Andor.cz - Dračí doupě online

Okeeeey... to by dávalo smysl
~Blake~

Dneska mi bylo obzvlášť nevolno kvůli všem těm pachům okolo. Smrad na záchodech byl ještě horší, takže jsem měla co dělat, abych nezačala zvracet i ten zbytek jídla, co mi tak chutnal. To mi mohl někdo říct, že máme čich až tak citlivý, pomyslela jsem si mdle a vyšla z kabinky a málem narazila na Blakea. Trochu mě vylekal. Místo: 'Co tu děláš? Tohle je dámský záchod.' Jsem pustila vodu a vypláchla si ústa.

Natočila jsem se k němu a pozvedla obočí. "Hm? No, bývá mi trochu divně od žaludku, ale zvracení mě popadlo až tu. To bude tím smradem," pokrčila jsem nos. Znovu jsem pozvedla obočí, když se ke mně naklonil a přičichl si. To jsem až tak cít... nedokončila jsem myšlenku, protože řekl něco, co mi vyrazilo dech.

"Och," obočí jsem nechala na svém místě, jinak by prorazily strop. "Páni," pousmála jsem se a nechala se obejmout. Dávalo to smysl. Nicméně mi nebylo tak špatně, abych mohla za to vinit těhotenství. "To znamená, že budu máma a ty táta," zazubila jsem se.

Nicméně mi další Blakeovo oznámení zmrazilo úsměv. "To po mě nemůžeš chtít. A co když se stane něco tobě, hm? Buď pojedeme oba nebo nikdo a vím," pohladila jsem jej po tváři, "že mě ochráníš." Dlouze jsem se mu zadívala do očí. To jsem mohla jenom já. Udělat to někdo jiný ve smečce, tak je to skoro jako výzva k boji. "A navíc si můžu dopomoct magií. Požádám strýčka, aby mi s tím pomohl, ano? Přece jenom mě runy učil on sám."

Držte mě...
~Gideon~

V duchu jsem si nadávala, že jsem se s ním spojila z toho důvodu, protože byly vražděny nevinné dívky a já si tu takhle užívám rozkoš, jakou může žena v mém postavení jen cítit. Trochu mi bylo líto ostatních žen, které neměly v sobě ani špetku magie. Sex potom musí být tak... nudný.

"Ač to nerada přiznávám, tak máš pravdu," vydechla jsem, ale věnovala jsem Gideonovi úsměv s cílem, že bych si to jednoho dne zopakovala znovu.
Thomas... moje svědomí umí být někdy otravné, ale zároveň mělo pravdu. Jak já tohle jenom vyřeším? Gideon byl velmi důležitým článkem pro nalezení toho monstra a mít při sobě dalšího čaroděje mělo své výhody, ale jak můžu ty dva vůbec nechat přiblížit k sobě, aniž by se jeden prořekl, že se mnou spal.
To sis pěkně zavařila, má milá, pomyslela jsem si a ukázala v duchu svému svědomí zvednutou pěstí.

Pro mne se dostat do šatů byl o něco větší oříšek, takže jsem musela Gideona požádat o pomoc. Pak jsem použila jedno zaklínadlo, aby se mi vlasy uhladily a nebylo vůbec poznat, že jsme se před chvíli váleli na zemi. Pokud chtěl i on, tak jsem vypomohla i jemu.

"Gideone," stále jsem k němu zády a držela se kolem pasu, protože mi bylo dosti nevolno. Výhoda umět magii bylo i si zajistit ochranu, abych nepočala, pokud ji nezlomí jiný mág, ale v tomto případě držela dobře. Bylo mi nevolno, že mu budu muset říct něco, co může znamenat, že se na mě už nikdy nepodívá tak, jako teď. Nebo to dokážu nějak uhrát? "Je tu jedna maličkost, kterou bys měl vědět," pohlédla jsem na něj. Je to čaroděj. Určitě to pochopí. Kdyby mi řekl, že ještě ráno spal s jinou ženu, bylo mi to jedno. Přitahoval mě a vzrušoval, ale dalo se to nazvat láskou? To samé platilo i pro Thomase. I on mě neskutečně dostával do kolem a mít je vedle sebe bylo tak silně pokušení, že bych je nejraději pod nějakou záminkou dostala do svého domu. Ale bylo to fér?

"Případ řeším ještě s detektivem, který za mnou přišel, protože mu na životech těch dívek záleží. Mohla bych tě poprosit, aby ses večer stavil u mě doma?" lusknutím papírku jsem vyčarovala papírek se svou adresou a podala mu ji. "Ráda bych tě znovu viděla a probrala, co dál," uvažovala jsem, zda mu to znělo víc jako: 'Co dál s tím případem?' nebo 'Co dál s námi?'

