Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Tančící stíny

Příspěvků: 444
Hraje se Denně  Vypravěč sir Dareth je offlinesir Dareth
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Bimba - 17. ledna 2024 09:04
800832774060.jpg
Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci.

Bimba

 
Bimba - 07. srpna 2023 21:56
800832774060.jpg
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.
 
Beatrice *Bes* Locknerová - 31. května 2023 18:33
michiyo_soft_lighting_cinematic_composition_jeremy_mann_coby_wh_ea0e1de5033f4afda1ca48cb36a2d2a28978.jpg
No, dobře. Na tom se bude muset zapracovat, pomyslím si, když Liška se sice na mě podívá, ale kompletně vynechá slovní reakci na moji otázku. Nejsem si jistá, zda je to tím, že ve mě vidí jen kouli u nohy, nebo jestli se jí zdála jen ta otázka natolik hloupá. A já měla příliš křehké sebevědomí na tuto chvíli, abych se zeptala napřímo. Unisono mužské části skupinky, které vlastně mělo stejný obsah, ale jiný cíl, mě přimělo několikrát zamrkat a decentně si odkašlat, abych skryla překvapený kratičký záblesk úsměvu.

"Můžeš jít se mnou Randy, jestli chceš, ale obávám se, že nic vzrušujícího to nebude," promluvím pak umírněným tónem. Lžu, protože jsem se toho neobávala ani trochu. Vroucně jsem doufala, že moje vyzvednutí zbraní proběhne velmi klidně a že skutečně po městě neběhá žádná další šílená Jane, která by se mě hodlala odvleknout zpět do toho podzemí, která by věděla, kde přesně mě hledat. Možná to bylo naivní přání, ale čerstvý vzduch mě nutil být optimista. Stejně mi nic jiného nezbývalo.

"Dobře, rozdělíme se a já si zaběhnu tohle sehnat. Co se pak setkal v docích U Mordocha? Je to taková ta stará zaplivaná knajpa u doků, je dost výrazná s velkou červenou cedulí nad vchodem... určitě ji znáte..." navrhnu Lišce, kde se můžeme sejít. "Takže za řekněme tři hodiny tam? Cestou se zastavím za známou, která by nám mohla pomoct. Věřím jí jako nikomu a vím, že udělá maximum, aby nám pomohla..."

Časový interval tipuji, realisticky vím, že bych to celé stihla rychleji, ale je přeci jen dobré mít rezervu, pro případ, že by se věci... zkomplikovaly.
 
Vypravěč - 14. května 2023 11:32
b2991c69cddf37825aa0bce79869937a4163.jpg
Vílák se podrbal v krvavě rudých vlasech a přikývl, zatímco Randall excitovaně přeskakoval očima postupně z jednoho na druhého po všech.

"Půjdu s tebou,"
odpověděli pak oba téměř najednou, tedy než Cadogan zhodnotil Randyho kritickým pohledem dravčích očí a alchymista jakoby se zmenšil, načež se skoro štěněčím pohledem podíval na Bess. "Neměla byste chodit po městě sama," skoro zamručel, chybělo snad jen aby špičkou boty rýpal v zemi.

Cadogan se mezitím zhoupl na patách, rozhlédl se a zašklebil se na Raily. "Tak kde začnem? Neboj, nebudu ti...kazit renomé," uchechtl se, načež si rukama přejel holá ramena, krk i tvář a přímo před vašima očima se změnil.

Sexy glamour time


"Co říkáte?"
Uchechtl se a zálibně prsty přejel zdání brokátové vesty. Že to je iluze a redcap se tu vlastně osahává byl tak nějak nepodstatný detail.

"Nebudete chodit samotný. Šéfik řikal, že vás chce někdo vodkráglovat, takže žádný vodmlouvání. Neboj, budu potichu a vychovanej. Teda, do tý doby, než řekneš, že mám někomu zlámat prsty. Prosím, řekni, že budeme moct někomu lámat prsty..." Cadogan skoro zasněně zapředl.
 
Raghailleach - 02. dubna 2023 11:27
vstiek1362.jpg

„Ne, nedoprovodíš, půjdeš odsud rovnou za Profesorem,“ namítnu. Rohatému poté už jen věnuji mlčenlivý pohled, který rozhodně nepřekypuje přátelstvím ani vděčností. Nesnáším víly. Nenávidím víly. A s nimi celé tohle město. V té krátké chvíle se v mne prudce vzedme ta neuchopitelná vlna emocí… Která stejně jako divoký požár na okamžik spálí vše… A zase stejně rychle zmizí. Ostře se nadechnu a potřesu hlavou.

