Andor.cz - Dračí doupě online

Vzhůru na jídlo
Ester

"Samozřejmě. Když jsem volal Doolittlovi, tak byl náhodou u něj a oznámil, že má plné právo jet a že doktorovi bude aspoň tahat věci." Pronesl jsem též pobaveně a vrtěl hlavou.
"Je tak paličatý." Jsem docela rád, že tu není Mauro protože by mi omlátil o hlavu, že tu paličatost má ode mě.

"Bohužel jsem se toho docela obával. Na druhou stranu by bylo fajn zjistit, jak je který velký." Pach se dá zvládnout, ale pokud jsou všechny tak velké jako ten, co měl její strýc tak to potěš koště.
Nebudu lhát, že jsem po mnoha letech takto cestoval a to někam, kde jsem to neznal. Povětšinou jsem cestoval kvůli věcem pro Smečku a to na místa, kde o mně věděli a kde jsem byl čestným hostem. Takže řešit něco takového jsem nepotřeboval. Ester si mohla na mě všimnout mé nelibosti v nepatrné mimice. Pro strýce jsem se tvářil stále stejně, jako nějaká mramorová socha.

"Nebojte se. Nikdo se vás ani nedotkne. Jste pod mou ochranou." Dojde mi po chvíli, že pro lovce musí být náročné se setkat s tak nebezpečnými bytostmi, které by normálně lovil. Alex ač velice neochotně přijal Ester, získala si ho tím, jak přidala vlastní magické zabezpečení. A hlavně za to mohla Grace, která si runovou magii Ester zamilovala.
Nicméně pokud její strýc udělá nějakou botu, smlsne si na něm.
"Ještě aby ne." Oči mi láskyplně zezlátnou a pohladím jí po tváři

Řeč se přetočí k jídlu a já si velice nespokojeně uvědomuji, že mám hlad.
"Doufám, že to tam smrdí líp než tady." S tím se vydám k autu. Všechno ostatní může počkat. Nechci nic řešit hladový. Možná budu i mírnější na strýce.
"Bylo by fajn vyzkoušet jak chutnají ty steaky a v případě, že budou odporné vymyslet plán B." Což bude z velké pravděpodobnosti nákup grilu a spousty masa. A holt té slečně v motelu připlatím navíc za to, že tam budeme grilovat. Stejně mám takový pocit, že se sem moc nikomu nechce ubytovávat.
"Nasedněte do našeho auta. Budete nás vést a zvu vás na jídlo." Houknu k jejímu strýci. Snažím se s ním mít nějaký vztah a tohle je nejlepší způsob, jak k tomu docílit.

Samozřejmě v záležitosti Smečky by se ještě konal souboj mezi otcem družky a jejím milým. Oba jsou vůči dívce majetnický a když milý souboj vyhraje tak prokazuje, že je schopen svou milou ochránit, stejně jako její otec. Ten pak jim do jejich svazku nemůže v žádném případě kecat. Jsou však i takové svazky, kdy milý boj prohrál a otec družky jím pohrdá. Nicméně v obou případech se potom jde na jídlo, které představuje jakési sjednocení. No a něco takového chci zkusit, bez toho boje samozřejmě.
Zaprvé by proti mně neměl šanci. A zadruhé, což je to nejhlavnější a kvůli čemu jdeme jenom na jídlo, že se jedná o jejího strýce a ne otce.

Pomoc na cestě
~Blake + strýček~

Kárání strýčka jsem měla za sebou. Vzpomněla jsem si na jeden čas, kdy Rybička bydlel v Brně, protože byl hon na nějakou tlupu upírů, které terorizovala okolní města a už se to začalo objevovat i ve zprávách. Tehdy se mi rozhodl pomáhat v obchodě a já ho celou dobu peskovala, aby dával pozor, když leští zbraně.

"Počítám, že mezi nimi bude i Darius, což?" zeptala jsem se pobaveně. Poprvé jsme mu to zatrhli. Po druhé už nemáme šanci a hlavně, když jsme tak daleko. Upřímně jsem byla ráda, že přijedou. Samozřejmě s Blakem jsem se cítila v bezpečí, ale tím, že jsem najednou patřila do smečky, tak hodně záleželo i na tom, že jsme kolem měli vždy někoho z nich.

