Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Magie Uvnitř - Válka Mágů

Příspěvků: 638


Hraje se Jindy  Vypravěč Beregon je offlineBeregon
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Aida Nieminen je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 12:08Aida Nieminen
 Postava Oren Daltiez je offline, naposledy online byla 16. ledna 2021 20:54Oren Daltiez
 Postava Elizabeth Thube je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 19:50Elizabeth Thube
 Postava Sebastian Johan Gruber je offline, naposledy online byla 20. ledna 2021 0:02Sebastian Johan Gruber
 Postava Gabriel Eriosi je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 2:11Gabriel Eriosi
 Postava Magnolie Eriosi je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 23:48Magnolie Eriosi
 Postava Temnota je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 19:50Temnota
 Postava Susan Eriosi je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 22:27Susan Eriosi
 Postava Minasli Daltiez je offline, naposledy online byla 22. ledna 2021 0:06Minasli Daltiez
 Postava Isabelle Ambrose je offline, naposledy online byla 14. ledna 2021 3:03Isabelle Ambrose
 Postava Grim Reaper je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 22:42Grim Reaper
 Postava Alistair Madrian je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 19:50Alistair Madrian
 Postava Michael Eriosi je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 23:16Michael Eriosi
 Postava David Elley je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 22:42David Elley
 Postava Světlo i tma je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 23:48Světlo i tma
 Postava Světlo je offline, naposledy online byla 22. ledna 2021 0:06Světlo
 Postava Alexander Emorn je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 22:33Alexander Emorn
 Postava Atlantis Daltiez je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 12:01Atlantis Daltiez
 Postava Sebastian Gruber je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 18:00Sebastian Gruber
 Postava Sinarda Safireli je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 23:48Sinarda Safireli
 Postava Caleb Widogast je offline, naposledy online byla 16. prosince 2020 0:51Caleb Widogast
 Postava Blake Reid je offline, naposledy online byla 21. ledna 2021 12:01Blake Reid
 
Michael Eriosi - 19. ledna 2021 22:51
9a31d217f368f37a9e5ad38d489287164288162.png
V Kokonu

Er...někde

Blake, Oren, Valeb, Ehm....Susan a můj kámoš Alistair

Měl jsem o svých dovednostech lepší mínění. Myslím tím, s prohráváním, ani umíráním nemám moc problém, ale rád bych si před tím dopřál alespoň epický boj a ne jen paralýza a mdloby. To je skoro až trapné.

Probudím se v kokonu. Je až překvapivě tuhý.
"Ale ne, to znamená, že tu budou pavouci, nebo nějaký hmyz."
Pomyslím si nešťastně. Začnu se samozřejmě vrtět a pokoušet se o útěk. Po chvíli usilovného zápasu se mi podaří protrhnout pravou rukou kokon. Neváhám a nad prstem pravačky se mi objeví malá kapka vody, která se po chvíli zvětší. Namířím prst proti kokonu. Z kapky vytryskne tenký vodní paprsek, kterým se z kokonu prořežu. Jelikož visím hlavou dolů, sletím jak hruška. V pádu tedy udělám elegantní salto, aby se neřeklo, že jsem nemotora. Musím si držet nějakou reputací, víte jak. Susanina pomoc tak není potřeba. Ale je od mé sestry milé, že takto zareagovala, třeba není úplně ztracený případ.
"...hlavně bychom měli odsud zmizet dřív než se objeví majitel tohoto útulného místa."
Dořekne Susan. V tu chvíli si všimnu pavoučího démona, kterého zřejmě přítomnost všech těch šťavnatých lidiček v jeho doupěti zaujala.
"Pozdě."
Odvětím sestře a ukážu na pavoučího démona. Kolem mě se ihned vytvoří několik vodních kruhů, jako obrana proti případnému útoku. Zárověn z pravačky vystřelím stejné kouzlo, které jsem použil na vysvobození se z kokonu. Tedy tenky pramen vody, ale pod mohutným tlakem a rychlostí, že přeřízne i ten nejtvrdší materiál. V našem světě by to stačilo, ale tady? kdo ví? Při troše štěstí tu bestii přeříznu vejpůl, než stačí napáchat na mých spolužácích nějakou škodu.
 
