Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Lorňon a kriket

Příspěvků: 70


Hraje se Denně  Vypravěč Amalthea je offlineAmalthea
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Mr. Vincent Darcy je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 13:40Mr. Vincent Darcy
 Postava Sir William Chambers je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 19:29Sir William Chambers
 Postava Slečna Eve Dreadworth je offline, naposledy online byla 24. ledna 2021 3:02Slečna Eve Dreadworth
 Postava Pan Blindworm je onlinePan Blindworm
 Postava Slečna Giséle Benoit je offline, naposledy online byla 24. ledna 2021 1:37Slečna Giséle Benoit
 Postava Géraldine du Plessis de Belliére je offline, naposledy online byla 22. ledna 2021 21:10Géraldine du Plessis de Belliére
 Postava Poppy McSauce je offline, naposledy online byla 18. ledna 2021 14:17Poppy McSauce
 
Sir William Chambers - 18. ledna 2021 19:29
williamchambersiconichero27096.jpg
EPILOG: Mráz kopřivu nespálí

Zeleň Hyde Parku zlátla v příslibu ranního svítání. Sir William stál, dosud slavnostně vyšňořen, ve své pracovně. Sen noci svatojánské viděl ten měsíc již potřetí.

Žádostí Bankleye o Evinu ruku definitivně ztratil zbytek moci, kterou měl… A bylo hůř. Jednalo se zároveň o nezvratný důkaz:

ONA MĚ vůbec nepotřebuje!

Klání nemělo vítěze. Poraženého ale zcela jistě.

JE ČAS JEDNAT!!!


Ranní hygienu dnes trochu odbyl, uvázal si nákrčník, začesal problematická místa své kštice a potichu zaklapl cestovatelský, minimalistický kufr.

Nasadil si cylindr a otevřel domovní dveře. Zastavil se mezi futry; sledoval rozplývající se stíny stromů v parku. Nasával vlahý ranní vzduch.

Sbohem, má malá, bláznivá Eve...

V tu chvíli se však siru Chambersovi stala událost, srovnatelná snad jen s budhistickým satori.

Na prahu to zdvořile cinklo a sekanina z francouzské kartáčové střely dávala vale svému dlouholetému, nedobrovolnému majiteli.

Siru Chambersovi stekla do vousu slza štěstí. Mystičnost okamžiku dokreslovalo spokojené dámské chrápání, nesoucí se z ložnice v patře.

Ta siréna…

Ta siréna mě sice nepotřebuje…

…ale JÁ potřebuji JI!

Sir William Chambers opatrně zavřel. Kufr odložil do předsíně a šel zkontrolovat ovci uvázanou na dvoře. Odpoledne jí bude stavět psí boudu.

Tohle je VÁLKA!!!
A nikdy jí nevyhraješ, Bankleye! NIKDY!

V předsíni zakopl o miniaturní kočár se čtyřspřežím. Pomsta sira Percyho byla dokonalá… Milodary podporovatelů přicházely v neutuchající hojnosti i celé čtvrtletí po ukončení dědického klání a zkáze Summerhallu; konzervy, deky, krabice či sklenice s domácí mastí na hemeroidy, bedny sucharů, sudy kyselého zelí a přepravky s hračkami pro slečnu Eve, jejíž věk novináři The Champion neuvedli. Vlastně to nevadilo, pořád si s nimi hrála.

Budu s Tebou bojovat, Ty byrokratická obludo!

Obzvláště zničující bylo vyslyšení prosby o zaslání motivační korespondence: Sir Chambers obdržel do vlastních rukou celou sbírku článků z rubriky morálních ponaučení Vincenta Darcyho na téma „Nebezpečí bohatství“.

V operách a botanických zahradách!

V divadlech a kabaretech!

Na procházkách a u ZMRZLINY!

Obrázek
Sir William se dusil vzteky, když hromadu lejster a haraburdí obcházel. Střetl přitom dalšího nového obyvatele domu - přítulné černé kotě. Nakopl jej velmi lehce, avšak se zvláštním gustem.

Nemáš v sobě špetku osobnosti, Bankleye! Ždibíček vášně a invence!

Došel znovu do pracovny a usedl do křesla. Po letech konečně zcela pohodlně.

Porazí Tě stařec, Ty jelimane! Sok ve věku, kdy každý solidní muž sedí se svými vnoučaty v zahradě a nadýchaný špic spokojeně slintá na jeho boty!

Podíval se na skříňové hodiny.

Za čtyři hodiny mohu začít servírovat snídani. K obědu.
 
Mr. Vincent Darcy - 18. ledna 2021 15:27
darcy_à_netherfield26404208.jpg

  EPILOG: DARSY


 

Pan Darsy seděl na jedné z teras sanatoria pro duševně choré a dopíjel odpolední kávu. Před ním se na stolku kupily popsané listy rukopisu a několik rozečtených knih. Kdyby věděl jaký klid a harmonii mu zdejší ozdravný pobyt přinese, neskrýval by se bez prostředků celý týden ve špinavých londýnských uličkách. Nakonec se stejně sám dobrovolně přihlásil na policejní stanici.

Nepamatoval si, kdy naposled měl tolik klidu na psaní. Na tomhle malebném místě mu všechny ty strašné zážitky posledních měsíců připadaly vzdálené. Slovo Summerhall se postupně vytrácelo z mysli. Zatímco naslouchal cvrlikání hmyzu a zpěvu ptáků, které přicházelo ze vzdáleného lesa, na rtech se mu rozprostíral blažený úsměv...


 
Deus ex machina - 17. ledna 2021 17:57
62f36a2c3382c97adc1982a33629d61e8698.jpg

    FINÁLE    

 

O týden později

Všichni

Londýnská pobočka notářské kanceláře Crowley & Sons



    Občanské nepokoje   



Do ticha v zasedacím salonku notářské kanceláře pronikaly výkřiky davu nesoucí se z ulice. Luxusně zařízená budova v londýnském centru byla střežena zesílenými oddíly metropolitní policie. Samotní účastníci dědického klání sem museli být dopraveni zadním vchodem. Několika set hlavý dav byl tvořen zaměstnanci margarínových továren a zpracovatelských manufaktur z celé Anglie, reportéry i náhodnými přivandrovalci, kteří se snažili maximálně využít vzniklého zmatku. Hlavní město impéria bylo dědickou kauzou doslova ochromeno. Někteří zaměstnavatelé udělili pracovníkům den volna. Obchody, restaurace, veřejná kluziště a některé kluby zůstaly zavřené. Odloženy byly dva debutantské plesy a veškeré kohoutí i psí zápasy. Důležité zasedání Sněmovny lordů týkající se zahraničního obchodu bylo přesunuto na příštít týden. Život společnosti ustal. Celá Anglie se zatajeným dechem vzhlížela k dnešnímu dni.

