Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Myší Hlídka

Příspěvků: 23


Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Darzamat je offlineDarzamat
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jeremiáš je offline, naposledy online byla 16. listopadu 2019 22:23Jeremiáš
 Postava Larisa je offline, naposledy online byla 16. listopadu 2019 23:56Larisa
 Postava Cedřek je offline, naposledy online byla 17. listopadu 2019 0:45Cedřek
 Postava Zora je offline, naposledy online byla 17. listopadu 2019 0:31Zora
 
Cedřek - 16. listopadu 2019 21:32
0ff323b3419d744c170af01d1f74c1b84098.jpg

Jaro 1153


Cedřek si povzdechl. Na to, co následovalo po jeho ranním fiasku, nevzpomínal rád.
„Měli jsme jít zkontrolovat pachovou hranici a případně ji obnovit, ale nedošli jsme dál než do Břečťanové Dolinky. Bylo to v období sklizně, takže všude vládl chaos. Všichni byli nervózní, protože měli pocit, že je tlačí čas. V nastalé situaci se zjistilo, že někdo ukradl část zásob. Přišli jsme do Dolinky právě ve chvíli, kdy začínala situace gradovat a začínala padat první obvinění. Bylo to o rozhodnutí, co dál: jestli pokračovat dál a doufat, že si to vyřídí mezi sebou, nebo zůstaneme za cenu nesplnění úkolu a pokusíme se situaci uklidnit.
Nakonec jsme raději zůstali. Velitel vyslal z vesnice jednoho z jejich poslů do Hůrky, aby obeznámil Hlídku se situací, a než dorazí posily, snažil se zjistit, co se stalo. Problémem bylo, že zmizelé zásoby byly jen poslední tečkou v nekonečné řadě omylů a nedorozumění, takže se Dolinka měnila ve vroucí kotel. Na pokračování sklizně se zapomnělo a veškerou energii všichni vynakládali, aby obvinili toho druhého ze starých křivd.
Nic se nezměnilo ani po příchodu posil. Chvílemi jsme museli znesvářené strany oddělovat vlastními těly, aby se na sebe nevrhli. Sotva jsme je dokázali přesvědčit, aby vyčlenili myši a překontrolovali zásoby, všechno přepočítali a zkontrolovali zápisy. Trvalo to víc jak týden, než se přišlo na to, že celá krádež byla jen pouhým nedorozuměním.
Myšák, který měl na starost zapisování zásob, díky únavě udělal chybu. Od ní se pak odvíjelo všechno ostatní. Chudák byl málem zlynčován rozzuřeným davem, ale i když chyboval, měl pro to pádný důvod. Byl v té době nemocný. Snažil se pracovat do poslední chvíle, protože mu hrdost nedovolila si připustit, že se necítí dobře. Odnesl to vysokou horečkou a mrákotami, takže většinu následků jeho chyby problouznil v horečkách. Když se probudil a velitel ho vyslechl, už se skládačka snadno doplnila.
Bohužel, obvinění, která v rozzuření padla, už nešlo vzít zpátky. Když jsme odcházeli pokračovat v úkolu, atmosféra byla stále napjatá. O pár týdnů později, když jsme se vraceli, zjistili jsme, že je ten myšák pryč. Zbytek Dolinky ho začal šikanovat, tak se sebral a odešel. Nic ho tam nedrželo a bohužel nikomu nechyběl.
Bylo mi ho líto a cítil jsem se do určité míry vinen, že jsem mohl něco udělat, aby to takhle nedopadlo, ale došlo mi, že neovlivním osud všech. Narazil jsem na něj později ve Starém Krásnově, když jsme doručovali poštu do Mrazovce. Pod jiným jménem tam pracoval jako vedoucí knihovny a vypadal spokojeněji než jako pouhý zapisovač.“


 
Zora - 11. listopadu 2019 16:48
mousemuss6788.jpg
Veselá

Úkryt najdeme bez potíží a když se vevnitř rozdělá oheň, je tu dokonce útulno. Posadím se co nejblíže k teplým plamenům a natáhnu pacičky. Dnešek byl… náročný. Chladný. Ale svým způsobem hezký. Můj první den coby opravdové hlídkařky. Zabalím se víc do deky a skryju v ní potměšilý úsměv. Když zaslechnu svoje jméno, napřímím se, zastřihám oušky a rychle přikývnu na pokyny velitele, co se týče hlídek. Opatrnosti není nikdy nazbyt… ani když nejsme Hůrce zrovna daleko. Obzvláště teď po zimě.

