Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Zahalená země

Příspěvků: 26


Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Vidarsan je offlineVidarsan
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Gorek Yadrisson je offline, naposledy online byla 19. února 2020 10:57Gorek Yadrisson
 Postava Nettie je offline, naposledy online byla 09. února 2020 14:17Nettie
 Postava Mauul je offline, naposledy online byla 19. února 2020 18:32Mauul
 Postava Rasoga syn Tyeruv je offline, naposledy online byla 19. února 2020 18:12Rasoga syn Tyeruv
 Postava Wagner je offline, naposledy online byla 19. února 2020 16:25Wagner
 Postava Erendiel je offline, naposledy online byla 19. února 2020 6:23Erendiel
 Postava Iris je offline, naposledy online byla 19. února 2020 2:18Iris
 
Iris - 07. února 2020 00:33
852e99dcc129cabfc8d83f2fffb7fbd9copy1213.jpg
12.den, jaro, tok 1544, D4
Městečko Jižní Hvozd

Podivná kumpanie


Skoro bych si myslela, že někteří osazenci krčmy jsou hluší, nebo je snad někdo kdysi dávno velmi vážně praštil do hlavy. Na druhou stranu, musím jim nechat jejich přímočarost co se týče slíbeného zlata. Ačkoliv si nejsem jistá, zda-li dávat svou chamtivost takto najevo, je bezprizorně pozitivní vlastnost.
Při princezniných reakcích točím oči v sloup, div že nevidím vzad, a zklamaně kroutím hlavou v nesouhlas.
První z nich, muž zřejmně středního věku a s lukem po ruce, který promluvil ještě přede mnou, by se takřka dal splést s obyčejným sedlákem, avšak jeho výbava napovídá, že již nějaký boj viděl, stejně tak jako jeho ruce a tvář.
Doteď se však nijak nepředstavil. Ne že bych jeho jméno musela nutně znát, avšak i jména mají své využití jak v magii, tak v jiných oborech.
Druhý muž, Mauul, jak se sám představil, je nižší muž zřejmně statný, pravděpodobně má silné ruce. Nejsem si však jistá jeho vstřícým přístupem.
Trpaslík byl neotřelý, hubatý, uřvaný a ukecaný, ale ze zkušenosti vím, že s trpaslíky si není radno zahrávat. Tedy pokud si nechcete přijít na zlámané kosti. Jejich věčné vykládání o šutrech, drahých kovech a všem tom možném by nejednoho uložilo k věčnému spánku, ale nemůžu jim upřít jejich čest, a výdrž při pití.
Možná že bych mohla uzavřít pakt s trpaslíkem. To ale nechám na později.

Z mého myšlenkového pochodu mne vyrušil nepříjemný pocit který se přeze mne přeřítil, a zmizel stejně rychle jako se objevil. Věděla jsem přesně a s jistotou, kdo byl zdroj toho nepříjemného pocitu. Můj zrak se snesl na dvě osoby v pláštích.
Magie se kolem těch dvou vznášela jako pára nad hrncem. Mé smysly okamžitě zbystřily, jen co jsem ucítila ten odporný "puch" nekromancie. Odporné čáry, jejichž jediným cílem je zneuctít padlé.
Pohled jsem do těch dvou měla zaražený jako kdybych jim měla vypálit díru do hrudi. Jeden z nich byl jasně nemrtvý. Pach srmti z něho byl cítit na sto honů.
Druhou osobou musí být ta elfka, jež seděla nenápadně v rohu, a ostražitě pozorovala celý lokál. Samozřejmně. Kdo jiný by to také byl. S největší pravděpodobností to ona vyvolala toho kostlivce před malým okamžikem, a taktéž vyvolala i současného nemrtvého. Černá magie z ní proudí jako krev z právě poraženého prasete.
Její teatrální výstup, kdy se ujala role pobočnice svého vlastního výtvoru, možná obalamutí ostatní cházku v krčmě, ale pro mne je to naprostá triviálnost. Konec konců jsem vycvičená abych takovéhle detaily byla schopná rozeznat.
Pokud se opravdu rozhodu k téhle podivné výpravě přidat, na ni si budu muset dávat pozor. Nekromancie je plná lstí a odporných praktit, kterým bych raději nebyla za oběť.

