Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Na hraně osudu

Příspěvků: 8


Hraje se Denně  Vypravěč Adria de la Noche je offlineAdria de la Noche
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Adriana Divoká je offline, naposledy online byla 21. února 2020 20:56Adriana Divoká
 Postava Dominik Režnar je offline, naposledy online byla 23. února 2020 17:04Dominik Režnar
 
Bimba - 18. února 2020 11:09
800832774060.jpg
Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovedete jeskyni ke zdárnému konci.
Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno.

Za sebe i celý A-tým, přeji upřímnou soustrast.

Bimba

 
Adriana Divoká - 17. února 2020 18:01
0018416.jpg
Zatím nerušit, úmrtí v rodině, není teď úplně nálada na Andor.
 
Bimba - 10. února 2020 13:08
800832774060.jpg
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.
 
Dominik Režnar - 19. října 2019 23:57
sergiokopia2670.jpg

Jsem fakt tak blbej? ANO!



Někde v oblasti Oder
6. září 2019, pozdní odpoledne



Většina lidí když potřebuje vypnout si pustí televizi a otevře pivko. Popřípadě pustí hudbu a leží na posteli nebo se začtou do knihy. Já ne. Na mě to je moc.... nudné. Já radši vyrazím ven. Ne pěšky, to dělají podivíni. Já nasednu na svého ocelového oře. Řev jeho motoru mě vždy prostě uklidní a přivede do stavu uvolnění, kdy si člověk může srovnat myšlenky. Nebo prostě jen vypnout a jet kam cesty vedou.

Slunce pomalu zapadalo, den se chýlil ke konci. Já někde na cestě lesem kdesi u Oder. Kde přesně? Netuším. Zastavil jsem na menším odpočívadle u cesty a vypl motor. Zavládlo ticho smíšené se zvuky lesa. Slezl jsem z motorky a došel ke křoví kousek od cesty. Inu...můžeš být tvrdej jak chceš, ale když příroda zavelí tak prostě musíš. Vytáhl jsem svou chloubu z kalhot a zvedl si obličejový chránič helmy. V kapse jsem nahmatal krabičku cigaret. Zrovna když jsem sjel očima na krabičku v mé ruce, zpozorněl jsem. Z keře na mě něco koukalo. Dvě obrovské žlutohnědé oči na mě hledí. Dost ve mě hrklo. To jsem opravdu nečekal, že si zrovna vyberu keř, kde se něco schovává. Pomalu jsem schoval krabičku a pak i svůj úd, abych o něj náhodou nepřišel. Už jsem chtěl pomalu couvat od toho pryč, ale tvoreček se rozhodl, že mě předběhne a vyleze první. K mému překvapení to byla liška a hned se o mě začala otírat jako kočka. Napadlo mě jí odkopnout, ale tím bych ji asi tak akorát nasral a riskoval pokousání. Takhle můžu třeba v klidu odejít. Liška najednou odskočila, znovu se na mě podívala a...štěkla? Proč sakra vypadá jak pes, co chce, abych šel za ním? Chvíli jsem váhal jestli nejít k motorce a jet prostě dál... ale... něco...nějaká moje vnitřní a asi i ta dementní část mého já se rozhodla jít za liškou. "Výborně debile. Jdeš do lesa veden liškou. Znásilní tě medvěd..."zamumlal jsem si pro sebe a konečně si zapálil cigaretu.
 
Crista Fortuna - 15. září 2019 22:02
kk3355.jpg

Obyčejná odpolední projížďka anebo...

