Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Poetry

Příspěvků: 245
Hraje se Měsíčně  Vypravěč Tarro je offlineTarro
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Meredid Westray je offline, naposledy online byla 22. března 2024 11:42Meredid Westray
 Postava Mathieu de Croix je offline, naposledy online byla 27. března 2024 15:32Mathieu de Croix
 Postava Naerys Ondoryon je offline, naposledy online byla 27. prosince 2023 20:23Naerys Ondoryon
 Postava Rhaenerys Ondoryon je offline, naposledy online byla 03. března 2024 21:08Rhaenerys Ondoryon
 Postava Nicandros Talaros je offline, naposledy online byla 27. března 2024 15:32Nicandros Talaros
 Postava Rafaelo di Orisi je offline, naposledy online byla 27. března 2024 15:32Rafaelo di Orisi
 Postava Norman z Inn je offline, naposledy online byla 27. března 2024 15:32Norman z Inn
 Postava Garlan Amadee de Raell je offline, naposledy online byla 27. března 2024 15:32Garlan Amadee de Raell
 Postava Violet Rosier je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Violet Rosier
 Postava Raimundo de Troy je offline, naposledy online byla 27. března 2024 15:32Raimundo de Troy
 Postava Silvia de Croix je offline, naposledy online byla 03. března 2024 21:08Silvia de Croix
 Postava Vanessa di Ripper je offline, naposledy online byla 03. března 2024 21:08Vanessa di Ripper
 Postava Xanthé Talaros je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Xanthé Talaros
 Postava Diego di Ripper je offline, naposledy online byla 27. března 2024 15:32Diego di Ripper
 Postava Valerián "Rys" de Raell je offline, naposledy online byla 27. března 2024 15:32Valerián "Rys" de Raell
 Postava Morgana Andaryon je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:09Morgana Andaryon
 Postava Victor de Raell je offline, naposledy online byla 27. března 2024 15:32Victor de Raell
 Postava Hetty je offline, naposledy online byla 03. března 2024 21:08Hetty
 Postava Laoghaire je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:09Laoghaire
 Postava Yves du Want je offline, naposledy online byla 27. března 2024 15:32Yves du Want
 Postava Katharina Ashborn je offline, naposledy online byla 26. března 2024 12:25Katharina Ashborn
 
Vypravěč - 04. března 2024 14:50
mucool_i598.jpg

Dvorní dáma



Falmaar, Lyonesské stáje, hlavní nádvoří
Středa 7. července, třetí odpolední, slunečno, horko, vánek
Rhaenerys Ondoryon, Vanessa di Ripper, Rafaelo di Orisi,
Silvia de Croix, Yves du Want, Valerian de Raell,
Victor de Raell, Morgana Andaryon, Meredid Westray,
Morgaine Katharina Ashborn, Jenny


Otec Morgaine Kathariny, Lord Ashborn se domluvil s otcem Morgany Andaryon, že jeho dcera se stane novou dvorní dámou komtesy, a že bude ve Falmaaru pobývat ve ville Morganině zvané Fern. Připlula obchodní lodí do faalmarského přístavu, doprovázena svým osobním gardistou poručíkem sirem Murtaghem Fitzgibbonsem, velitelem čtyřech zbrojnošů, a osobní komornou. Plavba byla náročná, přesto pohodlnější a levnější než více než měsíční kodrcání v kočáře z dalekého Andaru (skotsko-irsko-britská kultura). V přístavu sir Murtagh najal kočár, a ten převezl Lady Ashborn před villu Fern. Zde ji se vší grácií přivítal Majordomus Ewan. Rozhodl, že Lady Katharina bude neprodleně představena své paní, komtese Morganě Andaryon, která je právě hostem snoubence svého Vévody Victora de Raell, dědice Velkovévodství Lyonessu. Lady Katharina dostala čas na to se po cestě okoupat, převléci (do postu prosím odkaz na šaty), a obecně zkulturnit za pomocí své komorné.

Kočár Morganin vedený veselým kočím Dougalem, se po té co spočinula v ochraně a péči Vévody Victora, vrátil do paláce Fern, právě včas. Kočí ani nevypřahal, jen počkal, až bude Lady Katharina připravena. Ta pak v doprovodu trojice gardistů na koních vedených sirem Murtaghem se rozjela v kočáře s erbem Andaryonů do lyonneských stájí.

Od majordoma Ewanse již věděla, že společnost se chystá na vyjížďku za hradby Falmaaru, hlavního města říše, kterou na žádost Vévody lyonneského Garlana de Raell, pořádá jeho starší bratr Vévoda Victor, toho času snoubenec Paní Morgany. Majordomus také Lady Ashborn upozornil, že pravděpodobně i ona bude doprovázet svou paní na koni při oné vyjížďce, tedy aby sobě zvolila vhodné jezdecké šaty, či kostým. Pokud jej nevlastní, může si vybrat z šatů v paláci.

Kočár vjel na rozlehlé nádvoří lyonneských stájí kolem třetí hodiny odpolední. Uprostřed nádvoří stojí nyní kočár s erbem de Croix (rod jež kdysi prchl z Lyonessu do područí a ochrany Andaryonů), z něhož již vystoupila Lady Sylvia de Croix, jejíž rod též je vazalem Andaryonským, v doprovodu nějakého amiccoského kavalíra (Rafaelo di Orisi). V kočáře stále sedí stříbrovlasá princezna královského rodu (Rhaenerys Ondoryon) s pravděpodobně svou dvorní dámou havraních vlasů (Vanessa di Ripper). Obě právě hovořily s dvěma rytíři, jeden je svým způsobem impozantního vzhledu a zrovna sesedá ze svého mohutného válečného oře (neboť přichází jeho pán Vévoda Victor), na první pohled nezapře generála lyonneských vojsk (Valerián de Raell), druhý je pohledný kavalír zdá se také z Lyonnessu. Toto bývalé hrdé království rodí ty nejlepší rytíře, koně a vína v celé říši, a nejspíš i na celém světě.

Ušlechtilé překrásné koně lyonneské všech barev drží štolbové před jednou ze stájí seřazené, aby si panstvo mohlo vybrat podle chuti na plánovanou vyjížďku. Z jejich krásy přechází zrak, i z jejich množství jak tak v řadě stojí, a rozmanitosti.

