Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Hogwarts - alternative

Příspěvků: 747


Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Shillen je offlineShillen
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Freya Felles Johansson (Z) je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 6:34Freya Felles Johansson (Z)
 Postava Elias de Aren je offline, naposledy online byla 22. ledna 2021 22:23Elias de Aren
 Postava Coraline Magnolia Black (N) je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 2:33Coraline Magnolia Black (N)
 Postava Prof. Andromeda Aurora Casiopea Nix je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 2:33Prof. Andromeda Aurora Casiopea Nix
 Postava Henry Knispel (Z) je offline, naposledy online byla 22. ledna 2021 18:57Henry Knispel (Z)
 Postava Desireé Addams (N) je offline, naposledy online byla 22. ledna 2021 21:50Desireé Addams (N)
 
Freya Felles Johansson (Z) - 01. prosince 2020 03:36
freya1009.jpg

Průlez do prúseru(?!)



Na Corinu reakciu sa zatvárim kriticky, "ešte aby si to nevyriešila, keď už to bolo skoro celé hotové. Si mala parádnu nápovedu, keďže prvá možnosť nefungovala." Zaxichtím sa a prútik pretočím v prstoch. Ale ten zaiskrí, ako keby mi dával najavo, že sa mu to nepáči, resp. skôr to bude asi reakcia na to, že som ho skoro podpálila. "Huš tam." Syknem a pokrútim hlavou v zápornom geste, asi na kúsok ješitného dreva alebo na Corine reči...
"To bola irónia." Tak snáď pozná iróniu, nie? Veď sama ju používa. Sakra!

"A ako prefektka stojí za starú bačkoru, keď jej kamarátka zdrhne pod nosom." Skonštatujem, keď ju vo svetle prútika sledujem ako ide ku dverám a rovnako ako ako ja, skúsi otvoriť dvere. "Hej no, pretože som sa tvárila, že tie dvere nejdú otvoriť." Zadrem s ďalšou dávkou irónie a naďalej sa chechcem nad predstavou Plechatice, ktorá sklamane a ublížene plače, že jej BF natropila bordel čo bude stáť kolaj body. A o to viac zaplače, keď zistí, že to spáchala s nami.

Rozhodne sa, že predsa len bude pokračovať v scenári na komédiu a vydá sa k novým dverám s nami.
Nakuknem do priestoru a je tam snáď ešte väčšia tma jak tam, kde už sme. Skúsim si posvietiť, ale svetielko len bezvýznamne svieti na špičke prútika a aj tak nevidím ani prd. "Čo myslíte, že znamenala tá tajnička? Myslíte, že by bolo možné aby bolo reálne sa prepadnúť časom? Alebo to bola len tá... ten... metamferník?" Nie, nemám na mysli žiadne drogy! Ale je to otázka na zamyslenie či nám do jedla nejaké nenapchali!

"Ale potom čo to akože mohlo byť?" Huhlem do tej tmy a môj hlas ako keby už nikde neprúdil. Ako keby sa zasekol v mojom hrdle, ale stále vychádza von a stále sa počujem. Ale je to ako keby tá tma celé zvuky pohlcovala. A nielen zvuky. Ale i nás!
Cítim ako ma to ťahalo niekam dopredu alebo roznáša do priestoru. A pritom len stojím kúsok od dverí a čumím do tmy ako vyoraná myš. A tma ako keby sa rozrastala aj niekam von a ja dostanem pocit ako keby sme sa prepadli do ničoty.

A v tom... pocítim akúsi vnútornú úľavu od toho divného pocitu a tiež... pocítim čosi iné.
"Fuj! Kto z vás sa posral?!" Vyhŕknem a než stihnem poriadne otvoriť oči - lebo náhle normálnejšie svetlo ma mega oslepilo - obľapím si frňák dlaňou, lebo sa mi doň vtiahol totálny smrad. Zacúvam a do niekoho vrazím. Div ma ten náraz neprijme sa pogrcať. "Čo to robíš?!" Otočím sa, len zašermujem prútikom pred sebou, získam rovnováhu a konečne otvorím oči. Teda... parádne zažmúrim.
Zažmurkám a pár sekúnd mi trvá, než mi dôjde, že sme úplne niekde inde. S paprčou stále na frňáku sa rozhliadnem po... "čo je to tu za mrdník?" - Ďalšie plnohodnotné slovíčko čo som sa naučila, postrádajúc poznatok o význame - zíram na hromady slamy, špiny a hoven. "Kde to sme? Fuj, to je hnus! Snáď hodím šabľu..." chrčím a keď zbadám východ, hneď sa k nemu poženiem. Tak aby som nehodila držku. Nechcem sa tu vyváľať. To už sa fakt dogrciam.
 
