Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Úděl tvůj nelehký

Příspěvků: 43


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč Holycherryblossomwizard je offlineHolycherryblossomwizard
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Estera Golnar je offline, naposledy online byla 03. června 2020 0:20Estera Golnar
 
Parsifal - 19. května 2020 10:10
portrait9854.jpg
Vlhký dotek na ušním boltci mi prohnal krevní řečiště. Prudké zatepání ve slabinách najednou umlčelo celičký svět. Zasyčel jsem. A zároveň blaženě zaúpěl. Jen krok od toho, abych se otočil a popadl ji. Strhnul pod sebe. Uvědomovala si vůbec, že bych mohl pohnout s vodou v jejím těle? Přelévat tekutinu v hořečnatých útrobách jejího klína? Jejích žil? Kdybych jen trochu chtěl, zvedl bych pramen rozlitého vína a nechal ho plazit po těch perfektnich nohách jako rudou stužku. To jsem zamýšlel. To jsem chtěl udělat, než mě srazila na kolena.
Záměr zůstal nevyslyšen, protože jiné, větší touhy převážily, když spustila ruku po mé hrudi dolů.
A já sotva zatínal zuby, abych se ovládl, abych přemohl frustraci, která ještě zesília, jakmile se kvardián rozmyslela a vycouvala - doslova - pryč z mého dosahu.
Podrážděně jsem zavrčel a nahnul bradu směrem k ní.
Teď mě pošle pryč? Ta představa byla horší než trest. Ale místo odmítnutí přišla výzva. Měl jsem se svléknout? Odradit mě mohlo jedině podezření, že toho zneužije k dalšímu ponížení. I kdyby, tuhle hranici už jsem překročil.
Příkaz jsem splnil bez odmluvy. Z mých pohybů byl cítit spěch. Na pomalou hru s oděvy jsem nikdy nebyl. Halenka, prosáklá na ramenou tíhou usychajících vlasů, skončila obratem na zemi a roztřesené prsty zamířily toho večera podruhé ke tkanici kalhot.
 
Estera Golnar - 18. května 2020 22:18
aedyt9964.jpg
"Uctívat mě? Ano, to vskutku budeš," znovu mu dýchnu do ucha. Mé tělo je přitisknuté k jeho. Cítím hrubou látku jeho šatů na své kůži, otřu se stehny o jeho hýždě a volná ruka se vypraví k jeho klínu, ale nedoputuje tam. Zastaví se ve vzduchu, protože jsem si to rozmyslela. Bude to jinak.

Pustím jeho ruku a udělám krok dozadu. Dám si ruce v bok a znovu ho sledují z výšky, jako sokol malou myšku na poli. Chvějící se a čekající na úder, který možná přijde, možná ne. Zakalené oko se leskne ve svitu svíce a můj stín tančí na zdi za mnou i když já stojím bez pohnutí, ale stejně jako se stín svíjí podle toho jak plamen tančí tak i mé útroby se svíjí žádostí, která ve mě hoří. Snad jenom rychlejší dech může být známkou toho jaký boj se ve mně odehrává.

"Svlékni se," rozkáži a můj hlas šlehne vzduchem jako bič. Sice jsem ho již nahého viděla, ale chci si ho znovu prohlédnout. Však některá části jeho těla doznaly změny, která mě zajímá a která zaslouží bližší prozkoumání.
 