I přes věškeré snahy pana Bankleyho a Crowleyho se nepodařilo vyhledat slečnu Géraldíne ani její sestru.  Po oné nešťastné události v Summerhall jakoby se po nich slehla zem. Po dvou hodinách marého čekání bylo oficiálně prohlášeno, že jsou z důvodu nepřítomnosti diskvalifikovány...

Právě ve chvíli, kdy se pan Crowley chystal rozpečetit všemi očekávaný závěrečný testament, rozrazily se dveře ...

  Příjezd pověřenců sanatoria pro duševně choré  



Velice se omlouváme za vyrušení!  Vstoupili dva zřízenci v doprovodu lékaře a několika příslušníků městské stráže. Pan Vincent Darsy, znechucený průběhem těchto údálostí, dokonce na pár vteřin vzhlédl od rozečtené knihy.

Obrázek



 Toto dědické klání nemůže dál pokračovat, neboť se ho účastní osoba, která byla zbavena svéprávnosti, prohlásil lékař a v závěsu se dvěma zmíněnými vazouny zamířil směrem k panu Chambersovi a slečně Eve. Z razantních kročejů zaměstnanců sanatoria vyvěrala neochvějná jistota. Nebylo pochyb o tom, že osud je zpečetěn...

Přesto psychiatr těsně minul pana Chamberse a pověřenci se prosmýkli kolem Eve ... jakoby jim stála v cestě. Pak přistoupily z obou stran k židli, na které seděl pan Vincent Darsy.
Půjdete s námi, pane Darsy, pravili shovívavě, poplácávaje jej po ramenou, uzrál čas.

  Odchod de fenestra  



To co následovalo, by se dalo popsat jako sled unáhlených akcí a reakcí. V náhlém, záchvatu hrdinství naznačil pan Darsy klidný pohyb zavírané knihy, aby následně její těžký kožený hřbet vrhnul do obličeje jednoho z pověřenců. V nečekaně nabyté mrštnosti způsobené vyplaveným strachem přeskočil stůl, aby se vrhl směrem k otevřenému oknu. Když se pan Darsy ocitl na okraji parapetu dav venku na ulici zahučel.
Tak klid! Žádné unáhlené pohyby .... psychiatr nestačil ani dopovědět. V jednu chvíli pan Darsy v okně byl, ve chvíli druhé zelo prázdnotou. Pověřenci sanatoria a policie se vrhli o oknu.
Skočil ven do davu, ten ho teď  jako španělská vlna unáší směrem k Hyde parku. Již mizí na rohu ulice!
Lékař zbrunátnel, Na co čekáte, břídilové! Za ním!

Pověřenci sanatoria i příslušníci metropolitní policie vybíhají ven ze zasedacího salonku. Těsně míjí právě přicházejícího muže....

Obrázek



Omlouvám se za zpoždění, pravý mladý gentleman a pozorný divák v jeho hlase a pohybech může rozpoznat identitu doposud tajemné postavy ze stínů intermez. I přesto ... jakoby byl všem přítomným dobře známý. Nevidí jej poprvé! Ta podoba, ta figura ... ten styl!  Jakoby z oka vypadl muži, který stojí sotva pár metrů od něj. Je jeho mladší kopií...

Zobrazit SPOILER



  Jablko nepadá daleko od stromu 



Mladý muž s dandyovskou rozhalenkou stojící v rozevřených dvojkřídlých dveřích si změří klidným a sebejistým výrazem všechny přítomné. Jeho příchod byl vskutku velkolepý a zastínil tak i přávě proběhnuvší Darsyho útěk.
Dovolte mi, abych se představil. Timothy Pimpididam, k vašim službám. Uklonil se a předstíral polibek na dlaň nejblíže stojící ženy, kterou nebyl nikdo jiný než madam Poppy.
Jsem principálem kočovné divadelní společnosti a dlouho utajovaný nemanželský syn Panelopy Baldwinové. Po těchto slovech zatahal za cípy sněhobílých rukávů, srovnávaje manžetové knoflíčky a pokračoval: Jakožto jediný žijící příbuzný pana Darsyho, přebírám po něm ve věcech dědického řízení plnou moc. Bylo nutné zmobilizovat úřady, ale poté co předvedl v několika novinových reportážích se celá záležitost konečně hnula. Po těchto slovech zamával před nosem několika listinami, tímto se stávám jeho poručníkem. Povězte mi konečně jaký majetek zdědil. Povězte to nám všem! Vykřikl dramaticky a během  svého plamenného projevu zamířil kolem stolu až se nakonec svezl do teplé, vyhřáté židle v jeho čele, na které ještě před pár minutami seděl pan Darsy.

Skandální podoby pana Pimpididama s panem Chambersem si buď nikdo nevšímal nebo bylo taktně zachováno mlčení. Principál se zdál být nejméně o dvacet let mladší, tudíž vlasatější, hubenější, svalnatější a životem nezničený. Ano, většině z přítomných může být po krátkém zamyšlení jasné, že panelopa Baldwinová si z románku se sirem Chambersem před více než dvaceti lety odnesla něco víc než jen hezké vzpomínky. A slečna Poppy McSauce si od jisté chvíle mohla jen stěží nevšimnou zvídavých pohledů, které po ní mladý Timothy vrhal přes stůl.

  Bankrot nebo nový začátek?



Pan Bankley promluvil: Částka jež Vám bude nyní vyplacena je suma po zdanění dědických podílů, vyplacení mezd zaměstnancům margarínových továren a slíbených prémií vedoucím pracovníkům. Dále bylo nutné vyrovnat se s věřiteli a odvést poplatek notářské kanceláři Crowley and sons za excelentní řízení dědického klání.

Po těchto dramatických událostech konečně nadešla hodina H, minuta M. Pan Crowly kývnul na pana Bankleyho a ten na stůl před každého z dědiců postupně vyskládal deset liber. Byla to částka, s kterou se dala pokrýt dvouměsíční činže na předměstí a nebo měsíc živořit v centru, počítáte-li, že dvakrát týdně bude k obědu fish and chips a zbylé dny ovesná kaše.

Výkřiky nedočkavého davu na ulici babíraly na síle. Atmosféra venku v čemsi připomínala Paříž ve dnech před vypuknutím revoluce ...