Loutkář - 30. listopadu 2020 10:17
screenshot_20200913_1148542608.jpg
Průlez do minulosti

Když Freya strčí hlavu do toho průlezu, nic jí hlavu neurve, ale neproniknutelná temnota ji vtáhne do sebe. Z průchodu není nic slyšet, není tam vidět a ani kouzlo lumos nepomůže. Je tam prostě moc tma. Ať už se rozhodnete projít, nebo ne, místnost čím dál víc temní. Jako by tma vycházela z průlezu a pohlcovala veškeré světlo v té místnosti. Nakonec vás do sebe ten průchod prostě vtáhne.
Vyplivne vás to někde, kde je mokro a strašný smrad. Když se vzpamatujete a rozhlédnete, zjistíte, že jste někde v maštali. Všude je hnůj, seno a bahno.
 
Coraline Magnolia Black (N) - 30. listopadu 2020 10:10
hqdefault(2)2469.jpg
Pro dobrotu na žebrotu

Henry, Freya, Ellen



Člověk by čekal, že když jsem jim tu podivnou hádanku vyřešila, budou mít radost a ne že se ke mně Henry rozeběhne jako nějaký bůh pomsty. Udělám dva kroky dozadu, jak jsem z toho v šoku, než se vzpamatuju a naopak vylítnu proti němu a zabodnu mu prst do hrudníku.
"Říká se děkuju, ty ignorante! Ten kostlivec měl oběsit aspoň tebe."
Tak člověk jim pomůže a on se ještě vzteká?
Na otázku, jestli je špehuju, jen trhnu rameny.
"Ne, Eliz tady není." Zavrtím jen hlavou a zašklebím se na to. To je otázka hodná blbečka. Co by tady paní dokonalá asi dělala?

"Bla, bla bla. Přestaň tady kdákat. Závidíš, že jsem to vyřešila já."
Otočím se na Freyu. "Tak snad máte oči ne? Vidíš ji tu někde? Prefektka je na koleji a tam jako hodná holčička bude až do rána."
Protočím nad nima oči a vydám se ke dveřím, kterými jsem přišla. Vezmu za kliku a zamračím se, když nejdou otevřít. Ještě několikrát s nimi zalomcuju, než do nich kopnu.
"Blbý dveře."
Otočím se zase zpátky na ty dva.
"Jdu s váma."
No, nic jinýho mi asi nezbývá. Ty dveře, co se teď otevřely, prostě někam vést musí a třeba projdeme jinudy. Každopádně do rána musím být zpátky na koleji, nebo si Eliz všimne, že tam nejsem. I když, ona asi ani nezvedne čumák z knížky.
 
Freya Felles Johansson (Z) - 14. listopadu 2020 11:25
freya1009.jpg

...



Ti dám také bla bla bla.


Písmenká sa pozdvíhajú, že až sa teším, že jak som to bohovsky vymyslela, aký som najparádnejší lúštiteľ a uhádnem tajničku!
Keď v tom... tajnička sa nedoplní, ale celkom sa to celé vysype von. Ale čo by len sa to všetko vydrbalo von... ona sa dostavia šibenica a tá hromada kostí sa cpe hnátami z obrazu a chytá sa lana! A ešte sa rechtá?!
Spadne mi brada. Ako totálne to vo mne hrkne a pár sekúnd fakt nechápem, čo toto je za sračku. "To si zo mňa robíš prdel, ty vyblitá pinda kostí!" Začnem po kostriakovi húkať úplne prehliadajúc reakcie mojich spoločníkov, pobúrene čumím ako sa v náhle vystavanom monumente všetko pekne naskladá a vyzerá tak ozajstne že to proste musí byť fakticky ozajstné! "Kurwa mač, ty vole..." Hajzel jeden vycamraný, to je snáď vtip už. Šok by aj už stihol v sekunde pominúť, už sa nadychujem ako tú hlúpu kostru preklajem s nejakou šťavnatou a zákernou kliatbou, keď tu...

