Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pach železa

Příspěvků: 66


Hraje se Denně  Vypravěč amzik je offlineamzik
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Valery Yefimovič je offline, naposledy online byla 28. prosince 2020 14:43Valery Yefimovič
 Postava Maureen Johnson je offline, naposledy online byla 24. ledna 2021 9:23Maureen Johnson
 Postava Rosalie Fergusson je offline, naposledy online byla 22. ledna 2021 19:54Rosalie Fergusson
 Postava Adrian Cunningham je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 16:45Adrian Cunningham
 Postava Priscilla Webb je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 22:17Priscilla Webb
 Postava Olivia Fillanes je offline, naposledy online byla 22. ledna 2021 23:29Olivia Fillanes
 Postava Angus P. O´Brien je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 21:13Angus P. O´Brien
 
Jack Rozparovač - 15. ledna 2021 20:29
jacktheripper8762.jpg

Tohle je Londýn, slečinko!



Priscilla Webb

Když jsi odkývala mladíkovu pomoc s hledáním ztraceného doprovodu, vydala ses za ním uličkami za divadlem. Mladík vypadal, že se tu vyzná. Šli jste asi deset minut a chlapec se na jednom z rozcestí uliček zastavil.
"Nyní opravdu nevím, jestli se vydal tudy a nebo tamtou cestou," ukázal přitom na uličku vpravo.
Když sis teď chlapce měla šanci prohlédnout lépe, poznala jsi v něm Petera Barnetta, jednoho ze starších pomocníků v zákulisí. V divadle byl už, když jsi poprvé přijela do Londýna.

"Vlevo to vede směr takový malý tržiště, kde se dá sehnat ledacos. Vpravo zase dojdeme do ulice, kde taky nějaký ty krámy jsou, ale nikdy jsem se tam nijak nezdržoval, protože je to na mě moc drahý...," řekl Peter a dával ti na vybranou, kterou uličku zvolit.

Než sis ale stihla vybrat, objevil se ze stínu jedné z uliček muž. V porovnání s malým Peterem byl jako hora. Nepříjemně se na vás oba šklebil a v ruce si klepal s velkým obuškem. Peter zíral vyjeveně.
"Ale ale. Kdopak nám to tady zevluje? Malej Péťa! A přivedl si buchtu. No to mě podržte," jeho úsměv se zanedlouho proměnil v drsný škleb.
"Když už sis tady tudy vykročil, Péťo, co takhle zaplatit propustný i tadydle za dámu!?"
Peter vyděšeně stál.
"A-ale já jsem tady jen pomáhal dámě někoho najít. Nech nás jednou projít a já ti potom zaplatím víc, Pařáte. Prosím!" snažil se ho ustrašeně prosit chlapec.
"Cha! Takhle to ale nechodí v mým revíru, ty spratku. Když nedáš hned, budu si to muset vzít sám a ty víš moc dobře, že tahle bloncka tě nezachrání. Bude totiž platit taky a bez řečí," začal 'Pařát' a přibližoval se. Potom chytil vyděšeného Petera za jeho kabát.
"Tak co? Po dobrým, nebo má tvojí matce domů přijít fakan s jiným ksichtem!?" při tomhle chytil s Peterem zacloumal a shodil ho na zem. Druhou rukou tě chtěl chytit, abys mu nemohla utéct.
Co teď?

Další nechtěné dobrodružství



Rosalie Fergusson

Jelikož jsi měla ještě nějakou dobu čas a nemusela ses vracet hned domů, rozhodla ses projít ven z této odporné čtvrti. Povedlo se ti to bez nějakých obtíží a procházela jsi nějakými uličkami.
Vše nasvědčoval tomu, že to bude krásný den plný naděje. Brož byla v tvé kapse, venku ještě nebyla tma, měla jsi jít s matkou za mužem, který vám s největší pravděpodobností pomůže z této patálie a navíc vše doplňuje ten zajímavý křik.
Křik?
Slyšela jsi kousek od tebe v jedné uličce zaječení jakési ženy. Nevíš, kdo ho vydal, ani co se tam děje, ale rozhodně to nebude kvůli nejnovějšímu modelu šatů pro Londýnské paničky. Pokud se rozhodneš to zkontrolovat, uvidíš velkého hromotluka, jak se snaží chytit blondýnku, která zděšeně křičí a menšího chlapce, jak leží na zemi a tiskne si břicho.
Byl to tak krásný den...
 