Sebastian Gruber - 19. ledna 2021 13:18
sebastian59879659.jpg
Nádvoří - Isabella

Dobrá, takže situace jde rychle do kopru. Démoni změní podobu. Siluety vlků se vyplní a za chvíli jsou zde v celé své hrozivé kráse. Pár z nich svůj tvar ještě pozmění, což podle toho co jsem četl u démonů není nic neobvyklého. Za okamžik již máme viditelné, ale o dost strašlivější nepřátele. Potlačím pokušení zaklít a začnu připravovat ohnivou kouli. Než ji ale zformuji, všimnu si, že Isabella něco provádí a rázem silou své mysli ovlivní pár z démonů, mezi které já následně hodím ohnivou kouli.
Nedá mi to a trochu mě to ohromí. Ovlivnit démona magií mysli není jen tak něco, rozhodně je to víc než bych čekal od někoho jako je Isabella. Buď Magii Mysli trénovala už velmi dlouho nebo má velký přirozený talent. Zběžně si v hlavě projdu, co o ní a její rodině vím, což není moc. Isabella sama byla v podstatě politicky bezvýznamnou osobou, nebyla ani dědičkou a jejím osudem bylo být poslušnou manželkou nějakého nižšího šlechtice. Anebo mě, díky mé maceše. Navíc tu byly ty pomluvy, že s ní není něco v pořádku. A co se týče její rodiny, ve válce si dost počechrali pověst a ačkoliv patřili mezi mocné rody, byli z nich jedni z nejslabších a hlavně se jim nedalo věřit. Osobně jsem s nimi počítal maximálně jako s nepřáteli nebo s oportunistickými "spojenci". Ale když i někdo jako Isabella oplývá takovou silou, možná jsem je podcenil? Rozhodně to budu muset přehodnotit...
"No tak, na politikaření bude dost času potom, až se odsud dostaneš. Teď jde jen o to přežít." Odevšad se začnou linout démoni a mě je jasné, že je přilákala naše magie... teď je ale pozdě na to něco změnit, další démoni přijdou tak jako tak, magii už jednou ucítili. A najednou se otevřou dveře od skleníku za námi. Nevím, co je uvnitř, ale když po chvíli zjistím, že to nejsou žádní démoni, tak mi přijde jako dobrý nápad tam ustoupit.
"Isabello, běž k tomu skleníku, já je chvíli zdržím a poběžím za tebou!" zařvu, abych přehlušil zvuk plamenů a řev démonů. Poté uhasím zadní část ohnivého kruhu, aby mohla Isabella projít a z ohnivého kruhu vytvořím ohromnou ohnivou zeď, která rozpůlí celé nádvoří a oddělí nás od démonů... alespoň na nějakou chvíli. Poté běžím za Isabellou ke skleníku, snažím se nahlédnout dovnitř abych zjistil, jestli je tam bezpečno.
 
Světlo - 18. ledna 2021 22:25
a0e089e3cb2efd6cb553e9669ce98d0a_12053.jpg

Cirkus na nádvoří

Isabelle a Sebastian



Vypadá to, jako by se pro vás zastavil čas.
Stojíte na nádvoří, těkáte pohledem z bestie na démona a zase zpět a to se zdá, že dělají oni. Stojí a vyčkávají. Za jejich zády vidíte ploužit se k vám další. Nejsou stejní, prakticky by se dalo říct, že každý je originál. Vypadají, jako by jeden z nich zašel do zrcadlového bludiště na pouti, a ven vyšlo krom originálu i spousta odrazů. Vytáhlí, pokřivení, malí, širocí, s roztodivnými tvary, s několika končetinami nebo propletení navzájem, kývající, ztuhlí, nebo s tiky v některých končetinách.
Stojí v kruhu kolem vás a při letmém pohledu zjistíte, že jich je devět.
Devět nehybně stojících divných monster, ze kterých sálá divná těžká energie, která na vás působí jako černý oceán bez hladiny a tedy možnosti se nadechnout.
Ten zlověstný klid musí skončit a překvapivě jsou to dva démoni stojící poblíž Isabelle.
Jejich pohyb přiláká váš pohled. Oba démoni jako by přenesli svou rovnováhu z jedné nohy na druhou a vykročili směrem ... od vás?
Dřív, než si Isabelle uvědomí, že je to její práce, vystartuje Sebastian kouzlem a svou ohnivou kouli mrští na nejširší monstrum, které je kolem vás.
Démon jakoby pohltil kouli a dobré dvě vteřiny pohltilo ticho, že jste mohli slyšet váš vlastní tlukot srdce.
Následně démonem prostoupily ohnivé žíly a démon explodoval. Nezbyl po něm ani prach, cár látky nebo cokoliv, co by dokazovalo jeho přítomnost.
Démoni ztuhnou, už se ani nekývají ti, kteří se vám zdáli, že se kývou.
Zjistili právě, že jsou smrtelní?

