Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Začalo to v Dědině

Příspěvků: 47


Hraje se Denně  Vypravěč Morigu je offlineMorigu
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Tereza je offline, naposledy online byla 20. srpna 2019 12:38Tereza
 
Tereza - 19. srpna 2019 10:05
k17008.jpg
Sami s otcem

Otec se vrátil, nic nenaznačovala že by se hněval a měl špatnou náladu, což samo o sobě mi dávalo naději, že vše dopadlo podle jeho představ a zbytek večera bude klidný. Že mu popřeji dobrou noc a půjdu do pokoje. Jenže jeho kroky nezastavují, stane až skoro přede mnou, a to co následuje mě naprosto vyvede z míry. Místo očekávané facky dopadající na mou tvář, se na otcově objeví úsměv. V ten moment byla radši, kdyby se má očekávání naplnila. Když poté promluví skoro strnu. Žádné výčitky, žádné že jsem mu to měla říct, že si mohl říct vyšší cenu. Nic takového a jen projde kolem k stolu, naplní pohár a nakáže mi se svléknout.

„Proč?“ Otážu se netajíc ve tváři své naprosté překvapení z toho, co žádá. Nevidím žádný důvod a nikdy v minulosti až do dnešního dne to po mě nežádal, jenže Michal i pantáta jsou nyní pryč, proč bych se tedy měla svléknout? Předtím jsem v tom nějaký smysl dovedla spatřit, teď však nevidím žádný. Nepřijde mi to správné a něco mi našeptává, že se děje něco špatného…
 
Mutant - 18. srpna 2019 19:17
mutant4622.jpg

Sami s otcem

 

Otec je zpět, nekřičí ani se netváří příliš nevrle, což je snad dobré znamení. Možná se mu cena líbila, možná si myslí, že Jiřího natáhl. Mlčky došel skoro až k tobě a na jeho tváři se objevil úsměv. Takřka stejný, jako ten, když se předváděl před pantátou.

 

„Ani jsem si nevšiml, Terezo, jak jsi nám vyspěla… kdybych to věděl, začal bych smlouvat mnohem výš.“

 

Prošel kolem tebe a nalil si džbánek, už jsi také ochutnala a tak víš, že i co se pití týče, snažil se tvůj otec vytáhnout před pantátou.

 

„Svlékni se.“

 

Řekl to naprosto klidně a stejně klidně se napil.

 
Tereza - 18. srpna 2019 15:52
k17008.jpg
Odcházení

I já, pro kterou je toto první intimnější okamžik s mužem, poznám že se mu dnes bude možná stejně tak těžko usínat jako mně, i když nejspíše z jiných důvodů. Nedočkavosti, touhy či chtíčem, zatím co já z nervozity a obavy. Teprve až pantáta Jiří připomene že je načase odejít „Ehm..“ tak Mika přimněje ustoupit, i když před tím se naše rty rychle a krátce ještě setkají. Něžný a vlídný polibek na rozloučenou, jelikož tentokrát jeho jazyk zůstane ve svých ústech. V odpověď se mu však dostane znovu pouhého tichého přitknuti a nejistého přímého pohled do očí.

„Dobrou noc.“
Popřeji stejně tak oběma při odchodu stále s rudými lícemi a sleduji, jak je otec vyprovází. Nakonec zůstanu v světničce s otcem sama. Polknu a pocítím obavu z toho, co bude následovat. Bude otec spokojený nebo si najde něco, co mi bude vyčítat, aby se mu poté lépe usínalo. Rozhodně počkám, než promluví a podle toho jeho náladu zkusím odhadnou jak jen nejlépe za ty roky dovedu.
 
Mutant - 17. srpna 2019 23:43
mutant4622.jpg

Odcházení

 

Jistě cítí tvé ňadra na své hrudi, možná i cítíš tvé srdce bušící pod nimi. Pokud čekal víc energie, elánu, zkušenosti, nedává to nijak znát. Kdo ví, možná se mu to i líbí a těší se, že tě bude učit. Je tak blízko, když znovu pokládá svou otázku, když rudne tvá tvář. Ne v jeho očích není hněv ani zlost, je spokojený a jeho odpověď na tu otázku znáš, cítíš ji. On se těší, on hoří touhou či chtíčem, cítíš to, když jsou vaše těla tak blízko sebe. Možná by udělal více, možná by řekl více. Ale než tak stihl udělat, slyšíš pantátu.

 

„Ehm…“

 

„Těším se na zítřek…“

 

Tentokrát je ten polibek krátký, zavřený. Pouští tě a připojuje se k svému otci, odchází ze světnice.

 

„Dobrou noc, pantáto Otto. Dobrou noc, Terko.“

 

Tvůj otec je vyprovodil ke dveřím, potřásl si s Jiřím ve dveřích. Osaměli jste.

 
Tereza - 16. srpna 2019 23:07
k17008.jpg
Stvrzení

Jeho rty se tisknou na mé, jeho jazyk se neostýchá ale přesto je mírný, pomalý snad i něžný zatím co hladí ten můj a mísí naše sliny. Prsty jedné jeho ruky poklesnou po mém kříží o něco níž, zatím co té druhé zůstavují na místě a třímají mě. Přitiskne se, má ňadra tlačí na jeho hruď, moje srdce začne zběsile tlouci zmatením. Trvá to to možná minutu, možné méně anebo více než jeho pevné obětí povolí, přesto jeho rty jsou jsou stále u mých. Další vlna nejistoty, jak se zachovat… Trvá mi několik vteřin, než se nakonec přeci jen odhodlám pomaloučku rty vzdálit, zatím co však stále stojím na místě. Čekám, až on udělá první krok, který od sebe oddálí naše těla...

„Já…“ Nedokážu odpovědět slovy, mé líce pouze zrudnou, když si uvědomím, že jsem se vlastně právě poprvé v životě skutečně líbala, a tak přikývnu. Moc dobře tuším, na co se těší, co zítra očekává a nemohu říct, že bych ty pocity plně sdílela. Přesto, žádný jeho dotyk nebyl hrubý nebo drsný, v jeho očích jsem kromě touhy nespatřila zlost ani hněv. Možná již zítra mě čekají lepší dny, dovolím si nakonec přece jen špetku naděje.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.09016489982605 sekund

na začátek stránky