Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Dobrodružství v Černém hvozdu

Příspěvků: 486


Hraje se Denně  Vypravěč Clayman je offlineClayman
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Imoen je offline, naposledy online byla 23. února 2020 8:24Imoen
 Postava Darestien je offline, naposledy online byla 20. února 2020 0:49Darestien
 Postava Gallar je offline, naposledy online byla 22. února 2020 20:47Gallar
 Postava Tindra je offline, naposledy online byla 21. února 2020 21:17Tindra
 Postava Tobin Rybízek je offline, naposledy online byla 23. února 2020 11:10Tobin Rybízek
 
Gallar - 22. února 2020 20:43
gallar5022.jpg
"Waw!" zahlaholím uznale, když spatřím Imoen, jen co polknu plátek kance. "Málem bych tě nepoznal, bloedyn 'rech!"

"Přisedni." S tím udělám Imoen místo na lavici. "Vypadá to, že nám osud hraje do karet. Večer si můžete dosyta zatancovat, piva je navařeno taky dost, tahle šunka se na jazyku jen rozplývá a večer se tu objeví urozený Konrád z Marštejna."

Už vážněji pokračuji: "Kdo z nás mu řekne o Citadele? Budeš to ty, Darestiene, necháme to na Tobinovi nebo využijeme... ehm... předností našich bojovnic?"

"Také nevím, kdo z vás se chce do Citadely vrátit. Takže abych odpověděl na tvou otázku, Imoen," ukážu na jmenovanou kusem kance v omáčce a zašklebím se, "vypadá to, že co podnikneme v Mare bude záležet na tom, jak dopadne dnešní večer."
 
Imoen - 21. února 2020 21:46
va6510.jpg
Víte, celý navečer mi utekl hrozně rychle. Tak tak jsme stihly krejčího, ale pořídila jsem šaty přesně takové, jaké jsem chtěla. Po cestě jsem potkala i ševce a udělala si radost druhou. Nakonec, když poslední z obchodníků balil, koupila jsem ještě stříbrný, zdobený, kroužek do vlasů. Můžu si tak vlasy stáhnout do drdůlku aby mi nepřekážely v boji nebo je prostě mít prakticky mimo ramena.

"Darestien?" Zopakuji jeho jméno zatímco ze sebe v kádi drhnu všechnu tu špínu. "Já ti ani nevím." Přestanu s mytím abych koukla na Tindru. "Je to dobrý přítel, ale blíž jsem o něm moc nepřemýšlela. Vždyť ho znám jenom chvilku." Na tváři se mi objeví lišácký úsměv. "Ale za povyražení by stál, ne?" Šplouchnu na ni se smíchem trochu vody.

Když vidím, jak na sebe Tindra obléká rudé šaty, vylézám akorát z kádě s horkou vodou. "Moc ti sluší, kdybych byla muž, tak se asi neudržím." Z hrdla se mi vychází upřímný smích. To už si navzájem češeme vlasy. "Co myslíš, třeba tady večer narazíme na nějakýho pěknýho, mladýho, mmm..." Zavřu na malou chvilku oči. "Kdyby sis tady chtěla někoho vzít, dej mi vědět." Smích mě neopouští.

Svých špinavých věcí ani ničeho jiného jsem si už nevšimla a vše včetně zbraní nechala na našem pokoji.

Za několik málo okamžiků už se objevíme v hostinci. Vlasy mám stažené do drdolu. Šaty měsíční barvy prošívané stříbrnou nití, jemně vzorované, na ramínkách a končící těsně nad koleny. Není to příliš obvyklé, ale ano, jsou takto šité. A to je vlastně vše, mimo drobných stříbrných náušnicí a ve rtu svůj tradiční kroužek taktéž ze stříbra, jednoduchých bot, otevřených s prsty venku, které nad kotníky drží obyčejné kožené pásky, co na sobě mám.
Na krku a levé paži tak vyniklo výrazné tetování. Od spodu začíná hustým smrkovým lesem, nad kterým se tyčí pohoří, měsíc a hlava vlka cenící své tesáky. Je to doplněno také několika nápisy ze severských run.