Za vámi se ozve táhlé zavrzání a když se otočíte, zjistíte že velké dřevěné dveře do budovy, co vypadá jako skleník, se otevřely. Nevidíte dovnitř, protože jsou dveře za rohem, vidíte jen nepříjemné dvojí bílé světlo na protější zdi chodby.
A dál nic. Jen černočernou tmu.
Exploze přivolala další démony, kteří se soukají z pod laviček na nádvoří, drápou se z kašny a slézají z budov okolo vás a šoupavým krokem za účasti lehkého šepotání tisíce hlasů se snaží dostat k vám. Je vám jasné, že magií je možné je zničit, ale riskujete přival dalších a dalších kreatur. A bůh, čert, zubní víla nebo cokoliv, v co v této chvíli právě věříte, ví, kolik jich je tam venku nebo uvnitř.
Nebo vůbec v tomhle světě.
Začnete je kosit a riskovat ztrátu své síly? Budete se snažit s nimi mluvit a přijít tomuhle na kloub?
Co ty démony vlastně udržuje při životě?
 
Sinarda Safireli - 18. ledna 2021 20:50
3dbc4a2b232f078780bc16d51106abd72103.jpg

Běžíme a bez keců!

Elizabeth, David, Minasli, Atlantis, Alexandr


Aktuální situace je přesně ta, ke které by se hodilo gesto, kterému nejen zdejší hipsteři říkají face palm, ale na to vážně nemáme čas. Jo, od Elizabeth je možná fajn, že se mě zastává, ale já vážně nepotřebuju žádného psa obranáře, poradila bych si s ní sama. Vlastně ale může Elizabeth poděkovat, protože než jsem stihla vyplivnout nějakou jedovatou poznámku, po promluvě Elizabeth jsem si uvědomila, že mi to za to vážně nestojí.
Za to Alexandra už jen tak přejít nedokážu.
"Ještě jednou na mě takhle zvýšíš hlas a zavřu do ledové kostky tebe." Z tónu mého hlasu by klidně mohly oklepat námrazu. Až to skoro bylo cítit, jak se teplota na chviličku pohla směrem k nule. Uječená Minasli a informace o tom, že mě Sebastian nehledal mi zrovna na náladě nepřidaly. A je mi úplně jedno, že jsem tam tedy údajně byla. On to měl poznat!
"Divnější než obvykle.." Zopakuji její shrnutí mé osoby a zadívám se na ni, z výrazu mé tváře není jasné, co si o tom myslím, ale nijak dál to nekomentuji.
"Proč jste tady fakt netuším, proč jsem tady já taky nevím. A na nějaké proč já není čas, prostě jdem, ať vymyslíme, jak se odsud dostat. A nebo, pokud se nutně chcete vykecávat, nebo si honit ego nad démonem, tak si tady zůstaňte. Mně je to fuk."
Máchnu rukou směrem k Minasli a Alexandrovi, než se vydám pryč.

Vždycky se na chvilku zastavím a mlčky poslouchám, než ukážu kudy půjdeme. Opravdu se nehodlám vrhat do nějaké akce, protože už jsem to zkoušela a jsem dost ráda, že mě to nesežralo. Kde to má pusu netuším, ale že by mě to spolklo jako malinu, to vím moc dobře.
"Sakra!" Uskočím dozadu. Jakto, že tenhle nebyl slyšet?
Když zahneme za roh, je tam další démon a není už kam jinam uhnout. Démon vypadá podobně jako vlkodlak a dokonce zavyje a v odpověď se mu ozve další vytí někde z pár pater pod námi.
 
