Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Překroč svůj stín

Příspěvků: 340
Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ester Rýmarová je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Ester Rýmarová
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Blake je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Blake
 Postava Matthew *Matt* Donald je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Matthew *Matt* Donald
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Anya je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Anya
 Postava Damien Rodriguez je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien Rodriguez
 Postava Adria Moon je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Adria Moon
 Postava Thomas William Blackburne je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Thomas William Blackburne
 Postava Irene Claire Ives je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Irene Claire Ives
 Postava Gideon Burton je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Gideon Burton
 
Irene Claire Ives - 30. května 2020 09:37
ireneives_24316.jpg

Ala PJ


Doupě dětí z ulice
~Thomas~

Ani na jednom jsi nedokázal rozeznat, zda je tvoje otázka nějak překvapila nebo velmi dobře věděli, na co se ptáš. Siena vypadala o něco víc uvolněně než Alec, u kterého se zdálo, že každý špatný pohyb nastartuje jeho nedůvěřivost, která už tak pramenila z toho, jak se na tebe koukal.
Siena se opřela loky o stůl a chvíli si tě prohlížela. Nebyla v tom nedůvěra, ale spíš zvědavost. "Myslela jsem, že se policie o tyto nevinné ženy vůbec nezajímá," koutek úst ji vyletěl vzhůru, jak se pokusila o nepatrný úsměv. Nicméně v jejím případě jsi měl bod k dobru.

Tentokrát se pohnul Alec. Doslova tě to překvapilo, protože dosud seděl nehybně jako socha. "Kdo všechno ví, že jsi tady?" zeptal se.
Siena zakoulela očima. "Alecu," podívala se na něj trochu káravě. "Poslední dobou cestuje s tou čarodějkou. Samozřejmě ví, že je tady." Netušil jsi, co měli proti Irene, ale důvěra to určitě nebyla. "Abys pochopil," podívala se dívka na tebe. "Kolem čarodějky se motají podivné temné bytosti a nejednou se stalo, že kvůli její přítomnosti za to někdo zaplatil životem. Navíc včera," na chvíli se zamyslela, zda ti to říkat, ale Alec ji předběhl.
"Setkala se s někým, kolem kterého se temná aura jenom hemžila. Ona musí pryč. Možná to je celé její vina," opřel se o opěradlo židle a sledoval tvou reakci. Nejspíš jsi nečekal, že se celý rozhovor obrátí proti čarodějce.

"Alec tím chce říct, že informaci, kterou hledáš, dostaneš výměnou za to, že čarodějku odvedeš z města někam, kde nikoho neohrozí. Dokud se bude kolem ní motat ten muž, nechceme ji tady," zkřížila ruce na prsou a čekala, jaká bude tvá odpověď.

 
Vypravěč - 24. května 2020 18:21
c9f12dac8ffd07cbb1c4857ef2a14f6f7265.jpg
Minulost spoluhledače kamínků
Ester

"Blake mně zachránil." Už to vypadalo, že ti k tomu víc neřekne. Není zrovna velký mluvka.

"Můj otec se zbláznil, stal se z něho lupus. Znásilnil mé sestry a matku, potom je zabil. Zavřel mně do klece a užival si, že s tím nemůžu nic udělat. Jen jsem to pozoroval a toužil po pomstě." K tvému překvapení se však rozpovídal. Jeho hlas se zlomil a sklonil hlavu. Bylo na něm vidět, že svádí boj s bolestí a smutkem, které cítil. Stejně jako Blake se ovládal dokonale. Ale tahle vzpomínka na minulost ho prostě dostala, což bylo pochopitelné.

Nakonec zvítězil smutek a bolest, po tváři mu stékaly slzy a on se cítil tak neskutečně hloupě, že jej ovládly pocity. Věřil ti. Věřil tomu, že to pochopíš.
Viděla jsi v něm zraněného chlapce, bylo jedno že mu za rok bude osmnáct.
"Omlouvám se, má paní." Šeptal mezi vzliky.
Najednou jsi pochopila, proč Blaka tolik miloval.
 
Ester Rýmarová - 24. května 2020 16:53
ester6778.jpg
Zpátky s chutí na jídlo
~Darius~

Nechala jsem Daria nést tašky, protože jsem neměla to srdce mu říct, že bych to zvládla i sama, páč jeho štěněčí výraz, který byl plný touhy mi pomoct, jsem nemohla jenom tak vymazat. Šla jsem tedy vedle Daria, ale i tak zůstávala ve střehu, kdyby se objevilo nějaké nebezpečí. Byla velmi malá pravděpodobnost, že by se objevilo další wendigo. Ve vzduchu se stále vznášel nedávný boj a zápach krve a tlejícího masa, které patřilo wendigovi, které se odvážilo příliš blízko. Co všechny znepokojovalo bylo, že se dostalo právě tak blízko.