„Byl to dobrý den a zítřek bude snad ještě lepší,“ odpovím veliteli nadějně a tentokrát se nezakoktám. V teple u ohně, zatímco poslouchám příběhům Jeremiáše a Cedřka, si vlastně připadám vážně hezky. Uvolněně. Bez strachu. Dokonce se tiše zasměji nad jejich příhodám. „Jaké byly vaše první úkoly?“ zeptám se zvědavě a jedna věc je jasná: rozhodně to není má poslední otázka.
 
Cedřek - 06. listopadu 2019 20:51
0ff323b3419d744c170af01d1f74c1b84098.jpg

Jaro 1153


Bylo dobře, že se jim podařilo tuhle noru najít. Neměl v úmyslu si přisvojovat zásluhy, to vůbec. Koneckonců, bylo to v zájmu jich všech, aby přečkali noc někde v bezpečí.
Tou statečnou, která prohlédne potenciální úkryt, byla nakonec Larisa. Opatrně nahlédla dovnitř, zatímco ji Cedřek napjatě pozoroval. Co kdyby se přece jen mýlil a vyrušili nějakého spáče? Nakonec se však Cedřkovy obavy ukázaly jako liché. Viditelně si oddechl a jal se sbírat dřevo na oheň.
Chvíli to trvalo, než přiměli navlhlé dřevo ke spolupráci, ale nakonec plameny vzplály. Umístili oheň na okraj nory. Možná byl Cedřek trochu paranoidní, ale porozhlédl se po něčem, co by přece jen pro jistotu plameny skrylo před nevítanými pohledy zvenčí. Nemohli tušit, kdo nebo co je pozoruje a nakolik je to přátelské. Jistota je jistota. Nakonec použil větev. Nastavil ji tak, aby je zvenčí schovávala a zároveň ji nezapálily odlétající jiskry.
„Ano, veliteli,“ kývl Cedřek na srozuměnou, když byly rozdány hlídky. Pohodlně se usadil, položil hůl vedle sebe a natáhl si tlapky k ohni.
„Jak bych mohl zapomenout,“ zacukaly mu vousky potlačovaným úšklebkem. V hlase neměl ironii, bylo to jen konstatování. „V tu noc jsem nemohl spát, jak jsem se těšil. Já, který byl schopný usnout, kam jsem lehl a kdy jsem lehl. Zíral jsem do stropu a snažil jsem se zabrat. Nakonec se mi to podařilo, ale bylo to později, než jsem předpokládal. Samozřejmě, že jsem zaspal. Probudil jsem se v okamžiku, kdy mě naštvaný velitel tahal z postele a častoval mě jmény, která jsem do té chvíle ani neslyšel.“ Na chvíli se odmlčel a zaváhal. Polkl. To, co se chystal říct, bylo hodně těžké. Sotva kdy přiznával jakoukoli slabost, aby nebyl přítěží. Ale… Možná pro jednou neuškodí, když něco takového vysloví. „Pekelně jsem se styděl. Měl jsem pocit, jako bych tím zaspáním spáchal hrozný zločin a tím zklamal nejen velitele, ale i celou Hlídku. Tlapky se mi klepaly ještě celé hodiny poté, co jsme opustili Hůrku, a několik dní jsem se budil s hrůzou, že jsem zaspal.“ Cedřek pokýval hlavou.


 
Jeremiáš - 04. listopadu 2019 14:33
my_i37556983.jpg
V úkrytu

Byl jsem rád, že Zorka je v pořádku. Trošku se bojím, že by mi řekla že je v pořádku i kdyby nebyla. Je to její první pořádná Hlídkařská mise a určitě nechce vypadat jako slabá. Myslím, že to tak má každý Hlídkař na své první výpravě. Cedřek objevil nějaké místo, kde by se dalo přenocovat. Čichal jsem a snažil se nasát vzdcuh, jestli tady v okolí pro nás není nějaké nebezpečí, ale po průzkumu nory a okolí jsme zjistili, že pro tuhle chvíli je všechno v pořádku. Trošku jsem si oddechl, protože po dlouhé době jsou i Hlídkaři trošku otupělí i když jsou nabuzení. Nora to nebyla zrovna nejlepší, ale pro naše potřeby to bohatě stačilo. Rozdělali jsme oheň a umístili ho ke vchodu jeskyně, aby nás nezadusil kouř.

Pokud se na to Lariso cítíš, tak je první hlídka Tvoje. Moc se nevzdaluj od nory. Myslím, že jsme dost blízko Hůrky, aby zde nebylo žádné nebezpečí, ale měl čenich a oči na stopkách. Když jsme tak hezky začali, druhou hlídku má Cedřek, třetí já a poslední Zora.