Susan Eriosi - 17. ledna 2021 18:18
kate37899.jpg
Černobílý svět aneb noční můra šílence
Alistair nás nemusí pobízet a tak se rozhodnu podívat čím by se daly ty dveře uzavřít, otázky ohledně toho kde jsme a jak jsme se sem dostaly počkají na později až narazíme na někoho kdo bude schopný nám je zodpovědět. A když už jsem se svým výsledkem dalo by se říct spokojena ozve se najednou odněkud křik.
"Už jdu ... jedno po druhém. Proč musím situaci zachraňovat vždy já?"
Nejspíš se jedná o dalšího studenta který byl v tomto podivném světě s námi uvězněn. Jak později zjistíme tak jde o jednoho studenta který si tu odpykával trest než na něj zaútočil někdo kdo se vydával za profesora Fosseho.
Tady nic není jak se zdá být a to nemluvím o tom že se tu určitě bude někde nacházet pavouk kterému tohle vše patří a se kterým se rozhodně nechceme setkat.
A pak si všimnu dalšího kokonu kde se objeví Michael, nečekám a vydám se k němu abych ho zbavila pavučin.
"Nejdřív Michael a teď ty měli by jste na sebe dávat pozor, ale hlavně bychom měli odsud zmizet dřív než se objeví majitel tohoto útulného místa."
 
David Elley - 16. ledna 2021 12:09
possibleportrait2cropedandresized7904.jpg

Odpadlíci


Naše skupinka v podivném světě



Nějaké ohnivé monstrum?
Bylo to zvláštní pomyšlení, když vezmu v potaz, že Fosse, nebo někdo z jeho spojenců, na nás posílal ochočené ohnivé zvířátko.
Hezké...

Mezitím se holky začnou svým způsobem hádat.
Zrovna teď? Vážně?
Sinarda sice možná není úplně nejmilejší člověk, ale rozhodně nám i přes tohle vše pomohla. A za tou tlustou vrstvou ledu se přece jen skrývá docela fajn holka. Tohle zbytečné obviňování a diskutování je v momentální situaci stejně k ničemu. Do toho tady začne skoro až řvát ten kluk svým nacvičeným vojenským hlasem.

Vážně? Tohle není armáda kamaráde. Tady s tím nepochodíš.
"Tady ti ta tvoje vojna a armáda moc nepomůže. Ani nevíš, kde to vlastně jsi. Nemáš ani ponětí, co je to vlastně za monstrum. Takže nejdřív bychom mohli jít dál, zjistit víc a potom možná bojovat. Ber to jako taktický ústup," otočil jsem se při téhle větě na něj.
Bezhlavě poslouchat rozkazy je styl vojáků, ne můj.

Potom ta holka, co obviňovala Sinardu, začala pokládat otázky. Bylo by sice hezké, kdyby nám někdo z profesorů třeba pomohl, ale pokud vím, tak jeden z nich nás tu zavřel.
"Nikdo z profesorů tu není, protože kvůli jednomu z nich jsme tady všichni zavření. Možná v tom mají prsty i jiní."
Otočil jsem se po zvuku toho Fosseho zvířátka a za stěnou z ledu uviděl zářivou žhnoucí skvrnu.
"Musíme zmizet. Na boj bude čas vždycky," sledoval jsem tu skvrnu a pokýval hlavou ostatním, aby šli dál.
Raději sejmu Fosse a jeho spolek, než jeho loutku.
 
Magická Rovnováha - 15. ledna 2021 20:51
demon26314175064840206.jpg
Třída Obranné Magie - Michael

Schováš se pod stůl a ostatní necháš, ať si běží se Sinardou, kam chtějí. Ať si říká, co chce, ty víš své a rozhodně nemáš moc důvodů jí věřit. I kdyby tu nebylo to podezření, že vás sem do tohoto světa poslala ona, stále to byla temná a jedna z nejbližších spojenců Gruberů, odvěkých nepřátel tvé rodiny. Kdoví, co skutečně plánuje.

Dunící kroky a křik bestie se stále přibližují a za pár okamžiků někdo nebo něco vyrazí dveře do třídy. Začneš se duševně připravovat k případnému boji, ovšem než máš příležitost k nějaké akci, lavice pod kterou se schováváš je neviditelnou silou odmrštěna ke stěně a ty jsi najednou paralyzován, nemůžeš se vůbec hýbat, zatemňuje se ti zrak a temná chapadla tě ovíjejí a táhnou tě stále blíže k... co to vůbec je? Připomíná to člověka v černé kápi, ovšem postava je příliš mohutná a vysoká, aby to byl normální člověk. Dveřním otvorem můžeš na chodbě za postavou zahlédnout jakési ohnivé monstrum, které se za okamžik vydá po stopách Sinardy a ostatních. Nedokážeš vydat ani hlásku a nakonec upadneš do bezvědomí...

