Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Vizionáři, udatní reci a jiní hrdlořezové

Příspěvků: 218
Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Arged je offlineArged
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Bimba - 07. ledna 2023 13:15
800832774060.jpg
Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci.

Bimba

 
Bimba - 10. prosince 2022 15:24
800832774060.jpg
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.
 
Bartolomeo - 12. září 2022 20:18
alchymakimaki6463.jpg
To zvádnu, to zvládnu...
Se zlomenou nebo dokonce vymknutou rukou, na kraji vlhké jeskyně za špatného osvětlení v prachu smíšeném s krystalky soli z odpařené mořské vody, přidejme puch zdechlých ryb a uschlých chaluh vyplavených při bouři - jaké to vynikající podmínky pro namíchání léčivého lektvaru.
Jistě, za normálních okolností bych ho i v nastalém spěchu zvládl celkem snadno i se zavázanýma očima. Používat obě ruce jsem byl ale dost zvyklý.
A teď používám jako stolek jen svou truhlu stojící na vratké zemi. Vratké... Oproti těm kocábkám v rozbouřených vlnách je to stabilita sama!

Jenže mějte k tomu ještě před očima ta chapadla tlustší než stožár Koníka, čelisti s tolika zuby, že by i regiment žraloků závistivě polykal na prázdno, a nakonec ty vlhké, zlé bulvy hledící někam na dno duše. Tak honem, honem, než duši vypustí tahle holka. Vždyť jen díky tomu jejímu manévru jsme z toho vyvázli jen s modřinami. A zlámanými kostmi - můj případ.

A pak se stalo, čeho jsem se podvědomě celou dobu obával. Plocha se zhoupla, naklonila a lahvička se s cinknutím skácela, skutálela, s křachnutím rozbila o zem a obsah vylil. Teď se vpíjí do toho sajrajtu na zemi. 94% :-(
Nééééééééééé! Do prdele!

Otřít opocené ruce, totiž ruku. Zpocené jsou dlaně obě, ale stejně jednu nemohu použít. Rychlý náhled do truhly. Nemám. Nemám to, co teď tak zoufale potřebuji. Rebeka to ale potřebuje. Závisí na tom její život!

"Detazare!" Rozhlédnu se. Godar akorát míří pro vodu.
"Běž s ním. Podívej, potřebuju tohle. Nebo aspoň něco podobnýho. Ty už něco najdeš. Jo? Makej, chlape, pospěš!"
Zašermoval jsem barbarovi před očima snítkou sušené rostlinky - poslední, co mi zbyla. Teď dobrá leda tak jako koření na jednu z těch zetlelých ryb.
 
Godar „Šídlo“ - 12. září 2022 17:45
godar355.png
Ve světle chabě poblikávající pochodně zkoumám primitivní kresby na hrubé kamenné zdi. Lucerny i s loděmi a většinou nákladu zničil kraken. Nechci na to vzpomínat, ale každý pohled kolem mě mě k tomu nutí.
Bartolomeo, který pomaličku kutí další léčivý lektvar pro Rebeku. Na to, že jednu ruku má v dlaze pevně přivázanou k tělu, pracuje s až neuvěřitelnou obratností.

Detazar vypadá, jako by rozmlouval s Rebečinou duší někde na hranicích života a smrti. Podaří se jim ji tu udržet? Pirátka bohužel odnesla celou tu hrůzu nejhůř. Nepočítáme-li jediného mrtvého, o kterého se nejspíš už rozdělili žraloci.

Zbytek posádky prozkoumává zdejší jeskyně s úkolem najít gobelín. A nebo cokoliv zachovalého, co by mohlo být ještě k užitku. Poustevník měl neuvěřitelné množství všelijakých starých krámů rozesetých po celé střední oblasti ostrova, která je prošpikovaná více či méně, častěji méně propojenými jeskyněmi. A kdo ví, zda neměl nějaký úkryt i mimo tyto jeskyně. Ostrov je překvapivě veliký. Pro jednoho obyvatele úžasný. Pár stromů s jedlými plody, dostatek zvěře k lovu, jezero s pitnou vodou.