Pohledem už hledám své druhy. Jako první uvidím Gallara s Darestienem. "Támhle jsou." Dobrá nálada mě dnes neopouší a ještě navíc, když vidím ty hody co mají na stole.
"Dám si tu vaši čtrnáctku pane hostinský." Pronesu když se na mě dostane řada. "Tak pánové, co podnikneme v Mare?" Pohledem do hostince zjistím, že už se začíná pěkne plnit.
 
Tindra - 21. února 2020 21:17
velanis93548216.jpg
Podívám se na Imoen, že mi skoro vypadnou oči z důlků. Ale pro tu srandu jí dám ruku kolem ramen...
Když vidím, jak děvče mění barvu z rudé na bílou, začnu se smát a hned jí uklidním:" Ó, nene. Pokoj společný, ale postel i káď pro každou z nás zvlášť." Co je tohle za místo?! Dvě ženy spolu a jsou z toho celý paf.
Děvče na nás zírá a nemá se zřejmě k pohybu. "Pohni se, holka. Podívej se, jak vypadáme a to ještě před koupelí chceme stihnout nějaké nákupy." Vtisknu jí do ruky měďák. Snad jí to probere. "Pověz nám, kde by se tady dalo koupit něco pěkného," mrknu na ní. "A podej mi ten kus čistého hadru, co máte na sklenice." Otočím se na Imoen. " Jsem špinavá jak čuně. Zkusím to aspoň trochu otřít. Doufám, že peníze a ty obchodníky přesvědčí, že nejsem žádná lůza."

Na pokoji


Všechno jsem s Imoen stihly. Zahnat ženské rozmary, vykoupat se a i něco malého pojíst před večeří. Myslím, že naše koupel byla slyšet až dole v lokále. Nedalo mi to, abych se Imoen nezeptala na Darestiena.
Byl to úplně jiný pocit oblékat se do rudých šatů s krásným lemováním, splétat si vlasy do účesu, smát se společně s jinou ženou... Můj život nebyl osamělý, ale přátelství mi nebylo dopřáno. V mých kruzích "přátelství" mohlo skončit nožem mezi lopatky. A po těch mrtvých, odporných vrazích, magii a tajemství, tohle byla chvíle, kterou si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Ale dokázala bych takhle žít pořád? Koukla jsem se do malého zrcátka, které jsem si konečně dopřála. Schovala jsem si pod sukni měšec od Korgana, abych se o jeho náplň podělila v šenku s ostatními. Když mi suknice klesala k zemi, zachytil se kus látky o nůž, který mám přidělaný k lýtku. Musela jsem se začít usmívat. Podívala jsem se na Imoen, která se snažila upravit své šaty. Ne! Nedokázala. A naštěstí vím, že asi nejsem sama.

Šaty, které jsem si vybrala

 
Vypravěč - 21. února 2020 15:49
iko19316810987149223.jpg
Darestien, Gallar

Oba si sedáte k volnému stolu venku před hostincem. Skrze lipovou korunu prosvítají paprsky zapadajícího slunce a z nálevny k vám doléhá jemná vůně teplého sladu. Elfa sice tento pach nechává zcela chladným, zato jeho druhovi se začnou notně sbíhat sliny. Hospodský je tlustý vousáč se zbytky mastných vlasů, je nemožné si ho splést s jinými vesničany. Zrovna rychlým krokem vychází z krčmy s tvářemi rudými jako podzimní padavky. Zvednutými pažemi si jej k sobě přivoláte.

"Ah, další ozbrojení lidé, výborně," praví zadýchaně a otírá si spocené dlaně do zástěry. "Ty dámy uvnitř patří také k vám?" otáže se nervózně. Darestien se mírně vykloní přes Gallarovo rameno, aby ve dveřích zahlédnul Tindru a Imoen, obě otočené k němu zády. Mlčky kývne na znamení souhlasu.

"Inu, dovolte mi jen vlezlou otázečku. Platit máte jistě čím, že?" Jakmile si všimne naditých měšců u vašich pasů, spráskne rukama, až se ze stromu vznese poplašené hejno vrabců. "Začínám nosit na stůl! Pánové, budete královsky spokojeni! Pivko a vínečko se už nese, hned tu bude pečená šunčička, kančí plátky na česneku a nepřekonatelný dýňový chléb mojí paní. Jen se nechte překvapit." Vodopád jeho slov se jen těžko zastavuje, jen doufáte, že vám přinese i to, o co jste si řekli.