Parsifal - 18. května 2020 11:08
portrait9854.jpg
Úder mě zasáhl nepřipraveného. Bolest mi lezla krkem - v tomto případě doslova. Zavrčel jsem a skácel se na zem, k posteli. Pohár mi vypadl z ruky, zbytek vína se rozlil a číše jen zázrakem unikla roztřísknutí. O něco hůř na tom byly moje nohy, v nichž se samým přemáháním zatínaly svaly a patrnými záškuby uvolňovaly vzniklé napětí. To bylo nejdál, kam jsem se k uvolnění dostal.
Estera mě hrubě popadla zezadu pod krkem a já se bezděčně zvrátil, abych jí vyšel vstříc. Mokré prameny bílých vlasů přilepené k jejímu břichu. Ano... Způsob, jakým se mno hovořila, mně dráždil, ale ne způsobem, který požadovala. Nikdy jsem nepatřil k nejpokornějším. Nevole byla znát nejen v zatnuté čelisti a zavrčení, ale i ve způsobu, jakým jsem se do její náruče položil. Zapřený proti jejím pánovitým dotekům, protože jsem ji zároveň zoufale potřeboval.
"Tohle přece není, co chceš," zachrčel jsem. Kdoví jestli pro ni nebo pro sebe. Doopravdy js
jsem zvažoval, že se podřídím, dám jí, co chtěla, a odkrojim si trochu toho potěšení pro sebe. Třeba jen rychlou ruční práci - pod jejím bedlivým dohledem. Jo, dovedu si to živě představit. "Chceš přece," polkl jsem, patro suché přerývaným dechem, "abych ti klečel u nohou, protože chci tebe, ne mizernou chvíli slasti. Chceš, abych tě uctíval? Já budu..." Další proud slov zůstal zamlčený. Už ani nevím, jestli jsem se nadechoval k odporu nebo prosbě, ale zcela určitě bych přijal trest za mou neomalenost. Držel jsem oči pevně stisknuté, záda nspnutá jako tětivu, a čekal další ránu.
 
Estera Golnar - 17. května 2020 23:19
aedyt9964.jpg
Když poruší můj rozkaz a vstane přimhouřím oči. Nechám ho dojít pro víno, nenapomenu ho. Ne hned. Vidím jeho vzrušení a zřejmě i obavy. Je to pro něj snad nové? Asi ano.
Zřejmě to byl on, kdo vždy určoval tempo, ale teď tomu ak není. Možná, že se bojí i mého úřadu. Ač nahá, stále jsem kvadrián a vládnu mocí, která dokáže být i větší než jeho. Není první komu by se kvůli tomu strachy roztřásla kolena. A ten jejich strach a nejistota, je pro mě tou největší rozkoší. Oliznu si rty, takřka mlsně. Přijdu si jako kočka, která má před sebou nebohé ptáčátko a v hlavě se mi míhají obrazy jak s ním naložit. Jeden šťavnatější než druhý. Jenže pro který se rozhodnout takhle poprvé? Poprvé je to vždy nejlepší a ráda bych si to vychutnala se vším všudy, jenže to tady nejde. Ne v tomhle omezeném pokoji s malou postelí.
Že bych to nechala být? Ovládla se a počkala až dorazíme do mého sídla, kde je vše potřebné? Zatracený chlap, že mě takhle vyprovokoval. Za to bych mu také měla dát co proto.

"Neposlechl jsi. Protivíš se mé vůli a to nestrpím. Nedala jsem ti povolení jít se napít." V hlase mi zní tvrdost a ostří. "Dovolila jsem ti abys mě obdivoval a takhle ses mi odměnil? Takové chování nehodlám trpět." Poslední slova skoro zavrčím a vzápětí na to se vymrštím a hřbetem ruky ho udeřím do zraněné nohy. Ne tak moc, abych ho poškodila. Je to jenom takové klepnutí, ale dostatečně bolestivé, aby to cítil a musel se pohnout. Vzápětí již stojím za ním a jednu ruku mu kroutím za zády a tou druhou ho držím za vlasy a tlačím ho dolu zpátky na kolena.

"Popros," znovu mu rozkáži s mými rty těsně u jeho ucha. "Škemrej a kňuč a možná se nad tebou slituji a dovolím ti tu trochu vykoupení po které tak toužíš."
 