Zamyšleně sedím u svého stolu, očima přebíhajíc sem a tam po celém lokále, prstem si taktuji o stůl, což je nyní výrazně slyšet, po tom co co si pozornost všech vyžádala princezna, a tudíž nastalo hrobové ticho, vyjma již pronešených názorů.
Zdá se, že mé přemýšlení přibývá na intenzitě, dokud se s trhnutím nezvednu, až se málem převrhne lavice na které sedím.
Rázným krokem si to nakráčím rovnou k princezně, kde ji chytnu za rameno před zraky všech.
,,Pokud dovolíte, Vaše Veličenstvo. Na slovíčko." pronesu k ní, částečně frustrovaným hlasem, a posunkem ruky ji vyzvu aby mne doprovodila ven před krčmu.
Neupejpám se při tom do císařovi dcery popostrčit.
 
Erendiel - 04. února 2020 12:26
6bdc0f004247c59a9dc14e717500b409_compress219477.jpg
12.den, jaro, rok 1544, D4
Městečko Jižní Hvozd

Klečící kostlivec

Slečna začne mluvit se všemi v hostinci. Pak začne mluvit o smrti... Skvělá hospoda, jsem tu jenom pár minut a už všichni mluví o smrti.

Když je pergamen zvednut z rukou kostlivce, tak se kostlivec zasměje, zlomí si vaz a zmizí.
Jakmile se začne slečna "zajímavá" ptát po zdroji té síly, tak nejsem natolik šílená, abych se odhalila. Když vím, že tímto v mé hlavě zajímavým gestem jsem si vytvořila spoustu nepřátel v této hospodě. Protože ale vím, že někteří by nedali pokoj a poté by mne hledali, tak si vytvořím dalšího nemrtvého, ale tentokrát ve formě revenanta, který následně oblečený od paty až k hlavě, přes kterou má přehozenou kápi pláště, díky které mu nejde vidět do obličeje, vystoupí.
Já si mezitím také obléknu plášť, který je ale narozdíl od toho, jenž má na sobě revenant, celý nezdobený v šedé barvě.
Jakmile revenant promluví, všemi v místnosti projede husí kůže (Nechtěný vedlejší efekt.).: "Ehm.. Ehm.. To jsem byl já," odpoví na otázku "princezny". Následně pokračuje.: "Rád bych Vám nabídl služby mé a služby mé pobočnice." S těmito slovy se ukloním v pukrle, ale tak aby nebyly vidět šaty pod pláštěm.
 
Mauul - 01. února 2020 20:07
jarl04394.jpg
12.den, jaro, rok 1544, D4
Městečko Jižní Hvozd

Nettie a klečící nemrtvý


Najednou se uprostřed hospody objevil kostlivec. Nepřišel dveřmi, ani nevylezl z podlahy. Prostě nebyl a najednou byl. Můj první reflex bylo po něm něco mrštit a připravit se na boj. Jediné co jsem v tu chvíli držel v ruce byl korbel piva. Než jsem se však napřáhl, abych nemrtvého zlil jedlovým pivem, uvědomil jsem si, že kostlivec klečí a ostatní osazenstvo lokálu nijak zvlášť agresivně na kostlivce nereaguje. Dokonce princezna se ani moc nezalekla. No asi mají doma nějaké kostlivce ve skříni a tak je na ně zvyklá...
Zase jsem pomalu položil ruku s pivem na stůl. Chvíli jsem nevěřícně na pivo zíral, přece není tak silný abych po něm už měl vidiny. Ale zdá se, že i ostatní kostlivce vidí. Ne, pivem to nebude. Možná iluze?
Princezna si převzala dopis a dokonce pochválila tu neznámou osobu. Ona pochválila někoho, kdo do hospody plný lidí vyvolá nemrtvýho. Tak to jsem ještě nezažil.