Priscilla Webb - 09. ledna 2021 21:15
041edc9601f1ae8832e61042ad2cff451928.jpg

Byl to dobrý nápad?



"Jste si jist, že šel Adrian tudy?" Kdyby mě kdy viděla v takovýchto místech, jistě by se jí v tom momentě zastavilo srdce. To a nebo by mě odtáhla pryč. Snažím se nedat najevo, že se mi z prostředí, ve kterém jsem se tak náhle ocitla, naskakuje husí kůže.
Divadelní mladík se na mě pousměje úsměvem, který mým obavám nepřidá. Předtím byl o tolik příjemnější, ale nyní mi začíná připomínat společnost, o které mi Gabriel říkal, že bych se měla vyhýbat.
“Jistě, slečno. Ujišťuji vás, že jsem ho viděl jít tudy.”
“Ale takové místo… Není příliš vhodné pro gentlemana, jako je on…” Spíše si šeptám pro sebe, než abych hovořila s mladíkem. Na druhou stranu, Adrian se jako gentleman také příliš nechová, pomyslím si maličko odměřeně.
Když se ohlédnu zpět, divadlo už se nám ztratilo z dohledu. Možná bych se k němu před soumrakem ještě stihla dostat, ale hádám, že už bych mu mohla rovnou jít naproti a ušetřit nám oběma část cesty. Proto spolknu svůj strach a potichu pronesu: “Tak mě tady veďte prosím.”
 
Angus P. O´Brien - 08. ledna 2021 11:17
angus2792.jpg

Plánování vloupačky



Valery neprotestoval a svolil, abychom přibrali třetího, který nás dostane skrz zámek. Pousmál jsem se, protože jsem byl rád, že s tím nemá problém. Veskrze nám to mohlo jen pomoci. Ten, kterýho jsem měl na mysli nás dostane do všech pokojů a jestli tam bude nějaká zamčená šperkovnice, nebo nedej bože trezor, tak nás dostane i do toho.
Dobře, takže se sejdeme chvilku po setmění na domluveném místě, shrnul jsem náš plán a počkal na jeho souhlas, po kterém jsem se zvedl.
Tak zatím, řekl jsem a vyrazil pro našeho kasaře.

Mé kroky mě nasměrovaly k jedné zaplivané putyce na okraji našeho území. Už při vstupu jsem pokynutím hlavy pozdravil barmana, který vypadal, že si nadělal do gatí. Asi si myslel, že jsem zase přišel pro výpalné, tentokrát v půlce měsíce. Uklidnil se však, když viděl, že jsem si ho přestal všímat a zamířil jsem si to do rohu hospody, kde seděl můj kontakt - Patrick McClane - kasař a specialista na zámky Irskýho původu.
Čau Paddy, pořád tu vysedáváš a čekáš, že ti štěstí posere záda?, oslovil jsem ho energicky a bez pozvání jsem si k němu přisedl.
Co tu děláš, O´Brienne?, zeptal se mě, načež jsem se na něj zazubil.
Považuj mě za tu štěstěnu, která ti přišla podělat záda a ještě ti trochu podělá i hlavu, řekl jsem nenuceně a ušklíbl se. Zpočátku mu nedošlo, co po něm chci, ale byla sranda sledovat, jak se mu postupně rozsvěcuje.
Jo ták, řekl McClane a já jen přikývl.
Takže hodinu před setměním tě zvu na skleničku do baru Britannia... a nezapomeň si vzít balíček pro paní štěstěnu, řekl jsem s úšklebkem a zvedl se k odchodu. Záměrně jsem neřekl nic narovinu a používal jsem termíny, které nikoho z nás neprozradí, kdyby nás někdo poslouchal. Paddy byl dost zkušený, aby věděl, že nemá brát žádný balíček, ale své nářadí.