Vrátím se k Bartolomeovi u vchodu do jeskyně, kde je dost denního světla.
"Můžu ti nějak pomoci?" Vím, že ne. Pohladím Rebeku po bledé tváři. Nic. Pevně semknu rty a zadívám se ven.

"Ty kresby odkazují na gobelín. Jejich rozmístění kopíruje některá důležitá místa na něm. V levé dolní části je erb Soleku. Vpravo nahoře Giganti - skály, které chrání císařství. Bohyně Ruanni v horním středu a tak dál. Bude to nějaká šifra. Asi nám má říct, kde je opravdový gobelín. Způsobem, díky kterému ho nenajde nikdo, kdo neví, co hledá."

A možná ani ten, kdo ví.

Vezmu prázdné měchy a hodím si je přes ramena.

"Jdu se projít, přinesu čerstvou vodu."
 
Detazar - 27. června 2022 23:05
20201205_2116539665.jpg
Neviditelná příšera

Zabloudíme v nočním větru
v mlze spleteme si cestu
narazíme na příšeru
k útesu strážící stezku.

Z vln se vzedme starý ďábel
mořský ďas nás začne dusit
dojde na ostří a kouzla
každý musí štěstí zkusit

Proplujeme, povznešeni
krví na svých šťástných tvářích
až k té zemi zaslíbené
která na dosah nám září.

Krkavců hejna, proč zde krouží?
Proč se hradby ztrácí v kouři?
Brzy dozvíme se více
Než života zhasne svíce.

Drmolím si slova v jazyce duchů a modlím se za šťastné vylodění. Nakonec se podaří. Vyšplháme nad skálu a rozděláme oheň. Nikomu není do řeči .Síla okamžiku nám nedovolí ani mluvit. Jen soustředěně posloucháme pravidelný příboj a skuhrání větru v travinách...
 
Godar „Šídlo“ - 15. června 2022 14:10
godar355.png
Krkavčí skály! Je to tady.

Sleduji s respektem ta skaliska. Detazarovi jsem musel dát poslední kousek žvýkacího tabáku, co mi zbyl, abych se mohl soustředit. Jinak by nejen kvílel, ale snad i převrhl člun nebo z něj vyskočil. Teď už jen zadumaně bubnuje. Zajímalo by mě, jestli umí plavat. Já se cestou snažil zvládnout aspoň základy.
Díky zkušeným společníkům už se na hladině chvíli udržím. Ale ty vlny, ty skály číhající všude kolem.

Na palubě Klamavého koníka jsem se cítil bezpečně. Ať se dělo, co chtělo, byl jsem si jist, že nás bezpečně doveze až sem. A potom zase zpět nebo ještě dál. Kam jen bude třeba. Silou Osudu. Ale teď..
Přehlížím skály. Zdá se mi to nebo ty nejvyšší tvoří celkem pravidelnou hradbu? Celé mi to připomíná jeden barbarský palác v divočině. Jen v mnohem větším a dávnějším provedení. Těkám očima z místa na místo. Žil tu poustevník, ale kde by tady bylo možné žít? Jistě se dozvíme až za tou hradbou. Nyní je starost vůbec doplout někam, kde se půjde vylodit, odkud bychom se k srdci skal už dostali suchou nohou.

Náš člun je trochu pozadu a díky tomu si někteří muži a vzápětí i já všimneme, že na jedné skále po naší pravici sedí mořská panna. Docela opravdická. Právě se na ní valí velká vlna a... vlna se přelila a po ní zbyl jen prázdný mokrý balvan.

"Viděli ste to?" ptá se jeden z veslařů a několik hlav pokývá, několik úst vydechne nesmělé jo, jo... Ale stejně jako já jistě pochybují, zda to nebyl jen klam. A potom - o notný kus dál se vynoří dívčí hlava s rezavými vlasy.