Všechny jsem je přejel pohledem, abych se ujistil, že rozumí. Druhé a třetí hlídka jsou nejhorší a proto jsem je svěřil sobě a Cedřekovi. Těm nejzkušenějším. Opřel jsem kladivo vedle sebe a zabalil se do svého pláště.

Tak první den Hlídky máš za sebou Zoro. Snad byl takový jaký sis představovala. Já už si skoro svůj první den nepamatuju. Kromě toho, že mě tenkrát strašně sjeli, protože jsem si zapomněl tenkrát ještě meč v kasárnách a uvědomil jsem si to velký kus od Hůrky. Můj velitel nebyl vůbec nadšený. Ty si Cedřeku pamatuješ první den?

Vousky se mi cukají, při té myšlence, která je teď úsměvná, ale tenkrát opravdu nebyla.
 
Larisa - 31. října 2019 19:35
myska3393.jpg
V úkrytu

Opatrně nahlédnu do nory, kterou Cedřek našel, a začenichám. Bylo by nepříjemné vyrušit nějaké zvíře ze spánku, nebo snad někomu vpadnou do jeho obydlí. Vypadá to však, že tady skutečně nikdo nežije, a můžeme tedy bez problémů přenocovat. Nora sice není z nejhezčích, ale svému účelu jistě poslouží.
Stačí rozdělat oheň a hned je úkryt o něco útulnější.

Ohřívám si zkřehlé tlapky nad plameny a užívám si, jak se mi do nich vrací cit.
"Vezmu si první hlídku, veliteli."
Opět se hlásím jako první dobrovolník. Stačí mi jen chvíli se ohřát a jsem připravená vyrazit. Po dlouhé zimě, poprvé venku, není divu že nevydržím chvíli sedět na jednom místě.
 
Vypravěč - 22. října 2019 08:48
vypra17866.jpg

V úkrytu



Jak řekl Cedřek. Ve svahu je vhodná dutina, kterou odkrylo jarní tání. Posunul se velký kámen a pod ním se dá schovat. Není to zrovna hezká nora, ale na to aby se vytopila a vám tak bylo o něco lépe stačí. Rozděláte ohýnek a zaženete chlad, který se dostal do vašich kožichů.
Jste tam všichni svorně pospolu. Jeden vedle druhého. Hlídkaři na cestě tak jak je tomu již od nepaměti. Někteří z vás takových nocí zažili bezpočet, pro jiné to ještě stále může trochu vonět novotou. Ještě máte čas než bude potřeba jít spát, možná je právě teď vhodná doba na to vyprávět nějaký příběh. Kdo se toho ujme? Kdo má výmluvný jazýček a zásobu historek a legend u tlapky? Nebo chcete využít příležitosti k něčemu jinému? Něco vyrábět, hledat, zkoumat? Je to jenom na vás.
 
Zora - 20. října 2019 12:52
mousemuss6788.jpg
Statečná

Opatrně následuji Larisu a občas se ohlédnu i ke starším hlídkařům. Není to zrovna nejpříjemnější cesta, ale to nevadí. Přelézt, vylézt, oblézt – to není zase takový problém a vlastně se nám chvílemi naskytuje docela pěkný výhled. Lepší pomalu a jistě, než se bezhlavě vrhat vstříc nebezpečí. Nebo skončit někde pod ledem. S každou uplynulou hodinou se ale ochlazuje a s blížící se nocí je jasné, že se to bude jenom zhoršovat. Přitáhnu k sobě pláštík a statečně pokračuji dál.

Když na mě velitel promluví, málem polekaně poskočím. Zamrkám a srovnám s ním krok. Ocásek mi nejistě škubne, ale já začínám přikyvovat ještě před tím, než stačí dopovědět svou otázku.

„V-v-všechno v pořádku, veliteli!“

Když velitel zavelí k hledání úkrytu, rozhlédnu se. Zdá se, že Larisa s Cedřkem se tohoto úkolu už chopili a, i když mám stále oči na stopkách, soustředím se raději na hledání a sbírání vhodných větviček pro rozdělání ohně. Občas tak poodběhnu dál od skupiny, ale přesto se jim snažím držet dostatečně blízko.
 