Já osobně jsem si šel k sobě dát dvacet, abych byl svěží před akcí. Pak se už jen před setměním dostat do baru a vše bude v pořádku.
 
Jack Rozparovač - 07. ledna 2021 18:53
jacktheripper8762.jpg

Dobrý nápad?



Priscilla Webb
ulice Londýna

To, že Adrian tak zmizel bylo zvláštní. Na druhou stranu, když šlo o něj, tak zase příliš ne. Označení gentleman jsi řekla s trochou nadsázky. Ne, že by Adrian nebyl slušný. Spíše jeho způsob oblékání úplně nezapadal do tvých představ o Londýnském muži.

Když ti ten mladík ze zákulisí ukazoval, kam viděl Adriana jít, povytáhla jsi obočí. Podle něj šel Adrian tady tou uličkou. Byla to ulička úzká, větvila se do dalších uliček, a rozhodně to nebyla cesta pro dámu. Kdo ví, co tam na tebe čeká. Můžeš jít a zkusit ho najít, ale také by se ti to mohlo vymstít. Koneckonců světla už ubývá.
 
Adrian Cunningham - 07. ledna 2021 18:30
adrianprofile8771.jpg

Spěch zpět



Nasbíral jsem si vše potřebné a položil to prodavačce se jménem Maureen na pult. Od mala mě učili, že není slušné poslouchat cizí rozhovory, to bylo ale kdysi. Teď bylo některé rozhovory i těžké přeslechnout. Zrovinka u tohohle jsem se musel trošku pousmát.
Když jsem byl blíže, tak si mě ta upírka pozorně prohlížela. Bylo mi jasné, že se zaměřovala převážně na moje oči.
"Vezmu si tohle všechno. Vezmu si to hned, nikoho pro to nebudu posílat," řekl jsem a dal na pult peníze za všechny věci.
Pozorně jsem si prohlédnul i prodavačku. Pohled mi vracela. Byla mi povědomá, ale nedokázal jsem ji zařadit. Trochu jsem se posunul a čekal, až si budu moci svůj nákup odebrat.
Musím spěchat. Priscilla už určitě zjistila, že nejsem na zkoušce. Nečekal jsem, že se to tak protáhne...
Když mi zboží dala, hodil jsem ho do své příruční brašny, pozdravil a vyšel z obchodu.
Upírku si musím ještě proklepnout, nezapomenout strýčkovi poděkovat za tip s obchodem a teď vyzvednout Priscillu.
 
Olivia Fillanes - 21. prosince 2020 15:26
oliviafallines1198.jpg
Co bude dál?

