Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Stíny nad královstvím

Příspěvků: 32


Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Sol je offlineSol
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Gred je onlineGred
 Postava Bridget je onlineBridget
 Postava Ariana je offline, naposledy online byla 19. února 2020 17:35Ariana
 Postava Kiem je onlineKiem
 Postava Sephirah je offline, naposledy online byla 19. února 2020 8:03Sephirah
 Postava Maltheus je offline, naposledy online byla 19. února 2020 16:43Maltheus
 
Ariana - 18. února 2020 21:08
reva2081.jpg
Začátek cesty
Všichni
Sídlo poblíž města Trien
Konec léta roku 903


Chůva? Bože, kdo potřebuje na útěku chůvu? Přeskočilo mu? V dětinské potřebě dát najevo, jak moc s baronovým rozhodnutím nesouhlasím za sebou prásknu dveřmi. Ne že by to kromě mého drobného pocitu zadostiučinění k něčemu bylo. Jak procházím napříč dvorem, zpomalím. Pamětliva si dlouhých hodin etikety, dojdu ke svým společníkům pomalu, důstojně. Už jsem dostatečně pokazila první dojem, netřeba to dělat ještě horší.

Protože na první pohled není ani trochu jasné, kdo je vůdce - tady koho bych měla oslovit, pozdravím všechny a zároveň nikoho a představím se. Předchozí rozhořčení přitom skryju za pečlivě nacvičený dvorní úsměv. Přesto nedokážu úplně skrýt určitou obezřetnost odrážející se mi v očích. Takže na nich má záviset můj život..? Jak jim můžu důvěřovat? Nemám z toho ani trochu radost.
Obchodníci? Možná slepý by té pohádce věřil. Ještě chvíli si je všechny prohlížím, než tiše obrátím oči na přicházejícího barona a mou novou chůvu. Další námitky ale nevznáším. Nebylo by to vhodné.

Když chůva nastoupí, tiše se s baronem rozloučím. "Děkuji za všechno, strýčku. Opatruj se," pokusím se o slabý úsměv. Ačkoliv se mnou posílá i mého koně, posadím se do vozu. Ráno je chladné a cesta bude dlouhá. Netřeba ji celou trávit v sedle.
 
Gred - 18. února 2020 12:56
gred513.jpg
Slečinka

Sedím na koni, pohodlně opřený o sedlo, a s trpělivostí profíka, který už provázel i svéhlavou devadesátiletou tetičku jistého kupce z Genovy, pozoruji slečinku, chůvu, houf příbuzných - už chyběl jen dětský sbor a jednotka nastoupená s bílými kapesníčky.
"Podpatky," zabručím. "Vážně má podpatky."
Podívám se vedle sebe. Na koni tam sedí Bridget a těžko říct, co si o tom všem myslí. Přátelsky se na ni ušklíbnu. "Musíme doufat," prohodím polohlasně, "že se nám všechny problémy vyhnou obloukem. V týhle sestavě bude o hubu i projet městskou branou."
 
Osudová - 16. února 2020 19:59
osud_m1021.jpg
Sídlo barona Montelieho
Všichni
Sídlo poblíž města Trien
Konec léta roku 903


Dnešní ráno je až nepříjemně chladné. Slunce jen pomalu vylézá nad obzor a u země se dlouho drží mlha. Postupně se scházíte u zadní brány baronova sídla. Čeká tu na vás již dobře známý písař Reli. Nevypadá v příliš dobré náladě, což dává svému okolí patřičně najevo. Na vás si očividně nic nedovolí, přeci jen jste nyní baronovi speciální lidé, ale čeledíny sekýruje co se do nich vejde. Nese to ale svoje ovoce. Brzy jsou pro vás připraveni koně, o které jste si požádali a to hlavní - vůz. Není to žádný luxus. Obyčejný krytý povoz tažený dvěma statnými koňmi. Takový, jakých jsou na kupeckých stezkách vidět mraky. Vůz je naložený nejrůznějšími látkami a několika truhlami, ve kterých najdete šperky. Za truhlami je uloženo pár kufrů - nejspíše majetek vaší spolucestující.
"Baronovo "zboží" je v truhle schované úplně vzadu pod látkami," upozorní Reli.