Před kočárem de Croix stojí bezesporu hostitel, Vévoda Victor de Raell, podle postoje velmi hrdý muž, v jehož rámě zaklesnuta komtesa Morgana Andaryon, za ní lehce stranou stojí Lady Meredid, její dvorní dáma. Vévoda de Raell právě vítá hosty, a ukazuje jim přehlídku svých ušlechtilých koní, aby si hosté vybrali podle libosti.

Etiketa žádá, aby se Lady Katharina šla představit své Paní, a také hostiteli. Následně dobré mravy předpokládají, že se představí ostatním hostům, hlavně dámám. Prvně samozřejmě člence královské rodiny, Lady Rhaenerys Ondoryon.


Obrázek

Lyonesské stáje v centru Faalmaru


 
Meredid Westray - 25. února 2024 23:17
meredid0i153.jpg

Probuzení



Falmaar, Lyonesské stáje, hlavní nádvoří
Středa 7. července, třetí odpolední, slunečno, horko, vánek
Rhaenerys Ondoryon, Vanessa di Ripper, Rafaelo di Orisi,
Silvia de Croix, Yves du Want, Valerian de Raell,
Victor de Raell, Morgana Andaryon, Jenny



Ta necelá hodina, kterou jsem strávila s Rysem na vyjížďce, mne úplně probudila k životu. Jako bych předtím byla ztracená, jako bych spala, jako bych tím tryskem s ním najednou otevřela oči, nadechla se a dovolila si být sama sebou, neomezovaná výchovou či svým postavením. Bez svazujícího kloboučku se mi vlasy uvolnily a volně za mnou vlají a mne to těší. Směju se a uháním s větrem o závod. Na Teodora Nazairského už nemyslím, vždyť tenhle muž je živý, z masa a kostí, žádný sen mladé dívky. Na kratičký okamžik pocítím příval čirého štěstí...

Když přijíždíme zpět k lyonesským stájím, snažím se vlasy opět upravit, však moc mi to nejde.


Obrázek


Měla bych zachovat jakés takés zdání slušnosti, abych komtesu Morganu hned nepopudila. Kdo ví, jak dopadla její vyjížďka s vévodou Viktorem. Proto, když dojedeme, nenápadně seskočím a vyhledám Jenny, aby mi pomohla se upravit, a také, abych zjistila, zda se vévoda s mojí paní již vrátili.
Jenny mi pomůže a přitom mi sdělí, že jsou Viktor s Morganou zpět a převlékají se na další vyjížďku, protože očekávaná společnost již dorazila.

Toho jsem si samozřejmě všimla, vždyť Rys se jim hned jel představit, zatímco já zbaběle prchla do nitra domu, abych mohla před svojí paní i společnost předstoupit náležitě upravená. Kdyby byl každý jako Rys, tak to vůbec řešit nemusím, protože by to bylo jedno, že jsem rozvrkočená z divoké jízdy, napadne mne, a lituji, že ty chvíle s ním jsou tak rychle pryč... Ale pokud vím, tak nás čeká ještě jedna vyjížďka, a možná se mi povede jet opět vedle Ryse. Vždyť je příbuzný vévody Viktora a já dvorní dáma komtesy Morgany, tak by bylo přirozené, že pojedeme za nimi spolu ve dvojici... Alespoň to zkusím takto navléknout. V mých myšlenkách je to jenom Rys, žádný Valerián! Vím, že se mi možná trochu vysmíval, když říkal, že pokud mu tak budu říkat, připojím se k řadě tvrdých chlapíků, ale mně se to líbí. A líbí se mi být s ním a být živá...


Obrázek


Vévoda Viktor s komtesou Morganou vítají společnost, já s Jenny stojíme v pozadí. Morgana se chová jako paní domu a není divu, když ji vévoda představí jako svoji snoubenku. Jak mne to těší! Proto jsme přece přijely... A hlavně mám radost, když vidím na Morganě i Viktorovi, že je společná vyjížďka sblížila. Vím, že mne komtesa přehlíží a někdy se ke mně chová dost nepříjemně, ale ze srdce jí to přeju. Co na tom, že byl jejich svazek předem domluvený, že to bylo hlavně kvůli tomu, že je pro ni vévoda tak skvělá partie, je vidět, že jiskra přeskočila a zřejmě se i pořádně rozhořela...

Zpola skryta za komtesou a vévodou si prohlížím shromážděnou společnost a jsem zvědavá, jací jsou...

Pokud mne nepředstaví Morgana, učiním zdvořilosti zadost a představím se sama. A když vévoda Viktor ukáže na nádherné koně, připravené na vyjížďku, už přemýšlím, že svoji grošovanou kobylku radši nechám odpočinout a vyberu si některého z těch krasavců. Vždyť jak často se mi taková příležitost naskytne.



 
Silvia de Croix - 29. října 2023 20:40
silvia884.gif

Princezny a snoubenky


Falmaar, Lyonesské stáje, hlavní nádvoří
Středa 7. července, třetí odpolední, slunečno, horko, vánek
Rhaenerys Ondoryon, Vanessa di Ripper, Rafaelo di Orisi,
Silvia de Croix, Yves du Want, Valerian de Raell,
Victorian de Raell, Morgana Andaryon