apotéka Johnson
Maureen, Aiden


Její odpověď na tu masáž byla tak nějak podobná tomu, co jsem si myslela, že odpoví.
"Ále, to budu namítat, ale budiž, když si to myslíte..."
Lehce jsem se usmála, když řekla své jméno.
Maureen. To už jsem asi někde slyšela? Nejmenovala se tak jedna služka z mého sídla? No jistě! Maureen, ta, která mi vždy přinesla nejlepší krev ze všeho. Ach, jak ta mi chybí. Její sladká slova, když jsem jí poděkovala. To jenom tak nezapomenu.
"Nádherné jméno Marueen. Jedno z nejhezčích vůbec a máte štěstí, že máte ve vlastnictví takovýhle krásný obchod, také něco vlastním. Pokud budete chtít, mohla bych vás pozvat do mého sídla na prohlídku. Historicky je úžasné."
Znovu jsem se usmála a když začala mluvit o tom, co vlastně její obchod přesně nabízí, začala jsem se utápět v myšlenkách, co si přesně koupit. Vše znělo svým způsobem hezky, ale i tak zvláštně, že jsem se rozhodla pro následující.
"Dobrá, tak já si vezmu trochu toho čaje pro lepší spánek, protože ne že bych měla problémy se spaním, ale musím vyzkoušet něco nového, nemyslíte?"
Po její další odpovědi jsem si tak lehce musela utahovat z vlastní osoby, protože co si pamatuji, Lucian se vždy nad mými hláškami usmíval nebo nechápavě sledoval.
Jak miluju jeho reakce, takový hodný člověk a pořád mi slouží, asi bych mu měla umožnit odejít do důchodu, jestli bude chtít, nemohu ho déle otravovat.
"Také mě těší Maureen, konečně tu znám někoho nového."
Když mi Maureen ukázala skříňku, ihned se mi líbila, a i ten obsah co je uvnitř. Ihned jsem potom sáhla a projela prsty po tvaru té skříňky.
"Nádherné, opravdu nádherné. To si také vezmu. Mile ráda vám zaplatím a jako bonus, pozvánka do mého sídla, zda-li o to stojíte, milá Maureen."
Znovu jsem se usmála a uslyším vkročit někoho nového, nějakého zvláštního muže, který měl opravdu zvláštní oči.
Ty jeho oči se mi vůbec nelíbí. Svítí i na takovou dálku. Doufám, že to má jenom tak od narození, jinak bych se musela připravit, kdyby se něco odehrálo.
Tak nějak nenápadně jsem si ho prohlédla a svůj pohled jsem opět zaměřila na Maureen.
"Takže jak jsem řekla, vezmu si tu skříňku, pokud možno, a nějaký ten čaj pro lepší spánek a také doufám, že přijmete mé pozvání do mého sídla. Myslím si, že by se našlo něco, co bychom mohly podniknout. Jestli je to pro vás moc zvláštní, tak tomu rozumím."
Znovu jsem se usmála a lehce jsem ustoupila vedle, aby ten muž mohl říct, co by si chtěl koupit.
Kdo je to? Proč má tak divné oči? Vůbec se mi to nelibí, ale nesuď knihu podle obalu. Tak, jak ti to vždy říkala matka.
 
Valery Yefimovič - 19. prosince 2020 13:08
igor6558.jpg
Anguse večeřet nebudeme

“Hehe.”
Musel jsem se zašklebit. Jak ir s rusem vykrádali stařenku není úplně hrdinskej epos, ale bude to dobrý.
“Tři je dobrý číslo.”
Hloupý bylo, že když se to pokazí, tak budu mít hodně práce s předstíráním, že jsem člověk. To samé, když se z vdovy stane nějaká ježibaba. A co teprve kdyby byla členem Spolku, nebo vlkodlak? Pravděpodobněji narazíme na billise, než na vlkodlaka.

Ne, bude to v pohodě. Strašit ho budu až začneme vykrádat. Jenomže až to doděláme, co se zbytkem večera? Mohl bych se mrknout po Ní? Půjdu po zvucích bojujícího smrtelníka, který se pokouší plést do souboje, který jej připraví o život dřív, než se naděje? Jaká je šance, že bych Ji byl schopný najít a proměnit dřív, než ji sežerou někde na ulici? A jak moc velká je šance, že bych byl úspěšný?
Minimální, kašlem na to, stejně nakonec zůstaneš sám.

“Tak ho kontaktuj a po setmění se tam vydáme.”
Snad jsem ho včera nesežral. To by bylo hodně blbý.
 
Maureen Johnson - 17. prosince 2020 15:40
1653e73245341fd4ce6d45c6aff7827a9312.jpg

Zvláštní zákazníci
Moje Apoteka


Obrázek



Nebyla by první a snad doufám si říci, že nebude ani poslední zákaznicí, která si tímhle způsobem, procházkou po okolí, našla cestu do mého obchodu, však dnešní doba, kdy se mezi domy prohání neznámí vrah, je to trochu napováženou. Neodsuzuji však hned, tam venku za rohem může čekat na ní její ochranka, najmutý chlápek, který se má postarat o to, aby se jí nic nestalo.

