Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

The Realm of Axira - Falling Shadow

Příspěvků: 1052


Hraje se Denně Úterý, 9. Dubna 1325, Ráno  Vypravěč ignis je offlineignis
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Thierry z Allsasse je offline, naposledy online byla 03. prosince 2020 2:19Thierry z Allsasse
 Postava Vévoda Henry z Lot je offline, naposledy online byla 24. ledna 2021 9:53Vévoda Henry z Lot
 Postava Juliet z Lux je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 4:06Juliet z Lux
 Postava Velkokníže Otokar VIII. je online Velkokníže Otokar VIII.
 Postava Asculf z Mauern je offline, naposledy online byla 24. ledna 2021 9:53Asculf z Mauern
 Postava Ayre z Dammvere je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 10:34Ayre z Dammvere
 Postava Viera Bohulerská je offline, naposledy online byla 24. ledna 2021 9:39Viera Bohulerská
 Postava Orimund z Altenstein je offline, naposledy online byla 14. ledna 2021 8:01Orimund z Altenstein
 Postava Fedrico z Aosty je onlineFedrico z Aosty
 Postava Diterich z Durnugau je offline, naposledy online byla 24. ledna 2021 2:32Diterich z Durnugau
 Postava Valran III. Axirský je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 13:40Valran III. Axirský
 Postava Kristina z Rell je onlineKristina z Rell
 Postava Isabelle de Sossines je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 10:34Isabelle de Sossines
 Postava Alex z Igbergu je offline, naposledy online byla 24. ledna 2021 0:36Alex z Igbergu
 Postava Norman z Virrie je offline, naposledy online byla 24. ledna 2021 0:58Norman z Virrie
 Postava Laura de Lambert je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 10:34Laura de Lambert
 Postava princ Charles de Vannsenios je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 22:37princ Charles de Vannsenios
 Postava hrabě Jean de Felury je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 22:37hrabě Jean de Felury
 
Alex z Igbergu - 24. ledna 2021 00:27
alexzigbergumensi9674.jpg

Zahrady Citadely


Kristina z Rell,
Starý Hrad, Zahrady Citadely
Úterý 9 duben
létapáně 1325, ráno


Poměrně záhy se mi podaří zpomalit natolik, abych nebyl na čele skupinky jdoucí za císařem, ale naopak na jejím chvostu, tam kde chci být. Císařova záda se mi pomalu a postupně vzdalují, ale není to nic, co bych kdesi hluboko uvnitř své mysli, nevítal. Jde mi to k duhu, to nebudu popírat. Možná jsem součástí Císařského rozrodu, ale ne tou příliš oblíbenou, ne tou, která vyrůstala v očekávání koruny, a proto mi již od let jinošských bylo vtloukáno do hlavy, abych koruně vždy ustoupil. Matka, když mi tuto laskavou radu dávala, ji nejspíš nemyslela takto doslova, ale co bych byl za syna, abych neuposlechl rady rodičky své, nejmilejší? Nad svou matkou ale dnes přemítám jen krátce.
Silou vůle donutím své nohy, učinit pár kroků, ale je to jak by mi klouby v těle vrzaly neochotou, než se rozhýbou. Ač nerad, chystám se projít kolem zahradního altánku, lemovaném záhony růží, když v tom mne osloví jemný, dívčí hlas.

Přestanu se soustředit na špičky svých bot, jako by je snad můj upřený pohled sklopený k zemi mohl rozpohybovat rychleji a letmo vzhlédnu k tváři dámy, jež se vynořila z okrasných květin a stínu altánku po mé pravici.


„Brého jitra, přeji Vám,“

pokývnu dámě, která mne oslovila na pozdrav, dotýkajíc se v letmém gestu lemu klobouku, který poté smeknu z hlavy v projevu úcty, když se na chvíli zastavím.


"Jak bych vám mohl býti nápomocen, milá dámo?"
 
Kristina z Rell - 22. ledna 2021 01:37
tina_iconew3249.jpg

Obrázek


Obrázek




Alex z Igbergu
Starý hrad, Zahrady Citadely
Úterý, 9. dubna 1325, ráno


Tonúc v stude, so sklopeným pohľadom splyniem s okolitou prírodou. Príchod Levice z Lux mi to uľahčí, pretože Vojvodkyňa k sebe pritiahne pohľad hádam všetkých prítomných. Hlavne Markgrófky, tá na mňa okamžite zabudne, keď sa v jej okolí vyskytne seberovná bytosť.
Môj záujem uloví jej spoločník, impozantný, dobre stavaný mladý šľachtic. Nezaujal ma svojimi výraznými črtami tváre, hoc ide o jedného z najkrajších mužov, akých som kedy videla. Nie, to, čo ma upútalo, bol jeho postoj, i on sa snažil vyhnúť pozornosti. Neúspešne. Zdá sa, že na okamih vyvolal v Cisárovi osteň neľúbosti. Pravdepodobne tým, že sprevádzal dámu, o ktorú sa, podľa miestnych klebiet, kedysi Jeho Veličenstvo uchádzalo. A teraz sa možno znovu začne.