Naprosto rozumím, že jí je z těch pachů nevolno. Vypadá to, že zdejší obyvatelé se zasekli někde u opic. I když ty jsou vlastně čistotnější než oni. Kdybych na něco takového nebyl obrněný, tak bych asi také pelášil na záchod. Proto mně otázka jejího strýce zarazí a chvíli na něj upřeně hledím. Je fakt, že během dnešního dne si takto odběhla dvakrát. Což se však stále dá připsat k tomu, že jí toto místo nesedne.
Na druhou stranu…
”Ano, děti mít můžeme.” Pronesu a s tím se postavím.
Je pravdou, že jsme byli v posteli a nejen v ní opravdu činorodí. Nepoužili jsme ochranu. Ksakru. Tohle mi měl říct Doolittle. Nebo jsem na to měl přijít sám. Místo toho mi to řekne člověk… a ještě ke všemu lovec. Sevřu pevně dřevěné opěradlo židle, až zapraská.
Beze slova se vydám na dámskou toaletu a naprosto ignoruji, že přitom vyděsím nějakou slečnu, která si tam šla “přepudrovat nos”. Je tu způsob, jak zjistit, zda se nám rodina rozrostla. Teď už vím na co se mám soustředit.
”Trápí tě ta nevolnost už delší dobu nebo je to tím, jak jsme přišli do tohoto města?” Pronesu, když vyjde z toalety. A samozřejmě jí odpoví, proč ta dívka odsud tak rychle pelášila. Prozradí mně, že mi oči, které mi zezlátly.
S tím k ní dojdu a přivoním si k ní. Snažím se najít slabý záchvěv toho, že je něco jinak a opravdu tam něco najdu. Následně se k ní skloním, přesněji k jejímu břichu a zaposlouchám se. Krom bušení jejího srdce, zaslechnu i něco navíc.
Pohlédnu na ní, štěstím bez sebe. Nevěřil jsem tomu, že by to mohlo být možné.
”Ještě si to ověříme u Doolittla, ale je velmi pravděpodobné, že bys mohla být těhotná.” Pronesu a radostně jí obejmu. Po chvíli mi dojde, že to mohlo být pevně a tak raději od ní podstoupím. Je tak křehká. Musím být opatrný. Poté mi však dojde další věc. To proč jsme tady a do čeho chceme jít.
”Nemyslím si, že být tady je pro vás bezpečné. Měla by ses vrátit do Pevnosti.” Pronesu naprosto vážně.

Ben's Grill
Ester

Místní lovce. To je dobře. Jsem rád, že pakt o neútočení, stále platí.
Byla to jedna z prvních věcí, kterou jsem zařídil jako vůdce Smečky. Tehdy mi bylo čerstvých osmnáct let. Pozval jsem na neutrální místo všechny lovce z okolí a po dlouhém zasedání jsme nakonec došli k cíli, který zařídil, že jsme přestali být lovnou zvěří. Nemuseli jsem se bát o svůj život. Pokud nikdo nezabíjel lidi, oni neměli potřebu nás lovit. A já poté začal budovat Pevnost. Celou dobu mi stál po boku Mauro a vedl mně. Vlastně mně na to vůdcovství připravoval od dětství, kdy mně přijal za svého syna. Viděl můj potenciál a vůbec všechno. Maurovi vděčím za to, kde jsem teď. Za to kým jsem teď.
Zpátky na zem mně přivede číšnice, která nám přinese pití, příbor na steak a dochucovadla. Slušně jí poděkuji. Neunikne mi, že je Ester vůči mně majetnická. Velmi mi to imponuje. Tak to má vypadat.

”Ah, rodina Browningových.” Dojde mi o koho by se mohlo jednat. S hlavou rodinu už jsem měl tu čest se setkat před dvaceti lety. To měl dva malé syny. Na jejich jména si bohužel nevzpomínám. Takže dcera se mu musela narodit až po onom paktu.
”Myslím, že se majitel auta se jmenuje Charles. Docela sympaťák. Jeho děti v té době, kdy jsme se potkali, byli ještě malí.” Vysvětlím spíše Ester, než strýci.
”Netuším však, jestli jsou magicky nadaní.” Dodám ještě. Není to o tom, že bych nevěřil Grace a už vůbec nepochybuji o schopnostech své milované. Jde spíše o to, že to nechci podcenit. Je to něco s čím jsem se ještě nesetkal. Rád bych byl na všechno připraven. Docela mně rozčiluje, že o tom sám nic pořádně nevím.