Vydržte, jdu pro pomoc!

Tak to jsem slyšel jen já. Co se tu děje?

"Pozor!! Buďte ostražití!! Něco se děje!!!" Pokusím se zakřičet až na druhý člun a nervózně sleduji vodní hladinu kolem.


 
Bartolomeo - 07. června 2022 22:12
alchymakimaki6463.jpg
Krkavčí skály! Je to tady.
Godarovy poznatky a Rebečina bezchybná navigace i vedení lodi, posádku nevyjímaje, nás opravdu dostaly do blízkosti gobelínu. Snad.

Opravdu to bylo jen několik hodin cesty, co jsme ostře stočili loď za souhvězdím Kola. Skaliska se začala pomalu vynořovat na obzoru a dostávají zlověstné vzezření tím víc, čím blíž jim jsme.
Je jich ale mnoho. Ční v chomáčích v nepravidelných rozestupech, jak to jen příroda sama dovede naaranžovat. Rebeka zasmušile ukáže na hladinu, kde se klesající vlny každou chvíli zpění o ostré výčnělky, které jsou sotva vidět. Blíž s Koníkem nemůžeme.

Rozhodnutí padlo a byly spuštěny dva čluny. Loď zakotvila v bezpečné vzdálenosti, na ostrov samotný nás ale teď vezou silné paže několika pečlivě vybraných členů posádky. Nejsou to špatní hoši, to ne. Ale nechtěl bych být s nimi o samotě, když potřebují peníze. Ať už na chlast, holky nebo do hry. Asi bych dlouho majetný nezůstal. Ne že bych nějak extra byl. Ale když jsem viděl, jak se dokážou chytnout po hře v kostky kvůli pár měďákům..?

Vlny s námi hází, je třeba se proplétat cikcak mezi hrozivě ostrými útesy. Úplně jako sídlo nějakých těch Odporných...napadá mě. Detazar dělá na druhé lodi nějaké pazvuky a dokonce začne bubnovat. Jen takové teskné bum, nic, bum, bum, nic, bum...
Godar ho uklidňuje, ale co přesně říká, to přes příboj neslyším. Vítr také začal znenadání sílit. Nebo se mi to zdá?

Takže když se podívám na Rebeku, s níž jsem v člunu já, abych se ujistil, že ona nepanikaří, že tohle zažila už mockrát a je to úplně normální přistání, rozšíří se mi oči. Zachytila můj pohled i jeho směr. V následující chvíli se chytla za svůj talisman. Září jasně modrým světlem!
 
Detazar - 07. června 2022 07:54
20201205_2116539665.jpg
Na vodě

Na vodě mi není dobře. Sedím zalezlý v nejtemnějším koutku podpalubí, s nikým se nebavím, odmítám jíst a zarputile svírám v náručí svůj buben, kterázto věc je nyní to jediné co mne drží nad vodou. Psychicky. Godar za mnou občas zajde aby mne přinutil se aspoň napít.

Cítím duchy větru a zkázy. Jsou rozzlobení. Řeknu jednou za den polohlasem a jinak si pobrukuju pohroužen do sebe a nervózně poťukávám do kůže bubnu vystrašený rytmus...

Dny ubíhají a má duše sestupuje do podsvětí, setkává se s démony moře a vnímá znepokojivou hlubinu všude kolem. Bartolomea napadne sehnat od námořníků žvýkací tabák a přinese mi jej. Od té chvíle jsem mnohem šťastnější. Odvážím se opustit úkryt a pomoci s nezbytnými pracemi. Škrábu brambory a trochu se u toho uklidním.

Pak mne vyzvou k hlídce ve strážním koši. Mám úkol! Vědomí zjitřelé nezvyklými okolnostmi bloudí po rozhoupaném horizontu a hledá pevný bod vesmíru. Sleduji slunce a mravenčení postav pode mnou.