„Ah, odpustit mu… Vidím, že můj milý má měkčí srdce než já,“ zazubím se vesele, „budu se tedy hněvat za nás oba. Jen tak, ze sportu – dokud se také nesetkáme. Podle toho, co jsem o něm slyšela, jsem přesvědčena, že jím budu snadno přesvědčena.“
Když prohlásí, že je poražen, na rtech se mi objeví pobavený úsměv. Vážně přikývnu. „Ne poprvé, řekla bych,“ prohlásím. Vlastně bych se skoro vsadila, že je poražen od doby, co jsem mu poprvé pohlédla do očí. Pak se nakloním blíže a poněkud ztiším hlas. „A doufám, že ne naposledy.“
Rafaelo se pak pouští do lichocení, ovšem staví se do pozice vévody Garlana a předstírá, že jsem princezna Naerys. Inu, trošičku nepochopil zadání, alespoň je ale roztomilý. A tak ho poslouchám s takřka zatajeným dechem. Je trochu zvláštní taková slova vůbec slyšet, přímo z nich čiší, že mi nepatří – a popravdě mi přijde, že nemůžou patřit ani princezně Naerys, že taková zkrátka být nemůže. Jsem si skoro jistá, že takový nemůže být nikdo.
Věnuji mu další poněkud pobavený úsměv. Vévoda Garlan najednou zní docela nudně – jestli takhle mluví, bude mi tak nejspíše připadat, i kdyby byl nejkrásnější mužský na světě. Rafaelo by se mi tak také nelíbil. Těžko říct, zda se do vévody dovede tak dobře vcítit nebo má podobná slova jednoduše vrytá do paměti, protože něco takového řekl již nejedné ženě.
Zavrtím hlavou, pobavení stále vepsané v mé tváři. „Tak se mi zdá, že pokud všechno selže, můžeme si postavit vlastní divadlo,“ zažertuji. „Ovšem… tohle jsem slyšet vůbec nechtěla. Princezna Naerys nebo Rhae… do toho mi vůbec nic není,“ prohlásím. „Mně prostě zajímalo, jak by to vypadalo, kdybychom se setkali a já byla, inu, já, jen Ondoryonka. Odradilo by vás to? Nebo bych tak byla ještě lákavější?“ Jistě, mluví o tom, že podstatnější je žena sama než její urozenost, ale pokud by se jednalo o jednu a tu samou ženu, jen v jiné situaci – musím pominout, že jiná situace by jí mohla dát zcela odlišné zkušenosti a změnit ji celou – co by zvítězilo? Kdybych byla princezna, jistě by to mělo pro případné nápadníky své výhody. Stály by za ty nevýhody, které s sebou to postavení zcela jistě také nese? A jak by se mi Rafaelo líbil jako princ? Možná o něco méně… a otci by se nepochybně líbil o něco více. Byl by tak moudřejší volbou. Já ale naštěstí vím, že mě otec dobře zná a přinejmenším tuší, že to, že jsem schopná moudrou volbu rozpoznat, ještě neznamená, že si ji vyberu nebo mě cokoliv přesvědčí si ji vybrat. Jsem si docela jistá, že mi Rafaela schválí, už jenom abych mu nezůstala na krku.
S tichým smíchem se k němu natáhnu pro polibek, jež nabízí, a spokojeně přikývnu. „Tohle se ale poslouchá velice hezky. Asi to budu chtít slyšet často.“

Prohlížíme si spolu se zbytkem naší společnosti koně, než se mi daří zastavit služebnou, která mě informuje o tom, že lady Morgana už dorazila, ovšem to není ona, kdo k nám dorazí jako první. Místo sestry mé přítelkyně se zjevuje sir Valerian, vévodův bratr. Shlíží na nás z koňského sedla, a přeci je mi sympatický. Snad je to protože působí dojmem, že se s ničím moc nepáře a nic ho nezastaví. Ostatně kolik mužů má tu kuráž, aby při představení vypíchli, že jsou bastard? Zamlouvá se mi.
Ale ještě než se stačí Rhae ujmout slova a seznámit nás, všímám si k nám blížící se Morgany. Nebýt muže po jejím boku, vykročím jí naproti, abych se s ní řádně přivítala, ale takto jí jen mávám a čekám, dokud nedojdou k nám a na představení vévody i naše vzájemné seznámení. Teprve pak, když se všichni známe, se vrhám na Morganu a přátelsky ji objímám, než se od ní odtahuji na vzdálenost paže. „Tak snoubenka?“ otáži se. „To jsou mi novinky! Gratuluji, vám oběma. Pověz, jak se daří Andomedě? Stýská se mi.“


Obrázek

 
Diego di Ripper - 17. srpna 2023 17:49
ryttyrellleo9_i3360.jpg

Pápěří a král divochů


Falmaar, palác de Croix
Středa 7. července, před třetí odpolední, slunečno, horko, vánek
Rhaenerys Ondoryon, Vanessa di Ripper, Rafaelo di Orisi,
Xanthé Talaros, Raimundo de Troy, Norman z Inn,
Silvia de Croix, Hetty, Haryna, Mathieu de Croix, Violet Rosier



Stříbrovlasé pápěří si mne zvědavě prohlíží, já naopak bezostyšně sleduji její nahotu, která tu a tam prosvitne velmi extravagantní róbou. Nikterak nezastírám zalíbení v její tělesné kráse. Už ten oděv, který si pro dnešek zvolila, ukazuje, že je silnou vášnivou bytostí, která pramálo hledí na konvence. V tomto jsme si podobní, velmi. Poté, co bezelstně odhalila svou krutost, mne zcela zaujala. Možná jsem jeden z mála lidí v jejím okolí, který ji dokáže nahlédnout v celé její hloubce, i s tím stínem, který v ní dřímá. Ba co víc, beru ji celou. Zajímalo by mne, zda si to uvědomuje. Rád bych ji na to upozornil, ale správná slova k tomuto nenacházím.

"Nepochybně!" Stručně a jasně utrousím na téma její vášnivosti. "Příliš se vám to nedaří. Tedy alespoň přede mnou. Jestli vášní překypujete? Řekl bych spíše, že je vaší podstatou." Mluvím vážně, přestože ona se pokouší pro ní dost možná nepříjemné zjištění halit jemným smíchem. "V horských lesích našeho panství jsou v bažinách vroucí prameny, v nichž zvolna probublává horký dech země. Vaše niterná vášeň mne evokuje právě tato horoucí vřídla." Použiji poněkud hrubozrnné přirovnání, které však podle mého sedí. Ona sice sedlá draka, ale svým zjevem mi spíše připomíná lesní vílu.