"Jste milá, ale obávám se, že moje ruce k tomu nejsou zrovna vhodné a nemám ani zkušenosti v tomto směru." odvětím jí ohledně jejích slovech o masáži. Zkušenosti jsou jedna věc, trpělivost ta druhá. Obojeho se mi nedostávalo, zejména té trpělivosti u podobných věcí. Je mým velkým vnitřním tajemstvím, že raději než u plotny či s vyšívací jehlou, trávím raději volný čas venku, na koni či lovem.

"Dneska máte docela štěstí, jindy by jste tu našla mou pomocnici. Jsem majitelkou téhle apotéky, Maureen Johnson, mylady."
Nesnáším podobné pozlátko, na kterým si mocnější a majetnější zakládají. Celá ta jejich etiketa a její pravidla mi v některých věcech přijdou až příliš vyumělkovaný. Není nad to když jeden může druhému rozbít hubu za to, jak blbě se na něj celý večer díval. Ale to je hold cena za dvojí život. Jeden musí zatnout zuby a nasadit nejlepší úsměv, který zvládne.
Stále též používám ono jméno ze sirotčince... pokud chce jeden vést dvojí život, je to potřeba, zejména pokud jeden operuje ve městech jako je Londýn.

Její další věty, nebo spíše dotazy či přesněji slova, mě zaskočí více než předtím ona masáž.
"Uhmm, je mi to líto slečno, ale takové věci tu nevedeme. Tohle je apotéka, prodávám tu hlavně medicíny pro lidi, na kašel, nachlazení či horkost, čaje pro klidnější spánek nebo očistu těla, masti na pupínky, vyrážky či spáleniny. Je pravdou, že najdou se tu i přípravky pro ženy na krásu, ty jsou ale hlavně dováženým a cenným zbožím, né všichni si je mohou dovolit a tak, mám jich tu opravdu poskromnu. Pro hřeben či jiné pomůcky budete muset zajít někam jinam." řeknu jí dále.
Jeden lehce pojal myšlenku toho, že někdo jako ona musí mít tyhle věci dělané přímo na míru, zakázkově a nikoliv je hledat mezi obyčejnými zbožím a lidmi. Začínala se mi tahle osoba nepozdávat. Jakoby byla lehce mimo, mimo čas nebo realitu. Hlodla mě myšlenka, jestli by se nemohlo jednat o upíra, nějakého toho dalšího vyššího, jak říkal Hrobník, ale jak by mohl být na světle, na denní světle?

Další odpověď tak díky částečnému ponoření do úvah, tak trochu zazdím.
Vyčesaný drdol, částečně omotaný slušivě kolem hlavy snad říkal docela jasně, že nenosím krátké vlasy, tzv. na kluka? Žena by nikdy krátké vlasy ani mít či nosit neměla.

"Lidé se bojí, to je pravda. Já obavy ale příliš nemám. Ty věci, dějí se převážně v noci, kdy dobrý člověk už spí, bezpečně ve svém domově. Navíc, věřím v naší policii a Scotland Yard má jedny z nejlepších policistů a vyšetřovatelů v celé Anglii." řeknu jí a snažím se do toho dát i nějakou tu vlasteneckou jiskru.
"Těší mne tedy, slečno Olivie."

Po jejím představení vchází dovnitř další zákazník, cinkot zvonku a vrznutí to oznámili.
Trochu přála jsem si, aby mě vysvobodil od této podivné dívčiny, jejíž slova začínala býti stále pořád divnější a divnější.
Novým zákazníkem jest mladý muž, dle prvního dojmu tedy.
"Vítejte pane. Hnedle se Vám budu věnovat, prozatím porozhlédněte se kolem. Nabídka našeho zboží není veliká, však zakládáme si na kvalitě a tradicích." uvítám tady nově příchozího zákazníka s úsměvem.