Po týdnu plavby se objeví pevnina. Zvláštní zubaté obrysy se rýsují do siluety obrovského hradiště, jehož věže se zabodávají do ztemnělého nebe...
 
Godar „Šídlo“ - 13. května 2022 20:54
godar355.png
Po Rebečině půlhodině vyrážíme. Naštěstí. Na břehu je k vidění více pokusů podobných tomu u Klamavého koníka. Cítím úlevu a zároveň je mi Bolgeku líto. Snad na něm leží nějaké prokletí. Nejsme jedinými krysami opouštějícími přístav. S odlivem opouští přístav mnohem více lodí, než jen ta naše.

Dvě válečné lodě zatím spustily čluny. Plné vojáků veslujících strašidelně jednotným tempem. Souvisí snad i toto s Proroctvím? Třetí loď se lehce oddělila a přehradila právě pravděpodobnou únikovou cestu na širé moře. Co teď? Jsme téměř na špici početného chumlu lodí, člunů a bárek, které se snaží pláchnout. Loď se točí bokem k nám. Rebeka velí změnit směr tak, aby nás kryly jiné prchající lodě, ale bude to stačit?

Nebude!

Bok chalcedské lodi se hemží střelci. Napínají podivně dvakrát zakřivené luky, před jejich řadou přeběhne námořník s pochodní...
Polknu tak hlasitě, že i Detazara to donutí na chvíli zastavit a podívat se na mě.

Hroty šípů hoří teple červenými plameny, tětivy se napínají.
Někdo ze zkušenějších námořníků křikne téměř zároveň s Rebekou, že musíme stáhnout plachty. Pokud chytnou, jsme ztracení..

"NE!"
zakřičím na Rebeku. "Plnou parou vpřed!" Vyhledám její pohled plný nedůvěry. Ale kývne:
"Nabrat plný vítr! Je to mírně k nim, ale než se vzpamatují, budou si muset vybrat, jestli chytí nás nebo všechny ostatní! Proplujeme!!"
Protlačím se mezi námořníky k zábradlí. Holí udeřím do boku lodi a vykřiknu vstříc Chalceďanům: "Kir lchec!! Kir lchec!!"
Pak lehce zavrávorám, na okamžik ztratím nad sebou kontrolu. Naštěstí mě stáhnou dál od vln silné paže jednoho z mužů. Napětí by se dalo krájet, je jasné, že dobré polovině posádky se rozkaz kapitánky vůbec nelíbí. Spíše ale jen remcají a zvažují své šance, zatímco povel je již zbytkem posádky vykonáván.

Opírám se značnou vahou o svého dobrodince, který mě v tom zmatku stále zezadu objímá pod pažemi a přidržuje. První ohnivé střely se blíží a spousta z nich neomylně směřují k cíli - našim nadouvajícím se plachtám. Není obrany.
"Jsme ztracení!" ozve se pár výkřiků.
Pak první šíp narazí do neviditelné bariéry a padne na palubu těsně za zábradlí. Rychle vrávoravě doklopýtám blíž k boku lodi. "Táák." řeknu muži, který mne nepřestává přidržovat, protože můj krok je viditelně vratký. Zdá se, jako by pochopil. Pomůže mi se posadit a pojistí mě lanem. Šípy jeden za druhým nehlučně končí svůj let ještě před Koníkem a s lahodně znějícím syčením končí v moři.
Další salva už je nám věnována jen sporadicky. Vyšlo to! Chalcedští se raději věnují zbytku prchajících, jejich velká těžkopádná loď nemá šanci se včas otočit a pronásledovat nás. S úlevou se opět setkám s Rebečiným i Bartolomeovým pohledem a na rtech mi zahraje vyčerpaný úsměv.
 
