| |||
Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba |
| |||
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |||
Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovedete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba |
| |||
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |||
Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovedete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba |
| |||
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |||
Je libo čaj nebo káva? Ryhopský les, tábor nad brodem den druhý, nad ránem Všichni Živý sen pomalu odcházel do ústranní. V podrážděném mozku zanechal pouze otisk. Otisk myšlenek, o kterých jsem věděla, že si chci zanechat, které si za každou cenu musím zapamatovat i po probuzení. Celá snová část Lesa, pokud se tomu vůbec tak dá říkat, je děsivá a uklidňující zároveň. Celým mým tělem se prohání jakýsi pocit úlevy. Úlevy z částečného poznání. Vše je daleko děsivější, pokud neznáte svého nepřítele, nebo ani nevíte, jestli nějaký nepřítel existuje. Po prozření a objevení svého potencionálního vraha a ničitele zdravého úsudku dochází až k sadistické úlevě. Divné? Ne ani ne. Spíše přirozené. Smíření s vlastním osudem? Ne to nikdy. Vždy budu bojovat. Až do konce. Otevřu oči. Pohlédnu na vrchní celtu zářivě červeného stanu. Miluju tenhle stan. Je pohodlný, malý, skladný, nikdy neproprší, jen ta červená barva je občas na obtíž. Ale konstruktéry lze pochopit, tohle není partyzánský stan, ale expediční. Má být vidět i z vrtulníku. Takže vlastně svůj účel dokonale splňuje. Vyhrabu svoje nahé příjemně prohřáté tělo ze spacáku, abych dostala facku od vlezlého venkovního chladu. I když pořád je ve stanu lépe než venku. Ale aspoň to urychlí oblékání a já mohu během pár minut obratně vylézt z „bezpečí“ stanu ven. No obratně. Pro kohokoliv, kdo mě u toho sleduje, tak musím připadat jako podivná housenka, která se snaží dostat z vlastní kukly. Úhly do kterých jsem schopná vyvrátit nohu, abych si mohla obout pohory a zároveň se nedotknout chladné půdy, částečně připomínají filmy o posednutí ďáblem. Ale mě už to ani nepřijde, že by se jednalo o něco nepřirozeného. Ve stanu roztáhnu spacák, aby mohl vyschnout a zamířím ke společnému ohništi. Podle všeho jsem jedna z prvních, kdo je vzhůru, nedej bože, úplně první. Až tedy na Caleba, který měl poslední hlídku. Pokud se mineme, tak mu jen pokynu v tichosti na ranní pozdrav. Přidřepnu k téměř vyhaslému ohni a zhodnotím jeho stav. Trochu šťouchnu do uhlíků. No není to úplně beznadějné. Donesu si trochu třísek a drobných větviček a pustím se do oživování rozžhavených uhlíků schovaných pod vrstvou popela. „No tak. Já vím, že na to máš…“ Zamručím pro sebe. Nějakou chvilku to dá, ale následně oheň příjemně zapraská a já mohu úspěšně do plamenů nastrkat již silnější větve a menší polínka, které oheň udrží aspoň po dobu snídaně při životě. I kdyby členové tábora neměli potřebu a chuť na teplou snídani či aspoň čaj nebo kávu. Tak aspoň zvuk praskání ohně, by jim mohl zvednout náladu a trochu prohřát rozlámané kosti. Opatrně na kraj ohniště položím ešus a naliju do něj přečištěnou vodu z lahve. Tiše hlídám přesnou fázi, kdy voda začne pomalinku ale jistě vřít. „Mohu nabídnout kávu či čaj?“ Optám se Caleba, pokud k tomu budu mít příležitost. Mezitím si sama do nerezového hrnku nasypu lžičku mleté kávy a vroucí vodou ji zaleju. Káva příjemně zasyčí pod proudem vody a přesně v tu samou chvíli v nose ucítím tu známou vůni pražených zrníček. V tu chvíli jako bych zapomněla na všechny ty věci na hovno, co se staly, ať už včera, nebo v průběhu noci. Nový den. Nová energie. Nová síla pokračovat. Do ešusu přileju další vodu, aby bylo i na čaj pro případné další zájemce. |
| |||
Kruh noci se uzavíráRyhopský les, tábor nad brodem Noc byla náročná, ale hlídka už do rána nepřinesla nic nového a ani Yagi, ani Edward, tím méně Caleb na poslední hlídce neviděli nic, co by nějak narušilo klid spánku ostatních. Takže jediné, co vás občas budilo, byl pronikavý chlad a vzdušná vlhkost z mrholení se sněhem. Calebova hlídka končila krátce po rozednění, které ukázalo hluboký zářez do krajiny v podobě potoka jako černou stužkou mezi špinavě mokrými závějemi na kopcích nad ním, které však dávaly tušit, že během dne rychle roztají. Chrupání lovcových kroků zpátky do tábora přinese mírný neklid, protože zní docela jinak než kroky v noci. To zřejmě uspíší vaše probuzení. Pro ty z vás, co nejsou zvyklí na táboření, patrně s rozlámanými zády a trudnou náladou. |
doba vygenerování stránky: 0.11953496932983 sekund