"Pokud vás nic nebolí nebo netrápí tak vám tu toho nemám již moc co nabídnout, slečno." řeknu jí potom dále omluvně.
"Možná..." trochu se ještě zamyslím. "...tohle by se vám mohlo líbit. JE to též dovezené a po světě dosti ceněné." řeknu a sehnu se pod pulz, k až nejspodnější poličce, úplně vzadu v ní byla malá skříňka, šperkovnice dle prvního pohledu dalo by se říci, tu jsem tedy vytáhla a položila před ní na pult.
"Uvnitř jsou parfémy z orientu. Prý nějaká speciální metoda louhování květin, díky které stačí parfému jenom maličko a budete vonět stejně krásně svěže celý den." řeknu a otočím klíčkem.
"Růžové Pohlazení, Levanduloví Sen a Zahrada Orchideí. Podívejte se a přivoňte sama." vybídnu jí. Ve skříňce se nachází tři flakónky, decentně zdobené a položeny v tmavě modrém sametu.
A jaký, že byl v tom háček? Žádný. Skříňka je postříbřená, většina ozdob tedy. Stvůry se stříbra dotknout nemůžou, ubližuje jim. Jestli to je tedy jenom divná holka, nic se nestane a já budu snad i možná o pár set liber bohatší, ale jestli je to stvůra... bude problém.

"Už máte vybráno, nebo potřebujete s něčím poradit, pane?" oslovím nově příchozího muže. Lehce předstíraný zájem o dalšího zákazníka, byť stále koutkem oka nenápadně sledujíc případnou reakci.

 
Adrian Cunningham - 13. prosince 2020 22:49
adrianprofile8771.jpg

Předvečerní nákupy



Za tu dobu, co jsem byl u strýčka Gabriela, jsem měl velmi napilno. Každý večer obchůzka města, hledání čehokoliv, co by mě zavedlo blíže k příčinám toho šílenství v Londýně. Pak jsem objevil jednoho člena Spolku a vyřídil ho. Pro výstrahu jsem mu hlavu narazil na kus železa. Bylo to jednoduché, ale zcela jasné varování.

Před necelou hodinou jsem doprovodil Priscillu na její pěveckou zkoušku, protože ji strýc nechtěl posílat samotnou. Chápal jsem jeho obavy a vyhověl mu v jeho prosbě. Moc jsem Priscillu nepoznal, protože jsem spoustu času trávil mimo dům. Neměl jsem ani čas se zúčastnit toho večírku u strýčka v domě, což mi ani nevadilo, protože na obleky jsem nikdy nebyl. Popravdě jsem vedle této společnosti vypadal jako tulák.
Praktičnost oblečení je důležitější.
Poklepal jsem si na svůj kožený, místy ošoupaný a sem tam natržený kabát.

Při Priscillině zkoušce jsem chvíli poslouchal, a poté vyrazil k obchůdku, co mi o něm řekl strýc Gabriel. Pěvecká zkouška ještě nějakou dobu trvala, takže jsem měl čas rychle si tam odskočit.

Nad dveřmi obchodu stálo: "Apotéka Johnson". Promyslel jsem si, co vše budu potřebovat a doufal, že to zde budou mít. Pak jsem za zvuku zvonku u dveří vkročil dovnitř.
Vevnitř byla prodavačka, možná dokonce majitelka obchodu. Potom ještě jedna osoba. Žena s havraními vlasy a velmi bledou pletí. Pozdravil jsem, aniž bych je dále pozoroval a začal jsem si prohlížet zboží. Opatrně jsem si vybíral to, co budu někdy potřebovat. Obchod měl obrovský výběr. Bylo vidět, že se majitel vyzná minimálně v bylinách. Pak jsem čekal, až si nakoupí ta vysoká žena přede mnou.