Malá spoločnosť sa počne rozpadať ako hrad z piesku, keď zaveje chladný vánok. Chvíľku pozorujem Cisárov vzďaľujúci sa chrbát… nie, to je samozrejme lož. S ťažkým srdcom sledujem Thierryho široké ramená a zátylok s neposlušnými vlasmi. Ani si to neuvedomím, no moja ruka sa mierne natiahne, akoby som sa ho chcela dotknúť, hoci je pár desiatok metrov vzdialený.
Našťastie tu už nie je nikoho, kto by si to všimol. Teda až na grófa s tvárou Anjela, ktorý bol Markgrúfkou odohnaný na opačný koniec záhrady. A potom onen novopríchodzí. Ten sa však pozerá po lady Laure.
Pohladím neďalekú ružu, dúfajúc, že mi hodvábne okvetné lístky zlepšia náladu. Nezlepšili.

I onen dvoran sa chystá odísť. Vytuším to skôr, než nenáhlivo vykročí.
“Môj pane,” oslovím ho z tieňa altánku.


Obrázek


 
Alex z Igbergu - 17. ledna 2021 16:44
alexzigbergumensi9674.jpg
Velkolepý panovník, velkolepá setkání

|Jeho Císařské Veličenstvo a Výsost Valran III. Axirský | Juliet z Lux |
| Markraběnka Ayre z Dammvere| | Princ Charles de Vannsenios|
|Hrabě Jean de Felury | Lady Laura de Lambert ||Lady Kristina z Rell |
| sir Thierry z Allsasse | a další účastníci setkání v zahradách...
Královská Citadella, Zahrady, císařské město Thorn,
Úterý 9. dubna 1325, ráno



Lady po mém boku se obrací na Markraběnku Ayre. Ženu, které se vyhýbám, asi tak jako se vyhýbá čert katedrále.
"Milosti, Markraběnko z Dammvere," Pokloním se před oběma těmito velkolepými ženami. Dvě lvice, na jednom písku, budou zajisté mnohem krásnější, než dva kohouti. O to smrtelnější ale může být případný souboj, pokud se mimo úsměvů a pozdravů, začnou ukazovat zuby a drápy. A vedle Lvice z Lux, a Markraběnky, nejsem ani ten kohout, jsem spíš kuře. Nejvyšší čas, mírně vycouvat, a to taky dvěma, třemi kroky učiním.

Neučiním to však včas, na její Milost promlouvá sám můj panovník. Prohloubím svou poklonu, a poklesnu před ním pln úcty a pokory na jedno koleno, s hlavou skloněnou.
"Můj Císaři," odpovím na jeho zmínku o své osobě, polohlasem. Vemte s sebou dámu, nebo garde! Dolehnou k mým sluchům Císařova slova. Dámu, nebo garde... Vlastně, můžu být polichocen. Mohl mne nazvat třeba opicí... Krátce zahlédnu Lady známou svým zrakům, jednu z doprovodu její Milosti vévodkyně z Lux. Lady Laura de Lambert, přiřadím si laskavému obličeji, orámovanému tmavými vlasy i jméno. Budu doufat, že toto pozvání bude vztaženo spíše na její osobu, než na tu mou. Pokud si však bude její Milost můj doprovod přát, její přání mi bude rozkazem.

Markraběnka poměrně trefně odpálkuje Hraběte de Felury, a tak přesto že se pozornost mého Císaře obrací naprosto někam jinam než na mne, zůstanu v pokloně poměrně dlouhou dobu, vlastně nepovšimnutý ostatními. Rozhovor kolem mne proplouvá, a tak raději mlčím. Poměrně záhy je rozhodnuto, k uctění památky zesnulého Císaře a to nemohu odmítnout. Zařadím se proto raději na chvost skupiny smutečních hostí, a následuji svého Císaře na cestě k uctění památky jeho otce.



 
Ayre z Dammvere - 09. ledna 2021 14:49
653947889.gif

K růžím


Valran III. Axirský, Ayre z Dammvere, Jean de Felury, Juliet z Lux
Zahrady Citadely
Úterý, 9. dubna 1325, ráno


Zeširoka se na vévodkyni z Lux usmívám. „Ano, to je pravda. Mám je ze všeho nejraději,“ přisvědčím. „Ještě jsem neměla šanci se na ně jít podívat, tolik se toho událo… Budu velice ráda, když mne tam doprovodíte, Milosti.“ Máme tak alespoň trochu času, než poobědvá s novým císařem. Není těžké si představit, kolem čeho se bude motat jejich konverzace. A i já k tomu mám co říci.
Císař svou pozornost zcela přirozeně přesouvá k lady Lauře. Těžko soudit, jestli ho zaujala, nebo jestli jen okázale trucuje před lady Kristinou. Tak či tak je dobré o tom vědět.
Když se se mnou loučí, oplácím mu polibek na tvář a jemně mu tisknu paži. „Uvidíme se později,“ slibuji, „odpoledne nebo večer.“
S tím jej konečně propouštím a místo toho se chytám paže vévodkyně z Lux, abychom mohly společně vyrazit na sever zahrad k růžovým keřům. Zdá se ale, že nám někteří nepřejí soukromí. Otáčím se proto k hraběti de Felury. „Doufám, že toho psíka nejdete náhodou venčit k růžovým keřům, můj pane. Myslím, že by jim to tuze uškodilo. To by byla škoda, když teď mají šanci vzkvést. Najdete pro tyto účely mnohem vhodnější místa. Kdyby vám to snad dělalo potíže, mé stráže vám jistě rády pomohou. Znají to zde dobře,“ povím mu s úsměvem, ale tónem, který dává jasně najevo, že v této záležitosti smlouvat nehodlám. O tento rozhovor se obrat nenechám.