Ak by sa jeden neposral, tak by vzbĺkol. Trhne mi vnútornosťami, keď sa spoza nás ozve...
Snáď automaticky ututlem iskry, čo si chceli oblízať môj prútik, košeľu a najbližšie možné horľavé objekty - ako Henryho chlpy v nose a kus Hellinho hábitu, možno dokonca aj tá blbá kostra sa chytila, keď sa pred mojimi očami celá šibenica rozpadne.

A v tom prachu zbadám... Coru. "Hej tak počkať." Namierim na ňu prútikom, len okamih čumím a hneď sa otočím na miesto, kde bol kostriak blbý rovno už hulákajúc pri prvom náznaku pohybu. "Veď... to som povedala! Prečo si mi to neuznal ty jeden hajzel..." zaklapne mi, lebo to už mi padne pohľad na nejaký vchod za kostlivcovým obrazom už bez kostlivca. "Boha jeho..." no dnes mi to s tým hrešením ide obzvlášť skvele.

Vystresovane a pekne dopálene zatnem zuby, keď sa všetok ten stres máličko utrasie a už plne vnímam, že je tu osoba, ktorá by tu nemala byť. Čo na tom, že nám zachránila krčky, že...
Ale jej prítomnosť ma až tak neserie - nie ako Henryho, ktorý sa do nej spravodlivo pustil. Mňa skôr serie, že moja odpoveď nebola dobrá. Aj keď... bolo to skoro rovnaké. Nuž holt, "automaticky som predpokladala, že keď je nás viac, tak odpoveď sa adaptuje na väčšinu..." Žundrem si popod nos, aj keď sa skôr sťažujem Hell. "To je ale debilina."

Povzdychnem si a radšej sa zameriam na Henryho ako začne vzývať šprtku z temných kútov. Tak aj so svetielkom poblúdim po miestnosti, v ktorej je tma jak v riti. Až teraz mi dojde, že ten náš východ sa zavrel.
"No... ak ju nemá vo vrecku alebo nie je pochovaná v tom bordeli... tak tu asi nebude." Dodám s ironickým podtónom a vydám sa s kopnutím prachu k dverám ktorými sme sem vliezli. "Uhnite trochu..." hlesnem ku Core s Henrym a preleziem okolo nich. Skúsim kľučku, zamknuté. Hm. Pohľadom skontrolujem ďalšie dvoje dvere a potom sa zahladím na Coru.

Na tvári sa mi natiahne škodoradostný úškľabok. "Tak. A si ve srabu s náma." Pochechtávam sa. "Čo na to povie tá tvoja Plechatice plešatá, čo?" Tak toto ma náhle pobavilo ako nikdy. Prejdem zase späť do zadnej časti miestnosti a zvesela opäť skočím do prachu aby sa to zas rozvírilo. "Nebude nešťastná, sklamaná, urevaná? Vypadá jej aj tá parochňa z lebky, keď na to dôjde." Nedám si pokoj. "Najlepšia kamarátka prefektky - zapletená do porušovania prísnych nariadení! Porušila x-milión predpisov a ohrozila bezpečnosť svoju a celej školy.
Ty vole, tak toto je úlet."
Smejem sa ešte chvíľku, lebo tento titulok v najnovšom žurnále... ale tak teda... prestanem sa rehniť. Viac menej.

"Mohli by sme ísť, nie?" Rozhodnem a vôbec nečakám čo mi na to povedia. Prejdem k novovytvoreným dverám, otvorím ich a než do nich nakuknem, tak tam drobnú chvíľu jednoducho čumím aj s natiahnutým prútikom. Len aby mi to trebárs neurvalo hlavu alebo tak nejak. No a keď nič, idem tam.
 
Henry Knispel (Z) - 12. listopadu 2020 20:31
bradrenfro2(2)8814.jpg
proč se sakra neodešle celej příspěvek?