Nicméně situace se uklidnila a princezna chce vyrazit na cestu. Teď? Vždyť jsem před chvilkou přišel. A ostatní nejspíš taky. Nevypil jsem ještě ani jedno pivo… a navíc bude pršet.
"Nettie, zdravím, jinak já jsem Mauul." představím se a pak pokračuji. "Máme opravdu tak naspěch? Před chvílí jsem sem dorazil a rád bych si něco vypil, najedl se a odpočinul si. Teď už se stmívá a venku to vypadá na déšť. A tak navrhuju vyrazit až zítra ráno. Pan císař se tu do rána přece neobjeví."
... i když kdo ví, když se tu objevují kostlivci… Pohlédnu na něj jak tam stále nehnutě klečí. Zajímalo by mě, zda zase zmizí nebo co se s ním vlastně stane. Třeba tu bude takhle klečet navěky.
 
Wagner - 28. ledna 2020 21:53
favs8046.jpg
12.den, jaro, rok 1544, D4
Městečko Jižní Hvozd

Družina se formuje


Princezna mi slíbí prachy, kdyby se snad něco posralo nebo žádný zlaťáky by nebyli, tak furt je tu možnost jí klepnout do šišky a prodat jí císařovy. Jestli ze sebe budu i nadále dělat debila tak jí jistě oblbnu natolik že až příjde správná chvíle, nebude nic čekat. Jsem si jistej že by mi s tím klidně ten trpaslík pomohl.

Následně mě princezna opraví jak jí mám správně oslovovat. "Jak si přeješ" usměji se co nejvíc přiblble. Úsměv mi však zmizí hned jakmile princezna začne odpovídat té ženštině s mečem. Zdá se že Nettie je náboženský fanatik, takový se nezastaví před ničím.

Na výpravu se pak přidají další, nějaký muž, pak anonymní vejtaha co vykouzlil kostlivce a nakonec ten trpaslík který žertovně pronese že se snažím princeznu zatáhnout do postele.

"Ty máš přece být na mojí straně." Probodnu trpaslíka nasraným pohledem. Nicméně můj instinkt ohledně jeho charakteru byl správný, jak se zdá jeho priority jsou stejné jako ty mé. Co se týče motivací ostatních tak to si nejsem jist. Nejspíš budou mít v hlavě nasráno, jak to většinou bývá, hlavně ten degeš co vykouzlil kostlivce jen aby se předvedl. Takovej hezkej pouťovej tríček, na opravdovýho nekromanta v takovýmhle pajzlu asi nenarazíme, ten by se na výpravu fakt hodil.

Nettie trpajzlíkovu hlášku neutralizuje, a pak dodá že by bylo nejlepší co nejdřív vyrazit. "No já mám všechno potřebné na cestu." pokrčím rameny.
 
Nettie - 28. ledna 2020 13:05
womansorcerer3679.jpg
12.den, jaro, rok 1544, D4
Městečko Jižní Hvozd


Skupinka?

Pozorně si vyslechnu všechny, co jsou v hospodě a nebojí se vystoupit, něco říci. Přemýšlím při tom, občas se leknu, ale spíše se usmívám.

Nečekala jsem to, spíše mi to připadalo, jako výstřel do tmy, ale naučila jsem se důvěřovat svým snům, věštbám, proroctvím. I když vím, že většinou ukazují jen možnosti, nikdy cíle.

Ale času není na zbyt, je třeba jednat, odpovědět. Poodhalit pravdu, o které moc nevím, ani to jak moc jí důvěřuji.

„Děkuji za vaše reakce, možná důvěru, nadšení, návrh pomoci, které si vážím. Každopádně, jo může z toho něco kápnout. Kromě velkých nebezpečí i nějaké ty zlaťáky. Ty přece hýbou svět.“

Usměji se při tom na dotyčného (Wagner) a hned pokračuji.

„Dobrá panna nejsem a hlavně mi prosím neříkejte princezno, rozhodně ne veličenstvo. To nejsem a ani jsem nikdy nebyla. Jsem prostě Nettie!“

„Jo bohové při nás snad budou stát, ale pozor na ně. Oni hrají svoje hry a často jsme v tom jen pěšáci. Ale v rovnováhu sil věřím a jsem pro ni schopná udělat cokoliv.“

Mrknu při tom na Iris, podívám se jí do očí a zlehka se usměji a kývnu.