Moje smysly pracovaly neustále. Díky jistým okolnostem pracovaly podstatně lépe, než smysly ostatních lidí. Tudíž jsem to ucítil. Trefilo mě to do nosu. Ten pach. Ten pocit. Ta žena přede mnou nebyla obyčejná. Byla jiná. Měla ráda krev. Rozhodl jsem se ji později prověřit.
Třeba mě dovede blíže k celé situaci v Londýně.
Určitě si ji najdu a proklepnu...
Začal jsem si zapamatovávat detaily té ženy. Pro budoucí hledání. Koneckonců jsem se musel ještě vrátit pro Priscillu a doprovodit ji.
Tahle upírka může počkat.
 
Olivia Fillanes - 13. prosince 2020 21:48
oliviafallines1198.jpg
Nadějná situace?

apotéka Johnson
Maureen

"Nemyslím si, že potřebuji mast nebo tak, jenom jsem zvědavá a objevuji krámky, které jsem ještě neviděla," lehce jsem se na ni usmála a upravila si vlasy, které mi jako vždy zavazely při výhledu.
Potřebuji je lépe sčesat nebo tak, aby pořád nelezly do pohledu. Stříhat je ale nebudu.
"Masáž zní vskutku báječně, ale kde tu najít někoho, kdo by mi namasíroval záda, to mi povězte. Kdyby jste to byla vy, nic bych nenamítala, ale pochybuji."
Trochu jsem se zasmála. To mě vždy baví flirtovat s lidmi a mást je a nebo s nimi i někde skončit.
Začala jsem se opět okolo sebe rozhlížet a spravila jsem si levý límec na mém kabátu, který je ještě po mé matce. Jak ta ho zbožňovala.
Usmála jsem se lehce kvůli té myšlence a znovu jsem sjela pohledem po dívce.
"Jak se vlastně jmenujete? Je to osobní nebo vám to nevadí, že se ptám?"
Znovu jsem se usmála, abych nevypadala nějak nepřátelsky, nebo něco takového a prošla jsem se párkrát na místě.
"Nemáte tu hřeben nebo něco takového? Už pár dní hledám nový a jak sama můžete vidět, mé vlasy by to už asi potřebovaly."
Vzala jsem do ruky pramínky vlasů a ukázala jí je, aby věděla, že nevtipkuji.
"Nezáleží jaký bude, hlavně ať funguje, protože po vykoupání mne ty vlasy vždy zlobí nejvíce, jestli mi rozumíte. Máte krásné a určitě i dlouhé vlasy."
Znovu jsem se usmála s pocitem, že by to měla brát jako poklonu.
Už jsem potkala spoustu dívek, které neměly rády, když jsem jim chválila vlasy. Nikdy jsem nepochopila proč. Kdo v této době někoho pochválí? Ještě k tomu, když tam venku řádí dva vrazi, jeden co ani nevím co je a druhý nejspíše člověk, těžko říct.
"Nemáte strach o svůj krám, když venku se dějí ty mizerné věci? Slyšela jste to? Už další oběť a opět žena, to abych si dávala pozor."
Ušklíbla jsem se, protože nemám strach.
A proč taky, když jsem upír? Nejspíše bych se bála, kdyby to byl vlkodlak, ale pochybuji o tom, že ten by si vybíral cíleně. Nebo snad ano? Moc těm stvůrám nerozumím...
Upravila jsem si vlasy a stále se na tu dívku usmívala, ze slušnosti a také, protože mě zaujala.
"Mimochodem, jmenuji se Olivia."
Přišla jsem lehce blíže k ní a usmála se.
"Co byste mi doporučila kromě toho hřebenu? Doufám, že ne mast. Tu opravdu nepotřebuji, tedy alespoň si myslím, že ne."
Třeba se ještě staneme přáteli, nebo i něco více než jenom to. Ano to už se mi stalo několikrát, ale vždy to nějak nevyšlo. Nejspíše proto, že mě nikdo nedokázal natolik uchvátit a ten ožralec z baru to rozhodně nebyl.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.095206022262573 sekund

na začátek stránky