"Podle čichu," poklepala jsem si na nos, "ani jeden nebude výhra a pro klid na duši vezmu hned vedle strýčka," podívala jsem se na Rybičku, která přešlapoval na místě. Nedivila jsem se mu. Blake mě měl omotanou a dával mu dost najevo, že stačí špatný pohyb a bude zle. "Samozřejmě, že budeš se mnou," naklonila jsem hlavu k Blakeovi. Nesnesla jsem, že bych měla spát sama.

"No, jídlo můžu risknout. Při nejhorším budu okupovat další křoví," ušklíbla jsem se.
"Tady mají maximálně automat," oznámil strýček. "Asi patnáct minut tímhle směrem," ukázal prstem podél cesty, po které jsme přijeli, "je bistro. Není to tam zlé a mají steaky," dodal.

Nebyla jsem si jistá, jak se bude Blake tvářit, že budeme muset opustit naše útočiště, ale steak zněl dobře.

Svolání smečky
Ester

S velkou nelibostí jsem ji na těch pár minut opouštěl. A stejně tak nerad jsem platil za pár dalších pokojů v tomhle tom bohem zapomenutém místě. Kde to všechno opravdu divně smrdělo.

Když jsem začal telefonovat potřebným členům Smečky, byl jsem rád za své postavení, protože kdybych nebyl tak vysoko, tak by měli plné právo mně poslat do háje. Takhle i když neskákali samou radostí jsem měl jistotu v tom, že tu ještě během dneška budou.
Samozřejmě jak jsem počítal tak když jsem chtěl po Grace, aby přijela. Během chvíle mi samozřejmě volal i Alex. Prej ať mně ani nenapadne ho z toho vynechat a ještě jsem slyšel jak se ti dva dohadovali ohledně toho, kdo bude řídit.
S Doolittlem to bylo mnohem jednodušší, tomu jsem řekl, že bude mít možná pacientku a ten už se začal balit. Bylo mi jasné, že s ním pojede Darius. Chtěl už s námi jet prvně, ale s velkou nelibostí nakonec poslechl rozkaz a zůstal. Teď mu už nic nikdo zakazovat nebude.
Ještě jsem volal Maurovi, abych ho o této situaci informoval. Ten mně jen podpořil a prohlásil, že se o Smečku během mé nepřítomnosti postará. Věřil jsem mu a byl jsem aspoň kvůli něčemu klidný.

Rozhovor těch dvou jsem, i přes vzdálenost a pokusy je ignorovat, slyšel.
Já mu dám manžílka. Ušklíbnu se. Je fakt, že toho jejího strýce nemusím. Ale respektuji ho, už kvůli Ester.
Co se týče manžílka, celkově… řekněme, že mám s sebou prsten a čekal jsem na vhodnou chvíli, abych ji požádal o ruku. Chtěl jsem, aby bylo stvrzeno, že já jsem její a ona moje, i po lidské stránce. Jenže teď se to vůbec nehodí. Příležitostí k tomu ještě bude.

"Vybraní členové smečky ještě dnes přijedou." Tvářím se přitom, že jejich předchozí rozhovor jsem neslyšel. Obejmu Ester a jasně tak říkajíc světu, že je moje.
"Možná by bylo fajn si prohlédnout pokoje a vybrat kdo bude mít jaký. Potom pokud to tvůj žaludek dovolí bychom mohli zkusit jejich kuchyni. Hmmm?" Jejího strýce jsem ignoroval, neměl jsem mu co říct a svým způsobem jsem mu to vlastně už oznámil, že přijedou posily.

Odpočinek zní slibně
~Blake + strýček~

Vděčně jsem vzala láhev vody, aby si vypláchla nepříjemnou pachuť z úst. Byl to jen záchvěv, ale cítila jsem se divně. Jako by mi najednou na ramena naložil neskutečné množství břemene, které jsem nebyla schopná ani z nadlidskou silou unést. To, co řekl strýček, mě vyděsilo ještě více. Ještě víc jsem si přála tátu najít a získat odpovědi. Byla snad moje polobožská podstata důvodem, že jsem se ještě neproměnila? Nebo v tom bylo ještě něco jiného?

"Vidím to stejně," musela jsem připustit, že tohle místo bylo tak nechutné, kdy by nikoho nenapadlo, že se tu ubytuje část smečky. A možná mi z toho bylo zle. Dalším důvodem byl i stres, který na mě strýček naložil. Určitě to byl stres. Doktor mi to potvrdí a všichni budeme šťastní.