”Nicméně jak jsem předtím řekl. Máte moje slovo, slovo Pána Šelem, které vám zaručuje bezpečí. Kdyby se vám někdo pokusil ublížit, zakroutil bych mu krkem.” Na jednu stranu ho chápu. Na druhou stranu mně jeho nedůvěra docela uráží.
To už se k nám blíží servírka s jídlem. Rozpačitě mi podá velký talíř, který nejspíš používají na pizzu. Musím uznat, že si s tím poradili docela obstojně a vypadá to vážně úžasně. Taky to voní, tak jen doufám, že to bude k jídlu. Hladově si ukrojím kousek masa, popřeju dobrou chuť a pustím se do jídla. Na to že to zvenku vypadá vážně strašně, tak tu vaří opravdu dobře. Nebo mám prostě jen tak velký hlad.
Nechám řešení, řešením a soustředím se na jídlo.

Na kus žvance
~Blake + strýček Rybička~

Na chvíli jsem si pobaveně pomyslela, že kdyby bylo nejhůř, tak by Blake snědl i ten umělý. Kdybychom byli sami, řekla bych to nahlas. Možná by pak strýčkovi přišel více lidštější, ale ve skutečnosti takový Blake nebyl. Už ani já.

Následovala jsem svého muže dovnitř a doufala, že mi aroma kuchyně nezpůsobí další atak na křoví. Naštěstí se tak nestalo a já se mohla nadechnout, abych okusila, co tu vaří. V lokále nebylo moc lidí, sedačky jakž takž udržované, podlaha čistá a místní servírka s trochu znuděným pohledem na nás vyvalila oči, protože nečekala někoho, jako je Blake, že by se ocitl na prahu jejích dveří. Já jsem sice nebyla nikterak vysoká, ale ona byla ještě menší. Postavu měla plnoštíhlou, což ji na tváři vykouzlilo dětský úsměv.

"To bude vše?" zeptala se, když si Blake objednat jídlo za nás tři. "Já poprosím o jeden steak, taky rare a hranolky," usmála jsem se vlídně, abych nějak odlákala její překvapený pohled směrem k alfovi smečky. "Co si dáš?" podívala jsem se na strýčka, který seděl naproti.
"Eee," zdálo se, že je zaskočený Blakeovou objednávkou, tak jsem vzala jeho objednávku do vlastních rukou. "Ještě jeden hamburger s hovězím. Na pití pro mě minerálku a tady pro pána," kývla jsem na strýčka, "colu."

Servírka ještě nějakou dobu setrvala u našeho stolu, než si byla jistá, že jsme si řekli o všechno. Stiskla jsem Blakeovu ruku a lehce se o něj opřela, abych si trochu ulehčila.

"Jenom místní lovce," upřesnil strýček. "Kdyby tušili, že přijedete i s Ester," konečně si nechal Švábíka pro sebe, "tak by jeli rovnou se mnou. Říkali, že mají s vámi nějaký pakt o neútočení. Nechávají vás být, pokud za sebou nenecháváte mrtvoly," odvětil docela suše, ale měla jsem podezření, že má žízeň.

"Kolik jich přijede?" zeptala jsem se. O našem počtu jsem měla přehled, o jeho už ne.
"Abych měl jistotu, že mi nikdo z vás na první dobrou neutrhne hlavu, tak bych potřeboval celou armádu," uchechtl se, "ale přijede jenom majitel auta se svými dvěma syny a dcerou. Spíše mám dojem, že jsou celí natěšení se s vámi potkat," pokrčil rameny. V Evropě nic takového, jako pakt mezi lovci a smečkou neexistoval. Už z důvodu, že moc smeček u nás nebylo a pokud ano, tak se zuby nehty skrývaly. Až tady jsem poznala, že to může být jinak. Na chvíli jsem uvažovala, kdy stihl zavolat o pomoc, ale nejspíš během okna, kdy jsem se nepohodla se svým žaludkem a Blake byl u mě.

Ben's Grill
Ester

Na mé tváři se objevilo pobavení z toho, jak její strýc vyváděl když si musel sednout ke mně dopředu. Odolal jsem nutkání na něj vybafnout s proměněnou tváří. To by měl totiž už plné právo se děsit. Ale také by ho to solidně poznamenalo a moje drahá by mi to asi neodpustila.
Raději jsem mlčel a soustředil se na řízení. Což netrvalo vůbec dlouho.
Zatraceně. To jsme fakt mohli jít pěšky. Povzdechl jsem si, zastavil auto a vystoupil, následně jsem pomohl dámě s dveřmi jako správný gentleman.