Pupkatý hostinský je tu velmi rychle. Nejprve položí na stůl dva džbány, jeden s vodou a druhý napěněný, jeho žena potom začne stavět před oba dva talíře s rozličným jídlem, které ani spolu nemáte šanci sníst. Snad se k vám brzy přidají ostatní, abyste se společně mohli řádně nasytit. Gallar chytne za rukáv hostinského a zopakuje otázku ohledně pána z Marštejna.

"Ah, pan Konrád z Marštejna by měl dnes osobně přijít do mého skromného podniku, nikdy si nenechá ujít čersvou várku mé černé čtrnáctky. A navíc když dnes mají hudci vystoupení. Bude muzika, pánové, a ne ledajaká! To budete koukat."
 
Vypravěč - 21. února 2020 13:19
iko19316810987149223.jpg
Imoen, Tindra

Hostinec bude určitě večer našlapaný k prasknutí, alespoň soudě podle množství stolů, lavic a židlí všude okolo. Nyní zde sedí jen pár místních, takže obsluha má na vás čas. Hospodský je tlustý vousáč se zbytky mastných vlasů, ale jakmile vás spatřil v lokále, tvář se mu rozsvítila radostí.

"No ne, jaké dvě krásné rusalky to les vyplivnul? Ale... račte prominout, ctěné dámy. Vítejte v mém podniku, jsem Ruk Halftan, majitel a výčepní u Bronzového hroznu."

Zatímco si rychle otírá dlaně do zástěry, máte možnost si prohlédnout jeho lokál. Mezi několika nosnými trámy jsou velké i menší stoly, některé otevřené všem stranám, jiné se krčí u stěn a ve stínech. U vzdálenější stěny je cosi jako nevelké pódium, ze kterého je vidět do celé místnosti. Výčep je celý obestavěný soudky s pivem a tvrdším alkoholem. Za otevřeným průchodem do kuchyně a skladu je vidět na hácích mnoho masa, nádobí a velká pec, na které nyní stojí kotel s čímsi voňavým a bublajícím.

"Teda dámy, takovéhle přání mi tu hodté běžně nesdělují," řekne hostinský, který zničehonic zrudnul jako rak. "Radši vás... hej, Eliško, pojď sem za hosty, já musím... no šup!" Chlapíka vystřídá mladá hubená dívka se slámovými vlasy, může jít být nanejvýš patnáct let. Hostinský urychleně vyjde na dvůr, aniž by svůj odchod vysvětlil, takže jste museli dívce svou prosbu zopakovat. Kupodivu i ona se celá začervená a tiše praví:

"Zajisté, paní válečnice, dáme vám společný pokoj a i káď... a nikdo vás nebude při ničem rušit, pokud tedy nechcete, abych přišla... a byla vám k službám."

Tázavě se na sebe podíváte a dojde vám, jak vaše objednávka musela vyznít.
 
Vypravěč - 21. února 2020 13:10
iko19316810987149223.jpg
Tobin

Bezstarostně se procházíš po rynku a nasloucháš hlaholu kolem sebe. Trhovci se ještě před západem slunce snaží narychlo prodat tovar, který zítra už nebude dobrý, takže pečivo a včerejší polévky mají zlevněné. Zatímco si pochutnáváš na velmi chutném medovém koláči, sleduješ kovářského učně, jak ti ručním brouskem spravuje ostří. I když v jeho rukou není taková zručnost jako v kovářových, jsi s výsledkem spokojen a necháváš mu meďák, o který si chlapec řekl.

Tvé další kroky míří k místnímu písaři, který spravuje i cosi, co se dá s přimhouřenýma očima nazvat knihovnou. Shrbený muž zvedne zrak od stolu, na němž leží jakýsi tlustý fascikl a zamžourá na tebe. "Zdravím, zdravím." Očividně je překvapen tvým zjevem víc, než že k němu nekdo přišel na návštěvu. Dokonce i vstal od knihy a přešel šouravým krokem až k tobě. "Jak posloužím, malý pane?"

 
Gallar - 20. února 2020 18:47
gallar5022.jpg
"Tak", přikývnu, když mne Darestien opraví, a tázavě se podívám na hostinského.
 