Máte právo se dědických nároků vzdát. Nikdo se tomu divit nebude. To málo co zbylo z naturálií, několika polností a dvou statků přiléhajících k Summerhall ... včetně i samotného panství, by se dalo zachránit vyhlášením bankrotu. Budete však čelit rozlícenému davu v podobě zaměstnanců, kteří příjdou o práci. To však už záleží na každém z Vás.

V tu chvíli  s ohlušujícím třeskotem vysklika jedno z oken cihla, která dopadla doprostřed stolu. Shodou okolností šlo o stejné okno, kterým předtím vypadl pan Darsy, a které bylo po odchodu pověřenců sanatoria zavřeno.

Poppy McSauce


 Happy end?  



I přes neuspokojující zjištění o zadluženosti dědictví odchází pan Pimpidimdam z notářské kanceláře s úsměvem na rtech. Čím to?  Že by mu skrz  uměleckou duši a nemanželský původ na penězích nezáleželo? Nebo ví něco víc, než ostatní?

Ať už se madam Poppy rozhodla dědictví příjmout či nikoli, čeká na ni tento záhadný švihák u východu. Nebylo nám doposud dovoleno se poznat osobně, ale dovolte mi přiznat, že jste od začátku byla mou favoritkou, přizná téměř dvorně. Myslím, že je Vás pro jedno město škoda, madam McSouce, sahá do vnitřní kapsy sytě rudého principálského kabátu a vytahuje vizitku. Pokud byste měla zájem, navštivte naše šapitó. Budete mít vstup zdarma. Londýn, Paříž, Amsterdam, Berlín, Saint Peterburg a Hongkong. Udělám z vás hvězdu!

Zobrazit SPOILER


Slečna Eve, sir Chambers



   Žádost o ruku    



Co by to byl za konec, kdyby v něm nefigurovala alespoň jedna žádost o ruku? Pan Bankley od požáru v Summerhall už sice zase koktá, ale partie to není špatná. Je přeci jen zástupcem notářské kanceláře Crowley and Sons, která si účastí na tomto sprostém dědickém podniku musela nahrabat nemalé jmění. A kdyby se Chambers přeci jen nakonec rozhodl dědictví příjmout, kdo jiný by dokázal dostat zbankrotovaný podnik z dluhů než právě ... právník?
Pan Bankley padá na roztřesená kolena a v předpokojích mezi kancelářemi, kde se mu podaří zadržet odcházející dvojici, natahuje ruce k Chambersovi: jste jejím po-po-poručníkem, p-p-p-pane. P-p-prosím Vá-vás t-t-t-tímto o mo-mo-možnost u-u-ucházet se o její ru-ru-ruku! Ne-ne-mohu bez ní ž-ž-žít! Takové odevzdanosti by se mohlo přínejmenším využít.

Giséle Benoit, Géraldine

Londýn: Whitehall, Sídlo Scotland Yard



Dědictví margarínového marmeládového impéria   



Úřad nejvyšší stítní bezpečnosti, chemická laboratoř

Tak si to zopakujme slečno. Na výrobu malinové marmelády byl místo konzervantu použit odstraňovač skvrn od vína. Mezi další příměsy patřil cukr a citronová šťáva. Náš chemik na mě kývá, že jsme na správné cestě. Pochopte, slečno Benoit, že tu nedržíme Vás ani Vaši sestru z nějakého rozmaru. Staly jste se součástí operace nejvyšší státní důležitosti. Z nařízení samotné Její Výsosti. Tam v Cornwalu, v tom zpropadeném sídle a v té kuchyni, se Vám podařilo objevit nový druh zbraně hromadného ničení. Náš chemik dokonce tvrdí, že jde o  kombinaci zbraně biologické a vysoce účinné třaskaviny. Zbraně, která může navždy změnit podobu války a osud impéria. Jediným lusknutím prstu bude Její Veličenstvo možno smazat celé kontinenty! Jediná sklenice marmelády slečno Benoit, zapříčinila výbuch, který rozmetal panství na kusy. Přestavte si, co se stane až toho získáme víc!
Vyšetřovatel bouchnul dlaní do stolu, jakoby se snažil zabít mouchu.
Jaké dopady bude mít tento objev pro Vás a Vaši sestru, snad nemusím připomínat. Licence na zřízení vlastní marmeládovny na hlavní třídě, doživotní apanáž, státní vyznamenání a osobní audience u královny... 

   
THE END    


 
Géraldine du Plessis de Belliére - 11. ledna 2021 16:09
fdee520067912ff180db17de017416c3524.jpg

Kde slabé žalúdky kolabujú, Žeralda žerie!


Medziplénne reči

Už som vo svojom živote musela predstierať mnoho situácií - od nadmerného uspokojenia mladým synom jediného gazdu, ktorého sme v dedine mali a ktorý bol slepý na jedno oko, až po šľachtičný pôvod z juhu krajiny, ku ktorej som sa priblížila len tým francúzskym likérom, ktorého zásoby so sestrou likvidujeme snáď už od nášho príchodu na Letnú halu - avšak niekoľkodňovú hnačku, ktorá mala okrem môjho vnútra prevetrať aj celý môj šatník, to som, namójdušu, ešte nemusela. Sestrin plán bol jednoduchý, mali nám naň vystačiť len naše odolné žalúdky a čuchové bunky - ja som, totižto, tá, čo na zabíjačkách čistieva črevá a perie spodné prádlo nášho starého otca s problémom udržaním stolice už od 47-meho. Dokázalo by ma vykoľajiť zopár trošku pokazenejších cibuliek? Ešte pred pár dňami sme si so sestrou pochutnávali na pokazenej rybe s olomouckými syrečkami z komnát pána Darisho, takže ak sme k aktuálnej miestnej aróme prispeli prdíkom, nebodaj dvomi, bolo to práve z nich. Verdikt však teda znie, že kým ostatní skutočne trpeli žalúdočnými problémami, my sme trpeli len záchvatmi smiechu a samoľúbosti z toho, aké sme dokonalé a ostatní neschopní.

Zabíjal ma však iný pocit - pocit mravčenia v stŕpnutých nohách, ktoré mi spôsobovalo dlhé vysedávanie na jednej z tých najlepších toaliet vo vnútri Samerhalu. Nemohla som dovoliť tým naničhodníkom, aby sa mali čo i len o piaď lepšie! Musela som im kadibúdku s čerešničkovými tapetami a malinovou sviečkou zabrať! So sestrou (a aj jej veľmi chlpatým nápadníkom Grigorim) sme sa postarali o to najrozsiahlejšie zmiznutie nočníkov a kvalitných vlhčených handier na utieranie pozostatkov úplavicovej pandémie, aké ešte Anglicko nezažilo. Konečne sme so sestrou pochopili, ako sa hrá hra o tróny a verte či nie, veľa tých trónov na Summerhale nezostalo.