”To rozhodně je. Doufám, že tam budou umět vařit a nedostaneme umělý steak.” Bylo na mně vidět, že jsem opravdu moc hladový. S veškerým vypětím se krotím, abych se tam nerozeběhl a neukradl jídlo u prvního stolu, které potkáme. Něco takového jenom ona může vnímat. Ty drobné mimiky, které nikdo nikdy neuvidí. Všichni si budou celý svůj život myslet, že se naprosto dokonale ovládám a nikdy neodhaluji emoce. Ester si to myslet nikdy nebude. Vždycky to bude vědět. Vždycky to pozná. Tak to funguje, když si někdo vybere svou družku. Už před ní nic neschová. A abych byl upřímný, jinak bych to nechtěl.

Když jsem vešli dovnitř praštila mně vůně jídla a bylo o to náročnější se krotit. Na sucho jsem polkl a posadil se k nejbližšímu stolu. Promnul jsem si bradu, protože jsem měl pocit, že slintám. Ale naštěstí to byl jen pocit. Letmo jsem se podíval do menu a bylo mi stejně jasné, co si dám.
”Prosím o tři steaky na rare způsob, k nim jednu oblohu a to brambory. K pití vodu.” Vyhrknu svou objednávku a nechám to na těch dvou. Naprosto ignoruji, jak se na mně ta číšnice dívá. A i v tomto případě odolám na ní vycenit zuby. Zatřepu hlavou a svou rukou vyhledám ruku Ester. Její přítomnost mně uklidňuje.

”Nuže, počítám s tím, že i vy jste si přizval posily. Rád bych zamezil případnému krveprolití. Jak vidíte, nejsme šelmy které jen tak bez rozmyslů loví.” Přejdu rovnou k věci. Jde o bezpečnost Smečky a udělám všechno, co bude v mých silách, abych ji ochránil. Zavolal jsem si je na pomoc, protože to bez nich nezvládneme, ale počítám s tím, že on udělal to samé. A je pravdou, že se jen tak pro nic neříká. Víc hlav, víc ví. Tak bych opravdu nerad svoje rozhodnutí litoval. Obzvláště, když se tomu dá předejít a rozumně se domluvit.

Blakeovi můžu vždy důvěřovat... svému žaludku už tolik ne
~Blake + Rybička~

Byla jsem na Blakea hrdá. Nemohla jsem si nevšimnout jeho určité nevraživosti vůči strýčkovi, ale nesl to statečně. Snažil se ji překonávat a já mu za to byla náležitě vděčná. Kdyby mi tohle místo nepřišlo tak odporné, jak páchlo, tak bych mi dala nemalou odměnu. Měla jsem však pocit, že by s tím můj žaludek moc nesouhlasil. Doufala jsem, že pořádné jídlo jej přinutí se zklidnit.

Rybička poděkoval a rovnou šel k zadním dveřím, když jsem ho zastavila. "Navigátor sedí vedle řidiče. Já se natáhnu vzadu," nechtěla jsem pokoušet jízdu v sedě. Aspoň si natáhnout nohy. To by mi mohlo udělat dobře.

"Klidně můžu navigovat zezadu," zkusil to ještě, ale měl smůlu. Já se už natáhla na dvě sedačky a spokojeně zavrněla. Takhle to bylo hned lepší.
Strýček se ještě podíval na Blakea, aby se ujistil, že si jeho svezení mezitím nerozmyslel. Pak si sedl, podíval se na mě, jak jsem spokojeně ležela na zádech a pak upřel pohled před sebe, protože se moc nechtěl střetávat s tím Blakeovým.

"Tudy a jakmile uvidíte červenou střechu a velký nápis Ben's Grill, tak je to ono," řekl a tím vlastně i skončil. Ztratit se ani nedalo, protože město bylo sice velké, ale velmi řídce osídlené. Možná, kdybychom zajeli více do centra, přivítala by nás jiná atmosféra než tady na kraji, ale moc jsem tomu nedávala.

Patnáct minut nebylo moc a měla jsem pocit, že strýček myslel patnáct minut pěšky, protože jakmile jsme vyjeli, tak jsme zastavovali. Zvedla jsem se, aby se podívala z okna a s povytaženým obočím jsem hleděla na bar s obrovským umělým flákem masa a jeho názvem. "No, to je mi kýč," uchechtla jsem se a začala jsem se škrábat z auta.