Když se probudíš, zjistíš, že stále nemůže pohnout rukama ani nohama, ovšem chapadly to není. Jsi obepnutý v nějakém kokonu, který je upevněn na pavučině. Místnost, ve které jsi teď rozhodně není učebna obranné magie, ve které jsi byl předtím, ale také to vypadá na nějakou učebnu, i když je tahle pokrytá obrovskou pavučinou. A nejsi tu sám, všimneš si alespoň jednoho dalšího kokonu. Po chvíli snažení se ti podaří protrhnout stěnu kokonu a osvobodíš si tak pravou ruku. Vtom si všimneš toho, že do místnosti vešlo několik osob a jejich příchod zburcuje obrovského pavoučího démona, který začíná slézat ze stropu. Rozhodně se nezdá, že bys byl v lepší situaci než předtím.


Třída Magie Země - Oren, Alistair, Susan, Blake, Caleb

Pokud na okamžik dokážete odtrhnout zrak od vysoce nebezpečného pavoučího démona, můžete si všimnout, že v jednom rohu místnosti je další kokon, který sebou nyní začíná notně škubat. Jediné, co z kokonu čouhá je hlava postavy a po bližším pohledu se očividně jedná o... Michaela Eriosiho?


Postava - Magnolie

Žena nereaguje... nejdřív. Za okamžik se otočí, ovšem po slzách není ani stopy. A navíc... zdá se ti to, nebo jsi ji už někdy viděla? Vlastně je ti neuvěřitelně podobná. "Líbí se ti to, že? Být mocná a obávaná." zašeptá tvá dvojnice a usměje se. "Nechceš být jen nejposlednější z Eriosi... chceš víc. Já chci víc. Společně toho můžeme dosáhnout."
 
Blake Reid - 14. ledna 2021 15:06
blakedakin978.jpg
To je zase rok
Oren, Caleb, Susan, Alistair

Každý rok byl svým způsobem nudný, nezáživný a prostě nic pro mě. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít takové štěstí, že budu zase mezi těmi, co dostanou trest a to jenom kvůli tomu, že jsem chtěl jít dříve ze třídy zpět do pokoje, kde už na mě čeká krásně vystlaná postel. Samozřejmně, kdo jiný by mi mohl dát trest než ten starý páprda Fosse, který si očividně užívá nechávat studenty po škole.
Nic proti dědo, ale já nejsem typ, který chce trávit celý den zíráním na váš obličej, který by očividně potřeboval spánek. A to jsem si myslel, že chodím pozdě spát.
Po odnošení pár pomůcek jsem měl chuť narvat jednu z těch věcí někomu pod stůl, aby pak další den bylo veliké překvapení pro dané osobnosti v mé třídě. Nakonec jsem si to rozmyslel a udělal jsem vše, co jsem měl. Když už to vypadalo, že odejdu a budu moct strávit zbytek dne nad hodinkami od matky, se na mě Fosse vrhl z ničeho nic, jako nějaký agresivní hladový predátor.
"Co to dělá-"
Nestihl jsem to doříct a měl jsem absolutní tmu. Když jsem se probral bylo to snad jako hotové peklo. Byl jsem vzhůru nohama, zakuklený - nejspíše v pavučině - a rozlížel jsem se okolo, jak to jenom šlo. Mé dýchaní bylo rychlejší než obvykle a mé ruce a nohy byly stuhlé, nemohl jsem se hnout.
"Je tu někdo? Hej pomoc!"
Byla to hrůza. Nevěděl jsem, co dělat a ještě k tomu jsem slyšel, nějaký divný zvuk, ne moc daleko ode mě.
Co mi tu ještě schází? Nějaká společnost v podobobě malých či velkých pavouků? To snad ne.
Ne, že by mi pavouci vadili, ale ti velcí nejsou přátelé a rozhodně se s nimi netoužím potkat. Knihy mi toho řekly dost, ne díky.