"Jen běž. Opřu se o auto. Teď se mi do pokoje nechce," pohlédla jsem k otevřeným dveřím, před nimiž stál strýček. Staral se ustaraně. Něco mi říkalo, že má něco na srdci, ale mlčel. Že by jej Blake nějak vyděsil? Strýček si to trochu zasloužil.

Nechala jsem Blakea se postarat o ubytování a já se opřela o bok auta. Všimla jsem si, že strýček notnou chvíli počkal, že bude bezpečné se pohnout a pak se rozešel směrem ke mně. Zastavil se tak daleko, aby to Blakea nevyprovokovalo, kdyby nás viděl.
"Jak je ti?" zeptal se.
"Lepší než před minutou. Proč mi to táta tajil?" zeptala jsem se.
"Aby tě chránil, ale odpověď si už znala, že?" povytáhl obočí a já po chvíli přikývla.
"Mohla sama zkusit tátu lokalizovat. Jestli mám takovou moc, o které se zmiňoval, byla by blbost toho nevyužít, ale teď," pohlédla jsem směrem, kterým odešel Blake, "mám zodpovědnost i za smečku," podívala jsem se na Rybičku, který jen přikývl. "Dám ti radu. K nikomu se nepřibližuj za zády, pokud bude ke všem mluvit Blake nebo já, neskač nám do řeči. Mávni na mě rukou a já tě pak vyzvu. Máme spoustu pravidel, která ve smečce platí."
Strýček se trochu uchechtl. "Tak proto na mě byl tvůj manžílek tak nevraživý."
Málem jsem na něj vytřeštila oči, protože říkat mému muži manžílek, tak si koledoval o solidní výprask. "Takhle Blakeovi NIKDY neříkej," sama jsem zavrčela a na chvíli se mi oči zaleskly. "Můžeš ho oslovovat jménem, ale nikdy žádné zdrobněliny, a hlavně si před ostatními odpusť mě oslovovat Švábíku. Prostě jen Ester, jo?"
Zdálo se, že je to strýčkovi proti srsti, ale jestli nás tu bude víc, nedokážu je zastavit, protože stačí, aby Blake zavrčel a všichni se do Rybičky pustí.

Jsme v tom spolu
Ester

Když si její strýc odkašle, aby upoutal mou pozornost. Vrhnu na něj opravdu vražedný alfa pohled. Jasně říkající, že přestřelil. Brání mi v tom jít za Ester a uklidnit ji. Zůstanu však jenom u pohledu. Není členem Smečky a tím nemá nejmenší tušení, jak to vlastně chodí. Moji oči stihly zezlátnout, tak je na chvíli zavřu a opět se vrátí jejich původní barva.
Vyslechnu si jej však. Mlčím ohledně toho, že by nepodceňoval tu bytost, která obývá tělo jejího otce. Nemá cenu vysvětlovat, že já jsem chodící zbraň. Nebo že vedu bandu kožoměnců, kteří mně poslouchají na slova a někteří mně považují za svého Boha. Což je opravdu zatraceně obtížné a on nemá sebemenší představu, co to vlastně obsahuje.
”Zda-li jako neobvyklé považujete wendiga, co nám zabil člena? Tak nic jiného neobvyklého se nestalo.” S tím se vydám ke dveřím.
”Pokud dovolíte rád bych šel za svou ženou.” Nečekám, jestli k tomu bude mít nějaké komentáře. Všechno teď může počkat.

Dorazím ve chvíli, kdy Ester běží ke křoví a vyklopí tam snídani. Udělám tedy zastávku ještě v autě, kde vytáhnu láhev s čistou vodou, aby si mohla propláchnout ústa. Pomalu k ní dojdu.
”Tady máš.” Podám jí vodu a obdařím jí starostlivým pohledem mých zlatavých očí, které však její maličkost hřejí a uklidňují.
”Budu chtít, aby Doolittle taky přijel.” Oznámím jí. Nelíbí se mi, že zvracela. Mohla by být nemocná. Ještě se neproměnila a já nechci riskovat.
”Je ti líp nebo budeš ještě?”