Málem jsem přeslechla, co Darius říkal. Podívala jsem se na něj a měla jsem na krajíčku. Slyšet to od někoho jiného než od Blakea nebo jeho rodiny, bylo k nezaplacení. "Nedělám to, abych někomu něco dokázala, ale určitě to něčemu pomůže," pousmála jsem se. "Pro mě je tohle všechno taky novinka," otočila se k Darioivi. "A líbí se mi to. Můj minulý život byl dost osamělý, i když jsem měla... mám tátu a strýčka," poopravila jsem se, protože jsem taťku stále neházela do hřbitovní jámy.

Sice jsem se nechtěla šťourat v Dariově minulosti a Blake mi i něco říkal, ale zvědavost mi nedala. Dokonce mě pošťouchla Vlčice, která doposud spala. "Můžu otázku? Nemusíš odpovídat, pokud nebudeš chtít, ale jen mě zajímá, odkud pramení tak velká loajalita vůči Blakeovi? Něco málo mi říkal, ale ráda bych to slyšela od tebe," zvědavě jsem povytáhla obočí a čekala, jestli odpoví nebo ne.
 
Vypravěč - 23. května 2020 21:15
c9f12dac8ffd07cbb1c4857ef2a14f6f7265.jpg
Doktor
Anya

Nejdříve to byly blížící se kroky na chodbě, které se zastavili před tvým pokojem. Potom dotyčná osoba chvíli soupeřila s překážkou, kterou nakonec překonala. Než jsi pak uviděla černocha v doktorském bílém plášti. Tvář ti nic moc neříkala. Ale musela jsi uznat, že ta jeho jizva byla opravdu zajímavá.
”Ale, ale… kdopak se nám to probudil?” Zeptal se a pozvedl obočí, když se podíval na to, co mu v bránilo v otevření dveří. Poté pohlédl na tebe s jasnou otázkou v očích - Proč? Pak raději nad tím mávnul rukou, protože si uvědomil, že by se mu odpověď nemusela líbit.
”Je zvláštní, že démonka jako vy, má problémy s regenerací.” Zdálo se, že on měl tušení s kým má tu čest.
”Penny vás sem přivezla. Troubila jako šílená do doby, než se někdo ze zaměstnanců ukázal a odnesl vás ke mně, kde jsem vás dal dohromady.” Vysvětlí, jak ses sem dostala.
”Asi si na mně nevzpomínáš, že? Jsem archanděl Rafael, tohohle špitálu jsem šéfem.”
 
Vypravěč - 21. dubna 2020 00:30
c9f12dac8ffd07cbb1c4857ef2a14f6f7265.jpg
Darius a lov kamínků
Ester

”Nemáš zač. Rád pomůžu, když můžu.” Pokrčil rameny, jako kdyby o nic velkého nešlo.
”Jsem na tom dost podobně.” To už projevil nějakou emoci a vykouzlil na své tváři úsměv, který ti oplatil.
Obrázek
Musela jsi uznat, že mu opravdu slušelo, když se usmíval. Vlastně sis tak nějak všimla, jak se kolem něj motala děvčata a on si jich vůbec nevšímal. Byl plně zaměstnaný svoji prací. Slyšela si, že by se rád stal členem bezpečnosti Smečky a pracoval tak pod Alexem.
S Alexem jsi už měla tu čest se setkat. Byl to strašný bručoun. Moc dobře jsi věděla, že kdyby se tě tehdy Blake nezastal, byla bys po smrti jeho rukou. Neomluvil se ti za to. Avšak respektoval tě a to stačilo. Třeba tím, co teď děláš by sis ho mohla získat. Přeci jen vám oběma jde o to stejné. O bezpečnost Smečky.
I přestože váha obou tašek pro tebe nebyla nic, tak si je vzal. Trval na tom a na tom pohledu bylo něco, čemu jsi nebyla schopna odolat. Byl to zvláštní pocit. Ta jeho oddanost vůči tobě. Neměla jsi žádných pochyb, že kdyby na tebe někdo zaučil, stál by na tvé straně.

”Dej jim čas, než pochopí, že je nemáš v úmyslu ohrožovat. Někteří jsou dost natvrdlí. Někteří jsou v některých věcech neskuteční autisti a nemají rádi změny.” Z ničeho nic spustil, když jste kráčeli lesem. Bylo ti jasné o čem mluví. Všimla sis jej na onom náročném zasedání.
”Tohle, co děláš...” Potěžkal taškama s kamínky. ”Tohle svědčí o tom, že jsi jednou z nás a že ti záleží na našich životech. A to není málo.” Byla to povzbudivá slova. Neměla jsi pochyb o jeho upřímnosti, myslel to vážně. Nemazal ti med kolem pusy, to nebyl jeho styl.
”Myslím, že nám neuškodí trocha změny. Právě naopak to jen prospěje.”
 