S jistotou, že nebudeme rušeny, se tak vydávám s vévodkyní dál. Jen chvíli jdeme mlčky, než znovu promlouvám. „Zdá se, že císař našel jisté zalíbení ve vaší dámě. Vezmete ji na ten oběd s sebou, nebo si jako garde vyberete jinou?“ zajímám se. „Jistě ji – slyšela jsem, že jí vaše dobro skutečně leží na srdci, tak, že kdyby byla mužem, všichni by si mysleli, že je do vás naprosto beznadějně zamilovaná. A nepochybně bude příjemné mít někoho takového po svém boku, když budete s císařem řešit vaší budoucnost. Myslím, že si obě umíme představit, jaký návrh ohledně… vaší situace asi bude mít, nebo ne?“
Obracím k ní s úsměvem zkoumavý pohled. „Měly bychom se stát dobrými přítelkyněmi, Milosti. To, po čem obě toužíme, totiž není tak odlišné.“


 
Laura de Lambert - 16. prosince 2020 23:05
laura22024.gif

Lvice


Valran III. Axirský, Ayre z Dammvere, Charles de Vannsenios,
Laura de Lambert, Thierry z Allsasse, Juliet z Lux, Diterich z Durnugau
Zahrady Citadely, kaple
Úterý, 9. dubna 1325, ráno


Když mne císař oslovuje, jen stěží dokáži zakrýt své překvapení. Slyšel, jak mne lady Kristina zdravila? Slyšel o mně z Normanových úst poté, co nás viděl tančit na svatební hostině? Nebo si mě snad pamatuje jako doprovod mé paní?
S úsměvem přikyvuji. „Jistě, Vaše Veličenstvo.“ Ženy krotící mužské pudy? Ženy stojící mezi muži a válkou? Povedený žert – snad by to bylo poprvé.
Nový panovník se se všemi loučí a já pohledem kontroluji Její Milost, abych se ujistila, že bude v pořádku. Kupodivu si ale nedělám starosti kvůli tomu, že se chystá projít zahradami k růžovým keřům s princeznou Ayre. Ta ženština má všelijakou pověst, jen ne dobrou. Jenže u dvora, u dvora plného lží a intrik. Pokud se zdejším dvořanům nelíbí, mohl by to docela dobře být důvod k tomu jí věřit. Alespoň stejně jako komukoliv jinému.
Ovšem ten oběd… Doufám, že se na něj dostavím spolu s ní.
Ještě jednou se za ní otáčím, jak se spolu s císařským doprovodem vydávám zahradami dál. Držím se v uctivé vzdálenosti za císařem a princem, slova z jejich soukromého hovoru ke mně tedy nedolehnou, nehledě na to, jak moc by mne zajímala. To až když na mne volá, se k nim připojuji zcela. Jeho otázka je nepochybně test, ale přijímám ji s úsměvem. Přemýšlím nad ní jen krátce. „Vaše Veličenstvo, v Lux se rodí lvice, kterým v žilách proudí krev Západu. Ovšem naše srdce,“ pronesu a sama si dlaň na srdce přiložím, „ta jsou axirská. Jak tedy vidíte, Její Milost by si nikdy nemohla vybrat.“ Najednou otáčím svůj pohled k princovi Charlesovi. „Odpusťte teď, Výsosti, co svému císaři tak směle povím,“ řeknu vážně, ale s hravým úsměvem na rtech, než se obrátím zpátky k císaři. „Nemyslím si totiž ani, že by si vybírat chtěla: kdyby musela volit, zvolila by Západní říši spojenou s Axirou pod jedinou korunou. A protože naše srdce tolikrát vzbouří se i našemu původu a naší krvi, troufám si říct, že pod tou vaší, sire.“ Koneckonců má Západ pro záležitosti srdce pochopení.
„V dobré vůli jste mě vzali s sebou, aby nedošlo k válce, a já hovořím tak nesmířlivě. Prosím vás oba o odpuštění i porozumění: lvice lvicemi zůstanou, a myslím, že mne ponoukala i přítomnost princezny Ayre – ta odjakživa byla lvicí a bojovnicí, třebaže z Karn, a zdálo se mi, že jste nalezli vzájemné pochopení.“

Rozhovor o Její Milosti pak poněkud náhle přerušuje nadšené zvolání císaře, když zahlédne svého bratrance. Nechá jej zavolat k nám a řeč se díky tomu stáčí k turnaji, kde si Diterich z Durnugau vedl více než obstojně. K jeho úspěchům mu cestou do kaple gratuluji, ale převážně jen naslouchám jejich vyprávění o jakémsi záhadném rytíři.
Před vchodem do kaple se s námi císař Valran loučí, alespoň tedy prozatím, jak sám říká. Věnuji mu uctivé pukrle. „Budeme se do vašeho návratu modlit s myšlenkami na vás a váš smutek, Veličenstvo.“
Spolu s ostatními se pak vydávám dovnitř kaple, kde máme uctít zesnulého panovníka.