Jste už téměř připraveni na cestu, ale pořád chybí drobná, i když poněkud důležitá věc - baronova neteř. Najednou zaslechnete prásknutí dveří a rychlý klapot podpatků. Že by..? Když se ohlédnete daným směrem, zjistíte, že se k vám blíží drobnější žena, možná spíš dívka. Oblečená je do jednoduchých vínových šatů, přes které má přehozený šedý plášť. Během chvilky se dveře znovu otevřou a v nich se objeví jakási postarší dáma doprovázená baronem.
Ta mladší mezitím jako by zkrotla, zpomalí krok až nakonec dojde až k vám. Nese se hrdě, s trochu uraženým výrazem. "Dobré ráno přeji," mluví jasným, příjemným hlasem. Zkrátka urozená dáma. "Jmenuji se Ariana..."

To už k vám ale přichází i baron. "Dobré ráno, pánové, dámy,.. S mojí neteří jste se už seznámili, jak vidím," mírně semkne obočí, když jeho pohled padne na Arianu. "Rád bych vám představil paní Agnes Bellazovou. Bude mít během cesty na starosti Arianino pohodlí."
Dotyčná je růžolící žena kolem padesátky, se širokými boky a bujným dekoltem, působící takřka mateřským dojmem. Její šaty jsou střídmé - úměrně věku a vlasy má schované pod šátkem. Po krátkém přivítání se s pomocí schůdků a písaře Reliho dostane do vozu, kde se vypodložená polštářem uvelebí na jedné z truhel. Ariana ji po tichém rozloučení se strýcem následuje. Kromě očekávané a neočekávané spolucestující dostanete navíc jednoho koně. Urostlého bělouše, podle baronových slov patřících jeho neteři.

Jste připraveni na cestu.
 
Gred - 14. února 2020 21:19
gred513.jpg
Sídlo tamtoho barona

Přivedou mi pěkného hnědáka, statného, jak se k chlapovi mojí velikosti sluší a patří.
"Jak se menuje?"
zajímám se, zatímco prohlížím zuby a kopyta, aby mi pak netvrdili, že mi dali hříbě, až jim budu vracet chromajzla.
Podomek mi to řekne. Já se znovu zeptám. On mi to znovu řekne. Ujistim ho, že pořád ještě nevěřím vlastním uším. On mi to zopakuje velice pomalu třikrát dokola.
"Meldavendeían?"
ujistím se. On přikývne. Pro jistotu se skloním, jestli se mi to prve nezdálo. Pořád je to hřebec. "Budu mu řikat Koni."
Kůň zafrká a k podomkovi se nenápadně natočí zadníma nohama. Myslím, že si budeme rozumět.
 
Sephirah - 11. února 2020 21:22
seee4038.jpg

Výprava


Všichni
Sídlo poblíž města Trien
Konec léta roku 903


Nadechla jsem se, vydechla a prohlédla si všechny, co byli v místnosti. Kiem začal dělat to, co mu šlo nejlépe, mluvit. A já ho samozřejmě poslouchala, ovšem jen stěží jsem se ke konci ubránila zívnutí. Když pak promluvil, že bude mladé šlechtičně dělat chůvu, jen jsem povytáhla obočí. Přišlo mi to netradiční, pokud bych já byla na Ariany místě, chtěla bych, aby mi chůvu dělala žena, které by mi mohla být i dobrou společnicí a rozhodně, pokud by mi Ariana byla nějak příbuzná, nenechala bych nikoho s mužstvím ji hlídat, protože bych chtěla chránit její šlechtickou nevinnost. Ovšem, mravy v těchto městech nejspíš byly jiné a tak tohle nebylo divné a Kiem ji klidně mohl být nějak blízký… A nebo snad měl baron málo personálu? Nevěděla jsem, ale nezáleželo mi na tom o nic více, když nebyla moje starost.