"Ave ja!"

Či ako to tí francúzi hovoria…


Aspoňže som na tom záchode prečítala jednu celú knihu! Niežeby mi v budúcnosti nejak mala pomôcť...

Ďalšie nemilé prekvapenie, z ktorého rozbolelo brucho už aj mňa
Všetci

Informácia, že sa zúčastním vedomostného kvízu, konečne rozhýbala mojimi vnútornosťami. Naozaj mala moja doživotná renta závisieť od môjho všeobecného prehľadu a vedomostí? Som nahraná, celý môj život ide do sračiek - minimálne takých, aké zachvátili Summerhall. A síce som na sebe nedala nič poznať a z rozsudku som odchádzala so vztýčenou hlavou a ešte vztýčenejším účesom, vo vnútri som panikárila. Veľmi.

Obrázek


Deň D. Respektíve Q, lebo Qui(z)!
Slečna Dredvoá, akoby sme u nás doma povedali

Dala som si na svojej príprave záležať. Otvorila som šľabikár, učebnicu prvouky, precvičovala si veľké a malé písané F, lebo to som nikdy predtým nemusela používať a aj časové pomenovanie nočných pásiem na hodinách som dotrénovala, no vedela som, že je to málo. Deň kvízu nastal, ja som bola nervózna a po prvý krát vo svojom živote mi nechutilo jedlo. A čo jedlo, ale ani pitie! Povestný ranný budíček vo forme višňového likéru zostal nedotknutý a ja som vedela, že nie je môj deň. Usadila som sa do lavice - prvýkrát vo svojom živote, keďže na školu u nás na dedine priestor nebol a so srdcom až niekde v mozgu, sme začali. Nevedela som nič… Vôbec nič! Aj tu jednu otázku, ktorú som uhádla, som si len tipla. Náhle osvietenie, ktoré prišlo tak rýchlo, ako moja nádej na polovicu dedičstva, no rovnako rýchlo aj odchádza. Je to analógia? Naozaj je dnešný kvíz eufemizmom pre celú moju existenciu? Že sa mi celý život nedarilo a ani dariť nebude až na tento malý summerhallský výstrelok?

Prehrávam. Rýchlo, tvrdo, neúprosne a bolestivo. Utekám preč. Zachcelo sa mi náhle tróniť.

Súh(all)rn
Len ja a moja depresia

Ďalšie dni som len jedla, pila a depkárčila. Čo iné mi zostávalo? Prehrala som, Darsi vkuse kamsi pobehoval a ešte k tomu s kušou a síce som odvážna žena do koča aj do voza, nie som samovrah, aby som sa stavala do cesty aristokratovi so zbraňou. Pravidelne som zarezávala sliepky, kozy, ovce, kone, kravy, kačky a mnoho inej zvery, takže viem, ako sa držia zbrane a verte či nie, Darsi to skutočne nevie.

Prehrala som. Nemala som žiadny plán a poriadne už ani sestru, pretože tá objavila krásu v naolejovanom a vypracovanom tele opáleného záhradníka. Nečudujem sa jej, tiež by som sa neudržala, keby (nie až tak) mladý pán Darsi vyzeral ako Grigori Určite by som sa v tom prípade snažila viac, ale predstava stareckého pupku pokrytého šedastými trsmi chlpov vo mne dvíhala všetko, len nie libido. Prijala som svoju prehru. Konečne som mohla bez výčitiek pribrať.

A ten záver? Nepamätám si, bola som príliš opitá. Likéru majú v Summerhalle na litre a mne ti ten sladký mok akosi zachutil. Možno až príliš...
 
Slečna Eve Dreadworth - 29. prosince 2020 16:09
eveico1924.jpg
…and Back Again!

location: dostavník Summehall – Londýn

crew: JÁ, Tchoř, Willi, pan Lemur, slečna Géraldine



Cesta nestála za nic a taky se mi z toho zas na nic udělalo. Pan Lemur se choval jako pravý gentleman a pokoušel se těma svýma neuvěřitelně rozvláčnýma pohybama otevřít okýnko. Nestihnul to ale. Mrzelo mě, že to schytala i slečna Géraldine. Tadydleta Géraldine mě totiž od toho kvízu nemá asi moc ráda a timhle sem to uplně nevylepšila. Jenže já za ten kvíz a cestu nemůžu! A když tadydleta Géraldine ví, že je takový jelito, tak nemá lézt do takových soutěží!

Good Old London

location: Londýn, Muj barák

crew: JÁ, Tchoř, muj zlatej Willi



Teď sedim doma a píšu si novej deník. Koupil ho Méďa. Je ve vazbě a je koženej. Ten deník!

Tohle byly ty nejlepží prásdiny! Poznala sem Paní Pavušinuku a skřítku Džisél. Škoda že rychle utekly. A škoda toho shořelýho pláce. Ale aspoň to nakonec blaflo všechno a nemusela jsem nic balit ani uklíset. To nesnášim.

Ukazuju to Méďovi. Říká, že tam jsou hrubky, tak ten krám zaklapnu a rovnou ho lupnu do krbu! Už mě to nebaví a „nebudu už nikdy nic psát!“ To Willimu říkám a ani na to necekne, protože je celej zlatej. Všechno je teďka úplně jinak. Můžu kouřit v ložnici, jíst zmrzlinu před vobědem a přezouvat se jen v neděli. Můžu jíst marmeládu v posteli (pomerančovou samozřejmě!) a chodit dvakrát týdně do divadla a do zvěřince! Taky chci koťátko a ovečku a dostanu je!
Zobrazit SPOILER

Méďa už totiž ví, že se můžu kliďánko sebrat a vodjet mu třeba do Wolverhamptonu, nebo mu utýct s Baldachýnem. Nedává mi totiž pokoj, tendlecten Baldachýn. Píše mi a zve mě do opery a do botanický zahrady. Jenže kdo by asi tak za střízliva chtěl do vopery? Nebo utýct vod starýho kořena k takovýmu buranovi! Jenomže tadydleta hrozba na Méďu fakt vohromně funguje, takže jí tu furt nechávám viset ve vzduchu a často jí vytahuju a Willi je z toho celej zlatej.