Kriticky se rozhlédnu po tom motelu, který byl opravdu příšerný. Nespokojeně zavrtím hlavou.
”Ani trochu se mi to tady nelíbí. Ty pachy všude kolem jsou nechutné. Možná z nich ti je špatně.” Nakrčím velmi nespokojeně nos.
”Nicméně je to opravdu nenápadné místo, kde by se pár kožoměnců mohlo schovat.” Zhodnotím nakonec smířeně. Tohle místo bohužel dává smysl. Takže tu budeme zůstávat.
”Možná ti pomůže, když si na chvíli lehneš.” Napadne mně. ”Stejně nám budu muset zaplatit pár pokojů.” Zhodnotím velice nespokojeně. Nikam však ještě nejdu. Prohlížím si jí a zkoumám jestli je vhodná chvíle jí tu nechat samotnou.
”Hned budu zpátky. Zvládneš to, že?”

No dopr
~Blake~

Jako bych měla vosk v uších, protože než jsem začala vnímat, byla jsem jako v transu. Velmi pomalu jsem natočila hlavu k Blakeovi a jen dokázala přikývnout. Ano, dávalo smysl zavolat posily. Tohle nebyla nevinná návštěva říct strýčkovi, že se ze mě stal kožoměnec. Tohle byl námět do nějakého šíleného filmu, kde si řekli, že jedna zápletka je málo.

Hluboce jsem se nadechla a pak velmi pomalu vydechla, abych si utříbila myšlenky. Takže ještě jednou. Moje matka je Trojná bohyně, která dlouho spala, ale pak se z ničeho nic probrala. Nevěděla o svém původu, narazila na tátu, který díky tomu, že byl lovec, tak poznal, že není obyčejný člověk. Zamilovali se do sebe a měli mě. Pak, když mi bylo patnáct, si najednou vzpomněla a aby nás neohrozila, tak mi řekla dost hnusné věci, na které si ani nechci vzpomenout.
Pak se za ní vydal táta, ale ona ho proklela, aby se zamiloval do jiné. Shodou náhod to byla vlkodlačka Alyss. Když pak je našla její smečka, zbavili je prokletí a táta pokračoval v hledání mámy. Našel ji v Iowě, kde se však něco posralo a ten někdo, kdo šel po mé matce, se dostal k mému tátovi dřív.

"No to je skvělý," postavila jsem se a vyšla jsem ven ignorujíc Blakea, protože jsem to musela rozdýchat.

Strýček ještě stačil zakašlat, aby přilákal k sobě Blakeovu pozornost.
"Mám obavy, že ten, kdo jde po Esteříné matce, se díky Kristiánovi dozvěděl, že má dceru. Je velmi pravděpodobné, že po ní bude pátrat taky, aby pak mohl Lenku přilákat. Věřím, že ji ochráníš, ale nepodceňoval bych sílu, kterou ten někdo bude mít, a ještě jedna otázka," nevěděl, jestli to nebude proti Blakeově srsti. "Nenarazili jste na něco, co by nebylo normální?"

Mezitím jsem stála venku opřena o auto, kterým jsme s Blakem přijeli. Musela jsem být silná, ale příliš mi to nešlo. To je super. Jestli předtím vůči tobě někteří ve smečce neměli předsudky, tak je teď mít budou. A je i krev, která mi koluje v žilách, důvodem, proč jsem se ještě neproměnila? najednou se mi udělalo příšerně nevolno od žaludku a běžela jsem k nejbližšímu křoví, aby ze sebe vyklopila snídani.

Deník a spousta otázek
Ester

Jestli jsem čekal, že mi deník odpoví na všechny mé otázky? Ano. Jestli mi odpověděl? Ne. Mám jich ještě víc.

Vezmu si od Ester deník a znova si ho přečtu. Třeba jsem něco špatně pochopil. Třeba je to celé jedna velká metafora. Matka Ester nemusí být nutně ta bohyně. Něco mi však říkalo, že to celé je pravda.
Skvěle to vysvětluje to, že se Ester nestala divokou. Bral jsem to jako zázrak. Ale ona za to mohla její božská krev, který jí kolovala v žilách.
Je možné, že by se dala její krev použít jako lék, který by zabráňoval zdivočení?