Obrázek


"Možná právě proto, že jsem mužem divočiny, což mne plní hrdostí. Tak vás nahlížím v celé podstatě. Včetně stránek, jež se snaží právě ta civilizace skrývat. Naše temné stránky nás mnohdy dokáží provést protivenstvími lépe, než ty světlé." Dám jí nahlédnout ji samu, poněkud z jiného úhlu pohledu, než je zvyklá. Při její inteligenci jí nejspíš dojde, že pokud by někdy potřebovala muže na každou práci, třebas špinavou, známost se mnou by se jí mohla velmi hodit. Pokud ji tato myšlenka nenapadne, časem k ní jistě dozraje. "Možné to je. Jste dračí jezdkyně. Jistě máte prostředky mne přemoci, ačkoliv jsem velmi silný muž, a zkušený válečník." Tuto možnost beru opravdu vážně. "Ale neděsí mne to. Zabít mne může každý protivník či pouhý lapka, pokud bude mít zrovna šťastný den, a já smolný. Rozdávám smrt, když to pokládám za nutné. Jsem připravený jí i sám čelit, až přijde. Smrt rukou dračí jezdkyně by rozhodně nebyla pokládána za směšnou." Už upřímností, a jistou hloubkou mé odpovědi jí skládám poklonu. Na ní je, zda si toho všimne. Je mi v její blízkosti dobře, mohu být upřímný, a nejsme si povahou tak vzdálení, ačkoliv ona si to nemyslí.

Společnost nás postupně opustila, a my zůstali u použité hodovní tabule se služkou Hetty sami.

Tmavovláska táhne mé libido úhybným manévrem svého pohledu. Ta svébytná hra očí jak by mne pohladila, a chytila na háček zároveň. Plachý úhyb, ten šleh jiskrného zraku z pod víček. Tak láká laň jelena, aby ji obskočil. I ona musí cítit, že mne táhne, co sama pokorně nabízí.

Požádala mne o slovo, a já jí ho dal. Opatrně volí každé slovo, to je znát. Přesto, mou tvář po první větě zkřiví nazlobený škleb. "Zdaleka nemám vše, co potřebuju, a po čem toužím!" Znatelně zvýším hlas, plný vzteku. Jen její předešlý pohled zadrží mou prchlivost, aby nepropukla v plné míře. Myslel jsem totiž na mé životní tužby, nikoliv momentální. Což mi po dalších větách tmavovlásky dojde. Nejspíš i jí. Její další řeč mne trochu ukonejší, avšak ne příliš. Pouštět hrůzu bývá užitečné, lidé se pak více snaží. Není na škodu služku takto motivovat, přestože snahu mne uspokojit si zřejmě zvolila sama, o své vůli.


Obrázek


"Budu si přát!" Odmlčím se významně. "Vše, co skutečné pohostinství paláce de Croix nabízí." Zabodnu do ní ostrý chtivý pohled. "Koupel i pokoj zní dobře. Buď mi k ruce!" Dodám velkopansky, když informuje rusovlasou služku (Haryna). Ta zjevila se tiše, oblečená v barvách rodu. "Chci, abys mne myla ty, Hetty. Se dvěma lazebnicemi však bych se cítil jako král." Oči mé se svezou na dívku měděných vlasů. Nechám na Hettyně kreativitě, jak koupel pojme. Věřím, že nebudu zklamán. Přesto jednu poznámku učiním. "Rád v lázni popíjím víno, a něco pikantního pod zub se taky jistě upotřebí."



 
Victor de Raell - 07. června 2023 13:51
16530394595188695.jpg

Žena


Falmaar, Lyonesské stáje, hlavní nádvoří
Středa 7. července, třetí odpolední, slunečno, horko, vánek
Rhaenerys Ondoryon, Vanessa di Ripper, Rafaelo di Orisi,
Valerián de Raell "Rys". Silvia de Croix, Yves du Want
,
Victor de Raell, Morgana Andaryon




Musím se usmát, když se Morrigan energicky ujme role paní domu. S naprostou samozřejmostí začněte úkolovat moje vlastní služebnictvo. Štolba po mne hodí okem, a zaznamená mé souhlasné pokývnutí. "Jistě, Má Paní!" Odvětí stručně a úderně.

"Líbí se mi tvůj oheň a nasazení, Má drahá." Řeknu mazlivě, když nás štolba s pomocníkem i koňmi opustí za klapotu podkov o kamennou dlažbu nádvoří. Nabídnu Morrigan své rámě, abych jí oficiálně uvedl pod svou střechu. Co záleží na tom, že na sobě mám notně utahanou košili, jež ve stájích nahradila můj ztracený fant. Cestou komtesa vydá několik příkazů své komorné. Ta je už od pohledu pěkně sveřepá. Ještě nevím, zda ji budu krotit, či si užívat její divokou severskou neotesanost (Jenny). V jejích očích zračí se jakási syrová dobrota ostře řezaných rysů. Ta se jistě v mnohdy krutém světě neztratí. Do komunikace s její paní nikterak nevstupuji.

Je to sama láska moje, jež se ujme pro tentokrát mého ustrojení. Komorník se stává neviditelným. A když polaskají bříška štíhlých prstů Morrigan kůži mých zad, a následně se roztančí i po ramenou a mé široké hrudi, tak sluha zmizí docela. Nic tedy neruší naši intimní chvíli. "Tyto." Vyberu sobě dvojici manžetových knoflíků, jak jinak, v raellské modři korunované zlatem. Obejmu svou lásku, a vroucí polibek nás propojí. Když chytí dech, pochválí naši rodovou barvu. "Nuž, mne se líbí! Narodil jsem se v ní." Hlasitě srdečně se rozesměji, a znovu ji rošťácky skryji ve své náruči. "Jsem rád, že učarovala i Tobě!" Řeknu nahlas, co si myslím. "A bude ti slušet! I když řekl bych, že jsi nádherná v každé barvě." Stále v dobré náladě ji při oblékání zlehka popichuji. Podle mého by byla překrásná i v pytlovině.

"Pravdaže mi to udělá radost!" Odtuším na její prozíravou poznámku ohledně večerní róby. Tvář mi svítí úsměvem, byť zmínka o dcerce odpadlého lyonesského rodu, mi dobrou náladu poněkud halí. S až dojemnou samozřejmostí mi váže vázanku. Niternost tohoto okamžiku mi dodává síly a velkodušnosti. Rozhoduji se, že se budu snažit být alespoň stroze vstřícný k dceři odpadlíků, i k dceři uzurpátorů (Ondoryonka). Jistě má právě Morrigan na tom značnou zásluhu, aniž by to tušila.