 
Valran III. Axirský - 06. prosince 2020 13:55
artfichier_809436_5459927_20160206280010(1)1261.png

 Bratránek sem, bratránek tam  

 

Všichni v zahradách, především Julie a Ayre, pak už jen: Charles, Laura, Thierry, Ditterich a NPC doprovod.
Starý hrad, Zahrady Citadely
Úterý, 9. dubna 1325, ráno



Juliet z Lux

V nepřístupném gestu, s rukama položenýma na pažích, sleduje Valran vývoj situace. Zdvořilostní fráze poslouchá napůl ucha a sem tam přikývne. Á tady ji máme, potvůrku Juliet. Lvici z Lux. Jak se majestátně natřásá po boku pohledného frajera! Proutnice. V čemsi mi jednáním připomíná spíše muže.   Ušklíbnu se, je mi to sympatické, no nesmím to dávat najevo. Další, co mi dala košem. Dnes se jich tu sešlo na můj vkus nějak moc. Stěží mi mohla odpustit, že jsem si jako kompenzaci za utržená příkoří a zlomené srdce vzal nevinnost její mladší sestry Magnolie. Ta s tím žádné ciráty nedělala. Juliet ... nepřístupná jako kus ledu.

Její pukrle opětuje zdvořilostní úklonou situovanou též směrem k Alexovi z Igbergu. Výborný nápad, vévodkyně! Dnes spolu poobědváme. Mám pro několik návrhů k řešení Vaší sutiace a rád bych samozřejmě znal Váš názor. Můžete si sebou vzít garde..., pohledem se vrací k panovi z Ignergu, gardedámu, aby z toho nebyly žádné řeči, dodá, kdyby snad nebylo jasné co tím míní. V poledne se dostavte do Císařského soláru.


Laura de Lambert

Ta pohledná černováska jíž letmo spatřil! Něžný pohled v čemsi připomínající laňku před skolením.   Nešla mu z hlavy. Představoval si, že takhle nějak mohla vypadat Ayre v dobách svého divčího rozpuku.  Konečně si vzpomněl, kde ji už zahléd! Kromě toho, že se často zdržuje v přítomnosti Juliet, to bylo v náruči Normana z Virre, jeho nejlepšího přítele. To uvědomění na chvíli zbrzdilo tok chlípných myšlenek. Na chvíli ...
Pak proč ten smutný pohled, má-li za milence jednoho z nejvyhlášenějších milostníků v Thorne?! Samozřejmě! Už se jí dostatečně nabažil a dal jí košem! Jiné vysvětlení není.
Buď si bude muset s Normanem promluvit ... a nebo se o blaho své poddané postarat sám. Valrane fuj! Okřikl se v duchu. Nepožádáš milenky bližního ...  ale jak tento příval citů zastavit? Je sice král, ale také muž!   
Lady Lauro. Vy jste tu nějak osaměla a to nemůžeme dovolit. Pojďte s námi. Vždyť už i ty veselé štěbetalky, co si tu házely míčkem utekly zhrozeny slovy bratránka Charlese. Nepůjdeme přeci bez žen, které by krotily naše obhroublé mužské pudy. To by taky nemuselo  dobře dopadnout, žertuje Valran, vyhlášením války a tak podobně.

Charles

S tím se všemi rozloučí, zvláště pak s tetičkou Ayre, jíž dokonce políbí na tvář a chystá se na popud Charlese opustit scénu v zahradách.

A jak odchází po boku svého bratrance, přitočí se k němu tak, aby to mohl slyšet jen on, maximálně několik mužů z jeho doprovodu: Nebylo od Vás pěkné, jak jste se mě před mými poddanými pokusil ztrapnit, bratránku Charlesy, což pak nevíte, že šlechtic je někdo, kdo říká vždy něco jiného, než si myslí? Ta naše pošťuchovaná ... začínáte mě bavit. Ale rád bych se nyní vrátil k otázce Juliet z Lux, na níž jste narazil, než vypuklo to nečekané drama. Máme sebou ostatně její pravou ruku, lady Lauru, hodí pohledem dozadu, ta bude vědět mnohé o preferencích své paní. Nejdřív mi však řekněte, co nabízíte za ruku Luxské lvice. Uzemí, spojenecké úmluvy ...? Nadzvedl Valran obočí a čekal na odpověď. O chvíli později zvolal:

Lady de Lambert! Přidejte se k nám a řekněte upřímě. Kdyby musela Vaše paní volit mezi Axirií a Západní říší, koho  si vybere? To byla podlá tázka a Valran se s téměř škodolibým potěšením zahleděl na svou novou favoritku. Zajímalo ho, jak si s tím poradí. Rád své dívky vystavoval zkouškám..