„Smrt je vždy daná, člověk se rodí, a nakonec i umírá. Ano je to nebezpečná věc, stejně jako je nebezpečná doba a stejně jako je nebezpečný můj otec, a to, jak se snaží zem ovládnout. Nikoho nenutím, každopádně já jsem rozhodnutá a šikovní a nebojácní dobrodruzi jsou vítáni.“

Kývnu i na rozvážně vyhlížejícího člověka (Mauul), s tím že jsem zaregistrovala jeho souhlas. Když se najednou přede mnou objeví kostlivec.

Teda, hodně působiví, to bude hodně rozličná skupinka. Asi bude veselo.

Po prvotním leknutí a poté pokýváním hlavy na uznání, převezmu si pergamen, prohlédnu si, hlavně znak lilie. Pozvednu ho a pravím:

„Teda dobrá práce, zajímavé, nemusím ho hned číst, můžu to brát jako souhlas, kdo je vlastně takto nadaný?“

Nechám dotyčnému nebo dotyčné čas na rozmyšlení, jestli chce vystoupit z anonymity a mezitím pokračuji a kývnu na trpaslík.

„Děkuji za upozornění. O svoji sukni se umím postarat a jsem ráda, že budu mýt takového statného ochranitele jako jsi ty.“

Poté se obrátím na všechny a ještě dodám.

„Ráda bych co nejdříve vyrazila. Pokud se potřebujete nějak vybavit, zařídit, udělejte to hned. Pokud má někdo dotazy, ptejte se. Bude to nebezpečné, ale nejsme přece bezbranný. Otec už mě shání, ale zatím byl vždy neúspěšný a jen se tím zbytečně oslabuje. Já se docela umím bránit. Nejbližší se vždy nejvíce zanedbávají a podceňují“
 
Gorek Yadrisson - 25. ledna 2020 12:51
trp3_i47921825.jpg
12.den, jaro, tok 1544, D4
Městečko Jižní Hvozd

Další práce

Přihnul jsem si z medoviny a narval si plnou hubu masa. Jsem rád že jsem našel tuhle hospodu před tím, než začalo venku pršet. Fakt se mi nechce moknout. Kolem seděli další lidi, pár elfu a cosi v kapuci. Nikdo, kdo by mě mohl čímkoli zaujmout. Inu, když mám zrovna chlast a maso, mohou venku klidně létat draci, mě je to fuk. Poprvé po několika dnech vypadám šťastně. Tedy až do chvíle, kdy nějaká ženská se postavila doprostřed hospody a začala se svým proslovem. Protočil jsem oči a položil si hlavu do dlaní. To fakt nemůžu mít aspoň jednou klid, že se nic neposere, že nikdo nic nebude chtít?

Baba dál mluvila a ke konci z toho byla strašně pěkná pohádka, o princezně co se vzepřela fotříkovi. O krásném princi, kterej se může posrat, aby ji pomohl. Do teho eště kostlivec s dopisem. No..a proč vlastně ne, že? Zlaťáky by se hodily. A co při nejhorším se stane? Zdechnu a shledám se se svými padlými druhy? He...to rád risknu. "Ty princezno. Bacha na něj," kývnu na blonďáka "Chce se ti akurát dostat pod sukňu," zasmál jsem se a napil se nedoviny. "Tož...to co nabízíš. Pujde fest o držku! A když sa zadaří tak sa topime ve zlatkách. Když ne, tak prdíme do hlíny," pokračoval jsem a po vzoru princezny se napil medoviny. "Tož...idu s vámi. Ale zkuste ňa odrbat o tý zlatky, tak sa neznám," zahrozil jsem kouskem pečeného masa, jakoby to byla zbraň a pak se do něj zahryzl.
 