„Bla, bla, bla…“ odpovím Ellen naprosto nejlepším argumentem, na kerý fakt nemůže nic říct, a proto vyhrává šechny hádky. Vona je taky celá ta… úzkostná, všeho se bojí, ze všeho je posraná… to se furt nevotrkala? Dyk je s náma!
Z tohodle nic nehrozí, jenom to má vyděsit, tím sem si naprosto jistej!
„Jasněže ne,“ protočím oči, dyž se k tomu strašpytlovi přidá i Bílá, „byl tam přece nápis ‚nevstupovat‘.“
Odmlčím se, protože to mám pocit, že to je naprosto jasný a není potřeba nic dodávat, ale pak si to rozmyslím - pokud de o tyhle věci, má hlavně Hell dost dlouhý vedení.
„Přece každej ví, že dyž je někde nápis nevstupovat, tak tam všichni chtěj vstoupit, néé?“ protáhnu poslední slovo jak nějakej účák.

Jenže když vykřikne odpověď a po slibným začátku se to najednou všechno zase sesype a – no ty vole – prašivá kost začne vystupovat, ustoupím, polije mě studenej pot a několikrát nasucho polknu, s očima vytřeštěnýma na tu scénu.
No do tlači naší babči! Vono nás to snad fakt voběsí! To mě poser!
Vteřinu až dvě trvá, než se zase trochu uklidním a nasadím svůj je mi to šumák ksicht. A doufám, že ho nikdo neviděl, protože sakra nejsem žádnej srabík! Vod toho máme Hell!
Proto rozhodně nesmí vidět, že když se mi za zády nečekaně ozve řev, tak se naprosto to… nedůstojně leknu, až nadskočím.
No fuj! Sakra práce, do psí čuni a myší prdele!
Ne, todle fakt nesmí vidět, nikdo, protože když se znovu vzpamatuju, dojde mi, že to je ta dcerunka famfrmistra a nejlepší kámoška šprtky! Sledovala nás! Špion!
A nejhorší je, že zrovna vona uhádne hádanku!
Sleduju, jak se objeví dveře a padnou trámy, a pak se zamračím. Tak nakonec to tu vyřeší štěnice!
Otočím se na ni a zamračím se.
„Ty nás špehuješ?!“ vyrazím k ní, že ji dám za vyučenou. „Seš krysa, abys nás mohla napráskat? A kde máš tu šprťáckou prskavku, co? Krysákuje někde v temným koutě?!“
Rozhlídnu se, „kde seš, sketo! Koleduješ si vo další stříhání vohněm!“
 
Coraline Magnolia Black (N) - 22. října 2020 09:59
hqdefault(2)2469.jpg

Záchranná mise



Zahájení školního roku proběhlo vlastně stejně jako loňský rok. Jen to je takhle, z pohledu sledovatele, o hodně zajímavější. Jako na jednu stranu mi to vzrušení a ten podivný strach z toho, kam mě zařadí a jestli mě tam přijmou, docela chybí. Ale zase odsud je ten pohled úplně jiný. Velká síň je nádherně vyzdobená a celé to má tu stejnou kouzelnou atmosféru jako poprvé.
Jen kdyby v Nebelvíru nebyla taková nuda. Eliz si asi řekla, že po těch loňských průšvizích s Henrym už nenechá nic náhodě a je z ní už úplně jen šprtka a není s ní ani sranda. Nevím, jestli jí snad rodiče vynadali, nebo co? Každopádně jsem si naše setkání po prázdninách představovala jinak. Navíc je z ní nejmladší prefektka za posledních x let a je na to náležitě hrdá. Nafukuje se jako páv. A tohle.. mě nebaví.

Když rozřazení skončí a pupky si nacpeme k prasknutí, jsme vyzváni, abychom se vydali na své koleje. Ostaně proč taky ne, že? Je pozdě a po takovém jídle jsem vážně spíš zralá na kutě. Navíc z večera z Eliz stejně žádná zábava nekouká.

Zrovna míříme do Nebelvírské věže, Eliz mi vypráví o všech učebnicích, které už zná nazpaměť, já koulím otráveně očima a radši se rozhlížím všude možně, jen abych ji nemusela vnímat, když si něčeho všimnu. O xy pater níž na schodech zrovna vidím naši Zmijozelskou partičku, jak míří úplně jinam, než všichni ostatní.
Co asi mají za lubem? V očích mi zvědavě zajiskří. Tohle vypadá na možné dobrodružství!
"Eliz, já jsem si asi zapomněla v jídelně brašnu. Ještě si tam skočím."
"Tak to tedy ne, žádnou jsi neměla a i kdyby, skřítci ti ji donesou do ložnice. Já jsem prefekt a teď dávám pozor na dodržování pravidel. A ředitelka řekla, že se máme vrátit na koleje."