Když se schůzka rozpustila, rozhlédla jsem se po přítomných a zamyslela jsem se. Nikdy nevypadal, že by se chtěl seznamovat a Kiem vypadal moc zamyšleně, tak jsem se jen podívala na Maltheuse a vyrazila pozvolna za ním, ale ne do laboratoře, ale do pokoje, kde jsem nám sbalila věci, došla jsem se najíst, umyla jsem se až jsem si nakonec lehla a usnula blaženým spánkem. Maltheus mě znal, ráda jsem spala a pokud něco potřeboval, mohl mě probudit, nikdy jsem na něj za to nebyla zlá, byla to přece jen má práce.

Ráno jsem pak vstala, vzala si na sebe své nejmilejší cestovní šaty a až s Maltheusem vyrazila ven. Ani dobré ráno jsem mu nepopřála a samozřejmě, jako první na nás čekal Kiem. Sledovala jsem dění kolem nás… A ani to nekomentovala, mohli mě považovat za nejméně důležitého člena výpravy, ale měla jsem kvality, které výpravě mohli pomoci. Ovšem, to nemuseli zatím vědět a hlavně jsem se nikomu nemusela plést pod nohy.

Zobrazit SPOILER

 
Bridget - 11. února 2020 17:27
bridget189.jpg

Sídlo barona Montelieho



Všichni
Sídlo poblíž města Trien
Konec léta roku 903


"Vypadám snad jako vozka?" ohradím se, protože tohle rozhodně není to proč jsem byla přijata a pokud to nebude opravdu nutné, tak to ani dělat nebudu. Ať si to dělá baronův člověk když už ho s námi posílá.
Já raději přejedu k zadní části vozu a odhrnu plachtu abych se podívala co se vlastně veze za náklad. Chci vědět co mohu čekat a zda to skutečně vypadá jako kupecký vůz. Stejně jako zda máme dostatek potřebných zásob. Je lepší když se přesvědčím sama než spoléhat na někoho a on na to zatím zapomene.

Jakmile je má zvědavost v tomto ukojena prohlédnu si ostatní. Zajímá mě hlavně poslední člen naší skupiny, kterého jsem ještě neviděla. Baronova neteř. Neznám jí, takže nevím co čekat. Může to být klidně malé ufňukané děcko stejně jako dospělá žena. Takže bych ráda dopředu věděla kolik trablů od ní mohu čekat.
 
Kiem - 11. února 2020 00:02
fantasy5122.jpg

Konec léta roku 903

Sídlo poblíž města Trien



If I was a better person




Všichni a přesto nikdo konkrétní




Nikomu se do řeči moc nechtělo. Vše jim bylo jasné nebo neměli nic konkrétního, co by je mohlo zajímat. 'Nebo je má řeč tak vysílila?' uchechtl jsem se pro sebe v hlavě. Už dlouho jsem se takto nerozpovídal. Většinou jsem nutil mluvit druhé a to všemi možnými prostředky... Pokud je má slova unavila, tak jsem byl úspěšný. Rozhodně jsem netoužil zvídavé otázky o podrobnostech této cesty. Proč třeba budu hlídat Arianu já? Proč by mně mělo záležet na tom, jestli přežijí nebo ne? Proč byli vybráni zrovna oni? A jak je baron nalezl? Proč nevybral jistě adekvátnější lidi? Nebyl jsem si jist, neboť ani samotný baron mi o nich nic neřekl, ale na první pohled jsem si byl jednou věcí jist. Tito lidé nemají co ztratit kromě sebe samých na cestě. Nevím jestli je to dobře nebo špatně. Zvýší to jejich bojovou morálku a odhodlání? A nebo naopak zapustí do jejich mysli lhostejnost? Pracoval jsem už se spoustou takových lidí a každý se zachoval jinak, neexistuje na to odpověď dokud se o nich nedozvím více.