Bartolomeo - 07. května 2022 11:41
alchymakimaki6463.jpg
Většina šípů sice loď přeletí a se zasyčením spadnou do vody, dva se však zabodly do paluby. Nejsou příliš kvalitně zhotovené (odfrknu si z profesionálního hlediska), málo nasáknuté hadry sice hoří, ale nemají šanci zapálit holá a naleštěná prkna. Vážné by ovšem bylo, pokud někdo z útočníků strefí rozvinutou plachtu. Vzápětí si uvědomím, že střely přišly nikoli z přibližujících se lodí (ty jsou stále ještě daleko), ale ze břehu!

Nakloním se přes zábradlí. Skupina přístavních krys ozbrojená vším možným se blíží k molu. Překřikují se navzájem a nejsou evidentně ani nějak zorganizovaní. Jejich zájem vyjde ovšem najevo ihned. Chtějí se zmocnit lodi! Chtějí s naším Koníkem uniknout blížící se hrozbě. A pak se stalo něco, z čeho mi spadla brada, a to byla už tak dost nízko. Rebeka neohroženě a s ledovým klidem vykročila po můstku vstříc blížící se hordě. Ti znejistěli a začali zpomalovat. Buďto to brali tak, že z lodě dobrovolně odchází, anebo si hodlali opravdu vyslechnout, co jim chce říct. Nepochyboval jsem, že by s ní ti hrdlořezové naložili v případě odporu krutě bez ohledu na to, že je žena.

Rebeka se ovšem rozkročila, zhoupla se v bocích a položila dlaň ležérně na jílec šavle. Pak se po shromáždění rozhlédla, ušklíbla se a zvolala posměšně.
"Tak vám se zachtělo lodi? Podívejte se na sebe! Polovina z vás nikdy na moři nebyla dál než za druhým vlnolamem vyzvednout klece s krevetama a druhá polovina by loď stejně nedokázala ovládat. Nakonec byste umřeli hladem a žízní někde uprostřed moře. Předtím byste ale rozžvýkali ty svoje zaplivaný boty nebo byste se snědli navzájem. Jak se vůbec opovažujete napadnout "zachránce Bolgeku"? Beze mě a těchto mužů byste tu postupně vychcípali jak krysy v bedně."

Piráti se po sobě nejistě podívali, jenže než si stačili dodat kuráž a zmoci se na protest, Rebeka pokračovala, přičemž sešla po můstku až do středu houfu.
"Ty, ty a ty. Vás beru jako obsluhu ráhnoví. Ty vypadáš, že dokážeš zabrat a nic nezpackat. A tebe... si ještě vyzkouším. Ostatní si musí zasloužit, pokud se chtějí na palubu dostat. Za půlhodinku začne hladina klesat. Do té doby sežeňte co nejvíc zásob. Kupte je za své, půjčte si, ukradněte je... Je mi to jedno. Ale za odlivu odplouváme, s vámi nebo bez vás." Otočila se a sebejistě se vrátila na palubu.

Těch pár vybraných šlo namachrovaně za ní a ostatní se během chvilky rozprchli shánět požadované vstupné. Od nás si pirátka vysloužila pobavené, avšak uznalé pohledy. Náš obdiv ještě zesílil, když se místo těch zoufalců, začala scházet jí předem vybraná posádka. Šlachovití námořníci se svaly jako provazy kutáleli sudy se zásobami. Na palubě už zůstali a okamžitě vykonávali Rebečiny rozkazy, abychom byli připraveni k okamžitému vyplutí.

Pár pobudů se u lodě ukázalo s pytlem brambor nebo tuřínů. Jakmile byl pytel na palubě, zoufalec putoval naopak přes palubu. A pak jsme konečně zvedli kotvy. Zatímco Godar hleděl na vzdalující se Bolgek, já nervózně sledoval ony tři lodě a modlil se, aby se za námi nějaká nepustila. A Detazar? Ten pobíhal vesele po palubě, metal kotrmelce a chechtal se tomu, že všude kolem nás je voda a nic než voda.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13327312469482 sekund

na začátek stránky