Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Práh

Příspěvků: 12


Hraje se Jindy  Vypravěč Akya je offlineAkya
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Bimba - 30. prosince 2020 15:06
800832774060.jpg
Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci.

Bimba

 
Johana Mervartová - 03. prosince 2020 15:15
sonjaold8660.jpg
Obávám se, že tady se už hrát nebude.
 
Bimba - 02. prosince 2020 20:04
800832774060.jpg
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.
 
Tutung - 21. října 2020 23:09
tutung9766.jpg
Postava Prokopa Hanuše byla na vlastní žádost vyřazena
 
Johana Mervartová - 29. září 2020 15:54
sonjaold8660.jpg
Setkání

Mladík odpoví naprosto očekávanou větu a já se snažím přimět své nohy, aby pokračovaly. Ano, nic se nestalo, nic se neděje. Běž dál. Tak běž.
Místo toho na sebe trochu zíráme. Oba dva. Nevysmívá se a mě možná k smíchu celá situace připadá, ale nejsem schopná to ventilovat.

Když si promne to místo, na které tak zírám, odtrhnu oči a konečně se zahledím do těch jeho. Znovu promluví.
„No, možná,“ pokusím se usmát a získat nad tou trapností nadhled. Nedaří se mi to.
„Máš něco ve vlasech...,“ zlehka naznačím pohledem, kde jsem „ono cosi“ tak úpěnlivě sledovala a nijak neřeším, že mu tykám. Copak je nějaký stařec?
„Většinou nesleduji vlasy kolemjdoucích,“ lež, „ale když mám dojem, že někomu vzplanou, tak mě to zajímá,“ znovu jsem se usmála v pokusu o žert. „Ale taky možná blbě vidím,“ odtrhnu od něj své oči a rozhlédnu se po zšerelém okolí a sporém osvětlení pouličních lamp. Dost možná jsem viděla odlesk od něčeho, co v těch vlasech má. A teď tu jen kdákám nesmysly.
„No, asi z tebe nový Hus nebude,“ trošku napjatěji se ušklíbnu a otáčím se k odchodu.

 
Vojtěch Gõrdan - 15. září 2020 18:34
kocour38846.jpg

Jako magnet

Na to, jak málo je tu lidí, opuštěné chodníky a sychravo... zřejmě přitahuju každého, kdo jde okolo. Tohle drobné intermezzo je sice o hodně příjemnější než to první, nechytím z něj blechy ani nemám potřebu začít dýchat přes kapesník, ale nevyvede mě z míry o nic míň.
Dnes je vážně zvláštní večer, vždyť nemívám takové sklony k mimoňství - ne až takovému - kombinace toho pravého podzimního zadumání a dlouho narůstajícího neklidu se mnou zřejmě zamávala víc, než jsem si myslel. Je zvláštně pracné probrat se, nebo možná není, co já vím? Hýbu se a mluvím, co už chtít víc.
"Nic se nestalo," odpovím automaticky. Kde ta se tady vzala...? Měl bych - rozhodně bych měl trochu víc vnímat okolí. Opájet se vlivem pošmourna na své niterné duševní procesy je fajn přesně do chvíle, než při tom všem vznášení začnu zakopávat.
Dívá se mi do vlasů, do míst té drobné bodavé bolesti, a to mě přiměje znovu zdvihnout ruku a místo si promnout. Nepospíchá dál a tak se na ni zadívám víc; prohlížím si ji.
"Nebo stalo...?" dodám se zlehčujícím poloúsměvem v potřebě vyplnit tu chvíli, ve které bychom nejspíš oba byli nejraději někde jinde.
Je dost hezká, dokonalý kontrast k bezdomovci, který se dávno ztratil i se svými taškami... průzračné oči nad barevnou šálou se trochu lesknou odrazem nedaleké lampy.


 
Johana Mervartová - 13. září 2020 21:39
sonjaold8660.jpg
Setkání

Klap, klap-klap, klap...
Mé kroky zněly téměř ostudně nahlas v přicházejícím večeru petřínských sadů. Město bylo všude kolem mě, ale přesto tak daleko. Vítr, který mi do očí vháněl neposedné vlasy, mi se stejnou vervou přinášel důkazy o životě tam dole. Zvuky aut, zvonky tramvají, cinkot sklenic, smích. Jistě, to poslední si vymýšlím, ale... Mám pocit, že mi něco uniká, ale přitom... Rozhodla jsem se tak.
Doma jsem neměla stání a ani jsem nechtěla využít té lákavé nabídky. Nuceně se usmívat vtipům, lichotkám, projevovat zájem jen kvůli tomu, abych ukojila tělesnou touhu? Neměla jsem to zapotřebí.

S očima upřenými před sebe a se rty zachumlanými do lehké šály jsem bezmyšlenkovitě sledovala cestu před sebou. Úzké černé šněrovací boty dál klapaly svým tempem po cestě, černé legíny plynule navazovaly a zbytek byl skryt pod šedým nepromokavým kabátem. Jen cihlově červená šála rozbíjela ten monolit.
Můj pohled se po chvíli začal soustředit na dvojici mužů, kteří snad do sebe vrazili. Bezdomovec a nějaký hipík? Jejich cesty se vzápětí rozcházely a hipík vyrazil směrem ke mně. Asi trochu nefér každého dlouhovlasatce nazývat hipíkem. Ještě bych jim mohla říkat ježíšové... Koutky úst mi zacukaly v pobavení, zatímco jsme se k sobě blížili.

Už už jsem chtěla od neznámého odtrhnout drzý pohled, když mě zaujalo něco v jeho vlasech. Co... Jakoby.. Si strčil cigaretu za ucho. Ale zapálenou. Nyní jsem už nepokrytě zírala a povážlivě zpomalila krok. Muselo to být očividné. Ale kdo by takovou blbost dělal. Mám mu to říct? Bude mě mít za blázna...
Kroky se zpomalovaly, téměř jsem je neřídila, a tak jsem ani nevnímala, že jdu víceméně vstříc neznámému. Tak jsem se soustředila na to drobné světélko, že jsem nakonec do mladíka vrazila ramenem.

Odskočila jsem, jako bych se popálila. „Omlouvám se!“ vyhrkla jsem se a prudce se znovu zahleděla do jeho vlasů a zhluboka se nadechla. Ucítím spáleninu? Jeho oči jsem pohledem minula, a tak má omluva mohla vyznít velmi neupřímně.

 
Vypravěč - 08. září 2020 14:03
ffe512kopie82311984148.jpg
Kdesi mezi - Setkání

Dva světy se dají popsat i jako dva lidé. Lidé, které cosi vyhnalo z tepla domovů do Strahovských sadů. Mladá žena jdoucí ze Strahovské strany a mladík, který se blíží od Újezda. Není možno aby se nesetkali, zůstanou-li oba na cestě, dívka si již z délky několika kroků může všimnout, jako kdyby mladému muži zpod pravého ucha cosi světélkovalo, skoro jako zapomenutý uhlík někde ve vlasech či zapadlý do klopy kabátu?
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.05801796913147 sekund

na začátek stránky