Krom toho, že je zlatej, je teď taky vohořelej. Musel se totiž vracet do hořlavýho paláce pro Tchoře a moc se mu tam nechtělo. A protože se mu tam nechtělo, tak sem ho tam nakonec vyexpedovala dost pozdě a proto taky dost vohořel. Kdyby šel hned, blbeček, tak vohořel mnohem míň! Jenomže von mě nikdy v ničem neposlouchá a pak zbytečně trpí! Takže teď tady ouplně zbytečně kulhá, smrká a je vohořelej a trpí. Ale vočka se mu pořád lesknou jako Tchořovi, protože je senilní a myslí si, že vyhraje hromadu margarínu. Já si teda myslim, že vyhraje prdlajs, ale neberu mu to a občas mu pro jistotu dávám mokrej hadr a makový mlíko. Proti tomu vohoření a aby mu zas úplně nezhaslo. Dala jsem mu to mlíko s rumem ráno do čaje a hadr na hlavu, když brblal, že akcie klesají. Podruhý, když se vztekal, že je poblinkanej záchod. To sem aplikovala jen hadr a hrozbu Baldachýnem. A ten mokrej hadr, rum a mlíko si taky vezmu do kabelky, až půjdeme do tý pitomý kanceláře. Šikne se to, až se Méďa dozví, že nic nevyhrál a Baldachýn mě tam zas začne vobdivovat. Willi má setsakramentský štěstí, že má tak moudrou a laskavou dámu! To jako mě.
Obrázek
 
Deus ex machina - 26. prosince 2020 15:29
62f36a2c3382c97adc1982a33629d61e8698.jpg

Všichni, Summerhall


Vyhlášení vítězů soubojových dvojic 



Pan Crowey a pan Bankley, zaměstnanci notářské kanceláře pověřené rozhodčí rolí v klání o děditví margarinového impéria slavnostně stanuli ve vstupní hale Summerhall. Zatímco se pan Crowley odebral obhlédnout umělecká díla pana Chamberse a slečny Benoit, zahájil jeho mladší kolega přípravu vědomostní soutěže, ke které mělo dojít v Bleděmodrém, nově Cibetkově hnědém salonu...

* * *



Sadomasochista

Ani slovy nelze popsat míru překvapení nebohého pana Bankleyho čelícímu neředěné zlobě té divé saně. Křehká a nenápadná slečna Eve, z ničeho nic tak přísná a nekompromisní! Takovou míru ráznosti nečekal. Z toho jejího panovačného hlasu se mu až rozklepala kolena a zatmělo před očima. V bolestech se váleje u jejich nohou vzhlédl k ní se zbožným pohledem obdivovatele.
Kolesa osudo do sebe zapadla! Našel jsem tě má zářná Bohyně. Konečně jsem tě našel! Pomyslel si vduchu, s hubou stále dokořán. Trestej mě! Ó, budu ti sloužit do úmoru. Znič mě! A jak nad ním stála s rukou napřaženou k ráně, sklonil hlavu a něžně pohlédl na špičky těch roztomile okopaných starých kramflíčků. Nedoceněné čiré zlato. Pravá ženská přirozená nadřazenost. Čistý neředěný sadismus. Očka mu zářila a musel zamrkat, aby zahnal slzy. Po zbytek té šarády měl co dělat, aby si před tou Bohyní udržel tvář muže. Přesto zase znovu začal koktat. Snad následkem toho vysoce erotického prozření. V duchu sliboval své krásce ty nejsvětlejší zítřky. I kdyby měl zaprodat vlastní duši. I za cenu vyhazovu z notářské kanceláře .. ona stála!
Budu jejím. Stanu se jejím ... sliboval si zatímco oznamoval její vítězství na plné čáře.

V tu chvíli zatřásl celým domem strašlivý, ničivý, výbuch. Na zem popadaly drahé vázy, židle, popraskala omítka. Pan Bankley padl k zemi a kryl si hlavu... Válka![Napoleon, se vrátil!

* * *



Výbuch

Pan Crowley potěšeně přikyvoval při pohledu na podobiznu Williama Chamberse, není to špatné. Je Vám to dokonce podobné. Proč jste se však udělal o dvacet let mladším? Podezřívavě na něj pohlédl.
Když však byl následně uveden do Perníkového salonu doslova ztratil dech. Je to nádherné dílo, slečno Benoit, pravil uznale a rozkašlal se, snad jen, že je ten perník tolik cítit spáleninou. Nebo se sem ten puch nese z jiné části dom - ? Pan Crowley nestačil ani doříct a už se všichni tři váleli na zemi, doslova pod lavinou perníku, který se v důsledku výbuchu uvolnil ze zdí i stropu. Strašlivou ránou jim zalehly uši.

V tu chvíli se mezi futry zjevil zahradník Grigory, levná pracovní síla z východní Evropy, v zahradnických holinách chlapsky pokrytými vrstvou bláta, kdysi bílá pracovní halena na širokých slovanských ramenou umazaná popraškem popela.
Horí! Vykřikl nevybíravě a ani nepozdravil panstvo soukají se zpoza nánosů perníkových chaloupek a marcipánových girland. Takové byly ty jeho temperamentní slovanské způsoby. Hybaj Džizelka. Všetci von! S těmi slovy popadl Giséle Benoit do náruče a zvedl ji jako pírko, jakoby nevážila metrák, ale jen půl metráku ... vynesl ji před dům, kde ji postavil do bezpečné vzdálenosti na dohled v plamenech zachváceného sídla.
Išlo to z kuchyne. Niečo tam buchlo. Pod sukněmi Giséle Benoit cosi zapištělo. Pak z kapsy vytáhl hlavu potkan Joffrey, chtěl se na to taky podívat....

Zkáza Summerhall  


Obrázek



O chvíli později vybíhá z domu i zbytek služebnictva. Kašlajícího pana Darsyho podpírá pan Bankley. Lehce ohořelého Crowleyho na trávníku křísí kuchařky. Z mlází, rákosí a nedalekého lesa vystupují byvakující novináři a žhaví fotoaparáty. Plameny postupně zachvacují celé panství. Pan Darsy zůstává jako jeden z mála podivně v klidu. Jeho stav s lehkým úsměvem je téměř meditativní. Umouněný od sazí si k sobě šťastně tiskne rukopis svého románu, který se mu jako jediný podařilo před plameny zachránit.
Teď by se sem hodil ten Neronův kostým, prohodí do ticha, když se zřítí levé i pravé křídlo domu. Všichni cítí podivný klid. Jakoby všechna utrpení předešlých týdnů, která v tom domě prožily vzala za své a nějak je to všechny spojilo...