Někde v oblasti Oder
6. září 2019, pozdní odpoledne


Tvůj život byl vážně dobrý, nemohl sis na něj stěžovat. Byl jsi hezoun, takže o zájem mladým dam jsi nikdy nouzi neměl; našel sis práci, která byla zároveň Tvou zálibou, což se nejednomu poštěstí a peníze také nebyly tak úplně nejhorší. O co by někdo jako Ty, statný mladík na začátku života, měl v této životní etapě stát? A přesto jsi měl pocit, že Ti v životě něco schází. Že bys občas chtěl být někým jiným, snad i někde jinde a zkusit si žít životem někoho druhého. Tuto možnost bys snad měl jako svědek vraždy v ochraně svědků, což ale bylo typické spíše pro Ameriku. V naší republice se toho nedalo docílit příliš… legálními možnosti. Ne, že by Tě to nějak rmoutilo stát na hraně zákona, ale tolik trablů za nový život nestojí, když ten starý není tak špatný.

Byl krásný nedělní podvečer pozdního léta. Ve vzduchu voněl poslední příslib krásných dní, byť vítr byl silnější než by bylo potřeba. Jel ses projet na své oblíbené motorce, byť cíl cesty jsi vlastně neměl. Moc na tom nezáleželo, zdali se dáš na křižovatce doprava, doleva anebo pojedeš rovně. Vždycky se někudy vrátíš domů, kde mazlíka uložíš k nočnímu spánku.

Občas někde zastavíš, aby sis odskočil, občerstvil se anebo si dal obyčejné cigáro. A pak naskočíš a jedeš dál. Stejně tak tomu bylo i dnes. Příroda volala, potřeboval sis odskočit a nejlepším místem k tomuto úkonu byl les. Nebyl sis příliš jistý, kde přesně jsi zastavil, snad kousek od Oder, možná někde mezi Vrážným a Klokočovem. Lesní cesta přímo volala k tomu, abys na ni zastavil a vykonal, oč Tě tělo žádalo. Vypnul jsi motor, rozepnul sis kalhoty a celé tělo TI zalil příjemný pocit uvolnění a prázdnoty. Ne vždy musí být prázdno stresující.

Zlehka jsi přežvýkl, zatímco Tvé tělo mělo chuť na další dávku nikotinu, když ses zahleděl do houští a spatřils dvě žlutohnědé oči se svislými zornicemi, jak na Tebe hledí bez ostychu či bázně.
Obrázek
Malé rezavé tělíčko bylo skryto v zeleném listí, i čumáček byl téměř schován. Jen ty oči, zírající na Tebe do doby než jsi svou chloubu schoval zpět do kalhot, aby vzápětí vyskočila až k Tvým nohám a jako mazlivá kočka se o ně otřela. Bylo to divné chování, první, co Tě napadlo bylo kopnout do toho divokého zvířete a zahnat ho pryč. Jedna z možností nezvyklé plachosti mohlo být onemocnění vzteklinou. Liška na Tebe znovu pohlédla vzhůru, a poté elegantně odskočila a vydala se někam hlouběji do lesa. Za chvíli se otočila a hlasitě štěkla jakoby Tě snad vyzývala k tomu, abys ji následoval. Probudila v Tobě zvědavost. Tohle nebylo tradiční chování lesní zvěře, nebyla agresivní, avšak nebyla ani plachá. Někam Tě vedla, ale zrovna příliš sis to připouštět nechtěl, že váháš nad tím, zdali půjdeš za rezavou divoženkou nebo nasedneš na svého železného oře a prostě pojedeš dál. Rozhlédl ses na obě strany, ale nikoho dalšího jsi neviděl. Člověka či jiného tvora. Pokrčils rameny a klidně ses rozešel. Však co, přece to nikdo neuvidí.
 
Crista Fortuna - 14. srpna 2019 22:33
kk3355.jpg
Lidé mají napsán svůj osud již dopředu, postupují po cestě pisatele, který napsal život daného jedince už před narozením a člověk se s malými odchylkami své životní pouti drží. Co se ale stane, když se dostanete na hranu svého osudu? A nejen toho svého... neovlivníte jen svůj život, ovlivníte i život těch dalších. Může to být problém? Snad. Anebo jste nikdy neslyšeli o efektu motýlích křídel?
 
 
1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12922787666321 sekund

na začátek stránky