Baron odpoví na otázku, kdy se odchází. Celkem mne překvapí, když nikoho nešokuje fakt, že to je už ráno. Žádný čas na větší přípravu, na loučení a podobně. 'Měl to snad takto promyšlené?'
Baron odešel jako první a já stále seděl a čekal, dokud se nerozejdou i všichni ostatní, kdyby náhodou chtěl někdo probrat jisté záležitosti osobně. Naštěstí se to nestalo. Další čtvrt hodinu jsem tam seděl zahleděný do mapy. Poklepával jsem prstem do stolu a chvíli přemýšlel, co si o těchto lidech myslet. Komu mohu nejvíce věřit a koho nejvíce podezřívat? Žoldáci se zdáli, že se drží řemesla a dokud bude na stole zlato, bude i jejich meč. Sephi byla nejmenší hrozbou ze všech a přesto nejméně důvěřivou osobou. Byl jsem si jistý, že cokoliv vidí ona, vidí i Maltheus. 'Ti čarodějové...' Věděl jsem kam toto myšlení spěje a tak jsem toho raději ponechal a zvedl se. Nejspíš už budou všichni hotoví u Reliho a na svých cestách k užití posledního volna před výpravou.

Vyšel jsem ven a našel jednoho ze svých přímých poddaných. „Nech každého mimo sídlo sledovat.“ rozkázal jsem vojákovi. „Alespoň dvěma lidmi.“
Po těchto slovech jsem se vydal do svých komnat, ale po pár krocích jsem se zastavil, abych něco doplnil. „A vzkaž Garrettovi, že mám pro něj úkol.“

Zalezl jsem do svých komnat a začal znovu prozkoumávat mapy a úryvky historek o Hallerským lese. „Buď jsou šílenci nebo mají s tímto místem zkušenosti. Měl bych se jich předem zeptat.“ Povzdechl jsem si a moc se mi přes něj nechtělo. Ale ať jsem hledal jakkoli, stále to byla nejlepší možnost na to, jak se vyhnout většině hlídek. Je to jako pavučinová past. Stačí narazit na jednu hlídku a i když ji porazíme, naženou se na nás všechny ostatní. 'Při nejhorším jim obětuji Maltheuse. Mágové... o ty jim přece jde nejvíce, ne?' Z myšlenek mě vytrhl Garrett, pro kterého jsem nechal poslat. „Tentokrát se do otcova sídla vracet nebudeš. Zůstaneš tady za mé nepřítomnosti. Pošleš tam někoho jiného, dokud se nevrátím.“ zamračil jsem se. „A ať se moc nesbližuje ani s mým otcem ani sourozenci, ano?“ dodal jsem výhružným tónem dokud nekývl. Podrobně jsem mu vysvětlil, jaké povinnosti bude u barona zastávat a co má dělat v případě problémů. Poté jsem jej propustil. Přemýšlel jsem, že si ještě půjdu hodit řeč se slečinkou, aby bylo jasné, jak se věci mají a jak se má chovat, neboť jsem vůbec netušil, co od ní čekat. Nikdy předtím jsem ji neviděl, maximálně u dvora jako dítě sedm let zpět. Nakonec jsem to však nechal být. Počítal jsem s tím, že baron ji informoval dostatečně.


Další ráno jsem vstával dříve než obvykle. Provedl jsem ranní rozcvičku a pochůzku, abych rozdal důležité úkoly a pokyny za mé nepřítomnosti. Sám jsem netušil na jak dlouho budu pryč. Má loajalita však byla stoprocentní a já se potřeboval ujistit, že baron bude za mé nepřítomnosti v pořádku a to hned mnoha způsoby. Proto jsem si nechal ověřit, co ostatní členové dělali, když jsem je nechal sledovat.