Obrázek


Konečně jsou to hosté mého bratra, a my rytíři lyonesští víme, co je to dobré vychování. Třeba obě dcerky ty nabídnou alespoň nějaké osobnostní klady, když jejich krev je zatížená zradou, či nenasytností dračích pánů.

Tmavomodrý sametový kabátec, a jsem láskyplně ustrojen láskou svého života. Dalším hlubokým polibkem ji za to odměním.

V tu chvíli přichází její komorná, aby upravila i svou paní. "Jen ať si počkají! Na Prince Lyonessu se čeká." Orámuju chvíli realitou. Nechám komtesu andaryonskou se zavěsit do mého rámě, a pomalu kráčíme zámkem do sluncem zalitého nádvoří. Služebnictvo nám vytvoří rozšiřující se kordón. Honosně oděni jdeme vstříc hostům. Dáme jim čas, aby opustili své kočáry. Dokonce i generál Sir Valerián, můj hrdý bratranec, sesedne ze svého hřebce. K němu se připojí i zeman du Want. Když se panstvo seřadí, pevným hlasem je uvítám. "Vítejte hosté mého bratra, Vévody Garlana, v lyonesských stájích. Lady Rhaenerys, generále Valeriáne, sire du Want, Lady Croix, a další přijměte mé pohostinství podle prastarého práva. Jsem Vévoda Victor de Raell, dědic a Princ Lyonessu. A toto je komtesa Morgana Andaryon, má snoubenka a nastávající Vévodkyně de Raell. Někteří ji pravděpodobně již znáte. Zde..." Ukážu volnou rukou na vystavené lyonesské koně podél stěny stájí. "Můžete sobě vybrat na vyjížďku hřebce či klisnu podle svých představ. Jsou to nejlepší koně v říši." Dodám pyšně, s patřičnou hrdostí.



 
Valerián "Rys" de Raell - 09. května 2023 14:01
valerinderaell1i7575.jpg

Generál Lyonessu


Falmaar, Lyonesské stáje, hlavní nádvoří
Středa 7. července, před třetí odpolední, slunečno, horko, vánek
Rhaenerys Ondoryon, Vanessa di Ripper, Rafaelo di Orisi,
Silvia de Croix
, Valerián "Rys" de Raell, Yves du Want, Meredid Westray


doprovodná hudba



Můj živelný trysk do okolí falmaarských hradeb v sedle černého ryzáka Arda nakonec přeci jen strhl ctihodnou lady Meredid. Snažila se držet krok, a já ji tu snahu nezlehčoval. Proč taky? Nelze pádit divoce krajinou v klusu. Její umný účes se větrem rozcuchal, a tak divoženka v ní zcela pohltila onu dobře vychovanou dámu. Můj rozverný smích korunoval naše jezdecké šílenství. I ona popustila uzdu své šedé klisně, stejně tak zvonivému smíchu.
Tak pádili jsme poli a loukami, jako smyslu zbavení.

Jsem si takřka jist, že bych dokázal v ní napořád uvolnit to podmanivé divé ženství, které tak pečlivě skrývá pod nevýrazným šedým jezdeckým kostýmem. Rozhodně má značný potenciál, a nesmírně okouzlující úsměv. A kdyby se ukázala prostší, ani to by nevadilo. O to lépe by chránila domácí krb. Já už bych se postaral, aby její syrová podstata vypučela z toho zrna, jež tak pečlivě obalila její matka. Přesto. Přesto, něco v zadních zákoutích mé mysli mi neustále říká, že by se mi mohla až příliš rychle omrzet.

Jsem si jist, že kdykoliv budu ji nablízku, tak budu na tu šedou myšku působit jako planoucí oheň, který odhaluje její hluboce a pečlivě skrývanou podstatu. A už jen s tímto jsem bohatě spokojen. Čtyřicet jar chodím světem bez manželky, takže má rezistence vdavekchtivým dámám je poměrně značná. Ta, které se nakonec vyslovím, musí být naprosto výjimečná. I když, uvědomuji si, že i zralý a zkušený muž se může zamilovat jako mladík, pokud mu do cesty vstoupí ta pravá. A Lady Meredid tou pravou není, tím jsem si jist.

Uplnyne necelá hodina, když se přiřítíme opět k lyonesské bráně Falmaaru. Po několika minutách vjedou klusem naše koně na nádvoří stájí. Já rozesmátý a rozevlátý, lady Westray rozvrkočená, marně se snažící v sedle bez pomoci komorné zkrotit své blond kadeře, do zdání jakéhosi účesu. Záhy se rozloučíme, a blondýnka ihned vyhledá svou služku (Jenny), aby ta jí pomohla se upravit, než se objeví její paní, komtesa andaryonská. Divoška Meredid zůstala před hradbami.

Na nádvoří stojí kočáry s erby de Croix obsypané překrásnými dámami. To je pro mne až příliš lákavé sousto. Odpadlický rod Lyonessu v doprovodu Ondoryonky je hostem vévody Victora de Raell, který je znám svými protiříšskými názory. To jsou mi ale věci! Je až příliš lákavé zdržovat se poblíž, a připojit se k této vyjížďce. Opravdu mne zajímá, proč můj bratranec hostí právě takovéto hosty.


Obrázek


Navedu Arda poblíž sira Yvese du Want, který zde snad hledá nějaké neotřelé dobrodružství. Známému rytíři pouze pokývnu na pozdrav. Ze hřbetu bujného hřebce vidím na všechny dámy i pány. Lehká úklona všem. "Dámy a pane, jsem Sir Valerián de Raell, řečený Rys, bratranec Vévody, bastard a jeden z generálů Lyonessu." Není asi přespříliš uctivé představovat se ondoryonce přímo ze hřbetu koně, ale nevypadá to, že bych si s tím dělal hlavu. Lyonesská hrdost ze mne jen sálá. Ondoryoni mne zas tolik nevadí, pokud se nepletou do věcí Lyonessu, a názor na Lady de Croix si teprve hodlám utvořit, přeci jen odpadlictví jejího rodu je už dost letitá událost.