Nemohl jsem se hnout a bolelo mě v krku z toho řvaní o pomoc, tak jsem se trochu uklidnil, což bylo zhruba pár minut. Slyšel jsem pohyb, který byl hlasitější a hlasitější, dokud jsem neuviděl své spolužáky, kteří vypadali stejně zmateně jako já. Zeptali se mě, jak jsem se tu dostal.
"No však to znáte, odpýkaval jsem si trapný trest, kvůli přestupku. Můj dozor byl největší sluníčko na škole Fosse, který se na mě z ničeho nic vrhl. Potom jsem se objevil tady. Nic víc nic míň."
Uslyšel jsem velmi hlasitý zvuk a neznělo to jako něco přátelského. Moc jsem toho neviděl, jenom obří stín.
Jenom mi neříkej, že je to obří pavouk, to bych si jinak zakřikl vše, na co jsem myslel tu dobu, co jsem tady byl pověšený.
 
Minasli Daltiez - 14. ledna 2021 02:18
picsart_1119059569.26

Bezva pokec

Atlantis, Sinarda, Alexander, Elizabeth, David



Zakroutila jsem hlavou. "Ne, jsem zcela zdravá." Díky za optání.
"Zase bych tolik nepřeháněla, ale snad vím, co jsem viděla. A pamatuje si to snad i Micha-... Kde je Michael?" Nakrčila jsem čelo a rozhlédla se, kde stojí. Nebyl tam. Ale Atlantis ano. A ten ji taky musel vidět.
"Pamatuješ si, kdo nás sem poslal, když jsme odešli z učebny?" zeptala jsem se ho a mimoděk si přejela dlaněmi po pažích. Co si budeme, ta zeď je v celku impozantní, ale nahlas bych to neřekla ani po sérii mučení. Tedy alespoň ne teď a zcela určitě ne jí.

"Ano, velmi ráda. Je to můj nejnovější koníček." sykla jsem zamračeně na Elizabeth, jen co pronesla tu skvělou větu.
"Copak já vím co tím kdo chtěl docílit. Říkám, že nás sem Sinarda poslala. Krom toho nevím vůbec nic. Nevím jak, nevím proč, ale tím, že to byla ona, nebo její zlé dvojče, si jsem jistá."
A následně se přihlásil o slovo náš veterán, který začal rozdávat úkoly. Zjevně jednou voják, navždy zelený mozek.
Zamrkala jsem. Ten plán byl možná dobrý, teoreticky, ale na praktičnosti něco chybí. Pokud je tohle nějaký vymyšlený svět, autor nebude neschopný, aby ty bestie nechal zranitelné. Nebo snad ano?
Teoreticky bych mohla vytvořit menší tornádo, který by jej taky mohl zdržet. Pokud tedy naši magii nebude požírat. Nebo taky by někdo mohl vytvořit něco ostrého. Ledové hroty, nebo kamenné, které bych mohla navést na protivníka.
A nebo si sbalíme šáteček a zkusíme vypadnout někam, kde to bude víc bezpečnější. Jenže otázka za milion, kde to bude bezpečnější?
"Proč my? Proč tu není někdo z profesorů? Nebo ze starších ročníků?"
 
Světlo - 14. ledna 2021 01:27
a0e089e3cb2efd6cb553e9669ce98d0a_12053.jpg

Křik z učebny magie Země


Oren, Caleb, Susan, Alistair a všichni, kdo jsou poblíž (nebo nemají co dělat) -> Blake




Když jste se všichni probrali, nabyli vědomí a byli schopní začít lépe přemýšlet, zaslechnete jakési kvílení nedaleko vás.
Když se vydáte po hlase, asi v půli cestu zjistíte, že je to volání o pomoc protkávané kašláním. Dotyčnému zjevně tím křikem vysychá hrdlo.
Jakmile strůjce toho křičení najdete ve třídě, ve které jste měli mít hodinu Země, musíte se k postavě probojovat skrz rozsáhlou síť velkých pavučin a malých pavučinek, které se vám otírají o tvář a lepí na oblečení.
Záhy zjistíte, že jste dorazili k vašemu spolužákovi Blakeovi, který je zamotaný v pavučině jako housenka.
Na váš dotaz, nebo němý úžas vám odpoví, že si v této učebně odpykával svůj trest za jakýsi přestupek. Trestem měla být pomoc s pomůckami právě na hodinu Země a dozorem u jeho trestu nebyl nikdo jiný, než všemi oblíbený profesor Fosse, který na něj bůh ví proč, zaútočil a pak se probral zakuklený a hlavou dolů.
Než stačíte zareagovat, z kouta místnosti se ozve šramot a na celou místnost padne stín, jak se démonický pavouk slézající ze stropu snaží k vám dostat.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 9.7907202243805 sekund

na začátek stránky