"Dobře. Dejme tomu, že to celé je pravda. Existuje skutečně Trojná bohyně. Ester v krvi koluje božská krev. A po její matce jde někdo mocný, kdo nejspíš dostal jejího tátu a proměnil." Pronesu zamyšleně nahlas. Pohledem vyhledám jejího strýce s jasnou otázkou zda je něco, co jsem vynechal?
Tohle je vážné. Tohle je hodně vážné.
"Měl bych zavolat svým lidem. Budeme potřebovat posili. Někoho kdo se vyzná v mytologii a je magicky nadaný." Říkám to spíše Ester, svým způsobem se jí ptám zda souhlasí. Ten kdo by nám s tím pomohl by nebyl nikdo jiný než Grace, ale to znamená, že s ní půjde i Alex. Nejsem si jistý, jestli je dobrý nápad do toho tahat šéfa bezpečnosti klanu. Jenže mi něco říká, že nemáme moc na výběr.
A to jsem se bál, že budu muset jejího strýce uvést do bezvědomí.

Trojná bohyně
~Blake~

Taky jsem tomu moc nerozuměla. Proč strýček najednou do rozhovoru vtáhl Trojnou bohyni? Že by ona mohla za zmizení mého otce, ale jakou roli v tom hrála mamka? Bylo jasné, že jsem se stala chybou jejího života, a proto mě odstrčila. Nedokázala snést, že jsem se dala stejnou cestou jako táta. On z toho taky nebyl zpočátku moc nadšený, ale nakonec to překousl.

"Proč nejdřív mluvíš o mé matce a pak o bohyni?" zeptala jsem se.
Strýček se postavil, přešel k šuplíku vedle postele a vytáhl z něj umolousaný deník. Takový ten, který se často objevuje v archeologických filmech, protože to je prostě cool. Nalistoval stránku, pak přešel ke mně a Blakeovi a deník natočil. "Čti." Z písma jsem poznala, že to psal táta. Převzala jsem deník a podržela jej tak, aby z něj mohl číst i Blake. Neměli jsme mezi sebou žádná tajemství.

***

Najednou všechno dává smysl. Bála se o nás. Hlavně o Ester. Proto ji přinutila si myslet, že jí nechce ve svém životě. Nicméně znám Lenku až příliš dobře, abych věděl, že to není pravda. Dokonce se pokusila odstrčit i mě, ale díky tomu mi pomohla zjistit to, čím ve skutečnosti je.

Věděl jsem, že není člověk. Po kom jiném by měla Ester tak obrovské nadání v runové magii nebo obecně v magii. Kdyby se tolik nebála a neostýchala, dokázala by toho mnohem víc a nepotřebovala by k tomu ani jednu runu.

*

Díky Alyss jsem se dozvěděl konečně pravdu. Lenka ovládla její a mou mysl, abychom se dali dohromady. Problém byl v tom, že ona je vlkodlak a já lovec. Nechápal jsem, kam tím mířila. Možná to ani nevěděla? Náhodná holka z ulice, která šla náhodou kolem?

Našla nás Alyssina smečka. Jejich čarodějka nás zbavila prokletí. Smečka mě nechala jít a já Alyss už nikdy neviděl. Rozhodl jsem se Lenku, respektive Lunu, najít. Nechal jsem Ester v Brně. Je to šikovná holka. Zvládne to.

*

Lunu jsem našel v Iowě. Tentokrát jsem ji nenechal utéct. Přinutil jsem jí říct pravdu. Přiznala se, že velmi dlouho spala a když se probudila, byla slabá ve světě, který neznala. Vzpomněla si ve chvíli, kdy bylo Ester patnáct let, jelikož víceméně zastoupila její jednu část. Část panny. Přiznala se mi, že je ve skutečnosti Trojnou bohyní a opustila nás kvůli někomu, kdo ji celou dobu pronásleduje. Kvůli Čer...

Dál text nepokračoval. Všimla jsem si i kapek krve. Zvedla jsem hlavu a podívala se na strýčka. Bylo těžké něco takového vstřebat. Moje matka byla Trojný bohyně? Bohyně? A co jsem potom byla já? Co jsem byla vůbec zač? A kdo byl ten Čer-někdo?

Jestli chtěl, nechala jsem Blakeovi deník v ruce. Já se posadila na špinavou postel, protože jsem to potřebovala.
"Lokalizační kouzlo mě dovedlo do Iowy. Volala jsi mi, když jsem tam zrovna byl. Proto mi sem cesta netrvala moc dlouho. Chtěl jsem ti dát vědět, ale něco se mi nezdálo, jak mluvíš. Už vím proč," posadil se na židli. "Nevím, jak moc velký potenciál máš a už vůbec nevím, jaký to bude mít vliv na tvé vlkodlačí já."