U východu ze zahrad

Podívejte! Zvolal král náhle jaksi dětsky nadšen, kdo je támhle  ten sympatický kolohnát otáčející se na patě?! Nebylo jisté zda král nemyslí právě vyřčená slova v nadsázce. Vzezřením připomínal míněný Diterich z Durnugau  spíš kráčející smrt ... jednoznačně sympatický, potvrdil svá slova, čímž zaplašil jakékoli pochyby, neboť se tváří přesně tak, jak bych rád i já a není mi to možné.  Roztrpčeně pohlédl na svůj doprovod.
Heleme se! Vždyť My jej známe, to je náš vzdálený bratránek ... Bite ... Bitericht, DITERICH!  Páni z Durnugau, jsou veselá kopa. Však uvidíte.
Jsem si jist, že návštěva Západního prince má jediný účel. Provokaci. Ukazovat se s ním dále na veřejnosti je krajně nebezpečné. Další rozepře už by mohly vést k bodu odkud nebude návratu. Měl bych se vzdálit ... a nebo si další rozhovory pojistit přítomností nějakého společníka. Výbušného prostředníka, který vrazí mezi mě a prince Charlese klín. Bodrého bratránka .. horkou hlavu, a šampiona turnaje. Upřímného  Diterich. Co na srdci, to na jazyku. Budeme doufat, že se na něj nesnese hněv mocnějších a po případné zasluze jej štědře odměníme. 
Na králův popud se hned za odcházejícím rytířem rozběhne jedno z pážat, aby ho přivedlo do lepší společnosti: Princ ...král Valran si přeje, abyste ho doprovodil do kaple, rozloučit se se s jeho zesnulým otcem.

* * *



Pane z Durnugau! K naším uším se donesla zpráva o Vašich nebývalých turnajových úspěších, i o tom záhadném Modrém rytíři. Už odhalil svou tvář? A kdy se s Vámi ten zbabělec hodlá utkat?! Nejsem si jist, zda takové ciráty vůbec turnajové regule dovolují ... a jestli ano, pak by bylo zapotřebí je změnit. Kdo to kdy viděl, aby se nějaký holomek zapsal na turnaj a neověřil přitom svou totožnost?! Povězte a pojďte s námi ... rozloučit se tváří v tvář s odcházejícím velikánem... brebentil Valran, možná proto, že už měl dost rozhovorů o Juliet z Lux.

Před vstupem do kaple

V tlumenýh rozhovorech přichází k vychodu do kaple, ale naráží na básníka a vaganta Dondirona, který si s Valranem přej mluvit. Pod paží i v rukou nese jakési popsané listiny. Přátelé, odeberte se do kaple, dal jsem pro svého přítele poslat už ráno, ale nebyl nikde  k zastižení. Musím s ním probrat naléhavé záležitosti. Připojím se k vám neprodleně.


Ať jedí koláče! (Ignis)

Valran se kriticky probírá přinesenými listinami, sem tam se uchechtne: tohle použijeme, tohle ne, tohle vyhoď a tohle necháme na později. Na této karikatuře vypadá Arriana málo ďábelsky. Přidejte tam rohy nebo tak něco. Podívej, tahle báseň je moc složitá, to vidím na první pohled. To plebs nepochopí. Zjednoduš to a hlavně přidej obrázky. Vycházejme z toho, že většina poddaných neumí ani číst. Zaplať děckám, ať to roznesou a nech toho vyrazit co nejvíc. Ať jsou toho plné ulice. Dávkuj informace s rozmyslem. Musím si promluvit s Iasonem, aby nám na to uvolnil nějaké peníze. Představuju si to jako takovou malou manufakturu., ale zatím pracujme s tím co máme.  Zašermoval s obvlášť důležitým konceptem ve vzduchu a položil ho na vchol hromádky, sestupuji z mraků mezi lid, v pozadí doprovázen duchem vzdalujícího se otce, chráněn andělskými křídly ... zde chybí symbol Othora. Přijdej to sem nahoru, mezi mraky. Ať celé Thorne ví, že král Valran III. kráčí ve stopách božského předka.

Už se chtěl vzdálit, ale zamyšleně si pokelpal po rtech prstem a otočil se na patě: ... a na pohřbu společně s těmi pamflety rozdávejte i koblihy. Zadarmo. Spoustu koblih. Zkus to nějak zařídit nebo tím někoho pověř. A ne bo ne...počkej, žádné koblihy, ty jsou takové .... buranské, ale koláče ... Ať jedí koláče!
 