 
Yves du Want - 23. dubna 2023 14:11
yves2_i7541.gif

Triangl


Falmaar, Lyonesské stáje, nádvoří,
Středa 7. července, třetí odpolední, slunečno, horko, jemný vánek
Silvia de Croix, Rafaelo di Orisi, Yves du Want,
Rhaenerys Ondoryon, Vanessa di Ripper



Zachovám hierarchii, ač obě dámy jsou nepochybně přítelkyně, velmi niterné. Také stříbrovlasá Rhae Ondoryon daleko lépe odráží mnou vyhozený oblázek na hladinu řeky života. Snad i proto větší pozornost věnuji právě jí. Drobné dívce, sivého pohledu. Její štíhlá ručka vklouzne do mé dlaně, jakoby tam patřila. To samotné mne překvapí. Radostně. "Mohl bych jím být, budete-li si to přát, a pokud Vévoda Victor svolí." Náhle si uvědomím, že mluvím s členkou královské rodiny. "I když,... Vaše přání bude stačit." Ano, jsem dost tvrdohlavý, a umanutý, abych si svou roli průvodce uhájil i proti Vévodovi, pokud by to bylo přání Ondoryonky. Zvláště tak krásné a drobné víly, s podmanivým pohledem divé holubice.


Obrázek


Mezitím již její dvorní dáma Vanessa také nadhazuje oblázek nad hladinu našeho rozhovoru. Je v metání oblázků zdá se velmi zručná. Naštěstí šarmem skutečně překypuje, jinak bych neváhal její poznámku označit trochu nabubřelou. Možná vypila v tomto horku více vína, než snese. Kdoví, možná i k tomu měla dost pádný důvod. Nečekám, že by mi ho sdělila.

Její nadhoz však odhalí podivuhodnou symbiózu se svou paní. Má dobrodružná duše se zatetelí, nad tím třepetáním křídel dvou pestrobarevných motýlů. Rhae ji vskutku půvabně sekunduje. Je škoda do té výměny jakkoliv zasahovat, tak je brilantní sama o sobě. Potěšený úsměv ovládne moji tvář. Nepochybně se dobře bavím. Tím mihotáním. "Ach ano, Sir Yves rád objevuje sám." Dodám žertovným tónem, přičemž nabízím oběma dámám rámě naráz, zleva i zprava, neb koně skvostné ze stájí vyvádějí. Včetně toho mého. "Musím ale podotknout, že pravý objevitel se bez pomoci znamení, náznaků a map neobejde." Sotva ta slova opustí má ústa, dojde mi jak pronikavý osvědčily obě dámy úsudek, když po několika chvílích přesně odhadly hlubokou vášeň mého srdce. Jistě nebezpečno bude v jejich blízkosti. A tudíž je přítomnost pravého dobrodruha více než žádoucí. "A mohu-li podotknout, Vaše společná interakce dámy je fenomenální, možná bych doplnit ji mohl. Vždyť triangl často označuje, kde je poklad zakopán. Bývá přesně v jeho středu."

Někdo by snad nazval mne drzounem, však já jenom to podstatné hledám v buši vztahů mezilidských, nehledě na nebezpečí, jež to přináší.



 
Rafaelo di Orisi - 22. dubna 2023 15:02
muketr1_i1999.jpg

Ten polibek


Falmaar, palác de Croix, salón, cesta a pak lyonesské stáje, nádvoří,
Středa 7. července, třetí odpolední, slunečno, horko, jemný vánek
Silvia de Croix, Rafaelo di Orisi, Yves du Want,
Rhaenerys Ondoryon, Vanessa di Ripper



Oddá se mé nabídce, a naše rty se setkají ve sladkém polibku. Palác de Croix i celý celičký svět zmizí, a zůstaneme tu jen my dva spojeni rty svými a touhou. Ať už ta je zjevná, či skrytá, co na tom záleží? Tím polibkem jsem Silvii propadl docela. Stal se pečetí, vlahou a sladkou. Chvíli ještě držím její hlavičku v rukách svých, pak dlaně mé sesunou se do jemného, leč pevného objetí. Polibek stále trvá. Snad podlomí se jí z něj kolena, by nikdy nezapomněla jak tento první polibek chutnal. Dávám do něj všechnu svou lásku a mužnou něhu. Okolí mne pranic nezajímá, jak bychom tu sami byli.


Obrázek


Když oddělí se naše rty, vše je jiné, alespoň pro mne. Naše vzájemná náklonnost byla jím zpečetěna. Mé city tedy nejsou jen mé, ale naše. Dveře k radostem lásky jsou otevřeny, avšak netřeba klopotného spěchu. Vše plyne! A poplyne, o to se postarám. Je vlastně úlevou, že smýšlím o ní jako o své budoucí ženě. Není tedy třeba příliš spěchat, či tlačit. To samo mi přináší pokoj, a klid do mé věčně neklidné duše. Jistý stálý jas klidu a stálosti vychází z mé bytosti. Cítím to já sám, zřejmě to ani ostatním neunikne, zvláště všetečné Silvince.

Cestou kočárem zápasíme prsty, nic ji nedám lacino, byť cílem je, by mne nakonec pokořila v klání prstů našich. Chci vidět její čistou radost, až se tak stane. To pak učiní radostným i mne. Smích zní v zápase tom. "Jsou." Zakřením se při jednom z pokusů ovládnout její dlaň. "Ale Vévoda Garlan mne platí, tak mu to odpustím. A máš pravdu Silvie, zabavíme se dobře i sami." Zrovna přemýšlím nad její nečekanou otázkou, což ona bryskně využije, aby můj palec přemohla v prstové pranici. "Jsem poražen!" Křičím bezradně holý fakt. Kouknu se zpříma mé krásce do očí. Znovu ji zlehka políbím. "To pro inspiraci." Dodám rošťácky, a už se ladím do požadované pozice lichotníka princezen. "Každá princezna je jiná, zkusím tedy Naerys, ale k Rhae hovořil bych zcela jinak." Má divoženka v mysli mé stává se stříbrovlasou princeznou s pověstí takřka dokonalé ženy. Pak spustím, zkoušíc lehce komicky napodobit i Garlanův hlas a pevný postoj.:

"Drahá princezno Naerys, mohl bych opěvovat vaši krásu i půvab. Leč zdá se mi to zhola nemožné, a nutno říci i zbytečné. Stejně nenajdu slova, jež by vás dostatečné opsala. V mých očích, a nejen v mých, jste dokonalá, čistého a laskavého srdce. A nejvíce okouzluje mne, že dokonalost svou na odiv nikterak nestavíte. Ta i tak však přehlédnout nejde. Kdo zažije ji, byť na krátký čas, je vámi proměněn v lepšího člověka, než byl. Jste jako Slunce, jež dává život a teplo všem, na které pohlédne. Stačí být v blízkosti vaší, a mlčet radostí a blahem." Přednes můj je explicitní a niterný, že srdce vycházející. Pak vypadnu z role. Opět svými živými očky vesele pohlédnu na mou milou, již zas jako Rafaelo. "Půvabné na tom je, že Vévoda Garlan jí to vše dokáže říct zcela beze slov. A lépe než já. Jsou pro sebe stvořeni." S respektem promluvím vážně o svém momentálním zaměstnavateli. "Ne nadarmo mu říkají Rytíř Slunce, nepotkal jsem ušlechtilejšího muže než je on, snad až na Knížete Raimunda z Troy, kterého mohu zvát svým přítelem." Mluvím upřímně, velmi si vážím obou jmenovaných mužů, stejně jako princezny Naerys. Co se o ní vypráví, byla by skvělou budoucí královnou Říše. Milosrdná, silná v laskavosti.

"Zda by mne to lákalo? Dvořit se princezně? Kdybych ji miloval, tak ano! Kdyby ne, tak ne. Není pro mne tolik podstatná urozenost stavu, spíše sama ta žena. Skoro každá je jedinečná, a každá svým osobitým způsobem." Milovník žen se vyznává. "Tebe, má lásko, však žádná princezna v očích mých nezastíní, neb tys Královnou srdce mého." Upřímně se doznám, a znovu ji zlehka políbím. "Nepotkal jsem v širém světě žádnou, která by byla tak famózní a pro mne dokonalá jako jsi ty! A to jsem potkal spoustu žen, urozených i neurozených. Žádná se ti nevyrovná! Šťastný muž hledá tu pravou ženu pro sebe, tu do klidných dní i do temných časů. Nehledá tu pravou pro všechny. Neb konkrétní klíč otevírá konkrétní zámek lásky a štěstí po všechny časy. Bez ohledu na to jak dobré, či špatné ty časy jsou, a budou." Och, příliš jsem zvážněl po prstovém ragby. Snad to Silvinka ustojí. Ona? Jistě. Ona ustojí vše!


Obrázek


Čas běží jako voda, a již vjíždíme do nádvoří monumentálních lyonesských stájí. Pevně stojím po boku Lady de Croix, aby každý viděl, že jsem jí štítem, a oporou. Zkrátka, že k sobě patříme. Znám zhruba pochmurnou historii útěku rodu jejího z Lyoness. Nuže, může se o mně opřít. Zde, i jinde. O mně, i o můj mistrovský kord. Pomohu jí z kočáru, a nabídnu rámě. Pokud má dáma svolí, půjdeme si prohlédnout lyonesské koně, jež právě vyvádějí. Můžem přitom i vybírat. Slova Silvie odměním jen jemným úsměvem a pokývnutím, neboť s jejím přístupem souhlasím.
Procházející služka se zastaví, vystřihne pukrle, pak ukáže do stínu nádvoří na kočár i služebnictvo v barvách Andaryonů. "Ach ano, Má Paní. Tam odpočívá její doprovod. Před chvílí Komtesa Morgana Andaryonská doprovázela Vévodu z Raell do zámku. Jistě se brzy objeví. Oba, předpokládám." Pokud nemá Paní dalších dotazů, po úkloně způsobně odchvátá.

Zatímco se služebnictvo komtesy Andaryon občerstvuje ve stínu nádvoří, zatímco se čeká na Vévodu Viktora z Raell, jenž si zřejmě na podtrhnutí své důstojnosti dá trochu na čas. Vyvádějí podkoní ze stájí tucet přepychových lyonesských koní, všech barev, různých konstitucí, klidné i divočejší. Jsou osedlané a připravené na vyjížďku za hradby. Podkoní je řadí jako na přehlídce, do jedné okouzlující řady plné koňské síly a krásy. Pravděpodobně si každý bude moci vybrat toho svého k propůjčení na tento den.




 
Vanessa di Ripper - 26. března 2023 19:28
van5811.gif

Mezi prsty


Falmaar, palác de Croix, Lyonesské stáje, hlavní nádvoří
Středa 7. července, po druhé až před třetí odpolední, slunečno, horko, vánek
Rhaenerys Ondoryon, Vanessa di Ripper, Rafaelo di Orisi,
Xanthé Talaros, Raimundo de Troy, Norman z Inn,
Silvia de Croix, Mathieu de Croix, Violet Rosier, Yves du Want


Výraz v Normanově tváři mi napovídá, že on sám se zřejmě za laskavého muže nepokládá. Jak moc se mýlí… Jen za těch pár posledních okamžiků mi prokázal laskavosti tolik, že si ji s sebou ponesu až do konce života.
Říká, že možná právě to je jeho osudem – abych mu zlomila srdce. Nechal by mě. Dal by mi jej, třeba jen abych ho zlomit mohla, i když mě ještě před okamžikem žádal, abych ho chránila. S tímto uvědoměním jde ruku v ruce další, děsivé ve svém důsledku: není to kvůli tomu, že bych se o to sama nějak zasloužila, ale nejspíše jednoduše proto, že věří, že každý si lásku zaslouží. Přichází to s ránou, jako by mě plnou silou uhodil do hrudi, a vyráží mi dech. Dokázal by mě milovat takovou, jaká jsem, přinejmenším je o tom přesvědčený.