 

Zatímco odcházíme ven, příliš nevnímám své okolí. Bess, Randyho, Cadogana, prostě nikoho. Jsem jen já a temné stíny vlastního vědomí, do kterých se ponořím ve snaze… Já ani nevím o co. Promnu si oči a dlouze vydechnu.

Celá scéna před hospodou se tak pro mne stává… Nečekaně surreální. Prostě tam jen stojím, pozoruj pana Ušáka s Randym a ve tváři se mi zračí jen ten dokonale prázdný výraz někoho, kdo je duchem nepřítomný. Matně vnímám, že na mě Bess mluví, ale neodpovím jí. Náš pohled se jen krátce střetne, než prostě udělám pár kroků bokem a prsty si prohrábnu vlasy.

 

Nastane chvíle ticha. Pan Ušák i se vzkazem odlétá pryč a mne se aspoň na chvíli uleví, že jednu věc mám z krku. A před sebou spoustu dalších. Tohle bude dlouhá noc. Dlouhý den. Kdo ví, kolik času nám to vůbec zabere a zda se to podaří. Nejraději bych do něčeho kopnula. Nebo do někoho, v téhle chvíli nejsem zrovna dvakrát vybíravá.

 

Trhnu hlavou ke Cadoganovi, když promluví. Bess mu odpoví a podívá se po mne, já ovšem jen zakroutím hlavou.

„Tak běž shánět, co potřebuješ. Já půjdu do doků a pokusím se zjistit… Něco, cokoliv, co já vím, možná vyškemrat i nějakou pomoc, protože tohle ve třech rozhodně nezvládneme,“ ostře se nadechnu, zatímco v duchu přemítám nad tím, kam se vydat.

 
Beatrice *Bes* Locknerová - 14. února 2023 20:15
michiyo_soft_lighting_cinematic_composition_jeremy_mann_coby_wh_ea0e1de5033f4afda1ca48cb36a2d2a28978.jpg
Po té studené sprše se nadechnu, abych vysvětlila, že se nechci zahrabat do knih a hrát si jen tak pro zábavu! Chtěla jsem přece hledat pomoc! Mohlo tam být něco důležitého, něco co by nám pomohlo! Zadívám se Lee do tváře a v tom kyselém bručení zahlédnu střípek pravdy, díky čemuž pochopím.

Můžeme tak najít něco a nebo tím ztratíme dost času. Času, který její přítelkyně nejspíše nemá. A možná nejen ona. Je třeba být věcnější.

Toto napomenutí v duchu, co si dám sama sobě, podpořím rázným přikývnutím.

"Knihy můžou počkat,"
souhlasím s ní s již mnohem více klidnějším hlasem, ale pak se obrátím na Randyho. "Ale stejně bych je ráda viděla, až bude na to prostor."

Na královo vypoklonkování, jsem zareagovala pouze uctivým rozloučením se a neměla jsem prozatím na něj další požadavky. Jednak jsem měla pocit, že požadavků jsem si dnes kladla až moc na jeden den. A jednak jsem ten nejdůležitější už vyslovila. Se smutným uvědoměním mi dojde, že u sebe už nemám svůj prsten. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se netruchlit pro kousek kovu, co mi jej připomínal.

***



Hluboký nádech a výdech praktikuji i před hospodou. Předtím jsem si ani nestihla pořádně užít fakt, že jsem mimo vězení. Užít si vteřiny svobody bez stropu nade mnou, natáhnout do sebe vůně města a ... Nespokojeně se zašklebím. O vůni se teda rozhodně mluvit nedá. Páchne to přesně jako to v Duskwalu u pochybných míst vždy páchlo. Rozhodně to není vzduch, který by se měl nabírat z plných plic. Těknu pohledem po společnících. Cadoganův spokojený výraz mě upřímně děsí a Randyho veselý a pyšný úsměv mě zmátne. Nakrčím obočí a čekám, co z něj vypadne. Obzvlášť, když zapíská.

Ah, zavolal si vránu, asi aby odnesla ten dopis. Chytré! A rychlejší doručení než kdyby běžel městem... vysvětlím si okamžitě a jsem s tím spokojená, než mi dojde, že z vrány seskočil někdo. Něco. Králík?! Plyšový?! Vytřeštím na to oči a zamrkám, abych se ujistila, že mě zrak nešálí. Ale ne. On je tam pořád.

"Ty... Leo, hele,... načichala jsem se něčeho nebo taky vidíš... malého tmavě tyrkysového plyšáka ve tvaru zajíce, jak přebírá dopis?" zeptám se polohlasně lišky po té, co se k ní mírně nakloním.

Světe div se, trochu se uklidní i další krátký pohled na Cadogana, který to zřejmě musí zpracovávat stejně jako já. Co to o mně vypovídá, když svou normálnost měřím podle reakcí někoho jako je on?