Jen něco hlesnu na obranu, ale nechci ty tři napráskat. Eliz by určitě běžela rovnou za ředitelem jejich koleje. Tak místo toho jen sleduji, jak se zastavili u nějakých dveří, kde chvíli něco řeší, než najednou zmizí za nimi.
Hmmm..

Ve společence musím chvíli poslouchat povídání našeho primuse a pak i prefektů. Eliz si mě celou dobu očima hlídá, jestli poslouchám, tak jen důležitě přikyvuji, že všemu rozumím a souhlasím. Když konečně domluví, omluvím se, že jsem unavená a musím do koupelny a využiju zmatku a chaosu v ložnicích, kdy je nás tu tolik, že se za chvíli vyplížím jinými dveřmi. Ještě si Eliz všimnu, jak si ke krbu nese asi deset knih pro čtvrtý ročník. To je moje šance. Jakmile se začte, už nebude vědět o světě. Ještě chvilku čekám, ale za chvilku už beru schody po dvou a běžím dolů. Tam, kde jsem je viděla vcházet.

Dveře jsou pootevřené, ale stále je na nich velký nápis, že tam nemáme vstupovat. Nojo, to je jasné. Je jasné, že když tu je nevstupovat, tak sem přesně vstoupit museli. Když se přiblížím, slyším zevnitř nějaké dohadování. Nakouknu škvírkou zrovna ve chvíli, kdy se z obrazu vystřelí trám a postaví se doprostřed místnosti.
Co se to děje? Dál tam tiše špízluju a sleduji, jak z hromady čehosi vybírají nějaké destičky a ty se skládají do rámečků pod obraz. Vidím jen kousek, takže absolutně nedokážu rozluštit, co tam je. Navíc Freya chvíli okouní zase u dveří, tak se musím schovat za roh. Dokonce se rozhoduje, že ty dveře zavře, ale nakonec je nechá otevřené. Zase se připlížím blíž a dál sleduji, co se tam děje.
Až když Freya začne mluvit a je poznat, že už není u dveří, dovolím si je pootevřít a strčit hlavu dovnitř.
O A SE ASEM? Masem? Se masem? Co to má znamenat? Přemýšlím nad tím, když Freya zdá se na celou tajenku přišla a vykřikne tam celou větu. Písmena se začnou skládat do rámečků. Vypadá to zatraceně epicky! Jenže ouha, složí se jen PROPAD a najednou se to všechno vysype a z obrazu vyletí další trám a dokonce ven leze ten kostlivec!

"PROPADNU SE ČASEM!!"

Vběhnu dovnitř, ani nevím, jak mě to napadlo. Jenže pokud neměla Freya pravdu, tohle je jediné, co dává smysl. Kostlives už je z obrazu venku, když se na mě otočí a chvíli na mě zírá. A pak, prostě jen tak, se rozpadne na hromadu kostí a hadrů. Trámy přestanou kouzelně držet stabilitu a s velkým hlukem prásknou o zem a obraz, ze kterého kostlivec vylezl, se otevře jako tajné dveře a vykloní se ze zdi, kde odhalí další dveře. Tentokrát bez zámku, jen s klikou. V tu chvíli se za mnou hlavní dveře zabouchnou a jasný klapavý zvuk dá vědět, že západka zapadla do zámku. Jsme tu zamčení.

"Ehm.. " Najednou mi dojde, že z mého tajného špehování není tajného už nic a přešlápnu na místě a jen zvednu ruku na pozdrav tří zmijozelských lumpů.
 
Loutkář - 22. října 2020 08:52
screenshot_20200913_1148542608.jpg
Kostíček

Když i Freya přihodí svou trošku do mlýna a vrhne se rovnou do luštění celé hádanky, z hromádky se postupně zvedne písmenko P, potom R, D doplňují se do tabulky.

