výlet.” Navrhl jsem. Lámalo mi srdce jí vidět se trápit, byť jen nepatrně.

”Myslím, že bych ti začal chybět.” Pronesl jsem naprosto jistě, protože jsem to tak i cítil. Zkřížil jsem přitom ruce na hrudi a se zájmem sledoval, jak si prohlíží všemožné tituly. Měl jsem tu spoustu knih od antických autorů, až po moderní autory. Měl jsem tu řád, každá kniha měla své místo. Dokonce jsem měl i některé knihy seřazené podle národnosti spisovatele. Spousta kousků měla nevyčíslitelnou hodnotu. Kdybych je prodal, což se nikdy nestane, byl bych neskutečný boháč.
Našla tu dokonce fantasy sekci a také i české autory. Například takové oba dva díly Nočního klubu od Kulhánka.
”Toto je jen moje skromná knihovna. V Pevnosti se nachází i Smečková knihovna, kde jsou knihy určené pro všechny. Třeba takový bestiář. Nebo kronika všech smečkových rodů.”
Neodpustil jsem si a vytáhl jsem ono vydání kamasutry, jak jsem se v koupelně vyhrožoval.
”To vezmu s sebou, kdybychom potřebovali inspiraci.” Mrkl jsem na ní.
”Chceš tu ještě zůstat nebo půjdeme dál?”

Knihovna
~Blake~

Pokud šlo o moje obrázky v rámečcích, tak to byly moje vlastní kresby. Nakreslila jsem mamku s taťkou tak, jak jsem si pamatovala. Taťka často chodil v maskáčích s černou vestou, v níž měl plno kapes a každá byla určena pro něco jiného. Mamka na druhou stranu měla dlouhé vlnité lokny. Obyčejná tužka sice nevystihovala její barvu vlasů, ale dokázala jsem si alespoň pohrát se stíny a světlem k vytvoření iluze lesku.

Jako první zastávka byla knihovna. Tak tady Renfri celou dobu získávala všechny knížky. Bylo mi trochu úzko, že jsem omylem vykrádala Blakeovu knihovnu. Kdyby mi řekla, odkud je má, řeknu ji, ať je okamžitě vrátí.
Zazubila jsem se. "To určitě budu. Kdybys viděl, jak to vypadá v mém bytě v Brně. Samé knihy," zarazila jsem se, protože jsem najednou nevěděla, co se s tím vším stane. Určitě byl nesmysl knihy dovážet sem, protože byly psány pro lovce, ale měla jsem tam pár kousků, které bych ráda měla u sebe. Velmi vzácné kousky fantasy knížek.

Přejela jsem prsty po čalounění a nadechla vůni knih. "Je to tady úžasné. Abych tu nebyla častěji než v našem pokoji," mrkla jsem koketně a pak prozkoumávala tituly, které tu měl.

Nejdřív zas kus práce a pak může být zábava
Ester

Byla to jedna z mnoha činností, které provádíme společně a možná se to zdá být nepodstatné, ale já jsem naprosto spokojen. Nikdy v životě mi dávání věcí na své místo tak nevykouzlilo úsměv na tváři, jako nyní.
”Vůbec ne. Pokud tě to udělá šťastnou, v tom případě vyžaduji, abys to udělala.” Já jsem tu měl sice holé zdi, ale když tu něco přibyde, akorát to tento pokoj o něco více zpestří. Bohužel takové štěstí, jako má milovaná neměl. Žádné obrázky nebo fotky mých rodičů se nedochovaly, když náš rodinný dům zachvátily plameny a on se tak stal masovým hrobem mé rodiny.
Na sucho jsem polkl, jak jsem pocítil bolest ze ztráty, která tam vždycky bude.
Naštěstí jsem měl Ester, která mně během chvíle přivedla na jiné myšlenky a to k mým portrétům.
”Jsem dokonalý, hmmmm?” Pronesl jsem a dlouze ji políbil.
”A ty jsi naprosto úžasná.” Mrknul jsem a společně jsme se vydali na prohlídku patra.

Jako první jsme zamířili do knihovny.

Zde jsem po náročném dni rád chodil relaxovat. Není nic lepšího než si sednout s knížkou do pohodlného křesla a propadnout se do rozmanitého příběhu. Neskutečným bonusem byl i krb, není nic příjemnějšího než poslouchat praskání ohně nebo jen upřeně pozorovat plameny.
”Mám takový pocit, že máš pár mých knih. Což je v pořádku, protože teď už jsou naše.” Mrknul jsem na ní.
”Budu strašně rád, když sem budeš chodit. Tedy pokud se ti to tady líbí.”

Chňoo
~Blake~

Nakonec musela naším radovánkám nastat přítrž, protože povinnosti volají a já stále nebyla vybalená a beztak se po Blaekovi už někdo sháněl. Neochotně jsem se postavila na zem, a když na sebe házel tepláky, zapátrala jsem ve věcech, co se mi podařilo během pobytu ukořistit a vytáhla jsem zelené šaty. Natáhla jsem si ještě alespoň kalhotky, protože na ostro jsem vážně nikdy nechodila, a pokud to bude mimo tenhle pokoj, odmítám to i nadále. Na nohy jsem si vzala tenisky, kdyby bylo potřeba běhat, ale jak to říct jinak. Vzala jsem si na sebe co nejméně, aby Blake později neměl práci se sundáváním oblečení. Navíc šaty byly vzdušné a já se cítila jak varná konvice, která za chvíli začne pískat, že došla k varu.

"Jenom vytáhnout a dát do skříně. Něco si hodím tady do šuplíku," ukázala jsem na kupku, která byla oddělaná. "Bude vadit, když si nějaké rámečky dám nahoru?" zeptala jsem se. "Kresby taťky a mamky a musím dodělat ještě kresbu nás dvou," zazubila jsem se. Nicméně mohl vidět, že jsem nekreslila jenom svou rodinu, ale že docela častým modelem mi byl on sám. "No co," mrkla jsem, "jsi prostě dokonalý."

Když bylo všechno na svém místě a já měla vlasy smotané do částečného francouzského copu, aby mi vlasy později nepřekážely, vydala jsem se s Blakem a obhlídku.