Obrázek


Význam mých vlastních slov, mého odmítnutí, mi dochází příliš pozdě. Než stačím znovu promluvit, něco říct, cokoliv, hudba utichá, on mě propouští ze svého sevření a já se vzdaluji. Jasně v tu chvíli vidím, že jsem se nemýlila. Rozum z lásky ukrajuje. Možná že i ze života. S každým ztraceným okamžikem, s každou příležitostí, jíž člověku proklouzne mezi prsty. Ale on mi odpouští. Ze všech mých hříchů mi odpouští ten snad největší… a já si přeji, abych jej mohla vzít zpět či alespoň odpustit sama sobě.

Lady Violet se rozhodne naši společnost opustit. Norman je jejím rytířem, a tak je pochopitelně připravený chopit se svých povinností a doprovodit ji. V přátelském gestu mi opakuje nabídku vypůjčit si na vyjížďku jeho koně. Přijímám ji. Věděla jsem, že ji přijmu, už když mi to nabízel poprvé, ale teď k tomu mám o důvod navíc. Dá mi to příležitost ses ním ještě dnes vidět: kdo ví, možná ji budu potřebovat. Byla bych hloupá, kdybych odmítla.
Rhae si o mě zcela očividně stále dělá starosti. Nasazuji uvolněný výraz a bezstarostně se na ni usmívám – dokonalá maska pro ty, kdo mě neznají – nezdá se ale, že by ji to uklidňovalo. Ji ošálit nemohu.
Nad něčím usilovně přemýšlí. Nemusím číst myšlenky, abych věděla, že se snaží vymyslet, jak mi pomoci či alespoň poskytnout nějakou útěchu. Nepovede se jí to, to je skoro jisté. Naprázdno otevírá ústa. Krátce jí tisknu ruku a ona ji tiskne zpátky. „Je to v pořádku, Rhae.“ Pro ni je to, co spatřila, jistě velkým šokem. Je příliš tvrdohlavá, než aby to nechala jít. Bude hledat řešení. I kdyby žádné nebylo, bude se snažit. Nevím, jestli mě to těší, nebo mi to dělá starosti na oplátku.
Nemám ovšem čas nad tím přemýšlet. Otevírají se dveře našeho kočáru a Rhae se otáčí k neznámému muži stojícímu před námi. Bez jakéhokoliv zaváhání přijímá jeho pomoc, se samozřejmostí, kterou u ní nelze často vidět. Jako by jí cosi na dnešním dni dodávalo odvahy či odhodlání nebo ji ten muž něčím přitahoval. Těžko říct, co přesně tuto změnu způsobilo, ale… je hezké to vidět.
I já cizince nechávám, aby mi pomohl z kočáru, a když se nám představuje a Rhae se ujímá slova, abychom se mohli seznámit, už není sebemenších pochyb o tom, že ji zaujal. Poněkud pobaveně pozvedám obočí a usmívám se. „Je mi potěšením. Ovšem… Půvabná bělovláska lady Rhaenerys Ondoryon zcela zapomněla zmínit náš neodolatelný šarm,“ poznamenám na oko káravě, vděčná za výborné víno, které nám nabídl palác de Croix a díky kterému se cítím o něco více ve své kůži.
„Van, nemůžeme na sebe prozradit hned všechno!“ namítne Rhae vesele. „Třeba to je něco, co by sir Yves rád objevil sám.“
S tichým smíchem přikývnu. „Ano, máš pravdu,“ usoudím, „má oči objevitele.“ Bavíme se, jako by tam s námi ani nestál, ale je jasné, že náš rozhovor patří právě jemu. Je to příležitost; doufám, že se jí pevně chopí. Byla by škoda nechat dnes další takový okamžik proklouznout mezi prsty.

 
Norman z Inn - 15. března 2023 16:49
rytnormanzinnpoetry7_i7743.jpg

Víření


Falmaar, palác de Croix, salón, taneční parket
Středa 7. července, po druhé odpolední, slunečno, horko, vánek
Rhaenerys Ondoryon, Vanessa di Ripper, Violet Rosier,
Rafaelo di Orisi, Mathieu de Croix,
Norman z Inn, Silvia de Croix, Diego di Ripper, Hetty



"Tak laskavý,..." opakuji zamyšleně po ní. Dámě v mém pevném náručí. Tančíme velmi volným tempem. Zvláštní, nikdy jsem o sobě nesmýšlel, jako o laskavém muži. Možná opravdu pro ni nejsem ten pravý.

Náhle se mezi námi zvedne vír, jako když v pustině zčista jasna uchopí vítr prach cesty, uschlé listy, zvadlý mech, a v divokém reji to vše vykroutí až k nebesům. Ten prach oslepí zrak, a náhle vše zas padne k zemi, a vichr je pryč. Takový mám pocit. Zlehka se usměji, jakoby odevzdaně.

Když se zastaví na své možné 'zásluze lásky', uvědomím si, že se míjíme. Tak jsem to nemyslel. Zřejmě má pravdu, ona pro mne není ta pravá. "Zlomila bych jej, ..." Nepochybně ano. "Není vyloučené, že právě to je mým osudem." Dodám ztraceným hlasem, aniž bych čekal nějakou odpověď.
Hudba dozněla.

"Není co odpouštět." S lehkým úsměvem propouštím Vanessu z tanečního držení.
Nemohu ji cokoliv vyčítat. Byla jen upřímná. Nuž, můžeme být jen dva dobří přátelé.


Obrázek


Van cestou sleduje Violet, a to mne připomene, že zanedbávám své povinnosti.
Mou Paní něco trápí, teprve teď to vidím. I já mám o čem přemýšlet.

Omluvím se hostitelům i společnosti. Má Paní z Rosier chce zamířit do vily. Zdůvodní to blízkým příjezdem svého otce a bratra na blížící se turnaj. Jsa jí doprovodem, vzdálíme se po srdečném rozloučení.

Nabídnu Lady Vanesse zapůjčení svého hřebce "Talismana", na odpolední projížďku, neb já koně do večera již potřebovat nebudu. Vždyť se jí tolik líbil. Pokud toho využije, pojedu s Violkou v kočáře do vily Rosier.


Obrázek

Talisman
Normanův lyonesský hřebec,
a nejlepší přítel



 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17069697380066 sekund

na začátek stránky