Kristina z Rell - 06. prosince 2020 01:22
tina_iconew3249.jpg

Záhrady Citadely



Valran III. Axirský, Ayre z Dammvere, Charles de Vannsenios,
Kristina z Rell, Viera Bohulerská, Laura de Lambert, Thierry z Allsasse, Alex z Igbergu, Juliet z Lux
Starý hrad, Zahrady Citadely
Úterý, 9. dubna 1325, ráno

Obrázek



Zachytím Thierryho varovný pohľad, ale v tejto chvíli by ma dokázal zastaviť len ak by mi zovrel predlaktie alebo ma oslovil. No on sa len mlčky prizerá, ako robím niečo, čo by sa dalo definovať pojmom OBROVSKÁ chyba. Alebo lavína slov. Možno katastrofa.
Keď nič iné, tak dokážem ľudí vyviesť z miery. Zatiaľ čo ma Cisár pliesni, zachytím kútikom oka pohyb. Lady Viera. Je na rýchlom odchode. Uteká z tejto situácie? Alebo za niekým, koho by o tom informovala? Na okamih stiahnem obočie v podmračení. Nie, nech je akákoľvek, Cisár je jej bratranec a istotne by sa mu nepokúsila uškodiť. Nie je to klebetnica. Žiadna z prítomných dám do takej kategórie nezapadá.
Mladý panovník má samozrejme pravdu. Niektoré výrazy do úst slečne nepatria. A rozhodne sa nepatrí ho poučovať, keď je jeho otec len pár hodín mŕtvy.
Skloním zahanbene hlavu, na lícach sa mi objaví zradný rumenec.
“Prepáčte, Veličenstvo,” pokorne šepnem poklesnúc v pukrle.

Pohľad zdvihnem, až keď ma osloví lady Dammvere. Na jej žiadosť, aby som za ňou napoludnie prišla, chcem riecť, že jej prianie mi je rozkazom, ale ona ešte neskončila. Preistotu mi otvorene hovorí, že to príkaz skutočne je. Dodá pár vecí, z ktorých polka sú urážky a zvyšok nepresnosť. Nie je pravda, že neviem plánovať. Môj plán bol vynikajúci, kusnúť si do jazyka a nevydať hláska. Len som sa ho nevedela držať. Nie, keď došiel Thierry a správal sa tak chladne. A ja? Vo chvíli, čo som ho ‘zrela, chcela som ho objať. Vlastne som musela dosť bojovať sama so sebou, aby som sa k nemu nerozbehla.
“Samozrejme, Vaša Výsosť,” hovoriť málo a riadiť sa príslovím, že mlčať je zlato. To by mi mohlo pomôcť nezabrdnúť do problémov ešte viac, ak je to vôbec možné. Cisárova milujúca tetička sa ma chystá ugrilovať ako zajačika, ktorý vystčil hlavu z vysokej trávy a rýchlo o ňu prišiel.

Dauphinovi len kývnem, že skrytej vyhrážke rozumiem. Tu mi padne zrak na lady Lauru. Aj ona sa tvári zarazene, no v jej výraze čítam aj pochopenie. Možno ma odsudzuje za moje správanie a slová úprimné, vidí však i vec, čo ma pobúrila či vydesila.

Nakoniec zablúdim k Thierryho hlbokým, svetlozeleným očiam, plným sklamania a horkých výčitiek. Možno som zničila jeho šancu získať skvelú pozíciu na Dvore. Možno som ho tým stratila. A to svojou nerozvážnosťou a túžbou po uistení, že mu na mne záleží. Okolitá zeleň, belasá obloha i farebný šat dám stratia svoj jas, akoby slnko zašlo za oblaky a svet potemnel, ochladol a všetka radosť a život povädli. Len oči farby peridotu planú jasným studeným plameňom.
Skrúšene zvesím hlavu, zachvejem sa ako lístok brezy v jemnom jarnom vánku. Mráz v srdci a ľadovú drť, čo mi miesto krvi prúdi žilami by ani pekelný oheň neroztopil.
Najhoršie na tom je, že sa mi nesmierne páči aj keď sa na mňa hnevá. Cítim jeho krotenú zúrivosť skrývajúcu sa v háve pokojného vystupovania.
Bolo by skvelé niekam zmiznúť. Na odľahlé miesto, kde by som bola len ja a nejaký úbohý strom, do ktorého by som si mohla udrieť.
Ruka mi vyletí ku krku, k ozdobnému zlatému medailóniku na jednoduchej retiazke, dúfajúc, že v tom dotyku objavím pokoj a útechu tak, ako mnohokrát v minulosti. Márne.