Rasoga syn Tyeruv - 24. ledna 2020 21:38
bf3601.jpg
12.den, jaro, tok 1544, D4
Městečko Jižní Hvozd

Temná magie


Do hostince přicházejí další a další holé opice. Jeden by řekl, že už je tady takhle dost, ale jim to zjevně přijde málo. Moc se tu mezi nimi dobře necítím. Někteří zapáchají opravdu podivně, je to velice odporná směsice pachů, mezi kterou patří i zaschlá krev, což probouzí všechny mé smysli dravce a stejně tam i mou hůl, kterou si k sobě přitáhnu, jelikož když jím, tak má také hlad a všude okolo je dosti potravy, aby mohla stvořit malý lesík.
Avšak, moje smysly mi napovídají, že se něco brzy stane. Duše všech tady jsou podivné a raději se ani nedívám pozorně co jsou zač, jelikož bych mohl být nemile překvapen. Násilníků, rádců, vrahů a travičů je v tomto světě neskutečně mnoho, ale stejně tak i těch s dobrým srdcem, kteří trpí ve stínu mocných. Tenhle svět je velice nevyvážený a potřeboval by změnit, nicméně to můj úkol není.

Nějaká žena s to nakráčí do středy hospody, nejspíše tu hledá svého muže, který se tu někde opil a tak si pro něj musela sama přijít. Hold ostuda nadevše, u nás se sice tyhle otupující nápoje nepily, ale lov byla vždy velice oblíbená činnost nás všech, stejně tak boj a soutěž, kdo vydrží víc ran do žeber.
Žena zdá se nepřišla pro svého muže a místo toho na sebe strhává pozornost všech okolo. Její duše je zajímavá, ale jedno z ní cítím a to, že nyní mluví vcelku upřímně a to mě na ní zaujme. Stejně tak informace, že je dcerou místního náčelníka, kterému patří tato oblast.
Je to jeho dcera, třeba by zařídil, aby se našli moji druzi za život své dcery... možná, i když ten muž bude dosti špatný a pošle zabijáky přesto, že by jí ohrozil jinak by neutekla. Možná bych jí mohl pomoci a místo toho chtít zase pomoc od ní.

Nějaký muž se nechá zlákat bohatstvím. Jeho duše tomu odpovídá. Nicméně poslouchám a pozoruji co se děje. Za ženou hodlám přijít, až když bude odcházet, aby jsem jí zastihl venku před hostincem, tam jí nabídnu své služby, výměnou pak za pomoc při hledání mých bratří a sester. Zní to vcelku přijatelně. Zatím mi vše nezbývá než jen sedět, jíst a čekat.
Když se zjeví kostlivec, tak velice zpozorním a napnu všech 8 smyslů, aby jsem zjistil odkud ta nečistá bytost byla vyslána. Někde zde jistě vycítím někoho, kdo má kolem sebe magickou auru, i když třeba jen stopovou a temná stopa se schovat dá opravdu těžko
Rozhlédnu se a můj pohled se zastaví na holé opici s bílými vlasy a špičatýma ušima. Mám z ní nepříjemný pocit, takže by to teoreticky měla být ona kdo má toho kostěje na svědomí. Měl bych jí jít eliminovat, jelikož si hraje s mocí smrti, ale nyní ne. Ne tady.
 
Erendiel - 24. ledna 2020 11:48
6bdc0f004247c59a9dc14e717500b409_compress219477.jpg
12.den, jaro, tok 1544, D4
Městečko Jižní Hvozd

Kostlivec

Když degustuji místní víno, tak si ani nevšimnu, že jedna z přítomných slečen vstane a dojde doprostřed místnosti. Víceméně jí poslouchám jen napůl, protože i kdybych se jí snažila neposlouchat, tak křičí tak nahlas, že by jí nešlo neslyšet.

V jednu chvíli málem vyprsknu smíchy. Tato slečna totiž řekne něco, co mi připomnělo Mooka. Možná proto mne zde Mook poslal, dojde mi a začnu jí poslouchat.

Jakmile domluví, tak začne docela zajímavá scéna v hospodě.: Jeden člověk jí začne slibovat věrnost, druhý začne komentovat, jak je to špatný nápad a jak tam mohou všichni umřít. Mladí lidé a tak bláhoví. Smrt není to nejhorší, co by se jim mohlo stát. Pak následuje další slibování věrnosti.
Tohle nejspíše bude zábava a pokud je to to, co Mook chce, tak proč ne.
Vytáhnu pergamen a začnu psát.