Obrázek



Pan Bankley: Tímto je dědické klání u konce. K otevření testamentu dojde za týden v Londýnské pobočce kanceláře Crowley and sons. Gratuluji pane Darsy, gratuluji slečno Géraldine, gratuluji pane Chambersy, gratuluji slečno Poppy. Všichni přeživší kandidáti se stávají dědici margarínového impéria!

Příště: Finále!
 
Mr. Vincent Darcy - 26. prosince 2020 13:44
darcy_à_netherfield26404208.jpg

Lovec 



Od chvíle kdy staré hodiny v hale odbily půlnoc se pan Darsy nezastavil. Na hlavě měl cestovatelskou nepromokavou čapku určenou na pobyt v subtropech, na nohou široké pískové pumpky a přes ramena přehozený maskovací pršiplášť po prastrýčkovi. Vyzbrojen byl lanem na svazování krav a parkurovým bičem. Konečně také zužitkoval atrapu luku Robina Hooda z truhly s kostýmy na rodiné divadlo. Klid v srdci mu dodával fakt, že hroty šípů byly obaleny starými ponožkami vycpanými vatou. Nepřipadal si nikterak důstojně, ale dodávalo mu to pocit bezpečí.

Cožpak já jsem nějaký lovec žen?! Rozčiloval se a plakal na rameno slečně Eve sotva před pár hodinami. K vlastnímu překvapení dostal od této křehké duše několik věcných rad k lovu, zabíjení a přežití v přírodě. Byl těmi znalostmi udiven, než mu došlo, že se jedná o chráněnku divokého sira Chamberse známého svým dobrodružným způsobem života, válečného veterána na odpočinku a dobyvatele afrických prérií.

Z deníku lovce: Den první a druhý

Slídil jsem ve vysoké trávě u skleníku. Opět bez výsledku. Odpoledne jsem číhal v rákosí a podle rad z Příručky přežití poobědval kořínky pampelišky. K večeru jsem se přemístil do pivoňkového keře, kde jsem po minutových intervalech napodoboval zvuk sojky. Tento způsob zvoleného maskování se ukázal být neúčinným, protože se v jednu chvíli rozletělo okno pokoje pana Chamberse a objevila se v něm slečna Eve s výkřikem: Výborně, lemure, jen tak dál!

Z deníku lovce: Den třetí a čtvrtý

Slečna Poppy se doslova vypařila. Nenápadně jsem se vyptával ostatních, ale nikdo ji neviděl. Tím spíše může číhat za jakýmkoli rohem. Prožívám opět autentické pocity strádajících vojáků. Obzvláště odpoledne je v maskovacím pršiplášti horko a jímá mě závrať. Znovu myslím na odvážné muže u Trafalgaru, u Bereziny. Posnídal jsem zbytky rozmačkaných sušenek s kapkou cherry. Dojalo mě to.

Z deníku lovce: Den pátý a šestý

Náš plíživý lov se chyluje k závěru a já té ženštině zatím nejsem ani na stopě. Kéž by tu byl Charlie. Ten by ji býval vyčmuchal! Dnes jsem začal procházet panství. Beru to od půdy. Luk Robina Hooda v tuto chvíli už do torny ani nevracím.

Z deníku lovce: Den sedmý - DEN D

Pan Darsy v nápodobě kotoulu proskočil dveřmi do kuchyně a přistál v kumbálu mezi košťaty. Nezahálel však ani vteřinu, vymrštil se na nohy, a zpola kryt kuchyňskou linkou, vystřelil. Šíp těsně minul slečnu Giséle, ponožka polstrovaná vatou prolětěla kolem jejího ucha a zabořila se do hromady sklenic a zavařenin vyskládaných na okně.Cibulky, malinová marmeláda a zbytky perníku .. a mezi tím vším ...hromada margarínu. Margarín napěchovaný do džberů, lavorů, umyvadel, margarín ve starých neckách i nočníku.
Slečno Benoit! Omlouvám se, myslel jsem si, že jste Poppy. Proboha, co tu děláte s takovou hromadou margarínu, snad ne .... umění!?

V tu chvíli se směrem od schodiště ozval rámus. Lovecké instinkty pana Darsyho zavětřily další příležitost. Rozběhl se tím směrem.


* * *



Slečna Poppy McSouse po sedmi dnech vylezla ze skrýše pod postelí. Vyhnaly ji tenčící se zásoby jídla, hlad, žízeň a potřeba toalety. Ztuhlé svaly a nervové vysílení byly však příčinou náhlé nemotornosti. Zaškobrtla za lem šatů a řítila se ze schodů přímo do hlavního sálu...

A tak je spolu také našli. Slečna Poppy a pan Darsy, oba omotáni lanem na svazování krav. Každý z nich držel jeden z konců a přetahoval toho druhého. Bezvýsledně a urputně. Z boje je vytrhl až příchod rozhodčí komise.

NEROZHODNĚ! Zvolal hned od vchodu pověřenec notářské kanceláře pan Bankley a upravil si brýle na nose.
 
Slečna Giséle Benoit - 05. prosince 2020 23:43
981062839423.jpg

Nemal sa mi pliesť do cesta!


Sračkohall


Môj diabolský plauxn vyšiel presne podľa predstáv. Na to, aby som mohla celkom nepozorovane odstaviť môjho najväčšieho úhlavného (aj únožného a úručného - v tomto prípade však úritného) nepriateľa, musela som pripraviť plán, ktorý obsahoval dočasné odstavenie mojej sestry - na latrínu. Dávku preháňadla, ktorú som dala do fľaše od akéhosi hnojiva, ktoré som za istú nie malú obetu niekoľkých pokojných nocí vydrankala od Grigoriho, som však prehnala. A potom prehnalo ich všetkých. Tie zavárané minicibuľky boli však výborné, nebyť toho preháňadla! Pochutnávala som si na nich celý týždeň a Grigori a jeho lýtka mi každú noc hovorili, že krajšie som ešte nikdy nevoňala. Tak to by si mal počkať na chrenovú sezónu!

A potom, BLINDWORM - ten Slepočerv - konečne zomrel. Vyronila som jedinú slzu preštastného čiastočného víťazstva - alebo skôr výťazstva, pretože som vyťažila z jedného vrecka pražených mandlí (100g) a niekoľkých dávok záhradného hnojiva absolútne maximum. Všetcisa z toho posrali, ale on? On zomrel. Úplne. Finito. Alebo ako hovoria Francúzi - mort.


Ešte sa tu premávalo aj akési psesudomonštrum. Desilo ma aj v zelenom aj cyklaménovom salóniku, až kým som ho nepočula poprdkávať. Smrdelo ako Čejmbs. Už i tak som ho nemohla cítiť. Stal sa mojím novým úhlavným nepriateľom.