Obrázek

Ovšem když to dořekne, všechna písmena se z rámečků vysypou a kostlivec začne klapat hubou, až to vypadá, jako by se smál. Rámečky spadnou ze zdi a z obrazu vystřelí další trám, který se do toho prvního zavěsí v kolmici a provaz vezme do ruky sám pan kostlivec, který z obrazu nejprve vystrčí jednu kostnatou dlouhou ruku a za chvíli se prsty druhé ruky chytí rámu a přes spodní rám přehazuje dlouhou kostnatou nohu. V ruce třímá smyčku provazu, která se velice výmluvně houpe.
 
Freya Felles Johansson (Z) - 22. října 2020 06:10
freya1009.jpg

Hádanka



Tá Henryho nebetyčná istota je trochu znepokojujúca. Ale tak na druhej strane... nakoniec to pôsobí celkom ukludňujúco. Teda... vlastne sa neviem rozhodnúť. Hell očividne zdieľa rovnaké rozpoloženie.
"Len aby. To že je to škola, neznamená, že nás to tu nemôže riadne odrbať a my na následku toho skapeme." Hundrem späť jak sa vraciam od stĺpu a krútim hlavou. "Isto, isto, ono sa totiž pohne samo, ja viem." Prekrútim očami, ale radšej to už nekomentujem. Nemusím sa vystresovať sama. Až tak ďaleko ešte niesme aby nám to už šahalo na krky.

Henry dosadí písmenko - teraz už také bežné, nudné, ktoré sa používa celkom často a na otázku Hell pokrčím ramenami. "No..." otočím sa k stĺpu, "povedzme že ešte treba ďalšiu latu, potom lano... len neviem ako to bude fungovať s ďalšími časťami alebo to rovno kohosi zavesí. Takže minimálne dva pokusy tam budú." Uistím ju pri prvej otázke a potom už len hypnotizujem kostráča, mieriac mu prútikom pomaly až do důlku. Ten však ani necekne, ani nezadrnčí, tak Hell po krátkom rozhodovaní dosadí svoju časť. Trafí sa a písmenko sa pekne dosadí.

Teraz je rad na mne. Zasvietim si na tajničku a chvíľku na ňu bez slova čumím. Už je tam toho dosť. A... dáva to len... "Propadli se časem." Prenesiem zamyslene a zamračene pozriem po kostre. "To je odpoveď. Propadli se časem." Nenaťahujem to. Adrenalín mi už buble v krvi a mne sa tu nechce džubať s ďalšími písmenkami, keď toto dáva zmysel. No... ale aj tak sa nervózne obzriem, čo to spraví s tou pošahanou šibenicou. Či ma to už ide ťahať lanom ku stropu alebo jak!
 
Loutkář - 19. října 2020 10:36
screenshot_20200913_1148542608.jpg
Kostík

Kostlivec na žádné otázky a řeči nereaguje, až když si i Ellen vybere písmeno, doplní se další tabulky do rámečků.
Obrázek
 
Ellen Hail (Z) - 19. října 2020 09:33
avatar18282.jpg
"Písmená a obesenci"

Kľud?!? Nuda?!?Ja nerozumiem ako môže byť Henry tak pokojný a všetko brať tak s ľahkovážnosťou jemu vlastnou.
To ti vyoperovali pud sebazáchovy a vzali ti s ním aj kus mozgu? Opýtam sa ho vtipne vysokým hlasom a zakrútim nad ním hlavou.
Môj vyslovený zákaz dotýkať sa písmen, Henry štandardne odignoruje ale pretentokrát aspoň trafí správne. Freya už dobrých pár minút neustále rieši čo s tými dverami ale ja nezúčastnené súhlasne pritakám, lebo očami hypnotizujem písmená pred sebou. Absolútne netuším čo by mal ten napís znamenať.. Keby sme aspoň vedeli v akom to je jazyku."M alebo R?"
Silno váham medzi týmito dvoma písmenami.
"Netušíte koľko asi tak máme nesprávnych pokusov? Alebo v akom to je jazyku? Pán lebka neporadíte nám? Haló!" Opýtam sa s obavami, lebo ani trošku tam nechcem visieť a trepať nožičkami. Striedavo si svietim na tie dve písmená R a M pričom sa neviem rozhodnúť. Zavriem oči a naslepo sa dotknem písmena M a so strachom čakám čo sa stane.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17488193511963 sekund

na začátek stránky