Parsifal - 17. května 2020 16:45
portrait9854.jpg
Jedna těžká bota byla dole. Sotva jsem se pustil do rozvazování druhé, popohnala mě jako nezkušeného panoše. Ta představa, spolu s břitkým tónem jejího hlasu, který ve skutečnosti postrádal skutečnou ostrost, donutila mé rty cuknout úsměvem. Snažila se hrát tvrdě a nedalo se pochybovat, že rozdávala pěsti na počkání, ale pořád to byla žena.
Nechal jsem třmen v prstech a krátce do ní zabodl vodnaté oči. S výrazem, který hovořil za tisíc slov. Povídal cosi o tom, že mě nepřelstí, i když jsem sražený na kolenou a ochoten se před ní plazit, ale umím přelstěného hrát. Neexistovala rána, kterou by mi mohla uštědřit, která by byla horší než pokání, jež jsem sám sobě uložil. Pokud v mém pohledu zůstala přezíravost, čím déle jsem čelil Esteře, tím se veškerá moje ironie roztékala v blažené odevzdanosti. Tohle byla poloha, v níž jsem uměl chodit. Podřízen její dobré vůli. V bezpečí.
Ale pořád příliš drzý, napadlo mě, když jsem očima zavadil o zakřivenou linii jejích úst. Moje prsty pracovaly spíš popaměti a celý proces ještě zpomalovaly.
Nedá se říct, že by to někomu vadilo.
Poručila mi, abych zůstal, a já bezděčně přikývl. Vyprahlé rty promnul o sebe, doopravdy jen krok od toho, abych se po ní natáhl. A tak jsem alespoň sledoval její prsty, které objížděly kontury těla. Na ukazováku zůstal slabý otisk inkoustu, jak držela pero. Pokožka se zdála ošoupaná věkem i nehostinným povrchem rukavic. Zvyklá ohánět se mečem jako já slovy. Ten kontrast mě vzrušoval. A skutečnost, že nebyla nejmladší, to nijak nesnižovala. Byla sebejistá. Věděla, co potřebuje a chce, co může nabídnout. Rád bych řekl to samé, ale v mém životě nebyly jistoty, jen silou vtlučený řád, který jsem přijal, abych přežil. A teď mi svědomí říkalo, vlastně přímo křičelo, že bych měl odvrátit zrak. Poděkovat s pokornou úklonou, že mi bylo ctí kvardiánovi pomoci se svlékáním a znovu se odplazit do svého koutu.
Zůstaň, řekla.
Klenba břicha trochu vystouplá a dole, na místě dělohy, zvrásněná věkem. Kůže podivně hladká a volnější, nezpevněná mládím, ale napohled měkká a přístupná. Klín porostlý tmavými hnědými chloupky, které sestupovaly podél křivule nohou až ke kotníkům. Na lýtkách bylo několik jizev. Taky pár uzlíků naběhlých žil. Kosti děsivě výrazné. Jemná mateřská znaménka rozsypaná na tajených zákoutích jako kaňky na bělostném papíře. Jedna byla na kotníku a mě napadlo, že bych ji mohl ochutnat. Sklonit hlavu a políbit namáhaný kloub, protože bych byl nejspíš jediný, kdo to doopravdy udělal - a udělal to rád - políbil Esteře nohy.
Chci se jí na ně udělat...
Touha po uspokojení mě oslepovala natolik, že bych klidně odhodil zábrany. Fyzické spojení mi pomáhalo filtrovat bolest. Pomáhalo mi přežít. Potřeboval jsem to. Copak si myslela, že holduji nezávaznému potěšení, abych se zabavil? Zoufalá potřeba po sdílení a kontaktu s kýmkoli, kdo mě neshledával zrůdou, zkřivila moje rysy do něčeho bolestného.
Jakmile překročím tuhle hranici, nebude cesty zpět. Kvardián držela otěže nad mým životem, v tomhle případě doslova. Nemohu se prostě zdejchnout a předstírat, že k ničemu nedošlo. Jeden z nás bude vždycky vědět. Nehledě na tom, že milostný poměr, byť jednorázový, vytvářel vazby. Pamatoval jsem si všechny ženy, které jsem pomiloval. Ony si dozajista pamatovaly mně a dost možná pro mou nerozvážnost, s jakou jsem vtrhnu do jejich životů, ronily hořké slzy. Slané kapičky vody, s kterou jsem tak mistrně zacházel.
Pomalu, zapřený rukama na pelesti, jsem vstal. Lehké kalhoty nemohly zakrýt, co se rýsovalo v celkovém držení těla. Napětí, které potřebovalo uvolnit s okamžitou platností. Nezapíral jsem ho. Pomalu jsem si vykasal rukávy košile, jeden po druhém, a teprve potom jsem se otočil zpátky ke stolu, odkud jsem vzal pohár vína, a vrátil se zpátky k Esteře. Se sklem v ruce a mrtvolně prázdnou tváří jsem nad ní zůstal stát. Pokud chtěla něco říct, měla poslední možnost. Nevím ani, jestli bych poslouchal. Jestli by mě něco dokázalo zastavit, abych si nezvlažil hrdlo a nepřikleknul zpátky na svoje místo.
K jejím nohám...
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.065262079238892 sekund

na začátek stránky