Spoza rohu neďalekého živého plotu sa vynorí všetkými ospevovaná a obdivovaná Vojvodkyňa z Lux v sprievode mladého šľachtica, v jednoduchom elegantnom odeve, ktorý si očividne nepotrpí na výstrednú módu niektorých dvoranov, ktorej som párkrát bola svedkom. Sú ponorení v družnom rozhovore a tak si asi ani nevšimli väčšej spoločnosti. Netrvá to ale dlho a upútajú pozornosť Lady Dammvere. Sotva vnímam čo sa deje, no pokloním sa Jej Milosti v pozdrave. Letmo preletím pohľadom i krásnu, ušľachtilú tvár a svalnatú postavu mladíka. Už som ho videla, ale nedokážem si ho zaradiť. Ešte pred pár dňami by ma možno jeho zjav zaujal, upútal či očaril, no teraz len celým telom vnímam Allsassovu blízkosť, aj keď som odvrátená a želala by som si, aby sa vzdialenosť mezi nami zmenšila, aby ma objal. Čo už možno nikdy neurobí.

 
Thierry z Allsasse - 28. listopadu 2020 04:18
7civpei332.jpg

Zahrady Citadely



Valran III. Axirský, Ayre z Dammvere, Charles de Vannsenios,
Kristina z Rell, Viera bohulerská, Laura de Lambert, Thierry z Allsasse a další
Starý hrad, Zahrady Citadely
Úterý, 9. dubna 1325, ráno



Očividně jsem se připletl mezi říšskou smetánku v nesprávný moment. O tom, že Kristina nejdřív koná a až pak přemýšlí jsem už kdysi slyšel. Dneska jsem to představení ale mohl sledovat přímo z první řady. Předtím si však ještě vyslechnu královu nádhernou pohádku o smrti jeho otce, které beztak nevěřím. O tom, že vztah mezi starým císařem a jeho synem nebyl ideální ví v Thornu každý.

Pak už to ale začne. Bouře nerozvážných slov a nadávek směřuje přímo na adresu novopečeného Císaře, který zarytě sedí v křesle a pozoruje výstup mé budoucí chotě. Mezi rty té nádherné blonďaté dívky vidím umírat moji politickou kariéru u dvora a začínám si uvědomovat všechny následky, které tohle představení bude mít. Najevo se nesnažím dát žádné emoce, uvnitř se však naštvání míchá se zklamáním a překvapením. S touhle holkou se člověk nenudí.

Pohledem nejdřív sleduji Kristinu a doufám, ji můj výraz přesvědčí ještě jednou promyslet svoje slova. Když ani to ale nepomáhá, začnu očima kmitat u všech vznešených pánů a dam v altánku a sledovat jejich reakce. Zatímco většina z nich stále mlčí a snaží se pochopit čeho to právě byli svědky, císař společně s princem Charlesem začnou tleskat. Ze srdce mi spadne kámen, Kristina dnes o hlavu nepřijde. Teda jestli ještě nestihne zazářit nějakým dalším faux pas.

Nejradši bych teď následoval Kristinu a rázně ji vysvětlil, jak se bude ode dneška u dvora chovat. Naneštěstí bych měl jako první meč říše doprovodit Varlana pomodlit se. "Samozřejmě," odpovím na Charlesovu otázku a ještě jednou se vyčítavým pohledem otočím ke Kristině. Pokud se císař nebude chtít k celé situaci ještě vyjádřit, vzdálím se v jeho společnosti od altánku.
 
Juliet z Lux - 25. listopadu 2020 14:22
6bbbc41cae8543e1a4fc2c836f91e1347069.jpeg


V zahradách

Celé ctěné osazenstvo
ale hlavně Alex a Ayre
Zahrady Citadely
Úterý, 9. dubna 1325, ráno



Zlehka jsem zavrtěla hlavou a kráčela po jeho boku dál. Byly věci, kterým se vyhnout nešlo. A tohle setkání v zahradách patřilo mezi ně. Co by si asi pomysleli, kdybych jen tak zmizela? Navíc a Alexem po boku...
"Ne," stiskla jsem mu předloktí, jakoby mi to snad mohlo pomoci získat pevnější půdu pod nohama, "půjdeme k nim," řekla jsem více odhodlaně, než jsem se ve skutečnosti cítila. Mé myšlenky už dávno zaplavily rozhovory, které se už musely odehrát. Co si asi povídali? Na čem se už dohodli? Charles, Valran a Ayre na jednom místě neznamenalo nic dobrého pro mě ani pro mé vévodství. Mohl si na něj Charles brousit zuby? Prodali mě už?

"Vaše výsosti," klesla jsem v dvorské úkloně, abych pozdravila oba panovníky. Až poté jsem své pozdravy věnovala i zbylému osazenstvu. A hlavně pak Ayre, dámě, co ještě včera nebyla vítána u dvora. Teď tu však seděla jako královna a bez ostychu ke mně promlouvala. Její slova mi však byla záchrannou sítí.

"Zdá se, že nejsem první, kdo ta chtěl učinit," pohledem jsem přelétla všechny, co se tu stačili shromáždit, "doufám však," otočila jsem se na Valrana, "že budu mít možnost vyjádřit svou soustrast v soukromí. Váš otec, budiž mu země lehká, zastupoval tak dlouho roli mého otce, že jsme jej skoro za druhého otce považovali," jen díky tolika rokům na dvoře se mi do hlasu nevmísil vztek ani náznak radosti. Císař si roli mého otce, jakožto ochránce, usurpoval až příliš dlouho. Nikdy jsem mu taky neodpustila, jak jí nakonec získal a den kdy zemřel byl dnem, kdy moje vévodství získalo šanci vzkvétat jako toho bylo za mého otce.