Ozaj a viete, čo ešte vonia ako mandle?


Kyanid.


Obrázek



Bola som celá pokrytá múkou a inými práškovými prídavnými látkami, ktoré sa používajú v kuchyni, keď som cez okienko videla ako sa sem rúti akýsi povoz. Cítila som brnenie v podbrušku, mala som pocit, že konečne sa dostávam na úroveň ostatných bojovníkov o Margarínové Impérium. Vybehla som von len tak ako som bola, v trinástich sukniach a štyroch korzetoch a pripojila som sa k davíku (malému davu) či dáviku (spoločnosť ľudí, ktorí strávili niekoľko posledných dní dávením?), aby som si vypočula posla. Dvojice boli vylosované a ja som Čejmbsa od toho momentu mala na muške.

***Intermezzo***

Moja hráčka až teraz zistila, čo znamená Lorňon. Aj ona je asi Francúzka.



Súboj titanov
Čejmbs

Perníkhall



Crowley si mal naše výtvory pozrieť o presne 7 dní a ja som teda mala sedem dní na to, aby som bola originálnejšia a kreatívnejšia ako starý smraďoch a zabednenec Crowley. Povolala som si na pomoc Grigoriho a každú noc, kým všetci spali, oddávali sme sa dlhým radovánkam v kuchyni. Mali sme totižto k dispozícii niečo, čo Crowley nemal.

Samotný nádherný a tvarovateľný MARGARÍN.
A zákutia sídla, o ktorých on nemohol ani len tušiť.
Vybrali sme si salónik, ktorý som zamykala na 4 zámky.

Celý týždeň sme nespali, aby sme mohli napiecť toľko medovníkov, koľko stačilo na to, aby zvnútra pokryli všetky steny celého salónika a vytvorili tak jedlú omietku. Vyzdobila som ich cukrovým čipkovaným vzorom, ktorý zbrazoval celú históriu Margarínového Impéria.

Presne v deň rozsudku som hrdlo odomkla všetky 4 zámky a Crowleymu som odprezentovala to, na čom som pracovala celý týždeň. Mala som v tom čase už kruhy pod očami a videla som trojmo. No za vidinu bohatstva a obrovského dedičstva pre mňa a moju sestru to stálo.

Nazvala som svoje dielo MY SME IMPÉRIUM.


Obrázek

 
Slečna Eve Dreadworth - 03. prosince 2020 21:10
eveico1924.jpg
The Funeral

crew: Lemur, mrtvej Lemur, Willi, Já, slečna Géraldine, slečna Hyacinta, Paní Pavučinka, čpící zahradník



Méďovi zhaslo. Ptám se, komu sme to na funusu a von prej, že Lemurovi. Lemur zrovna předčítá, že se mam utkat ve vědomostnim souboji se slečnou Géraldine! Napadá mě, jestli to sídlo vlastně není jen nějakej nóbl blázinec a jsme tu kvůli Willimu, kterýmu v Londýně zhaslo. A já jsem taky v kýblu, protože sem uplně blbá a na nějakou blbou vědomostní soutěž prostě nemám prostředky! Willi mi už nepomůže, protože mu zhaslo. Možná je ale slečna Géraldine ještě větší vemeno než já, kdo ví.

Lull

crew: Willi, Já, Tchoř, kudla



Připravuju se na ten kvíz. Hodně brousím nůž a oprašuju Tchoře a škrtim Williho, abych byla v dobré kondici. V noci obcházim palác a vyhlížím nějaký nový schovky a je to paráda!
Zobrazit SPOILER

Willimu ale docvakne, že se s nim peru jen ze sportu a dělá mi přednášku. Slečna Géraldine je prej jemná mladá dáma! A ať na ní prej ani nesáhnu, povídá Méďa. Zneškodním jí teda pastí! Méďa mě ale nakonec donutí slíbit, že se slečně Géraldine vůbec nic nestane, pedant. Já ale taky chci, aby se měla s panem Lemurem dobře! Namítám proto, že s přeraženýma nohama je žena lepší manželkou a Willi říká, ať dám pokoj s čínskými nesmysly. Mele chudák z cesty. To stáří je strašné.
Takže se nakonec na všechno vybodnu. Na kudlu, Tchoře, schovky i škrcení a vůbec se nepřipravuju a jenom apaticky čumim a čekám na tu vostudu a je mi celý týden nedobře.
Zobrazit SPOILER

Sem strašně blbá a Willi říká, že prej nejsem a proto mě prej tolik trápí, když na to někdo přijde, že sem. Celý to nedává smysl, protože mu zhaslo.

Dumb & Dumbass

crew: Já, slečna Géraldine, Pan Baldachýn a slečna Hyacinta




A najednou je tu den D a já jsem nepřipravená a uplně stejně blbá jako vždycky.
Slečna Géraldine se tváří odhodlaně. Je asi nadrcená. Pak přichází trouba ve fajnovejch brejličkách, že prej na všechno dohlídne a jmenuje se Bankleye. A tenhleten Bajklej je pěkně škrobenej náfuka a obřadně nás vodvádí do menšího pokoje, kde jsou dva stolky a slečna Géraldine si hned za jeden dravě sedá a mě to rozčiluje, jak je na to hrrrr. Taky mi něco říká tohleto jméno Bakaley, jenže jako vždycky nevim co, protože sem úplná NÁNA! Bajkal vobchází stolky a ujišťuje se, jestli nemáme skrytou nápovědu jako v divadle a já nemam ráda tyhlety oficiality. Rozhlídnu se, jestli se slečna nerozhlíží a tomuhletomu Bajkleyovi vrazim za tu jeho nafučenost. Po tý ráně mu spadnou brejličky a jak spadnou, tak na ně hňápnu, až to křupne. Von se sklání pro ty brejličky. Je bez nich jak chromý tele u řezníka a šmátrá kolem svýma úřednickýma prstíkama a já pak šlápnu na ty jeho úřednický prstíky a stojim na nich a uplně kliďánko povídám: „Potřebuju vysvětlit pravidla, stačí jen tak trochu, Bajvoko!" Za ty šláplý prstíky ho pak vedu ven a tam tomu teleti vysvětluju úplně nový pravidla! Pak se vrátíme a voba víme, že ten test nebude tak těžkej. „Dělej, Baldachýne! První votázka! Dělej! Nebo se tě zas zeptám na pravidla!“ A von najednou koktá! Nebere to vůbec vážně! „Nedělej si z nás šprťouchlata, Baldachýne a mluv normálně! Nebo budou PRAVIDLA!“
Zobrazit SPOILER