Darestien - 20. února 2020 00:49
dcfa6019222107104db2b70fab4febb46950.jpg
Během noci to trochu přeženu s pitím a zaletím do kobylince... "no do háje, to se snad může stát jen mě" zabrblám si pod vousy a poté, co si kalhoty otřu a poté "vyperu" v nedaleké říčce, vrátím se do tábora a nechám je uschnout u ohně, poté se zabalím do deky a usnu.

Po cestě pokračujeme s Gallarem stejně jako předtímv předvoji, když je potřeba táhnout vozy, tak také přidám ruku k dílu a společně po dlouhé cestě konečně vidíme před sebou Mare.

"Čekal jsem to trošku noblesnější z toho, co po cestě všichni říkali" utrousím směrem ke Gallarovi.

Mare



Když dorazíme do osady, rozlížím se po okolí a zkoumám jak na tom jsou zdejší lidé. Korgan pak spustí vděčné řeči a vidím, že hozený měšec zrovna nebude nejprázdnější. Tobin kontrakt za nás podepsal a tak jsem si konečně hlasitě oddechl, že tohle už máme za sebou. I když nakonec Korgan nebyl takový opruz jak se nejdřív zdálo.

Poté, co se domluvíme s ostatními a rozejdeme se, chvíli zamyšleně stojím a pak se rychlím krokem vyjdu směrem k Hroznu, vidím jak zrovna Gallar vychází na dvorek. Dojdu k hostinskému a objednám si také něco k jídlu a pivo. Nemůžu však přeslechnout o čem se moje společnice bavili a tak dodám "jen do toho dámy, skål" zasměju se a pokynu k nim korbelem piva, který mi zrovna hostinský přihrál. "Doufám, že jsem to vyslovil správně, tohle říkáte při přípitcích na severu, že Imoen?"
Poté vyjdu na dvorek za Gallarem a společně s ním počkám na hostinského. Když padne Gallarova otázka, opravím svého společníka.

"... mohli bychom se s panem z Marštejna setkat? Máme znepokojivé zprávy, na které je potřeba ho aspoň upozornit."

řeknu trošku ustaraně hostinskému a poté čekám na jeho odpověď. Bylo by nejlepší, kdybychom za ním nešli všichni, celá naše skupina by mohla zapůsobit jinak než bychom vlastně chtěli.
 
Tindra - 19. února 2020 19:47
velanis93548216.jpg
"Určitě, Imoen. Užijeme si trochu té holčičí zábavy," uchichtnu se. Už dlouho jsem se necítila tak dobře. Potřebujeme si odpočinout. Nepochybuji, že Gallarovi to nedá a navštíví pána z Marštejna. Pokud nebude moc hrr, přidám se k němu. Ale rozhodně tam nehodlám jít jako šmudla.
"Tak, pane hostinský, uvěďte nás do kádě!" Zavěsím se do Imoen a těším se, co nám dnešní den přinese.
 
Gallar - 18. února 2020 20:37
gallar5022.jpg
Spolu s ostatními se rozloučím s Korganem.

"Dobře, večer u Hroznu, rozdělíme se tam," kývnu na Tindřino rozhodnutí.

Bronzový hrozen je teď i mým cílem - přidám do kroku a doženu Tindru s Imoen. Jakmile si bojovnice objednají lázeň, pokusím se i já dojednat pokoj pro sebe a dva přátele, kteří se k nám připojí později (nepochybuji, že Tobin a Darestien se večer objeví, opijí a budou rádi, že mají kde složit hlavu). V měšci mám zálohu od Korgana, jejíž část by výdaje měla bohatě pokrýt.

"Dobrý muži, dones mi prosím na dvůr džbán chladné vody a něco k snědku, nejsem vybíravý," dodám a pak se přesunu na dvorek, usadím se na zápraží a pustím se do údržby a kontroly vybavení. U kádě se opláchnu, jak jen to jde, a jakmile mi hospodský přinese jídlo, zkusím se ho poptat na pána z Marštejna.

"Díky za jídlo a přístřeší," ukloním se. "Potřeboval bych poradit a ty jistě víš, co a jak tady v Mare. Kdo vlastně vládne na Marštejně? Mohl bych se s panem z Marštejna setkat?"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12407398223877 sekund

na začátek stránky