K zadní bráně, což bylo místo setkání, jsem se dostavil až jako poslední. Pomalým ale rázným krokem jsem přicházel blíže, zatím co mi u pasu visel meč s rukojetí zdobící hlava zlatého lva.
S cynickou tváří vypadající, jako kdyby mi celou noc chodily po obličeji kočky, jsem pohlédl na všechny zúčastněné, zda někdo náhodou nechybí. Bez promluvení či pozdravení kohokoliv jsem přistoupil k vozu a zkontroloval majetek, který máme bezpečně převést do Rieny. Jak dlouho jsem tam nebyl? Dvacet let? Naposledy s otcem a strýcem, když jsem byl ještě chlapec.
Na chvíli mě napadlo, že bychom mohli dát nejcennější věci na koně a pokud by šli lapkové po voze, jednoduše bychom nic neztratili, i kdyby ho získali. Jen jsem se tomu nakonec zasmál. To nejdůležitější z vozu stejně ztratit nesmím, ať už je na koních cokoliv.

Jakmile jsem s kontrolou skončil, ještě jednou jsem na všechny pohlédl, jako bych je kontroloval také. Tvář mi zůstávala v celé své cynické kráse, neboť jsem nechtěl dávat najevo jakékoliv obavy z této výpravy, které jsem skutečně měl. Měl bych se tedy usmívat? To jsem taky odmítl. Nehodlal jsem to brát na lehkou váhu.
„Pojedu s Gredem vepředu. Bridget nebo Maltheus vezmou otěže koní od vozu, domluvit se můžete mezi sebou. Očekávám, že s tím máte oba zkušenosti. Slečny se nejspíše povezou se zbožím, pokud si nebudou přát vlastního koně?“ Nadzvedl jsem zvědavě obočí, zda by si Seph nebo Ariana tohle přála. Neznal jsem je, a tak mě skutečně zajímalo, jaké jsou povahy.
Každopádně jsem nechtěl, ať jde někdo pěšky,i kdyby si každý vezl zadek na svém vlastním koni a jeden měl na starosti vůz. Čím rychleji se tam dostaneme, tím lépe a šlapáním po svých to nejrychlejší volba nebude.
Pokud se nikdo nehodlal zdržovat, vydali jsme se na cestu.
 
Maltheus - 10. února 2020 22:20
malt1577.jpg

Sídlo barona Montelieho


Všichni
Sídlo poblíž města Trien
Konec léta roku 903


Trpělivě poslouchám Kiema, jak vypráví o cestě o našich povinnostech a tak dále. Sám pro sebe se usměji, jak dlouho mu to rozkazování asi vydrží? Vezmu si mapu, pořádně si prohlédnu, co nás to vlastně čeká, a když si dostatečně uvědomuji riziko toho, kam se vydáváme, pošlu mapu o člověka dál. Možná bych ho mohl poslechnout, dokud bude mluvit rozumně a v náš prospěch. Pomalu pak přikývnu, jestli tohle je všechno, já žádné otázky nemám. Proč bych měl? Na co bych se měl ptát? Nic z toho mě opravdu nezajímá, je to zakázka a možnost jak zjistit víc o tom, co potřebuji.
Podívám se pak na zapisujícího, jedinému, komu bych peníze zanechal je Sephirah, a to zapisovat nemusím, moc dobře ví, a jsem si jistý, že to ví i baron. "Jdu zpět do laboratoře," řeknu dívce a zmizím bez větších obtíží.

V laboratoři začnu okamžitě balit naše věci - masti, obvazy a bylinky, lektvary, důležité knihy. To bylo moje... doufal jsem, že se o ten praktický zbytek postará spíše Sephirah. A s takovou jsem se podíval na vlastní rány a začal hned jedné z mastí využívat. Tenhle den se bude děsivě táhnout, musíme počkat do rána, nějak...
 
Bridget - 10. února 2020 21:29
bridget189.jpg

Sídlo barona Montelieho


Všichni
Sídlo poblíž města Trien
Konec léta roku 903


Takže ráno a u zadní brány. To mi stačí.
Zvednu kývnutím se rozloučím s ostatními a podle instrukcí zamířím za písařem. Tady na zámku a za stolem vypadá mnohem víc ve svým živlu než když jsme ho viděla v hostinci. Nafrněný panák.