"Prý císařští zahradníci vysadili nové růžové keře na severu zahrad," prohodila jsem, když se princ i císař měli k odchodu, "slyšela jsem, že jsou vaše oblíbené, markraběnko," bez kousku studu jsem si vymýšlela, ale pakliže si mě přála Ayre vidět, chtěla jsem toho využít, "mohu vás tam doprovodit," nabídla jsem.
 
Laura de Lambert - 18. listopadu 2020 16:44
laura22024.gif

Císařova shovívavost


Valran III. Axirský, Ayre z Dammvere, Charles de Vannsenios,
Kristina z Rell, Viera Bohulerská, Laura de Lambert, Thierry z Allsasse,
Jean de Felury, Alex z Igbergu, Juliet z Lux
Starý hrad, Zahrady Citadely
Úterý, 9. dubna 1325, ráno


Trochu překvapeně se usmívám, když mě lady Kristina zdraví. Je to moc milé. Skoro bych přemýšlela, jestli zde přišla dělat společnost Jeho Veličenstvu, ale to se naše již tak početná skupina ještě rozšiřuje, když se k nám přidává Thierry z Allsasse. Zdá se, že ani on se nemíní zdržovat dlouho a spíše čeká, až jej císař propustí. Jenže jeho příchod v lady Kristině cosi zlomil. Vyhledává jeho pohled a…
O čem to probůh mluví? Znovu nacházím císařovy oči ve snaze zjistit, jak vážně lady Kristina hovoří. Rychle její slova vyvrací, tedy… je znát, že něco takového muselo v předchozí konverzaci padnout, ale vtipem. Snad. S jeho pověstí by to možná tak překvapivé nebylo, ostatně stojíme před mužem, který je schopný jet ulicemi Thorn v otevřeném kočáře nahý. Nečervenám se často, ale nad tou představou bych to i dokázala.
Žádné pochyby o jeho slovech by v mé tváři ovšem nikdo nenašel. To si nedovolím. Vzhlížím k němu, jak začíná svůj proslov – třeba jej i myslí vážně. Sám si ostatně musí být vědom, že se náhle vše mění, pro něj i jeho kumpány. Možná, že mladické nerozvážnosti byly skutečně jen tím a ničím víc. Jsou-li s Normanem ze stejného těsta, možná v sobě skrývají něco více oba: buď to, nebo se císař a jeho přátelé ukáží jako vcelku talentovaný ansámbl, který pobaví okolní vládce. Doufejme, že ne. Ostatně Její Milost je císařskou schovankou a závisí tak na něm její i má budoucnost.
Lady Kristina se ovšem nepokouší ani tvářit, že tomu věří. Naneštěstí se i rozhoduje to dát jasně najevo. Kam jen dala vychování? A nakonec se krom poučování císaře rozhodne dát lekci i dauphinovi!
Zmateně se otáčím k Thierrymu, pak k Vieře Bohulerské, jako bych čekala, že ji alespoň jeden z nich zastaví a vnutí jí alespoň trochu rozumu, dostatek rozumu na to, aby vládci říše neříkala, co si o něm myslí. Thierry mlčí, lady Viera… Ta se možná i modlí.
Císař je shovívavý. Víc než to. Zaplavuje mě neuvěřitelná úleva. Hádám, že ji pociťuji za lady Kristinu, těžko totiž říct, nakolik vděčná mu dokáže být, zvlášť když nejsem zrovna plna důvěry, že si je vědoma svého pochybení.
V danou chvíli se k nám připojuje i Její Milost. Nikterak neskrývám se překvapení, že ji zde vidím i s jejím doprovodem, mé překvapení se ovšem násobí, když k nám promlouvá princ Západní říše. To myslí vážně? Co je ten přízvuk? Ne, tak přeci mluvit nemůže, ne doopravdy! Hrabě de Felury tak výrazný přízvuk nemá, nemá takový problém volit svá slova. Již se ukázal být dobrým vypravěčem. Copak se hraběti dostalo o tolik lepšího vzdělání než dědici západního trůnu? Pochybuji. O co se snaží?
Její Výsost opouští své místo v altánku a přechází k naší skupině, aby zapředla hovor s mou paní. Lady Viera se s námi všemi loučí, což mi přijde jako škoda. Když nic jiného, mohla jsem se jí alespoň zeptat, jestli by nedokázala přiřadit erb toho záhadného muže ze včerejší noci…
Zvedá se i císař spolu s princem, aby mohli uctít zesnulého panovníka. Princ k nim zve i hraběte Allsasse, chystá se i zbytek jeho družiny, snad kromě hraběte de Felury, který je z jakéhosi důvodu pověřen venčením psa. Když procházejí kolem, uctivě klesám v hluboké pukrle, vděčná, že dnešní den nezačal hrozbou krveprolití.


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.2624340057373 sekund

na začátek stránky