"No, já nevím jak vy, ale já potřebuju nějakou zbraň. Se šroubovákem jsem sice dobrá, ale na takovou akci mi nebude stačit. Peníze, abych si koupila na černém trhu cokoliv nemám, ale... znám místo, kde bych mohla jich pár sehnat pro naše potřeby... Není to vlastně ani moc daleko," začnu s plánem, který se mi zrodil v hlavě po té, co jsme se dali na výstup z královo síně. Pohledem se obrátím na Lišku, jestli bude souhlasit. Přece jenom ona byla ta hlavní povolaná králem na tuhle akci. A z toho výčtu věcí, co zvládla a přežila, byla pro mě zasloužilým veteránem.
 
Vypravěč - 13. ledna 2023 13:51
b2991c69cddf37825aa0bce79869937a4163.jpg
Randy, který nejprve pohledem zmateně těkal mezi překotně mluvící Bessie a nenaloženou raily nakonec souhlasně přikývl a převzal dopis, hrozba zabavení jeho rekreačních materiálů byla asi dost na to, aby se dostatečně soustředil.
"Jo jo, vodnesu, předám, neboj druhá Leo, klidně vás kousek doprovodím, jesi někam jdete..." Randy téměř překypoval ochotou.

"Ano, jdou. Pokud snad ještě něco dalšího nevyžadují, myslím, že je čas, aby se vydali...na lov," broukl král všech Duskwalských víl a ačkoli to neznělo podrážděně nebo panovačně, bylo v tom jisté lehké...netrpělivé rýpnutí.

A tak jste opustily královy síně, v doprovodu Randyho, který se snažil blekově vystřízlivět a Cadogana, který téměř vibroval potlačovaným nadšením z toho, že bude možná brzy zase někomu ubližovat.

Když jste stanuli před hospodou, Randy se podíval na dopis, pak se náhle zářivě usmál, jakoby ho něco napadlo a vložil si dva prsty do úst, načež vydal hvizd v jakési specifické tónině. Chvíli se nic nedělo, zatmco se alchymista po vás nadšeně rozhlížel, snad jakoby čekal pochvalu... načež se ozvalo zapleskání kříděl a na chodníku před vámi přistála velká, rozčepýřená vrána.

To by nebylo až tak neobvyklé, vrány jsou vychytralá stvoření a jsou schopné rozuměl lidem...až na to, že tahle vrána měla jezdce, ačkoli z toho nevypadala zrovna nadšeně. Raily tu siluetu poznala okamžitě (akčoli nyní měl místo svého červeného šátku na očkách nasazeny miniaturní letecké brýle) zato Bess musela chvíli přemýšlet, na co se to vlastně dívá.

Králík.

Plyšový králík.

Malý, tmavě tyrkysově zelený plyšový králík, který v pacičkách drží něco jako z provázků udělané otěže svému vranímu 'oři'.

Aha.

Pan Ušák vám rázně zasalutoval a zvedl jednou tlapkou své brýle, načež se tázavě podíval na Randalla, který se tvářil, jakože je tohle úplně normální. "Ušáku," začal, ale byl odměněn zamračeným výrazem vyšívaného obočí. Povzdechl si a opravil se "kapitáne Ušáku, potřebuju, aby tohle zanesl Profesorovi co nejdřív," přidřepl si a podal plyšovému králíkovi, který se pohyboval, jako kdyby byl živý, obálku. Ten jí důležitě převzal, sroloval a přivázal si ji pevně k badalíru, na kterém měl spoustu jiných věcí, mezi jinými i cosi jako kopí vyrobené z tužky a hlavice skalpelu, zavěšené na zádech.

Pak se ujistil, že drží, znovu vám zasalutoval, spustil si brýle na oči, nasedl na vránu a s hlasitým 'krááá' byli on i jeho oř pryč.

Cadogan pomalu několikrát zamrkal, jak tohle musel zpracovávat a potřásl hlavou.
"Takže...kam vyrážíme?" zeptal se a vyčkávavě se podíval po obou ženách.
 
Raghailleach - 26. prosince 2022 12:18
vstiek1362.jpg
"Možná, trochu," zamručím vyhýbavě, tohle není úplně něco, o čem bych se chtěla bavit - a už vůbec ne před těmi zatrolenými vílami všude kolem. Ani na vteřinu nezapomínám na tu zavšivenou situaci v jaké jsem. Na dohodu, kterou jsem musela uzavřít. Na zrcadlo. Na nic z toho. Mhouřím oči, zatímco zrzku sleduji než nakonec potřesu hlavou.