Ester Rýmarová - 20. dubna 2020 18:23
ester6778.jpg
Sbírání kamínků
~Darius~

Bylo příjemné slyšet uznání od někoho dalšího. Díky tomu jsem nabyla sebevědomí, že tohle zvládnu a pomůžu tak celé smečce zabránit dalším útokům. "Díky. Vážím si toho," usmála jsem se na Daria a následovala jej na místo, které jsem znala až intimně dobře. Bylo dost těžké nezrudnout, nicméně pohled na břeh, kde jsme s Blakem leželi, mě na chvíli vrátil tam, kdy jsme s Blakem popustili uzdu a užívali co se dalo.

Otočila jsem se za hlasem a následně přešla ke stolu. Podívala jsem se na oblázky a přikývla. "Určitě," vytáhla jsem s kabely plátěné tašky a položila je na lavičku. Pak jsem se taky pustila do sbírání a ani jsem se nebála jít do vody, kde takových kamenů bylo požehnaně.

Byla to víceméně tichá práce. Jak jsem se neustála shýbala a rovnala, nedělalo by mi mluvení moc dobře. Vlčice po půl hodině usoudila, že se raději stáhne tak hluboko, ať nemusí vnímat pocit jako při mořské nemoci. Bylo to docela vtipné mít v hlavě i někoho jiného než sebe, i když neuměla mluvit. Stačily mi její pocity.

Jak se kupka hromadila, musela jsem se sem tam přemístit ke stolu a napočítat kameny tak, aby v každé tašce bylo stejné množství. S překvapením jsem zjistila, že dokážu tašku plnou kamení v pohodě zvednout.

Čas neúprosně běž, ale také naše práce. "To by mohlo stačit," podívala jsem se na Daria, který zrovna zvedal další kámen a přidal jej k dalším, které už měl. Počkala jsem, až je přinese a vložila je do poslední tašky. "Moc jsi mi pomohl, díky," usmála jsem se. "No, nevím jak ty, ale nějak mi vyhládlo."
 
Anya - 20. dubna 2020 18:12
anya_newico9811.jpg
Tohle mě přestává bavit

Co se to sakra dělo? Už zase jsem se probudila s tím, že jsem absolutně netušila, jak jsem se sem dostala, a navíc jsem byla napíchnutá a cítila se jako ryba plácající se na suchu. Taky že jsem měla v ústech dost vyprahlo, což se mi dlouho nestalo. Začínalo mi to docela lézt krkem. Nejraději bych zaklepala na rameno tomu, koho napadlo mě takhle se vláčet a dala bych mu pořádnou facku a kopanec do slabin.

Vydechla jsem a posadila se. Zašitá rána nebolela jako předtím, ale určitě jsem o ni věděla. Další věc, na kterou jsem nebyla moc zvyklá. Nebyla jsem imunní vůči bolesti, ale na druhou stranu se mi rány zahojily téměř okamžitě.

"Hej! Je tu někdo?!" zakřičela jsem. Ve filmech tohle znamenalo rychlou smrt. Já na filmy nekoukala a už jsem byla dost otrávená. Svěsila jsem nohy dolů a vytrhla si kanylu z paže. Pak jsem chvíli uvažovala, jestli moje zvolání bylo dobrým nápadem a pro jistotu jsem mezi sebe a dveře postavila stojan s roztokem. Obranná linie nic moc, ale lepší než nic.
 
Thomas William Blackburne - 08. dubna 2020 19:24
70510488_476541082933132_7788924307987496960_n7992.jpg
Doupě dětí z ulice
Irene Claire Ives

”Potřeboval bych informace. Máte oči všude.” Začnu narovinu. Snažím se ignorovat Alecův propalující pohled, který je mi nepříjemný a mám nutkání se ošít.
”Určitě vám neuniklo, že někdo vraždí nevinné ženy.” Samozřejmě, že o jejich nevinnosti by se dalo polemizovat. Nicméně ne všechny to dělají dobrovolně. Některé ženy neměly na vybranou.
”Nejsou to obyčejné vraždy. Je zatím něco víc. Něco, co by mohlo ohrozit životy všech.” Odmlčím se a chvíli uvažuji nad tím, jestli jim říct všechno. Zmínit se o tom monstru a riskovat, že mně budou považovat za blázna.
”Potřeboval bych vědět, jestli se k vám něco nedoneslo. Něco neobvyklého. Třeba nějaké tajné setkání větší skupiny podivných lidí.” Už když jsem to vyslovil, tak jsem si připadal maličko hloupě. A to jsem se zatím nezmínil o té příšeře. Možná bude lepší o ní zatím mlčet.
Předtím než se mi stala ta nehoda, která mně stála život a udělala ze mně něco, co nejsem schopen vysvětlit, bych na dotyčného koukal jako na blázna.
S napětím jsem čekal na to, jak se rozhodnout jednat.