"Nemám nikoho komu bych chtěla něco odkázat, takže ať si ty peníze klidně nechá baron pokud je bude chtít.," tím je to pro mě uzavřené. Ještě mu to podepíši do knihy a vezmu si tu trochu mincí jako slib předem. Nic dalšího mě tu nedrží takže zamířím zpátky do svého přechodného bydliště. Kde znovu všechno překontroluji, ale zbroj je opravená, zbraně ošetřeny a těch pár drobností mám hned sbaleno.
Poslední co ještě ale musím udělat je jít se podívat na Ralrose zda mu něco nechybí. Ve stájích mě přivítá veselým zařehtáním. Já ho obdarují mrkví, kterou jsem po cestě koupila. Zaslouží si to. Čeledínovi platím dost aby se o mého koně pořádně staral, takže se jenom přesvědčím, že mu opravdu nich nechybí. Dnes je ještě čas to řešit, ale jakmile budeme na cestě je na všechno pozdě.
Ralrose mám již rok a je to spolehlivý partner. Dobře vycvičený, vytrvalý a rozumíme si. Již nejednou mě vytáhl z nepěkné bryndy. Pohladím ho po husté tmavé hřívě a on mě na oplátku šťouchne do ramene. Však se dočkáš. Neboj se.

Všechno je zařízeno a nyní stačí jenom počkat na ráno. Dám si bohatou večeři a trochu vína. Jdu brzy spát a ráno se probudím ještě za tmy. Ve světle svíčky se obléknu a to včetně kroužkové zbroje a kyrysu. Osedlaného Ralrose vyvedu ven a společně zamíříme na domluvené místo. Nad obzorem zatím rozkvetou červánky.
 
Gred - 10. února 2020 19:37
gred513.jpg
A na to se napijem!

Mohl bych si teď dovolit i fajnovější lokál, ale nejsem z těch, co neudrží groš. Jasně, nakonec ho taky neudržím, ale vocuď pocuď. U třínohý kobyly mají dobrý pivo, a hostinskej je rovnej chlap.
"Tak tu karavanu musim pustit," oznámím mu důležitě, když se rozvalím u stolu pro štamgasty poblíž pípy.
"Máš něco solidního," hádá on a přejícně mi natočí správnou míru.
"Je to tak." Pořádně se napiju. Když vidím, že zvědavě povytahuje obočí stále výš, raději si otřu pěnu z vousů a dřív, než mu těch pět chlupů vyleze komínem, dodám: "Musim bejt diskrétnost sama. Všechno ti povim, až se vrátim."
Znovu pokýve hlavou. Vykýval by z jalový krávy tele. Je pěkný, když má hostinskej ohledy. Takoví ti moc zvědaví, to dělá leda mrzutosti.
"Něco pro tebe mám," řekne najednou. "Nechal mi to tu jeden takovej, co neměl na zaplacení. A tebe tyhle frajeřinky přece zajímaj." Do ruky mi strčil pár plíšků s nabroušenýma hranama. "Takovej snědej chlap v černým," dodal hostinskej. "Prej se s tím hází."
"Dám vědět,"
strčím je do kabátu.

A večer jde dobře. Holky jsou družný, ale koho zajímají holky, když ještě nedopil korbel? Alespoň je přiučím něco novýho. "A tu trpasličí znáte?"
Načinčaná brunetka ohrne nosík. "To myslíte tu, co se tam pořád zpívá zlato, zlato, zlato?"
"To je refrén!" lusknu pochvalně prsty. "To si dáme všichni."  A pak s gustem zanotuju, hlubokým, dunivým hlasem: "Hou hou - pod horou - trpaslíci dolujou - zlato tam nandyjou!"
A sborem od dalších chlapů okolo se ozve, až nanynka nadskočí: "Zlato, zlato, zlato, zlato, zlato, zláááto!"
Takový rozloučení s civilizovanejma končinama, to prostě musí stát za to.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.68674111366272 sekund

na začátek stránky