Cedřek - 20. října 2019 11:36
0ff323b3419d744c170af01d1f74c1b84098.jpg

Jaro 1153

půl dne cesty od Hůrky


„Rozkaz, veliteli.“
Cedřek pookřál. Bedlivě se rozhlížel kolem a zároveň po očku sledoval skupinu před sebou. V jeden okamžik, když se Jeremiáš přiblížil k Oušku, napjal se a vyčkával, jestli nebude zapotřebí zásah. Nakonec nebylo. Všichni se v rámci vlastních mezí a možností drželi.
Teplota začala pozvolna klesat a Cedřkovi se z tlamičky začala hrnout pára. Toužebně začal vzpomínat na maminčinu deku, kterou nechal v Hůrce. Takové mistrovské dílo by měl mít každý Hlídkař. Zvlášť Zorku by určitě potěšilo.
V mysli se mu urodil malý nesmělý plán na příští měsíce.
To by mohlo jít.
Jeremiáš zavelel k hledání tábora. Cedřek jen přikývl a začal se rozhlížet. Chtělo by to nějaké závětrné místo, nejlépe opuštěnou noru nebo díru. V příštím okamžiku se mu zdálo, že něco vhodného zahlédl.
„Veliteli, támhle.“ Ve svahu tam zahlédl díru, která, když ji ještě zakryjí větvemi a listím, by mohla poskytnout na noc dobrý úkryt.


 
Larisa - 19. října 2019 12:41
myska3393.jpg
Hledání tábořiště

Mimo cestu je terén opravdu náročný. Jsem sice po zimě plná energie, ale já musím po nějaké chvíli trochu zpomalit, abych šetřila síly. Stále ale postupuji kus před naší skupinkou, abych byla případně schopná zaznamenat blížící se nebezpečí. Kromě toho, že bychom mohli zapadnout do sněhu, nám však nic nehrozí. Pokud jsou poblíž nějací predátoři, nevšimli si nás.

Jak slunce začne klesat k západu, začnu být trochu posmutnělá. Doufala jsem, že se dostaneme mnohem dál, pravděpodobně hnaná touhou, dostat se co nejrychleji do Břečťanové dolinky, a zase vidět maminku.
S napětím očekávám další rozkazy. Pravděpodobně bychom mohli v cestě pokračovat i přes noc, ale velitel opět zvolí to, co je pro skupinu bezpečnější.

Pokračuji tedy dál, a rozhlížím se kolem po vhodném úkrytu na přenocování. Přeci jen, nikdo z nás nechce, aby mu přes noc umrzly uši.
 
Jeremiáš - 19. října 2019 08:59
my_i37556983.jpg
Jdeme zkratkou!

Larisa se svých povinností průzkumníka ujala s nevšední vervou. Je vidět, že zima a nutnost být zavřený v Pevnosti všichni neseme stejně. Larisa přehupkala dopředu a já jsem se otočil na Cedřeka.

Ano. Jdi poslední a hlídej nám ocasy. Nerad bych, aby nám je někdo odkousnul, protože dost nehlídáme.

Mrknu na svého staršího hlídkaře a vím, že nám zezadu nic nehrozí. Cedřek ať má jakýkoliv problém, tak bere své povinnosti velmi vážně a proto si ho velmi cením. Znám Hlídkaře, kteří takoví nejsou a to pro jejich druhy není dobré. Pár hlídek už na to doplatilo. Já jsem svým lidem stoprocentně věřil. Cesta, kterou jsem vybral nebyla zrovna příjemná. Já jsem to věděl, že nebude ale to je břímě velení. Vybírat mezi dvěma zly. Když vyberete jedno, vždycky se ptáte, jestli to první by nebylo lepší, ale na to už je pozdě a ani to není správné. Akorát by si z toho jeden ukousal vlastní ocas. Což já rozhodně dělat nehodlám. Larisa nás vede poměrně neohroženě a tak já můžu po cestě hlídat po očku Zoru. Naše Ouško se celkem drželo.

Zoro je všechno v pořádku? Nejsi moc unavená?

Nevěřím, že mi řekne něco negativního, ale hlídám její reakce a sleduji pohyby. Z toho se dá vykoukat opravdu hodně. Z tlamy mi vychází pára a já vím, že brzo bude tma. Je dost reálné, že v noci bude dost světla na to, aby jsme pokračovali, ale já jsem nechtěl ohrožovat Hlídku tím, že by jsme někde v noci zapadli a o někoho přišli.

Tak jo. Pro dnešek to stačí. Hlídko najdeme si místo k přenocování a ráno za úsvitu vyrazíme dál. Najděte místo k přenocování, najdeme dřevo na oheň a odpočineme si. Bylo to náročná cesta.

Moje rozkazy jsou stručné, ale poměrně jasné. Nemusíme se uhnízdit rovnou tady, ale i kousek dál, pokud najdeme nějaký vhodný převis, zákrutu ve stromu nebo dutinku, tak bereme vše. Aspoň něco co nás zakryje před větrem a počasím.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.080825090408325 sekund

na začátek stránky