K NPC


***V knihovně - Irene***

”Ah, tento symbol.” Pronesla rozrušeně Khalie. Rozhlédla se kolem a pátrala, zda by vás někdo mohl slyšet.
”Patří tajnému spolku čarodějů.” Mluvila k tobě tiše, tak akorát, abys ji slyšela.
”Jejich cílem je velké zúčtování, pomsta za čarodějnické procesy.” Tušila jsi, co nejspíše myslela tím velkým zúčtováním. Pomsta obyčejným lidem, za to, co jim prováděli. Za teror, mučení a upalování.
”Je to báchorka, kterou se straší děti.” Pronesla už normálním hlasem a mávla rukou. Cítila jsi však, že ti neřekla všechno.
"Pokud nic už nepotřebujete, mám něco na práci."
 
Irene Claire Ives - 08. dubna 2020 18:28
ireneives_24316.jpg
Doupě dětí z ulice
***Irene ala PJ***
~Thomas + Alec, Siena, Gorrick~

Ticho, jež doprovázelo tvé oznámení, bylo tíživé. Dokonce tíživější než mohutný stůl, který odděloval tebe a vůdce dětí ulic. Alec tě probodával pohledem, který nebyl nijak příjemný a Siena byla taková, jakou sis ji pamatoval. Tvrdý, nekomisní pohled, odevzdána myšlence, že kdokoliv by ublížil někomu z dětí, které měla pod svými ochrannými křídly, zaplatil by za to životem. Alec sdílel stejnou ideologii, ale za jeho pohledem se ukrývalo něco víc. Neustále přehodnocoval situaci a snažil se z toho vytěžit co nejvíce, co by pomohlo už tak jejich životu na hraně. Nicméně dluh byl dluh a na to alespoň Siena slyšela.

"Gorricku, klidně běž. My si to tu pořešíme," podívala se na chlapce, který tě doprovodil. Neříkala to jako příkaz, ale Gorrickovi bylo jasné, že kdyby odmítl odejít, mělo by to následky. Tohle bylo jenom mezi tebou a vůdci. Otočil se na podpatku a zmizel.

"Naposled, co jsem tě viděla, jsi byl mladší," ušklíbla se. Možná se snažila situaci trochu ulehčit nebo naznačit Alecovi, že nemusí být jak na trní. "Jak sis přišel vybrat svůj dluh?" zeptala se na rovinu a nevšímala si Aleca, který vůči tobě použil snad ještě více propalující pohled. Nechtěl, ať to, co nyní řekneš, ohrozí jeho a děti ulic.

 
Irene Claire Ives - 07. dubna 2020 20:47
ireneives_24316.jpg
Záhadný symbol

Probírala jsem se knihami velmi dlouho, až jsem měla pocit, že jsem ztrácela pojem o čase. S knihami to tak často bývalo. Člověk se začetl a najednou se ze dne stala noc. Pro jistotu jsem zkontrolovala hodiny a zjistila, že není hluboká noc, ani pozdní odpoledne. Chýlilo se k obědu a začínala jsem mít hlad. Nicméně bádání bylo přednější a potřebovala jsem to dodělat. Mohla jsem si říct alespoň o sušenky k čaji a zahnat tak na chvíli hlad.

A pak jsem si toho všimla. Symbolu, který se tvářil nenápadně, a přitom jsem jej určitě poprvé neviděla. Zamračila jsem se a vrátila se k předchozí knize, kde byla zmínka o Darkasherovi. Je to možné? pomyslela jsem si a otevřela další knihu. I tam byl symbol. Předtím tam žádné symboly nebyly. Buď jsem je přehlédla anebo se mi někdo nebo něco snažilo něco říct.

"Ještě čaj a sušenky?" Khalie se dokázala objevit jako ducha, až mě tím vyděsila. "To jsem nechtěla, omlouvám se," zakryla si rukama tváře.
"To nic," usmála jsem se na vílu, která zastupovala už skoro vymřelých víl, konkrétně druhu Fae. Lidé dávno přestali věřit v nadpřirozeno a nebylo to tím, že by se tvorové dobrovolně skrývali. Oni prostě vymírali nebo dávno zmizeli z povrchu zemského. Za vyhynulý druh jsem měla například draky, kteří dokázali dorůst do ohromných rozměrů a nebylo možné, jak by se mohli před lidmi skrýt.
"Děkuji a můžu se zeptat?" podívala jsem se na vílu. Pak jsem natočila knihu k ní a ukázala na symbol. "Víš, co je to za symbol?"

Zobrazit SPOILER
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17124915122986 sekund

na začátek stránky