„Ne-ne-NE! Ne- nej-vět-ší z ži-ži-živo-vo-čišné zvíře-“ Takhle tu budem i přes voběd a já si chci hrát s Paní Pavučinkou, doprkýnka! Řvu rovnou: „Medvěd!“ A on truchlivě polkne a říká: „Sp-správ-ná-ná pověď.“
Jak je možný, že nás zkouší takovej buran? Drží se za ty prstíky, koktá, fňuká a nevidí, že na něj vyplazuju jazyk, protože mam ty jeho křuplý brejličky v kapse. Pak se votáčí na kamna a pokládá otázku slečny Géraldine těm kamnům. Já neposlouchám a nebaví mě to! Ať si Géraldine vyhraje, když už nejsem za nánu! Pak se zas ptá mě, kde se vyrábí něco, co ho nenechám doříct a řvu rovnou: „Wolverhampton, Baldachýne! WOLVERHAMPTON!" A on roní krokodýlí slzy a říká, že je to zase správně a já ho pohánim, ať už to ukončí. Na závěr mám zarecitovat „e-e-e-e-pic-pic-pického Ho-ho-ho-mé-ra... vzlyk, fňuk a búúúúúú“ Vyskočim na nohy, udeřím se v hruď a spustím: „SEBERTE SVÉ ZBRANĚ DO RUKOU! Zabijte toho čmeláka!“ Ukazuju na Baldachýna. „Zabijte toho s červenými stehýnky!! A až ho ZABIJETE!!! Přineste mi medový váček!“ A tenhleten Baldachýn mě sice nevidí, jak na něj ukazuju, ale stejně div neomdlí a říká, že slečna E-e-e-v-ve Dr-dr-ead-wo-rth vítězí. To jako já. Byla to brnkačka.
Zobrazit SPOILER


Baldachýn pak odchází a mně to nedá a vracim mu jakože ty brejličky a von říká: „dě-dě-ku-ju, sl-sle-sleč-no!“ Neví, že mu vracím jen obroučky „Chr!“ a já mu ještě dávám pusinku na čelíčko a von je celej šťastnej, vodchází a cestou vráží do živých plotů a do kašny a do slečny Skřítky. Veselejší den jsem tu nezažila a na tom Shakespearovi vážně něco je!
 
Poppy McSauce - 03. prosince 2020 20:48
117895164_744752099426876_5357718771709431782_n732.jpg


Slečna mekomáčková sa túži premenovať na meksuchú.

Kadibúda, priestor za kríkom, v najťažšej chvíli uskutočňovanie potreby v otvorenom revíri.



Keď prichádzala do tohto kedysi veľmi honosného sídla, ktorého honosnosť pohltil čas, poveternostné podmienky a absolútne žiadna snaha o rekonštrukcie, túžila sa vidieť ako víťaz. Ako niekto, kto skutočne bude stáť na piedestáli. Ako kráľovná. Po boku sira Šembrsa ovšem. Stále je to ešte muž jej srdca a duše. Aj napriek tomu, že to nie je gentleman a zdá sa, že ona už tiež nie je celkom dámou. Tvrdí sa, že ženy neprdia, a ak áno, vonia to po fialkách. Túžila v to veriť. Jej život sa zosypal. Presvedčenie akéhokoľvek rázu je preč. Nevie ako veľmi prežívajú túto nákazu ostatní, no ona si je istá, že už nikdy viac nechce činiť rozhodovanie medzi sadnutím si na kadibúdu a čupnutím si ku diere kadibúdy. Obojsmerné vyprázdňovanie vás donúti siahnuť na svoje osobné dno. Keď sa z osobného dna napokon zdvihla, nebolo to podobne víťazoslávne, ako tomu urobil muž jej srdca a duše. Cítila sa ako púšť. Vyprahnutá. Bez omáčky - pretože všetku omáčku zanechala v kadibúdke. A keď sa kadibúdka stala majetkom niekoho iného, použila kríky, lúky...
"Drahý denníček, použila som lopúch..." Vyžaluje sa svojmu papierovému dôverníkovi.

Sir Šembrs sa znovu javí ako gentleman

Pýtal sa jej, čo by si priala, keby si priala. A ona si teda zapriala. Túžila tým vyskúšať jeho pozornosť. Na tak starého muža to je predsalen skvelý výkon, že si zapamätal jej úžasne náročnú úlohu. Dostala vajcia. Vo forme omelety. Chvíľu nad tým túžila smrknúť a poplakať si, že mu nepovedala niečo iné. Že nekonkretizovala svoje túžby. A to najmä, keď videla, koľko (a že naozaj veľa) darov obdržala slečna Eve. Do denníka si v ten večer napísala len slovné spojenie "hlúpa, naivná Poppyna." Aby pre budúcnosť nezabudla, že kto nie je dravý a nepovie, nič nedostane. Alebo dostane omeletu. Mama jej vždy vravievala - Poppy, Poppy, nemému dieťaťu ani vlastná mať nerozumie. A veru to bola životná pravda. Zdá sa, že sa s Poppy naťahuje už niekoľko desaťročí. A stále sa nepoučila.

Medailónky a súboje

Medailónky si slečna Poppy predstavovala ako kuracie prsia vyklepané a osmahnuté na oleji. No mýlila sa. Medailónky sú oni. A medailónik ju prepojil s panom Darcym. Je z toho možno mierne sklamaná, na druhú stranu, ak by musela poraziť v súboji svojho miláčika, bolo by to nadmieru náročné. Denníčku napísala - "Neboj sa Šembrs, vybojujem pre nás bohatstvo. A potom ti ukážem, čo je to láska." Zromantičnela. Možno za to môže bojovný duch. Jej taktika je nasledovná. Súboje začínajú polnocou. A ona už o desiatej hodine nočnej uchyľuje svoje telo do prvej zo skrýš. Nie je veľmi dôvtipná, hoci to o sebe veľmi rada tvrdí. Zdá sa jej však, že ak sa skryje pod vlastnú posteľ, rozhodne to nikomu nenapadne. Predsa, každý so zdravým rozumom by sa skrýval pod akúkoľvek inú posteľ, len nie pod tú vlastnú. Takže taktika zahájená. Spí sa jej zle. Prikrývka zahaľuje celý priestor pod posteľou, vzduchu má málo, je tam teplo a tvrdo. No čo by pre svetlú a bohatú budúcnosť so sirom Šembrsom vlastne nepodnikla? Čokoľvek!
Zobrazit SPOILER

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.087629079818726 sekund

na začátek stránky