Tiše zafrkám, uši mám v tu chvíli připlácnutí k hlavě podobna zvířeti, kterému se něco nelíbí. A že se mi toho nelíbí hodně. "No já myslím, že bychom si měli promluvit o tom, jak se dostaneme k tomu tvému šamstrovi, dokud dýchá a k těm opravdovým zbraním, které potřebujeme. Protože jestli nemáš žádný nápad k tomuhle, tak jsi mi k ničemu. A jemu tuplem, tak na to pamatuj, až budeš chtít bořit nos do nějaký bichle," odpovím. Snad až zbytečně tvrdě, ale nastal čas tuhle poblázněnou techničku vrátit zpátky do kruté hnusné reality, ve které mě už nebaví dřepět sama.

"Tohle předáš Profesorovi, je ti to jasný, Randy? Protože jestli ne, tak si tě najdu a všechno ti vyliju do kanálu," podívám se úkosem po Randym, zatímco překládám vzkaz a zalepený v obálce mu ho podávám.



 
Beatrice *Bes* Locknerová - 25. prosince 2022 23:18
michiyo_soft_lighting_cinematic_composition_jeremy_mann_coby_wh_ea0e1de5033f4afda1ca48cb36a2d2a28978.jpg
"Takže ty víš, o kom mluvím," hlesnu potěšeně a taky trochu úlevně. Na tváři se mi rozlije potěšený úsměv. Nejsem totiž blázen! Nebo teda nejsem nejspíš kompletní blázen. Stejně jako pokaždé, když zvládnu opravit strojek, který mě trápil nějakou dobu, cítím ten příjemný pocit vzrušení z pokoření problému. Její zamračení a nelibost v obličeji vůbec neberu na zřetel jako problém. Chybí jen kousek k tomu se zasmát. Uznávám, že by to smích nemusel být naprosto příčetný, a tak jsem ráda, že k tomu nakonec nedojde. Potřesu hlavou s tím spokojeným lišáckým úsměvem.

"Myslím, že bychom si spolu měly promluvit o runotepci, Leo," pronesu pomalu a na dívám se na ni upřeně. Pak pozvednu obočí. Je na mě vidět energie, odhodlání a nadšení pro věc, ale i přes to, jak to působí nezředěně, je to opravdu jen část, která proniká do mé tváře. Konečně se mám čeho chytit a nový projekt, do kterého se mohu vrhnout a upřít na něj veškerou svou pozornost. "To je totiž nejspíš jeden z těch rozhovorů, díky kterým zjistíš, proč je fajn mě mít na své straně ringu."

Pak mi teprve zase dojde, že nejsme v místnosti naprosto samy, a odkašlu si.

"Omlouvám se, ale spravovat a tvořit věci... je tak trochu moje forte," pronesu omluvně, poposunu si přitom trochu brašnu přes rameno."Takže pokud nepůjdeme rovnou někam... získávat informace, mohla bych být užitečná i s nosem zabořeným v těch knihách, o kterých se Randy zmiňoval." Krátce mrknu na Randyho, aby se cítil náležitě oceněn.
 
Raghailleach - 16. prosince 2022 17:14
vstiek1362.jpg
Rozhovor Bes a Randyho vnímám spíše jen napůl, soustředím se na to, abych chvějící se rukou dokázala naškrábat vzkaz pro Profesora, který bude nejen schopný přečíst, ale nebude z něj poznat, jak mizerně se momentálně cítím. "Promiň, že jsem se neozvala, znáš mě. Nezodpovědná až na půdu... Jsem v pořádku, Randy ti to potvrdí, ale ještě nějaký čas se asi nedostanu domů... Řekla bych ti, že se o mě nemusíš bát, ale to ty stejně budeš, takže... Takže ti jen můžu slíbit, že na sebe dám pozor. Jako vždy. Mám tě ráda. Raily." Povzdechnu si. Tohle je mizerné, ale nic lepšího nevymyslím. 

Když se o slovo přihlásí Kelsior, písmenka na papíře poskočí a já tiše zavrčím. "Hej, já se tady o něco snažím! A je to Randy, sjetej jak vánoční vločka, takže je rád, že dá vůbec dohromady větu, co dává aspoň trochu smysl," zamručím v myšlenkách. Mezitím Bes mluví, mluví a mluví. Nechápu, kde se to v ní bere a že na to má vůbec náladu vzhledem k všem těm sračkám, ve kterých očividně vězí její snoubenec a ona vlastně taky. 

"Není to runotvůrce, ale runotepec," opravím ji bezmyšlenkovitě, aby náhodou nezačal Kelsior zase bručet a vztekat se. Ryšavka pak žvaní dál a dál, něco o zbraních, čemu příliš nerozumím, dokud... Nastálé ticho mne zarazí. Zvednu pohled od papíru a střetnu se s tím jejím. Zamrkám. Nakrčím obočí i nos, zatímco semknu rty. 

"Co je?" zamračím se, když na mě civí dál.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10801792144775 sekund

na začátek stránky