Jakmile dopíšu, tak dám na pergamen pečeť. Následně pergamen podám pod stůl a řeknu v dávno mrtvém a zapomenutém jazyce.: "Dones to princezně."
V tu chvíli se před "princeznou" objeví klečící kostlivec s rukama nad hlavou. V rukou se nachází pergamen zapečetěný černým inkoustem se znakem květu lilie.
 
Mauul - 24. ledna 2020 09:30
jarl04394.jpg
12.den, jaro, rok 1544, D4
Městečko Jižní Hvozd

Ticho, mluví princezna!


Upíjím svoje pivo, když si všimnu jak do sebe jedna ženština láduje bažanta. Dostanu také chuť. Něco k jídlu by bodlo. Chvíli tak přemítám a když už se rozhodnu si objednat, začne se něco dít.

Hmmm, princezna. A shání doprovod. Ale je tam spousta otazníků. Mluví tak dlouho a přesto vlastně nic neřekne. … něco zjistit, …něco ověřit, … něco udělat, …někoho potkat. Snaží se působit hrdě a odhodlaně, ale její slova jsou zmatená a plná nejistoty.

Nato se do toho vloží jakýsi chlapík s lukem a batohem a horlivě princezně nabídne své služby. Až příliš horlivě. Něco mi na něm nesedí.
Pak se ujme slova ta dáma s bažantem. Rázně a nebojácně dá najevo svůj názor. S tím císařem má nejspíš pravdu, ten hledat princeznu určitě bude. Ale s tou jistou smrtí trochu přehání, není jisté, že se mu podaří ji najít. Země je veliká. I tak se mi ale tato vysoká ženština líbí.

Rozmýšlím jak já se k tomu postavím. Jsem tady, ať už dílem náhody, či osudu či karmy nebo snad vůlí bohů. Možná od každého trochu. Kdo ví, ale vždyť je to jedno. Jsem tady na tomto místě v tento okamžik a naskytla se mi příležitost. Tedy minimálně příležitost něco zajímavého zažít, přerušit tu nudnou pouť od hospody k hospodě. A možná i příležitost na něco dalšího. Příležitost je potřeba chytit za pačesy jak se říká. Chytit, ale radši opatrně aby jsem jí ty pačesy nevyrval z hlavy.

Zatímco sedím, jen zvednu ruku a nahlas prostě pronesu. "Já jsem také s vámi, princezno."
 
Wagner - 24. ledna 2020 00:49
favs8046.jpg
12.den, jaro, rok 1544, D4
Městečko Jižní Hvozd

Změna plánu ?



Hned jakmile odsouhlasím svojí přítomnost na princeznině výpravě za záchranou světa, tak se do toho vmísí nějaká další ženská. Mluví celkem rozumně, a snaží se princezně tohle celé rozmluvit, což není moc dobré.

Z jejího monologu se ale dovím dosti důležitou informaci která tohle všechno změní. Císař pán jí nejspíš hledá.

Bleskne mi hlavou že tohle je nejspíš ta práce kterou mi dohodil, "Markusy ty starej lišáku, takže tuhle princeznu doručím hezky zpátky císařovy kterej mi za to dá slušnej balík" mrknu směrem k Markusovy jakoby mi právě došlo o co mu jde.

Jednám proto rychle, zvednu se ze židle. Batoh i luk hodím na záda a postavím co nejblíž k princezně, jednu ruku mám položenou u pravé nohy kde my visí nebezpečně vypadající tesák. "Nemusíte se bát princezno ! Já vás před císařem ochráním." zvolám hrdinsky.

Pozorně sleduji reakce dalších štamgastů, především trpaslíka, něco mi říká že já a on budeme jediný rozumní lidé v týhle hospodě. Vyhlížím tedy i případného spojence ale hlavně nepřítele, kteří by snad chtěli o něco pokusit.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.29319405555725 sekund

na začátek stránky